(1) V posledních letech výrazně narostly problémy způsobené daňovými podvody a daňovými úniky a dostaly se do středu pozornosti v Unii i ve světě. Automatická výměna informací představuje v tomto ohledu významný nástroj a Komise ve svém sdělení ze dne 6. prosince 2012 , stanovícím akční plán pro posílení boje proti daňovým podvodům a únikům, zdůraznila nutnost důsledně prosazovat automatickou výměnu informací jako budoucí evropský a mezinárodní standard pro transparentnost a výměnu informací v daňové oblasti. Evropská rada ve svých závěrech ze dne 22. května 2013 požádala o rozšíření automatické výměny informací na úrovni Unie i na globální úrovni, a to s ohledem na boj proti daňovým podvodům, daňovým únikům a agresivnímu daňovému plánování.

(2) Jelikož skupiny nadnárodních podniků působí v různých zemích, mají možnost dopouštět se praktik agresivního daňového plánování, které domácím společnostem k dispozici nejsou. Pokud tak skupiny nadnárodních podniků činí, mohou být čistě domácí společnosti, obvykle malé a střední podniky, obzvlášť zasaženy, neboť jejich daňové zatížení je vyšší než zatížení skupin nadnárodních podniků. Na druhé straně mohou všechny členské státy utrpět výpadky příjmů a existuje riziko, že vznikne soutěž o přilákání skupin nadnárodních podniků tím, že jim nabídnou další daňové výhody.

(3) Daňové orgány členských států potřebují komplexní a relevantní informace o skupinách nadnárodních podniků, pokud jde o jejich strukturu, politiky stanovování převodních cen a interní transakce v Unii i mimo ni. Tyto informace umožní daňovým orgánům reagovat na škodlivé daňové praktiky tím, že změní právní předpisy nebo provedou náležité posouzení rizik a daňové audity, a určit, zda se společnosti dopustily praktik, v jejichž důsledku se uměle přesouvají podstatné částky příjmů do daňově zvýhodněných prostředí.

(4) Zvýšená transparentnost vůči daňovým orgánům by mohla mít za následek, že se skupinám nadnárodních podniků poskytne pobídka, aby zanechaly určitých praktik a platily svůj spravedlivý podíl daní v zemi, kde je dosahováno zisků. Posílení transparentnosti pro skupiny nadnárodních podniků je proto podstatnou součástí řešení problému eroze základu daně a přesouvání zisku.

(5) Usnesení Rady a zástupců vlád členských států o kodexu chování ohledně dokumentace v oblasti převodních cen pro sdružené podniky v Evropské unii [Pozn: Usnesení Rady a zástupců vlád členských států, zasedajících v Radě, ze dne 27. června 2006 o kodexu chování ohledně dokumentace v oblasti převodních cen mezi sdruženými podniky v Evropské unii ( Úř. věst. C 176, 28.7.2006, s. 1 ).] (EU TPD) již stanoví pro skupiny nadnárodních podniků v Unii způsob, jak poskytovat daňovým orgánům informace o celosvětových obchodních operacích a politikách stanovování převodních cen (dále jen " základní dokumentace " ) a informace o konkrétních transakcích místních subjektů (dále jen " místní dokumentace " ). Usnesení o EU TPD však v současné době neobsahuje žádný mechanismus pro podání zprávy podle jednotlivých zemí.

(6) Ve zprávě podle jednotlivých zemí by skupiny nadnárodních podniků měly poskytovat každý rok a pro každou daňovou jurisdikci, ve které podnikají, informace o výši výnosů, zisku před zdaněním příjmu a zaplacené a naběhlé dani z příjmu. Skupiny nadnárodních podniků by měly rovněž ve zprávě uvádět počet svých zaměstnanců, základní kapitál, kumulované zisky a hmotná aktiva v každé daňové jurisdikci. Skupiny nadnárodních podniků by rovněž měly identifikovat každý subjekt v rámci skupiny, který provozuje obchodní činnost v rámci určité daňové jurisdikce, a uvést podnikatelské činnosti vykonávané každým subjektem.

(7) V zájmu efektivnějšího využívání veřejných prostředků a snížení administrativní zátěže pro skupiny nadnárodních podniků by se povinnost podávání zpráv měla vztahovat pouze na skupiny nadnárodních podniků s ročními konsolidovanými výnosy skupiny nad určitou částku. Tato směrnice by měla zajistit, aby byly získávány a včas zpřístupňovány správcům daně v celé Unii stejné informace.

(8) V zájmu zajištění řádného fungování vnitřního trhu musí Unie zajistit spravedlivou hospodářskou soutěž mezi skupinami nadnárodních podniků z Unie a skupinami nadnárodních podniků ze třetích zemí, jejichž jeden nebo několik subjektů se nachází v Unii. Na oba typy skupin nadnárodních podniků by se tudíž měla vztahovat povinnost podávání zpráv. Aby však byl zajištěn hladký přechod, měly by členské státy u členských subjektů, které jsou rezidenty v členském státě, ale nejsou nejvyšším mateřským subjektem skupiny nadnárodních podniků nebo jejich zastupujícím mateřským subjektem, moci odložit povinnost podávání zpráv o jeden rok.

(9) Členské státy by měly stanovit sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a zajistit, aby tyto sankce byly uplatňovány. I když je volba sankcí i nadále na členských státech, měly by být stanovené sankce účinné, přiměřené a odrazující.

(10) Pro zajištění řádného fungování vnitřního trhu je nezbytné zajistit, aby členské státy přijaly koordinovaná pravidla týkající se povinností transparentnosti skupin nadnárodních podniků.

(11) Pokud jde o výměnu informací mezi členskými státy, směrnice Rady 2011/16/EU [Pozn: Směrnice Rady 2011/16/EU ze dne 15. února 2011 o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS ( Úř. věst. L 64, 11.3.2011, s. 1 ).] již stanoví povinnou automatickou výměnu informací v mnoha oblastech.

(12) Povinná automatická výměna zpráv podle jednotlivých zemí mezi členskými státy by měla v každém případě zahrnovat sdělení vymezeného souboru základních informací, které by byly dostupné těm členským státům, v nichž na základě informací ze zprávy podle jednotlivých zemí jeden nebo více členských subjektů skupiny nadnárodních podniků buď je rezidentem pro daňové účely, nebo podléhá dani ve vztahu k činnosti prováděné prostřednictvím stálé provozovny skupiny nadnárodních podniků.

(13) V zájmu minimalizace nákladů a administrativní zátěže pro správce daně i pro skupiny nadnárodních podniků je nezbytné stanovit pravidla, která jsou v souladu s mezinárodním vývojem, a pozitivně přispívat k jejich provádění. Dne 19. července 2013 zveřejnila Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) svůj akční plán v oblasti eroze základu daně a přesouvání zisku (akční plán BEPS), který představuje významnou iniciativu pro změnu stávajících mezinárodních daňových pravidel. Dne 5. října 2015 OECD předložila svou závěrečnou zprávu, kterou potvrdili ministři financí skupiny G20. Během zasedání ve dnech a 16. listopadu 2015 potvrdili balíček OECD rovněž vrcholní představitelé skupiny G20.

(14) Práce na opatření č. 13 akčního plánu BEPS vyústila v soubor standardů pro poskytování informací u skupin nadnárodních podniků, včetně základní dokumentace, místní dokumentace a zprávy podle jednotlivých zemí. Při stanovování pravidel o zprávách podle jednotlivých zemí je tedy třeba zohlednit standardy OECD.

(15) V případě, že členský subjekt nemůže obdržet či získat všechny informace požadované ke splnění povinnosti podávání zpráv podle této směrnice, mohly by to členské státy považovat za známku potřeby posoudit vysoká rizika ve stanovování převodních cen a další rizika eroze základu daně a přesouvání zisku týkající se dotčené skupiny nadnárodních podniků.

(16) Pokud některý členský stát stanoví, že jiný členský stát soustavně neplní povinnost automaticky poskytovat zprávy podle jednotlivých zemí, měl by se snažit to konzultovat s tímto členským státem.

(17) Činnost Unie v oblasti podávání zpráv podle jednotlivých zemí by i nadále měla zvláště zohledňovat budoucí vývoj na úrovni OECD. Při provádění této směrnice by členské státy měly používat závěrečnou zprávu z roku 2015 o opatření č. 13 OECD/G20 v oblasti eroze základu daně a přesouvání zisku, vypracovanou OECD, jako zdroj objasnění nebo výkladu této směrnice a s cílem zajistit konzistentní uplatňování napříč členskými státy.

(18) Je třeba upřesnit jazykové požadavky týkající se výměny informací mezi členskými státy ohledně zprávy podle jednotlivých zemí. Je rovněž nutné přijmout praktické mechanismy nezbytné pro modernizaci společné komunikační sítě vymezené v čl. 3 bodě 13 směrnice 2011/16/EU (dále jen " síť CCN " ). V zájmu zajištění jednotných podmínek k provedení čl. 20 odst. 6 a čl. 21 odst. 6 uvedené směrnice by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 [Pozn: Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011 , kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí ( Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13 ).] .

(19) V zájmu posílení efektivního využívání prostředků, usnadnění výměny informací a z toho důvodu, aby každý členský stát nemusel učinit podobná přizpůsobení svých systémů, by měla být výměna informací prováděna prostřednictvím sítě CCN. Praktická opatření nezbytná pro zdokonalení tohoto systému by měla stanovit Komise postupem podle čl. 26 odst. 2 směrnice 2011/16/EU.

(20) Rozsah povinné výměny informací by proto měl být rozšířen tak, aby zahrnoval automatickou výměnu informací o zprávě podle jednotlivých zemí.

(21) Každoroční zpráva členských států Komisi podle článku 23 směrnice 2011/16/EU by měla podrobně uvést rozsah místního podávání zpráv podle článku 8aa uvedené směrnice a podle oddílu II bodu 1 její přílohy III a seznam jurisdikcí, jejichž rezidenty jsou nejvyšší mateřské subjekty členských subjektů usazených v Unii, v nichž však nebyly podány nebo vyměněny úplné zprávy.

(22) Výměna informací podle této směrnice nevede k vyzrazení obchodního, průmyslového či profesního tajemství nebo obchodního postupu ani k vyzrazení informací, které by odporovalo veřejnému pořádku.

(23) Tato směrnice dodržuje základní lidská práva a ctí zásady uznávané zejména Listinou základních práv Evropské unie.

(24) Jelikož cíle této směrnice, totiž efektivní správní spolupráce mezi členskými státy za podmínek slučitelných s řádným fungováním vnitřního trhu, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej může být z důvodu požadované jednotnosti a účinnosti lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(25) Směrnice 2011/16/EU by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,