58
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 20. května 1967
o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci
Dne 1. března 1967 byla ve Varšavě podepsána Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci.
Se Smlouvou vyslovilo Národní shromáždění souhlas a president republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 12. května 1967.
Podle svého článku 11 vstoupila Smlouva v platnost dnem 12. května 1967.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.
David v. r.
SMLOUVA
mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci
Československá socialistická republika a Polská lidová republika,
vedeny trvalou snahou rozvíjet a upevňovat tradiční vztahy přátelství, spolupráce a vzájemné pomoci mezi oběma státy,
přesvědčeny, že další rozvoj těchto vztahů odpovídá životním zájmům národů obou států a přispívá k upevnění celého socialistického společenství,
zdůrazňujíce vůli důsledně uplatňovat politiku mírového soužití států s různým společenským zřízením a pokračovat v úsilí o upevnění míru,
pamětlivy toho, že oba státy se staly obětmi agrese ze strany nacistického Německa,
konstatujíce, že zatímco Německá demokratická republika uskutečnila zásady Postupimské dohody, provádí důslednou mírovou politiku a účinně napomáhá zajištění bezpečnosti v Evropě, síly západoněmeckého militarismu a revanšismu ohrožují mír,
usilujíce o zajištění míru a bezpečnosti v Evropě na základě závazků vyplývajících z Varšavské smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci ze dne 14. května 1955,
vedeny cíli a zásadami Charty Spojených národů,
potvrzujíce věrnost cílům i zásadám, vyjádřeným ve Smlouvě o přátelství a vzájemné pomoci, uzavřené mezi Československou republikou a republikou Polskou dne 10. března 1947, a konstatujíce, že tato smlouva sehrála významnou úlohu v rozvoji přátelských vztahů mezi oběma státy,
berouce v úvahu úspěšné výsledky československo-polské spolupráce v uplynulém dvacetiletí, jakož i změny, k nimž došlo ve světě,
rozhodly se uzavřít tuto smlouvu a za tímto účelem dohodly se takto:
Článek 1
Vysoké smluvní strany budou v souladu se zásadami socialistického internacionalismu upevňovat trvalé a nerozborné přátelství, rozvíjet všestrannou spolupráci a navzájem si pomáhat na základě zásad rovnoprávnosti, respektování svrchovanosti a nevměšování do vnitřních věcí druhé strany.
Článek 2
Vysoké smluvní strany budou na základě přátelské spolupráce a vzájemných výhod rozvíjet a upevňovat hospodářské a vědeckotechnické styky a v souladu se zásadami mezinárodní socialistické dělby práce uskutečňovat koordinaci národohospodářských plánů a kooperaci ve výrobě a tím zajišťovat další rozvoj a vzájemné sbližování národního hospodářství obou států.
Článek 3
Vysoké smluvní strany budou rozvíjet a upevňovat své vztahy v oblasti kultury, umění, vědy, školství a zdravotnictví, jakož i tisku, rozhlasu, televize, filmu, tělesné výchovy a turistiky.
Článek 4
Vysoké smluvní strany budou podporovat všestrannou spolupráci mezi společenskými organizacemi za účelem hlubšího vzájemného poznání a dalšího sblížení národů obou států.
Článek 5
Vysoké smluvní strany budou dále důsledně uskutečňovat politiku mírového soužití států s různým společenským zřízením a v souladu s cíli a zásadami Charty Spojených národů pokračovat v úsilí o zajištění míru a bezpečnosti, o zmírnění mezinárodního napětí, o zastavení závodů ve zbrojení a o dosažení odzbrojení, jakož i nadále usilovat o odstranění kolonialismu a neokolonialismu ve všech jeho projevech.
Článek 6
Vysoké smluvní strany konstatují, že Mnichovské dohody ze dne 29. září 1938 bylo dosaženo hrozbou útočné války, jakož i použitím síly proti Československu, že byla součástí zločinného spiknutí vlády nacistického Německa proti míru a hrubým porušením základních pravidel soudobého mezinárodního práva, a že dohoda byla proto od samého počátku neplatná, se všemi z toho vyplývajícími důsledky.
Článek 7
Vysoké smluvní strany budou neustále usilovat o zajištění evropské bezpečnosti, jejímž důležitým činitelem je nedotknutelnost existujících státních hranic v Evropě.
Článek 8
Vysoké smluvní strany učiní v souladu s Varšavskou smlouvou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci ze dne 14. května 1955 všechna nezbytná opatření, aby zabránily agresi sil západoněmeckého militarismu a revanšismu nebo kteréhokoliv jiného státu nebo skupiny států, které by se s nimi spojily.
Článek 9
V případě ozbrojeného útoku na jednu z Vysokých smluvních stran ze strany kteréhokoli státu nebo skupiny států, o kterých se hovoří v článku 8, druhá Vysoká smluvní strana při výkonu práva na individuální nebo kolektivní sebeobranu, podle článku 51 Charty Spojených národů, jí neprodleně poskytne veškerou pomoc včetně vojenské a podporu všemi prostředky, kterými disponuje.
O opatřeních podniknutých podle ustanovení tohoto článku Vysoké smluvní strany uvědomí ihned Radu bezpečnosti a budou postupovat podle příslušných ustanovení Charty Spojených národů.
Článek 10
Vysoké smluvní strany se budou radit o všech důležitých mezinárodních otázkách dotýkajících se jejich zájmů.
Článek 11
Tato smlouva se uzavírá na dobu dvaceti let a bude se prodlužovat vždy na další pětileté období, jestliže ji žádná z Vysokých smluvních stran nevypoví dvanáct měsíců před uplynutím příslušného období.
Tato smlouva podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost dnem výměny ratifikačních listin, která bude provedena v Praze v době co nejkratší.
Dáno ve Varšavě dne 1. března 1967 ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém a polském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.
Za Československou socialistickou republiku:
A. Novotný v. r.
J. Lenárt v. r.
Za Polskou lidovou republiku:
W. Gomulka v. r.
E. Ochab v. r.
J. Cyrankiewicz v. r.