Sdělení o sjednání Protokolu o udržitelném zemědělství a rozvoji venkova k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat

1. V souladu s článkem 7 Karpatské úmluvy je cílem Protokolu o udržitelném zemědělství a rozvoji venkova (dále jen „Protokolu”) zachovat péči o půdu, obdělávanou tradičními udržitelnými způsoby, a přinášet tak užitek současným a budoucím generacím.

2. Za účelem dosažení výše uvedeného cíle smluvní strany harmonizují a koordinují svá úsilí o integrovanou péči o půdní fond a podporují začlenění environmentálních hledisek do zemědělských politik při současném zvyšování kvality života, posilování místních ekonomik a komunit a ochraně přírodních hodnot a kulturního dědictví;

3. Smluvní strany proto spolupracují zejména na:

1. Tento Protokol se vztahuje na karpatský region (dále jen „Karpaty”), jak jej vymezila konference smluvních stran.

2. Každá smluvní strana může rozšířit působnost tohoto Protokolu na další části svého území prohlášením učiněným u depozitáře.

1. „Agroturistikou” (faremní turistikou, turistikou založenou na farmách, prázdninovými farmami) se rozumí pobyt na fungující farmě, který umožňuje přímou interakci mezi návštěvníky nebo hosty a zemědělcem / rodinou zemědělce s cílem zažít autentické zemědělské činnosti a životní styl.

2. „Agrobiodiverzita” je podsoubor biodiverzity. Je to výsledek přirozeného výběru a tvůrčích výsledků šlechtění a provozních postupů zemědělců, pastevců a rybářů.

3. „Zemědělské hospodaření zohledňující klimatickou změnu“ je integrující přístup k řešení propojených výzev v oblasti potravinové bezpečnosti a změny klimatu, jehož cílem je (1) udržitelné zvyšování produktivity, (2) odolné systémy zemědělství a potravinové bezpečnosti, jichž je dosaženo prostřednictvím opatření pro přizpůsobení se změně klimatu a (3) odstraňování skleníkových plynů (zmírňování změny klimatu).

4. „Komunitou podporované zemědělství” je vzájemným partnerstvím mezi zemědělcem a občany, umožňující přímou vazbu mezi výrobou a spotřebou potravin. Podporovatelé obvykle hradí roční provozní rozpočet farmy tím, že si zakoupí podíl na sklizni dané sezóny. Na oplátku pak farma své podporovatele zásobuje sezónními čerstvými produkty.

5. „Konferencí smluvních stran” se rozumí konference smluvních stran Karpatské úmluvy.

6. „Kulturní dědictví” souvisí s historií dané lokality a obvykle zahrnuje přírodní, nebo biologické a kulturní dědictví.

7. „Diverzifikace v zemědělství” je důležitou strategií řízení rizik zemědělce s cílem vytvořit další příjem na základě vhodných podmínek na farmě nebo mimo ni.

8. „Aktivizující prostředí“ je souborem vzájemně provázaných podmínek - např. zákonných, organizačních, fiskálních, informačních, politických a kulturních - které podporují udržitelné a účinné zapojení kapacit aktéra do procesů rozvoje.

9. „Endogenní přístup” je nové paradigma a politická koncepce pro rozvoj venkova zevnitř jako symbol procesů zdola nahoru napříč regiony EU za účelem mobilizace přírodních zdrojů dostupných v daném místě, jakož i potenciálu obyvatel venkova.

10. „Extenzivní hospodaření” je hospodaření, které využívá tradičních metod a je méně náročné na pracovní sílu, investice a vnější vstupy jako je např. používání koncentrovaného krmiva než intenzivní zemědělsko-průmyslové postupy hospodaření.

11. Zemědělství a lesnictví s „vysokou přírodní hodnotou” je koncepce, která posuzuje změny v rozsahu a stavu zemědělsky obhospodařovaných oblastí a lesní půdy s vysokou přírodní hodnotou ve vztahu k výchozímu stavu, která se vztahuje jak k příslušnému zemskému pokryvu (zemědělské půdě a lesům), tak k související činnosti hospodaření.

12. „Integrovanou péčí o půdní fond” se rozumí prozkoumání všech způsobů využití půdy integrovaným způsobem s cílem dosáhnout co nejúčinnějších kompromisů a provázat sociální a ekonomický rozvoj s ochranou a zlepšováním životního prostředí.

13. „Méně příznivé oblasti” jsou oblasti, v nichž jsou zemědělská výroba nebo činnosti obtížnější z důvodu přírodních znevýhodnění, např. náročných klimatických podmínek, strmých svahů v horských oblastech nebo nízké produktivity půdy.

14. „Přírodními stanovišti” se rozumí přírodní nebo polopřírodní suchozemské nebo vodní oblasti vymezené zeměpisnými, abiotickými a biotickými znaky.

15. „Pozorovatelem” se rozumí pozorovatel definovaný v článku 14 odstavci 5 Karpatské úmluvy.

16. „Ekologická produkce“ je celkový systém řízení zemědělského podniku a produkce potravin, který spojuje osvědčené environmentální postupy, vysokou úroveň biologické rozmanitosti, ochranu přírodních zdrojů, uplatňování přísných norem pro dobré životní podmínky zvířat a způsob produkce v souladu s požadavky těch spotřebitelů, kteří upřednostňují produkty získané za použití přírodních látek a procesů.

17. „Smluvními stranami” se rozumí smluvní strany tohoto Protokolu.

18. „Chráněné oblasti” jsou definovány jako zeměpisný prostor, uznávaný, vyčleněný a řízený prostřednictvím zákonných nebo jiných účinných prostředků tak, aby bylo dosaženo dlouhodobé ochrany přírody a souvisejících služeb ekosystému a kulturních hodnot.

19. „Venkovským cestovním ruchem” se rozumí celá škála činností cestovního ruchu, které se odehrávají na venkově.

20. „Polopřírodní stanoviště” jsou stanoviště charakterizovaná extenzivním zemědělstvím/plodinami, nízko-intenzivními zemědělskými systémy, zemědělstvím s nízkými dopady, udržitelnými zemědělskými systémy, zemědělstvím s vysokou přírodní hodnotou, systémy/stanovišti, v nichž jsou uplatňovány tradiční zemědělské systémy mající snížený environmentální dopad nebo mající určitý význam pro druhy planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů.

21. „Krátké dodavatelské řetězce potravin” jsou alternativou ke globálně se šířícím potravinovým řetězcům. Zdůrazňují inovativní reorganizaci potravinových sítí, místní systémy hospodaření nebo přímý prodej. Jejich cílem je znovu navázat spojení mezi výrobci a spotřebiteli a zemědělskou a potravinářskou výrobu vrátit na místní úroveň.

22. „Udržitelným zemědělstvím a rozvojem venkova” se rozumí řízení a ochrana základny přírodních zdrojů a orientace technologické a institucionální změny takovým směrem, aby bylo zajištěno dosažení a neustálé uspokojování lidských potřeb současných i budoucích generací.

23. „Tradiční postupy hospodaření” jsou v průběhu historie vyvinuté zemědělské metody, které umožňují vypořádat se udržitelným způsobem se specifickými podmínkami dané lokality s cílem poskytnout dostatečné a zajištěné výnosy založené na míšení plodin, které se vzájemně doplňují.

24. “Hodnotové řetězce“ identifikují kompletní škálu činností prováděných hospodářskými jednotkami tak, aby dovedly výrobek nebo službu od jejího vzniku ke konečnému použití konečným spotřebitelem.

1. Každá smluvní strana aktualizuje a provádí na svém území politiky zaměřené na zachování, prosazování a udržitelný rozvoj zemědělského sektoru a venkovských oblastí, přičemž zohlední, kdykoli je to možné, integrační a endogenní přístup a vychází ze správných postupů vypracovaných a prováděných jinými smluvními stranami. Smluvní strany zváží a využijí koordinované strategie a opatření podporující a posilující udržitelnou péči o zemědělskou půdu, zejména o oblastech s vysokou přírodní hodnotou, aniž jsou dotčeny životně důležité zájmy obyvatelstva horských komunit.

2. Smluvní strany prosazují výměnu informací o osvědčených postupech mezi vládními institucemi a zainteresovanými stranami, která by umožnila udržitelný endogenní hospodářský rozvoj venkovských oblastí.

1. Smluvní strany budou provádět takové strategie udržitelného rozvoje venkova na vnitrostátní úrovni, které zohlední specifické podmínky horských a podhorských oblastí a méně příznivých oblastí.

2. Každá smluvní strana usnadní koordinaci a spolupráci mezi všemi příslušnými zainteresovanými stranami s cílem vytvořit a umožnit vznik socioekonomického prostředí pro venkovské sítě inovací a přidané hodnoty, zejména mezi zemědělským sektorem a dalšími sektory důležitými pro hospodářství venkovských oblastí, např. sektorem rukodělné výroby, obchodu, průmyslu, infrastruktury a cestovního ruchu, za účelem využití endogenního potenciálu s pomocí integrovaného územního přístupu.

1. Smluvní strany přijmou opatření na ochranu a péči o tradiční kulturní krajinu Karpat s mimořádnými tradičními prvky a s vysokou ekologickou kvalitou, včetně přítomnosti cenných horských ekosystémů, přírodních nebo cenných polopřírodních stanovišť, zejména pak travních porostů, agrobiodiverzity, genetických zdrojů, odrůd pěstovaných plodin a s tím souvisejících tradičních znalostí v oblasti ekologie.

2. Smluvní strany podpoří zachování a uplatňování tradičních, nízko-intenzivních zemědělských postupů a forem péče o kulturní krajinu, tradiční pastvu přežvýkavců.

1. Každá smluvní strana přijme opatření k prosazování, podpoře a posílení integrované péče o půdní fond, přičemž bude přihlížet rovněž k ustanovením ostatních protokolů ke Karpatské úmluvě.

2. Smluvní strany přijmou opatření k prosazování zařazení a začlenění zemědělského hospodaření zohledňujícího klimatickou změnu, řízení rizik a využívání obnovitelných zdrojů energie do zemědělských a provozních postupů zemědělců.

1. Smluvní strany přijmou opatření na svých územích a dále spolupracují na mezinárodní úrovni s cílem zlepšit místní a celoevropský marketing a reklamu zemědělských a venkovských výrobků a služeb typických pro karpatský region s ohledem na cíle v souladu s článkem 11 odstavec 1 a 2 Protokolu o cestovním ruchu.

2. Smluvní strany budou spolupracovat na programech propagace vysokých standardů kvality výrobků z karpatského regionu.

3. Každá smluvní strana přijme opatření k prosazování a posilování horizontální, vertikální a mezisektorové spolupráce v celém hodnotovém řetězci za účelem začlenění mnoha regionálních aktérů a dosažení nejvyššího možného stupně zpracování v regionu s cílem zvýšit místní a regionální přidanou hodnotu v těchto regionech.

4. Smluvní strany podpoří rozvoj místních trhů s potravinami, zkracování výrobních a distribučních řetězců, posilování místní a regionální ekonomiky.

1. Smluvní strany podpoří udržitelný cestovní ruch a agroturistiku ve venkovských oblastech s cílem vytvořit další oboustranné přínosy a zahájit spolupráci mezi drobnými zemědělci a subjekty působícími v oblasti gastronomie a ubytovacích služeb.

2. Smluvní strany podpoří rámcové podmínky pro diverzifikaci a opatření umožňující drobným zemědělcům poskytovat na svých farmách alternativní služby.

1. Každá smluvní strana přijme opatření k vytvoření aktivizujícího prostředí, které pomáhá podporovat vzdělávání a mezigenerační učení.

2. Smluvní strany posílí spolupráci místních a národních vzdělávacích institucí a orgánů za účelem rozšíření a zlepšení vzdělávání, dalšího odborného vzdělávání a kvalifikací pracovníků z různých oborů činnosti („celoživotní učení”).

3. Smluvní strany budou podporovat vzdělávání a komunikaci ke zvyšování povědomí veřejnosti o místních odrůdách pěstovaných plodin a plemenech chovaných zvířat a o výhodách systémů místních krátkých dodavatelských řetězců u potravin a zvyšování povědomí s cílem zlepšit řízení rizik.

1. Smluvní strany budou spolupracovat na rozvoji, podpoře a harmonizaci výzkumných programů a projektů, které napomáhají dosažení cílů tohoto Protokolu.

2. Smluvní strany umožní mezinárodní spolupráci vědeckých institucí, s ohledem na místní a regionální horizontální a vertikální spolupráci v Karpatech, zejména pokud jde o harmonizaci systému monitorování, zajištění a harmonizaci databází a realizaci společných výzkumných programů a projektů v Karpatech.

3. Smluvní strany podpoří koordinované regionální inventáře zemědělských postupů a kulturních krajin, jakož i kulturních tradic a výrobků venkovských oblastí v Karpatech.

4. Každá smluvní strana bude s ostatními smluvními stranami tohoto Protokolu sdílet informace o strategiích a politikách zaměřených na udržitelné zemědělství a rozvoj venkova v Karpatech.

1. Každá smluvní strana přijme příslušná právní a správní opatření k zajištění provádění ustanovení tohoto Protokolu, monitoruje a vyhodnocuje účinnost těchto opatření.

2. Každá smluvní strana prozkoumá možnosti, jak prostřednictvím finančních opatření podpořit provádění ustanovení tohoto Protokolu.

1. Smluvní strany podpoří vzdělávání, informování a zvyšování povědomí široké veřejnosti o cílech, opatřeních a provádění tohoto Protokolu.

2. Smluvní strany zajistí přístup k informacím souvisejícím s prováděním tohoto Protokolu.

1. Konference smluvních stran Karpatské úmluvy slouží jako zasedání smluvních stran tohoto Protokolu.

2. Smluvní strany Karpatské úmluvy, které nejsou smluvními stranami tohoto Protokolu, se mohou konference smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran tohoto Protokolu zúčastnit jako pozorovatelé. Pokud konference smluvních stran slouží jako zasedání smluvních stran tohoto Protokolu, pak rozhodnutí podle tohoto Protokolu přijímají pouze ty smluvní strany, které jsou zároveň smluvními stranami tohoto Protokolu.

3. Pokud konference smluvních stran slouží jako zasedání smluvních stran tohoto Protokolu, pak bude kterýkoli člen předsednictva konference smluvních stran zastupující smluvní stranu Karpatské úmluvy, která však není smluvní stranou tohoto Protokolu, nahrazen členem, jenž bude zvolen smluvními stranami tohoto Protokolu a bude z některé ze smluvních stran tohoto Protokolu.

4. Jednací řád konference smluvních stran se použije obdobně pro zasedání smluvních stran, s výjimkou případů, kdy konference smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran tohoto Protokolu rozhodne na základě konsensu jinak.

5. První zasedání konference smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran tohoto Protokolu svolá Sekretariát společně s prvním zasedáním konference smluvních stran, které je plánováno po vstupu tohoto Protokolu v platnost. Následná řádná zasedání konference smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran tohoto Protokolu se konají společně s řádnými zasedáními konference smluvních stran, pokud konference smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran tohoto Protokolu nerozhodne jinak.

6. Konference smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran tohoto Protokolu přijímá v rámci svého mandátu rozhodnutí nezbytná k podpoře účinného provádění tohoto Protokolu. Vykonává funkce svěřené jí tímto Protokolem a:

1. Sekretariát ustanovený článkem 15 Karpatské úmluvy slouží jako sekretariát tohoto Protokolu.

2. Článek 15 odstavec 2 Karpatské úmluvy o funkcích sekretariátu se použije obdobně pro tento Protokol.

1. Kterýkoliv pomocný orgán ustanovený Karpatskou úmluvou nebo podle Karpatské úmluvy může, na základě rozhodnutí konference smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran tohoto Protokolu, sloužit pro potřeby tohoto Protokolu, v kterémžto případě zasedání smluvních stran určí, které funkce bude tento orgán vykonávat.

2. Smluvní strany Karpatské úmluvy, které nejsou smluvními stranami tohoto Protokolu, se mohou jako pozorovatelé účastnit zasedání kteréhokoli z těchto pomocných orgánů. Pokud pomocný orgán Karpatské úmluvy slouží jako pomocný orgán tohoto Protokolu, rozhodnutí podle tohoto Protokolu budou přijímána pouze smluvními stranami tohoto Protokolu.

3. Pokud pomocný orgán Karpatské úmluvy vykonává své funkce v záležitostech týkajících se tohoto Protokolu, kterýkoli člen předsednictva tohoto pomocného orgánu zastupujícího smluvní stranu Karpatské úmluvy, která však současně není smluvní stranou tohoto Protokolu, bude nahrazen členem, jenž bude zvolen smluvními stranami tohoto Protokolu z některé ze smluvních stran tohoto Protokolu.

1. Smluvní strany pravidelně podávají zprávu konferenci smluvních stran o opatřeních týkajících se tohoto Protokolu a o výsledcích přijatých opatření. Konference smluvních stran stanoví lhůty a formát pro předkládání zpráv.

2. Pozorovatelé mohou předložit konferenci smluvních stran nebo Výboru pro provádění Karpatské úmluvy (dále jen „Výbor pro provádění“) jakékoliv informace nebo zprávy o provádění a dodržování ustanovení tohoto Protokolu.

3. Výbor pro provádění shromažďuje, posuzuje a analyzuje informace důležité pro provádění tohoto Protokolu a monitoruje dodržování ustanovení tohoto Protokolu smluvními stranami.

4. Výbor pro provádění předkládá konferenci smluvních stran doporučení pro provádění a nezbytná opatření pro dodržování tohoto Protokolu.

5. Konference smluvních stran přijímá nebo doporučuje nezbytná opatření.

1. Smluvní strany pravidelně kontrolují a vyhodnocují účinnost ustanovení tohoto Protokolu.

2. Konference smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran tohoto Protokolu může zvážit přijetí příslušných změn a doplňků tohoto Protokolu, pokud jsou nezbytné pro dosažení jeho cílů.

3. Smluvní strany umožňují zapojení místních orgánů a dalších relevantních zainteresovaných stran do procesu podle odstavce 1.

1. Tento Protokol je protokolem ke Karpatské úmluvě ve smyslu jejího článku 2 odstavce 3 a v souladu s článkem 7 odstavci 1, 2 a 6 i všemi dalšími příslušnými články Karpatské úmluvy.

2. Protokol bude otevřen k podpisu u depozitáře od 12 října 2017 do 12 října 2018.

3. Ustanovení článků 19, 20, 21 odstavců 2 až 4 a článku 22 Karpatské úmluvy o změnách a doplňcích, vstupu v platnost a odstoupení od této úmluvy a o řešení sporů se použijí obdobně pro tento Protokol. Pouze smluvní strana Karpatské úmluvy se může stát smluvní stranou tohoto Protokolu.