Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 392/2009 ze dne 23. dubna 2009 o odpovědnosti dopravců k cestujícím po moři v případě nehod (Text s významem pro EHP)
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 80 odst. 2 této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise,
s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru [Pozn: Úř. věst. C 318, 23.12.2006, s. 195 .] ,
s ohledem na stanovisko Výboru regionů [Pozn: Úř. věst. C 229, 22.9.2006, s. 38 .] ,
v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy [Pozn: Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 25. dubna 2007 ( Úř. věst. C 74 E, 20.3.2008, s. 562 ), společný postoj Rady ze dne 6. června 2008 ( Úř. věst. C 190 E, 29.7.2008, s. 17 ), postoj Evropského parlamentu ze dne 24. září 2008 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku), rozhodnutí Rady ze dne 26. února 2009 a legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. března 2009 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).] s ohledem na společný návrh schválený dohodovacím výborem dne 3. února 2009 ,
vzhledem k těmto důvodům:
(1) V rámci společné dopravní politiky je třeba přijmout další opatření, aby se zvýšila bezpečnost námořní dopravy. Uvedená opatření by měla zahrnovat předpisy o odpovědnosti za škodu způsobenou cestujícím, protože je důležité zajistit vhodnou úroveň náhrady škody cestujícím, kteří se stali obětí nehody v námořní dopravě.
(2) Protokol z roku 2002 k Athénské úmluvě o přepravě cestujících a jejich zavazadel po moři z roku 1974 byl přijat dne 1. listopadu 2002 pod záštitou Mezinárodní námořní organizace (dále jen " IMO " ). Společenství a jeho členské státy se v současné době rozhodují o přistoupení k tomuto protokolu nebo o jeho ratifikaci. V každém případě by se jeho ustanovení převzatá tímto nařízením měla používat ve Společenství nejpozději ode dne 31. prosince 2012 .
(3) Athénská úmluva o přepravě cestujících a jejich zavazadel po moři z roku 1974 ve znění protokolu z roku 2002 (dále jen " Athénská úmluva " ) se vztahuje pouze na mezinárodní dopravu. Na vnitřním trhu služeb námořní dopravy byl zrušen rozdíl mezi vnitrostátní a mezinárodní dopravou, a proto je vhodné zavést v rámci Společenství stejnou úroveň a povahu odpovědnosti ve vnitrostátní i mezinárodní dopravě.
(4) Pojištění požadované Athénskou úmluvou musí odpovídat finančním možnostem vlastníků lodí a pojišťoven. Vlastníci lodí musí být schopni spravovat své pojištění ekonomicky přijatelným způsobem a zejména v případě malých lodních společností provozujících vnitrostátní dopravní služby je nutné přihlédnout k sezónní povaze jejich činnosti. Pojištění podle tohoto nařízení by tedy mělo být stanoveno s přihlédnutím k různým třídám lodí.
(5) V případě smrti nebo zranění cestujícího je vhodné zavázat dopravce k zaplacení zálohy, jež nepředstavuje uznání odpovědnosti.
(6) Náležité informace o právech přiznaných cestujícím by jim měly být poskytnuty před uskutečněním cesty, nebo není-li to možné, nejpozději při odjezdu.
(7) Právní výbor IMO přijal dne 19. října 2006 výhradu a pokyny pro provádění Athénské úmluvy (dále jen " pokyny IMO " ), aby tak řešil některé otázky v rámci Athénské úmluvy, zejména například škody v souvislosti s terorismem. V tomto smyslu lze pokyny IMO považovat za lex specialis .
(8) Toto nařízení přebírá části pokynů IMO a činí je závaznými. Proto je třeba v dotyčných ustanoveních pokynů IMO zejména vykládat slova " měl by být " jako " je / musí být " .
(9) Ustanovení Athénské úmluvy (příloha I) a pokynů IMO (příloha II) by měla být obdobně chápána v kontextu právních předpisů Společenství.
(10) Režim odpovědnosti stanovený tímto nařízením by měl být postupně rozšířen na další třídy lodí, jak je uvedeno v článku 4 směrnice Rady 98/18/ES ze dne 17. března 1998 o bezpečnostních pravidlech a normách pro osobní lodě [Pozn: Úř. věst. L 144, 15.5.1998, s. 1 .] . Mělo by se přihlédnout k dopadům na jízdné a schopnosti trhu získat přijatelné pojistné krytí ve výši požadované s ohledem na politiku posilování práv cestujících a na sezónní povahu některé dopravy.
(11) Záležitosti upravené články 17 a 17a Athénské úmluvy spadají do výlučné pravomoci Společenství, pokud se tyto články dotýkají pravidel stanovených nařízením Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech [Pozn: Úř. věst. L 12, 16.1.2001, s. 1 .] . V tomto rozsahu se uvedená dvě ustanovení stanou po přistoupení Společenství k Athénské úmluvě součástí právního řádu Společenství.
(12) Pro účely tohoto nařízení by slova " nebo je registrována v členském státě " měla být vykládána v tom smyslu, že stát vlajky pro účely dočasného zrušení registrace v případě pronájmu lodě bez posádky ( " bareboat charter-out " ) musí být buď členským státem, nebo smluvní stranou Athénské úmluvy. Členské státy a Komise by měly podniknout nezbytné kroky za účelem vyzvání IMO k vypracování pokynů týkajících se zásad dočasného zrušení registrace v případě pronájmu lodě bez posádky ( " bareboat charter-out " ).
(13) Pro účely tohoto nařízení by se " vybavením umožňujícím pohyb " neměla rozumět zavazadla ani vozidla ve smyslu článku 8 Athénské úmluvy.
(14) Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi [Pozn: Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23 .] .
(15) Zejména je třeba zmocnit Komisi ke změně tohoto nařízení za účelem začlenění pozdějších změn mezinárodní úmluvy a souvisejících protokolů, kodexů a rezolucí. Jelikož tato opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení, včetně jeho doplněním o nové jiné než podstatné prvky, musí být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.
(16) Při přípravě a vypracování zprávy o pokroku při uplatňování pravidel stanovených v tomto nařízení by měla být Komisi nápomocna Evropská agentura pro námořní bezpečnost, zřízená nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1406/2002 [Pozn: Úř. věst. L 208, 5.8.2002, s. 1 .] .
(17) Vnitrostátní orgány, zejména přístavní správa, hrají stěžejní a životně důležitou úlohu při zjišťování a řízení různých rizik pro námořní bezpečnost.
(18) Členské státy se v Prohlášení o námořní bezpečnosti ze dne 9. října 2008 zavázaly, že vyjádří do 1. ledna 2012 svůj souhlas být vázáni Mezinárodní úmluvou o omezení odpovědnosti pro námořní nároky z roku 1976, ve znění protokolu z roku 1996. Členské státy mohou využít možnosti stanovené v čl. 15 odst. 3a uvedené úmluvy k úpravě systému omezení odpovědnosti ve vztahu k cestujícím prostřednictvím zvláštních ustanovení na základě tohoto nařízení.
(19) Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž vytvoření jednotného souboru předpisů upravujících práva dopravců a cestujících po moři v případě nehod, nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, a proto jej může být z důvodů rozsahu a účinků lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle,
PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:
Článek 1
1. Tímto nařízením se stanoví režim Společenství týkající se odpovědnosti a pojištění za přepravu osob po moři podle příslušných ustanovení:
a) Athénské úmluvy o přepravě cestujících a jejich zavazadel po moři z roku 1974 ve znění protokolu z roku 2002 (dále jen " Athénská úmluva " ), obsažených v příloze I, a
b) výhrady a pokynů IMO k provádění Athénské úmluvy přijatých právním výborem IMO dne 19. října 2006 (dále jen " pokyny IMO " ), obsažených v příloze II.
2. Dále toto nařízení rozšiřuje působnost těchto ustanovení na přepravu cestujících po moři uvnitř jednoho členského státu na palubě lodí tříd A a B podle článku 4 směrnice 98/18/ES a stanoví některé dodatečné požadavky.
3. Komise do 30. června 2013 případně předloží legislativní návrh týkající se mimo jiné rozšíření oblasti působnosti tohoto nařízení na lodě tříd C a D podle článku 4 směrnice 98/18/ES.
Článek 2
Toto nařízení se vztahuje na jakoukoli mezinárodní přepravu ve smyslu čl. 1 bodu 9 Athénské úmluvy a na přepravu po moři uvnitř jednoho členského státu na palubě lodí tříd A a B podle článku 4 směrnice 98/18/ES, pokud
- a)loď pluje pod vlajkou členského státu nebo je registrována v členském státě;
- b)smlouva o přepravě byla uzavřena v členském státě nebo
- c)místo odjezdu nebo místo určení uvedené ve smlouvě o přepravě se nachází v členském státě.
Členské státy mohou uplatňovat toto nařízení na veškerou přepravu po moři uvnitř jednoho členského státu.
Článek 3
1. Odpovědnost za škodu způsobenou cestujícím, jejich zavazadlům a jejich vozidlům a pravidla pojištění nebo jiné finanční záruky se řídí tímto nařízením, články 1 a 1a, čl. 2 odst. 2, články 3 až 16 a články 18, 20 a 21 Athénské úmluvy uvedené v příloze I a ustanoveními pokynů IMO uvedenými v příloze II.
2. Pokyny IMO obsažené v příloze II jsou závazné.
Článek 4
V případě ztráty nebo poškození vybavení umožňujícího pohyb nebo jiného zvláštního vybavení, které využívá cestující se sníženou pohyblivostí, se odpovědnost dopravce řídí čl. 3 odst. 3 Athénské úmluvy. Náhrada odpovídá reprodukční hodnotě daného vybavení nebo případně nákladům na opravu.
Článek 5
1. Toto nařízení nemění práva ani povinnosti dopravce nebo provádějícího dopravce podle vnitrostátních právních předpisů, kterými se provádí Mezinárodní úmluva o omezení odpovědnosti pro námořní nároky z roku 1976, ve znění protokolu z roku 1996, včetně jejích jakýchkoliv budoucích změn. Neexistují-li použitelné vnitrostátní právní předpisy, řídí se odpovědnost dopravce nebo provádějícího dopravce pouze článkem 3 tohoto nařízení.
2. Pokud jde o nároky na odškodnění v případě smrti nebo zranění cestujícího v důsledku některého z rizik uvedených v bodě 2.2 pokynů IMO, může dopravce a provádějící dopravce omezit svou odpovědnost v souladu s předpisy uvedenými v odstavci 1 tohoto článku.
Článek 6
1. Způsobí-li nehoda lodi smrt nebo zranění cestujícího, poskytne dopravce, který skutečně prováděl celou přepravu nebo její část, během níž došlo k nehodě lodi, zálohu ve výši dostačující k pokrytí okamžitých ekonomických potřeb a přiměřené utrpěné újmě ve lhůtě patnácti dnů od určení osoby s nárokem na náhradu škody. V případě smrti cestujícího činí výše této zálohy nejméně EUR. Toto ustanovení se použije i v případě, že je dopravce usazen ve Společenství.
2. Záloha nepředstavuje uznání odpovědnosti a může být započtena vůči jakékoli další částce vyplacené na základě tohoto nařízení. Je nevratná, s výjimkou případů stanovených v čl. 3 odst. 1 a článku 6 Athénské úmluvy a v dodatku A k pokynům IMO nebo v případě, že osoba, která zálohu obdržela, není osobou s nárokem na náhradu škody.
Článek 7
Aniž jsou dotčeny povinnosti provozovatelů souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy stanovené směrnicí Rady 90/314/EHS ze dne 13. června 1990 o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy [Pozn: Úř. věst. L 158, 23.6.1990, s. 59 .
Pokud byla přepravní smlouva uzavřena v členském státě, musí být tyto informace poskytnuty ve všech prodejních místech, i pokud se jedná o prodej po telefonu či prostřednictvím internetu. Nachází-li se místo odjezdu v členském státě, musí být tyto informace poskytnuty před odjezdem. V ostatních případech musí být poskytnuty nejpozději při odjezdu. V rozsahu, v němž dopravce poskytl informace podle tohoto článku, není provádějící dopravce povinen podávat hlášení, a naopak. Tyto informace se poskytují nejvhodnější formou.
Ke splnění informační povinnosti podle tohoto článku musí dopravce a provádějící dopravce poskytnout cestujícím alespoň informace uvedené v souhrnu ustanovení tohoto nařízení vypracovaném Komisí a zveřejněném.
Článek 8
Do tří let ode dne použitelnosti tohoto nařízení vypracuje Komise zprávu o uplatňování tohoto nařízení, která mimo jiné vezme v úvahu hospodářský vývoj a vývoj na mezinárodních fórech.
Tato zpráva může být provázena návrhem na změnu tohoto nařízení nebo návrhem, který by mělo Společenství přednést na příslušných mezinárodních fórech.
Článek 9
1. Opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení a týkají se začlenění změn do omezení stanovených v čl. 3 odst. 1, čl. 4a odst. 1, čl. 7 odst. 1 a článku 8 Athénské úmluvy s cílem zohlednit rozhodnutí přijatá podle článku 23 uvedené úmluvy a odpovídajících aktualizací přílohy I tohoto nařízení, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 10 odst. 2 tohoto nařízení. S přihlédnutím k dopadům na jízdné a ke schopnosti trhu získat přijatelné pojistné krytí ve výši požadované s ohledem na politiku posilování práv cestujících a na sezónní povahu některé dopravy přijme Komise na základě vhodného posouzení dopadu do 31. prosince 2016 opatření týkající se omezení stanovených v příloze I pro lodě třídy B podle článku 4 směrnice 98/18/ES. Toto opatření, jež má za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení, se přijímá regulativním postupem s kontrolou podle čl. 10 odst. 2 tohoto nařízení.
2. Opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení a týkají se začlenění změn do ustanovení pokynů IMO obsažených v příloze II, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 10 odst. 2.
Článek 10
1. Komisi je nápomocen Výbor pro námořní bezpečnost a zabránění znečištění z lodí (COSS), zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2099/2002 [Pozn: Úř. věst. L 324, 29.11.2002, s. 1 .] .
2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst. 1 až 4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.
Článek 11
1. Pokud jde o přepravu po moři uvnitř jednoho členského státu na lodích třídy A podle článku 4 směrnice 98/18/ES, mohou se členské státy rozhodnout odložit používání tohoto nařízení do čtyř let po dni jeho použitelnosti.
2. Pokud jde o přepravu po moři uvnitř jednoho členského státu na lodích třídy B podle článku 4 směrnice 98/18/ES, mohou se členské státy rozhodnout odložit používání tohoto nařízení do 31. prosince 2018 .
Článek 12
Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie .
Použije se ode dne vstupu Athénské úmluvy v platnost pro Společenství a nejpozději ode dne 31. prosince 2012 .
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
V Štrasburku dne 23. dubna 2009 .
Za Evropský parlament
předseda
H.-G. Pöttering
Za Radu
předseda
P. Nečas
Annex 1
L CS CSPŘÍLOHA I
Annex 2
L CS CSPŘÍLOHA II
Výňatek z výhrady a pokynů IMO k provádění Athénské úmluvy přijatých právním výborem Mezinárodní námořní organizace dne 19. října 2006
VÝHRADA A POKYNY MEZINÁRODNÍ NÁMOŘNÍ ORGANIZACE K PROVÁDĚNÍ ATHÉNSKÉ ÚMLUVY
Výhrada
Omezení odpovědnosti dopravců atd.
zúčtovacích jednotek na každého cestujícího v každém jednotlivém případě,
nebo
340 milionů zúčtovacích jednotek celkem na jednu loď v každém jednotlivém případě.
Povinné pojištění a omezení odpovědnosti pojistitelů
zúčtovacích jednotek na každého cestujícího v každém jednotlivém případě,
nebo
340 milionů zúčtovacích jednotek celkem na jednu loď v každém jednotlivém případě.
Vydávání osvědčení
uváděla omezení odpovědnosti a požadavky na pojistné krytí podle bodů 1.2, 1.6, 1.7 a 1.9 a
zahrnovala takové omezení, požadavky a výjimky, u nichž shledá, že jsou v době vydání osvědčení nezbytné v důsledku podmínek na pojistném trhu.
Vztah mezi touto výhradou a pokyny IMO k provádění Athénské úmluvy
Pokyny
- Pojištění, které se vztahuje na válečná rizika, i pojištění, které tato rizika nezahrnuje, mohou podléhat těmto ustanovením:
- 2.1.1standardní doložka o vyloučení radioaktivní kontaminace, chemických, biologických, biochemických a elektromagnetických zbraní (doložka č. 370);
- 2.1.2standardní doložka o vyloučení kybernetického útoku (doložka č. 380);
- 2.1.3námitky a omezení odpovědnosti poskytovatele povinné finanční záruky v rámci úmluvy ve znění těchto pokynů, zejména omezení ve výši zúčtovacích jednotek na cestujícího v každém jednotlivém případě;
- 2.1.4podmínka, že pojištění se vztahuje pouze na odpovědnost podléhající úmluvě ve znění těchto pokynů, a
- 2.1.5podmínka, že jakékoliv částky uhrazené podle úmluvy slouží ke snížení zbývající odpovědnosti dopravce nebo jeho pojistitele v souladu s článkem 4a úmluvy, ačkoliv nejsou zaplaceny nebo nárokovány příslušnými pojistiteli poskytujícími pojištění, které se vztahuje na válečná rizika, nebo pojištění, které tato rizika nezahrnuje.
- Případné pojištění vztahující se na válečná rizika pokrývá škody vzniklé v důsledku smrti nebo zranění cestujícího následkem:
války, občanské války, revoluce, povstání, nepokojů nebo z nich vyplývajících občanských konfliktů nebo jakéhokoliv nepřátelského aktu způsobeného válčící stranou nebo namířeného proti válčící straně,
zajetí, zabavení, zatčení, omezení svobody nebo zadržení a z nich vyplývajících následků nebo jakéhokoliv pokusu v tomto ohledu,
opuštěné miny, torpéda, bomby nebo jiné opuštěné válečné zbraně,
jednání teroristů nebo jiných osob jednajících ve zlém úmyslu nebo s politickým motivem a jakékoliv jednání uskutečněného v zájmu předcházení nebo zabránění tomuto riziku,
zabavení a vyvlastnění,
a může podléhat těmto výjimkám, omezením a požadavkům:
- 2.2.1Doložka o vyloučení válečných rizik a automatickém vypovězení smlouvy
- 2.2.2V případě, že nároky jednotlivých cestujících celkově přesahují částku 340 milionů zúčtovacích jednotek na jednu loď v každém jednotlivém případě, je dopravce oprávněn se odvolat na omezení své odpovědnosti na částku 340 milionů zúčtovacích jednotek, a to vždy za předpokladu, že
tato částka by měla být rozdělena mezi osoby uplatňující nárok úměrně jejich stanoveným nárokům,
tato částka může být rozdělena na jeden nebo více podílů mezi osoby, které uplatňují nárok a které jsou známé v době rozdělování, a
tato částka může být rozdělena pojistitelem nebo soudem nebo jiným příslušným orgánem, na který se pojistitel obrátil v jakémkoliv státě, jenž je stranou této úmluvy a ve kterém bylo zahájeno soudní řízení s ohledem na uplatňované nároky, na které se údajně vztahuje pojištění.
- 2.2.3Ustanovení o 30denní výpovědní lhůtě v případech, na které se nevztahuje bod 2.2.1.
- Pojištění, které se nevztahuje na válečná rizika, by mělo pokrývat všechna nebezpečí, která jsou předmětem povinného pojištění, kromě rizik uvedených v bodě 2.2, bez ohledu na to, zda podléhají výjimkám, omezením nebo požadavkům stanoveným v bodech 2.1 a 2.2 či nikoliv.