Článek 1

Pro účely této směrnice se "vozidlem" rozumí každé motorové vozidlo kategorií N2 a N3 a přípojné vozidlo kategorií O3 a O4 definované v příloze 1 směrnice 70/156/EHS, určené k provozu na pozemních komunikacích, s karoserií nebo bez karoserie a s maximální konstrukční rychlostí vyšší než 25 km/h.

Článek 2

1. Členské státy nesmějí odmítnout udělit EHS schválení typu nebo vnitrostátní schválení typu pro určitý typ vozidla z důvodů týkajících se boční ochrany, pokud dané vozidlo splňuje požadavky stanovené v příloze.

2. Členské státy nesmějí odmítnout nebo zakázat prodej, registraci, uvedení do provozu nebo užívání vozidla z důvodů týkajících se boční ochrany, pokud dané vozidlo splňuje požadavky stanovené v příloze.

Článek 3

Členský stát, který udělí EHS schválení typu, přijme nezbytná opatření, aby byl informován o každé změně konstrukční části nebo vlastností uvedených v příloze. Příslušný orgán dotyčného členského státu posoudí, zda je nutné provést na změněném typu nové zkoušky a vystavit nový protokol. Změna se nepovolí, jestliže se při těchto zkouškách prokáže nesplnění požadavků této směrnice.

Článek 4

1. Od 1. června 1990 členské státy

- nesmějí již vydat doklad uvedený v čl. 10 odst. 1 třetí odrážce směrnice 70/156/EHS pro typ vozidla, jehož boční ochranná zařízení nesplňují požadavky této směrnice,

- mohou odmítnout udělit vnitrostátní schválení typu pro typ vozidla, jehož boční ochranná zařízení nesplňují požadavky této směrnice.

2. Od 1. května 1991 mohou členské státy zakázat první uvedení do provozu vozidel, jejichž boční ochranná zařízení nesplňují požadavky této směrnice.

Článek 5

Změny nezbytné pro přizpůsobení požadavků přílohy technickému pokroku se přijímají postupem stanoveným v článku 13 směrnice 70/156/EHS.

Článek 6

1. Členské státy uvedou v účinnost předpisy nezbytné k dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 30. října 1989. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

2. Členské státy zajistí, aby bylo Komisi sděleno znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 7

Tato směrnice je určena členským státům.

V Lucemburku dne 13. dubna 1989.

Za Radu

předseda

P. Solbes

[1] Úř. věst. C 265, 5.10.1987, s. 21.

[2] Úř. věst. C 94, 11.4.1988, s. 23.

[3] Úř. věst. C 80, 28.3.1988, s. 17.

[4] Úř. věst. L 42, 23.2.1970, s. 1.

[5] Úř. věst. L 220, 8.8.1987, s. 44.

--------------------------------------------------

PŘÍLOHA

TECHNICKÉ POŽADAVKY NA BOČNÍ OCHRANU

1. Obecná ustanovení a definice

1.1 Každé vozidlo kategorie N2, N3, O3 a O4 musí být konstruováno nebo vybaveno tak, aby, je-li dokončeným vozidlem, účinně chránilo nechráněné účastníky provozu na pozemních komunikacích (chodce, cyklisty, motocyklisty) před nebezpečím pádu pod boky vozidla a jejich přejetí koly [1].

Tato směrnice se nevztahuje na

- tahače návěsů,

- přípojná vozidla speciálně konstruovaná a vyrobená pro dopravu velmi dlouhých, délkově nedělitelných nákladů, jako je dlouhé dříví, ocelové nosníky atd.,

- vozidla konstruovaná a vyrobená pro zvláštní účely, u nichž z praktických důvodů není možné taková boční ochranná zařízení montovat.

1.2 Vozidlo splňuje požadavky podle bodu 1.1, jestliže jeho boční části zajišťují ochranu v souladu s níže uvedenými ustanoveními.

1.3 Definice

1.3.1 Typ vozidla z hlediska boční ochrany

"Typem vozidla z hlediska boční ochrany" se rozumějí vozidla, která se neliší v těchto zásadních hlediscích:

šířky zadní nápravy, konstrukce, rozměrů, tvaru a materiálů karoserie a podvozku, vlastností zavěšení náprav vozidla, pokud tyto vlastnosti mají vliv na požadavky podle bodu 2.

1.3.2 "Hmotností nenaloženého vozidla" se rozumí hmotnost vozidla v provozním stavu, neobsazeného a bez nákladu, avšak včetně paliva, chladicí kapaliny, maziv, nářadí a náhradního kola, pokud je výrobce dodává jako standardní vybavení.

1.4 Poloha vozidla při zkouškách

Při zkouškách, kterými se zjišťuje plnění technických požadavků podle bodu 2, vozidlo:

- musí být na vodorovném a rovinném povrchu,

- řízená kola musí mít v poloze pro jízdu v přímém směru,

- musí být nenaložené,

- návěsy musí spočívat na svých opěrách tak, aby ložná plocha byla ve vodorovné poloze.

2. Boční ochrana zajišťovaná zvláštním zařízením (bočním ochranným zařízením)

2.1 Boční ochranné zařízení nesmí zvětšovat celkovou šířku vozidla, přičemž hlavní část jeho vnějšího povrchu nesmí být vzdálena o více než 120 mm směrem dovnitř od vnější obrysové plochy (největší šířky) vozidla. Přední okraj bočního ochranného zařízení může být na některých vozidlech ohnut směrem dovnitř v souladu s body 2.4.2 a 2.4.3. Jeho zadní okraj nesmí být v délce nejméně posledních 250 mm vzdálen o více než 30 mm směrem dovnitř od vnějšího obrysu zadních pneumatik (neuvažuje se deformace pneumatik u vozovky).

2.2 Vnější povrch bočního ochranného zařízení musí být hladký, v podstatě rovinný nebo vodorovně zvlněný a pokud možno odpředu až dozadu spojitý; sousedící díly se však mohou překrývat, pokud překrývající hrana směřuje dozadu nebo dolů, nebo může být mezi nimi ponechána mezera široká nejvýše 25 mm v podélném směru, pokud zadní díl nepřečnívá směrem ven vůči přednímu dílu; vypouklé hlavy šroubů nebo nýtů mohou vyčnívat nad povrch nejvýše 10 mm a jiné části mohou rovněž takto vyčnívat, pokud jsou hladké a podobně zaoblené; všechny vnější hrany a rohy musí být zaobleny poloměrem nejméně 2,5 mm (ověřuje se podle směrnice 74/484/EHS [2].

2.3 Zařízení může mít spojitý rovinný povrch nebo může být tvořeno jedním nebo několika vodorovnými podélnými profily nebo kombinací rovinného povrchu a profilů; je-li použito profilů, nesmějí být od sebe vzdáleny více než 300 mm, přičemž:

- u vozidel kategorie N2 a O3 musí být vysoké nejméně 50 mm;

- u vozidel kategorie N3 a O4 musí být vysoké nejméně 100 mm a musí být v podstatě ploché.

Kombinace ploch a profilů musí vytvářet prakticky spojité boční ochranné zařízení s výhradou bodu 2.2.

2.4 Přední hrana bočního ochranného zařízení musí být provedena tímto způsobem:

2.4.1 Musí se nacházet:

2.4.1.1 u motorového vozidla ve vzdálenosti nejvýše 300 mm za příčnou svislou rovinou tečnou k zadnímu okraji pneumatiky kola, které se nachází bezprostředně před ochranným zařízením;

2.4.1.2 u přívěsu ve vzdálenosti nejvýše 500 mm za rovinou definovanou v bodě 2.4.1.1;

2.4.1.3 u návěsu ve vzdálenosti nejvýše 250 mm za příčnou střední rovinou opěrných noh, je-li vozidlo opěrnými nohami vybaveno; v žádném případě však vzdálenost přední hrany od příčné roviny procházející středem návěsového čepu v jeho krajní zadní poloze nesmí být větší než 2,7 m.

2.4.2 Pokud se přední hrana nachází v jinak otevřeném prostoru, musí být v celém rozsahu výšky bočního ochranného zařízení tvořena spojitým svislým dílem; u vozidel kategorie N2 a O3 musí být vnější a přední strany tohoto dílu v šířce nejméně 50 mm, měřené směrem dozadu, zahnuty 100 mm směrem dovnitř a u vozidel kategorie N3 a O4 musí být v šířce nejméně 100 mm, měřené směrem dozadu, zahnuty 100 mm směrem dovnitř.

2.4.3 U motorového vozidla, u něhož rozměr 300 mm podle bodu 2.4.1.1 zasahuje do prostoru kabiny, musí být ochranné zařízení provedeno tak, aby se dotýkalo panelů kabiny a popřípadě bylo zahnuto směrem dovnitř pod úhlem nejvýše 45°. U odpružených nebo sklopných kabin je mezi přední hranou a panely kabiny přípustná podélná mezera velikosti 100 mm. Na tento případ se nevztahují bod 2.4.2.

2.4.4 U motorového vozidla, u něhož rozměr 300 mm podle bodu 2.4.1.1 zasahuje za kabinu a boční ochranné zařízení je na přání výrobce protaženo směrem dopředu tak, jak je uvedeno v bodě 2.4.3, musí být splněny požadavky bodu 2.4.3.

2.5 Zadní hrana bočního ochranného zařízení nesmí být vzdálena o více než 300 mm směrem dopředu od příčné svislé roviny tečné k přednímu okraji pneumatiky kola, které se nachází bezprostředně za ochranným zařízením; spojitý svislý díl se u zadní hrany nevyžaduje.

2.6 Dolní hrana bočního ochranného zařízení nesmí být v žádném místě výše než 550 mm nad vozovkou.

2.7 Horní hrana ochranného zařízení se nesmí nacházet ve vzdálenosti větší než 350 mm pod tou částí konstrukce vozidla, kterou protíná nebo které se dotýká svislá rovina tečná k vnější straně pneumatik (neuvažuje se deformace pneumatik u vozovky), kromě těchto případů:

2.7.1 jestliže rovina podle bodu 2.7 neprotíná konstrukci vozidla, musí být horní hrana na úrovni povrchu ložné plochy nebo ve výšce 950 mm nad vozovkou, podle toho, která z těchto výšek je menší;

2.7.2 jestliže rovina podle bodu 2.7 protíná konstrukci vozidla ve výšce větší než 1,3 m nad vozovkou, musí být horní hrana bočního ochranného zařízení nejméně 950 mm nad vozovkou;

2.7.3 u vozidla, které je speciálně konstruováno a vyrobeno, nikoli pouze upraveno, pro přepravu kontejneru nebo odnímatelné nástavby, platí pro horní hranu ochranného zařízení body 2.7.1 a 2.7.2, přičemž kontejner nebo nástavba se považují za součást vozidla.

2.8 Boční ochranné zařízení musí být v podstatě tuhé, bezpečně přimontované (nesmí být náchylné k uvolnění v důsledku otřesů při běžném používání vozidla) a kromě částí uvedených v bodě 2.9 musí být vyrobeno z kovu nebo jiného vhodného materiálu.

Boční ochranné zařízení se považuje za vyhovující, je-li schopno odolat vodorovné statické síle 1 kN působící kolmo na kteroukoliv část jeho vnějšího povrchu středem beranu, jehož čelní plocha průměru (220 ± 10) mm je kruhová a rovinná, a jestliže průhyb ochranného zařízení pod zatížením nepřesahuje:

- 30 mm podél 250 mm od zadního okraje ochranného zařízení a

- 150 mm v ostatních částech ochranného zařízení.

2.8.1 Splnění těchto požadavků je možno ověřit výpočtem.

2.9 Součásti trvale připevněné k vozidlu, například schránka akumulátorů, vzduchojemy, palivové nádrže, světlomety, zásobní kola a schránky na nářadí, mohou být začleněny do bočního ochranného zařízení, pokud splňují rozměrové požadavky této směrnice. Pro mezery platí požadavky stanovené v bodě 2.2.

2.10 Ochranné zařízení se nesmí používat pro připevnění brzdových, vzduchových nebo hydraulických trubek.

3. Odchylně od výše uvedených požadavků mají vozidla níže uvedených typů vyhovovat jen v rozsahu, který je uveden u jednotlivých případů:

3.1 Roztažitelný přívěs musí splňovat všechny požadavky bodu 2, je-li zkrácen na nejmenší délku; je-li přívěs roztažen, musí boční ochranná zařízení splňovat požadavky bodů 2.6, 2.7 a 2.8 a buď bodu 2.4, nebo bodu 2.5, avšak nikoliv nezbytně obou; roztažení přívěsu nesmí podél bočních ochranných zařízení vytvořit mezery.

3.2 Cisternové vozidlo, tj. vozidlo určené pouze pro přepravu tekutého substrátu v uzavřené nádrži trvale připevněné k vozidlu a opatřené hadicovými či trubkovými spojkami pro plnění a vyprazdňování, musí být vybaveno bočními ochrannými zařízeními, která splňují požadavky bodu 2 podle praktických možností; od jejich důsledného dodržení lze upustit pouze tehdy, je-li to nezbytné z důvodů provozních požadavků.

3.3 U vozidla vybaveného roztažitelnými nohami ke zvýšení stability při nakládání, vykládání nebo jiných činnostech, pro které je vozidlo určeno, může být boční ochranné zařízení uspořádáno s dodatečnými mezerami tam, kde jsou nutné, aby bylo umožněno roztažení noh.

3.4 U vozidla vybaveného kotevními úchyty pro kombinovanou přepravu typu ro-ro jsou přípustné mezery v bočním ochranném zařízení, které umožňují provlečení a napnutí upevňovacích lan.

4. Boční stěny vozidla mohou být pokládány za náhradu bočních ochranných zařízení, jsou-li konstruovány nebo vybaveny tak, že svým tvarem spolu s vlastnostmi součástí splňují požadavky bodu 2,.

5. Žádost o EHS schválení typu

5.1 Žádost o EHS schválení typu pro typ vozidla z hlediska boční ochrany předkládá výrobce vozidla nebo jeho pověřený zástupce.

5.2 K žádosti musí být přiloženy ve trojím vyhotovení tyto dokumenty a údaje:

5.2.1 popis vozidla z hlediska kritérií podle bodu 1.4.1, rozměrové výkresy a buď fotografie, nebo perspektivní vyobrazení boků vozidla. Musí být uvedena čísla nebo značky identifikující typ vozidla;

5.2.2 technický popis částí poskytujících boční ochranu s dostatečně podrobnými údaji.

5.3 Technické zkušebně provádějící zkoušky pro schválení typu se předloží vozidlo představující typ, který má být schválen.

6. EHS schválení typu

6.1 K certifikátu EHS schválení typu pro typ vozidla musí být připojena příloha podle vzoru v dodatku.

[1] Tato směrnice členským státům nebrání ve stanovení dalších požadavků na části vozidla před předními koly a za zadními koly.

[2] Úř. věst. L 266, 2.10.1974, s. 4.

--------------------------------------------------

Dodatek

+++++ TIFF +++++

--------------------------------------------------

Příklad

+++++ TIFF +++++

--------------------------------------------------