o Úmluvě mezi Československou republikou a Bulharskou lidovou republikou o spolupráci na poli sociální politiky

(1) Obě Smluvní strany budou spolupracovati ve všech otázkách a na všech úsecích sociální politiky, zejména k rozšíření a prohloubení sociálního pokroku jak ve svých vlastních zemích, tak i na poli mezinárodním.

(2) K tomu cíli obě Smluvní strany budou podporovati na poli sociální politiky výměnu zkušeností, všestranné vzájemné poznávání, jakož i spolupráci mezi příslušnými úřady, institucemi, odborovými a jinými organisacemi.

(3) Obě Smluvní strany budou podporovati vzájemné návštěvy organisované úřady, institucemi, odborovými a jinými organisacemi na poli sociální politiky.

(4) Obě Smluvní strany budou podporovati vzájemnou zotavnou péči o děti, o mladistvé a o pracující, prováděnou státem, odborovými nebo jinými organisacemi. Podrobnosti budou určeny dohodou příslušných ústředních úřadů a orgánů obou Smluvních stran.

(5) Obě smluvní strany se zavazují, že budou navzájem spolupracovati na úkolech mezinárodní sociální služby, týkající se občanů obou států, na př. při pátrání po nezvěstných, při opatřování dokladů a podávání zpráv, při řešení jednotlivých otázek z oblasti osobních a rodinných poměrů atd.

(6) Tato Úmluva upravuje rovněž vzájemné vztahy mezi oběma Smluvními stranami ve všech odvětvích sociálního pojištění, která jsou nebo budou zavedena v některém z obou států. Pokud z této Úmluvy neplyne jinak, platí její ustanovení i pro pensijní nadlepšení, upravené zvláštními předpisy nebo zaručené smluvně v souvislosti s pracovním poměrem. Ustanovení této Úmluvy platí též pro důchody poskytované v Československé republice válečným a vojenským invalidům a obětem války a fašistické persekuce, jakož i pro národní důchody a vojenské invalidní a občanské invalidní důchody poskytované v Bulharské lidové republice.

(1) Občané jednoho státu, zaměstnaní na území státu druhého, i jejich rodiny budou se posuzovati s hlediska pracovně právních předpisů, jakož i na všech ostatních úsecích sociální politiky, čítajíc v to sociální pojištění, stejně jako vlastní občané, pokud se touto Úmluvou nestanoví jinak. Mají stejná práva a povinnosti jako vlastní občané.

(2) Zásada stejného posuzování, uvedená v odstavci 1, neplatí pro nároky občanů druhého státu, které získali z pojištění na základě dob zaměstnání a dob jim na roveň postavených, strávených na území třetího státu, nebo na základě pracovního úrazu (nemoci z povolání) utrpěného na území třetího státu, pokud dohodou příslušných ústředních úřadů nebo orgánů obou Smluvních stran nebude stanoveno jinak.

(1) Při provádění sociálního pojištění se použije právních předpisů státu, na jehož území se vykonává zaměstnání, pokud nejde o poskytování důchodů a ostatních dávek, pro něž platí ustanovení článků 4 a 5.

(2) Podle právních předpisů státu, kde se vykonává zaměstnání, se posuzuje zejména pojistná povinnost, počátek a zánik pojištění, vynětí z pojištění, získání náhradních dob, za něž se neplatí pojistné a které se kladou na roveň dobám pojištění.

(3) Pro provádění pojištění podle předchozích odstavců jsou příslušny orgány státu, kde se vykonává zaměstnání.

(1) Důchody i ostatní dávky důchodového pojištění poskytne podle svých vlastních právních předpisů nositel pojištění státu, na jehož území pojištěnec, po případě oprávněný rodinný příslušník bydlí v době vzniku nároku. Přitom tento nositel pojištění přihlédne i k započitatelné době zaměstnání (pojištění), získané ve druhém státě, stejně jako k době získané podle právních předpisů státu bydliště. Ustanovení prvé věty platí přiměřeně i pro případy uvedené v článku 1 odstavec 6 věta druhá.

(2) Přesídlí-li důchodce do druhého státu, zastaví se výplata důchodu prvým dnem měsíce následujícího po přesídlení. To platí i pro případy uvedené v článku 1 odstavec 6 věta druhá.

(3) Nositel pojištění státu, do kterého důchodce přesídlil, poskytne přesídlivšímu důchodci důchod (dávku) podle svých vlastních právních předpisů; přitom použije obdobně ustanovení odstavce 1 věty druhé. Vrátí-li se přesídlivší osoba, obnoví jí nositel pojištění původního státu ode dne jejího návratu výplatu důchodu. Ustanovení předchozí věty platí i pro případy uvedené v článku 1 odstavce 6 věta druhá.

(4) Ustanovení odstavce 3 věty prvé platí obdobně, přesídlí-li pojištěnec nebo oprávněný rodinný příslušník po vzniku nároku na dávku dříve, než mu bude důchod (dávka) ve státě původního bydliště přiznán.

(5) Pro rozhodování o nároku na důchod (dávku) podle předchozích odstavců jsou příslušny orgány státu bydliště.

(6) Přesídlí-li důchodce po případě pojištěnec nebo oprávněný rodinný příslušník do třetího státu, poskytne mu důchod v rámci svých vnitrostátních právních předpisů nositel pojištění státu, jehož je příslušníkem, pokud nárok nemá být posuzován jinak podle jiné mezistátní úmluvy; ustanovení odstavce 1 věty druhé platí přitom obdobně.

(1) Peněžité dávky v případě dočasné pracovní neschopnosti v důsledku nemoci, úrazu, mateřství, jakož i rodinné přídavky a pohřebné poskytne podle vlastních právních předpisů nositel pojištění státu, na jehož území bydlí pojištěnec nebo oprávněný rodinný příslušník. Přitom přihlédne k době zaměstnání ve druhém státě.

(2) Přesídlí-li pojištěnec nebo rodinný příslušník do druhého státu, zastaví se dnem přesídlení výplata dávek. Nositel pojištění druhého státu poskytne v těchto případech peněžité dávky podle vlastních právních předpisů s přihlédnutím k době, po kterou pojištěnec dostával tyto dávky v prvním státě.

(3) Věcné dávky v případě nemoci, úrazu a mateřství poskytne podle vlastních právních předpisů nositel pojištění státu, na jehož území se zdržuje pojištěnec, po případě oprávněný rodinný příslušník.

(1) Na pojištění zaměstnanců diplomatických a konsulárních zastupitelstev a jiných úřadů a orgánů státní správy (úřadů celních, pasových atd.) jednoho státu, které mají své sídlo ve druhém státě, se použije právních předpisů vysílajícího státu, jsou-li tito zaměstnanci občany tohoto státu. Totéž platí pro pojištění osob zaměstnaných u zaměstnanců jmenovaných úřadů nebo orgánů.

(2) Na pojištění zaměstnanců

(3) V případech uvedených v předchozích odstavcích jsou jak pro provádění pojištění, tak i pro poskytování dávek příslušny orgány státu vysílajícího.

(4) Příslušné ústřední úřady a orgány obou Smluvních stran mohou vzájemnou dohodou sjednati jiné výjimky nebo též smluviti, že výjimky uvedené v předchozích odstavcích nebudou zachovávány buď vůbec nebo v určitých případech.

(1) Občanům jednoho státu, zdržujícím se na území druhého státu, kteří nemají nároků z pojištění vlastního nebo jako rodinní příslušníci pojištěnce, zaručí stát místa pobytu nezbytnou pomoc a péči, budou-li ji potřebovat, a to v takovém rozsahu a za takových podmínek jako svým vlastním občanům.

(2) Pomoc a péče budou záležeti buď v pomoci hmotné, nebo v pomoci a péči léčebné, v umístění ve veřejných ústavech, v domovech důchodců a pod. Podle okolností a skutečné potřeby může býti poskytováno více druhů pomoci a péče současně.

(3) Poskytnutá pomoc a péče podle předchozích odstavců nebude důvodem, aby byla požadována náhrada výloh od druhého státu. Tím není dotčena možnost požadovati náhradu od osoby, které pomoc nebo péče byla poskytována, nebo od osob povinných k alimentaci.

(4) Péče a pomoc podle ustanovení předchozích odstavců bude v případě potřeby poskytnuta též občanům druhého státu, kteří požívají důchod podle této Úmluvy.

(1) Nositelé pojištění, úřady, soudy a jiné orgány zúčastněné na provádění sociální politiky obou Smluvních stran poskytnou si vzájemnou právní pomoc v témže rozsahu, jako by šlo o provádění sociální politiky ve vlastním státě. Nositel pojištění jednoho státu zejména poskytne nositeli pojištění druhého státu potřebné informace o okolnostech rozhodných pro přiznání dávky. Za tím účelem je povinen provést potřebná opatření ke zjištění těchto okolností.

(2) Styk nositelů pojištění, úřadů, soudů i jiných orgánů obou států při provádění této Úmluvy děje se přímo.

(3) Doklady, potvrzení i jiné spisy, vydávané podle této Úmluvy, není třeba ověřovati úřady diplomatickými nebo konsulárními.

(1) Tuto Úmluvu budou provádět v obou státech ústřední úřady a orgány příslušné podle vnitrostátních právních předpisů. Tyto úřady a orgány budou v trvalém přímém styku a podle potřeby budou uskutečňovány schůzky jejich představitelů za účelem projednání jednotlivých otázek souvisících s prováděním Úmluvy a za účelem organisování vzájemné výměny zkušeností na poli sociální politiky.

(2) Obě Smluvní strany si ihned po nabytí účinnosti této Úmluvy sdělí, které ústřední úřady a orgány jsou příslušné k provádění této Úmluvy, a budou si neprodleně sdělovati všechny změny, které v budoucnosti v tom směru nastanou.

(1) V obou státech mohou být vydány samostatně právní předpisy k provedení této Úmluvy, kterými bude upraven zejména způsob výpočtu důchodů, dávek při dočasné pracovní neschopnosti, způsob stanovení započitatelné doby zaměstnání a j. Takové předpisy budou vždy sděleny příslušnému ústřednímu úřadu nebo orgánu druhé Smluvní strany.

(2) Ústřední úřady a orgány obou Smluvních stran budou si vzájemně neprodleně sdělovati změny nastalé ve vnitrostátním zákonodárství v oboru sociální politiky.

(3) Nastanou-li při provádění této Úmluvy nejasnosti v důsledku nepředvídaných okolností nebo změn právních předpisů anebo dojde-li při jejím provádění k rozdílným názorům na její výklad, dohodnou se ústřední úřady a orgány obou Smluvních stran o způsobu použití ustanovení této Úmluvy.

(1) Při poskytování důchodů a ostatních dávek ze sociálního pojištění se přihlíží k dobám zaměstnání, získaným před účinností této Úmluvy v jednom i druhém státě.

(2) Ustanovení článku 4 této Úmluvy platí ode dne počátku její účinnosti i pro případy, v nichž vznikl nárok na dávku před tímto dnem.

(1) Úmluva bude ratifikována v době co nejkratší. Po provedení ratifikace budou bez odkladu v Sofii vyměněny ratifikační listiny. Úmluva nabude účinnosti prvním dnem měsíce, následujícího po výměně ratifikačních listin.

(2) Dnem počátku účinnosti této Úmluvy se zrušuje platnost dosavadní Úmluvy mezi Československou republikou a Bulharskou lidovou republikou o spolupráci na poli sociální politiky a správy ze dne 11. září 1948 a Úmluvy o sociálním pojištění ze dne 1. dubna 1949 s výjimkou uvedenou v článku III. Závěrečného protokolu k této Úmluvě.

(3) Každá z obou Smluvních stran může vypověděti tuto Úmluvu ke konci kalendářního roku aspoň 6 měsíců předem. Nároky získané podle této Úmluvy nezanikají její výpovědí; jejich další trvání se řídí vnitrostátními právními předpisy.