mezi republikou Československou a královstvím Bulharským o vzájemné právní ochraně a právní pomoci ve věcech občanských a obchodních.

Ustanovení všeobecná.

Článek 1.

Stejné nakládání.

1. Příslušníci každé ze smluvních stran budou požívati na území druhé strany týchž práv jako vlastní příslušníci, pokud jde o zákonnou a soudní ochranu jejich osob a majetku.

2. Budou míti svobodný a volný přístup k soudům druhého státu za stejných podmínek a v téže formě jako jeho vlastní státní příslušníci.

Osvobození od jistot a záloh.

Článek 2.

1. Od státních příslušníků československých nebo bulharských, kteří mají své bydliště v Bulharsku nebo Československu, a kteří před soudy jednoho z obou států budou jednati jako žalobci nebo intervenienti, nebude požadována nižádná jistota neb složení k soudu z toho důvodu, že jsou cizinci nebo, že nemají v tuzemsku bydliště nebo sídla.

2. Totéž platí o složení zálohy se strany žalobců neb intervenientů k zajištění soudních útrat. Téhož ustanovení jest užíti při žalobách navzájem a v opravném řízení.

3. Příslušníci jedné z obou smluvních stran, mají-li bydliště mimo území druhé strany, budou účastni téhož osvobození, jsou však povinni, vznášejíce žalobu, označiti osobu, která tam bydlí a bude oprávněna přijímati jich jménem všechny spisy týkající se sporu.

Článek 3.

1. Byl-li žalobce neb intervenient neb stěžovatel (odvolatel), který jest podle článku 2 nebo podle zákona platného ve státě, kde spor je zahájen, osvobozen od placení jistoty, složení k soudu, či zálohy, odsouzen soudy jednoho ze smluvních států k náhradě útrat sporu, bude toto rozhodnutí rovněž lze vykonati cestou uvedenou v článku 9 na území druhého státu týmž způsobem jako rozhodnutí jeho vlastních soudů.

2. Žádosti jest přiložiti rozhodnutí soudu, který na něm osvědčí, že nabylo moci práva. Žadatel přiloží rovněž překlad těchto listin, ověřený podle předpisů článku 10 této úmluvy.

3. Nebude třeba předchozího slyšení stran, odsouzené straně však vyhrazeno bude právo stížnosti, připouštějí-li ji zákony státu, kde jest exekuci provésti.

4. Totéž platí o soudních rozhodnutích, kterými výše nákladů sporu stanovena bude později.

Právo chudých.

Článek 4.

1. Příslušníkům jednoho z obou států přiznává se na území druhého státu právo chudých za týchž podmínek, jež platí pro vlastní příslušníky.

2. Bylo-li příslušníku jednoho státu povoleno příslušným úřadem právo chudých, bude ho účasten také před soudy druhého státu při všech procesních úkonech, které se týkají téže věci, čítajíc v to i řízení exekuční.

Článek 5.

1. Vysvědčení chudoby bude vydáno úřady stálého pobytu žadatelova nebo, nemá-li ho, úřady místa, kde se právě zdržuje.

2. Nezdržuje-li se žadatel na území jedné ze smluvních stran a nevydají-li mu úřady jeho skutečného pobytu vysvědčení chudoby, postačí vysvědčení příslušného diplomatického nebo konsulárního zástupce.

3. Nemá-li žadatel pobytu ve státě, kde žádá o právo chudých, bude vysvědčení chudoby bezplatně ověřeno diplomatickým či konsulárním zástupcem státu, kde má býti předloženo.

Článek 6.

1. Přeje-li si sporná strana, mající bydliště nebo pravidelný pobyt na území jednoho smluvního státu, býti účastnou práva chudých ve sporu, jejž třeba vznésti před soudy druhého státu, může podati žádost o vysvědčení chudoby u příslušného soudu neb úřadu svého bydliště nebo pravidelného pobytu.

2. Na základě této žádosti povolí příslušný úřad druhého státu právo chudých pro spor, který jest před ním zahájen.

Článek 7.

1. Nežli vydá žadateli vysvědčení chudoby, může si příslušný úřad vyžádati u úřadů druhého státu informace o jeho majetkových poměrech.

2. Úřad, který rozhodne o žádosti za přiznání práva chudých, jest oprávněn, aby v mezích své úřední působnosti zkoumal předložená mu vysvědčení a informace.

Doručování a dožádání o právní pomoc.

Ustanovení všeobecná.

Článek 8.

1. Vzájemná právní pomoc v mezích článků 8 až 14 týče se:

Článek 9.

1. Žádosti za doručení spisů, jakož i dožádání o právní pomoc budou předávány ministerstvem spravedlnosti státu dožadujícího přímo ministerstvu spravedlnosti státu dožádaného. Tato ministerstva učiní opatření, aby žádosti byly rychle vyřízeny příslušnými úřady. Není-li dožádaný úřad ve věci příslušným, vyrozumí dožádané ministerstvo ministerstvo druhého státu o tom, kterému příslušnému úřadu byla žádost předána.

2. Dožádané ministerstvo vrátí spisy, ať bylo žádosti vyhověno čili nic.

Článek 10.

Žádost za doručení a za právní pomoc jest sepsati v řeči státní (oficielní) dožadujícího státu a opatřiti ji překladem v jazyku státním (oficielním) dožádaného státu. Překlad bude pořízen neb ověřen buď příslušným úřadem aneb přísežným tlumočníkem jednoho z obou smluvních států. Dožádaný úřad může k žádosti dožadujícího úřadu opatřiti překlad na jeho náklad.

Článek 11.

Doručování.

1. Spisy, jež bude doručiti, jest sepsati v jazyku dožadujícího úřadu.

2. V žádosti, kterou budou spisy zaslány, jest označiti jména a postavení stran, druh spisu, jejž jest doručiti, úřad, od něhož spis pochází, a adresu příjemcovu. Spisy, jež bude doručiti, budou opatřeny podpisem a pečetí dožadujícího úřadu. Ověření není třeba.

3. Doručení provede příslušný úřad dožádaného státu ve formě předepsané jeho zákonodárstvím. Úřad tento může se omeziti, pokud nejde o výjimku uvedenou v odstavci 4 tohoto článku, na to, že prostě doručí spis adresátovi, je-li ochoten jej přijmouti.

4. Žádá-li dožadující úřad výslovně, aby doručení stalo se ve formě zvláštní, bude žádané formy použito, nepříčí-li se zákonům dožádaného státu. V tomto případě bude spisu přiložen překlad do jazyka státního (oficielního) dožádaného státu. Na požádání bude tento překlad pořízen státem dožádaným na náklad úřadu dožadujícího.

5. Dožádaný stát může odepříti doručení pouze tehdy, pokládá-li je za způsobilé, aby ohrozilo jeho svrchovanost nebo bezpečnost.

6. Doručení bude prokázáno potvrzením příjemcovým, jež opatří datem a podpisem, anebo osvědčením úřadu dožádaného státu, z něhož jest patrno, že, jak a kdy bylo provedeno. Byl-li doručovaný spis zaslán ve dvou vyhotoveních, jest potvrzení příjemcovo neb úřední osvědčení buď napsati na jednom z obou vyhotovení nebo k němu připojiti.

7. Dožadující stát bude ihned zpraven a důvody udány, kdykoli doručení nebude provedeno.

Článek 12.

Každý z obou států může doručovati spisy vlastním příslušníkům, kteří se zdržují na území druhého státu, svými diplomatickými nebo konsulárními zástupci, aniž však smí použíti donucovacích opatření nebo jimi hroziti.

Článek 13.

Dožádání o právní pomoc.

1. Dožádání o právní pomoc a jich přílohy jest sepsati v jazyku státním (oficielním) státu dožadujícího a opatřiti překladem v řeči státní (oficielní) státu dožádaného. Na požádání bude tento překlad pořízen státem dožádaným na útraty úřadu dožadujícího. V dožádání o právní pomoc jest uvésti jeho účel, vyznačiti nebo krátce vylíčiti předmět sporu, uvésti co možná nejpřesněji jména stran, jich bydliště nebo pobyt, jakož i jména i adresy případných svědků, kteří mají býti slyšeni. Dožádání a překlady jest opatřiti podpisem a pečetí úřadu dožadujícího. Ověření není třeba.

2. Dožádaný úřad, vyřizuje dožádání, použije forem řízení, jež jsou předepsány zákonodárstvím jeho státu. Nicméně jest vyhověti návrhu dožadujícího úřadu, aby při tom použito bylo formy zvláštní, nepříčí-li se tato zákonům dožádaného státu.

3. Přeje-li si toho dožadující úřad, bude způsobem uvedeným v článku 9 zpraven včas, kdy a kde žádaný důkaz bude proveden, tak aby súčastněné osoby mohly býti přítomny nebo se dáti zastupovati.

4. Dožádaný úřad použije při vyřízení dožádání o právní pomoc donucovacích prostředků, které připouští zákonodárství jeho státu, žádají-li o takovou pomoc úřady jeho státu.

5. Právní pomoc lze odepříti jen tehdy, nenáleží-li žádaný důkazní úkon ve státě dožádaném k pravomoci soudů nebo má-li dožádaný stát za to, že jest s to ohroziti jeho svrchovanost nebo bezpečnost.

6. Dožadující stát bude ihned zpraven o tom a důvody udány, kdykoliv dožádání o právní pomoc nebude provedeno.

Článek 14.

Náklady právní pomoci.

1. Za provedení doručení a za vyřízení dožádání o právní pomoc nebudou požadovány nijaké poplatky ani náhrada jakýchkoli výloh. Výjimku činí náhrady, které byly placeny svědkům nebo znalcům, jakož i výlohy, které vznikly použitím zvláštní formy řízení, o kterou bylo výslovně žádáno. Tyto náklady budou nahraženy neprodleně dožadujícím státem, ať již byly dobyty na súčastněných stranách čili nic.

2. Právní pomoc nebude lze odepříti z toho důvodu, že dožadující úřad nesložil předem peněžitou zálohu na hražení výloh, jež podle prvého odstavce tohoto článku nutno nahraditi.

3. Poplatky poštovní hradí úřad odesílající.

Ověřování a průvodní síla listin.

Článek 15.

1. Listiny sepsané, vydané neb ověřené soudy jednoho z obou států, jichž bude použito na území druhého státu, netřeba ověřovati, jsou-li opatřeny soudní pečetí.

2. Listiny sepsané, vydané neb ověřené některým z ústředních úřadů správních obou států nebo některým jim na roveň postaveným vrchním úřadem správním, nemají zapotřebí ověření, má-li jich býti použito na území druhého státu, jsou-li opatřeny pečetí řečeného úřadu a je-li úřad ten uveden v seznamu připojeném k této úmluvě. Seznam tento může býti dohodou smluvních stran pozměněn nebo doplněn.

3. Listiny vyhotovené nebo ověřené veřejným notářem, má-li jich býti použito podle odstavce 1 tohoto článku, jest soudně ověřiti.

Článek 16.

Veřejné listiny zřízené na území jednoho z obou států budou míti před soudy druhého státu tutéž průvodní moc, jaká jim přísluší podle zákonů státu, kde byly zřízeny. Nebude jim však přiznána průvodní moc v míře větší, než připouští právo státu, kde se soudní řízení koná.

Právní informace a osvědčování právních předpisů.

Článek 17.

1. Ministerstva spravedlnosti obou smluvních stran dodají si navzájem na požádání informace o právu platném na území svých států.

2. V žádosti bude přesně vylíčiti právní předpisy, o nichž má informace býti dána.

Řízení konkursní.

Článek 18.

V řízení konkursním a vyrovnávacím, jež bude zahájeno na území jednoho ze smluvních států, budou věřitelé, kteří jsou příslušníky druhého státu, na roveň postaveni věřitelům, kteří jsou vlastními státními občany.

Článek 19.

1. Byl-li uvalen konkurs na jmění příslušníka druhého smluvního státu, jest o tom bez průtahu zpraviti příslušný soud jeho vlasti, pokud je znám, a nejbližší úřad konsulární nebo, není-li ho, jiný úřad zastupitelský. Tyto úřady pak podají soudu, který uvalil konkurs, co nejdříve, pokud mají o tom úřední vědomost, zprávu, zda úpadce má na území jejich státu jmění movité či nemovité.

2. Lze-li za to míti, že na území druhého státu jsou konkursní věřitelé, jest zaslati soudu, po případě konsulárnímu nebo jinému zastupitelskému úřadu, kromě výše zmíněné zprávy také vyhotovení vyhlášky konkursu k uveřejnění v časopisech tam pro to určených.

3. Bylo-li na území jednoho smluvního státu zahájeno příslušným soudem konkursní řízení a má-li úpadce na území druhého smluvního státu movité jmění, aniž by tam měl své bydliště (sídlo), bude toto jmění na dožádání onoho soudu příslušnými úřady zajištěno a sepsáno. Ode dne, kdy toto dožádání dojde příslušnému úřadu druhé smluvní strany, nelze tu na movitém jmění úpadcově nabývati ani vlastnických, ani zástavních, ani retenčních práv.

4. O vyloučení a odloučení předmětů z movité konkursní podstaty rozhodují soudy smluvního státu, na jehož území jest movité jmění. Zbývající movité jmění bude pak vydáno příslušnému soudu druhé smluvní strany.

Článek 20.

1. Účinky konkursu vyhlášeného příslušným úřadem jedné smluvní strany nedotýkají se nemovitého jmění úpadcova, jež leží na území strany druhé.

2. Případná informace podle prvního odstavce článku 19 o existenci nemovitého jmění se ustanovení tohoto nikterak nedotýká.

Vzájemný výkon exekučních titulů.

Článek 21.

1. Každá ze smluvních stran se zavazuje, že na svém území povolí a vykoná exekuci na základě níže uvedených exekučních titulů, jež pocházejí od úřadů druhé smluvní strany a podle práva tam platného jsou vykonatelnými exekučními tituly.

2. Vyňaty jsou exekuce na základě rozsudků vynesených ve sporech týkajících se práva vlastnického nebo jiných věcných práv k nemovitostem ležícím na území státu, kde exekuce je žádána.

Článek 22.

1. Exekučními tituly jsou:

2. Tyto rozsudky nebo smíry nutno bude opatřiti doložkou soudu první stolice, v jehož obvodu rozhodce nebo rozhodčí soud vydali rozsudek nebo rozhodnutí, nebo v jehož obvodu byl smír uzavřen, kterážto doložka potvrdí, že nepodléhají dalšímu opravnému prostředku, jakož i správnost jich vyhotovení.

Článek 23.

Povolení a výkon exekuce řídí se předpisy platnými ve státě, kde exekuce má býti povolena nebo vykonána, pokud tato úmluva nestanoví odchylek.

Článek 24.

1. Žádost o povolení a výkon exekuce budiž podána vymáhající stranou u soudu, kde exekuční titul vznikl. Pokud jde o exekuční tituly vzniklé v řízení před rozhodci nebo rozhodčími soudy, bude podána u soudu první stolice, o němž jest řeč v článku 22, odstavci 2.

2. Tyto soudy opatří žádost za povolení a výkon exekuce doložkami po rozumu článku 22 a postoupí ji bez odkladu i s ostatními přílohami cestou ministerstva spravedlnosti příslušnému soudu.

3. Straně je nicméně zůstaveno, aby požádala o povolení a výkon exekuce přímo u příslušného soudu druhého smluvního státu.

4. Soud příslušný k povolení exekuce prozkoumá na základě došlých spisů, jsou-li tu všechny podmínky, aby exekuce byla povolena. Toto zkoumání, jež jest skončiti nejpozději do třiceti dnů ode dne, kdy spisy k soudu došly, omezí se na zjištění těchto náležitostí:

5. Soud, který exekuci povoluje, nebo který ji vykonává, není oprávněn, aby exekuční titul věcně přezkoumal.

Článek 25.

1. Soud příslušný k povolení exekuce povolí podle předpisů pro něj platných prozatímní opatření (zajišťovací) k zajištění nároku z exekučního titulu proti dlužníkovi, a to nejen pro vlastní obvod, nýbrž, žádá-li o to vymáhající věřitel, i pro obvody jiných soudů téhož státu, kde dlužník má jmění.

2. Tato prozatímní opatření lze jen tehdy zrušiti, byla-li dlužníkem dána dostatečná jistota za úplné uspokojení nároků z exekučního titulu.

Článek 26.

Exekuce zajišťovací.

Soud příslušný k povolení exekuce může na návrh podaný předepsaným způsobem povoliti podle předpisů platných v dožádaném státě exekuci k zajištění již dříve, než exekuční tituly uvedené v článku 22 nabyly právní moci, nebo než uplynula lhůta určená k plnění.

Článek 27.

Opatření prozatímní (zajišťovací).

K návrhu ohrožené strany budou povolena opatření prozatímní (zajišťovací opatření) již za sporu i tehdy, když k rozhodnutí sporu jest příslušným soud druhého státu.

Ustanovení konečná.

Článek 28.

Tato úmluva, sepsaná jazykem československým a bulharským, jejíž obě znění jsou stejně původní, bude ratifikována a ratifikační listiny budou co nejdříve v Praze vyměněny.

Nabude učinnosti měsíc po výměně ratifikačních listin a zůstane v platnosti, pokud jedna ze smluvních stran neoznámí straně druhé šest měsíců předem svůj úmysl, aby úmluva pozbyla působnosti.

Tomu na svědomí zmocněnci úmluvu podepsali a opatřili svými pečetěmi.