(1) Článek 19 nařízení Rady (EU) č. 389/2012 [Pozn: Nařízení Rady (EU) č. 389/2012 ze dne 2. května 2012 o správní spolupráci v oblasti spotřebních daní a o zrušení nařízení (ES) č. 2073/2004 ( Úř. věst. L 121, 8.5.2012, s. 1 ).] ukládá členským státům povinnost provozovat elektronické registry povolení udělených hospodářským subjektům a daňovým skladům zapojeným do dopravy zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně.

(2) Směrnice Rady (EU) 2020/262 [Pozn: Směrnice Rady (EU) 2020/262 ze dne 19. prosince 2019 , kterou se stanoví obecná úprava spotřebních daní ( Úř. věst. L 58, 27.2.2020, s. 4 .).] rozšiřuje použití elektronického systému podle rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/263 [Pozn: Rozhodnutí Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2020/263 ze dne 15. ledna 2020 o zavedení elektronického systému pro dopravu a sledování zboží podléhajícího spotřební dani ( Úř. věst. L 58, 27.2.2020, s. 43 ).] , který se v současnosti používá pro dohled nad dopravou zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně, o dohled nad zbožím podléhajícím spotřební dani, které bylo propuštěno ke spotřebě na území jednoho členského státu a poté dopraveno na území jiného členského státu za účelem dodání pro obchodní účely.

(3) Aby se umožnilo řádné fungování elektronického systému tím, že se zajistí uchovávání úplných, aktuálních a přesných údajů, je nezbytné změnit oblast působnosti článku 19 nařízení (EU) č. 389/2012 tak, aby stanovil informace, které by členské státy měly zadávat do elektronických registrů ve vztahu k certifikovaným odesílatelům a certifikovaným příjemcům, kteří dopravují zboží podléhající spotřební dani pouze příležitostně.

(4) Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž určení informací, které by členské státy měly zadávat do elektronického registru, pokud jde o certifikované odesílatele a certifikované příjemce, kteří dopravují zboží podléhající spotřební dani pouze příležitostně, nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy, ale spíše jej může být z důvodu zajištění harmonizovaného fungování elektronického systému a usnadnění boje proti podvodům lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedeného cíle.

(5) Toto nařízení respektuje základní práva a dodržuje zásady uznávané Listinou základních práv Evropské unie, zejména právo na ochranu osobních údajů. Vzhledem k omezením stanoveným nařízením (EU) č. 389/2012 nepřesahuje zpracovávání těchto údajů na základě tohoto nařízení rámec toho, co je nezbytné a přiměřené pro účely ochrany legitimních daňových zájmů členských států.

(6) V souladu s článkem 42 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 byl konzultován evropský inspektor ochrany údajů [Pozn: Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 ze dne 23. října 2018 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení nařízení (ES) č. 45/2001 a rozhodnutí č. 1247/2002/ES ( Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 39 ).] .

(7) Aby se datum použitelnosti tohoto nařízení uvedlo do souladu s datem použitelnosti ustanovení směrnice (EU) 2020/262 o automatizaci dopravy zboží podléhajícího spotřební dani, které bylo propuštěno ke spotřebě na území jednoho členského státu a poté bylo dopraveno na území jiného členského státu za účelem dodání pro obchodní účely na území tohoto jiného členského státu, a aby se členským státům zajistil dostatek času k přípravě na změny vyplývající z tohoto nařízení, mělo by se toto nařízení použít ode dne 13. února 2023 .

(8) Nařízení (EU) č. 389/2012 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,