9.
Vládní nařízení
ze dne 3. února 1954,
kterým se mění a doplňuje ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 64/1950 Sb., o sociálním zabezpečení osob povolaných k službě v branné moci a jejich rodinných příslušníků.
Vláda republiky Československé nařizuje podle § 14 odst. 1 zákona č. 2/1954 Sb., o státním plánu rozvoje národního hospodářství republiky Československé na rok 1954:
Čl. I.
Zákon č. 64/1950 Sb., o sociálním zabezpečení osob povolaných k službě v branné moci a jejich rodinných příslušníků se mění a doplňuje takto:
Ustanovení § 7 odst. 2 zní:
„Vykonává-li zaměstnanec uvedený v odstavci 1 prvá věta službu v branné moci vyjma službu základní nebo náhradní, přísluší mu vedle nároku podle odstavce 1 po dobu vykonávání služby, pokud přesahuje dva týdny, nejdéle však po dobu dalších čtyř týdnů, od zaměstnavatele mzda, snížená o částku, která bude stanovena podle odstavce 3. Nárok na tuto sníženou mzdu vzniká jen tehdy, má-li zaměstnanec rodinné příslušníky, jejichž zaopatření na něm podstatně závisí a o něž není v té době postaráno jinak. Vykonává-li však zaměstnanec po skončení jednoho druhu služby bezprostředně tentýž neb jiný druh služby v branné moci, nevzniká mu z důvodů navazující služby nárok na mzdu podle odstavce 1 ani nárok na mzdu sníženou a navazující služba se považuje s hlediska mzdových nároků jako pokračování předcházející služby.“
Čl. II.
Opatření učiněná k provedení tohoto nařízení před jeho účinností považují se za učiněná podle něho.
Čl. III.
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou je ministři vnitra, financí, spravedlnosti a národní obrany v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Zápotocký v. r.
Široký v. r.
gen. arm. Dr. Čepička v. r.
Barák v. r.
Ďuriš v. r.
Dr. Škoda v. r.