kterou se uveřejňuje soudní řád mezistátního rozhodčího soudu československo-rakouského podle článku 36 úmluvy s Rakouskem ze dne 18. června 1924, č. 60 Sb. z. a n. 1926, o úpravě závazků v rakousko-uherských korunách.

(1) Rozhodčí soud je činným ve dvou senátech, z nichž má jeden sídlo v Praze a druhý ve Vídni. Senát v Praze skládá se z předsedy, jmenovaného československou vládou, jednoho československého a jednoho rakouského rozhodčího soudce; senát ve Vídni pak z předsedy jmenovaného rakouskou vládou, jednoho československého a jednoho rakouského rozhodčího soudce.

(2) Senáty řídí předsedové.

(3) Na místo předsedů a rozhodčích soudců nastupují dle potřeby jejich náhradníci.

(1) Podatelna rozhodčího soudu jest u vrchního zemského soudu v Praze, podání k rozhodčímu soudu mohou se však státi s právním účinkem zachované lhůty i u obou zúčtovacích míst. Byla-li právní věc již přikázána, jest další podání činiti u úřadovny příslušného senátu.

(2) Podání učiněná u zúčtovacích míst ve věcech, které dosud nejsou přikázány žádnému z obou senátů, budou zaslána podatelně rozhodčího soudu. Po přikázání věci zašlou se další podání kanceláři příslušného senátu.

(3) Pro kancelářské práce obou senátů zřídí se po jedné kanceláři, pro senát v Praze u vrchního zemského soudu v Praze a pro senát ve Vídni u zúčtovacího úřadu ve Vídni.

(4) Až bude činnost rozhodčího soudu skončena, uschovají se spisy obou senátů v Praze.

(1) Právní věci u rozhodčího soudu nově došlé přidělí se losem oběma senátům stejnoměrně. Losování provede předseda pražského senátu v přítomnosti rakouského rozhodčího soudce nebo zástupce rakouského zúčtovacího úřadu.

(2) Losování děje se zpravidla v prvém týdnu měsíce o věcech, jež došly v předešlém měsíci, v naléhavých případech může však býti provedeno i dříve.

(3) Dokud právní věc jest zahájena u rozhodčího soudu, připadnou další právní věci, které se týkají právních poměrů téhož věřitele a téhož dlužníka, bez losování témuž senátu.

(4) Předsedové přikáží každou novou právní věc rozhodčímu soudci jako zpravodaji.

(1) Jednání řídí se před senátem v Praze jazykem československým a před senátem ve Vídni jazykem německým. Těmito jazyky prohlašují se i rozsudky a usnesení. Jinak lze před oběma senáty slovem i písmem používati obou těchto jazyků.

(2) Písemnostem, předloženým pro účely důkazní, které jsou sepsány v jazyku jiném než československém nebo německém, jest připojiti ověřený překlad do jednacího jazyka, jestliže a pokud to předseda nařídí.

(1) Každé podání musí obsahovati podpis žadatele, nebo jeho zákonitého zástupce nebo zmocněnce, a jsou-li k němu připojeny přílohy, jich označení, počet a udání, zda jsou připojeny v prvopise či v opise.

(2) Podání ani jeho přílohy se nekolkují a nutno je podati v šesti vyhotoveních se záhlavím pro žadatele. Je-li odpůrců více, zvýší se dle toho počet vyhotovení. Z předložených stejnopisů doručí se po jednom členům senátu, a — pokud nejsou žadateli — i věřiteli, dlužníku, jejich společníkům v rozepři a oběma zúčtovacím místům.

(3) Trpí-li podání formální vadou, která překáží řádnému vyřízení, vrátí je předseda k opravě a k opětnému předložení ve krátké neprodlužitelně stanovené lhůtě. Ve lhůtě té předložené správně opravené podání platí jako by podáno bylo v den kdy po prvé došlo.

(1) Běh lhůt počíná dnem, jenž následuje po dni doručení; není-li však třeba, aby usnesení bylo doručeno, tedy prohlášením jeho.

(2) Do lhůt nezapočítávají se dny poštovní dopravy, je-li prokázáno, že podání bylo dáno na poštu včas. Připadne-li konec lhůty na neděli nebo svátek, v jednom z obou smluvních států zákonem uznaný, je nejbližší den všední posledním dnem lhůty.

(3) Soudní prázdniny rozhodčího soudu staví běh lhůt vyjímajíc lhůtu ku podání žaloby, stížnosti nebo návrhu (§ 13).

(1) Lhůty, jichž prodloužení není výslovně zapovězeno, může předseda prodloužiti, jestliže strana, v jejíž prospěch jest lhůta, z donucovacích neb alespoň velmi závažných důvodů nemůže včas provésti úkon lhůtou vázaný a zejména kdyby bez prodloužení lhůty utrpěla škodu nenahraditelnou. Žádost o prodloužení lhůty musí býti podána u příslušného senátu před vypršením lhůty, která má býti prodloužena. Okolnosti na odůvodnění návrhu uplatněné buďte na žádost osvědčeny.

(2) Byla-li lhůta prodloužena, budiž udán den, kterého lhůta prodloužená končí.

(1) Doručování rozhodčího soudu děje se doporučeným dopisem na zpáteční lístek. Žaloby a stížnosti nutno doručiti k vlastním rukám odpůrcovým. Za odpůrce pokládá se jen dlužník nebo věřitel. Je-li třeba, poskytnou si kanceláře obou senátů vzájemně pomoc.

(2) Pro doručení náhradné na území obou smluvních států platí ustanovení onoho území, na němž doručení má býti provedeno. Děje se s výhradou náhrady stranami na útraty kanceláře tohoto území.

(1) Rozhodčího soudu může se dovolávati:

(2) Běh lhůt nezačne přede dnem, kterého tento soudní řád nabude účinnosti; nastala-li událost, od které lhůta jíti počíná, přede dnem jeho uveřejnění, počítá se teprve ode dne, jenž následuje po dni jeho vyhlášky (§ 52).

(3) Tyto lhůty nemohou býti prodlouženy.

(1) Písemné vyhotovení žaloby (spis žalobní) má mimo všeobecné náležitosti §u 8 obsahovati:

(2) Žalobě jest připojiti i odkazovací usnesení zúčtovacích míst.

(1) Písemné vyhotovení stížnosti (stižný spis) má mimo všeobecné náležitosti § 8 obsahovati: náležitosti vypočtené v § 14, odst. 1, lit. a)—d), dále přesné označení napadeného rozhodnutí neb opatření, jež nutno zároveň připojiti, udání dne, kterého bylo (stěžovateli) doručeno, jednotlivé body stížnosti a určitý návrh.

(2) Těchže ustanovení jest obdobně použíti na návrhy dle § 13, lit. b) a d).

(1) Skutková tvrzení a, pokud se tato neopírají o výsledky řízení před zúčtovacími místy, i potřebné důkazy a průvodní návrhy nutno uvésti v prvém spise (žaloba, stížnost, návrh, žalobní odpověď, obrana a protivyjádření), leda že opoždění tvrzení bude ospravedlněno.

(2) Nový skutkový přednes jest jen bez újmy ustanovení čl. 25 a 26 úmluvy přípustný toliko tehdy, neměly-li strany k němu v řízení před zúčtovacími místy ani podnětu ani příležitosti.

(3) Na okolnosti nerozhodné, opožděné a přednesené v úmyslu, aby spor byl protahován, nelze přihlížeti.

(1) Každý žalobce a stěžovatel složí jistotu za náklady na soudní poplatky ve výši 3% ceny, již má pro něho předmět sporu dle učiněného návrhu. Jistota ta činí pro rakouské strany nejméně 40 šilinků, pro československé pak nejméně 400 Kč. Jistotu předpisuje předseda senátu, jemuž právní věc připadá (§ 6). Pro složení jistoty budiž stanovena neprodlužitelná lhůta 30 dnů. Jistotu jest složiti dle toho, připadla-li věc československému nebo rakouskému senátu, buď u zúčtovacího místa v Praze (Zemská banka v Praze II., Příkopy) nebo u zúčtovacího úřadu ve Vídni I., Biberstrasse 16, na účet rozhodčího soudu a doklad o tom předložiti příslušnému senátu.

(2) Nebyla-li jistota ve stanovené lhůtě dána, pokládá se za to, že žaloba, stížnost nebo návrh nebyly podány.

(3) Zúčtovací a odúčtovací místa (čl. 13 dohody z 12. července 1924, č. 60 čsl. Sb. z. a n. a č. 94, r. Sp. z.) nejsou povinna dáti jistotu.

(4) Těchto ustanovení jest obdobně použíti na vedlejší intervenienty (§ 19, odst. 2 a 3).

(1) Žaloby, stížnosti a návrhy, které byly podány opožděně nebo k jichž vyřízení rozhodčí soud zřejmě není příslušný, dále, které byly podány stranou nade vši pochybnost k tomu neoprávněnou, nebo které se dle § 17, odst. 2 pokládají za nepodané, buďtež bez dalšího řízení usnesením senátu odmítnuty.

(1) Na soud přijaté žaloby a stížnosti, jakož i návrhy dle § 13, odst. 1, lit. b) buďtež kanceláří z příkazu předsedy dle toho, co řečeno v § 8, doručeny každé zúčastněné straně a zúčtovacím místům, a to odpůrci s vyzváním, aby do neprodlužitelné 30denní lhůty podal na žalobu žalobní odpověď, na stížnost obranu a na návrh vyjádření.

(2) O návrhu dle § 13, odst. 1., lit. b), buďtež vyrozuměni též věřitel a dlužník. Tito mohou jako vedlejší intervenienti také podati návrhy a prohlášení.

(3) Ustanovení odst. 2. jest obdobně použíti, byla-li věřitelem neb dlužníkem podána stížnost dle § 13, lit. c).

(1) Zúčtovací místa jsou oprávněna kdykoliv nahlédati do spisů rozhodčího soudu a rovněž mohou i strany nahlédati do spisů, které se týkají jejich záležitostí, pokud neoznačila zúčtovací místa své spisy za vyloučené z nahlédnutí.

(2) Do poradních protokolů nelze nahlédati.

(1) Zpětvzetí žalob a stížností, uzavření smíru a uznání jsou přípustna jen za souhlasu obou zúčtovacích míst.

(2) Rozhodnutí soudu, jímž se omezuje nebo zastavuje řízení, může býti spojeno s výrokem o soudních poplatcích a útratách.

(1) Rozhodčí soud může důkazy provésti sám nebo okresním soudem, v jehož obvodu má býti důkaz proveden.

(2) K provedení důkazu buďtež předvoláni všichni účastníci. Tito mají právo, aby byli přítomni a kladli za souhlasu předsedy senátu neb soudce dožádaného otázky svědkům nebo znalcům.

(3) Předseda může naříditi, aby strana, která vede důkaz, složila určitý peníz zálohou k uhrazení nákladu na provedení důkazu. Nebyla-li záloha včas složena, může býti upuštěno od provedení důkazu a v řízení pokračováno bez ohledu na to, že důkaz proveden nebyl.

(1) Rozhodčí soud jedná veřejně. Veřejnost může býti usnesením senátu vyloučena.

(2) O návrhu podle § 13, odst. 1, lit. d) rozhoduje však bez roku.

(1) Jednání počíná se vyvoláním věci a vylíčením věcného i právního stavu zpravodajem.

(2) Předseda zahajuje, řídí a končí jednání, uděluje a odnímá slovo, vyslýchá osoby, které mají býti slyšeny k důkazu, a prohlašuje usnesení a rozhodnutí.

(3) Nejdříve je slyšeti strany a zástupce zúčtovacích míst. Před skončením jednání musí strana, která žádá náhradu útrat, založiti seznam útrat, jinak nároku na ně pozbude.

(1) Soud může jednání již započaté z důležitých důvodů odročiti.

(2) Jednání ještě nezapočaté může odročiti předseda.

(3) Jednání odročené budiž provedeno před těmiže soudci. Není-li to možno, budiž jednání znovu provedeno.

(1) O každém jednání sepíše zapisovatel protokol, který má obsahovati: jména členů senátu, zapisovatele, stran, jejich zástupců a zástupců zúčtovacích míst, jakož i podstatné události jednání, návrhy stran a usnesení o nich.

(2) Protokol budiž podepsán předsedou a zapisovatelem.

(1) Nález budiž zpravidla po skončeném jednání ústně prohlášen. Prohlášení toto není závislé na přítomnosti účastníků.

(2) Vydání nálezu může býti vyhrazeno i písemnému vyhotovení.

(1) Ke každému usnesení rozhodčího soudu je třeba naprosté většiny hlasů. Zpravodaj hlasuje prvý, po té druhý rozhodčí soudce a naposled, je-li třeba, předseda.

(2) Členové senátu jsou vázáni na své hlasování, jakmile byl nález prohlášen neb písemné vyhotovení jeho bylo odevzdáno kanceláři k vypravení.

(1) Písemné vyhotovení nálezu o žalobách, stížnostech a návrzích má obsahovati:

(2) Písemné vyhotovení nálezu, jež je určeno pro spisy rozhodčího soudu, budiž podepsáno všemi členy senátu a zapisovatelem. Vyhotovení pro účastníky podepíše jen předseda a zapisovatel.

(3) Předchozích ustanovení jest obdobně použíti i na nálezy o návrzích zúčtovacích míst dle § 13, odst. 1., lit d).

(1) V nálezu budiž rozhodnuto také o soudních poplatcích a útratách. Na soudních poplatcích zapraví prohrávající strana 3% ceny, kterou má pro ni předmět sporu, jak se podává ze žádání, jež je základem sporu. Při tom stanoví se podíl, o němž se děje zmínka v čl. 16. dohody, pro všechny věřitele československé bez rozdílu 10% sporné, ve starých korunách vzniklé pohledávky, a to v čsl. korunách. Jakmile byla dle tohoto vyměřovacího základu dosažena pro československé strany částka 10.000 Kč a pro rakouské strany částka 2.000 S, vyměří se z další hodnoty soudní poplatek jen ve výši 1½%. Mimo soudní poplatky má strana úplně prohrávající nahraditi odpůrci i nutné útraty, jež mu vzešly řízením před rozhodčím soudem. Při tom však nebudiž přihlíženo k zvýšení útrat, jež vzešlo přivzetím právního zástupce.

(2) Nastoupilo-li zúčtovací místo dle § 13, 1 a), žalobou na místo strany (věřitele neb dlužníka), jest pro určení soudních poplatků a útrat rozhodnou cena předmětu sporu, jak se jeví pro stranu, za kterou zúčtovací místo vystupuje (věřitele nebo dlužníka). Podlehne-li zúčtovací místo, vedouc samo spor, bude povinno toto hraditi soudní poplatky a útraty; připojila-li se však strana ke sporu jako vedlejší intervenient, hradí je tato.

(3) Podá-li věřitel nebo dlužník v případech čl. 36., lit. c) a d), dohody stížnost a zvítězí-li se svým žádáním, buďtež mu přisouzeny nutné útraty řízení před rozhodčím soudem (odst. 1.) v prvním případě proti oběma zúčtovacím místům rukou společnou a nerozdílnou a v druhém případě proti zúčtovacímu místu, které vydalo rozhodnutí.

(4) Nebylo-li v řízení před rozhodčím soudem popřeno, že na pohledávku vztahují se ustanovení úmluvy, nebo byla-li tato otázka sice sporná, avšak rozhodčím soudem kladně zodpověděna, tvoří soudní poplatky a útraty, jež byly prohrávající straně uloženy, část závazku a budou příslušným zúčtovacím místem vymáhány. Bylo-li však rozhodčím soudem rozhodnuto, že závazek nespadá pod ustanovení úmluvy, jest stranám dáno na vůli, aby vymáhaly soudní poplatky a útraty jim přisouzené v případě potřeby dle ustanovení exekučního řádu (§ 1, č. 16).

(5) Je-li, přihlížejíc k odlišné hodnotě, kterou má předmět sporu pro obě strany, jistota žalobcem nebo stěžovatelem složená větší než částka, kterou má prohrávající strana na soudních poplatcích zapraviti, budiž přeplatek žalobci nebo stěžovateli vrácen. Nedosahuje-li však jistota částky soudních poplatků, jest prohrávající strana povinna, zaplatiti nedostávající se částku u zúčtovacího úřadu.

(6) Při uzavření smíru, nebylo-li nic jiného umluveno, má se za to, že každá strana nese soudní poplatky, připadající na polovici předmětu sporu (odst. 1.).

(1) Aby způsobená právní újma byla odčiněna, může býti k návrhu poškozené strany nebo zúčtovacích míst až do vynesení nálezu povoleno navrácení ke stavu předešlému pro nezaviněné vyloučení strany z procesního úkonu. Návrh jest podati v neprodlužitelné 30denní lhůtě, počínajíc dnem, kdy strana měla možnost, aby učinila návrh u senátu, který se touto věcí zabývá nebo zabýval.

(2) O návrhu rozhodne předseda, a to po případě po slyšení stran a zúčtovacích míst.

(3) Vyhoví-li se návrhu, budiž v usnesení vysloveno, do kterého stavu řízení se záležitost navrátí.