ČÁST PRVNÍ

OBECNÁ USTANOVENÍ O PŘIDRUŽENÍ ZZÚ KE SPOLEČENSTVÍ

Kapitola 1

Obecná ustanovení

Kapitola 2

Aktéři spolupráce v ZZÚ

Kapitola 3

Zásady a postupy partnerství ZZÚ a ES

ČÁST DRUHÁ

OBLASTI SPOLUPRÁCE ZZÚ A ES

ČÁST TŘETÍ

NÁSTROJE SPOLUPRÁCE ZZÚ A ES

HLAVA I

ROZVOJOVÁ FINANČNÍ SPOLUPRÁCE

Kapitola 1

Obecná ustanovení

Kapitola 2

Zdroje zpřístupněné pro ZZÚ

Kapitola 3

Podpora investic soukromého sektoru

Kapitola 4

Dodatečná podpora v případě výkyvů příjmů z vývozu

Kapitola 5

Podpora ostatním aktérům spolupráce

Kapitola 6

Podpora humanitární pomoci a pomoci při mimořádných událostech

Kapitola 7

Prováděcí postupy

Kapitola 8

Přechod od předchozích Evropských rozvojových fondů k 9. ERF

HLAVA II

HOSPODÁŘSKÁ A OBCHODNÍ SPOLUPRÁCE

Kapitola 1

Ustanovení pro obchod se zbožím

Kapitola 2

Obchod službami a pravidla usazování

Kapitola 3

Oblasti související s obchodem

Kapitola 4

Měnové a daňové záležitosti

Kapitola 5

Odborné vzdělávání, způsobilost pro programy Společenství a jiná ustanovení

ČÁST ČTYŘI

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

PŘÍLOHA I A SEZNAM ZEMÍ A ÚZEMÍ (ZZÚ) UVEDENÝCH V ČLÁNKU 1

• Grónsko,

• Nová Kaledonie a závislá území,

• Francouzská Polynésie,

• Francouzská jižní a antarktická území,

• ostrovy Wallis a Futuna,

• Mayotte,

• Saint-Pierre a Miquelon,

• Svatý Bartoloměj,

• Aruba,

• Nizozemské Antily:

  • Bonaire,

  • Curaçao,

  • Saba,

  • Sint Eustatius,

  • Sint Maarten,

• Anguilla,

• Kajmanské ostrovy,

• Falklandy (Malvíny),

• Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy,

• Montserrat,

• Pitcairn,

• Svatá Helena, ostrov Ascensión, Tristan da Cunha,

• Britská území v Antarktidě,

• Britská indickooceánská území,

• ostrovy Turks a Caicos,

• Britské Panenské ostrovy.

PŘÍLOHA I B SEZNAM ZZÚ UVEDENÝCH V ČL. 3 ODST. 3 POVAŽOVANÝCH PRO ÚČELY TOHOTO ROZHODNUTÍ ZA NEJMÉNĚ ROZVINUTÉ

• Anguilla,

• Mayotte,

• Montserrat,

• Svatá Helena, ostrov Ascensión, Tristan da Cunha,

• ostrovy Turks a Caicos,

• ostrovy Wallis a Futuna,

• Saint-Pierre a Miquelon.

PŘÍLOHA II A FINANČNÍ POMOC SPOLEČENSTVÍ: 9. ERF

Pro účely stanovené tímto rozhodnutím se pro pětileté období od 1. března 2000 do 28. února 2005 celková částka 175 milionů EUR finanční pomoci Společenství v rámci 9. Evropského rozvojového fondu (ERF), určená interní dohodou, přiděluje takto:

Navíc celková částka finanční pomoci v rámci 9. ERF, zvýšená o veškeré případné zůstatky převedené do 9. ERF z předchozích fondů v souladu s interní dohodou, pokryje období od roku 2000 do roku 2007. Před skončením platnosti 9. ERF členské státy posoudí stupeň uskutečnění závazků a výplat. Potřeba nových zdrojů na podporu finanční spolupráce se určí z hlediska tohoto posouzení a vezme náležitě v úvahu zdroje, které nebyly v rámci 9. ERF přislíbeny a vyplaceny.

Před skončením platnosti 9. ERF členské státy stanoví datum, po jehož uplynutí nelze uzavřít závazky na finanční prostředky 9. ERF.

Pokud budou prostředky stanovené v odstavci 1 vyčerpány před skončením platnosti tohoto rozhodnutí, přijme Rada vhodná opatření.

EIB spravuje půjčky provedené ze svých vlastních zdrojů a operace financované v rámci investiční facility ZZÚ. Veškeré ostatní finanční zdroje spravuje Komise.

Částka 145 milionů EUR uvedená v čl. 1 odst. 1 bodu i) se rozdělí na základě potřeb a výkonnosti ZZÚ podle těchto kritérií:

• a) Částka A ve výši 66,1 milionu EUR se přidělí těm ZZÚ, jejichž hospodářský rozvoj je nejméně pokročilý, tj. těm, jejichž hrubý národní produkt (HNP) na obyvatele nepřesahuje podle dostupných statistických údajů 75 % HNP Společenství.
• b) Částka B ve výši 61 milionů EUR se přidělí těm ZZÚ, jejichž HNP na obyvatele nepřesahuje HNP Společenství, s cílem financovat prioritní akce sociálního rozvoje a ochrany životního prostředí v rámci boje proti chudobě.
• c) Přidělení částek A a B vezme v úvahu počet obyvatel, výši HNP, využití předchozích ERF, dodržování zásad řádné mezinárodní daňové a finanční správy, omezení způsobená zeměpisnými charakteristikami, odhadovanou absorpční schopnost, a hladký přechod s cílem zabránit náhlému a značnému poklesu přídělů pro Novou Kaledonii, Francouzskou Polynésii a Nizozemské Antily. Každý příděl musí umožňovat účinné využití v souladu se zásadou subsidiarity.

Otázka možného přídělu pro Grónsko bude posouzena na základě výsledků přezkumu stanoveného v článku 14 protokolu o podmínkách rybolovu pro období 2001 až 2006(Nařízení Rady (ES) č. 1575/2001 ze dne 25. června 2001 o uzavření Čtvrtého protokolu, kterým se stanoví podmínky pro rybolov podle Dohody o rybolovu mezi Evropským hospodářským společenstvím na jedné straně a vládou Dánska a místní vládou Grónska na straně druhé (Úř. věst. L 209, 2.8.2001, s. 1).).

Nepřidělená rezerva C ve výši 17,9 milionu EUR se ponechá stranou s cílem:

• a) financovat humanitární pomoc, pomoc při mimořádných událostech a pomoc uprchlíkům po všechny ZZÚ, a v případě nutnosti i doplňkové podpory v případě výkyvů příjmů z vývozu podle přílohy II D;
• b) poskytovat nové příděly podle vývoje potřeb a výkonnosti ZZÚ.

  Výkonnost se hodnotí objektivně a transparentně, s ohledem na použití přidělených zdrojů, účinné provádění probíhajících operací, ulehčení nebo zmenšení chudoby a přijímaná opatření udržitelného rozvoje;

• c) po přezkumu uvedeném v odstavci 2 případně přijmout nezbytná opatření;

V souladu s výše uvedenými odstavci a aniž je dotčen převod neutracených zůstatků z předchozího ERF, jsou orientační částky přidělované v rámci 9. ERF tyto:

Po přezkumu v polovině období může Komise rozhodnout o jiném přidělení jakýchkoli nepřidělených zůstatků prostředků uvedených v tomto článku. Postupy tohoto přezkumu a rozhodnutí o každém novém přídělu se přijímají podle článku 24 tohoto rozhodnutí.

PŘÍLOHA II Aa FINANČNÍ PODPORA SPOLEČENSTVÍ: 10. ERF

Pro účely tohoto rozhodnutí se pro šestileté období od 1. ledna 2008 do 31. prosince 2013 celková částka 286 milionů EUR finanční pomoci Společenství v rámci 10. ERF, určená vnitřní dohodou o zřízení 10. ERF, přiděluje takto:

Po 31. prosinci 2013 nesmí být prostředky z 10. ERF již vázány, nerozhodne-li Rada na základě návrhu Komise jednomyslně jinak.

Budou-li prostředky uvedené v odstavci 1 vyčerpány před skončením použitelnosti tohoto rozhodnutí, přijme Rada příslušná opatření.

EIB spravuje půjčky ze svých vlastních zdrojů a uvedené v příloze II B a operace financované v rámci investiční facility ZZÚ a uvedené v příloze II C. Veškeré ostatní finanční zdroje podle tohoto rozhodnutí spravuje Komise.

Částka 250 milionů EUR zmíněná v čl. 1 odst. 1 písm. a) se přidělí na základě potřeb a výkonnosti ZZÚ podle těchto kritérií:

PŘÍLOHA II B FINANČNÍ POMOC SPOLEČENSTVÍ: PŮJČKY Z VLASTNÍCH ZDROJŮ EVROPSKÉ INVESTIČNÍ BANKY

EIB poskytne částku až 20 milionů EUR, jak je uvedeno v článku 5 vnitřní dohody, kterou se zřizuje 9. ERF, ve formě půjček ze svých vlastních zdrojů v souladu s podmínkami stanovenými jejími stanovami a touto přílohou.

EIB poskytne částku až 30 milionů EUR, jak je uvedeno v článku 3 vnitřní dohody, kterou se zřizuje 10. ERF, ve formě půjček ze svých vlastních zdrojů v souladu s podmínkami stanovenými jejími stanovami a touto přílohou.

EIB:

Půjčky z vlastních zdrojů EIB se poskytují za těchto podmínek:

• a) referenční úrokovou sazbou je sazba používaná EIB pro půjčky se stejnými podmínkami pokud jde o měnu a lhůtu splatnosti v den podpisu zakázky nebo v den výplaty;
• b) avšak:
  • i) v zásadě jsou projekty veřejného sektoru způsobilé pro úrokovou subvenci ve výši 3 %,
  • ii) u projektů soukromého sektoru zahrnujících restrukturalizační operace v rámci privatizace nebo projektů s podstatnými a jasně doložitelnými sociálními přínosy nebo přínosy pro životní prostředí mohou být půjčky nabízeny s úrokovou subvencí, o jejíž výši a formě se rozhodne s ohledem na konkrétní vlastnosti projektu. Úroková subvence však nesmí být vyšší než 3 %.

  Konečná úroková sazba nesmí být v žádném případě nižší než 50 % referenční sazby;

• c) v průběhu období, na které se vztahuje 9. ERF, se výše úrokové subvence vypočtená podle její hodnoty v době výplaty půjčky započítává k tíži přídělu úrokové subvence stanoveného v čl. 3 odst. 3 písm. d) přílohy II A a vyplácí se přímo EIB;

  průběhu období, na které se vztahuje 10. ERF, se výše úrokové subvence vypočtená podle její hodnoty v době výplaty půjčky započítává k tíži přídělu úrokové subvence stanoveného v čl. 1 odst. 1 písm. b) přílohy II Aa a vyplácí se přímo EIB;

  úrokové subvence lze kapitalizovat nebo je lze použít ve formě grantů na podporu projektové technické pomoci, zejména pro finanční instituce ve státech ZZÚ.

U investic ve společnostech veřejného sektoru, financovaných EIB z jejích vlastních zdrojů, mohou být od dotyčné ZZÚ požadovány zvláštní záruky nebo závazky související s projektem.

Dotyčné ZZÚ u operací v rámci tohoto rozhodnutí a u operací, které písemně schválily,

• a) poskytnou osvobození od veškerých celostátních nebo místních cel, daňových poplatků z úroků, provizí a amortizace splatných půjček v souladu s právem dotyčných ZZÚ;
• b) dají příjemcům k dispozici měnu nutnou k platbě úroků, provize a amortizace splatných půjček, pokud jde o podmínky financování zakázek poskytovaných pro provádění projektů a programů na svých územích; a
• c) dají EIB k dispozici měnu nutnou k převodu všech částek přijatých bankou v národní měně při směnném kurzu platném mezi eurem nebo jinými převodními měnami a národní měnou ke dni převodu. Tyto částky zahrnují všechny formy odměny, jakou jsou mimo jiné úroky, dividendy, provize a poplatky, a amortizace půjček a příjmy z prodeje splatných akcií, pokud jde o financování zakázek poskytovaných pro provádění projektů a programů na svých územích.

PŘÍLOHA II C FINANČNÍ POMOC SPOLEČENSTVÍ NA INVESTIČNÍ FACILITU ZZÚ

Zřídí se investiční facilita ZZÚ (dále jen „facilita“) pro podporu obchodně životaschopných podniků, zejména v soukromém sektoru, ale rovněž podniků ve veřejném sektoru, které podporují rozvoj soukromého sektoru.

Podmínky financování operací facility a půjček z vlastních zdrojů EIB jsou stanoveny v této příloze a v příloze II B. Pro provádění 9. ERF se použijí články 29 a 30 vnitřní dohody. Pro provádění 10. ERF se použijí příslušná ustanovení vnitřní dohody, kterou se zřizuje 10. ERF.

Tyto prostředky lze směrovat ke způsobilým podnikům přímo či nepřímo, prostřednictvím způsobilých investičních fondů nebo finančních zprostředkovatelů.

Prostředky investiční facility lze mimo jiné použít pro:

Kapitálová účast se zpravidla týká nekontrolního menšinového podílu a bude odměňována na základě výsledků dotyčného projektu.

Kvazikapitálová pomoc může zahrnovat zálohy akcionářů, konvertibilní dluhopisy, podmíněné, podřízené a účastnické půjčky a podobné formy pomoci. Tato pomoc může zahrnovat zejména:

• a) podmíněné půjčky, jejichž dluhová služba nebo trvání jsou spojeny s plněním určitých podmínek ohledně výsledků projektu; ve zvláštním případě podmíněných půjček na předinvestiční studie nebo jinou projektovou technickou pomoc lze dluhovou službu prominout, pokud k investici nedojde;
• b) účastnické půjčky, jejichž dluhová služba nebo trvání jsou spojeny s finanční návratností projektu;

Odměna za každou operaci se určí při poskytnutí půjčky.

Avšak:

• a) v případě podmíněných nebo účastnických půjček odměna obvykle zahrnuje pevnou úrokovou sazbu nepřesahující 3 % a proměnnou složku vázanou na výsledky projektu;
• b) v případě podřízených půjček je úroková sazba vázána na trh.

Záruky se oceňují tak, aby odrážely pojištěná rizika a zvláštní vlastnosti operace.

Úroková sazba běžných půjček se skládá z referenční sazby, kterou EIB používá pro srovnatelné půjčky se stejnými podmínkami pro lhůty odkladu a splátek, a z přirážky, kterou EIB určí.

Běžné půjčky lze poskytovat za zvýhodněných podmínek v těchto případech:

• a) v nejméně rozvinutých zemích ZZÚ nebo v ZZÚ postižených přírodní katastrofou nebo jiným konfliktem na infrastrukturní projekty ZZÚ, které jsou nutnou podmínkou rozvoje soukromého sektoru. V těchto případech se úroková sazba půjčky snižuje o 3 %;
• b) u projektů, které zahrnují restrukturalizační operace v rámci privatizace, nebo u projektů s podstatným a jasně prokazatelným sociálním nebo environmentálním přínosem. V těchto případech lze půjčky poskytovat s úrokovou subvencí, o jejíž výši a formě se rozhodne s ohledem na konkrétní vlastnosti projektu. Úroková subvence však nepřesáhne 3 %.

Konečná úroková sazba půjček podle písmene a) nebo b) nebude nikdy nižší než 50 % referenční sazby.

Prostředky, jež mají být poskytnuty pro tato zvýhodnění, se zpřístupní z facility a nepřesáhnou 5 % celkové částky přidělené pro investiční financování facilitou a EIB z jejích vlastních prostředků.

Úrokové subvence je možné kapitalizovat nebo použít ve formě grantů. Až 10 % rozpočtu pro úrokové subvence lze použít na podporu projektové technické pomoci v ZZÚ.

Facilita působí ve všech hospodářských odvětvích a podporuje investice soukromých subjektů a obchodně provozovaných subjektů veřejného sektoru, včetně hospodářské a technologické infrastruktury vytvářející příjmy, klíčové pro soukromý sektor. Facilita:

• a) je řízena jako revolvingový fond a jejím cílem je dosáhnout finanční udržitelnosti. Facilita je provozována za tržních podmínek a vyhýbá se narušování místních trhů a vytlačování soukromých zdrojů financování;
• b) podporuje finanční sektor ZZÚ a snaží se působit jako katalyzátor povzbuzováním mobilizace dlouhodobých místních zdrojů a přilákat soukromé investory a půjčovatele do projektů v ZZÚ;
• c) částečně nese riziko projektů, které financuje, její finanční udržitelnost je zajištěna jako celek portfoliem a nikoli z jednotlivých operací a

EIB bude za náklady vzniklé při řízení facility odměňována. První dva roky po vstupu druhého finančního protokolu v platnost bude odměna činit maximálně 2 % ročně z celkové počáteční dotace investiční facility. Poté bude odměna EIB zahrnovat pevnou složku 0,5 % ročně z počáteční dotace a proměnlivou složku ve výši maximálně 1,5 % ročně z portfolia investiční facility, které je investováno do projektů v ZZÚ. Odměna je financována z investiční facility.

Po uplynutí doby platnosti tohoto rozhodnutí a za neexistence zvláštního rozhodnutí Rady se kumulativní čisté zpětné toky do investiční facility převedou do dalšího finančního nástroje pro ZZÚ.

S cílem minimalizovat vlivy výkyvů směnných kurzů se problémy rizika směnných kurzů řeší takto:

• a) v případě kapitálové účasti, která má posílit vlastní zdroje podniku, nese obecně riziko směnných kurzů investiční facilita;
• b) v případě financování rizikovým kapitálem pro MSP se o riziko směnných kurzů obecně dělí Společenství na jedné straně a ostatní zúčastněné strany na straně druhé. V průměru se riziko směnných kurzů rozděluje rovnoměrně;
• c) pokud je to proveditelné a přiměřené, zejména v zemích, jímž je vlastní makroekonomická a finanční stabilita, facilita usiluje poskytovat půjčky v místních měnách ZZÚ, a tím přebírá riziko směnných kurzů.

PŘÍLOHA II D FINANČNÍ POMOC SPOLEČENSTVÍ: DODATEČNÁ PODPORA V PŘÍPADĚ KRÁTKODOBÝCH VÝKYVŮ PŘÍJMŮ Z VÝVOZU

Stupeň závislosti hospodářství ZZÚ na vývozu zboží a zejména zemědělských produktů a produktů těžby je kritériem přidělování prostředků dlouhodobého rozvoje.

S cílem zmírnit nepříznivé důsledky nestability příjmů z vývozu a ochránit rozvojový program ohrožený poklesem příjmů je možné mobilizovat dodatečnou finanční podporu z programovatelných prostředků pro dlouhodobý rozvoj země na základě článků 2 a 3.

Způsobilost pro dodatečné prostředky zakládá

• 10 % (nebo 2 % u nejméně rozvinutých zemí) ztráta příjmů z vývozu zboží ve srovnání s aritmetickým průměrem příjmů v prvních třech letech z prvních čtyř let předcházejících roku žádosti;

  nebo

• 10 % (nebo 2 % u nejméně rozvinutých zemí) ztráta příjmů z vývozu celkového množství zemědělských produktů nebo produktů těžby ve srovnání s aritmetickým průměrem příjmů v prvních třech letech z prvních čtyř let předcházejících roku žádosti u zemí, kde příjmy z vývozu zemědělských produktů nebo produktů těžby představují více než 40 % celkových příjmů z vývozu zboží.

Nárok na dodatečnou podporu je omezen na čtyři po sobě jdoucí roky.

Dodatečné prostředky se zaznamenávají v účtech veřejných financí dotyčné země. Jsou užívány v souladu s prováděcími předpisy, jež budou stanoveny podle článku 23 tohoto rozhodnutí. Po dohodě obou stran mohou být prostředky využity k financování programů zahrnutých do vnitrostátního rozpočtu. Část dodatečných prostředků však může být také vyčleněna pro konkrétní odvětví.

Systém přidělování dodatečných prostředků stanoví zálohy, které mají krýt veškerá zpoždění při získávání konsolidovaných obchodních statistik a zajistit, aby příslušné prostředky mohly být zahrnuty do rozpočtu roku následujícího po roce žádosti. Zálohy lze mobilizovat na základě prozatímních vývozních statistik, které vypracují orgány ZZÚ a předloží je Komisi před vypracováním konečných úředních konsolidovaných statistik. Nejvyšší záloha činí 80 % odhadované částky dodatečných prostředků pro rok žádosti. Takto mobilizované částky se přizpůsobí vzájemnou dohodou mezi Komisí a orgány ZZÚ s ohledem na konečné konsolidované vývozní statistiky a konečné údaje o schodku veřejných financí.

Tato příloha podléhá přezkumu nejpozději po dvou letech po vstupu prováděcích předpisů uvedených v článku 23 tohoto rozhodnutí v platnost a následně na žádost Komise, členského státu nebo ZZÚ.

PŘÍLOHA II E

FINANČNÍ PODPORA SPOLEČENSTVÍ: ROZPOČTOVÁ POMOC ROZVOJOVÝM ZEMÍM

Aniž jsou dotčeny budoucí úpravy rozpočtových předpisů, využívají ZZÚ následující akce přijaté pro rozvojové země v rámci souhrnného rozpočtu Evropské unie.

PŘÍLOHA II F

OSTATNÍ POMOC SPOLEČENSTVÍ: ÚČAST NA PROGRAMECH SPOLEČENSTVÍ

Podle článku 58 tohoto rozhodnutí se na státní příslušníky ZZÚ v rámci kvóty pro členský stát, s nímž je dotyčné ZZÚ spojeno, vztahují následující programy a veškeré programy, které je v budoucnosti nahradí.

PŘÍLOHA III O DEFINICI POJMU „PŮVODNÍ PRODUKTY“ A ZPŮSOBECH SPRÁVNÍ SPOLUPRÁCE

OBSAH

Pro účely této přílohy se rozumí:

Pro účely provádění ustanovení o obchodní spolupráci tohoto rozhodnutí se za produkty pocházející ze ZZÚ považují:

• a) produkty zcela získané v ZZÚ ve smyslu článku 3 této přílohy;
• b) produkty získané v ZZÚ, s použitím materiálů, které tam nebyly zcela získány, za předpokladu, že tyto materiály byly v ZZÚ dostatečně zpracovány nebo opracovány ve smyslu článku 4 této přílohy.

Pro účely provádění odstavce 1 se území ZZÚ považují za jedno území.

Původní produkty vyrobené z materiálů zcela získaných nebo dostatečně opracovaných nebo zpracovaných ve dvou nebo více ZZÚ se považují za produkty pocházející ze ZZÚ, kde došlo k poslednímu opracování nebo zpracování, za předpokladu, že toto opracování nebo zpracování přesahuje rámec uvedený v článku 5 této přílohy.

Následující produkty se považují za zcela získané v ZZÚ, ve Společenství nebo ve státech AKT:

• a) nerostné produkty tam těžené z půdy nebo mořského dna;
• b) rostlinné produkty tam sklízené;
• c) živá zvířata tam narozená či vylíhnutá a odchovaná;
• d) produkty získané z živých zvířat tam chovaných;
• e) produkty tamního lovu nebo rybolovu;
• f) produkty mořského rybolovu a jiné produkty získané z moře mimo teritoriální vody tamními plavidly;
• g) produkty vyrobené na palubě tamních výrobních plavidel výhradně z produktů uvedených v písmenu f);
• h) upotřebené předměty tam sebrané, jsou-li použitelné pouze k opětovnému získání surovin, včetně použitých pneumatik vhodných pouze na protektorování, nebo jako odpad;
• i) odpady a zbytky pocházející z výrobních operací tam provedených;
• j) produkty vytěžené z mořského dna nebo z mořského podzemí ležícího mimo teritoriální vody těchto států, mají-li výhradní práva k využití tohoto mořského dna nebo mořského podzemí;
• k) zboží tam vyráběné výhradně z produktů uvedených v písmenech a) až j).

Pojmy „tamní plavidla“ a „tamní výrobní plavidla“ v odst. 1 písm. f) a g) se vztahují pouze na plavidla a výrobní plavidla,

• a) která jsou registrována nebo přihlášena v ZZÚ, členském státě ES nebo ve státě AKT;
• b) která plují pod vlajkou ZZÚ, členského státu ES nebo státu AKT;
• c) která alespoň z 50 % vlastní státní příslušníci ZZÚ, členského státu ES nebo státu AKT nebo společnost s ústředím v ZZÚ nebo v jednom z těchto států, jejíž předseda správní nebo dozorčí rady a většina členů těchto rad je státními příslušníky ZZÚ, členského státu ES nebo státu AKT, a v případě osobních společností nebo společností s ručením omezením navíc alespoň polovinu základního kapitálu této společnosti vlastní členské státy nebo státy AKT, nebo veřejnoprávní subjekty nebo státní příslušníci uvedených států nebo ZZÚ;
• d) jejichž posádku včetně velitele a důstojníků tvoří nejméně z 50 % státní příslušníci ZZÚ, členského státu nebo státu AKT.

Bez ohledu na ustanovení odstavce 2, pokud některá ze ZZÚ nabídne Společenství příležitost sjednat dohodu o rybolovu a Společenství tuto nabídku nepřijme, může si dotyčná ZZÚ pronajmout plavidla třetích zemí pro provádění rybolovu ve své výlučné hospodářské zóně a požádat, aby byla tato plavidla považována za „tamní plavidla“, za těchto podmínek:

• ZZÚ nabídla Společenství příležitost sjednat dohodu o rybolovu a Společenství tuto nabídku nepřijalo,

• posádku včetně velitele a důstojníků tvoří nejméně z 50 % státní příslušníci ZZÚ, členského státu nebo státu AKT,

• Komise uznala, že smlouva o pronájmu poskytuje dotyčné ZZÚ přiměřené možnosti rozvoje kapacity pro provádění rybolovu na vlastní účet, a zejména že dotyčné ZZÚ uděluje odpovědnost za námořní a obchodní řízení plavidla, které má k dispozici na významně dlouhou dobu.

Pro účely této přílohy se produkty, které nejsou zcela získány, považují za dostatečně opracované nebo zpracované v ZZÚ, ve Společenství nebo ve státech AKT, jsou-li splněny podmínky uvedené v dodatku 2.

Tyto podmínky popisují pro všechny produkty, na které se vztahuje toto rozhodnutí, opracování nebo zpracování, které musí být provedeno na nepůvodních materiálech použitých k jejich výrobě, a vztahují se výhradně na tyto materiály. Z toho vyplývá, že je-li produkt, který získal status původu na základě splnění podmínek stanovených pro něj v seznamu, použit při výrobě jiného produktu, nevztahují se na něj podmínky stanovené pro produkt, ve němž je obsažen, a nepřihlíží se ani k nepůvodním materiálům, jež byly případně použít při jeho výrobě.

Odchylně od odstavce 1 lze nepůvodní materiály, které by se podle podmínek stanovených v seznamu neměly použít při výrobě určitého produktu, použít za předpokladu, že:

• a) jejich celková hodnota nepřesáhne 15 % ceny produktu ze závodu;
• b) použitím tohoto odstavce není překročeno žádné procentní vyjádření nejvyšší hodnoty nepůvodních materiálů uvedené v seznamu.

Odstavce 1 a 2 se použijí s výhradou článku 5.

Aniž je dotčen odstavec 2, považují se za zpracování nebo opracování nedostatečná pro to, aby produktu udělila status původu, bez ohledu na to, zda jsou splněny požadavky článku 4, následující operace:

• a) operace, jejichž účelem je uchování produktů v nezměněném stavu během přepravy a skladování;
• b) rozdělování nebo spojování nákladových kusů;
• c) umývání, čištění, zbavování prachu, odstraňování oxidů, oleje, barev nebo jiných povlaků;
• d) žehlení nebo mandlování textilií;
• e) jednoduché operace natírání a leštění;
• f) loupání, částečné nebo úplné mletí, leštění a hlazení obilovin a rýže;
• g) operace barvení cukru nebo tvarování cukru, částečné nebo úplné mletí cukru;
• h) loupání, odpeckovávání ovoce, ořechů a zeleniny a zbavování kůry;
• i) ostření, jednoduché broušení nebo jednoduché řezání;
• j) prosévání, třídění, rozřazování podle druhu či velikosti, sestavování (včetně skládání souprav výrobků);
• k) jednoduché plnění do lahví, konzerv, lahviček, pytlů, beden, krabic, upevnění na podložky nebo desky a veškeré ostatní jednoduché operace obalové úpravy;
• l) připevňování značek, štítků, log nebo obdobných rozlišovacích znaků na produkty nebo jejich obaly;
• m) jednoduché míšení produktů, též různých druhů, pokud jedna nebo více složek směsi nesplňují podmínky stanovené touto přílohou, které by umožnily považovat je za produkty pocházející ze ZZÚ ze Společenství nebo ze státu AKT;

Při určování, zda se opracování nebo zpracování provedené na produktu považuje za nedostatečné ve smyslu odstavce 1, se všechna opracování nebo zpracování provedená na tomto produktu buď v ZZÚ, nebo ve Společenství, nebo ve státech AKT posuzují dohromady.

Materiály pocházející ze Společenství nebo ze států AKT se považují za materiály pocházející ze ZZÚ, pokud jsou součástí produktu tam získaného. Není nutné, aby tyto materiály byly dostatečně opracovány nebo zpracovány za předpokladu, že byly opracovány nebo zpracovány nad rámec uvedený v článku 5.

Opracování a zpracování prováděné ve Společenství nebo ve státech AKT se považuje za provedené v ZZÚ, pokud jsou materiály následně opracovány v ZZÚ.

Produkty, které získaly status původu na základě odstavce 2, se považují za produkty pocházející ze ZZÚ jen tehdy, jestliže opracování nebo zpracování provedené v ZZÚ jde nad rámec toho, co je uvedeno v článku 5.

Odstavce 1 a 2 se nevztahují na produkty, které spadají do kapitol 1 až 24 harmonizovaného systému, jestliže použité materiály pocházejí ze Společenství a vztahuje se na ně systém vývozních náhrad pro zemědělské produkty, není-li poskytnut důkaz, že za použité materiály žádná vývozní náhrada vyplacena nebyla.

Pokud jde o produkty spadající do kapitoly 17 HS a do celních položek 18061030 a 18061090 HS, kumulace původu AKT/ES-ZZÚ se připouští pouze od 1. února 2002, v rámci ročního množství 28000 tun, do 31. prosince 2007. Toto roční množství se bude postupně snižovat a nakonec se zruší, takto:

• 21000 tun 1. ledna 2008;

• 14000 tun 1. ledna 2009;

• 7000 tun 1. ledna 2010;

• 0 tun 1. ledna 2011.

Tato roční množství nelze převádět z jednoho roku do následujícího.

Pro účely provádění pravidel o kumulaci původu se výroba kostek cukru a mletí cukru považují za dostatečné pro udělení statusu původu v ZZÚ.

Komise přijme nezbytné prováděcí mechanismy.

Pokud jde o produkty spadající pod kód 1006 HS a aniž jsou dotčena možná zvýšení uvedená v pododstavcích 4 a 5, kumulace původu AKT-ZZÚ se připouští pouze od 1. února 2002, v rámci celkového ročního množství 160000 tun vyjádřených jako ekvivalent loupané rýže, které zahrnují celní kvótu pro rýži pocházející ze států AKT, stanovenou v dohodě o partnerství AKT-ES.

Počáteční vydání dovozních licencí na množství 35000 tun vyjádřené jako ekvivalent loupané rýže se provádí pro každou ZZÚ každý rok a v rámci tohoto množství se vydávají dovozní licence pro množství 10000 tun vyjádřené jako ekvivalent loupané rýže pro nejméně rozvinuté ZZÚ uvedené v seznamu v příloze I B. Veškeré ostatní dovozní licence se vydají Nizozemským Antilám a Arubě. Dovozy ZZÚ mohou dosáhnout úrovně 160000 tun uvedené v prvním pododstavci, včetně výše uvedených 35000 tun, aniž tím jsou dotčena jakákoli zvýšení uvedená v pododstavcích 4 a 5, pokud státy AKT skutečně nevyužijí své možnosti přímého vývozu v rámci kvóty uvedené v prvním pododstavci.

Vydávání dovozních licencí se rozkládá na celý rok na řadu období stanovených tak, aby zajistila vyvážené řízení trhu.

V souladu s postupem stanoveným v článku 22 nařízení (ES) č. 3072/95 může Komise zvýšit množství uvedené v prvním pododstavci nejvýše o 20000 tun vyjádřených jako ekvivalent loupané rýže, jestliže během dubna, jakmile získá dostatečně jasný výhled pro aktuální hospodářský rok Společenství, zjistí, že takové zvýšení nenaruší trh Společenství.

Jestliže po 1. srpnu Komise zjistí, že existuje prokázané riziko nedostatku rýže Indica na trhu Společenství, může odchylně od pododstavců 1 až 4 a v souladu s použitelnými postupy řízení výše uvedená množství zvýšit.

Pro účely provádění tohoto odstavce a bez ohledu na čl. 5 odst. 1 písm. f) se operace mletí nebo částečného mletí považují za dostatečné pro udělení statusu produktu pocházejícího ze ZZÚ.

Komise přijme stejným postupem nezbytné prováděcí úpravy.

Množství uvedená v tomto odstavci nesmějí být převáděna z jednoho roku do roku následujícího.

Určující jednotkou pro použití této přílohy je produkt, který je považován za základní jednotku při svém zařazení do nomenklatury založené na harmonizovaném systému.

Z toho vyplývá, že:

• a) pokud je produkt skládající se ze soupravy nebo sady předmětů zařazen podle harmonizovaného systému do jednoho čísla, je určující jednotkou tento celek;
• b) sestává-li zásilka z více stejných produktů zařazených do stejného čísla harmonizovaného systému, použije se tato příloha na každý produkt samostatně.

Je-li podle všeobecného pravidla 5 harmonizovaného systému zařazován s produktem i jeho obal, považuje se pro účely určení původu za tvořící jeden celek s produktem.

Příslušenství, náhradní díly a nástroje dodávané spolu se zařízením, strojem, přístrojem nebo vozidlem se považují za jeden celek se zařízením, strojem, přístrojem nebo vozidlem, pokud jsou součástí jejich běžného vybavení a jsou zahrnuty v ceně nebo nejsou fakturovány zvlášť.

Soupravy zboží ve smyslu všeobecného pravidla 3 harmonizovaného systému se považují za původní produkty, jestliže jsou původními produkty všechny součásti, z nichž se skládají. Soupravy, které se skládají z původních i nepůvodních produktů, se však považují za původní produkt jako celek, jestliže hodnota nepůvodních produktů nepřesahuje 15 % ceny soupravy ze závodu.

Při určování, zda je produkt původní, se nezjišťuje původ těchto prvků, jež mohou být použity při jeho výrobě:

• a) energie a palivo;
• b) zařízení a vybavení;
• c) stroje a nástroje;
• d) zboží, které se nestává a nemá stát součástí konečného složení produktu.

Podmínky pro získání statusu původu uvedené v hlavě II musí být plněny v ZZÚ nepřetržitě, s výhradou článku 6.

Je-li původní zboží vyvezené ze ZZÚ, ze Společenství nebo ze států AKT do jiné země vráceno, je třeba je považovat za nepůvodní, nelze-li celním orgánům věrohodně prokázat, že:

• a) vrácené zboží je totožné s vyvezeným a
• b) bylo případně podrobeno pouze operacím nezbytným pro své uchování v nezměněném stavu po dobu pobytu v dané zemi nebo při svém vývozu.

Preferenční zacházení podle ustanovení o obchodní spolupráci tohoto rozhodnutí se použije pouze na produkty splňující požadavky této přílohy, které jsou přepravovány přímo mezi územím ZZÚ, Společenství nebo států AKT, aniž by vstoupily na jiné území. Produkty, které tvoří jedinou zásilku, však mohou být přepravovány přes jiná území též s překládkou nebo dočasným uskladněním na takovém území, jestliže zůstaly v zemi tranzitu nebo uskladnění pod celním dohledem a nebyly podrobeny jiným operacím než vykládce, překládce nebo operacím, jejichž účelem je jejich uchování v nezměněném stavu.

Původní produkty mohou být přepravovány potrubím přes jiná území než území ZZÚ, Společenství nebo státu AKT.

Splnění podmínek stanovených v odstavci 1 se příslušným celním orgánům země dovozu prokazuje předložením:

• a) jednotného přepravního dokladu, na jehož základě se uskutečňuje přeprava ze země vývozu přes zemi tranzitu; nebo
• b) potvrzení vydaného celními orgány země tranzitu, které obsahuje
  • i) přesný popis produktů,
  • ii) data vykládky nebo překládky produktů a případně jména použitých plavidel nebo jiných dopravních prostředků a
  • iii) osvědčení podmínek, v nichž se produkty nacházely v zemi tranzitu; nebo
• c) nemohou-li být předloženy doklady uvedené výše, jakýchkoli jiných průkazných dokladů.

Jsou-li původní produkty zaslány ze ZZÚ na výstavu do země jiné než ZZÚ, stát AKT nebo členského státu Společenství a po skončení výstavy prodány za účelem dovozu do Společenství, použije se na ně při dovozu toto rozhodnutí, je-li příslušným celním orgánům věrohodně prokázáno, že:

• a) vývozce zaslal tyto produkty ze ZZÚ do země konání výstavy a vystavil je tam;
• b) vývozce tyto produkty prodal nebo přenechal příjemci ze Společenství;
• c) produkty byly zaslány během výstavy nebo bezprostředně po ní ve stavu, v jakém byly odeslány na výstavu; a
• d) produkty nebyly od okamžiku, kdy byly odeslány na výstavu, použity k jinému účelu než k předvedení na této výstavě.

Doklad o původu musí být vystaven nebo vyhotoven v souladu s hlavou IV a předložen celním orgánům země dovozu obvyklým způsobem. Musí v něm být uvedeny název a adresa výstavy. Je-li to nezbytné, mohou být požadovány další doklady o podmínkách, za kterých byly produkty vystaveny.

Odstavec 1 se vztahuje na všechny výstavy, veletrhy a podobné veřejné akce obchodní, průmyslové, zemědělské nebo řemeslné, v jejichž průběhu produkty zůstávají pod celním dohledem, s výjimkou výstav pořádaných soukromě v prodejnách nebo obchodních místnostech s úmyslem prodat zahraniční produkty.

Na produkty pocházející ze ZZÚ dovážené do Společenství se toto rozhodnutí vztahuje po předložení:

• a) průvodního osvědčení EUR.1 podle vzoru uvedeného v dodatku 3; nebo
• b) v případech uvedených v čl. 19 odst. 1 prohlášení, jehož znění je uvedeno v dodatku 4, uvedeného vývozcem na faktuře, dodacím listu nebo jakémkoli jiném obchodním dokladu, který popisuje dotyčné produkty dostatečně podrobně, aby umožnil jejich ztotožnění (dále jen „prohlášení na faktuře“).

Odchylně od odstavce 1 se na původní produkty ve smyslu této přílohy v případech uvedených v článku 25 vztahuje toto rozhodnutí, aniž by bylo nezbytné předkládat některý z dokladů uvedených výše.

Průvodní osvědčení EUR.1 vydávají celní orgány ZZÚ vývozu na základě písemné žádosti podané vývozcem nebo na odpovědnost vývozce jeho pověřeným zástupcem.

Pro tento účel vyplní vývozce nebo jeho pověřený zástupce tiskopis průvodního osvědčení EUR.1 a tiskopis žádosti, jejichž vzory jsou uvedeny v dodatku 3. Tyto tiskopisy se vyplňují v souladu s touto přílohou. Jsou-li vyplněny rukou, musí být vyplněny inkoustem a hůlkovým písmem. Popis produktů musí být uveden v kolonce vyhrazené pro tento účel, bez vynechání prázdných řádků. Není-li tato kolonka vyplněna celá, musí být poslední řádek popisu podtržen vodorovnou čarou a prázdný prostor proškrtnut.

Vývozce žádající o vydání průvodního osvědčení EUR.1 musí kdykoli na žádost celních orgánů ZZÚ vývozu, kde je průvodní osvědčení EUR.1 vydáváno, předložit všechny související doklady prokazující status původu dotyčných produktů a splnění ostatních požadavků této přílohy.

Průvodní osvědčení EUR.1 vydávají celní orgány ZZÚ vývozu, pokud mohou být dotyčné produkty považovány za produkty pocházející ze ZZÚ, ze Společenství nebo z AKT a pokud jsou splněny ostatní požadavky této přílohy.

Vydávající celní orgány přijmou veškerá nezbytná opatření k ověření statusu původu produktů a splnění ostatních požadavků této přílohy. Za tím účelem mají právo požadovat jakékoli důkazy a provádět jakoukoli kontrolu účetnictví vývozce či jakékoli jiné kontroly, které považují za účelné. Celní orgány, které vydávají osvědčení, také dbají na to, aby tiskopisy uvedené v odstavci 2 byly řádně vyplněny. Zkontrolují zejména, je-li prostor určený pro popis produktů vyplněn způsobem, který vylučuje možnost dodatečného neoprávněného doplnění.

Datum vydání průvodního osvědčení EUR.1 se uvádí v kolonce 11 osvědčení.

Celní orgány vydají průvodní osvědčení EUR.1 a předají je vývozci, jakmile je vývoz skutečně proveden nebo zajištěn.

Odchylně od čl. 15 odst. 7 může být průvodní osvědčení EUR.1 ve výjimečných případech vydáno po vývozu produktů, jichž se týká, jestliže:

• a) nebylo vydáno při vývozu v důsledku omylu, neúmyslného opomenutí nebo zvláštních okolností, nebo
• b) bylo celním orgánům věrohodně prokázáno, že průvodní osvědčení EUR.1 bylo vydáno, ale nebylo při dovozu přijato z technických důvodů.

V případech podle odstavce 1 musí vývozce ve své žádosti uvést místo a datum vývozu produktů, na které se průvodní osvědčení EUR.1 vztahuje, a důvody pro svou žádost.

Celní orgány mohou vydat průvodní osvědčení EUR.1 dodatečně pouze poté, co ověří, že údaje uvedené v žádosti vývozce souhlasí s odpovídajícími podklady.

Průvodní osvědčení EUR.1 vystavené dodatečně musí v kolonce „Poznámky“ (kolonka 7) obsahovat jednu z těchto poznámek:

• „EXPEDIDO A POSTERIORI“,„UDSTEDT EFTERFØLGENDE“,„NACHTRÄGLICH AUSGESTELLT“,„ΕΚΔΟΘΕΝ ΕΚ ΤΩΝ ΥΣΤΕΡΩΝ“,„ISSUED RETROSPECTIVELY“,„DÉLIVRÉ A POSTERIORI“,„RILASCIATO A POSTERIORI“,„AFGEGEVEN A POSTERIORI“,„EMITIDOA A POSTERIORI“,„ANNETTU JÄLKIKÄTEEN“,„UTFÄRDAT I EFTERHAND“.

Poznámka uvedená v odstavci 4 se zapisuje do kolonky „Poznámky“ průvodního osvědčení EUR.1.

V případě krádeže, ztráty nebo zničení průvodního osvědčení EUR.1 může vývozce požádat celní orgány, které je vydaly, o vystavení duplikátu na základě vývozních dokladů, které mají k dispozici.

Duplikát průvodního osvědčení EUR.1 musí v kolonce „Poznámky“ (kolonka 7) obsahovat jednu z těchto poznámek:

• „DUPLICADO“, „DUPLIKAT“, „ΑΝΤΙΓΡΑΦΟ“, „DUPLICATE“, „DUPLICATA“, „DUPLICATO“, „DUPLICAAT“, „SEGUNDA VIA“, „KAKSOISKAPPALE“.

Poznámka uvedená v odstavci 2 se zapisuje do kolonky „Poznámky“ duplikátu průvodního osvědčení EUR.1.

Duplikát nese datum vydání původního průvodního osvědčení EUR.1 a tímto datem nabývá účinku.

Jsou-li původní produkty umístěny pod celní dohled ve Společenství nebo v ZZÚ, je možné pro účely zaslání všech nebo některých produktů na jiné místo ve Společenství nebo v ZZÚ nahradit původní doklad o původu jedním nebo více průvodními osvědčeními EUR.1. Náhradní průvodní osvědčení EUR.1 vydá celní úřad, pod jehož dohled jsou produkty umístěny.

Prohlášení na faktuře uvedené v čl. 14 odst. 1 písm. b) může učinit:

• a) schválený vývozce ve smyslu článku 20, nebo
• b) kterýkoli vývozce pro jakoukoli zásilku sestávající z jednoho nebo více nákladových kusů obsahujících původní produkty, jejichž celková hodnota nepřesahuje 6000 EUR.

Prohlášení na faktuře může být učiněno, lze-li dotyčné produkty považovat za produkty pocházející ze ZZÚ, ze Společenství nebo ze států AKT a jsou-li splněny ostatní požadavky této přílohy.

Vývozce činící prohlášení na faktuře musí být připraven kdykoli na žádost celních orgánů země vývozu předložit veškeré související doklady prokazující status původu dotyčných produktů a splnění ostatních požadavků této přílohy.

Prohlášení na faktuře vystaví vývozce psacím strojem, razítkem nebo tiskem na faktuře, dodacím listu nebo jiném obchodním dokladu, přičemž se prohlášení, jehož znění je uvedeno v dodatku 4, vyhotoví v jednom z jazyků stanovených v uvedené příloze a v souladu s vnitrostátním právem země vývozu. Je-li prohlášení psáno rukou, musí být napsáno inkoustem a hůlkovým písmem.

Prohlášení na faktuře podepisuje vlastnoručně vývozce. Vývozce schválený ve smyslu článku 20 však není povinen podepisovat toto prohlášení, jestliže se celním orgánům země vývozu písemně zaváže, že přebírá plnou odpovědnost za jakékoli prohlášení na faktuře, které jej identifikuje, jako by je vlastnoručně podepsal.

Prohlášení na faktuře může vývozce učinit při vývozu produktů, na které se osvědčení vztahuje, nebo po vývozu pod podmínkou, že je předloží v zemi dovozu do dvou let po dovozu produktů, k nimž se vztahuje.

Celní orgány země vývozu mohou povolit kterémukoli vývozci, který často zasílá produkty, na které se vztahují ustanovení o obchodní spolupráci tohoto rozhodnutí, aby činil prohlášení na faktuře bez ohledu na hodnotu dotyčných produktů. Vývozce, který žádá o takové povolení, musí celním orgánům poskytnout dostatečné záruky nezbytné k ověření statusu původu produktů a splnění ostatních požadavků této přílohy.

Celní orgány mohou vázat poskytnutí statusu schváleného vývozce na splnění jakýchkoli podmínek, které považují za vhodné.

Celní orgány přidělí schválenému vývozci číslo celního povolení, které se uvádí v prohlášení na faktuře.

Celní orgány dohlížejí na využívání povolení schváleným vývozcem.

Celní orgány mohou povolení kdykoliv odejmout. Jsou povinny tak učinit, jestliže schválený vývozce již neposkytuje záruky uvedené v odstavci 1, již nesplňuje podmínky uvedené v odstavci 2 nebo udělené povolení jiným způsobem nesprávně využívá.

Doklad o původu je platný deset měsíců ode dne svého vystavení v zemi vývozu a musí být v této lhůtě předložen celním orgánům země dovozu.

Doklady o původu předkládané celním orgánům země dovozu po uplynutí lhůty stanovené v odstavci 1 lze přijmout pro poskytnutí preferenčního zacházení, pokud lhůta nebyla dodržena v důsledku mimořádných okolností.

V jiných případech opožděného předložení mohou celní orgány země dovozu přijmout doklad o původu, pokud jim byly produkty předloženy před uplynutím této lhůty.

Při vstupu produktů do ZZÚ nebo států AKT jiných než země původu začíná další lhůta platnosti v délce čtyř měsíců ode dne, kdy celní orgány země tranzitu do kolonky „Poznámky“ (kolonka 7) osvědčení EUR.1 vyplní tyto údaje:

• slovo „tranzit“,

• název země tranzitu,

• úřední razítko, jehož vzor byl předložen Komisi podle článku 31,

• datum těchto potvrzení.

Doklady o původu se předkládají celním orgánům země dovozu postupy platnými v této zemi. Tyto orgány mohou požadovat překlad dokladu o původu a mohou rovněž požadovat, aby bylo k dovoznímu prohlášení přiloženo prohlášení dovozce o tom, že produkty splňují podmínky pro použití tohoto rozhodnutí.

Jsou-li na žádost dovozce a za podmínek stanovených celními orgány země dovozu dováženy po částech rozložené nebo nesložené produkty ve smyslu všeobecného pravidla 2 písm. a) harmonizovaného systému, spadající do tříd XVI a XVII nebo čísel 7308 a 9406 harmonizovaného systému, prokazuje se jejich původ celním orgánům pouze při dovozu první části.

Produkty, které jsou zasílány v malých zásilkách soukromými osobami soukromým osobám nebo které se nacházejí v osobních zavazadlech cestujících, se považují za původní produkty, aniž by bylo třeba předložit doklad o původu, za předpokladu, že nejsou dováženy obchodně, že byly prohlášeny za produkty splňující požadavky této přílohy a že o pravdivosti tohoto prohlášení neexistují žádné pochybnosti. V případě produktů zasílaných poštou lze toto prohlášení učinit na celním prohlášení CN22/CN23 nebo na listu papíru, který se připojí k tomuto dokladu.

Za neobchodní dovoz se považuje příležitostný dovoz, který se týká výlučně produktů pro osobní použití příjemců nebo cestujících nebo jejich rodin, je-li z povahy a množství produktů zřejmé, že neslouží žádnému obchodnímu účelu.

Celková hodnota těchto produktů nesmí u malých zásilek překročit 500 EUR a u produktů nacházejících se v osobních zavazadlech cestujících 1200 EUR.

Při použití čl. 2 odst. 2 a čl. 6 odst. 1 se status původu ve smyslu této přílohy u materiálů pocházejících z jiných ZZÚ, Společenství nebo států AKT prokazuje průvodním osvědčením EUR.1 nebo prohlášením dodavatele, jehož vzor je uveden v dodatku 5 A, které předkládá vývozce v zemi, ze které materiály pocházejí.

Při použití čl. 2 odst. 2 nebo čl. 6 odst. 2 se opracování nebo zpracování provedené v jiné ZZÚ, Společenství nebo státech AKT prokazuje prohlášením dodavatele, jehož vzor je uveden v dodatku 5 B, které předkládá vývozce v zemi, ze které materiály pocházejí.

Dodavatel vyhotoví pro každou zásilku materiálu zvláštní prohlášení dodavatele na obchodní faktuře týkající se této zásilky nebo na příloze k této faktuře nebo na dodacím listu či jiném obchodním dokladu týkajícím se dané zásilky, který popisuje dotyčné materiály dostatečně podrobně, aby umožnil jejich ztotožnění.

Prohlášení dodavatele lze vyhotovit na předtištěném formuláři.

Prohlášení dodavatele se podepisují ručně. Pokud jsou však faktura a prohlášení dodavatele zhotoveny pomocí metod elektronického zpracování údajů, nemusí být prohlášení dodavatele podepsáno ručně za předpokladu, že je určen odpovědný vedoucí pracovník dodavatelské společnosti ke spokojenosti celních orgánů ve státě, kde se prohlášení dodavatele podávají. Uvedené celní orgány mohou stanovit podmínky pro uplatňování tohoto odstavce.

Prohlášení dodavatele se předkládají příslušnému celnímu úřadu v ZZÚ vývozu pověřenému vydáváním průvodního osvědčení EUR.1.

Vyhotovená prohlášení dodavatele a osvědčení údajů vystavená přede dnem vstupu tohoto rozhodnutí v platnost v souladu s článkem 23 přílohy II rozhodnutí 91/482/EHS zůstávají v platnosti.

Pro účely čl. 6 odst. 4 prvního pododstavce musí být průvodní osvědčení EUR.1 v kolonce „Poznámky“ (kolonka. 7) obsahovat jednu z těchto poznámek:

• „RESTITUCIÓN A LA EXPORTACIÓN NO PAGADA“,„EKSPORTRESTITUTION IKKE UDBETALT“,„KEINE AUSFUHRERSTATTUNG GEZAHLT“,„ΔΕΝ ΚΑΤΕΒΛΗΘΗ ΚΑΤΑ ΤΗΝ ΕΞΑΓΩΓΗ“,„EXPORT REFUND NOT PAID“,„RESTITUTION À L'EXPORTATION NON PAYÉE“,„RESTITUZIONE ALL'ESPORTAZIONE NON CORRISPOSTA“,„GEEN UITVOERRESTITUTIE BETAALD“,„RESTITUIÇÕES À EXPORTAÇÃO NÃO PAGAS“,„EI MAKSETTU VIENTITUKEA“,„EXPORTSTÖD EJ UTBETALAT“.

Doklady uvedenými v čl. 15 odst. 3 a čl. 19 odst. 3, které prokazují, že produkty, na které se vztahuje průvodní osvědčení EUR.1 nebo prohlášení na faktuře, mohou být považovány za produkty pocházející ze ZZÚ, ze Společenství nebo z AKT a že splňují ostatní požadavky této přílohy, mohou být kromě jiného:

• a) přímý důkaz o činnostech prováděných vývozcem nebo dodavatelem při získávání dotyčného zboží, který je obsažen například v jeho účtech nebo vnitropodnikovém účetnictví;
• b) doklady prokazující status původu použitých materiálů, vydané nebo vyhotovené v ZZÚ, ve Společenství nebo v AKT, pokud jsou tyto doklady použity v souladu s vnitřním právem;
• c) doklady prokazující opracování nebo zpracování materiálů v ZZÚ, ve Společenství nebo ve státech AKT, vydané nebo vyhotovené v ZZÚ, ve Společenství nebo ve státě AKT, pokud jsou tyto doklady použity v souladu s vnitřním právem;
• d) průvodní osvědčení EUR.1 nebo prohlášení na faktuře prokazující status původu použitých materiálů, vydané nebo vyhotovené v ZZÚ, ve Společenství nebo ve státech AKT v souladu s touto přílohou.

Vývozce žádající o vydání průvodního osvědčení EUR.1 uchovává doklady uvedené v čl. 15 odst. 3 po dobu nejméně tří let.

Vývozce, který činí prohlášení na faktuře, uchovává kopii tohoto prohlášení a doklady uvedené v čl. 19 odst. 3 po dobu nejméně tří let.

Celní orgány ZZÚ vývozu, které vydávají průvodní osvědčení EUR.1, uchovávají žádosti uvedené v čl. 15 odst. 2 po dobu nejméně tří let.

Celní orgány země dovozu uchovávají průvodní osvědčení EUR.1 a prohlášení na faktuře, která jim byla předložena, po dobu nejméně tří let.

Jsou-li zjištěny drobné rozpory mezi údaji uvedenými v dokladu o původu a údaji v dokladech, které byly celnímu úřadu za účelem předloženy za účelem splnění celních formalit při dovozu produktů, nepůsobí to samo o sobě neplatnost doklad o původu, jestliže je náležitě prokázáno, že se tento doklad skutečně vztahuje na předložené produkty.

Zjevné formální chyby, například přepisy v dokladu o původu, nevedou k odmítnutí dokladu, nejsou-li takové povahy, že vyvolávají pochybnosti o správnosti údajů obsažených v tomto dokladu.

Částky, které mají být používány v kterékoli dané národní měně členského státu, jsou v této národní měně ekvivalentem částek vyjádřených v eurech k prvnímu pracovnímu dni měsíce října roku 1999.

Na žádost Komise, členského státu nebo ZZÚ přezkoumá částky vyjádřené v eurech a jejich ekvivalenty v národních měnách některých členských států Výbor pro celní kodex (odbor pro původ zboží). Při provádění tohoto přezkumu výbor zajistí, aby nedošlo k poklesu užívaných částek v žádné národní měně, a dále zváží potřebnost zachování účinků dotyčných mezí v reálných hodnotách. Za tímto účelem může rozhodnout o úpravě částek vyjádřených v eurech.

Pokud jsou produkty fakturovány v měně jiného členského státu, uzná země dovozu částku, kterou dotyčný členský stát oznámí.

ZZÚ zašlou Komisi vzory používaných razítek a adresy celních orgánů příslušných k vydávání průvodních osvědčení EUR.1 a k následnému ověřování průvodních osvědčení EUR.1 a prohlášení na fakturách.

Průvodní osvědčení EUR.1 a prohlášení na fakturách se přijímají pro účely uplatňování preferenčního zacházení ode dne, kdy Komise tyto informace obdrží.

Komise tyto informace sdělí celním orgánům členských států.

S cílem zajistit správné uplatňování této přílohy si jsou ZZÚ, Společenství a státy AKT prostřednictvím příslušných celních správ vzájemně nápomocny při kontrole pravosti průvodních osvědčení EUR.1 nebo prohlášení na faktuře a správnosti údajů obsažených v těchto dokladech.

Konzultované orgány poskytnou veškeré užitečné informace o podmínkách, za kterých byl produkt vyroben, a zejména o podmínkách, za nichž byla dodržena pravidla původu v dotyčných různých ZZÚ, členských státech nebo státech AKT.

Následné ověřování dokladů o původu se provádí nahodile anebo vždy v případech, kdy mají celní orgány země dovozu důvodné pochybnosti o pravosti dokladu, o statusu původu dotyčného produktu nebo o splnění jiných požadavků této přílohy.

Pro účely odstavce 2 vrátí celní orgány země dovozu průvodní osvědčení EUR.1 a fakturu, pokud byla předložena, prohlášení na faktuře nebo kopii těchto dokladů celním orgánům země vývozu, a případně uvedou důvody pro jeho ověření. Spolu se žádostí o ověření zašlou rovněž veškeré získané informace a doklady nasvědčující, že údaje uvedené v dokladu o původu zboží nejsou správné.

Ověření provádějí celní orgány země vývozu. Pro tento účel mají právo požadovat předložení jakýchkoli důkazů a provádět veškeré kontroly účtů vývozce nebo jakékoli jiné kontroly, které považují za účelné.

Rozhodnou-li se celní orgány země dovozu pozastavit udělování preferenčního zacházení pro dotyčné produkty až do výsledku ověření, nabídnou dovozci popuštění produktu, avšak stanoví ochranná opatření, která považují za potřebná.

Celní orgány, které požádaly o ověření, jsou informovány o jeho výsledcích co nejdříve. Z výsledků musí být zřejmé, zda jsou doklady pravé a zda lze dotyčné produkty považovat za produkty pocházející ze ZZÚ, ze Společenství nebo ze států AKT a zda splňují ostatní požadavky této přílohy.

Jestliže v případě důvodných pochybností není obdržena žádná odpověď do deseti měsíců ode dne podání žádosti o ověření nebo jestliže odpověď neobsahuje údaje postačující k rozhodnutí o pravosti daného dokladu nebo o skutečném původu produktů, odmítnou celní orgány, které podaly žádost o ověření, uplatit celní preference, s výjimkou existence mimořádných okolností.

Jestliže ověřovací postup nebo jiné dostupné údaje nasvědčují, že zřejmě došlo k porušení požadavků této přílohy, provede ZZÚ z vlastního podnětu nebo na žádost Společenství dostatečně rychle náležitá šetření nebo zařídí náležitá šetření, aby byla tato porušení zjištěna a aby jim bylo zabráněno. Těchto šetření se může zúčastnit Komise.

Ověřování prohlášení dodavatelů se provádí se provádí nahodile anebo vždy v případech, kdy mají celní orgány země dovozu důvodné pochybnosti o pravosti těchto dokladů nebo o správnosti nebo úplnosti údajů o skutečném původu dotyčných materiálů.

Celní orgány, jimž se prohlášení dodavatele předkládá, mohou požádat celní orgány státu, kde bylo prohlášení vydáno, aby vystavily osvědčení údajů, jehož vzor je uveden v dodatku 6. Případně mohou celní orgány, jimž se předkládá prohlášení dodavatele, požádat vývozce, aby předložil osvědčení údajů vystavené celními orgány státu, ve kterém bylo prohlášení vydáno.

Úřad, který osvědčení údajů vystavil, je uchovává po dobu nejméně tří let.

Celní orgány, které žádají o osvědčení, jsou informovány o výsledcích tohoto ověření co nejdříve. Z výsledků musí být zřejmé, zda je prohlášení o statusu materiálů správné.

Pro účely ověření uchovávají dodavatelé nejméně po dobu tří let kopii dokladu s prohlášením spolu s nezbytnými důkazy o skutečném statusu materiálů.

Celní orgány státu, ve kterém je vydáno prohlášení dodavatele, mají právo požadovat předložení jakýchkoli důkazů a provádět veškeré kontroly, které považují za účelné, s cílem ověřit správnost kteréhokoli prohlášení dodavatele.

Každé průvodní osvědčení EUR.1 nebo prohlášení na faktuře vystavené nebo vyhotovené na základě nesprávného prohlášení dodavatele je od počátku neplatné.

Pokud nastanou spory ohledně ověření uvedeného v článcích 32 a 33, které nelze mezi celními orgány, které žádají o ověření a celními orgány příslušnými k tomuto tohoto ověření, vyřešit, nebo pokud tyto orgány vznesou otázku týkající se výkladu této přílohy, předloží se Výboru pro celní kodex – odboru pro původ zboží, zřízenému nařízením (EHS) č. 2913/92.

Ve všech případech se řešení sporů mezi dovozcem a celními orgány země dovozu řídí právními předpisy této země.

Každé osobě, která vystaví nebo zajistí vystavení dokumentu obsahujícího nesprávné údaje za účelem získání preferenčního zacházení pro produkty, bude uložena sankce.

ZZÚ a členské státy učiní všechna nezbytná opatření nezbytná k zajištění, aby obchodované produkty provázené dokladem o původu, které jsou během přepravy umístěny ve svobodném pásmu na jejich území, nebyly nahrazeny jiným zbožím a byly podrobeny pouze obvyklým operacím pro uchování v nezměněném stavu.

Odchylně od odstavce 1 vydají příslušné celní orgány na žádost vývozce nové průvodní osvědčení EUR.1, pokud jsou původní produkty dovezeny do svobodného pásma prováděné dokladem o původu a jsou zde podrobeny zacházení nebo zpracování, za předpokladu, že toto zacházení nebo zpracování je v souladu s touto přílohou.

Odchylky od této přílohy mohou být přijaty, jsou-li odůvodněny rozvojem stávajících odvětví nebo vznikem nových.

Členský stát nebo případně dotyčné orgány ZZÚ oznámí Společenství svou žádost o odchylku spolu s důvody v souladu s odstavcem 2.

Společenství vyhoví všem žádostem, které jsou řádně odůvodněny v souladu s tímto článkem a které nemohou způsobit vážnou újmu stávajícímu odvětví Společenství.

S cílem usnadnit posouzení žádostí o odchylku předloží členský stát nebo ZZÚ, která žádost podává, prostřednictvím formuláře uvedeného v dodatku 7 na její podporu co nejúplnější údaje, které zahrnují zejména tyto informace:

• popis dokončeného produktu,

• povahu a množství materiálů pocházejících ze třetí země,

• povahu a množství materiálů pocházejících ze států AKT, Společenství nebo ZZÚ nebo materiálů, které zde byly zpracovány,

• výrobní procesy,

• přidanou hodnotu,

• počet zaměstnanců v dotyčném podniku,

• předpokládaný objem vývozu do Společenství,

• ostatní možné zdroje dodávek surovin,

• důvody požadovaného trvání v rámci snah najít nové zdroje dodávek,

• ostatní zjištění.

Stejná pravidla platí pro veškeré žádosti o prodloužení.

Při posuzování žádostí se přihlíží zejména:

• a) k úrovni rozvoje nebo zeměpisné poloze dotyčné ZZÚ;
• b) k případům, kdy by používání stávajících pravidel původu značně postihlo schopnost stávajícího odvětví ZZÚ pokračovat ve vývozu do Společenství, se zvláštním ohledem na případy, které by mohly vyústit v ukončení jeho činnosti;
• c) ke konkrétním případům, kdy lze jasně prokázat, že pravidla původu by mohla odrazovat od významných investic v některém z odvětví a kde by odchylka ve prospěch uskutečnění investičního programu umožnila plnit tato pravidla po etapách.

V každém případě se ověří, zda danou otázku neřeší pravidla o kumulaci původu.

Kromě toho, pokud se žádost o odchylku týká nejméně rozvinuté země nebo území, posuzuje se vstřícně, zejména s ohledem na:

• a) hospodářský a sociální dopad rozhodnutí, zvláště na zaměstnanost;
• b) potřebu použít odchylku pro určité období s ohledem na konkrétní situaci dotyčné ZZÚ a její obtíže.

Při posuzování žádostí se v jednotlivých případech bere zvláštní ohled na možnost udělení statusu původu produktům, které obsahují materiály pocházející ze sousedních rozvojových zemí nebo nejméně rozvinutých zemí, za předpokladu, že je možné zavést uspokojivou správní spolupráci.

Aniž jsou dotčeny odstavce 1 až 6, poskytne se odchylka, pokud přidaná hodnota nepůvodních produktů použitých v dotyčné ZZÚ činí nejméně 45 % hodnoty konečného produktu, za předpokladu, že tato odchylka nezpůsobí vážnou újmu hospodářskému odvětví Společenství nebo jednoho z členských států.

• a) Rada a Komise učiní kroky nezbytné k tomu, aby bylo rozhodnutí přijato co nejrychleji a v každém případě nejpozději do 75 pracovních dnů poté, co žádost obdrží předseda Výboru pro celní kodex – odboru pro původ zboží. V této souvislosti se rozhodnutí Rady 2000/399/ES(Rozhodnutí Rady ze dne 16. června 2000 o postupu týkajícím se odchylek od pravidel původu stanovených v Protokolu č. 1 Dohody o partnerství AKT-ES (Úř. věst. L 151, 24.6.2000, s. 16).) použije obdobně.
• b) Jestliže není rozhodnutí přijato ve lhůtě uvedené v písmenu a), považuje se žádost za přijatou.

• a) Odchylka platí po určitou dobu, obvykle pět let.
• b) Rozhodnutí o odchylce může stanovit prodloužení odchylky bez nutnosti nového rozhodnutí Komise za předpokladu, že dotyčný členský stát nebo ZZÚ tři měsíce před koncem každého období předloží důkaz o tom, že stále nejsou schopny plnit podmínky této přílohy, kterých se odchylka týká.

Pokud je proti prodloužení vznesena námitka, Komise ji co nejdříve posoudí a rozhodne, zda má být odchylka prodloužena. Komise postupuje podle odstavce 8. Přijmou se veškerá nezbytná opatření, aby se zabránilo přerušení uplatňování odchylky.

• c) V obdobích uvedených v písmenech a) a b) může Společenství přezkoumat podmínky provádění odchylky, pokud zjistí podstatnou změnu v důvodech rozhodnutí poskytnout odchylku. Na základě přezkumu se Společenství může rozhodnout změnit podmínky svého rozhodnutí ohledně rozsahu odchylky nebo jakékoli jiné dříve stanovené podmínky.

Pojem „Společenství“ užívaný v této příloze nezahrnuje Ceutu a Melillu. Pojem „produkty pocházející ze Společenství“ nezahrnuje produkty pocházející z Ceuty a Melilly.

Tato příloha se použije obdobně při určování, zda lze produkty považovat za produkty pocházející ze ZZÚ při dovozu do Ceuty a Melilly.

Pokud jsou produkty zcela získané v Ceutě a Melille, státech AKT nebo Společenství opracovány a zpracovány v ZZÚ, považují se za produkty zcela získané v ZZÚ.

Opracování nebo zpracování prováděné v Ceutě a Melille, státech AKT nebo Společenství se považuje za provedené v ZZÚ v případě, že materiály byly v ZZÚ dále opracovány nebo zpracovány.

Pro účely odstavců 3 a 4 nejsou nedostatečné operace uvedené v článku 5 považovány za opracování nebo zpracování.

Ceuta a Melilla se považují za jediné území.

Kdykoli o to příslušné orgány země nebo území nebo Společenství požádají, přezkoumá Rada uplatňování této přílohy a jeho hospodářské dopady s cílem provést veškeré nezbytné změny nebo úpravy.

Rada vezme mimo jiné v úvahu dopady technického rozvoje na pravidla původu.

Přijatá rozhodnutí budou provedena co nejdříve.

Všechny technické změny této přílohy se přijímají regulativním postupem stanoveným v článku 5 rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999. Za tímto účelem je Komisi nápomocen Výbor pro celní kodex, uvedený v článku 247a nařízení (EHS) č. 2913/92(Úř. věst. L 302, 19.10.1992, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 2700/2000 (Úř. věst. L 311, 12.12.2000, s. 17).), a doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce. Uvedený postup se nevztahuje na čl. 6 odst. 4 a 5 této přílohy.

Dodatky k této příloze tvoří její nedílnou součást.

Společenství a ZZÚ přijmou v rámci svých pravomocí opatření nezbytná k provedení této přílohy.

Do 31. prosince 2002 příslušné celní orgány Společenství přijímají jako platný doklad o původu ve smyslu této přílohy formuláře EUR.2 vydávané v rámci tohoto rozhodnutí.

Požadavky na následné ověřování formulářů EUR.2 přijímají příslušné orgány zemí vývozu po dobu dvou let po vystavení dotyčného formuláře EUR.2. Tato ověření se provádějí v souladu s hlavou V této přílohy.

Seznam stanoví pro každý produkt podmínky, které musí být splněny, aby tento produkt mohl být považován za dostatečně opracovaný nebo zpracovaný ve smyslu článku 4 dodatku 2.

Ustanovení článku 4 přílohy III týkající se produktů, které získaly status původu a které se používají při výrobě jiných produktů, platí bez ohledu na to, zda tento status byl získán v závodě, kde se tyto produkty používají, nebo v jiném závodě ve Společenství nebo v ZZÚ.

Motor čísla 8407, u něhož pravidlo stanoví, že hodnota použitých nepůvodních materiálů nesmí přesáhnout 40 % ceny ze závodu, je vyroben z „ostatní legované oceli nahrubo tvarované kováním“ čísla ex7224.

Pokud byl tento výkovek zhotoven v Bývalé jugoslávské republice Makedonie z nepůvodního ingotu, získal již status původu na základě pravidla uvedeného v seznamu pro číslo ex7224 seznamu. Tento výkovek pak bude při výpočtu hodnoty motoru považován za původní produkt, bez ohledu na to, zda byl vyroben ve stejném podniku, nebo v jiném podniku ve Společenství. Hodnota nepůvodního ingotu se tedy při sčítání hodnoty použitých nepůvodních materiálů nebere v úvahu.

Pravidlo v seznamu stanoví minimální požadovaný stupeň opracování nebo zpracování; vyšším stupněm opracování nebo zpracování se rovněž získá status původu; naopak nižší stupeň opracování nebo zpracování nemůže dát produktu status původu. Jestliže tedy pravidlo stanoví, že lze, v určitém stupni výroby, použít nepůvodní materiál, může se použít materiál nižšího stupně zpracování, ne však vyššího.

Aniž je dotčena poznámka 3.2, pokud pravidlo stanoví, že lze použít „materiály kteréhokoli čísla“, lze také použít materiály stejného čísla, jako je číslo produktu, avšak s podmínkou zvláštních omezení, která mohou být v tomto pravidle také obsažena. Avšak výraz „výroba z materiálů jakéhokoli čísla, včetně jiných materiálů čísla…“ znamená, že je možno použít pouze materiály zařazené ve stejném čísle jako produkt, jehož popis se liší od popisu produktu uvedeného ve sloupci 2 seznamu.

Pokud pravidlo v seznamu určuje, že produkt může být vyroben z více než jednoho materiálu, znamená to, že se může použít jeden nebo více z uvedených materiálů. Nepožaduje se, aby se použily všechny materiály.

Pravidlo pro tkaniny čísel 5208 až 5212 stanoví, že mohou být použita přírodní vlákna a mezi jinými i materiály chemické. To neznamená, že musí být použity oba druhy; je možné použít jeden nebo druhý nebo oba materiály.

Pokud pravidlo v seznamu určuje, že produkt musí být vyroben z určitého materiálu, pak tato podmínka samozřejmě nebrání použití jiných materiálů, které v důsledku své přirozené povahy nemohou tomuto pravidlu odpovídat. (pokud jde o textilní produkty, viz též poznámku 6.2 a 6.3)

Pravidlo pro upravené potraviny čísla 1904, které vylučuje použití obilovin nebo produktů z nich, nevylučuje použití minerálních solí, chemických a jiných přísad, které nejsou vyrobeny z obilovin.

To ovšem neplatí pro produkty, které, ačkoli nemohou být vyrobeny z určitého materiálu uvedeného v seznamu, mohou být vyrobeny z materiálu stejné povahy v dřívějším stadiu výroby.

Jestliže je u oděvů ex kapitoly 62, vyrobených z netkaných materiálů povoleno použít pouze nepůvodní přízi, není možné použít jako výchozí materiál netkané textilie, přestože netkané textilie nelze obvykle vyrobit z příze. V takovém případě musí být výchozí materiál obvykle ve stavu zpracování předcházejícím přízi, tedy v podobě vláken.

Jestliže jsou v pravidle v seznamu uvedeny dvě procentní sazby, které stanoví nejvyšší možný podíl hodnoty použitých nepůvodních materiálů, pak tyto procentní sazby nelze sčítat. Jinak řečeno, maximální hodnota všech použitých nepůvodních materiálů nesmí nikdy přesáhnout nejvyšší z daných procentních sazeb. Jednotlivé procentní sazby nesmějí být překročeny ani hodnotou konkrétních materiálů, na něž se vztahují.

Jestliže je u určitého produktu odkaz na tuto poznámku, nepoužijí se podmínky pravidla ve sloupci 3 na základní textilní materiály použité při výrobě daného produktu, které dohromady představují 10 % nebo méně celkové hmotnosti všech použitých základních textilních materiálů (viz též poznámky 5.3 a 5.4 níže).

Tolerance uvedená v poznámce 5.1 však může být použita pouze na směsové produkty vyrobené ze dvou nebo více základních textilních materiálů.

Základními textilní materiály se rozumí:

• hedvábí,

• vlna,

• hrubé zvířecí chlupy,

• jemné zvířecí chlupy,

• koňské žíně,

• bavlna,

• papírenské materiály a papír,

• len,

• pravé konopí,

• juta a jiná textilní lýková vlákna,

• sisalová a jiná textilní vlákna rodu Agave,

• kokosová, abaková, ramiová a ostatní rostlinná textilní vlákna,

• syntetická vlákna,

• umělá vlákna,

• elektricky vodivá vlákna,

• syntetická střižová vlákna z polypropylenu,

• syntetická střižová vlákna z polyesteru,

• syntetická střižová vlákna z polyamidu,

• syntetická střižová vlákna z polyakrylonitrilu,

• syntetická střižová vlákna z polyimidu,

• syntetická střižová vlákna z polytetrafluorethylenu,

• syntetická střižová vlákna z polyfenylensulfidu,

• syntetická střižová vlákna z polyvinylchloridu,

• jiná syntetická střižová vlákna,

• viskózová syntetická střižová vlákna,

• ostatní umělá střižová vlákna,

• polyurethanové nitě s pružnými segmenty z polyetheru, též opředené,

• polyurethanové nitě s pružnými segmenty z polyesteru, též opředené,

• produkty čísla 5605 (metalizované nitě) s páskem, jehož jádro je z hliníkové fólie nebo plastové fólie, též potažených hliníkovým práškem, o šířce nepřesahující 5 mm, upevněným průhledným nebo barevným lepidlem mezi dvě vrstvy plastové fólie,

• ostatní produkty čísla 5605.

Příze čísla 5205 vyrobená z bavlněných vláken čísla 5203 a syntetických střížových vláken čísla 5506 je směsová příze. Nepůvodní syntetická střížová vlákna, která nesplňují pravidlo původu (vyžadující výrobu z chemických materiálů nebo textilní vlákniny), mohou být proto použita do hmotnosti 10 % příze.

Vlněné vlákno čísla 5112 vyrobené z vlněné příze čísla 5107 a syntetické příze ze střížových vláken čísla 5509 je směsové vlákno. Syntetická příze, která nesplňuje pravidlo původu (vyžadující výrobu z chemických materiálů nebo textilní vlákniny), nebo vlněná příze, která nesplňuje pravidlo původu (vyžadující výrobu z přírodních vláken, nemykaných, nečesaných ani jinak neupravovaných pro spřádání), nebo jejich kombinace, může být proto použita, pouze pokud její celková hmotnost nepřesáhne 10 % hmotnosti tkaniny.

Smyčková textilie čísla 5802 vyrobená z bavlněné příze čísla 5205 a bavlněné tkaniny čísla 5210 je směsovým výrobkem pouze tehdy, jestliže bavlněná tkanina sama je směsovou tkaninou vyrobenou z příze zařazené do dvou různých čísel, nebo jestliže je bavlněná příze sama je směsovou přízí.

Jestliže je výše zmíněná smyčková textilie vyrobena z bavlněné příze čísla 5205 a syntetické tkaniny čísla 5407, pak je samozřejmě použitá příze ze dvou různých základních textilních materiálů a smyčková textilie je proto směsovým výrobkem.

Jestliže produkt obsahuje „polyurethanové nitě s pružnými segmenty z polyetheru, též opředené“, činí tato tolerance 20 %.

Jestliže produkt obsahuje „pásky s jádrem z hliníkové fólie nebo plastové fólie, též potažené hliníkovým práškem, o šířce nepřesahující 5 mm, upevněné průhledným nebo barevným lepidlem mezi dvě vrstvy plastové fólie“,činí tato tolerance 30 %.

V případě textilních produktů označených v seznamu poznámkou pod čarou obsahující odkaz na tuto poznámku, lze použít textilní materiály, s výjimkou podšívek a mezipodšívek, které nesplňují pravidlo stanovené ve sloupci 3, za předpokladu, že tyto textilní materiály jsou zařazeny v čísle jiném, než je číslo produktu, a že jejich hodnota nepřesahuje 8 % ceny produktu ze závodu.

Textilní ozdoby a doplňky jsou produkty, které jsou zařazeny v kapitolách 50 až 63. Podšívky a výplně se nepovažují za ozdoby a doplňky.

Jakékoliv použité netextilní ozdoby a doplňky nebo jiné použité materiály, které obsahují jakékoli textilní materiály, nemusí splňovat podmínky stanovené ve sloupci 3, i když spadají mimo rozsah poznámky 3.5.

V souladu s poznámkou 3.5 se mohou jakékoliv nepůvodní netextilní ozdoby a doplňky nebo jiné produkty, které neobsahují žádný textilní materiál, volně používat tam, kde je nelze vyrobit z materiálů uvedených ve sloupci 3.

Například jestliže pravidlo v seznamu říká, že pro určitý textilní výrobek (např. pro halenku) se musí použít příze, pak toto nebrání použití kovových předmětů (např. knoflíků), protože je nelze zhotovit z textilních materiálů.

V případě, že se použije procentuální pravidlo, musí se při výpočtu hodnoty použitých nepůvodních materiálů brát v úvahu hodnota ozdob a doplňků.

Pro účely čísel ex2707, 2713 až 2715, ex2901, ex2902 a ex3403 se „specifickými postupy“ rozumí tyto operace:

• a) vakuová destilace;
• b) redestilace při velice pečlivém dělení do frakcí(Viz doplňková poznámka 4 b) ke kapitole 27 kombinované nomenklatury.);
• c) krakování;
• d) reformování;
• e) extrakce pomocí selektivních rozpouštědel;
• f) proces zahrnující všechny následující operace: reakce s koncentrovanou kyselinou sírovou, oleem nebo oxidem sírovým; neutralizace pomocí alkalických činidel; odbarvování a čištění přírodní aktivní zeminou, aktivovanou zeminou, aktivovaným dřevěným uhlím nebo bauxitem;
• g) polymerizace;
• h) alkylace;
• i) izomerace.

Pro účely čísel 2710, 2711 a 2712 se „specifickými postupy“ rozumí následující operace:

• a) vakuová destilace;
• b) redestilace při velice pečlivém dělení do frakcí;
• c) krakování;
• d) reformování;
• e) extrakce pomocí selektivních rozpouštědel;
• f) proces zahrnující všechny následující operace: reakce s koncentrovanou kyselinou sírovou, oleem nebo oxidem sírovým; neutralizace pomocí alkalických činidel; odbarvování a čištění přírodní aktivní zeminou, aktivovanou zeminou, aktivovaným dřevěným uhlím nebo bauxitem;
• g) polymerizace;
• h) alkylace;
• k) pouze pro těžké oleje čísla ex2710, odsiřování vodíkem vedoucí k redukci nejméně 85 % obsahu síry ze zpracovávaného produktu

(metoda ASTM D 1266–59 T);

• l) pouze pro produkty čísla 2710, odstraňování parafinů jinou metodou než filtrací;
• m) pouze pro těžké oleje čísla ex2710, zpracování produktů pomocí vodíku při tlaku více než 20 bar a teplotě více než 250 °C s použitím katalyzátorů, ale jiného než používaného při odsiřování, kde vodík v chemické reakci představuje aktivní prvek. Další zpracování mazacích olejů čísla. ex2710 pomocí vodíku (např dokončovací úpravy s vodou nebo odbarvování) se záměrem zejména zlepšit barvu nebo stálost, však není považováno za specifický proces;
• n) pouze pro topné oleje čísla ex2710, atmosférická destilace (metoda ASTM D 86), při níž se do 300 °C destiluje méně než 30 % objemu produktů včetně ztrát;
• o) pouze pro těžké oleje jiné než plynné oleje a topné oleje čísla ex2710, zpracování pomocí elektrického vysokofrekvenčního koronového výboje.

Pro účely čísel ex2707, 2713 až 2715, ex2901ex2902 a ex3403 nejsou jednoduché operace jako čištění, dekantace, odsolení, oddělení vody, filtrace, barvení, značení, dosahování obsahu síry v důsledku smíchání produktů s různým obsahem síry nebo jakákoli kombinace těchto operací nebo podobných operací dostačující pro získání původu.

PŘÍLOHA IV

PODMÍNKY PRO VSTUP DO SPOLEČENSTVÍ PRO PRODUKTY NEPOCHÁZEJÍCÍ ZE ZZÚ, KTERÉ JSOU VŠAK V ZZÚ VE VOLNÉM OBĚHU, A PRO ZPŮSOBY SPRÁVNÍ SPOLUPRÁCE

Mechanismy stanovené článkem 36 tohoto rozhodnutí se použijí pouze na produkty splňující požadavky této přílohy, které jsou přepravovány přímo mezi územím ZZÚ a Společenstvím, aniž by vstoupily na jiné území. Produkty, které tvoří jedinou zásilku, však mohou být přepravovány přes jiná území, než je území této ZZÚ, též s překládkou nebo dočasným uskladněním na takovém území, jestliže zůstaly v zemi tranzitu nebo uskladnění pod celním dohledem a nebudou podrobeny jiným operacím než vykládce, překládce nebo operacím, jejichž účelem je jejich uchování v nezměněném stavu.

Splnění podmínek stanovených v odstavci 1 se příslušným celním orgánům země dovozu prokazuje předložením:

Dodržení článku 36 tohoto rozhodnutí se prokazuje vývozním osvědčením EXP, jehož vzor je uveden v dodatku.

Vývozní osvědčení EXP vydávají celní orgány ZZÚ vývozu na základě písemné žádosti podané vývozcem nebo na odpovědnost vývozce jeho pověřeným zástupcem.

Pro tento účel vyplní vývozce nebo jeho pověřený zástupce tiskopis vývozního osvědčení EXP, jehož vzor je uveden v dodatku. Tyto tiskopisy se vyplňují v souladu s touto přílohou. Jsou-li vyplněny rukou, musí být vyplněny inkoustem a hůlkovým písmem. Popis produktů musí být uveden v kolonce vyhrazené pro tento účel, bez vynechání prázdných řádků. Není-li tato kolonka vyplněna celá, musí být poslední řádek popisu podtržen vodorovnou čarou a prázdný prostor proškrtnut.

Celní orgány ZZÚ vývozu uchovávají žádosti o vývozní osvědčení EXP po dobu nejméně tří let.

Vývozce žádající o vydání vývozního osvědčení EXP musí kdykoli na žádost celních orgánů ZZÚ vývozu, kde je vývozní osvědčení EXP vydáváno, předložit všechny související doklady prokazující, že jsou vyvážené produkty způsobilé pro vydání vývozního osvědčení EXP.

Vývozci uchovávají podpůrné doklady uvedené v tomto odstavci po dobu nejméně tří let.

Vývozní osvědčení EXP vydávají celní orgány ZZÚ vývozu, pokud mohou být dotyčné produkty považovány za produkty ve volném oběhu a pokud splňují ostatní požadavky článku 36 tohoto rozhodnutí.

Vydávající celní orgány přijmou veškerá nezbytná opatření k ověření správnosti žádosti. Za tím účelem mají právo požadovat jakékoli důkazy a provádět jakoukoli kontrolu účetnictví vývozce nebo či jakékoli jiné kontroly, které považují za účelné. Celní orgány, které vydávají osvědčení, také dbají na to, aby tiskopisy uvedené v odstavci 3 byly řádně vyplněny. Zkontrolují zejména, je-li prostor určený pro popis produktů vyplněn způsobem, který vylučuje možnost dodatečného neoprávněného doplnění.

Datum vydání vývozního osvědčení EXP se uvádí v kolonce 11 osvědčení.

Celní orgány vydají vývozní osvědčení EXP a předají je vývozci, jakmile je vývoz skutečně proveden nebo zajištěn.

V případě krádeže, ztráty nebo zničení vývozního osvědčení EXP může vývozce požádat celní orgány, které je vydaly, o vystavení duplikátu na základě vývozních dokladů, které mají k dispozici.

Takto vystavený duplikát musí obsahovat jednu z těchto poznámek:

• „DUPLICADO“, „DUPLIKAT“, „ΑΝΤΙΓΡΑΦΟ“, „DUPLICATE“, „DUPLICATA“, „DUPLICATO“, „DUPLICAAT“, „SEGUNDA VIA“, „KAKSOISKAPPALE“.

Poznámka uvedená v odstavci 2 se zapisuje do kolonky 7 „Poznámky“ duplikátu vývozního osvědčení EXP.

Duplikát nese datum vydání původního vývozního osvědčení EXP a tímto datem nabývá účinku.

Vývozní osvědčení EXP je platné čtyři měsíce ode dne svého vystavení v ZZÚ vývozu a musí být v této lhůtě předloženo celním orgánům země dovozu.

Vývozní osvědčení EXP předkládané celním orgánům země dovozu po uplynutí lhůty stanovené v odstavci 1 lze přijmout pro uplatnění těchto mechanismů, pokud lhůta nebyla dodržena v důsledku mimořádných okolností.

V jiných případech opožděného předložení mohou celní orgány země dovozu přijmout vývozní osvědčení EXP, pokud jim byly produkty předloženy před uplynutím této lhůty.

Vývozní osvědčení EXP se předkládají celním orgánům země dovozu postupy platnými v této zemi. Tyto orgány mohou požadovat překlad vývozního osvědčení EXP a mohou rovněž požadovat, aby bylo k dovoznímu prohlášení přiloženo prohlášení dovozce o tom, že produkty splňují podmínky pro použití tohoto rozhodnutí.

ZZÚ zašle Komisi vzory používaných razítek a adresy celních orgánů příslušných k vydávání vývozních osvědčení EXP, jestliže se liší od razítek a adres uvedených v článku 31 přílohy III. Následná ověřování vývozních osvědčení EXP provádí ZZÚ.

Vývozní osvědčení EXP se přijímají pro účely uplatňování mechanismů ode dne, kdy Komise tyto informace obdrží.

Komise tyto informace sdělí celním orgánům členských států.

S cílem zajistit správné uplatňování této přílohy si jsou ZZÚ a Společenství prostřednictvím příslušných celních správ vzájemně nápomocny při ověřování pravosti vývozních osvědčení EXP a správnosti údajů v nich uvedených.

Následné ověřování vývozních osvědčení EXP se provádí nahodile anebo vždy v případech, kdy mají celní orgány země dovozu důvodné pochybnosti o pravosti dokladu nebo o splnění požadavků článku 36 tohoto rozhodnutí.

Pro účely odstavce 1 vrátí celní orgány země dovozu vývozní osvědčení EXP, související obchodní doklady nebo kopii těchto dokladů celním orgánům ZZÚ vývozu, a případně uvedou důvody pro jeho ověření. Spolu se žádostí zašlou rovněž veškeré získané informace a doklady nasvědčující, že údaje uvedené ve vývozním osvědčení EXP nejsou správné.

Ověření provádějí celní orgány ZZÚ vývozu. Pro tento účel mají právo požadovat předložení jakýchkoli důkazů a provádět veškeré kontroly účtů vývozce nebo jakékoli jiné kontroly, které považují za účelné.

Rozhodnou-li se celní orgány země dovozu pozastavit uplatňování mechanismů pro dotyčné produkty až do výsledku ověření, nabídnou dovozci propuštění produktu, avšak stanoví ochranná opatření, která považují za potřebná.

Celní orgány, které požádaly o ověření, jsou informovány o jeho výsledcích co nejdříve. Z výsledků musí být zřejmé, zda jsou doklady pravé a zda lze dotyčné produkty považovat za produkty splňující požadavky článku 36 tohoto rozhodnutí.

Jestliže v případě důvodných pochybností není obdržena žádná odpověď do deseti měsíců ode dne podání žádosti o ověření nebo jestliže odpověď neobsahuje údaje postačující k rozhodnutí o pravosti daného dokladu nebo o způsobilosti vyvážených produktů pro vydání vývozního osvědčení EXP, odmítnou celní orgány, které podaly žádost o ověření, uplatnit tyto mechanismy, s výjimkou existence mimořádných okolností.

Jestliže ověřovací postup nebo jiné dostupné údaje nasvědčují, že zřejmě došlo k porušení požadavků této přílohy, provede ZZÚ z vlastního podnětu nebo na žádost Společenství dostatečně rychle náležitá šetření nebo zařídí náležitá šetření, aby byla tato porušení zjištěna a aby jim bylo zabráněno. Těchto šetření se může zúčastnit Komise.

Pokud v souvislosti s ověřovacími postupy vyvstanou spory, jež nemohou být vyřešeny mezi celními orgány, které podaly žádost o ověření, a celními orgány příslušnými pro jeho provedení, nebo pokud vyvolají otázky týkající se výkladu této přílohy, postoupí se Výboru pro celní kodex, zřízenému nařízením Rady (EHS) č. 2454/93.

Řešení sporů mezi dovozcem a celními orgány země dovozu se ve všech případech řídí právem uvedené země.

Každé osobě, která vystaví nebo zajistí vystavení dokumentu obsahujícího nesprávné údaje za účelem získání způsobilosti pro tyto mechanismy pro produkty, bude uložena sankce.

ZZÚ a členské státy učiní všechna nezbytná opatření nezbytná k zajištění, aby obchodované produkty provázené vývozním osvědčením EXP, které jsou během přepravy umístěny ve svobodném pásmu na jejich území, nebyly nahrazeny jiným zbožím a byly podrobeny pouze obvyklým operacím pro uchování v nezměněném stavu.

Dodatek k této příloze tvoří její nedílnou součást.

PŘÍLOHA V KORESPONDENČNÍ STŘEDISKA EURO-INFO (EICC)

Úkoly EICC

Pokud jde o ZZÚ, mají korespondenční střediska Euro-Info (EICC) tyto úkoly:

• šířit informace Společenství do podniků ZZÚ,

• shromažďovat a předávat Euro-Info střediskům (EIC) informace ze ZZÚ, které mohou být užitečné pro evropské malé a střední podniky,

• odpovídat na obecné, právní, správní a statistické dotazy podniků ze ZZÚ o Evropské unii,

• odpovídat na obecné, právní, správní a statistické dotazy podniků ze Společenství o ZZÚ.

S cílem dosáhnout největší možné vzájemnosti ve výměně informací Komise zajistí, aby měly podniky ze Společenství přístup k informacím stejného druhu a stejným poradenským a podpůrným službám vzhledem k ZZÚ, jaké Společenství nabízí podnikům ze ZZÚ.

Aby mohla správně vykonávat svou práci, korespondenční střediska získají nebo se jim zpřístupní tyto nástroje a služby:

Pro výběr žádostí o hostitelské struktury EICC se použijí tato kritéria:

• zkušenosti žadatelské struktury s pomocí a poradenstvím v podnikání, podnikatelsky orientovaný postoj k malým a středním podnikům,

• reprezentativnost pokud jde o podnikatelský sektor v žadatelské zemi nebo území,

• znalost evropských problémů,

• vůle a schopnost zajistit vzájemnost služeb pro podniky ze ZZÚ a ze Společenství,

• potenciál finanční nezávislosti,

• připravenost zaměstnat jako pracovníky střediska osoby s dobrou znalostí angličtiny nebo francouzštiny a zkušenostmi s výpočetní technikou,

• poskytnutí výpočetní techniky a komunikačních zařízení odpovídajících specifikacím,

• závazek sloužit všem malým a středním podnikům stejně, bez diskriminace pokud jde o status nebo odvětví, tam, kde je to na místě, ve spolupráci s ostatními EIC nebo EICC v síti.