60
Vyhláška ministra zahraničních věcí
ze dne 2. září 1957
o Úmluvě mezi Československou republikou a Bulharskou lidovou republikou o spolupráci na poli sociální politiky.
Mezi Československou republikou a Bulharskou lidovou republikou byla v Praze dne 25. ledna 1957 sjednána Úmluva o spolupráci na poli sociální politiky se Závěrečným protokolem.
Národní shromáždění projevilo s Úmluvou a jejím Závěrečným protokolem souhlas dne 18. dubna 1957 a president republiky ji ratifikoval dne 21. června 1957. Ratifikační listiny byly vyměněny v Sofii dne 24. července 1957.
Podle svého článku 17 nabývá Úmluva účinnosti prvním dnem měsíce, následujícího po výměně ratifikačních listin, t. j. dne 1. srpna 1957.
České znění této Úmluvy se vyhlašuje v Příloze Sbírky zákonů.*)
Dnem, kdy tato Úmluva nabývá účinnosti, t. j. dnem 1. srpna 1957, zrušuje se podle jejího článku 17 platnost dosavadní Úmluvy o spolupráci na poli sociální politiky a správy ze dne 11. září 1948 a Úmluvy o sociálním pojištění ze dne 1. dubna 1949 s výjimkou uvedenou v článku III Závěrečného protokolu k této Úmluvě.
David v. r.
ÚMLUVA
mezi Československou republikou a Bulharskou lidovou republikou o spolupráci na poli sociální politiky
President Československé republiky a presidium Lidového shromáždění Bulharské lidové republiky, vedeni přáním dále prohloubiti a rozšířiti vzájemný styk na poli sociální politiky v duchu přátelství a spolupráce mezi Československou republikou a Bulharskou lidovou republikou, rozhodli se uzavříti k tomu cíli novou Úmluvu.
K tomu účelu jmenovali své zmocněnce:
president Československé republiky
předsedu Státního úřadu sociálního zabezpečení
Evžena Erbana,
presidium lidového shromáždění Bulharské lidové republiky
vedoucího Správy důchodů a sociální péče ministerstva lidového zdraví a sociální péče
Marina Dimitrova Geškova
a
vedoucího správy státního sociálního pojištění Ústřední rady odborů
Ivana Cvetkova Laleva,
kteří vyměnivše si své plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě, dohodli se na těchto ustanoveních:
I. Základní ustanovení
Článek 1
Rozsah platnosti Úmluvy
(1) Obě Smluvní strany budou spolupracovati ve všech otázkách a na všech úsecích sociální politiky, zejména k rozšíření a prohloubení sociálního pokroku jak ve svých vlastních zemích, tak i na poli mezinárodním.
(2) K tomu cíli obě Smluvní strany budou podporovati na poli sociální politiky výměnu zkušeností, všestranné vzájemné poznávání, jakož i spolupráci mezi příslušnými úřady, institucemi, odborovými a jinými organisacemi.
(3) Obě Smluvní strany budou podporovati vzájemné návštěvy organisované úřady, institucemi, odborovými a jinými organisacemi na poli sociální politiky.
(4) Obě Smluvní strany budou podporovati vzájemnou zotavnou péči o děti, o mladistvé a o pracující, prováděnou státem, odborovými nebo jinými organisacemi. Podrobnosti budou určeny dohodou příslušných ústředních úřadů a orgánů obou Smluvních stran.
(5) Obě smluvní strany se zavazují, že budou navzájem spolupracovati na úkolech mezinárodní sociální služby, týkající se občanů obou států, na př. při pátrání po nezvěstných, při opatřování dokladů a podávání zpráv, při řešení jednotlivých otázek z oblasti osobních a rodinných poměrů atd.
(6) Tato Úmluva upravuje rovněž vzájemné vztahy mezi oběma Smluvními stranami ve všech odvětvích sociálního pojištění, která jsou nebo budou zavedena v některém z obou států. Pokud z této Úmluvy neplyne jinak, platí její ustanovení i pro pensijní nadlepšení, upravené zvláštními předpisy nebo zaručené smluvně v souvislosti s pracovním poměrem. Ustanovení této Úmluvy platí též pro důchody poskytované v Československé republice válečným a vojenským invalidům a obětem války a fašistické persekuce, jakož i pro národní důchody a vojenské invalidní a občanské invalidní důchody poskytované v Bulharské lidové republice.
Článek 2
Zásada stejného posuzování
(1) Občané jednoho státu, zaměstnaní na území státu druhého, i jejich rodiny budou se posuzovati s hlediska pracovně právních předpisů, jakož i na všech ostatních úsecích sociální politiky, čítajíc v to sociální pojištění, stejně jako vlastní občané, pokud se touto Úmluvou nestanoví jinak. Mají stejná práva a povinnosti jako vlastní občané.
(2) Zásada stejného posuzování, uvedená v odstavci 1, neplatí pro nároky občanů druhého státu, které získali z pojištění na základě dob zaměstnání a dob jim na roveň postavených, strávených na území třetího státu, nebo na základě pracovního úrazu (nemoci z povolání) utrpěného na území třetího státu, pokud dohodou příslušných ústředních úřadů nebo orgánů obou Smluvních stran nebude stanoveno jinak.
II. Sociální pojištění
Článek 3
Provádění pojištění
(1) Při provádění sociálního pojištění se použije právních předpisů státu, na jehož území se vykonává zaměstnání, pokud nejde o poskytování důchodů a ostatních dávek, pro něž platí ustanovení článků 4 a 5.
(2) Podle právních předpisů státu, kde se vykonává zaměstnání, se posuzuje zejména pojistná povinnost, počátek a zánik pojištění, vynětí z pojištění, získání náhradních dob, za něž se neplatí pojistné a které se kladou na roveň dobám pojištění.
(3) Pro provádění pojištění podle předchozích odstavců jsou příslušny orgány státu, kde se vykonává zaměstnání.
Článek 4
Poskytování dávek důchodového pojištění
(1) Důchody i ostatní dávky důchodového pojištění poskytne podle svých vlastních právních předpisů nositel pojištění státu, na jehož území pojištěnec, po případě oprávněný rodinný příslušník bydlí v době vzniku nároku. Přitom tento nositel pojištění přihlédne i k započitatelné době zaměstnání (pojištění), získané ve druhém státě, stejně jako k době získané podle právních předpisů státu bydliště. Ustanovení prvé věty platí přiměřeně i pro případy uvedené v článku 1 odstavec 6 věta druhá.
(2) Přesídlí-li důchodce do druhého státu, zastaví se výplata důchodu prvým dnem měsíce následujícího po přesídlení. To platí i pro případy uvedené v článku 1 odstavec 6 věta druhá.
(3) Nositel pojištění státu, do kterého důchodce přesídlil, poskytne přesídlivšímu důchodci důchod (dávku) podle svých vlastních právních předpisů; přitom použije obdobně ustanovení odstavce 1 věty druhé. Vrátí-li se přesídlivší osoba, obnoví jí nositel pojištění původního státu ode dne jejího návratu výplatu důchodu. Ustanovení předchozí věty platí i pro případy uvedené v článku 1 odstavce 6 věta druhá.
(4) Ustanovení odstavce 3 věty prvé platí obdobně, přesídlí-li pojištěnec nebo oprávněný rodinný příslušník po vzniku nároku na dávku dříve, než mu bude důchod (dávka) ve státě původního bydliště přiznán.
(5) Pro rozhodování o nároku na důchod (dávku) podle předchozích odstavců jsou příslušny orgány státu bydliště.
(6) Přesídlí-li důchodce po případě pojištěnec nebo oprávněný rodinný příslušník do třetího státu, poskytne mu důchod v rámci svých vnitrostátních právních předpisů nositel pojištění státu, jehož je příslušníkem, pokud nárok nemá být posuzován jinak podle jiné mezistátní úmluvy; ustanovení odstavce 1 věty druhé platí přitom obdobně.
Článek 5
Poskytování dávek v případě nemoci a mateřství
(1) Peněžité dávky v případě dočasné pracovní neschopnosti v důsledku nemoci, úrazu, mateřství, jakož i rodinné přídavky a pohřebné poskytne podle vlastních právních předpisů nositel pojištění státu, na jehož území bydlí pojištěnec nebo oprávněný rodinný příslušník. Přitom přihlédne k době zaměstnání ve druhém státě.
(2) Přesídlí-li pojištěnec nebo rodinný příslušník do druhého státu, zastaví se dnem přesídlení výplata dávek. Nositel pojištění druhého státu poskytne v těchto případech peněžité dávky podle vlastních právních předpisů s přihlédnutím k době, po kterou pojištěnec dostával tyto dávky v prvním státě.
(3) Věcné dávky v případě nemoci, úrazu a mateřství poskytne podle vlastních právních předpisů nositel pojištění státu, na jehož území se zdržuje pojištěnec, po případě oprávněný rodinný příslušník.
Článek 6
Zvláštní ustanovení pro některé skupiny osob
(1) Na pojištění zaměstnanců diplomatických a konsulárních zastupitelstev a jiných úřadů a orgánů státní správy (úřadů celních, pasových atd.) jednoho státu, které mají své sídlo ve druhém státě, se použije právních předpisů vysílajícího státu, jsou-li tito zaměstnanci občany tohoto státu. Totéž platí pro pojištění osob zaměstnaných u zaměstnanců jmenovaných úřadů nebo orgánů.
(2) Na pojištění zaměstnanců
a) podniků veřejné dopravy pozemní, říční a letecké jednoho státu, kteří jsou vysíláni k přechodnému nebo trvalému výkonu zaměstnání na území druhého státu,
b) vysílaných jiným podnikem (zaměstnavatelem), než je uvedeno pod písm. a), jenž má sídlo v jednom státě, k přechodnému výkonu zaměstnání na území druhého státu,
se použije právních předpisů toho státu, v němž má sídlo správa podniku (zaměstnavatel), které tito zaměstnanci podléhají ve svých osobních věcech, s výjimkou poskytování věcných dávek nemocenského pojištění, pro něž platí ustanovení článku 5 odstavec 3.
(3) V případech uvedených v předchozích odstavcích jsou jak pro provádění pojištění, tak i pro poskytování dávek příslušny orgány státu vysílajícího.
(4) Příslušné ústřední úřady a orgány obou Smluvních stran mohou vzájemnou dohodou sjednati jiné výjimky nebo též smluviti, že výjimky uvedené v předchozích odstavcích nebudou zachovávány buď vůbec nebo v určitých případech.
Článek 7
Vyloučení vzájemných úhrad
Nositeli pojištění, který poskytne dávky podle této Úmluvy, nenáleží náhrada za poskytnuté dávky od nositele pojištění druhého státu. Totéž platí, poskytne-li některý nositel pojištění podle svých právních předpisů zálohy na dávky.
III. Pomoc a péče nepojištěným osobám
Článek 8
(1) Občanům jednoho státu, zdržujícím se na území druhého státu, kteří nemají nároků z pojištění vlastního nebo jako rodinní příslušníci pojištěnce, zaručí stát místa pobytu nezbytnou pomoc a péči, budou-li ji potřebovat, a to v takovém rozsahu a za takových podmínek jako svým vlastním občanům.
(2) Pomoc a péče budou záležeti buď v pomoci hmotné, nebo v pomoci a péči léčebné, v umístění ve veřejných ústavech, v domovech důchodců a pod. Podle okolností a skutečné potřeby může býti poskytováno více druhů pomoci a péče současně.
(3) Poskytnutá pomoc a péče podle předchozích odstavců nebude důvodem, aby byla požadována náhrada výloh od druhého státu. Tím není dotčena možnost požadovati náhradu od osoby, které pomoc nebo péče byla poskytována, nebo od osob povinných k alimentaci.
(4) Péče a pomoc podle ustanovení předchozích odstavců bude v případě potřeby poskytnuta též občanům druhého státu, kteří požívají důchod podle této Úmluvy.
IV. Společná ustanovení
Článek 9
Vzájemná právní pomoc
(1) Nositelé pojištění, úřady, soudy a jiné orgány zúčastněné na provádění sociální politiky obou Smluvních stran poskytnou si vzájemnou právní pomoc v témže rozsahu, jako by šlo o provádění sociální politiky ve vlastním státě. Nositel pojištění jednoho státu zejména poskytne nositeli pojištění druhého státu potřebné informace o okolnostech rozhodných pro přiznání dávky. Za tím účelem je povinen provést potřebná opatření ke zjištění těchto okolností.
(2) Styk nositelů pojištění, úřadů, soudů i jiných orgánů obou států při provádění této Úmluvy děje se přímo.
(3) Doklady, potvrzení i jiné spisy, vydávané podle této Úmluvy, není třeba ověřovati úřady diplomatickými nebo konsulárními.
Článek 10
Používání řeči druhého státu
Návrhy, žádosti, žaloby a jiná podání ve věcech sociálního pojištění občanů jednoho státu, podané u nositelů pojištění, úřadů, soudů a jiných orgánů druhého státu, nebudou odmítány z důvodu, že jsou napsány v úředním jazyku prvého státu.
Článek 11
Zachování lhůt
Návrhy, žádosti, žaloby a jiná podání, které musí být podány v určité lhůtě nositelům pojištění, úřadům, soudům nebo jiným orgánům jednoho z obou států, budou pokládány za včas podané, jestliže byly podány v předepsané lhůtě nositeli pojištění, úřadu, soudu nebo jinému orgánu druhého státu. V těchto případech dlužno podání neprodleně zaslati buď příslušnému ústřednímu úřadu nebo orgánu, nebo přímo příslušnému nositeli pojištění, úřadu, soudu nebo jinému příslušnému orgánu druhého státu.
Článek 12
Zastupování občanů druhého státu
Konsulům obou Smluvních stran přísluší právo zastupovat (osobně nebo osobou k tomu zmocněnou) občany svého státu ve všech záležitostech vyplývajících z této Úmluvy před nositeli pojištění, úřady, soudy, i ostatními orgány druhého státu.
Článek 13
Ústřední úřady a orgány provádějící Úmluvu
(1) Tuto Úmluvu budou provádět v obou státech ústřední úřady a orgány příslušné podle vnitrostátních právních předpisů. Tyto úřady a orgány budou v trvalém přímém styku a podle potřeby budou uskutečňovány schůzky jejich představitelů za účelem projednání jednotlivých otázek souvisících s prováděním Úmluvy a za účelem organisování vzájemné výměny zkušeností na poli sociální politiky.
(2) Obě Smluvní strany si ihned po nabytí účinnosti této Úmluvy sdělí, které ústřední úřady a orgány jsou příslušné k provádění této Úmluvy, a budou si neprodleně sdělovati všechny změny, které v budoucnosti v tom směru nastanou.
Článek 14
Spolupráce s odborovými organisacemi
Tato Úmluva se bude provádět v úzké spolupráci s odborovými organisacemi v obou státech.
Článek 15
Prováděcí předpisy
(1) V obou státech mohou být vydány samostatně právní předpisy k provedení této Úmluvy, kterými bude upraven zejména způsob výpočtu důchodů, dávek při dočasné pracovní neschopnosti, způsob stanovení započitatelné doby zaměstnání a j. Takové předpisy budou vždy sděleny příslušnému ústřednímu úřadu nebo orgánu druhé Smluvní strany.
(2) Ústřední úřady a orgány obou Smluvních stran budou si vzájemně neprodleně sdělovati změny nastalé ve vnitrostátním zákonodárství v oboru sociální politiky.
(3) Nastanou-li při provádění této Úmluvy nejasnosti v důsledku nepředvídaných okolností nebo změn právních předpisů anebo dojde-li při jejím provádění k rozdílným názorům na její výklad, dohodnou se ústřední úřady a orgány obou Smluvních stran o způsobu použití ustanovení této Úmluvy.
V. Ustanovení přechodná a závěrečná
Článek 16
(1) Při poskytování důchodů a ostatních dávek ze sociálního pojištění se přihlíží k dobám zaměstnání, získaným před účinností této Úmluvy v jednom i druhém státě.
(2) Ustanovení článku 4 této Úmluvy platí ode dne počátku její účinnosti i pro případy, v nichž vznikl nárok na dávku před tímto dnem.
Článek 17
(1) Úmluva bude ratifikována v době co nejkratší. Po provedení ratifikace budou bez odkladu v Sofii vyměněny ratifikační listiny. Úmluva nabude účinnosti prvním dnem měsíce, následujícího po výměně ratifikačních listin.
(2) Dnem počátku účinnosti této Úmluvy se zrušuje platnost dosavadní Úmluvy mezi Československou republikou a Bulharskou lidovou republikou o spolupráci na poli sociální politiky a správy ze dne 11. září 1948 a Úmluvy o sociálním pojištění ze dne 1. dubna 1949 s výjimkou uvedenou v článku III. Závěrečného protokolu k této Úmluvě.
(3) Každá z obou Smluvních stran může vypověděti tuto Úmluvu ke konci kalendářního roku aspoň 6 měsíců předem. Nároky získané podle této Úmluvy nezanikají její výpovědí; jejich další trvání se řídí vnitrostátními právními předpisy.
Tato Úmluva byla uzavřena v Praze 25. ledna 1957 a sepsána ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém a bulharském. Obě znění mají stejnou platnost.
Na důkaz toho podepsali zmocněnci k tomu určení tuto Úmluvu a opatřili ji svou pečetí.
ZA ČESKOSLOVENSKOU REPUBLIKU:
Evžen Erban
ZA BULHARSKOU LIDOVOU REPUBLIKU:
Marin Dimitrov Geškov
Ivan Cvetkov Lalev
Závěrečný protokol
Při podpisu Úmluvy o spolupráci na poli sociální politiky mezi Československou republikou a Bulharskou lidovou republikou shodly se obě Smluvní strany na tomto:
I
Výměna zkušeností a všestranné vzájemné poznávání na poli sociální politiky budou uskutečňovány zejména:
a) organisováním výměny odborných knih, časopisů a jiných publikací mezi příslušnými úřady, ústavy, organisacemi a jinými institucemi obou Smluvních stran;
b) uskutečňováním výměny legislativního, statistického a jiného materiálu;
c) vhodným informováním veřejnosti o vývoji a výsledcích sociální politiky druhé Smluvní strany;
d) výměnou odborníků v oboru sociálního pojištění, důchodového zabezpečení, sociální péče a j.
II
Pracovně právními předpisy se rozumějí předpisy o pracovní smlouvě, o pracovní době a dovolené, předpisy o mzdách a platech, o ochraně života a zdraví, včetně ochrany mladistvých a žen.
III
Pokud jde o podrobnosti a zejména rozsah poskytovaných věcných dávek v případě nemoci, úrazu a mateřství občanům jednoho státu, zdržujícím se na území druhého státu, zůstává až do sjednání Úmluvy mezi oběma státy o zdravotnické spolupráci v platnosti úprava vyplývající z dosavadní Úmluvy o sociálním pojištění ze dne 1. dubna 1949, po případě z Úmluvy o spolupráci na poli sociální politiky a správy ze dne 11. září 1948, jakož i z opatření dohodnutých mezi oběma Smluvními stranami na podkladě těchto úmluv.
IV
Do jednoho měsíce od ratifikace Úmluvy předají si obě Smluvní strany navzájem seznamy důchodů, přiznaných podle vlastních předpisů nebo podle dosavadní Úmluvy o sociálním pojištění ze dne 1. dubna 1949 a vyplácených před účinností Úmluvy do druhého státu vlastním občanům a občanům druhého státu. Takto převzaté důchody bude přejímací stát vyplácet i nadále v dosavadní výši, byl-li dosavadní důchod vyšší, než by byl důchod stanovený podle článku 4 Úmluvy.
V
Ustanovení Úmluvy neplatí pro důchody poskytované za mimořádné zásluhy.
Tento Závěrečný protokol tvoří nedílnou součást Úmluvy mezi Československou republikou a Bulharskou lidovou republikou o spolupráci na poli sociální politiky a byl sepsán ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém a bulharském. Obě znění mají stejnou platnost.
V Praze dne 25. ledna 1957
ZA ČESKOSLOVENSKOU REPUBLIKU:
Evžen Erban
ZA BULHARSKOU LIDOVOU REPUBLIKU:
Marin Dimitrov Geškov
I. Cvetkov Lalev
*) Na straně 25.