628
SDĚLENÍ
federálního ministerstva zahraničních věcí
Federální ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 15. prosince 1956 byla v Paříži sjednána Evropská úmluva o rovnocennosti částečného studia na vysokých školách (č. 21).
Jménem České a Slovenské Federativní Republiky byla Úmluva podepsána ve Štrasburku dne 26. března 1991.
Listina o schválení Úmluvy Českou a Slovenskou Federativní Republikou byla uložena u generálního tajemníka Rady Evropy, depozitáře Úmluvy, dne 26. března 1991.
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 9 odst. 2 dnem 18. září 1957 a pro Českou a Slovenskou Federativní Republiku na základě odst. 3 téhož článku dnem 26. března 1991.
Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.
EVROPSKÁ ÚMLUVA
o rovnocennosti částečného studia na vysokých školách č. 21
Vlády členských států Rady Evropy, které podepsaly tuto Úmluvu,
berouce v úvahu Evropskou úmluvu o rovnocennosti dokladů umožňujících přístup na vysoké školy podepsanou v Paříži dne 11. prosince 1953;
berouce v úvahu Evropskou kulturní úmluvu podepsanou v Paříži dne 19. prosince 1954;
berouce v úvahu, že by významně přispívalo k většímu vzájemnému evropskému porozumění, kdyby více studentů, mimo jiné studentů moderních jazyků, mohlo absolvovat určitou část studia v zahraničí a kdyby zkoušky vykonané a kursy absolvované v průběhu tohoto studia mohly být uznány těmto studentům na vysokých školách v jejich vlastních zemích;
berouce v úvahu, že uznávání částečného studia absolvovaného v zahraničí by přispělo k řešení problému nedostatku vysoce kvalifikovaných vědců,
se dohodly na následujícím:
Článek I
1. Pro účely této Úmluvy se smluvní strany dělí na kategorie podle toho, zda orgánem, příslušným pro řešení otázek rovnocennosti na jejich území je:
a) stát;
b) vysoká škola;
c) stát nebo vysoká škola podle konkrétního případu.
Každá smluvní strana sdělí generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, který orgán je příslušný pro řešení otázek týkajících se rovnocennosti.
2. Pojem „vysoká škola“ znamená:
a) univerzity;
b) instituce považované smluvní stranou, na jejímž území se nacházejí, za zařízení podobná svým charakterem vysokým školám.
Článek 2
1. Smluvní strany spadající do kategorie a) odstavec 1 článku 1 uznají částečné studium absolvované studentem studujícím moderní jazyky na vysoké škole v jiné členské zemi Rady Evropy za rovnocenné obdobnému částečnému studiu absolvovanému na vysoké škole v jeho vlastní zemi, jestliže vedení první vysoké školy vydalo tomuto studentovi potvrzení, že ukončil uvedené částečné studium uspokojivě.
2. Délka částečného studia v souladu s odstavcem 1 bude stanovena příslušnými orgány smluvní strany.
Článek 3
Smluvní strany spadající do kategorie a) odstavec 1 článku 1 posoudí postup při uznávání částečného studia absolvovaného na vysoké škole v druhé členské zemi Rady Evropy studenty v jiných disciplínách, než moderní jazyky, zejména studenty zabývajícími se základním nebo aplikovaným výzkumem.
Článek 4
Smluvní strany spadající do kategorie a) odstavec 1 článku 1 budou podporovat jednostrannými nebo dvoustrannými opatřeními podmínky, za kterých zkouška vykonaná nebo kursy absolvované studentem v průběhu studia na vysoké škole v druhé členské zemi Rady Evropy mohou být pokládány za rovnocenné podobné zkoušce vykonané nebo podobným kursům absolvovaným na vysoké škole v jeho vlastní zemi.
Článek 5
Smluvní strany spadající do kategorie b) odst. 1 článku 1 zašlou text této Úmluvy vedení vysokých škol nacházejících se na jejich území a budou podporovat, aby toto vedení příznivě posuzovalo a uplatňovalo zásady uvedené v článcích 2, 3 a 4.
Článek 6
Smluvní strany spadající do kategorie c) odst. 1 článku 1 uplatňují ustanovení článků 2, 3 a 4 vůči těm vysokým školám, pro které stát představuje orgán, do jehož působnosti spadají otázky tvořící předmět této Úmluvy, a uplatňují ustanovení článku 5 vůči těm vysokým školám, které jsou samy orgánem, do jehož působnosti patří tyto otázky.
Článek 7
Každá smluvní strana zašle generálnímu tajemníkovi Rady Evropy do jednoho roku ode dne, kdy tato Úmluva vstoupila v platnost, písemné oznámení o opatřeních, která přijala za účelem realizace plnění článků 2, 3, 4, 5 a 6.
Článek 8
Generální tajemník Rady Evropy zašle ostatním smluvním stranám informaci, kterou od každé z nich obdržel podle článku 7, a informuje výbor ministrů o stavu plnění této Úmluvy.
Článek 9
1. Tato Úmluva je otevřena k podpisu pro členy Rady Evropy. Podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny jsou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy.
2. Úmluva vstupuje v platnost po uložení tří ratifikačních listin.
3. Pro každý stát, který Úmluvu podepsal a poté ratifikoval po vstupu Úmluvy v platnost, vstoupí Úmluva v platnost dnem, kdy byly uloženy jeho ratifikační listiny.
4. Generální tajemník Rady Evropy informuje všechny členy Rady Evropy o vstupu Úmluvy v platnost, o smluvních stranách, které ji ratifikovaly, a o uložení do úschovy všech ratifikačních listin, ke kterému může dojít po vstupu Úmluvy v platnost.
5. Každá smluvní strana může uvést území, na němž budou uplatňována ustanovení této Úmluvy, v prohlášení adresovaném generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, ten je zašle ostatním smluvním stranám.
Článek 10
Výbor ministrů Rady Evropy může vyzvat kterýkoliv stát, který není členem Rady Evropy, aby přistoupil k této Úmluvě. Každý takto vyzvaný stát může přistoupit k Úmluvě uložením listiny o přístupu generálnímu tajemníkovi Rady, který o tom informuje všechny smluvní strany. Každý přistupující stát je pro účely této Úmluvy považován za členskou zemi Rady Evropy. Pro každý přistupující stát vstoupí tato Úmluva v platnost dnem, kdy byl uložen jeho dokument o přistoupení.
Na důkaz čeho níže podepsaní, náležitě na to zmocněni svými příslušnými vládami, podepsali tuto Úmluvu.
Dáno v Paříži dne patnáctého prosince roku tisíc devětset padesát šest v jazyce anglickém a francouzském, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivech Rady Evropy. Generální tajemník zasílá ověřené kopie Úmluvy každé vládě, která ji podepsala nebo k ní přistoupila.