5.
Nařízení ministra zdravotnictví
ze dne 17. března 1952
o dobrovolných dárcích krve.
Ministr zdravotnictví nařizuje podle § 4 a § 16 odst. 1 zákona č. 103/1951 Sb., o jednotné preventivní a léčebné péči:
§ 1.
Krevní převod (transfuse) je nejen úspěšnou metodou pro léčení určitých nemocí, nýbrž i jediným záchranným prostředkem v případech, kdy je velkou ztrátou krve ohrožen život. Proto je dobrovolné darování krve k transfusním účelům důležitou pomocí občanů při provádění preventivní a léčebné péče a projevem vysokého uvědomění sounáležitosti k celku.
§ 2.
Nábor dobrovolných dárců krve (dále jen „dárci“), propagaci dárcovství krve a výchovu k němu provádí podle pokynů orgánů státní zdravotní správy Československý Červený kříž ve spolupráci s ostatními dobrovolnými organisacemi, zejména s jednotnou odborovou organisací.
§ 3.
(1) Odběr krve od dárců organisují, řídí a kontrolují orgány státní zdravotní správy.
(2) Krev od dárců odebírají transfusní stanice a nemocnice (jejich krevní banky).
(3) Orgány a zařízení státní zdravotní správy jsou povinny dbát o to, aby odběr krve byl prováděn plánovitě, svědomitě a v souladu se současnými poznatky vědy.
§ 4.
(1) Dárce se musí před odběrem krve podrobit lékařskému vyšetření.
(2) Dárce má po provedeném odběru krve nárok na státní příspěvek na zlepšené stravování.
§ 5.
(1) Závody, podniky, úřady, organisace a instituce jsou povinny na výzvu transfusní stanice nebo nemocnice (krevní banky) poskytnout dárci placené pracovní volno na dobu potřebnou pro lékařské vyšetření nebo odběr krve.
(2) Výdaje na cestu k lékařskému vyšetření a k odběru krve nahradí dárci stát.
§ 6.
Podrobnosti o příspěvku na zlepšené stravování, o placeném pracovním volnu a o náhradě cestovních výdajů stanoví ministerstvo zdravotnictví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a s Ústřední radou odborů.
§ 7.
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Zápotocký v. r.
Plojhar v. r.