Důvodová zpráva k Vl.n.z.,kt.se mění někt.z.v souv.se smlouvami o fin.službách - EU

Návrh zákona transponuje směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2673 ze dne 22. listopadu 2023, kterou se mění směrnice 2011/83/EU, pokud jde o smlouvy o finančních službách uzavřené na dálku, a zrušuje směrnice 2002/65/ES (dále také „DMFS“).

DMFS nahrazuje současnou směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku a o změně směrnice Rady 90/619/EHS a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES (dále také „DMFSD“) a příslušnou úpravu přesouvá do horizontální spotřebitelské regulace ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (dále také „CRD“).⁠​‌‌‌‌​​​‌​​​​​‌​⁠

DMFS do značné míry přebírá stávající pravidla obsažená v DMFSD, která modifikuje a doplňuje o několik nových pravidel týkajících se sjednávání smluv v on-line prostředí. Nově také na uzavírání smluv o finančních službách na dálku vztahuje některá pravidla CRD, která se na oblast finančních služeb nyní nevztahují.

Uzavírání smluv o finančních službách na dálku je v České republice upraveno zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zejména v § 1841 až 1851, které upravují sdělení před uzavřením smlouvy, odstoupení od smlouvy, nevyžádaná obchodní sdělení a neobjednané plnění. Tato úprava představuje transpozici DMFSD. Dohled nad dodržováním povinností stanovených občanským zákoníkem pro uzavírání smluv o finančních službách na dálku vykonává Česká národní banka podle § 44a zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů.

Pravidla stanovená v CRD jsou pak transponována zejména v § 1810 až 1840 občanského zákoníku.

Vzhledem k výše uvedenému je již nyní právní úprava obsažená v českém právním řádu částečně kompatibilní s úpravou obsaženou v DMFS. Návrh zákona tak transponuje pouze ty prvky DMFS, které dosud nejsou v české právní úpravě obsaženy nebo nejsou plně kompatibilní s DMFS, a to zejména v oblasti předsmluvních informací, odstoupení od smlouvy a ochrany spotřebitele v on-line prostředí.

Úprava se aplikuje vůči všem poskytovatelům finančních služeb sjednávaných na dálku, všem obchodníkům při uzavírání smluv on-line a všem spotřebitelům. Úprava tedy není v rozporu se zákazem diskriminace a nemá žádné dopady na rovnost žen a mužů.

Návrh zákona transponuje DMFS primárně novelizací zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (dále také „ZOS“).

V oblasti finančních služeb návrh upravuje podmínky pro uzavírání smluv se spotřebiteli na dálku v oblastech, které nejsou dosud upraveny nebo které je potřeba přizpůsobit novému znění pravidel v DMFS. Smlouvou uzavřenou na dálku se rozumí taková smlouva, k jejímuž uzavření byl použit výlučně takový prostředek komunikace, který umožňuje uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Jedná se tak typicky o smlouvy uzavřené po telefonu, prostřednictvím internetových stránek nebo aplikací.

Již existující pravidla v občanském zákoníku pro uzavírání smluv o finančních službách na dálku budou doplněna nebo upravena zejména  v následujících oblastech:

Do zákona o ochraně spotřebitele se vkládá nová úprava v oblasti ochrany spotřebitele při uzavírání smluv o finančních službách na dálku v on-line rozhraní, tj. prostřednictvím internetových stránek nebo aplikací. Jedná se de facto o ochranu spotřebitele před nekalými praktikami v on-line prostředí, tzv. dark patterns.

Dále se doplňuje úprava dozoru a přestupků za porušení některých ustanovení občanského zákoníku obdobně, jako je tomu již nyní v oblasti uzavírání smluv na dálku nebo mimo obchodní prostory jiných než smluv o finančních službách [viz např. § 23 odst. 2 písm. a) nebo § 24 odst. 15 ZOS].

Legislativně technické úpravy v souvislosti s novelizací pravidel pro uzavírání smluv o finančních službách na dálku se budou týkat zákona o České národní bance, vztah obecné právní úpravy v občanském zákoníku a zvláštní úpravy v sektorových předpisech se pak výslovně upravuje v jednotlivých sektorových zákonech, konkrétně v zákoně č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů (dále také „ZKPT“), zákoně č. 340/2006 Sb., o činnosti institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákoně č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů (dále také „ZISIF“), zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, zákoně č. 370/2017 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů, zákoně č. 170/2018 Sb., o distribuci pojištění a zajištění, ve znění pozdějších předpisů, zákoně č. 91/2022 Sb., o panevropském osobním penzijním produktu, ve znění pozdějších předpisů, a zákoně č. 31/2005 Sb., o implementaci předpisů Evropské unie v oblasti digitalizace finančního trhu.

DMFS má sloužit primárně jako tzv. záchranná síť poskytující ochranu spotřebiteli v případě těch finančních služeb sjednávaných na dálku, které nemají svou vlastní evropskou sektorovou úpravu, resp. které jsou z působnosti platných evropských sektorových právních předpisů výslovně vyloučené. Nově se tak přímo v DMFS upravuje vztah sektorových úprav a DMFS, kdy v oblastech předsmluvních informací, náležitého vysvětlení a existence práva na odstoupení od smlouvy bude mít sektorová úprava vždy absolutní přednost, a to bez ohledu na šíři této úpravy. Tento princip je převzat i do návrhu transpoziční právní úpravy, kdy se v případě existence sektorové právní úpravy finančních služeb v těchto třech oblastech příslušná ustanovení občanského zákoníku vůbec nepoužijí. Jednotlivé instituty, pro které platí absolutní přednost sektorové úpravy (předsmluvní informace, vysvětlení, právo na odstoupení od smlouvy), je potřeba posuzovat samostatně. V praxi je tak možné, že pro jeden institut se použije zvláštní sektorová úprava, avšak pro jiný se použije úprava obecná (DMFS, resp. občanský zákoník). Oproti současnému stavu se jedná o změnu, dosud se obě úpravy použijí vedle sebe. Tento princip však neplatí pro ostatní pravidla, např. úprava tzv. dark patterns se uplatní na všechny finanční služby sjednávané na dálku v on-line rozhraní bez ohledu na to, zda pro ně platí sektorová právní úprava.

Nad rámec úpravy týkající se smluv o finančních službách DMFS dále přináší i novou úpravu v oblasti odstoupení od smlouvy sjednané na dálku v on-line rozhraní, která se vztahuje na všechny obchodníky (podnikatele), tj. na jakýkoli on-line prodej zboží nebo služeb. V případě takto sjednané smlouvy bude mít spotřebitel možnost odstoupit od smlouvy, vedle jiných způsobů, také v on-line rozhraní, a to prostřednictvím tzv. tlačítka pro odstoupení od smlouvy.

Navrhovaná právní úprava nemění základní principy, na kterých je založena stávající právní úprava, a není tak, stejně jako současná právní úprava, v rozporu se zákazem diskriminace a nemá žádný dopad na rovnost žen a mužů. Dochází k určitému zpřesnění a zmodernizování regulace platné od roku 2002, což by mělo zajistit vyšší ochranu spotřebitelů.

Navrhovaná právní úprava si klade za cíl řádně implementovat DMFS do českého právního řádu. V případě netransponování by se Česká republika vystavovala riziku zahájení řízení pro porušení čl. 258 a čl. 260 Smlouvy o fungování Evropské unie. Vyhodnocení způsobů transpozice těch ustanovení DMFS, které členským státům umožňují regulatorní volbu, tj. zejména takzvaných národních diskrecí, je obsahem Závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace.

Z ústavního pořádku České republiky nevyplývají specifické právní normy ústavněprávní síly dopadající na oblast uzavírání smluv o finančních službách na dálku.

Navrhovaná úprava je v souladu s ústavním pořádkem, zejména s

Navrhovaná právní úprava je rovněž v souladu s Listinou základních práv a svobod, vyhlášenou usnesením předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., jako součást ústavního pořádku České republiky (dále jen „Listina“), a to zejména s

Návrh zákona se dotýká zejména ústavně zaručeného práva podnikat (čl. 26 Listiny). Při zásazích do tohoto základního práva návrh zákona plně respektuje zásadu, že při stanovení mezí základních práv musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu (čl. 4 odst. 4 Listiny). Zásahy jsou vyváženy legitimním zájmem na ochraně spotřebitele, což je i cílem DMFS, kterou navrhovaná úprava transponuje.

Pokud jde o postavení České národní banky, návrh zákona respektuje zásadu, že do činnosti České národní banky lze zasahovat pouze na základě zákona (čl. 98 odst. 1 Ústavy), a činí tak způsobem, který neohrožuje plnění jejího hlavního ústavně zakotveného cíle, jímž je péče o cenovou stabilitu.

Návrh zákona tedy splňuje ústavní požadavek stanovení povinnosti na úrovni zákona a vyhovuje též zásadám pro stanovení mezí základních práv a svobod podle čl. 4 Listiny. Navrhovaná právní úprava nijak nesnižuje práva dotčených subjektů a nejsou jí diskriminovány žádné specifické skupiny adresátů právních norem. Respektuje obecné zásady ústavního pořádku České republiky, např. zásady vyplývající z pojmu demokratického právního státu (čl. 1 Ústavy), zásadu enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí (čl. 2 odst. 2 Listiny) a v oblasti správního trestání zásadu nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege (čl. 39 Listiny), a není v rozporu s nálezy Ústavního soudu.

Návrh zákona novelizuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, které představují obecnou právní úpravu a které se tak použijí vždy, neexistuje-li sektorová úprava finančních služeb nebo není-li v ní stanoveno jinak (platí zásada „lex specialis derogat legi generali“). Pro oblast předsmluvních informací, náležitého vysvětlení a existence práva na odstoupení od smlouvy se nově uplatní zvláštní pravidlo, podle něhož se v uvedených oblastech použije pouze sektorová legislativa, tj. příslušná pravidla sektorové legislativy en bloc bez ohledu na jejich rozsah. Toto zvláštní pravidlo se však netýká úpravy tlačítka na odstoupení od smlouvy, která nezavádí žádné nové právo na odstoupení od smlouvy, ale upravuje další způsob uplatnění tohoto práva podobně, jako je tomu v případě formuláře na odstoupení od smlouvy.

V oblasti veřejnoprávní úpravy návrh zákona upravuje oblast dozoru nad dodržováním zákonem stanovených pravidel, zejména se stanoví působnost jednotlivých orgánů dozoru a přestupky. Pro činnost jednotlivých orgánů dozoru se pak použijí další právní předpisy upravující jejich činnosti, např. zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, nebo zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů.

Návrh zákona je v souladu s právními akty Evropské unie, s judikaturou soudních orgánů Evropské unie a s obecnými právními zásadami práva Evropské unie, zejména se zásadou proporcionality a subsidiarity, se zásadou rovného zacházení, zásadou nediskriminace a právní jistoty.

Navrhovaná právní úprava je implementací DMFS. Příloha I DMFS bude implementována prostřednictvím novely nařízení vlády č. 29/2023 Sb., o vzorovém poučení o právu na odstoupení od smluv uzavřených distančním způsobem nebo mimo obchodní prostory a vzorovém formuláři pro odstoupení od těchto smluv.

Předložený návrh zákona spolu s novelizací nařízení vlády č. 29/2023 Sb. je s DMFS plně slučitelný.

Návrh zákona je plně v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je ČR vázána, včetně Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie, a dále s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva.

Navrhovaná právní úprava je v souladu s Úmluvou o ochraně lidských práv a svobod, zejména se zásadou práva na spravedlivý proces (článek 6 Úmluvy), uložení trestu jen na základě zákona (článek 7 Úmluvy) a práva nebýt souzen nebo potrestán dvakrát (článek 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě) a dále s judikaturou s tím související.

Jak již bylo uvedeno v části „1. Zhodnocení platného právního stavu“, již nyní je současná právní úprava z  části kompatibilní s úpravou obsaženou v DMFS.

Náklady bude návrh zákona představovat pro poskytovatele finančních služeb s ohledem na změny ve stávajících pravidlech a zavedení nových povinností (změny v předsmluvních informacích, náležité vysvětlení, zákaz tzv. dark patterns při využívání on-line rozhraní). Snížení nákladů může návrh přinést těm poskytovatelům finančních služeb, kteří jsou již nyní regulováni, s ohledem na to, že zejména v oblasti předsmluvních informací a náležitého vysvětlení se budou řídit pouze sektorovou právní úpravou.

V souvislosti se zavedením povinného tlačítka na odstoupení od smlouvy sjednané na dálku v on-line rozhraní lze očekávat vznik nákladů u všech retailových obchodníků prodávajících své zboží nebo služby on-line (náklady související s úpravou on-line rozhraní).

Vzhledem k rozsahu změn stávajících povinností dohlížených subjektů se nepředpokládají zvýšené náklady na straně orgánů dozoru. Dopady na státní rozpočet a jiné veřejné rozpočty se tak neočekávají.

Návrhem zákona se nezakládá žádná veřejná podpora.

Návrh zákona při stanovení práv a povinností fyzických a právnických osob vychází z požadavků DMFS, které transponuje do českého právního řádu. Návrh zákona se dotýká práv a povinností spotřebitelů a podnikajících fyzických a právnických osob, a to zejména v oblasti stanovení jejich vzájemných práv a povinností v rámci soukromoprávních vztahů při uzavírání smluv o finančních službách na dálku se spotřebitelem.

Co se týče práv a povinností podnikajících fyzických a právnických osob, dochází jak ke změně obsahu stávajících povinností v oblasti předsmluvních informací, tak k úpravě nových povinností (náležité vysvětlení a ochrana spotřebitele v on-line rozhraní před dark patterns v oblasti finančních služeb, tlačítko pro odstoupení od smlouvy v on-line rozhraní pro všechny obchodníky prodávající své zboží a služby on-line).

Právní postavení spotřebitelů, tj. jejich práva a povinnosti, de facto odráží zejména povinnosti nově stanovené podnikatelům (jim odpovídající práva nebo důsledky porušení povinností poskytovatele a zprostředkovatele stanovené ve prospěch spotřebitele). K drobnému omezení stávajících práv spotřebitele pak dochází u práva na odstoupení od smlouvy (časové omezení pro možnost odstoupit od smlouvy). Žádné zvláštní povinnosti se spotřebiteli návrhem zákona neukládají.

Navrhovaná právní úprava nemá žádné negativní sociální dopady. Navrhovaná právní úprava směřuje ke zlepšení postavení spotřebitelů při sjednávání smluv na dálku, zejména na trhu finančních služeb, neboť jim poskytuje vyšší ochranu.

Návrh zákona nemá žádné dopady na životní prostředí, ani na ochranu práv dětí.

Navrhovaná právní úprava zavádí některé nové povinnosti, v rámci nichž bude docházet k novým operacím zpracování osobních údajů, a to

Účelem zpracování osobních údajů je plnění zákonných informačních povinností a realizace práva spotřebitele na odstoupení od smlouvy v online prostředí. Údaje požadované k realizaci odstoupení od smlouvy prostřednictvím tlačítka jsou pro daný účel nezbytné a přiměřené. Rizika pro práva fyzických osob při zpracování osobních údajů v návaznosti na návrh zákona nejsou spatřována, osoby zpracovávající osobní údaje jsou povinny přijmout odpovídající technická a organizační opatření podle čl. 32 GDPR.

V souvislosti s novými operacemi zpracování osobních údajů tak vzniknou pro podnikatele nové povinnosti:

Návrh zákona dále zavádí novou předsmluvní informační povinnost v oblasti personalizace ceny nabízené finanční služby podle § 1843 odst. 1 písm. i) OZ. Tato informační povinnost doplňuje stávající povinnosti podnikatele plynoucí z právní úpravy v oblasti zpracování osobních údajů v případě, kdy před uzavřením smlouvy nabízí spotřebiteli finanční službu s personalizovanou cenou na základě profilování. Co se týče vlastního zpracování osobních údajů v rámci procesu personalizace ceny, pak zde platí stávající právní úprava, zejména GDPR, a z ní plynoucí povinnosti podnikatele, např. v oblasti obsahu obchodních podmínek a privacy note, zřízení kanálu pro uplatnění práva na lidský zásah, záznamu o činnostech zpracování, zapojení pověřence pro ochranu osobních údajů, případné konzultace s ÚOOÚ podle čl. 36 GDPR nebo příslušného školení zaměstnanců.

Navrhovaná právní úprava tak bude mít dopad na ochranu osobních údajů, a to zejména ve vztahu k právům subjektů údajů (právo na informace, právo na námitku, právo na lidský zásah v případě profilování) a odpovídajícím povinnostem podnikatelů.

Navrhovaná právní úprava byla posuzovaná v souladu se schválenou vládní metodikou na hodnocení korupčních rizik (CIA – Corruption Impact Assessment). V rámci postupu CIA zpracovatelé návrhu dospěli k závěru, že právní úprava žádným způsobem neusnadňuje korupční jednání a ani neznesnadňuje jeho odhalování.

Navrhovaná právní úprava představuje implementaci práva Evropské unie, které navazuje na stávající, do českého práva již implementovanou, evropskou úpravu, kterou přizpůsobuje současným způsobům uzavírání smluv na dálku. Návrh nestanovuje odlišná pravidla nebo postupy a tedy nepředpokládá vznik nových ani změnu existujících korupčních rizik.

Rozhodovací pravomoci orgánů dozoru jsou transparentní, je vždy možné určit konkrétní subjekty, které jsou odpovědné za rozhodnutí, a možnost využití opravných prostředků není nijak omezena.

Navrhovaná právní úprava nepředpokládá žádný dopad na bezpečnost nebo obranu státu.

Navrhovaná právní úprava se netýká postavení rodin nebo jejich členů a v této oblasti nepředpokládá žádný dopad.

Z povahy věci nemá předkládaný návrh zákona žádné územní dopady nebo dopady na územně samosprávné celky.

Navrhovaná právní úprava je implementací DMFS, která mimo jiné míří i na rozšíření ochrany spotřebitele při uzavírání smluv o finančních službách v on-line rozhraní. Návrh nijak nezasahuje do stávající právní úpravy činnosti orgánů dozoru a nemění již zavedené postupy pro komunikaci mezi orgány dozoru a dozorovanými osobami. Navrhovaná právní úprava není v rozporu se zásadami digitálně přívětivé legislativy.

Část první – Změna ZÁKONA O OCHRANĚ SPOTŘEBITELE

V souvislosti s novou právní úpravou transponující DMFS do zákona o ochraně spotřebitele se upravuje poznámka pod čarou č. 1, aby odkazovala na příslušnou evropskou úpravu, tj. CRD ve znění DMFS.

Při sjednávání finančních služeb na dálku prostřednictvím on-line rozhraní budou mít nově podnikatelé povinnost využívat pouze taková on-line rozhraní, která nebudou klamat spotřebitele, manipulovat s ním nebo jinak narušovat nebo omezovat jeho schopnost činit samostatná a informovaná rozhodnutí.

Pro účely vymezení on-line rozhraní DMFS odkazuje na čl. 3 písm. m) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065 ze dne 19. října 2022 o jednotném trhu digitálních služeb a o změně směrnice 2000/31/ES (nařízení o digitálních službách) (dále také „DSA“). On-line rozhraním se tak rozumí „jakýkoli software, včetně internetových stránek nebo jejich částí a aplikací, a to i mobilních“.

Ustanovení dopadá pouze na smlouvy uzavírané na dálku ve smyslu definice v čl. 2 bod 7) CRD, resp. § 1842 odst. 1 OZ, tj. takových smluv, k jejichž uzavření byl použit výhradně prostředek komunikace na dálku, a to v podobě on-line rozhraní.

Požadavek na ochranu spotřebitele před klamavými a manipulativními praktikami v on-line prostředí, tzv. dark patterns, představuje v rámci regulace finančních služeb zcela nový institut, který je zaměřen na ochranu spotřebitele v on-line prostředí vůči praktikám, které mohou být využívány k tomu, aby přiměly spotřebitele prostřednictvím struktury, koncepce nebo funkcí on-line rozhraní k chování nebo k rozhodnutí, které by pro spotřebitele mohlo mít negativní důsledky. Tyto praktiky mohou zahrnovat mimo jiné záměrně zneužívající rozvržení on-line rozhraní, jehož cílem je nasměrovat spotřebitele k volbě nebo krokům, z nichž má prospěch obchodník, které však nemusí být v zájmu spotřebitele, nebo prezentace možností volby jiným než neutrálním způsobem, například zvýrazněním určitých možností prostřednictvím vizuálních, zvukových nebo jiných prvků, když je spotřebitel žádán o rozhodnutí.

Úprava v DMFS představuje doplněk k úpravě nekalých obchodních praktik ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) (dále také „UCPD“).

Navržená úprava tak nevylučuje aplikaci obecné úpravy zákazu nekalých obchodních praktik v zákoně č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, který UCPD transponuje. Některé praktiky používané obchodníky v on-line prostředí jsou tak již dnes zakázané, pokud naplňují znaky nekalé obchodní praktiky. Podle zákona o ochraně spotřebitele jsou nekalé takové obchodní praktiky, které jsou v rozporu s požadavky odborné péče a podstatně narušují nebo jsou způsobilé podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele ve vztahu k nabízené službě. Praktiky spadající mezi tzv. dark patterns budou považovány za nekalé podle § 4 ZOS a tedy zakázané v případě, že budou chování spotřebitele narušovat podstatným způsobem.

Toto ustanovení DMFS má předobraz v nařízení o digitálních službách (viz čl. 25 DSA). Obdobnou povinnost ve vztahu k tvorbě a poskytování on-line rozhraní mají již nyní provozovatelé online platforem.

V návaznosti na úpravu tlačítka pro odstoupení od smlouvy v § 1830a OZ se upravuje i působnost jednotlivých orgánů dozoru nad plněním této povinnosti. Vzhledem k charakteru tlačítka pro odstoupení od smlouvy, které představuje jeden ze způsobů, jakým lze odstoupit od smlouvy, podobně jako je tomu v případě vzorového formuláře pro odstoupení od smlouvy podle § 1830 odst. 2 OZ, je všem orgánům dozoru, které provádějí dozor nad dodržováním povinnosti stanovené v § 1830 odst. 2 OZ, dána pravomoc provádět dozor i nad dodržováním povinnosti stanovené v § 1830a OZ.

V rámci jednotnosti dohledu na finančním trhu je dozor nad plněním povinností týkajících se tzv. dark patterns a povinností stanovených v občanském zákoníku pro uzavírání smluv o finančních službách na dálku svěřen České národní bance.

Věcná působnost České národní banky ve vztahu k povinnostem upraveným v občanském zákoníku je v návrhu zákona stanovena v rozsahu, který věcně odpovídá vymezení působnosti České obchodní inspekce [viz § 23 odst. 2 písm. a) ZOS], tj. jedná se o dozor, resp. dohled nad věcně podobnými povinnostmi (zejména předsmluvními informačními povinnostmi), které jsou však pro různé povinné osoby upraveny v různých ustanoveních občanského zákoníku.

V návaznosti na změny provedené v jednotlivých ustanoveních zákona o ochraně spotřebitele a občanského zákoníku se upravuje výčet skutkových podstat přestupků. Výše pokut odpovídá výši pokut, jež je možné uložit za obdobné přestupky v případě obchodníků jiných než poskytovatelů finančních služeb [viz § 24 odst. 1 písm. a) nebo odst. 16 ZOS].

V návaznosti na změny v § 24 dochází k legislativně technické úpravě odkazů v § 24b ZOS.

V souvislosti se zrušením DMFSD a přesunem úpravy do CRD se upravuje příslušná položka týkající se působnosti České národní banky v oblasti uzavírání smluv o finančních službách na dálku.

Část DRUHÁ – Změna ZÁKONA O české národní bance

Jedná se o legislativně technickou opravu chybných odkazů týkajících se ukládání opatření k nápravě.

Část třetí – Změna ZÁKONA O podnikání na kapitálovém trhu

§ 15f ZPKT upravuje vztah této sektorové úpravy k povinnostem stanoveným v občanském zákoníku pro smlouvy uzavírané na dálku v § 1843 a 1845 OZ v současném znění (předsmluvní informační povinnosti, právo spotřebitele získat smluvní podmínky v tištěné podobě, právo spotřebitele na změnu způsobu komunikace). Uvedené ustanovení nyní výslovně stanoví, že vedle povinností stanovených v ZPKT se musí plnit i povinnosti stanovené v § 1843 a 1845 OZ.

Podle DMFS však nově platí, že pokud existuje v oblasti předsmluvních informací, náležitého vysvětlení a existence práva na odstoupení od smlouvy evropská sektorová legislativa, pak se v uvedených oblastech použijí pouze příslušná pravidla sektorové legislativy en bloc, tj. bez ohledu na jejich rozsah. Sektorové předpisy v oblasti investičních služeb upravují jak poskytování předsmluvních informací, tak jejich vysvětlení. V souladu s DMFS se tedy nově výslovně stanoví, že úprava v občanském zákoníku týkající se předsmluvních informací a náležitého vysvětlení se nepoužije. Předsmluvní informace a vysvětlení se tak budou poskytovat pouze podle ZPKT a přímo použitelných předpisů EU (např. nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/565 nebo nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1286/2014).

Co se týče práva spotřebitele získat smluvní podmínky v tištěné podobě a práva spotřebitele na změnu způsobu komunikace, jedná se o práva vyplývající ze současné DMFSD, která však nová DMFS nepřebírá. Příslušná úprava v občanském zákoníku se tak ruší.

Část čtvrtá – Změna zákona o činnosti institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění

V souladu s DMFS se výslovně upravuje vztah sektorové úpravy a obecné úpravy v občanském zákoníku.

Podle DMFS nově platí, že pokud existuje v oblasti předsmluvních informací, náležitého vysvětlení a existence práva na odstoupení od smlouvy evropská sektorová legislativa, pak se v uvedených oblastech použijí pouze příslušná pravidla sektorové legislativy en bloc, tj. bez ohledu na jejich rozsah.

Sektorové předpisy v oblasti zaměstnaneckého penzijního pojištění obsahují úpravu předsmluvních informací, výslovně se tak stanoví, že úprava v občanském zákoníku týkající se předsmluvních informací se nepoužije. Výjimkou je informace o právu na odstoupení od smlouvy podle § 1843 odst. 1 písm. q) OZ. Vzhledem k tomu, že sektorová úprava tuto informační povinnost nestanoví, v souladu s požadavkem DMFS musí být spotřebiteli poskytnuta podle obecné úpravy, tj. podle občanského zákoníku.

Část pátá – Změna OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU

V návaznosti na úpravu nového způsobu uplatnění práva na odstoupení od smlouvy uzavřené v on-line rozhraní podle § 1830a OZ se odpovídajícím způsobem upravuje příslušná předsmluvní informace. V rámci sdělení o právu na odstoupení od smlouvy podnikatel informuje spotřebitele také o možnosti odstoupit od smlouvy prostřednictvím tlačítka pro odstoupení od smlouvy a o jeho umístění (např. hypertextovým odkazem). Povinnost umožnit odstoupení prostřednictvím tlačítka pro odstoupení od smlouvy platí pouze pro ty smlouvy, které jsou uzavírané na dálku prostřednictvím on-line rozhraní. Pokud podnikatel takovou povinnost nemá, netýká se ho ani tato informační povinnost, tj. informaci o neexistenci tlačítka pro odstoupení od smlouvy sdělovat nemusí.

V souladu s novým čl. 11a CRD se upravuje zvláštní způsob pro uplatnění práva na odstoupení od smlouvy uzavřené distančním způsobem v on-line rozhraní (např. prostřednictvím webové stránky nebo aplikace), a to pro smlouvy spadající do působnosti této směrnice (viz čl. 3 CRD).

Tato úprava se tak týká všech podnikatelů, kteří uzavírají se spotřebiteli smlouvy na dálku v on-line rozhraní, tj. při jakémkoli on-line prodeji zboží, poskytování služeb nebo digitálního obsahu spotřebiteli, nejde-li o smlouvy uvedené v § 1840 písm. a) až e) a g) až m) OZ.

Navržená úprava nekonstituuje žádné nové právo na odstoupení od smlouvy, představuje pouze další možný způsob, jakým lze realizovat existující právo na odstoupení od smlouvy (vedle vzorového formuláře pro odstoupení od smlouvy nebo jakéhokoli jiného prohlášení spotřebitele o odstoupení od smlouvy). Ustanovení se tak použije pouze tehdy, když má spotřebitel právo od smlouvy uzavřené v online rozhraní odstoupit, a to buď na základě obecné úpravy v CRD (čl. 9 CRD, resp. čl. 16b CRD pro smlouvy o finančních službách), nebo na základě sektorové úpravy, která má před obecnou úpravou v CRD přednost (viz čl. 3 odst. 2 CRD, resp. čl. 16b odst. 6 a 7 CRD pro smlouvy o finančních službách). V takovém případě bude muset podnikatel nově spotřebiteli umožnit od takto uzavřené smlouvy odstoupit taktéž v on-line rozhraní, a to prostřednictvím využití tzv. tlačítka pro odstoupení od smlouvy nebo obdobného ovládacího prvku.

Cílem této úpravy je umožnit spotřebiteli odstoupit od smlouvy stejně snadno, jako ji uzavřel. Za tímto účelem by měl podnikatel spotřebiteli na svém on-line rozhraní poskytnout tlačítko pro odstoupení od smlouvy, které musí být spotřebiteli nepřetržitě dostupné po celou dobu lhůty pro odstoupení od smlouvy a musí být jasně a čitelně označeno slovy „zde odstoupit od smlouvy“ nebo jinou odpovídající jednoznačnou formulací („odstup zde“, „odstoupení od smlouvy“ apod.). Pro spotřebitele by mělo být snadné a jednoduché toto tlačítko nalézt a mít k němu přístup. Spotřebitel by například neměl mít povinnost provádět úkony za účelem nalezení tlačítka nebo přístupu k němu, jako například stáhnout si aplikaci, pokud prostřednictvím dané aplikace nebyla uzavřena dotčená smlouva. Podnikatel může usnadnit spotřebiteli přístup k tlačítku pro odstoupení například poskytnutím hypertextového odkazu.

Z hlediska podnikatele může být snazší tuto povinnost splnit např. trvalým zpřístupněním tlačítka pro odstoupení, tj. bez vazby na běh lhůty pro odstoupení u konkrétní smlouvy nebo konkrétního spotřebitele. Zpřístupnění tlačítka po dobu delší než je lhůta pro odstoupení od smlouvy samo o sobě nepředstavuje smluvní prodloužení zákonné lhůty pro odstoupení. Zpřístupnění tlačítka pro odstoupení je srovnatelné např. s uvedením adresy pro zaslání prohlášení o odstoupení od smlouvy, samo o sobě tedy smluvní závazek podnikatele nepředstavuje. V této souvislosti by mohlo být vhodné spotřebitele před využitím tlačítka upozornit, že jeho zpřístupnění se automaticky nerovná možnosti spotřebitele od smlouvy odstoupit, případně spolu s uvedením informace o tom, jaká je zákonná lhůta pro odstoupení od smlouvy a od kdy běží.

Aktivací tlačítka pro odstoupení od smlouvy bude spotřebitel vyzván k vyplnění prohlášení o odstoupení od smlouvy. V prohlášení o odstoupení od smlouvy by spotřebitel měl mít možnost buď sám uvést, nebo potvrdit předvyplněné informace týkající se jeho jména a příjmení, identifikace dotčené smlouvy a elektronického prostředku určeného k zaslání potvrzení o odstoupení od smlouvy (např. e-mailová adresa spotřebitele). Například spotřebitel, který již prokázal svou totožnost třeba tím, že se přihlásil do svého uživatelského účtu, by měl mít možnost odstoupit od smlouvy, aniž by musel znovu uvést svou totožnost nebo případně identifikaci smlouvy, od níž si přeje odstoupit. Aby se zabránilo nezamýšlenému uplatnění práva na odstoupení od smlouvy ze strany spotřebitele, spotřebitel odstoupení potvrzuje prostřednictvím tlačítka pro potvrzení, které musí být opět čitelně označeno slovy „potvrdit odstoupení od smlouvy“ nebo stejně jednoznačnou formulací.

Povinnost podnikatele „umožnit spotřebiteli odstoupit od smlouvy … prohlášením učiněným v on-line rozhraní“ zahrnuje všechny výše uvedené prvky (viz § 1830a odst. 1 až 4 OZ). Ke splnění této povinnosti tedy nestačí pouze zajištění tlačítka pro odstoupení, podnikatel musí zajistit i možnost vyplnění prohlášení o odstoupení nebo potvrzení předem vyplněných údajů a jeho následného odeslání prostřednictvím tlačítka pro potvrzení.

Bez zbytečného odkladu po odeslání prohlášení o odstoupení od smlouvy pak podnikatel spotřebiteli potvrdí, že toto prohlášení přijal. V potvrzení je dále potřeba uvést obsah prohlášení o odstoupení od smlouvy a dále datum a čas jeho odeslání spotřebitelem. Toto potvrzení spotřebitel obdrží způsobem, který uvedl v prohlášení o odstoupení od smlouvy.

Na možnost odstoupit od smlouvy prostřednictvím tlačítka pro odstoupení navazuje odpovídající předsmluvní informační povinnost, a to obecně v § 1820 odst. 1 písm. i) OZ pro smlouvy uzavřené na dálku s výjimkou smluv uvedených v § 1840 OZ. Pro smlouvy o finančních službách je tato informační povinnost upravena v § 1843 odst. 1 písm. r) OZ.

Povinnost podnikatele umožnit spotřebiteli odstoupit od smlouvy uzavřené na dálku v online rozhraní se týká i všech takto uzavíraných smluv o finančních službách. Do ustanovení se tedy doplňuje výjimka pro § 1830a, aby dané ustanovení dopadalo i na smlouvy o finančních službách.

V souladu s DMFS, resp. s čl. 2 bodem 12 CRD, se zpřesňuje definice smlouvy o finanční službě, tak aby zahrnovala všechny penzijní produkty.

V případě předsmluvních informací se podle DMFS uplatní zvláštní pravidlo pro řešení střetu obecné úpravy v DMFS, resp. v občanském zákoníku, a zvláštních úprav obsažených v sektorových předpisech.

Pokud zvláštní zákon, resp. jeho ustanovení, která transponují příslušný evropský sektorový předpis (směrnici), nebo přímo použitelný předpis EU (nařízení) upravují oblast poskytování předsmluvních informací (slovy občanského zákoníku „sdělení údajů před uzavřením smlouvy“), obecná úprava  občanského zákoníku se vůbec nepoužije a aplikuje se pouze příslušná zvláštní úprava. Přednost sektorové úpravy se týká jak obsahu předsmluvních informací, tak formy, resp. způsobu jejich poskytování. Přednost zvláštní sektorové úpravy se tak uplatní vždy, když obsahuje (jakákoli) pravidla pro předsmluvní informace, tedy i v případech, kdy zvláštní úprava stanoví pouze omezené nebo odlišné požadavky na předsmluvní informace.

Vyloučení aplikace obecné úpravy v občanském zákoníku pak znamená, že se nepoužijí § 1843 až 1844a OZ jako celek, tedy nejen základní požadavek na poskytnutí předsmluvních informací podle § 1843 odst. 1 OZ, ale ani úprava týkající se vrstvení předsmluvních informací podle § 1843a OZ, zvláštní pravidla pro telefonickou komunikaci podle § 1844a OZ nebo připomenutí práva na odstoupení od smlouvy podle § 1843 odst. 3 OZ.

Výjimkou z tohoto pravidla je pouze informace o právu na odstoupení od smlouvy podle § 1843 odst. 1 písm. q) OZ, která musí být spotřebiteli sdělena i v případě, kdy sice existuje zvláštní úprava předsmluvních informací v sektorovém předpise, avšak neobsahuje informaci o odstoupení od smlouvy. Cílem této úpravy je, aby spotřebitel vždy obdržel informaci o tom, zda má, nebo nemá právo na odstoupení od smlouvy.

Směrnice výslovně uvádí, že evropskými předpisy, které pravidla týkající se předsmluvních informací stanoví, jsou např. nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1238 o panevropském osobním penzijním produktu (nařízení PEPP), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/92/EU o porovnatelnosti poplatků souvisejících s platebními účty, změně platebního účtu a přístupu k platebním účtům se základními prvky, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU o trzích finančních nástrojů (MiFID) nebo směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/97 o distribuci pojištění (IDD). Úprava předsmluvních informací je obsažena též např. ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/17/EU o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení (MCD) nebo směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2225 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (CCD2).

Absolutní přednost sektorové úpravy se tedy uplatní zejména v případě spotřebitelských úvěrů (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů), pojištění (zákon č. 170/2018 Sb., o distribuci pojištění a zajištění, ve znění pozdějších předpisů), investičních služeb (zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů) nebo panevropského osobního penzijního produktu (nařízení PEPP). Výslovná úprava vztahu sektorových předpisů k občanskému zákoníku v oblasti předsmluvních informací je obsažena přímo v sektorových předpisech.

Naopak v případě finančních služeb, u nichž jsou sice stanoveny požadavky na předsmluvní informace, avšak tyto neplynou z evropské úpravy v oblasti finančních služeb, se absolutní přednost sektorové úpravy neuplatní. Týká se to například penzijního připojištění nebo doplňkového penzijního spoření. V takovém případě se u smluv uzavíraných na dálku vedle tuzemské sektorové úpravy uplatní také příslušná ustanovení občanského zákoníku.

V návaznosti na změny ve výčtu předsmluvních informací v DMFS (nový čl. 16a CRD) se upravuje výčet informací, které je podnikatel povinen spotřebiteli sdělit před sjednáním smlouvy o finanční službě. Celkový rozsah předsmluvních informací se oproti stávající úpravě výrazně nemění, vzhledem k úpravám v § 1811 a 1820 OZ se již pro některé informace nevyužívají odkazy do těchto ustanovení (jejich obsah neodpovídá obsahu informací upravených v DMFS), ale jsou výslovně upraveny ve výčtu v § 1843 odst. 1. V případě využití zástupce nebo zprostředkovatele se i nadále sdělují údaje o obou podnikatelích, jak o zastoupeném, tak o zastupujícím, příslušná povinnost je doplněna do jednotlivých ustanovení.

Změny se týkají následujících ustanovení:

Veškeré předsmluvní informace musí být pro spotřebitele snadno čitelné. Čitelností se rozumí, že informace jsou napsány písmem v čitelné velikosti a v barvách, které nesnižují srozumitelnost a čitelnost informací, včetně případů, kdy je dokument předložen, vytištěn nebo kopírován černobíle. Zároveň je třeba se co nejvíce vyhnout příliš zdlouhavým a složitým popisům, drobnému tisku a nadměrnému používání hypertextových odkazů, neboť tyto aspekty snižují porozumění ze strany spotřebitelů. Na žádost spotřebitele se zdravotním postižením je podnikatel povinen sdělit údaje v pro něj vhodném a přístupném formátu (např. ve formátu, který umožní seznámení se s jeho obsahem osobou se zrakovým postižením).

Zavádí se povinnost připomenout spotřebiteli jeho právo na odstoupení od smlouvy v těch případech, kdy spotřebitel obdrží předsmluvní informace podle odstavce 1 méně než jeden den před uzavřením smlouvy o finanční službě.

Povinnost podnikatele musí být splněna ve stanoveném období, které začíná prvním dnem následujícím po dni, v němž byla smlouva uzavřena, a končí sedmým dnem po uzavření smlouvy. Připomenutí je potřeba spotřebiteli sdělit v textové podobě, tj. v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat (v digitální podobě).

Zavádí se výslovná úprava vrstvení předsmluvních informací (tzv. layering), pokud jsou sdělovány elektronickými prostředky, tj. zejména prostřednictvím internetových stránek nebo aplikací. Vrstvení umožňuje přizpůsobit sdělování předsmluvních informací technickým omezením určitých médií, například omezenému počtu znaků na displejích mobilních telefonů.

Předsmluvní informace jsou pro účely vrstvení rozděleny do dvou skupin. První skupinu tvoří základní (klíčové) předsmluvní informace, které není možné vrstvit, tj. je vždy nutné tyto informace uvést v první vrstvě. Jedná se o informace o totožnosti podnikatele, předmětu jeho činnosti, popis hlavních vlastností finanční služby, celkovou cenu za poskytovanou službu, údaje o daních a případně dalších nákladech hrazených prostřednictvím podnikatele a informace o odstoupení od smlouvy. Druhou skupinu předsmluvních informací (všechny ostatní) lze zobrazit v dalších vrstvách, například je „zabalit“ pod nadpis a podrobnější sdělení těchto informací zobrazit jejich „rozklikem“.

I při vrstvení by měly být všechny informace pro spotřebitele snadno přístupné, použití dalších vrstev by nemělo odvádět pozornost spotřebitele od jejich obsahu a nemělo by zastírat klíčové informace. Pokud podnikatel využije vrstvení informací, musí spotřebiteli umožnit veškeré předsmluvní informace zobrazit, uložit i vytisknout jako jeden dokument.

Cílem této úpravy je zlepšení orientace spotřebitele v předsmluvních informacích a tím i zvýšení ochrany spotřebitele.

V souladu s požadavkem DMFS (nový čl. 16a odst. 3 CRD ve znění DMFS) se stanoví, že podnikatel musí spotřebitele informovat o tom, že je telefonický hovor nahráván nebo že může být nahráván (v případě, kdy podnikatel nahrává telefonické hovory pouze namátkově). Tato informace se poskytuje společně s informacemi podle § 1844a odst. 1, tj. na začátku každého hovoru. Pokud podnikatel telefonické hovory se spotřebitelem vůbec nenahrává, uvedená povinnost se na něj nevztahuje, tj. není nutné spotřebitele informovat o tom, že se telefonický hovor nenahrává.

V souladu s požadavkem DMFS dochází k úpravě sdělení předsmluvních informací v případě hlasové telefonní komunikace. Vzhledem k podstatě hlasové telefonní komunikace může podnikatel spotřebiteli sdělit, pokud s tím spotřebitel výslovně souhlasí, pouze omezené předsmluvní informace. Jedná se o klíčové předsmluvní informace, stejné, které nelze vrstvit podle § 1843a OZ. Ohledně ostatních předsmluvních informací obchodník informuje spotřebitele o jejich povaze a dostupnosti (tj. o tom, kde je může nalézt, například na webových stránkách podnikatele). Tyto ostatní předsmluvní informace je podnikatel povinen spotřebiteli sdělit ihned po uzavření smlouvy, a to na trvalém nosiči dat.

Pravidlo týkající se nevyžádaných obchodních sdělení DMFS z DMFSD nepřebírá. Problematika nevyžádaných obchodních sdělení je v českém právním řádu řešena jinými předpisy (např. zákon o elektronických komunikacích), úprava v občanském zákoníku je proto nadbytečná.

§ 1845 ve stávajícím znění upravuje zvláštní pravidlo pro poskytnutí předsmluvních informací po uzavření smlouvy, pokud je nebylo možné sdělit před uzavřením smlouvy kvůli použitém prostředku komunikace na dálku (odstavec 1) a dále právo spotřebitele získat smluvní podmínky v tištěné podobě a právo spotřebitele na změnu způsobu komunikace s podnikatelem (odstavec 2). Jedná se o transpozici čl. 5 odst. 2 a 3 DMFSD.

Nová DMFS tuto úpravu nepřebírá, ustanovení v § 1845 ve stávajícím znění se proto ruší.

Nově se upravuje požadavek na náležité vysvětlení předsmluvních informací, hlavních vlastností nabízené finanční služby a doplňkových služeb a dopadů uzavření smlouvy na spotřebitele včetně případných důsledků prodlení s peněžitým plněním. Cílem této úpravy je zajistit, aby spotřebitel před uzavřením smlouvy porozuměl finanční službě nabízené podnikatelem a mohl posoudit, zda navrhovaná smlouva a doplňkové služby odpovídají jeho potřebám a finanční situaci.

V případě vysvětlení předsmluvních informací (§ 1845 odst. 1 písm. a) OZ) se nejedná o jejich pouhou reprodukci, tyto informace mají být spotřebiteli vysvětleny, aby mohl lépe porozumět jejich obsahu. Předmětem vysvětlení jsou předsmluvní informace upravené buď v občanském zákoníku (§ 1843 až 1844a OZ), nebo v sektorových předpisech (podle pravidla o přednosti sektorové úpravy, více viz kapitolu 2 obecné části důvodové zprávy a odůvodnění výše k bodům 5 až 7). V rámci vysvětlení ostatních údajů [§ 1845 odst. 1 písm. b) a c)] se jedná o vysvětlení hlavních prvků nabídky, jako jsou celková cena, kterou má spotřebitel zaplatit, a popis hlavních rysů finanční služby a jejího dopadu na spotřebitele, včetně případného uvedení toho, zda doplňkové služby lze nebo nelze ukončit samostatně, a důsledků takového ukončení. S ohledem na konkrétní účinky navrhované smlouvy by měl podnikatel spotřebiteli rovněž vysvětlit hlavní důsledky nedodržení smluvních povinností.

Použil-li podnikatel k vysvětlení pouze plně automatizované on-line nástroje, jako jsou například chatboti, roboporadenství nebo jiné interaktivní nástroje, tj. bylo-li vysvětlení podáno spotřebiteli prostřednictvím takového on-line nástroje bez zásahu člověka, měl by mít spotřebitel vždy právo na vysvětlení člověkem (tzv. právo na lidský zásah). Toto právo má spotřebitel nejen před uzavřením smlouvy, ale v odůvodněných případech též po uzavření smlouvy (např. v souvislosti s obnovováním nebo prodlužováním smlouvy, potížích spotřebitele během trvání smlouvy nebo při potřebě dalšího vysvětlení smluvních podmínek). Využití práva na lidský zásah by nemělo přinášet podnikateli nepřiměřenou zátěž, za splnění této povinnosti tak lze považovat zejména zajištění možnosti vysvětlení člověkem v rámci provozní doby podnikatele.

Návrh zákona, stejně jako směrnice, nestanoví žádný konkrétní způsob, resp. formu ani rozsah vysvětlení. Bude tedy na každém podnikateli, jakým způsobem bude plnit tuto povinnost, a v návaznosti na to, i jakým způsobem bude prokazovat její splnění. Některé způsoby, které lze pro vysvětlení použít, jsou již naznačeny v souvislosti s úpravou v § 1845 odst. 2 OZ (různé druhy automatizovaných nástrojů jako jsou voiceboty nebo chatboty). Lze si představit i různé formy layeringu, podobně jako u poskytování předsmluvních informací, využití telefonní linky (např. pro právo spotřebitele na lidský zásah) apod.

Rozsah vysvětlení by měl v zásadě odpovídat povaze finanční služby, k níž se vztahuje. Vysvětlení tedy bude tak složité, resp. jednoduché, jak složitá, resp. jednoduchá, je daná finanční služba. Vysvětlení by se dále mělo poskytovat tak, jako by se poskytovalo průměrnému spotřebiteli.

Vysvětlení se spotřebiteli poskytuje bezplatně. Požadavek na bezplatné vysvětlení je v odstavci 1 formulován obecně („bezplatně vysvětlí“), tudíž se vztahuje i na vysvětlení člověkem v případě popsaném v odstavci 2. Bezplatnost vysvětlení by platila i bez výslovné úpravy, neboť plnění zákonné povinnosti nelze z povahy věci podmiňovat zaplacením jakéhokoli poplatku.

Ke vztahu § 1845 a sektorové úpravy:

Obdobně jako u předsmluvních informací se i v případě náležitého vysvětlení uplatní zvláštní pravidlo pro řešení střetu obecné úpravy v občanském zákoníku a zvláštních úprav obsažených v sektorových předpisech.

Pokud zvláštní zákon, resp. jeho ustanovení, která transponují příslušný evropský sektorový předpis (směrnici), nebo přímo použitelný předpis EU (nařízení) upravují oblast náležitého vysvětlení, obecná úprava  občanského zákoníku se vůbec nepoužije a aplikuje se pouze příslušná zvláštní úprava. To znamená, že se nepoužije § 1845 OZ jako celek, tedy nejen základní požadavek na vysvětlení podle § 1845 odst. 1 OZ, ale ani úprava týkající se práva na vysvětlení člověkem podle § 1845 odst. 2 OZ, pokud podnikatel k vysvětlení použil výlučně automatizovaný on-line nástroj.

Pro účely tohoto pravidla je potřeba pojem „vysvětlení“ vykládat materiálně, tj. není podstatné, zda je v sektorovém předpise tato povinnost formálně označena jako vysvětlení (viz též recitál 20 DMFS). Směrnice pak výslovně uvádí, že evropskými předpisy, které pravidla týkající se náležitého vysvětlení stanoví, jsou např. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17/EU o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení (MCD), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU o trzích finančních nástrojů (MiFID) nebo směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/97 o distribuci pojištění (IDD). Nově je úprava vysvětlení obsažena také ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2225 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (CCD2).

Absolutní přednost sektorové úpravy se tedy uplatní zejména v případě spotřebitelských úvěrů (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů), pojištění (zákon č. 170/2018 Sb., o distribuci pojištění a zajištění, ve znění pozdějších předpisů) nebo investičních služeb (zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů). Výslovná úprava vztahu sektorových předpisů k občanskému zákoníku v oblasti náležitého vysvětlení je obsažena přímo v sektorových předpisech.

Naopak v případě finančních služeb, u nichž jsou sice stanoveny požadavky vysvětlení, avšak tyto neplynou z evropské úpravy v oblasti finančních služeb, se absolutní přednost sektorové úpravy neuplatní. Týká se to například penzijního připojištění nebo doplňkového penzijního spoření. V takovém případě se u smluv uzavíraných na dálku vedle tuzemské sektorové úpravy uplatní také příslušná ustanovení občanského zákoníku.

V souladu s DMFS se stanoví obrácené důkazní břemeno týkající se sdělení předsmluvních informací a náležitého vysvětlení. Jedná se o obdobu § 1839 OZ.

Ke vztahu § 1846 a sektorové úpravy:

Obdobně jako u předsmluvních informací a náležitého vysvětlení se i v případě práva na odstoupení od smlouvy uplatní zvláštní pravidlo pro řešení střetu obecné úpravy práva na odstoupení od smlouvy v občanském zákoníku a zvláštních úprav obsažených v sektorových předpisech.

Pokud evropský sektorový předpis (směrnice nebo přímo použitelné nařízení) stanoví právo na odstoupení od smlouvy, obecná úprava DMFS, tj. ani obecná úprava občanského zákoníku v § 1846, se vůbec nepoužije a aplikuje se pouze příslušná zvláštní úprava. To znamená, že se nepoužije nejen základní pravidlo podle § 1846 odst. 1 OZ (kdy a v jaké lhůtě lze od smlouvy odstoupit), ale ani úprava časového omezení práva na odstoupení od smlouvy podle § 1846 odst. 2 OZ.

Evropskými předpisy, které pravidla týkající se práva na odstoupení od smlouvy stanoví, jsou např. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17/EU o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení (MCD), směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2225 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (CCD2) nebo také nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1114 o trzích kryptoaktiv a o změně nařízení (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 1095/2010 a směrnic 2013/36/EU a (EU) 2019/1937 (MiCA).

Absolutní přednost sektorové úpravy se tedy uplatní zejména u spotřebitelských úvěrů (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů), životního pojištění (§ 2808 OZ) nebo kryptoaktiv jiných než tokenů vázaných na aktiva a elektronických peněžních tokenů (MiCA, zákon o digitalizaci finančního trhu). Výslovná úprava vztahu sektorových předpisů k občanskému zákoníku v oblasti odstoupení od smlouvy je obsažena přímo v sektorových předpisech.

V návaznosti na změny v § 1843 až 1845 OZ se upravuje text věty první. Věcně nedochází k žádné změně, i nadále platí, že lhůta pro odstoupení od smlouvy běží od uzavření smlouvy, nebo od sdělení předsmluvních informací a smluvních podmínek, byly-li sděleny až po uzavření smlouvy.

Požadavky na sdělení smluvních podmínek před uzavřením smlouvy, resp. jejich sdělení po uzavření smlouvy, nebylo-li možné je sdělit předem (viz současné znění § 1845 OZ), návrh neobsahuje, dosavadní úpravu DMFSD nová DMFS nepřevzala. I nadále je však na jejich sdělení vázán počátek lhůty pro odstoupení od smlouvy (viz recitál 35 DMFS).

Úprava odstoupení pro životní pojištění je obsažena v části občanského zákoníku týkající se pojištění (§ 2758 an. OZ), v § 1846 OZ se tedy pro nadbytečnost zrušuje.

Delší lhůta pro odstoupení od smlouvy v případě penzijních produktů zůstává zachována. V návaznosti na změnu v definici smlouvy o finanční službě v § 1841 OZ ustanovení již neuvádí konkrétní penzijní produkty, úprava dopadá typicky jak na původní penzijní připojištění, tak doplňkové penzijní spoření.

Nově se omezuje dosud časově neohraničené právo na odstoupení od smlouvy v případě chybějících předsmluvních informací a smluvních podmínek na 1 rok a 14 dnů od uzavření smlouvy. Toto časové omezení je však vázáno na podmínku, že spotřebiteli byla sdělena alespoň informace o právu na odstoupení od smlouvy se všemi náležitostmi, a to buď podle obecné úpravy v občanském zákoníku (§ 1843 odst. 1 písm. q) OZ), nebo podle sektorového předpisu, pokud tento předpis obsahuje úpravu poskytování předsmluvní informace o právu na odstoupení od smlouvy (k pravidlu o přednosti sektorové úpravy více viz kapitolu 2 obecné části důvodové zprávy). Pokud tuto informaci spotřebitel neobdrží, nadále pak platí, že lhůta pro odstoupení od smlouvy skončí až po uplynutí 14, případně 30 dnů od poskytnutí všech chybějících předsmluvních informací a smluvních podmínek.

Nesdělení údaje o právu odstoupit od smlouvy zahrnuje situaci, kdy tato informace nebyla spotřebiteli sdělena vůbec, ale i situaci, kdy mu informace sice sdělena byla, ale toto sdělení bylo chybné nebo neúplné. V této souvislosti je však potřeba rozlišovat mezi různými stupni nesprávnosti nebo neúplnosti sdělených informací. Podle ustálené judikatury Soudního dvora EU v oblasti informačních povinností totiž nelze mít za to, že jakékoli pochybení při poskytování informací, zejména pak nedodržení formálních náležitostí, je srovnatelné s úplnou absencí informace a mělo by tak vyvolat stanovené právní následky (v tomto případě časově neomezený běh lhůty pro odstoupení od smlouvy). Tento výklad plyne např. z rozsudku ve spojených věcech C-355/18 až C-357/18 a C-479/18 Rust-Hackner v oblasti pojištění nebo rozsudku ve spojených věcech C-38/21, C-47/21 a C-232/21 BMW Bank v oblasti spotřebitelských úvěrů. Z uvedených rozsudků vyplývá, že pokud poskytnutí nesprávné nebo neúplné informace o odstoupení od smlouvy nezbavuje spotřebitele možnosti uplatnit své právo na odstoupení v podstatě za stejných podmínek, jaké by platily, kdyby tato informace byla poskytnuta správně, pak i v takovém případě by mělo platit časové omezení práva na odstoupení od smlouvy podle § 1846 odst. 2 OZ.

Zrušuje se pravidlo týkající se odstoupení od smlouvy v případě poskytnutí klamavého údaje spotřebiteli. Tato úprava je nyní obsažena v § 5d odst. 1 písm. a) ZOS a v občanském zákoníku je tedy nadbytečná.

V souladu s DMFS (nový čl. 16b odst. 2 písm. c) CRD ve znění DMFS) se doplňuje výjimka z práva na odstoupení od smlouvy uzavřené na dálku v případě, kdy plnění bylo na výslovnou žádost spotřebitele zcela poskytnuto oběma stranami před tím, než spotřebitel uplatnil právo na odstoupení od smlouvy.

V souladu s DMFS (čl. 16b odst. 4 CRD ve znění DMFS) se upravuje pravidlo týkající se důsledků odstoupení od smlouvy o finanční službě pro další na ni navázané smlouvy. DMFS, na rozdíl od původního ustanovení v DMFSD, hovoří o doplňkových službách souvisejících se smlouvou o finanční službě, které poskytuje podnikatel nebo třetí strana na základě dohody mezi podnikatelem a touto třetí stranou. Nové znění § 1848 OZ tak lépe odpovídá obsahu příslušného ustanovení DMFS, když namísto „smlouvy spojené“ hovoří o „smlouvě vedlejší“. Pojem „smlouva spojená“ zahrnuje jiný okruh smluv, nutně nejde pouze o smlouvy závislé na smlouvě hlavní. Uvedené ustanovení tak, stejně jako DMFS, dopadá pouze na akcesorické závazky.

Charakter vedlejší smlouvy jako doplňkové pak vyplývá z textu odstavce 2, který ji definuje prostřednictvím dvou znaků, a to souvislostí plnění z vedlejší smlouvy s plněním ze smlouvy o finanční službě a současně závislostí této vedlejší smlouvy na smlouvě o finanční službě jako smlouvě hlavní.

V souladu s DMFS se zpřesňuje, že spotřebitel má zaplatit cenu za poskytnuté služby bez zbytečného odkladu, nikoli neprodleně a že spotřebitel není povinen podnikateli platit cenu za poskytnuté služby, pokud podnikatel začal plnit před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy, ačkoli o to spotřebitel výslovně nežádal.

V návaznosti na úpravy v § 1843 odst. 1 se upravuje odkaz na informaci o právu na odstoupení od smlouvy.

V souladu s DMFS se zpřesňuje určení času pro vrácení vzájemných plnění v případě odstoupení od smlouvy spotřebitelem (bez zbytečného odkladu namísto neprodleně).

V návaznosti na zrušení dosavadního pravidla § v 1845 se jeho obsah doplňuje do § 2774 odst. 2. Nedochází tak k žádné věcné změně. V případě obchodu na dálku pojistitel seznámí pojistníka s pojistnými podmínkami bezprostředně po uzavření pojistné smlouvy, pokud tak neučinil již před jejím uzavřením.

Ustanovení § 2808 odst. 3 je transpozicí příslušného ustanovení DMFSD týkajícího se práva na odstoupení do smlouvy v případě pojistných smluv uzavřených na dálku. V souladu s DMFS dochází ke zpřesnění, lhůta pro odstoupení od smlouvy běží od uzavření smlouvy, nebo od sdělení předsmluvních informací a smluvních podmínek, byly-li sděleny až po uzavření smlouvy. Výslovně se tak doplňuje odkaz na předsmluvní informace, které se podle § 2760 věty první OZ poskytují podle jiného právního předpisu, konkrétně podle zákona č. 170/2018 Sb., o distribuci pojištění a zajištění, ve znění pozdějších předpisů.

V souvislosti se zrušením DMFSD se upravuje poznámka pod čarou č. 1, aby odkazovala na příslušnou evropskou úpravu, tj. na CRD ve znění DMFS.

Část šestá – Změna ZÁKONA o investičních společnostech a investičních fondech

Stávající § 49 odst. 3 písm. j) ZISIF stanoví, že vedle informačních povinností stanovených v ZISIF se musí plnit i povinnosti stanovené v § 1843 OZ.

Podle DMFS však nově platí, že pokud existuje v oblasti předsmluvních informací, náležitého vysvětlení a existence práva na odstoupení od smlouvy evropská sektorová legislativa, pak se v uvedených oblastech použijí pouze příslušná pravidla sektorové legislativy en bloc, tj. bez ohledu na jejich rozsah. Sektorové předpisy v oblasti činnosti investičních společností a investičních fondů upravují poskytování předsmluvních informací, úprava v občanském zákoníku se tedy nepoužije. § 49 odst. 3 písm. j) ZISIF včetně na něj navázané úpravy přestupku v § 604 ZISIF se proto zrušuje.

Sektorové předpisy v oblasti činnosti investičních fondů a investičních společností obsahují úpravu předsmluvních informací a náležitého vysvětlení, výslovně se tak stanoví, že úprava v občanském zákoníku týkající se předsmluvních informací a náležitého vysvětlení se nepoužije. Předsmluvní informace a vysvětlení se budou poskytovat pouze podle ZISIF (§ 227 až 232 ZISIF) a přímo použitelných předpisů EU (např. nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1286/2014 nebo nařízení Komise (EU) 583/2010).

Výjimkou je informace o právu na odstoupení od smlouvy podle § 1843 odst. 1 písm. q) OZ. Vzhledem k tomu, že sektorová úprava tuto informační povinnost nestanoví, v souladu s požadavkem DMFS musí být spotřebiteli poskytnuta podle obecné úpravy, tj. podle občanského zákoníku.

Část sedmá – Změna ZÁKONA o spotřebitelském úvěru

V souladu s DMFS se výslovně upravuje vztah sektorové úpravy a obecné úpravy v občanském zákoníku.

DMFS stanoví, že pokud existuje v oblasti předsmluvních informací, náležitého vysvětlení a existence práva na odstoupení od smlouvy evropská sektorová legislativa, pak se v uvedených oblastech použijí pouze příslušná pravidla sektorové legislativy en bloc, tj. bez ohledu na jejich rozsah.

Evropské sektorové předpisy v oblasti spotřebitelských úvěrů (CCD, resp. nová CCD2, a MCD) obsahují úpravu předsmluvních informací a náležitého vysvětlení, jenž je transponována v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně v § 94 až 100 ZSÚ. V souladu s DMFS se tak nově výslovně stanoví, že úprava v občanském zákoníku týkající se předsmluvních informací a náležitého vysvětlení se nepoužije.

Evropské předpisy v oblasti spotřebitelských úvěrů obsahují také vlastní pravidla v oblasti práva na odstoupení od smlouvy, včetně možnosti volby alternativního institutu (doby na rozmyšlenou). Úprava práva na odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru je obsažena v § 118 ZSÚ, který již nyní obsahuje výslovnou úpravu vztahu k obecné úpravě odstoupení od smlouvy podle občanského zákoníku (§ 118 odst. 6 ZSÚ).

Případ, kdy je možná volba mezi právem na odstoupení od smlouvy a alternativním řešením (dobou na rozmyšlenou), se týká pouze oblasti spotřebitelských úvěrů na bydlení (viz čl. 14 odst. 6 MCD). Příslušná úprava doby na rozmyšlenou je obsažena v § 111 ZSÚ, pravidlo o přednosti této zvláštní úpravy před obecnou úpravou práva na odstoupení od smlouvy podle občanského zákoníku je řešena úpravou tohoto ustanovení v rámci novely ZSÚ transponující CCD2.

Část osmá – Změna ZÁKONA o platebním styku

V souladu s DMFS se výslovně upravuje vztah sektorové úpravy a obecné úpravy v občanském zákoníku.

DMFS stanoví, že pokud existuje v oblasti předsmluvních informací, náležitého vysvětlení a existence práva na odstoupení od smlouvy evropská sektorová legislativa, pak se v uvedených oblastech použijí pouze příslušná pravidla sektorové legislativy en bloc, tj. bez ohledu na jejich rozsah.

Sektorové předpisy v oblasti platebních služeb obsahují úpravu předsmluvních informací, výslovně se tak stanoví, že úprava v občanském zákoníku týkající se předsmluvních informací se nepoužije. Výjimkou je informace o právu na odstoupení od smlouvy podle § 1843 odst. 1 písm. q) OZ. Vzhledem k tomu, že sektorová úprava tuto informační povinnost nestanoví, v souladu s požadavkem DMFS musí být spotřebiteli poskytnuta podle obecné úpravy, tj. podle občanského zákoníku.

V případě základního platebního účtu obsahuje evropská sektorová úprava také pravidla v oblasti vysvětlení povahy tohoto produktu, jež jsou upravena v § 216 odst. 2 ZoPS. V souladu s DMFS se tak výslovně stanoví, že úprava v občanském zákoníku týkající se náležitého vysvětlení se nepoužije.

Vzhledem k tomu, že základní platební účet je platební službou, platí pro něj také úprava v § 131a ZoPS o nepoužití ustanovení občanského zákoníku v oblasti předsmluvních informací.

Část devátá – Změna ZÁKONA o distribuci pojištění a zajištění

V souladu s DMFS se výslovně upravuje vztah sektorové úpravy a obecné úpravy v občanském zákoníku.

DMFS stanoví, že pokud existuje v oblasti předsmluvních informací, náležitého vysvětlení a existence práva na odstoupení od smlouvy evropská sektorová legislativa, pak se v uvedených oblastech použijí pouze příslušná pravidla sektorové legislativy en bloc, tj. bez ohledu na jejich rozsah.

Sektorové předpisy v oblasti pojištění obsahují úpravu předsmluvních informací a vysvětlení, výslovně se tak stanoví, že úprava v občanském zákoníku týkající se předsmluvních informací a náležitého vysvětlení se nepoužije. Výjimkou je informace o právu na odstoupení od smlouvy podle § 1843 odst. 1 písm. q) OZ v případě jiného než životního pojištění. Vzhledem k tomu, že pro tato pojištění sektorová úprava tuto informační povinnost nestanoví, v souladu s požadavkem DMFS musí být spotřebiteli poskytnuta podle obecné úpravy, tj. podle občanského zákoníku. Naopak v případě životního pojištění sektorová úprava informační povinnost o právu na odstoupení od smlouvy obsahuje, proto se použije pouze tato sektorová úprava, konkrétně § 85 písm. c) ZDPZ.

Část desátá – Změna ZÁKONA o panevropském osobním penzijním produktu

V souladu s DMFS se výslovně upravuje vztah sektorové úpravy a obecné úpravy v občanském zákoníku.

DMFS stanoví, že pokud existuje v oblasti předsmluvních informací, náležitého vysvětlení a existence práva na odstoupení od smlouvy evropská sektorová legislativa, pak se v uvedených oblastech použijí pouze příslušná pravidla sektorové legislativy en bloc, tj. bez ohledu na jejich rozsah.

Sektorové předpisy v oblasti panevropského osobního penzijního produktu obsahují úpravu předsmluvních informací a náležitého vysvětlení, výslovně se tak stanoví, že úprava v občanském zákoníku týkající se předsmluvních informací a náležitého vysvětlení se nepoužije. Výjimkou je informace o právu na odstoupení od smlouvy podle § 1843 odst. 1 písm. q) OZ. Vzhledem k tomu, že sektorová úprava tuto informační povinnost nestanoví, v souladu s požadavkem DMFS musí být spotřebiteli poskytnuta podle obecné úpravy, tj. podle občanského zákoníku.

Část jedenáctá – Změna ZÁKONA o implementaci předpisů Evrospké unie v oblasti digitalizace finančního trhu

V souladu s DMFS se výslovně upravuje vztah sektorové úpravy a obecné úpravy v občanském zákoníku.

DMFS stanoví, že pokud existuje v oblasti předsmluvních informací, náležitého vysvětlení a existence práva na odstoupení od smlouvy evropská sektorová legislativa, pak se v uvedených oblastech použijí pouze příslušná pravidla sektorové legislativy en bloc, tj. bez ohledu na jejich rozsah.

Sektorové předpisy v oblasti kryptoaktiv obsahují úpravu předsmluvních informací v podobě bílé knihy kryptoaktiv, výslovně se tak stanoví, že úprava v občanském zákoníku týkající se předsmluvních informací se nepoužije v těch případech, kdy je dána povinnost zveřejnit bílou knihu kryptoaktiv.

Výjimkou z nepoužití pravidel občanského zákoníku pro předsmluvní informace je informace o právu na odstoupení od smlouvy podle § 1843 odst. 1 písm. q) OZ. Vzhledem k tomu, že sektorová úprava tuto informační povinnost nestanoví, v souladu s požadavkem DMFS musí být spotřebiteli poskytnuta podle obecné úpravy, tj. podle občanského zákoníku.

Sektorové předpisy v oblasti kryptoaktiv dále obsahují vlastní pravidla v oblasti práva na odstoupení od smlouvy, a to pro kryptoaktiva jiná než tokeny vázané na aktiva a elektronické peněžní tokeny (čl. 13 MiCA). V souladu s DMFS se tedy výslovně stanoví, že úprava občanského zákoníku týkající se odstoupení od smlouvy se v těchto případech nepoužije.

V souvislosti s úpravou odstoupení od smlouvy stanoví MiCA dodatečnou předsmluvní informační povinnost týkající se práva na odstoupení od smlouvy. Nabízející osoba má podle čl. 13 odst. 3 MiCA povinnost uvést informaci o právu na odstoupení v bílé knize kryptoaktiva. Pro tyto případy se tak v souladu s DMFS výslovně stanoví, že informace podle § 1843 odst. 1 písm. q) OZ se nepoužije. Jedná se tedy o zvláštní pravidlo ve vztahu k § 8a odst. 1 OZ.

Část dvanáctá – účinnost⁠​‌‌‌‌​​​‌​​​​​‌​⁠

V souladu s čl. 2 DMFS se navrhuje stanovit účinnost dnem 19. června 2026.