o Smlouvě mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Francouzské republiky o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu

1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu a z majetku, vybírané v obou smluvních státech, ať je způsob vybírání jakýkoli.

2. Za daně z příjmu a z majetku se považují daně vybírané z celkového příjmu, z veškerého majetku nebo z jednotlivých částí příjmu nebo majetku, včetně daní ze zisků, pocházejících ze zcizení movitého nebo nemovitého jmění, a daně z přírůstku hodnoty.

3. Současné daně, na které se smlouva vztahuje, jsou:

4. Smlouva se také bude vztahovat na budoucí daně totožné nebo obdobné povahy, které se připojí k současným daním nebo které je nahradí. Příslušné úřady smluvních států si budou oznamovat změny, které budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.

1. Ve smyslu této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:

2. Každý výraz, který není jinak definován, má pro aplikaci této smlouvy smluvním státem smysl, který je mu určen právními předpisy zmíněného státu, které upravují daně, jež jsou předmětem této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.

1. Pro aplikaci této smlouvy se předpokládá, že osoba má svůj domicil ve smluvním státě, když tato osoba je podrobena dani v tomto státě z důvodu svého bydliště, sídla vedení, nebo každého jiného kritéria obdobné povahy.

2. Jestliže se předpokládá podle ustanovení odstavce 1, že fyzická osoba má svůj domicil v obou smluvních státech, rozhodne se případ podle těchto pravidel:

3. Jestliže se podle ustanovení odstavce 1 předpokládá, že osoba jiná než osoba fyzická má svůj domicil v obou smluvních státech, předpokládá se, že její domicil je v tom smluvním státě, v němž je sídlo jejího skutečného vedení.

1. Výraz „stálá provozovna“ označuje ve smyslu této smlouvy trvalé zařízení pro podnikání, v němž podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji činnost.

2. Výraz „stálá provozovna“ zahrnuje především:

3. Za stálou provozovnu se nepovažuje, jestliže

4. Osoba jednající v jednom smluvním státě pro účet podniku druhého smluvního státu - jiná než zástupce mající nezávislé postavení, o němž pojednává odstavec 5 - se považuje za „stálou provozovnu“ v prvním státě, jestliže je v tomto státě vybavena plnou mocí, kterou tam obvykle využívá a která jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, pokud činnost této osoby není omezena na nákup zboží pro podnik.

5. V druhém smluvním státě se nepovažuje za trvalou provozovnu podniku jednoho smluvního státu pouhá skutečnost, že tam podnik vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo každého jiného prostředníka majícího nezávislé postavení.

6. Skutečnost, že společnost, která má svůj domicil v jednom smluvním státě, kontroluje nebo je kontrolována společností, která má svůj domicil v druhém smluvním státě, nebo která tam vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo ne), nestačí sama o sobě učinit z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.

1. Příjmy plynoucí z nemovitého majetku se zdaní v tom smluvním státě, v němž je tento majetek umístěn.

2. Výraz „nemovitý majetek“ je definován ve shodě s daňovým právem toho smluvního státu, v němž jsou nemovitosti umístěny. Výraz zahrnuje především práva, která se řídí právními předpisy vztahujícími se na vlastnictví půdy a práva na proměnlivá nebo pevná plnění za těžení nebo za přivolení k těžbě nerostných ložisek, pramenů a jiného půdního bohatství. Lodi, čluny a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.

3. Ustanovení odstavce 1 se použijí na příjmy pramenící z přímého hospodaření, z nájmu nebo z pachtu, právě tak jako z každého jiného způsobu exploatace nemovitého majetku.

4. Ustanovení odstavců 1 a 3 se vztahují rovněž na příjmy plynoucí z nemovitého majetku podniku, právě tak jako na příjmy z nemovitého majetku sloužícího výkonu svobodného povolání.

1. Výnosy podniku jednoho smluvního státu se zdaní pouze v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, zdaní se výnosy podniku v druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat zmíněné stálé provozovně.

2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se v každém smluvním státě této stálé provozovně výnosy, které by byla mohla realizovat, kdyby byla zřídila podnik odlišný a oddělený, vykonávající činnosti totožné nebo obdobné v totožných nebo obdobných podmínkách a obchodující zcela nezávisle s podnikem, jehož je stálou provozovnou.

3. Při výpočtu výnosů stálé provozovny se povoluje odečíst náklady vynaložené na cíle sledované touto stálou provozovnou včetně výloh vedení a všeobecných administrativních výloh takto vynaložených, ať ve státě, v němž je tato stálá provozovna umístěna, či jinde.

4. Žádný výnos se nepřičítá stálé provozovně na základě skutečnosti, že tato stálá provozovna pouze nakupovala zboží pro podnik.

5. Pro účely předchozích odstavců se výnosy, které se mají přičíst stálé provozovně, vypočítají každý rok podle téže metody, pokud neexistují závažné a dostatečné důvody pro jiný postup.

6. Jestliže výnosy zahrnují části příjmu, jež jsou upraveny odděleně v jiných článcích této smlouvy, ustanovení oněch článků nejsou dotčena ustanoveními tohoto článku.

7. Ustanovení odstavce 1 se analogicky použijí na živnostenskou daň (contribution des patentes).

1. Výnosy plynoucí z provozu lodí a letadel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž je umístěno sídlo skutečného vedení podniku.

2. Výnosy plynoucí z provozu člunů sloužících vnitrozemské plavbě podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž je umístěno sídlo skutečného vedení podniku.

3. Jestliže sídlo skutečného vedení podniku námořní nebo vnitrozemské plavby je na palubě lodi nebo člunu, považuje se toto sídlo za umístěné ve smluvním státě, v němž se nachází domovský přístav této lodi nebo tohoto člunu, nebo není-li domovský přístav, ve smluvním státě, kde provozovatel lodi nebo člunu má svůj domicil.

4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se analogicky použijí na živnostenskou daň (contribution des patentes).

a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo

b) podílejí-li se tytéž osoby přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu,

1. Dividendy, vyplácené společností, která má domicil v jednom smluvním státě, osobě mající domicil v druhém smluvním státě, podléhají zdanění v tomto druhém státě.

2. Tyto dividendy však mohou být zdaněny ve smluvním státě, v němž má svůj domicil společnost, která je vyplácí, a to podle zákonů tohoto státu. Daň takto stanovená však nemůže přesáhnout 10% hrubé částky dividend.

3. Výraz „dividendy“, použitý v tomto článku, označuje příjmy plynoucí z akcií, požitkových listů, kuksů, zakladatelských podílů nebo jiných podílů na zisku s výjimkou pohledávek, právě tak jako příjmy z jiných společenských účastí, které jsou postaveny na roveň příjmům z akcií daňovým zákonodárstvím státu, v němž má svůj domicil společnost, která rozděluje dividendy.

4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí tehdy, jestliže příjemce dividend mající domicil v jednom smluvním státě má v druhém smluvním státě, v němž má svůj domicil společnost vyplácející dividendy, stálou provozovnu, k níž se ve skutečnosti pojí účast poskytující dividendy. V tomto případě se použijí ustanovení článku 7.

5. Osoba, která má svůj domicil v Československu a která pobírá dividendy vyplácené společností mající svůj domicil ve Francii, může žádat úhradu srážky daně z těchto dividend, provedené předem, která byla zaplacena v daném případě společností vyplácející dividendy. Francie však může z částky úhrad vybrat daň předvídanou v odstavci 2.

1. Úroky plynoucí z jednoho smluvního státu a vyplácené osobě mající domicil v druhém smluvním státě podléhají zdanění jen v tomto druhém státě.

2. Výraz „úroky“, použitý v tomto článku, označuje příjmy z veřejných dluhopisů, obligací opatřených i neopatřených hypotekární zárukou nebo klauzulí o účasti na zisku a z pohledávek jakékoli povahy, právě tak jako všechny jiné výtěžky postavené daňovými předpisy státu, z kterého příjmy plynou, na roveň příjmům z půjček.

3. Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí tehdy, jestliže příjemce úroků, který má domicil v jednom smluvním státě, má v druhém smluvním státě, z něhož plynou úroky, stálou provozovnu, k níž se váže ve skutečnosti pohledávka, která je zdrojem úroků. V tomto případě se aplikují ustanovení článku 7.

4. Soudí se, že úroky mají zdroj v určitém smluvním státě, je-li dlužníkem tento stát sám, místní korporace nebo osoba mající domicil v tomto státě. Jestliže však dlužník úroků, nehledě na to, má-li či nemá-li domicil v některém smluvním státě, má v jednom smluvním státě stálou provozovnu, pro kterou byla sjednána půjčka poskytující úrok a která nese ke své tíži tyto úroky, předpokládá se, že zmíněné úroky mají zdroj v tom smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.

5. Jestliže v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi dlužníkem a věřitelem, nebo které jeden i druhý udržují s třetími osobami, částka placených úroků, se zřetelem k pohledávce, pro kterou jsou uhrazovány, přesahuje částku, kterou by byl smluvil dlužník s věřitelem, kdyby nebylo podobných vztahů, aplikují se ustanovení tohoto článku jen na tuto poslední částku. Část platů, která ji přesahuje, zůstává v tomto případě podrobena dani podle právních předpisů každého smluvního státu a podle jiných ustanovení této smlouvy.

1. Licenční poplatky mající původ v jednom smluvním státě a placené osobě, která má domicil v druhém smluvním státě, podléhají zdanění v tomto druhém státě.

2. Licenční poplatky však mohou být zdaněny ve smluvním státě, z něhož plynou, a to podle právních předpisů tohoto státu. Daň takto stanovená však nemůže přesáhnout 5% hrubé částky licenčních poplatků.

3. Nehledě k ustanovením odstavce 2, zdaňují se licenční poplatky plynoucí z autorských práv k dílům literárním, uměleckým nebo vědeckým jen v tom smluvním státě, ve kterém má domicil osoba, která je pobírá.

4. Výraz „licenční poplatky“, použitý v tomto článku, označuje náhrady jakéhokoli druhu, placené za užití nebo za svolení k užití práva autorského k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, včetně kinematografických filmů, patentu, výrobní nebo obchodní známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného návodu nebo výrobního postupu, jakož i za užití nebo svolení k užití průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení a za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.

5. Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí v tom případě, jestliže příjemce licenčních poplatků, který má domicil v jednom smluvním státě, má v druhém smluvním státě, z něhož plynou licenční poplatky, stálou provozovnu, k níž se ve skutečnosti váže právo nebo majetek, jež jsou zdrojem licenčních poplatků. V tomto případě se použijí ustanovení článku 7.

6. Jestliže v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi dlužníkem a věřitelem, nebo které jeden i druhý udržují s třetími osobami, částka placených úplat, s ohledem na plnění, pro které jsou uhrazovány, přesahuje úplatu, kterou by byl smluvil dlužník s věřitelem, kdyby nebylo podobných vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto poslední částku. Část platů, která ji přesahuje, zůstává v tomto případě podrobena dani podle právních předpisů každého smluvního státu a podle jiných ustanovení této smlouvy.

1. Zisky mající původ ve zcizení nemovitého jmění, jehož definice je uvedena v odstavci 2 článku 6, nebo ve zcizení účastí nebo podobných práv na společnosti, jejíž jmění je složeno hlavně ze jmění nemovitého, se zdaní v tom smluvním státě, v němž je toto nemovité jmění umístěno.

2. Zisky mající původ ve zcizení movitostí, které jsou částí aktiv stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě, nebo základního movitého jmění stálé základny, kterou osoba domicilovaná v jednom smluvním státě má v druhém smluvním státě pro výkon svobodného povolání, včetně takových zisků, které pocházejí z úhrnného zcizení této stálé provozovny (samotné nebo s celým podnikem) nebo této stálé základny, podléhají zdanění v tomto druhém státě.

3. Zisky pocházející ze zcizení všech majetkových hodnot jiných než těch hodnot, o nichž se pojednává v odstavcích 1 a 2, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, ve kterém má zcizitel domicil.

1. Příjmy, které osoba mající domicil v jednom smluvním státě pobírá ze svobodného povolání nebo z jiných nezávislých činností podobné povahy, podléhají zdanění jen v tomto státě, ledaže tato osoba užívá v druhém smluvním státě obvyklým způsobem stálou základnu pro výkon svých činností. Jestliže disponuje takovou základnou, příjmy podléhají zdanění ve druhém státě, avšak jedině v rozsahu, v jakém je lze přičítat zmíněné stálé základně.

2. Výraz „svobodná povolání“ zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti druhu vědeckého, literárního, uměleckého, vychovatelského nebo učitelského, jakož i nezávislé činnosti lékařů, advokátů, inženýrů, architektů, dentistů a účetních.

1. S výhradou ustanovení článků 17, 19, 20, 21 a 22, mzdy, platy a jiné podobné odměny, které osoba mající domicil v jednom smluvním státě pobírá z důvodů placeného zaměstnání, podléhají zdanění jen v tomto státě. Je-li však zaměstnání vykonáváno v druhém smluvním státě, odměny přijaté z tohoto titulu podléhají zdanění v tomto druhém státě.

2. Bez ohledu na ustanovení odstavce 1 odměny, které osoba mající domicil v jednom smluvním státě dostává z titulu placeného zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě, podléhají zdanění jen v prvním státě, jestliže:

3. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku odměny z titulu placeného zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla v mezinárodní dopravě nebo na palubě člunu sloužícího vnitrozemské plavbě podléhají zdanění ve smluvním státě, ve kterém je umístěno sídlo skutečného vedení podniku.

1. Platy, včetně penzí, vyplácené jedním smluvním státem nebo některou místní korporací nebo právnickou osobou veřejného práva tohoto státu buď přímo, nebo prostřednictvím fondů, které zřídily, fyzické osobě z důvodu služeb prokázaných tomuto státu, této korporaci nebo této právnické osobě veřejného práva při výkonu funkcí veřejného charakteru, podléhají zdanění v tomto státě.

2. Ustanovení článků 16, 17 a 19 se použijí na platy nebo penze poukazované z důvodu služeb prokázaných v rámci obchodní nebo průmyslové činnosti, vykonávané jedním ze smluvních států nebo některou jeho místní korporací nebo právnickou osobou veřejného práva tohoto státu.

3. Vlastnost právnické osoby veřejného práva se určuje podle právních předpisů státu, v němž byla právnická osoba zřízena.

1. Částky, které studující nebo stážista, který má nebo měl dříve domicil v jednom smluvním státě a který pobývá ve druhém smluvním státě pouze proto, aby tam pokračoval ve svých studiích nebo přípravě na povolání, dostává na krytí výloh pobytu, studia nebo praktického výcviku, nepodléhají zdanění v tomto druhém státě s podmínkou, že pocházejí ze zdrojů mimo tento druhý stát.

2. Studující na vyučovacích ústavech jednoho smluvního státu, kteří vykonávají placenou činnost ve druhém smluvním státě, aby získali praktický výcvik vztahující se na jejich studia, nepodléhají v tomto druhém státě dani z odměny placené z tohoto důvodu s podmínkou, že trvání této činnosti nepřesáhne 183 dnů v kalendářním roce.

1. Majetek pozůstávající z nemovitého jmění, tak jak je definováno v odstavci 2 článku 6, podléhá zdanění ve smluvním státě, v němž je tento majetek umístěn.

2. Majetek pozůstávající z movitého jmění, které je součástí aktiv stálé provozovny podniku nebo z movitého jmění, které vytváří stálou základnu sloužící k výkonu svobodného povolání, podléhá zdanění ve smluvním státě, kde je umístěna stálá provozovna nebo stálá základna.

3. Lodi a letadla využívané v mezinárodním provozu a čluny sloužící k vnitrozemské plavbě, právě tak jako movitosti určené k jejich provozování, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, kde je umístěno sídlo skutečného vedení podniku.

4. Všechny ostatní části majetku osoby, mající domicil v jednom smluvním státě, podléhají zdanění jen v tomto státě.

A. – Ve Francii

B. – V Československu

1. Příslušníci jednoho smluvního státu, i když mají domicil v druhém smluvním státě nebo ne, nepodléhají v tomto druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které by byly jiné nebo tíživější než ty, kterým jsou nebo budou moci být podrobeni příslušníci tohoto druhého státu, nacházející se ve stejné situaci.

2. Pojem „příslušníci“ označuje:

3. Osoby bez státní příslušnosti, které mají domicil v jednom smluvním státě, nepodléhají v druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které by byly jiné nebo tíživější než ty, kterým jsou nebo budou moci být podrobeni příslušníci tohoto druhého státu, nacházející se ve stejné situaci.

4. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě, se neprovede v tomto druhém státě způsobem méně příznivým než zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají tutéž činnost.

5. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo drženo nebo kontrolováno osobou nebo osobami majícími domicil v druhém smluvním státě, nepodléhají v prvém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které by byly jiné nebo tíživější než ty, kterým jsou nebo budou moci být podrobeny jiné podniky téže povahy tohoto prvého státu.

6. Výraz „zdanění“ označuje v tomto článku daně jakékoli povahy nebo názvu.

1. Jestliže se osoba mající domicil v některém smluvním státě domnívá, že opatření učiněná jedním smluvním státem nebo oběma státy působí nebo přivodí pro ni zdanění, které není v souladu s touto smlouvou, může, nezávisle na opravných prostředcích, které poskytuje vnitrostátní zákonodárství těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, ve kterém má domicil.

2. Tento příslušný úřad se bude snažit, aby otázku upravil cestou přátelské dohody s příslušným úřadem druhého smluvního státu za účelem zamezení zdanění, které není ve shodě s touto smlouvou, jestliže reklamace se mu bude zdát oprávněná a jestliže sám nebude s to najít uspokojivé řešení.

3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit cestou přátelské dohody obtíže, které mohou vzniknout při aplikaci této smlouvy. Mohou se také za účelem vyloučení dvojího zdanění dohodnout v případech, které nejsou smlouvou předvídány.

4. Příslušné úřady smluvních států mohou být v přímém spojení v zájmu dosažení dohody, o níž se pojednává v předchozích odstavcích. Jestliže se zdá, že ústní výměny názorů usnadní tuto dohodu, mohou se tyto výměny názorů konat v rámci komise sestavené ze zástupců příslušných úřadů smluvních států.

1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace, nutné pro aplikaci ustanovení této smlouvy a vnitrostátních zákonů smluvních států, vztahujících se na daně, o nichž pojednává tato smlouva v rozsahu, pokud zdanění, které předvídají, se řídí touto smlouvou. Všechny informace takto vyměněné budou považovány za tajné a budou moci být sděleny jen osobám nebo úřadům pověřeným stanovením nebo vybíráním daní, o nichž tato smlouva pojednává.

2. Ustanovení odstavce 1 nemohou být v žádném případě vykládána tak, že ukládají jednomu ze smluvních států závazek:

1. Ustanovení této smlouvy se nedotýkají daňových výsad, které požívají členové diplomatických misí a jejich soukromý služební personál, jakož i členové konzulárních úřadů buď podle pravidel mezinárodního práva, nebo podle smluvních ustanovení.

2. V tom rozsahu, jak podle daňových výsad, které požívají členové diplomatických misí a jejich soukromý služební personál, jakož i členové konzulárních úřadů buď podle pravidel mezinárodního práva, nebo podle smluvních ustanovení, nepodléhají příjem nebo jmění zdanění ve státě přijímajícím, vyhrazuje se právo zdanění státu vysílajícímu.

3. Pro účely této smlouvy se členové diplomatických misí a jejich soukromý služební personál, jakož i členové konzulárních úřadů jednoho smluvního státu, pověření u druhého smluvního státu nebo u státu třetího, kteří mají příslušnost státu vysílajícího, považují za osoby mající domicil ve státě vysílajícím, jestliže jsou tam podrobeni stejným povinnostem ve věci daní z příjmu a z majetku, jako osoby, které v tomto zmíněném státě mají domicil.

4. Smlouva se nevztahuje na mezinárodní organizace, jejich orgány a funkcionáře, ani na členy diplomatických misí, jejich soukromý služební personál a členy konzulárních úřadů třetího státu, když se nacházejí na území některého smluvního státu a nejsou posuzováni jako osoby mající domicil v jednom nebo v druhém smluvním státě ve věci daní z příjmu a z majetku.

1. Tato smlouva může být rozšířena buď beze změny, nebo s nutnými úpravami na zámořská území Francouzské republiky, která vybírají daně podobné povahy těm, na které se smlouva aplikuje. Takové rozšíření nabývá účinnosti od data, s těmi modifikacemi a s těmi podmínkami, včetně podmínek vztahujících se na ukončení aplikace, které budou společně dohodnuty smluvními státy výměnou diplomatických nót nebo jakýmkoli jiným postupem v souladu s jejich ústavními předpisy.

2. Pokud se oba smluvní státy nedohodnou jinak, přestane se smlouva aplikovat, bude-li vypovězena jedním z nich podle článku 33, za podmínek stanovených v tomto článku, v každém území, na které byla podle tohoto článku rozšířena.

1. Tato smlouva bude schválena ve shodě s ústavními postupy platnými v obou smluvních státech. Nabude účinnosti výměnou nót, jimiž bude potvrzeno, že nutné formality byly v obou státech splněny.

2. Její ustanovení se použijí poprvé:

A. – Ve Francii:

B. – V Československu: