56.
Vládní nařízení
ze dne 18. prosince 1956
o nemocenském a důchodovém pojištění členů jednotných zemědělských družstev a o důchodovém pojištění jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících.
Vláda republiky Československé nařizuje podle § 90 zákona č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení (dále jen „zákon“):
§ 1.
Účel nařízení.
Účelem tohoto nařízení je zabezpečit členy jednotných zemědělských družstev, jednotlivě hospodařící rolníky a jiné osoby samostatně hospodařící pro případ stáří a invalidity, jejich rodinné příslušníky pro případ ztráty živitele a členy jednotných zemědělských družstev se společným hospodařením též pro případ nemoci.
Část druhá.
Důchodové pojištění jednotlivě hospodařících rolníků a ostatních osob samostatně hospodařících, členů jednotných zemědělských družstev I. a II. typu a spolupracujících členů rodin.
§ 19.
Rozsah platnosti.
(1) Osoby samostatně hospodařící a spolupracující členové jejich rodin jsou pojištěni na dávky důchodového pojištění podle tohoto nařízení, pokud nejsou zaměstnanci v trvalém pracovním poměru ani nepožívají starobní nebo invalidní (částečný invalidní) důchod z důchodového zabezpečení (pojištění) nebo obdobné důchody podle zvláštních předpisů.
(2) Osobami samostatně hospodařícími jsou osoby, které jsou výdělečně a osobně činny na vlastní vrub, zejména jednotlivě hospodařící rolníci, živnostníci a soukromí učitelé. Za jednotlivě hospodařící rolníky se považují pro účely tohoto nařízení též členové jednotných zemědělských družstev I. a II. typu.
(3) Spolupracujícími členy rodiny jsou rodiče, tchán, tchyně, zeť, ovdovělá snacha, družka, sourozenci a děti od skončení povinné školní docházky, jestliže žijí s osobou samostatně hospodařící ve společné domácnosti, trvale se účastní její výdělečné činnosti, nahrazují jinak nezbytnou cizí pracovní sílu a nepodléhají pojištění již jako zaměstnanci nebo osoby samostatně hospodařící.
(4) Manželka osoby samostatně hospodařící nebo spolupracujícího člena rodiny není pojištěna jako osoba samostatně hospodařící nebo spolupracující člen rodiny pro svou účast na výdělečné činnosti osoby samostatně hospodařící.
(5) Ustanovení §§ 20 až 31 a § 35 o důchodovém pojištění osob samostatně hospodařících platí též pro spolupracující členy rodin, pokud se v nich nestanoví jinak.
§ 20.
Druhy dávek.
Z důchodového pojištění osob samostatně hospodařících se poskytují:
1. důchody:
a) starobní,
b) invalidní,
c) vdovský (vdovecký),
d) sirotčí;
2. dávky při pracovním úrazu;
3. výchovné;
4. zvýšení důchodu pro bezmocnost;
5. zabezpečení důchodců v nemoci.
§ 21.
Všeobecné podmínky nároku na dávky.
(1) Dávky důchodového pojištění náležejí osobě samostatně hospodařící, po případě jejím pozůstalým, jsou-li splněny podmínky pro nárok na tu kterou dávku a je-li splatné pojistné za celou dobu trvání pojištění zaplaceno; pojistné dlužné za dobu nejvýše půl roku před vznikem nároku na dávku může však být doplaceno do tří měsíců po vzniku tohoto nároku.
(2) Za minulou dobu náleží dávky důchodového pojištění nejvýše za dobu dvou měsíců před uplatněním nároku.
§ 22.
Starobní důchod.
(1) Starobní důchod náleží osobě samostatně hospodařící po dosažení věku 65 let, je-li pojištěna alespoň 8 let, nepožívá invalidní důchod a zanechala výdělečné činnosti se souhlasem výkonného orgánu místního národního výboru; splnění podmínky zanechání výdělečné činnosti se nevyžaduje, jestliže osoba samostatně hospodařící dosáhla věku 70 let, a jde-li o ženu, 65 let.
(2) Starobní důchod náleží spolupracujícímu členu rodiny po dosažení věku 65 let, je-li pojištěn alespoň 8 let a nepožívá invalidní důchod.
§ 23.
Invalidní důchod.
(1) Invalidní důchod náleží osobě samostatně hospodařící, která získala potřebnou dobu pojištění, jestliže se v době trvání pojištění nebo do dvou roků po jeho zániku stala pro trvalé zhoršení zdravotního stavu invalidní.
(2) Vláda stanoví, kdy se považuje osoba samostatně hospodařící za invalidní.
(3) Ustanovení § 10 platí obdobně.
§ 24.
Výše důchodu.
Invalidní (starobní) důchod osoby samostatně hospodařící činí:
| při průměrném ročním vyměřovacím základu Kčs | do 6 let pojištění Kčs měsíčně | po 6 letech pojištění Kčs měsíčně | po 8 letech pojištění Kčs měsíčně | po 10 letech pojištění Kčs měsíčně |
|---|---|---|---|---|
| do 2.100 | 210 | 230 | 230 | 230 |
| od 2.101 do 3.300 | 225 | 245 | 260 | 270 |
| od 3.301 do 4.500 | 234 | 260 | 276 | 294 |
| od 4.501 do 5.700 | 243 | 269 | 298 | 318 |
| od 5.701 do 7.800 | 252 | 284 | 314 | 340 |
| od 7.801 do 10.200 | 261 | 299 | 336 | 370 |
| nad 10.200 | 270 | 308 | 350 | 390 |
§ 25.
Důchody pozůstalých.
(1) Vdovský (vdovecký) a sirotčí důchod náležejí pozůstalým po osobě samostatně hospodařící za podmínek stanovených předpisy o sociálním zabezpečení (§§ 20, 21, 23 a 24 zákona).
(2) Důchody pozůstalých po osobě samostatně hospodařící se vyměřují ze starobního (invalidního) důchodu, čítajíc v to i zvýšení důchodu (§ 26 odst. 2).
(3) Vdovský (vdovecký) důchod činí 70 % důchodu osoby samostatně hospodařící (odstavec 2). Sirotčí důchod jednostranně osiřelého dítěte činí čtvrtinu důchodu osoby samostatně hospodařící, nejméně však 120 Kčs měsíčně; sirotčí důchod oboustranně osiřelého dítěte činí polovinu důchodu osoby samostatně hospodařící, nejméně však 200 Kčs měsíčně.
§ 26.
Dávky při pracovním úrazu.
(1) Jednotlivě hospodařícím rolníkům, spolupracujícím členům jejich rodin a rodinným příslušníkům poskytují orgány zdravotní správy bezplatně preventivní a léčebnou péči při pracovním úrazu (nemoci z povolání). Pracovním úrazem je úraz, který se přihodil při provozu zemědělského závodu.
(2) Jednotlivě hospodařícím rolníkům a spolupracujícím členům rodin osob samostatně hospodařících, kteří se stali následkem pracovního úrazu (nemoci z povolání)
a) invalidními, může být invalidní důchod zvýšen o 50 Kčs měsíčně,
b) částečně invalidními, může být poskytnut částečný invalidní důchod ve výši 60 % invalidního důchodu spolu se zvýšením o 30 Kčs měsíčně.
(3) Zemřel-li jednotlivě hospodařící rolník, spolupracující člen jeho rodiny nebo jeho rodinný příslušník následkem pracovního úrazu (nemoci z povolání), může být poskytnuto osobám, které vypravily pohřeb, pohřebné.
(4) Vláda stanoví, kdy se považuje jednotlivě hospodařící rolník a spolupracující člen rodiny osoby samostatně hospodařící za invalidního nebo částečně invalidního následkem pracovního úrazu (nemoci z povolání).
(5) Státní úřad sociálního zabezpečení stanoví, jaké dávky a za jakých podmínek se poskytují rodinným příslušníkům rolníků a spolupracujících členů jejich rodin při pracovním úrazu.
§ 27.
Výchovné.
§ 28.
Zvýšení pro bezmocnost.
§ 29.
Bezplatná preventivní a léčebná péče o děti osob samostatně hospodařících
Dětem osob samostatně hospodařících mladším 15 let poskytuje stát bezplatně preventivní a léčebnou péči v plném rozsahu podle předpisů o jednotné preventivní a léčebné péči.
§ 30.
Pojistné.
(1) Roční vyměřovací základ u jednotlivě hospodařících rolníků, z něhož se vyměřuje pojistné, určí státní úřad sociálního zabezpečení vyhláškou v úředním listě se zřetelem na rozlohu pozemků, výrobní oblast, bonitu a kulturu půdy a způsob hospodaření; roční vyměřovací základ u ostatních osob samostatně hospodařících se určí pevnými částkami se zřetelem na mzdu odborného zaměstnance v obdobném postavení.
(2) Pojistné za pojištění osob samostatně hospodařících činí 10 % a za pojištění spolupracujících členů rodiny 11 % vyměřovacího základu; na úhradu dávek preventivní a léčebné péče poskytovaných jednotlivě hospodařícím rolníkům, spolupracujícím členům jejich rodin a rodinným příslušníkům při pracovním úrazu (§ 26) se platí přirážka k pojistnému.
(3) Osoba samostatně hospodařící, která je výdělečně činná na vlastní vrub, platí pojistné za sebe a spolupracujícího člena rodiny.
(4) Ustanovení § 17 odst. 1 a 4 platí obdobně.
§ 31.
Prováděcí předpisy.
Státní úřad sociálního zabezpečení stanoví vyhláškou v úředním listě podrobnosti o provádění důchodového pojištění osob samostatně hospodařících, zejména o tom, kdy se má považovat pracovní poměr osoby, která je zároveň zaměstnancem, za trvalý (§ 19 odst. 1), kdo se považuje v pochybných případech za osobu výdělečně činnou na vlastní vrub (§ 19 odst. 2), kdy pojištění vzniká a kdy zaniká a kdy ručí za pojistné manželka nebo spolupodnikatel.
Část třetí.
Zabezpečení důchodců v nemoci.
§ 32.
(1) Důchodci, kterým byl přiznán důchod podle tohoto nařízení, a jejich rodinní příslušníci mají nárok na preventivní a léčebnou péči. Náležejí jim též dávky obdobné věcným dávkám poskytovaným podle předpisů o nemocenském pojištění zaměstnanců; z peněžitých dávek jim náleží podpora při narození dítěte a pohřebné.
(2) Preventivní a léčebnou péči poskytují bezplatně orgány zdravotní správy. Lázeňskou péči poskytuje zdravotní správa na vrub sociálního zabezpečení. Ostatní věcné, jakož i peněžité dávky poskytují orgány sociálního zabezpečení.
(3) Státní úřad sociálního zabezpečení stanoví v dohodě s ministerstvem zdravotnictví vyhláškou v úředním listě podrobnosti.
(4) Ustanovení předchozích odstavců se nevztahují
a) na důchodce, kteří jsou z důvodu své pracovní činnosti pojištěni pro případ nemoci a mateřství, ani na jejich rodinné příslušníky,
b) na osoby, které jsou účastny vojenské nemocenské péče.
Část čtvrtá.
Přechodná ustanovení.
§ 33.
Vyplácené dávky.
(1) Dávky, na něž vznikl nárok do 31. prosince 1956 podle dosavadních předpisů o důchodovém pojištění členů jednotných zemědělských družstev, osob samostatně výdělečně činných a spolupracujících členů rodin, se považují za dávky podle tohoto nařízení.
(2) Další trvání nároků na starobní a invalidní důchody přiznané podle předpisů zrušených tímto nařízením se posuzuje podle ustanovení tohoto nařízení; byla-li však získána doba pojištění potřebná pro nárok na důchod podle dosavadních předpisů, považuje se pro trvání nároku na důchod za získanou i doba pojištění potřebná podle tohoto nařízení.
(3) Úrazové důchody poskytované podle dosavadních předpisů mohou být sníženy nebo odňaty, jen pokud by to připouštěly dosavadní předpisy.
(4) Nárok na vdovský důchod náležející ke dni 31. prosince 1956 náleží vdově nadále i po tomto dni, jestliže nejpozději do 31. prosince 1956 dosáhla věku 45 let.
(5) Výchovné náležející k vdovskému důchodu na jednostranně osiřelé dítě se považuje za sirotčí důchod podle tohoto nařízení; náleží-li výchovné na více dětí, stanoví se výše jejich sirotčích důchodů poměrným dílem z úhrnu výchovného.
(6) Dávky vyplácené ke dni 31. prosince 1956 po srážce daně ze mzdy se po tomto dni považují za dávky vyměřené ve výši, v níž byly takto vypláceny.
(7) Státní úřad sociálního zabezpečení může stanovit vyhláškou v úředním listě podrobnosti.
§ 34.
Zhodnocení pojištění osob samostatně výdělečně činných, které zaniklo k 30. září 1952.
Vznikne-li zaměstnanci, který byl pojištěn do 30. září 1952 též jako osoba samostatně výdělečně činná, nárok na dávky důchodového zabezpečení, hledí se při stanovení průměrného ročního výdělku též k vyměřovacím základům ze samostatné výdělečné činnosti konané do tohoto dne, je-li z nich splatné pojistné zaplaceno nejpozději ve lhůtě stanovené tímto nařízením (§ 21 odst. 1).
Závěrečná ustanovení.
§ 35.
Pokud se v tomto nařízení nestanoví jinak, platí pro důchodové pojištění družstevníků a osob samostatně hospodařících přiměřeně ustanovení zákona:
1. o době zaměstnání,
2. o přerušení zaměstnání,
3. o pracovním úrazu,
4. o vzniku a zániku nároku na dávky,
5. o povinnostech důchodce,
6. o změně dávky a jejím vrácení,
7. o omezení výplaty dávek,
8. o výplatě dávek jiné osobě,
9. o souběhu nároků na důchody,
10. o způsobu výplaty dávek,
11. o neplatnosti některých právních jednání,
12. o promlčení nároku,
13. o vynětí z daňové povinnosti,
14. o sociální péči,
15. o organisaci a řízení,
16. o odstranění tvrdostí
a předpisy vydané k provedení těchto ustanovení.
§ 36.
(2) Dokud nebudou vydány předpisy podle tohoto nařízení, užije se dosavadních prováděcích předpisů, pokud nejsou v rozporu s tímto nařízením.
§ 37.
Účinnost.
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1957; provede je předseda státního úřadu sociálního zabezpečení v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Široký v. r.