Čís. 629.
Nařízení vlády republiky Československé
ze dne 19. listopadu 1920,
jímž se uvádí v platnost smlouva o prozatímní úpravě obchodních styků mezi Československou republikou a Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců.
§ 1.
Na základě ustanovení § 2 zákona ze dne 25. listopadu 1919, čís. 637 Sb. z. a n., uvádí se v platnost smlouva o prozatímní úpravě obchodních styků mezi republikou Československou a Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců.
§ 2.
Nařízením tímto neruší se nařízení vlády republiky Československé ze dne 18. května 1920, čís. 379 Sb. z. a n., jímž se prozatím uvádí v platnost obchodní a celní úmluva s Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců.
§ 3.
Nařízení toto nabývá platnosti dnem vyhlášení.
§ 4.
Provedení ukládá se ministru pověřenému vedením úřadu pro zahraniční obchod, ministru obchodu, průmyslu a živností a ministru financí v dohodě se zúčastněnými ministry.
Černý v. r.
Dr. Popelka v. r.
Dr. Burger v. r.
Průša v. r.
Dr. Kovařík v. r.
Dr. Gruber v. r.
Dr. Fatka v. r.
Dr. Šusta v. r.
Dr. Procházka v. r.
Dr. Mičura v. r.
Dr. Fajnor v. r.
Husák v. r.
Dr. Brdlík v. r.
Dr. Hotowetz v. r.,
ministr obchodu, spolu jako správce úřadu pro zahraniční obchod a v zastoupení ministra financí.
Smlouva
o prozatímní úpravě obchodních styků mezi Československou republikou a Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců.
President Republiky Československé s jedné strany a
jménem Jeho Veličenstva Petra I., krále Srbů, Chorvatů a Slovinců, Jeho Výsost Alexander, následník trůnu, s druhé strany
v přání, aby přátelským způsobem prozatímně upravili vzájemné obchodní vztahy mezi svými státy, rozhodli se uzavříti proto smlouvu a jmenovali svými plnomocníky:
President Republiky Československé:
pana Václava Schustra, doktora veškerých práv, státního tajemníka ministerstva průmyslu, obchodu a živností,
jménem krále Srbů, Chorvatů a Slovinců následník trůnu:
pana Michajla Popoviće, doktora politických věd a bývalého ministra,
kteří vyměnivše své plné moci uznali je správnými a usnesli se na těchto článcích:
Článek 1.
Obě smluvní strany se dohodly, že svému vzájemnému obchodu přiznávají všechna práva a všechna ulehčení, která dle nyní platných předpisů nebo dle předpisů, které budou vydány v jedné nebo druhé smluvní zemi, užívá nebo bude užívati obchod kteréhokoliv jiného státu. Vůbec všechna nařízení vztahující se na dovoz neb vývoz, ať již se týkají cel, poplatků, vnitřních dávek, ukládání do skladišť, další dopravy, celního řízení atd., nemohou postihovati obchod strany druhé ani tíže ani jinak, než jak postihují nebo budou postihovati obchod kteréhokoliv jiného státu.
Článek 2.
Smluvní strany nebudou překážeti žádnými zvláštními opatřeními vzájemnému obchodnímu styku, nýbrž naopak budou pečovati o to, aby se vzájemně obchodní styky mezi oběma zeměmi co nejvíce rozvinuly a co nejlépe upevnily. I při zavádění jakýchkoli opatření obecné povahy bude pomýšleno, dříve než se nařídí a provedou, na to, pokud budou zasahovati do zájmů jedné nebo druhé strany, po případě překážeti rozvoji vzájemných obchodních poměrů, a bude se jim s ohledem na to dle možnosti vyhýbáno.
Článek 3.
Vzhledem na dosud trvající nepravidelné poměry vyhrazují si obě smluvní strany úplnou svobodu jak ohledně stanovení zákazů nebo obmezení dovozu neb vývozu, tak i ohledně stanovení výše vývozních a dovozních cel, ale obě smluvní strany budou moci použíti tohoto práva pouze v tom případě, jestliže taková nařízení budou platiti i pro všechny ostatní země. V každém však případě bude zvláště přihlíženo k tomu, aby ani zakazovací ani obmezovací opatření při dovozu a vývozu, ani zvyšování dovozních a vývozních cel nebyla často zaváděna, a to za tím účelem, aby se dosáhlo co největšího rozmachu při upevňování a rozvoji vzájemných obchodních styků.
Článek 4.
Smluvní strany usnadní obchodníkům a průmyslníkům volný vstup do území druhé smluvní strany, aby mohli vyřizovati své záležitosti: nákupu a prodeje zboží, dopravy, pojištění, ukládání do skladišť až do další dopravy do území jedné nebo druhé strany, při čemž budou požívati na území jedné i druhé strany právní ochrany jako tuzemci. V příčině provozování svých obchodů budou požívati všech práv i výhod, jichž požívají nebo budou požívati i občané kteréhokoliv jiného státu.
Článek 5.
Smluvní strany se dohodly, že zaručují jedna druhé volný průvoz výrobků jedné i druhé strany svým územím buď na železnicích, na splavných řekách nebo průplavech, řídíce se při tom mezinárodními předpisy. Výjimky z toho mohou býti učiněny:
1. pro válečný materiál, 2. ze zdravotních důvodů, 3. z ohledu na veřejnou bezpečnost v souhlase s uznanými mezinárodními zásadami a 4. pro předměty státních monopolů. Všeobecný zákaz průvozu nemůže býti vydán. Ale v případě, že by jedna ze smluvních stran byla nucena proti některé jiné zemi, pro niž by se dál průvoz jejím územím, zavésti zákaz dovozu nebo vývozu ve formě protiopatření, budou smluvní strany tolerovati zákaz průvozu pro tuto zemi nebo z té země, ale pouze pod podmínkou, že takový zákaz bude platiti i pro všechny ostatní země, pokud by to neodporovalo mírové smlouvě.
Článek 6.
Rychlé dopravě zboží určeného pro dovoz, resp. vývoz do území, resp. z území jedné smluvní strany, ať po železnicích nebo po vodě (řekách a průplavech), nebudou činěny žádné překážky, naopak bude použito všech prostředků, aby byly odstraněny trvající obtíže; při tom bude jedna strana druhé dle potřeby pomáhati a spolupůsobiti, aby se obnovila rychlá doprava zboží z jedné země do druhé a zajistil snadný a dobrý vzájemný styk. Ani v příčině dopravních sazeb ani v příčině odbavovacího řízení, pojištění a přepravy nebude možno činiti opatření, která by nebyla platna pro zboží domácí nebo zboží kteréhokoliv jiného státu.
Článek 7.
Vzájemně se zajišťuje zasílání předmětů ke správce nebo dohotovení do území jedné nebo druhé smluvní strany, zvláště strojů všech druhů, přístrojů vědeckých a technických, nástrojů a náčiní. Rovněž tak bude možno zasílati do území jedné nebo druhé smluvní strany i suroviny ke zpracování na výrobky nebo polotovary k tomu účelu, aby byly takto zpracované vráceny do země, když byl předem určen poměr mezi surovinou a výrobkem. O tom bude rozhodovati v každém takovém případě každá smluvní strana. Zároveň bude pracováno k tomu, aby se tato doprava zvlášť usnadnila a aby ani s jedné ani s druhé strany nebyly činěny překážky a nesnáze, nýbrž aby i samo celní řízení bylo upraveno tak, aby odpovídalo účelu a důležitosti této dopravy.
Článek 8.
Smluvní strany budou si všemožně usnadňovati, aby se prázdné nádoby všeho druhu, kterých bylo použito při dovozu výrobků z území jedné smluvní strany do území druhého, vracely do území, z něhož odešly, volně bez jakéhokoliv ať vývozního, ať dovozního cla. Téhož ulehčení budou požívati nádoby všeho druhu, které budou zasílány do území druhé smluvní strany, aby byly tam naplněné vráceny. Ale v obou případech může býti do jejich návratu požadováno zajištění cla, jestliže by mu nádoby byly podrobeny. Pokud jest podle celních předpisů jedné z obou stran pro jednotlivé druhy nádob stanovena návratná lhůta, může býti prodloužena z odůvodněných příčin.
Článek 9.
Smluvní strany se dohodly, že za trvání této smlouvy a v souhlase s jejím duchem mohou přistoupiti k dohodě o její změně nebo doplnění, když by nastala toho potřeba. Rovněž tak v případě nestejného pojetí a používání této smlouvy smluvní strany s pomocí společné komise se stejným počtem členů ustanoví co nejrychleji správný smysl smlouvy a jejích ustanovení. Vysvětlení dané takovou komisí má moc a váhu smluvního závazku.
Článek 10.
Tato smlouva nabývá platnosti ihned po ratifikaci a zůstane v platnosti do 30. června 1921. Jestliže by jí ani jedna ani druhá strana nevypověděla na tři měsíce před uplynutím této lhůty, bude platiti dále vždy na tři měsíce.
Smlouva tato sepsána jest ve dvou stejně znějících původních exemplářích v českém a srbochorvatském jazyce.
Dáno v Praze dne 18. října roku tisícího devítistého dvacátého.
Dr. Václav Schuster v. r.
Dr. Mihailo M. Popović v. r.
Závěrečný protokol
k smlouvě o prozatímní úpravě obchodních styků mezi Československou Republikou a Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců.
Při podpisu smlouvy o prozatímní úpravě obchodních styků dnes mezi republikou Československou a Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců uzavřené, učinili plnomocníci další dohodu a sepsali o ní protokol, tvořící nedílnou část smlouvy:
Ni jedna ni druhá smluvní strana nebude moci pro sebe požadovati výhod, které by jedna neb druhá strana poskytla jinému státu úmluvami o kontingentování nebo kompensování zboží. Avšak v těch případech, jestliže by takové úmluvy obsahovaly i ustanovení o snížení nebo osvobození ode cla, druhá strana používá už tím těch snížení neb osvobození.
Smluvní strany se shodují v tom, že přítomnými ustanoveními nehodlaly nikterak uskrovňovati celních výhod, jež si dosud při dovozu vzájemně poskytovaly.
1. Nutno rozuměti tak, že státním příslušníkům jedné nebo druhé strany nebude lze upírati právo, aby provozovali své obchody za stejných podmínek, jako se to přiznává příslušníkům jiných států. To však předpokládá vždy stejný postup obou smluvních stran vůči dotyčným příslušníkům jedné neb druhé strany.
2. Obchodníci, průmyslníci a živnostníci mohou cestovati sami a vysílati své zástupce, jednatele a zmocněnce, již mohou s sebou nositi i vzorky zboží, nikoli však zboží samo. V území druhé smluvní strany nebudou podrobeni žádným daním, když dokáží řádnou legitimací, dle přiloženého vzoru vyhotovenou, že platí daně ze svých závodů ve své zemi, a když uzavírají koupě a prodeje s obchodníky, průmyslníky a živnostníky, kteří obchodují s dotyčným zbožím a mají své provozovny. Celní řízení u vzorků bude stejné, jako se přiznává kterémukoliv jinému státu.
1. Rozumí se samo sebou, že za průvoz není možno vybírati cla ani jiných tomu podobných dávek.
2. Jestliže by bylo dle platných zákonů zapotřebí předchozího povolení pro průvoz některého zboží, jak je tomu nyní na př. při průvozu monopolního zboží Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců, nutno je opatřiti si zavčas to povolení. Průvoz nebude podroben žádným jiným formálnostem vyjma formálnosti co do potřebné celní kontroly.
1. Smluvní strany dovolí bez ohledu na platné předpisy o vývozu, aby lodní personál při příjezdu s nákladem a po dobu pobytu ve vodách jedné ze smluvních stran mohl se zásobovati životními potřebami v míře a způsobem, jak je to předepsáno i pro vlastní lodní personál při odjezdu se zbožím do ciziny. Ale toto povolení bude dáváno dle zásady reciprocity.
2. Se zřením na dosud neurovnané poměry s částmi soukromých železnic mezinárodního významu, které procházejí územím Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, bude Královská vláda pečovati o to, aby se na těchto dílech pro veškeré zboží, které se na nich dováží do území Království Srbů, Chorvatů a Slovinců nebo po nich prováží, používalo stejných sazeb bez ohledu na jeho původ a určení.
V případě zásilek ke správce, dohotovení anebo zpracování může jedna i druhá smluvní strana naříditi zajištění cla a mimo to požadovati i jiná zajištění až do návratu takto zaslaných předmětů. Jestliže při tom nedojde k nesprávnostem, vrátí se zajištění nezkráceně. Jestliže se předměty nevrátí, nevrátí se ani zajištění.
Nádobami všeho druhu rozumějí se zejména sudy, kádě, pytle, koše, skleněné balony, cylindry, cisterny, bedny a vůbec vše, čeho se používá k naplnění zbožím za účelem přenášení. Nádoby musejí se vrátiti ve stejném počtu, velikosti a jakosti; jich označování bude však požadováno jen výjimečně.
Dáno v Praze dne 18. října roku tisícího devítistého dvacátého.
Dr. Václav Schuster v. r.
Dr. Mihailo M. Popović v. r.
Příloha k záverečnému protokolu.