48
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 19. dubna 1969
o Smlouvě o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Maďarskou lidovou republikou
Dne 14. června 1968 byla v Budapešti podepsána Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Maďarskou lidovou republikou.
Se Smlouvou vyslovilo souhlas Národní shromáždění a president republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 11. dubna 1969.
Podle svého článku 9 vstoupila Smlouva v platnost dnem 11. dubna 1969.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.
Ministr:
Ing. Marko v. r.
SMLOUVA
o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Maďarskou lidovou republikou
Československá socialistická republika a Maďarská lidová republika,
konstatujíce historickou úlohu Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou republikou a Maďarskou republikou ze dne 16. dubna 1949 v rozvoji vztahů nového typu mezi národy obou států a věrny cílům a zásadám ve Smlouvě zakotveným,
hluboce přesvědčeny, že bratrské přátelství všestranná spolupráce a vzájemná pomoc mezi Československou socialistickou republikou a Maďarskou lidovou republikou, spočívající na zásadách socialistického internacionalismu, odpovídají zájmům národů obou států a celého socialistického společenství,
vedeny úmyslem upevňovat jednotu a semknutost všech zemí socialistického společenství a rozhodnuty neochvějně dodržovat závazky vyplývající z Varšavské smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci ze dne 14. května 1955,
vyjadřujíce svou vůli důsledně uplatňovat politiku mírového soužití států s různým společenským zřízením,
usilujíce o upevnění míru a bezpečnosti v Evropě, o zabránění agrese sil západoněmeckého militarismu a revanšismu,
sledujíce cíle a zásady zakotvené v Chartě Organizace spojených národů,
berouce v úvahu výsledky a zkušenosti, kterých oba státy dosáhly v socialistické výstavbě, v rozvoji vzájemné spolupráce v uplynulých dvaceti letech, jakož i změny, ke kterým došlo za tuto dobu ve světě,
rozhodly se uzavřít tuto smlouvu a dohodly se takto:
Článek 1
Vysoké smluvní strany budou v souladu se zásadami socialistického internacionalismu, rovnoprávnosti, státní svrchovanosti a nevměšování do vnitřních záležitostí druhé strany i nadále upevňovat trvalé přátelství národů obou států, rozvíjet všestrannou spolupráci a poskytovat si bratrskou pomoc.
Článek 2
Vysoké smluvní strany budou v duchu mezinárodní socialistické dělby práce prohlubovat oboustranně výhodnou hospodářskou a vědeckotechnickou spolupráci v zájmu rozvoje hospodářství obou států a podporovat spolupráci v rámci Rady vzájemné hospodářské pomoci.
Článek 3
Vysoké smluvní strany budou dále rozvíjet tvůrčí spolupráci v oblasti kultury, umění, vědy, školství a zdravotnictví, jakož i tisku, rozhlasu, televize, filmu, tělesné výchovy, turistiky a napomáhat prohlubování všestranných styků společenských organizací.
Článek 4
Vysoké smluvní strany se budou vzájemně informovat a radit o všech důležitých mezinárodních otázkách dotýkajících se zájmů obou států.
Článek 5
Vysoké smluvní strany budou i nadále přispívat k posílení jednoty socialistických zemí, důsledně uskutečňovat politiku mírového soužití států s různým společenským zřízením a pokračovat v úsilí o zajištění míru a bezpečnosti, o zmírnění mezinárodního napětí, o dosažení všeobecného a úplného odzbrojení, jakož i o úplnou likvidaci kolonialismu, neokolonialismu a rasové diskriminace ve všech formách.
Článek 6
Vysoké smluvní strany konstatují, že Mnichovské dohody ze dne 29. září 1938 bylo dosaženo hrozbou útočné války, jakož i použitím síly proti Československu, že byla součástí zločinného spiknutí vlády nacistického Německa proti míru a hrubým porušením základních pravidel soudobého mezinárodního práva a že dohoda byla proto od samého počátku neplatná, se všemi z toho vyplývajícími důsledky.
Článek 7
Vysoké smluvní strany budou společně usilovat o zajištění míru a bezpečnosti v Evropě a o vytvoření dobrých vztahů mezi evropskými státy. Prohlašují, že jedním z důležitých předpokladů zajištění evropské bezpečnosti je nedotknutelnost existujících státních hranic v Evropě a že v souladu s Varšavskou smlouvou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci ze dne 14. května 1955 učiní všechna nezbytná opatření, aby zabránily agresi jakýchkoliv sil militarismu a revanšismu.
Článek 8
V případě ozbrojeného útoku na jednu z Vysokých smluvních stran ze strany kteréhokoliv státu nebo skupiny států, druhá Vysoká smluvní strana při výkonu práva na individuální nebo kolektivní sebeobranu, podle článku 51 Charty Organizace spojených národů, poskytne jí neprodleně veškerou pomoc včetně vojenské a podporu všemi prostředky, kterými disponuje.
O opatřeních podle ustanovení tohoto článku Vysoké smluvní strany uvědomí ihned Radu bezpečnosti a budou postupovat podle příslušných ustanovení Charty Organizace spojených národů.
Článek 9
Tato smlouva se uzavírá na dobu dvaceti let a bude se prodlužovat vždy na další pětileté období, jestliže ji žádná z Vysokých smluvních stran nevypoví dvanáct měsíců před uplynutím příslušného období platnosti.
Tato smlouva podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost dnem výměny ratifikačních listin, která bude provedena v Praze v době co nejkratší.
Dáno v Budapešti dne 14. června 1968 ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém a maďarském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.
Za:
Československou socialistickou republiku:
Ing. Oldřich Černík v. r.
Za:
Maďarskou lidovou republiku:
Jenö Fock v. r.