Návrh zákona koncipuje přeměnu stávajícího Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (dále jen „ÚDHPSH“) na Úřad pro prevenci korupce a střetu zájmů (dále jen „Úřad“). Transformace není pouhou terminologickou úpravou, ale věcným rozšířením působnosti tak, aby veškeré klíčové protikorupční agendy — financování politických stran a politických hnutí, střet zájmů, ochrana oznamovatelů a regulace lobbování — byly vykonávány jedním nezávislým ústředním správním úřadem. Tato koncepce je legislativně provázána napříč řadou předpisů, v nichž se dosavadní odkaz na „dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí“ nahrazuje širší kategorií „prevenci korupce a střetu zájmů“ a současně se explicitně promítá existence nového Úřadu.

Východiskem návrhu zákona je faktický stav, kdy jsou protikorupční politiky rozděleny mezi dvě odlišné instituční linie:⁠‌​​​‌​​‌‌​​​​‌​‌⁠

Rozdělení kompetencí mezi ÚDHPSH a Ministerstvo spravedlnosti se promítá do (i) rozdílných metodických přístupů, (ii) omezené propojitelnosti dat a dohledu, (iii) zvýšené administrativní zátěže regulovaných subjektů a (iv) vznikajících „mezer“ na styčných plochách agend (např. mezi financováním politických stran, lobbistickými kontakty a oznamováním protiprávního jednání). Z pohledu veřejnosti navíc chybí jediné kontaktní a kontrolní místo pro integritní otázky veřejného života; návrh tuto slabinu napravuje jednak souhrnnou terminologickou změnou napříč právním řádem, jednak procesními přesuny kompetencí k novému Úřadu.

Protikorupční politiky — zejména vymáhání pravidel střetu zájmů, ochrany oznamovatelů a regulace lobbování — se bezprostředně dotýkají nejvyšších pater výkonné moci a často míří i vůči aktérům aktuálně ve veřejných funkcích. Pokud je centrální pravomoc v těchto agendách koncentrována u ministerstva přímo řízeného členem vlády, vzniká reálné i vnímané riziko střetu zájmů a politizace výkonu dohledu:

Návrh proto sjednocuje protikorupční agendy v jediném Úřadu a tomu odpovídajícím způsobem překlápí kompetenční odkazy v souvisejících zákonech. V oblasti lobbování se role Ministerstva spravedlnosti nahrazuje rolí Úřadu (zejména § 5, § 6, § 8, § 10, § 13, § 14 až § 16 zákona o regulaci lobbování), a obdobně se v ochraně oznamovatelů v celém řetězci ustanovení přehodnocuje příslušnost „ministerstva“ na „Úřad“ včetně nadpisů hlav a systémových odkazů. Tím se koncentruje metodika, evidence, analytika i vymáhání do jedné instituce a zajišťuje se jednotný standard pro subjekty spadající pod regulaci. Záměr je souběžně podpořen terminologickým sjednocením v řadě dalších zákonů (NKÚ, zákon bankách, zákon o správě voleb, zákon o zadávání veřejných zakázek, apod.), které nově operují s širší kategorií „prevence korupce a střetu zájmů“ a s odkazem na Úřad.

Transformace se odráží i v procesní architektuře zákona o střetu zájmů: návrh nově svěřuje Úřadu projednávání vybraných přestupků a posiluje jeho závazné nápravné pravomoci (např. povinnost uložit opatření k odstranění účasti veřejného funkcionáře v médiích, zákaz obcházejících jednání a návazné procesní oprávnění domáhat se neplatnosti nebo zrušení aktů). Tím se zajišťuje, aby identifikace, prevence a vynucení u střetu zájmů probíhaly pod stejnou autoritou, která dohlíží na financování politických stran, lobbing a oznamování — tedy v místech, kde je největší riziko vzájemného prolínání.

Platný stav, v němž jsou protikorupční agendy roztříštěny mezi ÚDHPSH a Ministerstvo spravedlnosti, vykazuje systémové nevýhody z hlediska nezávislosti, jednotnosti metodiky, propojitelnosti dat a kontinuity dohledu. Navrhovaná transformace ÚDHPSH na Úřad pro prevenci korupce a střetu zájmů — doprovázená komplexním převodem agend střetu zájmů, lobbingu a ochrany oznamovatelů z resortu spravedlnosti a terminologickým sjednocením napříč právním řádem — je proto nezbytná k vytvoření jedné, nestranné a odborně kapacitní autority, která ponese ucelenou odpovědnost za prevenci korupce a střetu zájmů a bude vůči vrcholným orgánům výkonné moci institucionálně nezávislá.

Následující body se týkají pouze návrhu změnového zákona, který je předkládán společně s tímto návrhem:

Platná úprava v zákoně č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, stanoví mantinely pro příjmy stran a hnutí, reporting, transparentní účty a dohled. Limity a prahové hodnoty pro identifikaci a zveřejňování některých plnění jsou v současnosti nastaveny relativně vysoko, což v praxi snižuje granularitu informací o menších, avšak kumulativně významných plněních. Návrh snižuje vybrané prahy z 50 000 Kč na 5 000 Kč, čímž výrazně zjemňuje síto povinné transparentnosti a identifikovatelnosti plnění (dotčeno je např. § 6 odst. 2 písm. b) bod 9, § 18 odst. 2 a § 19h odst. 1 písm. j) zákona č. 424/1991 Sb.).

Snížení prahových hodnot z 50 000 Kč na 5 000 Kč v zákoně o politických stranách a hnutích je motivováno potřebou reálně postihnout kumulativní efekty menších plnění a zachytit jemnější strukturu finančních toků, které mohou být v souhrnu významné a z hlediska integrity rizikové. Vyšší rozlišení dat usnadní analytickou práci dohledu i veřejnosti (novinářů, akademiků), což je základním předpokladem efektivní prevence.

Zároveň se doplňuje nový institut „výzvy k prokázání skutečného zdroje daru nebo jiného bezúplatného plnění“ (§ 18a), který reaguje na praxi složitého řetězení poskytovatelů a ztíženou dohledatelnost původu prostředků, zejména pokud může jít o zdroje mimo EU. Nově se výslovně vyžaduje, aby skutečný zdroj plnění pocházel z České republiky nebo jiného členského státu EU, přičemž Úřad je oprávněn vyzvat stranu či hnutí k doložení a konkretizaci těchto skutečností a poučit je o následcích neposkytnutí součinnosti.

Zavedení povinnosti prokázat skutečný zdroj daru či jiného bezúplatného plnění s teritoriálním vymezením na ČR a EU reaguje na aktuální bezpečnostní a integritní rizika spojená s nepřípustnými zahraničními vlivy a na techniky zastírání původu prostředků (vícestupňové řetězce, prostředníci). Bez zákonného zmocnění k výzvě a jasně stanovených následků neposkytnutí součinnosti zůstává praxe dohledu snadno obcházená. Navržená opatření proto zvyšují odolnost systému proti nežádoucím vlivům a posilují důvěru v legitimitu politické soutěže.

Návrh dále ruší dosavadní § 19 až 19f zákona č. 424/1991 Sb., upravující dřívější institucionální rámec ÚDHPSH a zpřesňuje skutkové podstaty přestupků a sankcí (§ 19g, § 19j). Změny sledují převedení pravomocí do režimu nového Úřadu a odstranění duplicit.

Platná úprava zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, klade důraz na oznamovací povinnosti širokého okruhu veřejných funkcionářů, včetně mnoha komunálních představitelů, což v praxi vyvolává disproporční administrativní zátěž v prostředí malých obcí. Návrh přináší kombinaci zacílení a zpřísnění: jednak rozšiřuje okruh funkcionářů o členy Rady Českého rozhlasu a Rady České televize (nová písmena o) a p) v § 2 odst. 1), jednak přenastavuje okruh osob s oznamovací povinností podle povahy jejich pravomocí (nový § 2 odst. 3), a současně výslovně vynímá řadu neuvolněných komunálních funkcionářů (§ 2 odst. 4).

Zásadní novinkou je nové oznámení o peněžních a investičních prostředcích (§ 10a), které doplňuje stávající majetkové, příjmové a závazkové oznamování o údaj o zůstatcích na účtech a hodnotě investičních portfolií nad 100 000 Kč v klíčových referenčních okamžicích. Úprava dále zpřesňuje katalog oznamovaných příjmů a darů (§ 11), včetně vyloučení některých zákonem daných nároků a příjmů manžela/partnera z ohlašovací povinnosti (§ 11 odst. 3), a slaďuje terminologii na „skutečný majitel“ namísto „ovládající osoba“ (např. § 4a, § 9).

V oblasti omezení podnikání a vlastnictví médií veřejnými funkcionáři se zpřesňuje povinnost ukončit účast v subjektech provozujících rozhlasové/televizní vysílání či vydávajících periodický tisk, včetně lhůt a procesní role Úřadu při ukládání opatření a posuzování jejich dostatečnosti (§ 4a odst. 2 až 6). Zavádí se výslovný zákaz některých obcházejících právních jednání (převody na osoby blízké/osoby jednající ve shodě) s absolutní neplatností a procesními oprávněními Úřadu domáhat se neplatnosti či zrušení dotčených aktů (§ 4d). Doplňuje se i zákaz poskytování dotací a investičních pobídek veřejnému funkcionáři či jím skutečně vlastněné právnické osobě.

Sankční rámec je zpřesněn, stanoví delší promlčecí doby vybraných přestupků (3 roky), zavádí vyšší horní hranice pokut vázané i na velikost aktiv kontrolovaných entit (až 3 % aktiv) a jasně rozděluje příslušnost orgánů k projednání jednotlivých přestupků (ÚOOÚ, obecní úřady ORP, Úřad).

Platná úprava zákona č. 134/2016 Sb. nepracuje s výslovným pravidlem neplatnosti zadání zakázky malého rozsahu, je-li dodavatel vyloučitelný ze zákonných důvodů, a možnost vyloučení pro zvláštní střet zájmů u vrcholných politických představitelů a jimi skutečně vlastněných firem je formulována úžeji. Návrh zavádí pravidlo neplatnosti zadání zakázky malého rozsahu dodavateli naplňujícímu důvody vyloučení (§ 31 odst. 2) a doplňuje nový § 48 odst. 8, který umožňuje vybraným veřejným zadavatelům vyloučit účastníka, je-li jím člen vlády či vedoucí ústředního správního úřadu (bez člena vlády) nebo právnická osoba, jejímž je takový funkcionář skutečným majitelem (včetně režimu poddodavatelů a náhrad na výzvu). Na to navazují související změny odkazů v § 48 odst. 9 a odst. 11 a v § 67 odst. 3.

Pravidlo neplatnosti zadání zakázky malého rozsahu v situaci, kdy dodavatel naplňuje vylučovací důvody, uzavírá mezeru, jež se v praxi objevuje právě u zakázek malého rozsahu, kde je formální režim mírnější. Nové vylučovací oprávnění v § 48 odst. 8 pro vybrané zadavatele vůči členům vlády a vedoucím ústředních úřadů (a jimi skutečně vlastněným osobám) adresuje závažné reputační a integritní riziko, že by veřejná moc nakupovala od subjektů, u nichž je vysoká míra veřejně viditelného střetu zájmů. Opatření je formulováno přiměřeně (s možností náhrady poddodavatele).

Platná úprava evidence vlivů na legislativní proces v tzv. legislativní stopě je nedostatečná. Návrh doplňuje zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv o povinnost zveřejnit v důvodové dokumentaci k návrhu právního předpisu informace o lobbování, které vedlo k předložení či změně návrhu, včetně identifikace lobbovaného, lobbisty a osoby v jeho zájmu. Tím se institucionálně posiluje auditní stopa a zpětná dohledatelnost vlivů na normotvorbu.

Současně návrh promítá vznik Úřadu do novely zákona o regulaci lobbování a rozšiřuje definici lobbisty o asistenty poslanců a senátorů, čímž reflektuje faktické kanály přístupu k lobbovaným osobám a sjednocuje dohledový režim pod novou autoritou.

Povinnost zveřejňovat v rámci legislativního procesu konkrétní lobbistické interakce, které vedly k předložení nebo změnám návrhu, činí z důvodové zprávy, pozměňovacích návrhů a souvisejících metadat místo, kde veřejnost dohledá, kdo a v čím zájmu usiloval o konkrétní normativní řešení. Tím se posiluje kontrola veřejnosti a odborných médií a zároveň se kultivuje samotná praxe lobbování – aktéři jsou motivováni jednat otevřeně a odpovědně. Rozšíření režimu lobbování i na asistenty poslanců a senátorů reflektuje realitu politického provozu a zabraňuje obcházení evidenčních povinností skrze „zprostředkované“ kontakty.

Dosavadní centrální role Ministerstva spravedlnosti je návrhem nahrazena rolí nového Úřadu. Tomu odpovídají změny terminologie v základních ustanoveních a přenastavení kompetenčních odkazů v rámci zákona č. 171/2023 Sb., včetně úpravy odkazu na systémové definice. Cílem je soustředit agendu ochrany oznamovatelů pod jednotnou instituci pro transparentnost, aby nedocházelo k roztříštěnosti výkladu a dohledu.

Zároveň návrh zákona odstraňuje překážky, které současný zákona o ochraně oznamovatelů klade podatelům anonymních oznámení. Odstraňuje možnost prošetřovatele nezabývat se anonymním oznámením, a to odstraněním ustanovení § 2 odst. 2, které zahrnuje do zákonného vymezení oznámení i osobní údaje oznamovatele. Pokud by takové ustanovení bylo ponecháno, pak ve spojení s § 12 odst. 4 a § 17 odst. 3 písm. b) by nadále nebylo vůbec možné přijímat a prošetřovat anonymní oznámení.

Platná úprava trestního zákoníku obsahuje sazby trestu odnětí svobody, které se u korupčních a hospodářských deliktů ukázaly být v některých případech méně odrazující a méně harmonizované se závažností typového jednání.

Návrh rozšiřuje ustanovení § 67 odst. 2, které zapovídá uložení peněžitého trestu jako trestu samostatného, o další trestné činy (mj. dotační podvod, legalizace výnosů z trestné činnosti, pletichy ve veřejných zakázkách, korupční trestné činy) a zpřísňuje horní hranice sazeb u vybraných skutkových podstat (např. „deset“ na „dvanáct“ let u § 209 odst. 4, § 212 odst. 6 a § 260 odst. 5; „tři“ na „pět“ a „deset“ na „dvanáct“ u § 216 odst. 5, § 256 odst. 4, § 257 odst. 3 a § 258 odst. 3). U podplacení se zavádí nová kvalifikovaná skutková podstata s trestem odnětí svobody na 3 až 10 let nebo propadnutím majetku, je-li úmyslem opatřit sobě či jinému prospěch velkého rozsahu nebo způsobit škodu velkého rozsahu (§ 332 odst. 3). Zároveň návrh zákona rozšiřuje okruh trestných činů stanovených v § 88 odst. 2 písm. c), u kterých nemohou být osoby ve výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěny dříve než po výkonu dvou třetin uloženého trestu odnětí svobody, a to o kvalifikované skutkové podstaty nejzávažnějších korupčních a hospodářských trestných činů.

Zpřísnění sazeb u vybraných hospodářských a korupčních trestných činů, zavedení kvalifikované skutkové podstaty u podplacení a rozšíření okruhu trestných činů, u kterých nelze podmíněně propustit pachatele dříve než po výkonu dvou třetin uloženého trestu odnětí svobody, odpovídá potřebě zvýšit preventivní účinek trestního práva v oblastech s vysokou latentní kriminalitou a výraznými společenskými náklady. Rozšíření výčtu v § 67 odst. 2 a navýšení horních hranic trestních sazeb reflektuje závažnost jednání poškozujících veřejné finance (včetně finančních zájmů EU), férovou soutěž ve veřejných zakázkách a důvěru v instituce.

V právu rozhlasového a televizního vysílání se vyskytovaly odkazy na „ovládající osobu“. Návrh je sjednocuje s režimem skutečného majitele (beneficial owner) zaváděného v souběžné novele zákona o střetu zájmů, což lépe odpovídá stávající koncepci evidence skutečných majitelů a propojitelnosti s dalšími oblastmi regulace střetu zájmů a veřejné podpory.

Platná účetní úprava neukládá explicitní povinnost vykázat „celkové náklady vynaložené účetní jednotkou na lobbování“. Návrh doplňuje do § 21 odst. 2 zákona o účetnictví novou položku, čímž zvyšuje transparentnost firemních výdajů na ovlivňování veřejných politik a umožňuje dohledovým orgánům i veřejnosti získat komplexnější obraz o průběžných vlivech na rozhodování státu a podporuje kulturu odpovědného lobbování.

Návrh zákona zavádí v českém právu zastropování základní podpory pro udržitelnost (BISS) na 100 000 EUR za kalendářní rok na úrovni skutečného majitele, a to souhrnně přes všechny subjekty, které ovládá. Opírá se o čl. 17 nařízení 2021/2115, které členským státům výslovně umožňuje zavést capping (krácení o 100 % nad 100 000 EUR) a případně uplatnit degresivitu nad 60 000 EUR; odpočet mzdových nákladů je volitelný. Česká republika dosud capping ani degresivitu u BISS neuplatňuje. Zavedení limitu posílí redistribuční rovnost podpory, omezí motivace k účelovému tříštění podnikových struktur a sladí se s praxí řady členských států.

Platné právo nestanoví explicitně funkční období ředitelů fakultních nemocnic a povinnost provádět výběrová řízení s definovanými minimálními náležitostmi procesu. Návrh zavádí pětileté funkční období s možností jednoho bezprostředního opakování a obligatorní výběrové řízení, jehož parametry (včetně výběrové komise a zveřejnění výzvy) stanoví zákon, a přidává přechodná ustanovení k doběhnutí současných mandátů dle roku jejich započetí.

Zavedení časově omezených, výběrovými řízeními obsazovaných mandátů ředitelů fakultních nemocnic podporuje předvídatelnost, odolnost proti politickým cyklům a možnost periodického hodnocení výkonu. Přechodné ustanovení s fixními daty konce mandátů dle roku nástupu brání současnému hromadnému vypsání konkurzů a umožní plynulé nastavení nového systému. Tato úprava stojí v logické návaznosti na širší cíl návrhu – zvýšit integritu a transparentnost i v kritické oblasti veřejných služeb, které generují významné veřejné výdaje a zakázky.

Navrhuje se, aby zvláštní příslušnost Vojenské policie jako policejního orgánu neplatila u vybraných korupčních a hospodářských trestných činů spojených se zadáváním veřejných zakázek a hospodařením se státním majetkem. Tyto kauzy vyžadují vysokou míru specializace, stabilní analytické zázemí a specifické metody, které jsou systematicky soustředěny u útvarů Policie České republiky. Vojenská policie takovou kapacitu a nástroje dlouhodobě nemá v potřebném rozsahu. Úprava zapadá do cíle protikorupčního balíčku posílit účinnost a integritu postihu závažné hospodářské kriminality ve veřejném sektoru.

Shodné věcné vymezení se promítá i do fáze vyšetřování: u uvedených zvlášť náročných kauz se vylučuje příslušnost Vojenské policie ve prospěch Policie České republiky. Nejde o generální vyloučení Vojenské policie z trestního řízení, ale o cílenou výjimku pro úzce vymezené případy, v nichž je nezbytné využít specializované kapacity Policie ČR. Ostatní pravomoci a agendy Vojenské policie zůstávají nedotčeny; opatření přispěje k předvídatelnějšímu a rychlejšímu řízení bez dopadu na ochranu specifických vojenských zájmů.

Do kompetenčních a dohledových zákonů (banky, spořitelní a úvěrní družstva, NKÚ, státní služba, správa voleb, volební kampaně) se promítá sjednocená terminologie a přesun referencí na nový Úřad tak, aby byl institucionálně ukotven napříč právním řádem.

Navržená účinnost od 1. ledna 2027 poskytuje dostatečný čas k vybudování Úřadu, nastavení jeho vnitřních předpisů a IT systémů, metodik a vzdělávání regulovaných subjektů. Současně umožní dotčeným institucím (zadavatelé, účetní jednotky, politické strany, orgány veřejné moci) přizpůsobit se novým povinnostem a procesům. Rozsáhlý změnový zákon provádí i potřebné terminologické korekce v souvisejících předpisech, aby nedocházelo k interpretačním rozporům a kolizím.

Navrhovaná právní úprava představuje systémový balíček v oblasti boje proti korupci, který sjednocuje a posiluje rámec transparentnosti výkonu veřejné moci. Její nezbytnost plyne z potřeby:

Celkově jde o vyvážené posílení prevence, detekce a vymáhání v oblastech, kde jsou veřejné prostředky a veřejná moc vystaveny nejvyšším korupčním a reputačním rizikům. Návrh řeší nejen jednotlivé dílčí nedostatky, ale především jejich vzájemné vazby, a vytváří tak ucelený rámec, který je předpokladem pro dlouhodobě udržitelnou integritu veřejné správy a politického procesu.

Účinnost od 1. ledna 2027 přitom zajišťuje realistický časový prostor pro implementaci u všech dotčených aktérů.⁠‌​​​‌​​‌‌​​​​‌​‌⁠

Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.

3. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy a se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii

Předkládaný návrh zákona a jeho navrhovaná opatření se nedotýkají závazků z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána.

Navrhovaná opatření se nijak nedotýkají práva Evropské unie ani judikatury soudních orgánů EU.

4. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad návrhu právního předpisu na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty

Navrhovaná právní úprava představuje systémovou transformaci a konsolidaci protikorupčních agend do jednoho nezávislého ústředního správního úřadu – Úřadu pro prevenci korupce a střetu zájmů (dále jen „Úřad“) – prostřednictvím převodu kompetencí zejména z Ministerstva spravedlnosti a zároveň rozšířením stávajícího mandátu dosavadního dohledu nad financováním politiky. Tomu odpovídají desítky souvisejících novel, které v právním řádu nahrazují dosavadní odkazy na „Ministerstvo“ či „dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí“ širším pojmem „prevenci korupce a střetu zájmů“ a nově vymezují roli Úřadu (zejména v regulaci lobbování a ochraně oznamovatelů). Účinnost celého balíčku je navržena od 1. ledna 2027, což umožňuje fázovanou přípravu a rozpočtové zajištění v rozpočtových letech předcházejících nabytí účinnosti.

Metodicky se vychází z předpokladu rozpočtové neutralizace jádra nákladů skrze přesuny již dnes existujících výdajů (personálních i věcných) z dotčených kapitol státního rozpočtu, a to zejména z kapitol, které v současnosti financují výkon přesouvaných agend (Ministerstvo spravedlnosti, dosavadní dohled nad financováním politické soutěže). Jednorázové pořizovací náklady (zejména IT a datová integrace, metodiky, školení, úpravy interních procesů) vzniknou primárně v přípravném období 2026 a v prvním roce účinnosti 2027; průběžné provozní náklady Úřadu budou pokryty v rámci nové kapitolní struktury s odpovídající redukcí dotčených výdajů v převáděných rezortech. Tato metodika odpovídá charakteru návrhu, který nezakládá rozsáhlá nová hmotná práva s přímými výdaji, ale zejména reorganizuje dohled, reporting a sankční působnost.

Návrh v celé řadě zákonů nahrazuje terminologii a kompetenční odkazy tak, aby centrálním nositelem agend byla nová nezávislá autorita („Úřad“). Tyto změny společně potvrzují přesun personálních, materiálních a IT kapacit ze stávajících nositelů (zejména Ministerstva spravedlnosti) na nový Úřad. Předpokládá se, že většina osobních a provozních výdajů bude kryta přesunem rozpočtových prostředků, s omezeným jednorázovým navýšením na integraci a rozšíření systémů (viz níže).

Provozní náklady: po naběhnutí efektů konsolidace (od roku 2028) se předpokládá stabilizace na úrovni blízké současnému součtu výdajů na dosavadní rozptýlené agendy (s potenciálem dílčích úspor díky jednotné správě systémů a sdílené podpoře).

Nově se posiluje dohled nad financováním politických stran a hnutí zavedením „výzvy k prokázání skutečného zdroje“ darů a jiných plnění a zpřesněním pravidel o nepřípustnosti plnění, jejichž skutečný zdroj není v ČR nebo EU. To si vyžádá metodické a analytické kapacity Úřadu (posouzení zdrojů, práce s daty, mezinárodní spolupráce), avšak bez zásadních nových přímých transferů ze státního rozpočtu. Možné příjmy plynou ze sankcí v případě porušení, přičemž jejich inkaso není primárním cílem normy a nelze je ex ante spolehlivě kvantifikovat.

Návrh zavádí nové oznámení o peněžních a investičních prostředcích (nad 100 000 Kč) a zpřesňuje oznamování příjmů a závazků, současně však cíleně vyjímá řadu neuvolněných komunálních funkcionářů z nejinvazivnějších oznamovacích povinností – čímž snižuje administrativní zátěž na územní úrovni. Pro státní rozpočet to znamená náklady na vývoj a úpravu IT řešení (evidence, zpracování, kontrola) a posílení kontrolní činnosti u Úřadu; tyto náklady budou zčásti kompenzovány redukcí zatížení obcí a měst. Vynucování je dále posíleno jasným rozdělením příslušnosti k projednání přestupků (Úřad, ÚOOÚ, ORP), což z hlediska státního rozpočtu znamená přesun spisů a činností spíše než jejich absolutní nárůst.

Převod agendy lobbování z Ministerstva spravedlnosti na Úřad vyžaduje přesměrování existujících prostředků (provoz registrů, kontrolní a evidenční činnosti). Doplňkové náklady mohou vzniknout při zveřejňování informací o lobbování v důvodových dokumentech návrhů právních předpisů (zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv), což však půjde primárně o organizačně-procesní úpravy v rámci stávajících kapacit předkladatelů bez významného rozpočtového dopadu.

Zavedení neplatnosti zadání zakázky malého rozsahu dodavateli naplňujícímu vylučovací důvody a vyloučení u zvlášť citlivých střetů zájmů (člen vlády, vedoucí ÚSÚ; včetně režimu poddodavatelů) může vést ke krátkodobému zvýšení transakčních nákladů (dodatečná kontrola, výměna poddodavatele, případná opakovaná zadání). Ve středním a dlouhém období se však očekává snížení ztrát z rizikových plnění a sporů a posílení hospodárnosti nákupů. Přímý dopad na státní rozpočet je tedy převážně neutrální až pozitivní (úspory z lepší integrity), u jednotlivých zadavatelů může být přechodově mírně nákladový (nastavení interních kontrol).

Zpřísnění některých sankcí a rozšíření kvalifikovaných skutkových podstat má preventivní charakter; bez okamžitého přímého rozpočtového dopadu. Okrajově může dojít k mírnému zvýšení nároků na OČTŘ a justici (komplexnější kauzy), přičemž tato zátěž je obtížně kvantifikovatelná a předpokládá se v mezích stávajících kapacit.

Zavedení funkčního období ředitelů a povinných výběrových řízení přinese marginální procesní náklady (činnost výběrové komise, zveřejňování výzev, administrace), které budou rozpočtovány v rámci kapitol zřizovatelů (Ministerstvo zdravotnictví) a rozpočtů samotných fakultních nemocnic. Přechodná ustanovení rozkládají dopady v čase, čímž se minimalizuje jednorázový fiskální tlak.

Nová úprava střetu zájmů cíleně vyjímá vybrané neuvolněné komunální funkcionáře z nejrozsáhlejších oznamovacích povinností, což pro obce a města znamená úsporu administrativy (méně podání, menší zátěž agend podpory, menší potřeba interní asistence). Naopak v oblasti veřejných zakázek mohou vybraní zadavatelé (zejména statutární města a jejich organizace) přechodově nést náklady spojené s nastavením kontrolních kroků podle nového § 48 odst. 8 a interní metodiky pro zakázky malého rozsahu. Očekává se však, že tyto náklady budou jednorázové (revize směrnic, školení) a následně se stabilizují bez významných dopadů na běžné provozní rozpočty.

U příspěvkových organizací (včetně fakultních nemocnic) se kromě bodů uvedených výše nepředpokládají nové mandatorní výdaje; fiskální dopad spočívá v procesních úpravách (výběrová řízení, metodiky, školení) krytých z běžných rozpočtů zřizovatelů. Státní fondy nejsou tímto návrhem přímo dotčeny novými výdaji; v rovině veřejných zakázek se uplatní obecné přínosy integrity a prevence rizikových plnění.

Klíčovým jednorázovým nákladem je úprava a propojení informačních systémů: evidence lobbování, rozhraní pro zveřejňování informací o lobbování v důvodové dokumentaci, moduly pro nová oznámení podle zákona o střetu zájmů a analytická nadstavba pro dohled nad financováním politických stran a hnutí (včetně nástroje pro výzvu k prokázání skutečného zdroje plnění). Tyto investice jsou nezbytné k účinnému výkonu nové konsolidované působnosti Úřadu a budou jednorázové s následným běžným provozem.

Po dokončení integrace se předpokládá běžný provozní režim s náklady odpovídajícími dosavadnímu součtu provozů jednotlivých agend (lobbování, whistleblowing, střet zájmů, politické peníze), avšak s úsporou duplicit (sdílená infrastruktura, jednotné metodiky, společné servisní činnosti). U veřejných rozpočtů mimo státní rozpočet lze očekávat snížení nákladů na lokální IT podporu některých evidencí (díky centrální správě a metodickému vedení Úřadu).

Zpřesnění příslušnosti k projednávání přestupků, úprava pravidel pro určování horní hranice pokut vázané na hodnotu aktiv a možnost kvalifikovaného odhadu v krajních případech posilují vynutitelnost bez přímého rozpočtového nároku. Případné příjmy z pokut nelze předjímat jako spolehlivý zdroj (zásada prevence a proporcionality); jejich inkaso je vedlejším efektem zvýšené vymahatelnosti. V krátkodobém horizontu lze očekávat mírný nárůst agendy Úřadu a dotčených správních orgánů, krytý přesunem kapacit a rutinními rozpočtovými úpravami v rámci kapitol.

Zkrácení prostoru pro střet zájmů u nejvyšších představitelů a jejich skutečně vlastněných společností a jejich vylučování v inkriminovaných zakázkách může v čase snížit transakční i fiskální ztráty z neefektivních či napadených plnění. Tyto přínosy jsou obtížně kvantifikovatelné, ale v komparaci se zahraniční praxí představují klíčový motiv integritních reforem a bývají patrné se zpožděním několika let (po stabilizaci pravidel a metodik).

Lepší dohled nad financováním politických stran a hnutí a nad střetem zájmů, včetně přesněji cílených oznamovacích povinností a sjednocené metodiky, zvyšuje důvěru občanů i investorů v institucionální prostředí. Nepřímým důsledkem bývá nižší riziková prémie ve veřejných zakázkách a větší konkurence v tendrech, což opět působí úsporně na veřejné rozpočty.

S ohledem na účinnost od 1. ledna 2027 se předpokládá:

Závěrem návrh má převážně organizačně-kompetenční povahu s cílem sjednotit integritní agendy do jednoho nezávislého ústředního správního úřadu. Přímé fiskální náklady pro stát se soustřeďují do jednorázové IT a procesní integrace a do počátečního posílení metodické a kontrolní kapacity; průběžné provozní náklady budou kryty převodem stávajících rozpočtových prostředků. U obcí a krajů se kombinují počáteční úpravy postupů ve veřejných zakázkách s úlevami v části oznamovacích povinností; u příspěvkových organizací jsou dopady marginální. V delším horizontu se očekává pozitivní saldo díky vyšší integritě a vymahatelnosti, které snižují rizika neefektivních výdajů a posilují hospodárnost veřejných nákupů.