Rozvíjející se systém místních samospráv, růst suverenity, kompetencí a zodpovědnosti místních orgánů vyvolal potřebu reformovat systém financování obcí a posílit úlohu skutečných místních daní, jejichž výnos je zcela příjmem rozpočtu obcí. Součástí této reformy je i nutnost vytvořit obecní (místní) daně. Za místní daň je v současné době možno pokládat pouze daň z nemovitostí. Charakter místních daní mají i dosavadní místní poplatky, jejichž právní úprava tomu plně neodpovídá.
Místní poplatky jsou obsahem hmotně právního zákona ČNR č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění zákona ČNR č. 184/1991 Sb., zákona č. 338/1992 Sb., zákona č. 48/1994 Sb. a zákona č. 305/1997 Sb. a zákona č. 149/1998 Sb.. Správa místních poplatků je upravena zákonem ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Rozsah pravomocí obcí v oblasti místních poplatků je stanoven zákonem ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů.
Předmětem návrhu zákona jsou obecní daně. Na vybírání těchto daní budou obce plně zainteresovány, neboť budou jejich rozpočtovým příjmem. O zavedení jednotlivých druhů daní nebudou obce rozhodovat obecně závaznou vyhláškou, ale podle místních podmínek a potřeb budou touto vyhláškou konkretizovat výši sazby a upravovat případné osvobození. Správa obecních daní bude patřit do samostatné působnosti obce. Výkon jejich správy bude svěřen obecnímu úřadu, který bude mít právo, při zachování zásady mlčenlivosti a neveřejnosti řízení, činit opatření potřebná ke správnému a úplnému zjištění, stanovení a splnění daňových povinností, zejména právo vyhledávat daňové subjekty, daně vyměřit, vybrat, vyúčtovat, vymáhat nebo kontrolovat.
Tyto daně budou řešit pouze část daňových příjmů obcí. Na výši ostatních daňových příjmů nemají obce přímý vliv a výkon jejich správy je v kompetenci jiných územních finančních orgánů.
Právní úprava obecních daní předpokládá zachování většiny dosavadních místních poplatků transformovaných do podoby daní a na základě požadavků obcí zavedení zcela nových druhů nestátních daní.
Navrhovaná úprava uplatňuje uznávané a zavedené principy tzv. lokálních daní v zemích ES, které spočívají :
- v odpovědnosti představitelů obce při rozhodování o tom, zda lokální daně v územním obvodu obce zvýšit a zároveň zvýšit i výdaje nebo daně i výdaje snížit,
- ve vyjádření místních priorit obce a jejich občanů a v orientaci příjmů a výdajů obecního rozpočtu podle zvláštností daného území a preference jejich obyvatel.
Obecní daně nebudou ani nemohou znamenat, že veškeré výdaje obce budou financovány z jejich výnosů. Přesto by však úloha těchto daní neměla být zanedbatelná a měla by vytvořit dostatečný potenciál místních daní za veřejné služby a rozšířit možnost obcí účinně regulovat místní rozvoj v souladu se závěry Rezoluce o financování místní správy (obcí) ze setkání ministrů odpovědných za místní správu v Lisabonu v roce 1996.
Vzhledem k tomu, že nestátní daně mají přímou návaznost jednak na organizační strukturu správních územních celků a dále na rozsah úpravy nepřímých daní, nelze využít právní úpravy v zemích ES pro potřeby České republiky. Existují však určité principy, které je třeba dodržet. Navrhované obecní daně respektují a splňují kritéria, která jsou u místních daní požadována. Jedná se o :
a) kriterium přivlastňovací - výnos daní připadá obci,
b) kriterium sazby - výše daňové sazby je určena obcí,
c) kriterium inkasa - daň musí být spravována obcí,
d) kriterium rozhodovací - o daňovém základu rozhodne obec.
Pro místní daně jsou podstatná především první dvě kriteria. Rozhodovací kriterium není dle zahraničních expertů nezbytné.
Návrh je v souladu s ústavním pořádkem.
Finačně ekonomický rozbor
Výnos místních poplatků v roce 1998 činil 2 mld. Kč, což představuje podíl na vlastních příjmech obcí 1,87 %.
Při uplatnění navrhovaných úprav se předpokládá výnos z obecních daní cca 6 mld. Podíl obecních daní na vlastních příjmech bude činit cca 4,9 %.
Lze počítat s tím, že zavedení obecních daní sníží výnosnost daně z příjmu právnických osob maximálně o 56 mil. Kč a daně z příjmu fyzických osob maximálně o 25 mil. Kč. Reálnější se ovšem jeví předpoklad snížení daně z příjmu právnických osob o 28 mil. Kč a daně z příjmu fyzických osob o 13 mil. Kč. Veškeré snížení výnosu daně z příjmu fyzických osob dopadne na rozpočet obcí. Ze snížení výnosu daně z příjmu právnických osob dopadne na státní rozpočet 80% a na rozpočet obcí 20%.
Vzhledem k tomu, že obce v současné době vykonávají správu dosavadních místních poplatků, nepředpokládá se podstatné zvýšení nákladů se zavedením obecních daní. Zvýšené náklady cca 6 mil. Kč si vyžádá zajištění formulářů daňových ohlášení, které ovšem usnadní správu obecních daní oproti místním poplatkům a budou pozitivně ovlivňovat plnění platební povinnosti. Snížení administrativní náročnosti se předpokládá zavedením těchto daní přímo zákonem a stanovením oznamovací a dalších povinností pro poplatníky. Tyto daně nepřinesou ani zvýšené administrativní zatížení občanů. V současné době většina obecně závazných vyhlášek o místních poplatcích obsahuje pro poplatníky povinnost podat ohlášení nebo oznámení jeho poplatkové povinnosti, a to bez bližšího určení formy tohoto podání. Pro poplatníka je jednodušší vyplnit předepsané náležitosti tiskopisů a správce daně obdrží veškeré potřebné informace pro vybrání daně ve správné výši.
K § 1
Ustanovení obsahujetaxativní výčet obecníchdaní, které tvoří soustavu nestátních daní, jejichž výnos je zcela příjmem obcí a správa těchto daní náleží do samostatné působnosti obce.
K § 2- Daň infrastrukturní
Dani podléhá infrastruktura, kterou obec vybudovala na své náklady po dni účinnosti tohoto zákona, pro pozemky, které budou ve schválené územně plánovací dokumentaci vymezeny jako zastavitelné území (určené pro novou výstavbu na dosud nezastavěných pozemcích nebo části zastavěného území obce, určené k přestavbě stávající zástavby).
Zákon v taxativním výčtu vyjmenovává stavby, u kterých náklady na jejich vybudování jsou základem pro vyměření daně. Předmětem nákladů nejsou stavby, jejichž úhrada je stanovena jiným právním předpisem a stavba bude realizována jiným stavebníkem než je obec ( např. rozvod elektrické energie ).
Mimo obec, která bude infrastrukturu zajišťovat, se bude tedy na nákladech podílet, v zákonem určeném podílu, i vlastník pozemku.
Infrastrukturní daň nelze směšovat s každoročně placenou daní z nemovitostí, neboť ta je vyměřena podle hodnoty pozemků, stanovené k výchozímu datu a po několik let zůstává beze změn.
Poplatníkem je vlastník pozemku vymezeného ve schválené územně plánovací dokumentaci jako území zastavitelné po vydání stavebního nebo jiného povolení podle zákona o územním plánování a stavebním řádu pro jeho vlastní stavbu, která je hlavní stavbou na pozemku. Pokud by byla poplatníkem daně obec, je podle zákona od placení daně osvobozena.
Při stanovení sazby daně bude správce daně vycházet z 10% až 20% skutečně vynaložených nákladů na 1 m2 vybudované infrastruktury násobených výměrou pozemku ve vlastnictví poplatníka.
Daňová povinnost vzniká až po vydání kolaudačního rozhodnutí na infrastrukturní stavby. S termínem tohoto rozhodnutí musí být poplatník seznámen. Vzhledem k tomu, že správci daně nejsou známy všechny osoby povinné zaplatit daň, využívá v daném případě návrh zákona doručení tzv. veřejnou vyhláškou. Na základě sdělené informace o vydání kolaudačního rozhodnutí stanoví návrh zákona povinnost poplatníka podat daňové přiznání.
Správce daně daň vyměří. Předpokládá se využití především formy hromadného předpisného seznamu.
K § 3 - Daň za lázeňský nebo rekreační pobyt
Daň se vztahuje na léčebný nebo rekreační pobyt uskutečněný za úplatu. Poplatníkem daně je fyzická osoba, která se za tímto účelem v obci zdržuje. Vzhledem k tomu, že větší počet poplatníků pobývá v místě pouze přechodně, obvykle s krátkou dobou trvání, je nutné využít pro daňovou správu další daňový subjekt, a tím je plátce daně, kterým je ubytovatel. Této osobě, která je v přímém kontaktu s poplatníkem, zákon stanovuje další povinnosti umožňující obci sledování, kontrolu a vybrání daně. Pro plátce daně návrh zákona stanoví jednak oznamovací povinnost, povinnost vést evidenci ubytovaných osob a povinnost v určených termínech podat daňové hlášení.
Zákon obsahuje široké osvobození osob, u kterých se z určitých sociálních důvodů vybírání daně neuplatní.
Sazba daně je odlišně upravena u pobytu, který je uskutečněn za účelem komplexní nebo příspěvkové lázeňské léčby, od pobytu samopláteckého léčení a rekreace. Nižší rozpětí sazby je stanoveno u pobytu z důvodu komplexní lázeňské péče, která je plně hrazena pojišťovnou nebo u příspěvkové lázeňské péče, u níž zdravotní pojišťovna hradí pojištění a léčení pojištěnce. Obě tyto lázeňské péče jsou součástí léčebného procesu, který představuje léčbu závažných zdravotních stavů a mnohdy je též alternativou lůžkové péče v jiných zdravotnických zařízeních. Pobyt tzv. samoplátců je postaven naroveň pobytu rekreačního.
K § 4 - Dani z odpadů
Navrhovaná daň, jejímž předmětem je komunální odpad vymezený zákonem č. 125/1997 Sb., o odpadech, zvýší finanční příjem obce a tím jí umožní splnění a finanční zajištění povinnosti komunální odpad zneškodňovat. V současné době je příjem obce na tuto činnost hrazen z úhrady vybírané od fyzických osob za svoz, třídění a zneškodňování odpadu. Tato praxe se ovšem ukázala jako nevyhovující.
Poplatníkem daně je fyzická osoba, která má v obci trvalý nebo dlouhodobý pobyt. Současně zákon navrhuje za poplatníka i fyzickou osobu, vlastnící popřípadě spoluvlastnící stavbu určenou nebo sloužící k individuální rekreaci. V takovém případě bude daň placena ve dvou splátkách za stavbu pouze jednou, a to jedním společným zástupcem. Tímto je vyhověno především námitkám obcí, že na jejich území se zdržují rekreanti a chalupáři, kteří se v současné době na úhradě za svoz, třídění a zneškodňování odpadu nepodílejí.
Navrhovaná maximální sazba daně 420 Kč za osobu a rok (tj. 35 Kč/osoba/měsíc) vychází z kalkulací nákladů na likvidaci komunálního odpadu. Náklady na netříděný komunální odpad činí v České republice v průměru 282 Kč/osoba/rok. Obec je však povinna třídění odpadu zajistit. Celkové náklady spojené s likvidací veškerého komunálního odpadu, tj. včetně třídění, činní v průměru 420 Kč/osobu/rok. Navrhovaná sazba je maximální, předpokládá se tedy, že obec sazbu daně přizpůsobí vlastním potřebám a podmínkám v rozpětí sazby určené zákonem. Místní daň z odpadů existuje i v některých státech EU, např. ve Francii a Nizozemí (místní daň za odstranění domácího odpadu).
K § 5 - Daň ze psa
Předmětem daně je pes starší než tři měsíce, a to od počátku kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém pes dovršil tento věk. Stáří psa je shodné s povinností jeho očkování ve smyslu veterinárního zákona. Další prokazování stáří psa není opodstatněné vzhledem k tomu, že náklady spojené s administrativním jednáním obce by byly vyšší než výnos daně.
Za poplatníka je považován chovatel psa, kterým se rozumí fyzická nebo právnická osoba, která psa chová nebo drží. Daň se platí v místě jeho trvalého pobytu nebo sídla, u cizinců podle místa jejich pobytu. Stanovení místní příslušnosti obce ve vazbě na uvedená místa pobytu je nezbytné pro spravovatelnost této daně. Poplatník má povinnost podat daňové přiznání do konce kalendářního měsíce, ve kterém pes dovršil stáří tří měsíců. Kromě této povinnosti má poplatník povinnost nahlásit správci daně změny veškerých údajů, které jsou obsahem daňového přiznání. Jednoduchá úprava odpovídá potřebám správy této daně. K omezení daňových úniků je do návrhu zákona zapracována možnost správce daně obce, na jehož území se pes nachází, požadovat, aby poplatník prokázal zaplacení daně.
Přesto, že je sazba daně stanovena na kalendářní rok, zákon předpokládá možnost zaplacení daně v alikvotní části v případě zániku daňové povinnosti v průběhu zdaňovacího období.
K § 6 - Daň z reklamy
Předmětem daně jsou veškeré reklamy umístěné na stavbách a pozemcích pokud jsou viditelné z veřejných prostorů. Pojem “viditelných z veřejných prostorů” je využit z ustanovení § 71 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. Za reklamu se nepovažuje označení podniku či provozovny umístěné na objektech nebo v objektech, ve kterých fyzická či právnická osoba provozuje svou činnost.
Poplatníkem je prioritně fyzická nebo právnická osoba, která reklamu provozuje, tj. která zabezpečuje reklamní činnost. Pokud není reklama zajišťována jako podnikatelská činnost je poplatníkem osoba, v jejíž prospěch je reklama činěna, tj. v případech zajištění reklamy jiným způsobem než formou zakázky u reklamní agentury. Poplatníci jsou povinni vést evidenci provedených reklam, doby a místa jejich umístění. Na základě této evidence (kterou může správce daně kdykoliv kontrolovat) podají poplatníci čtyřikrát v roce daňové přiznání.
Sazba daněje stanovena od 5 až do 10 Kč za každý i započatý m2 plochy reklamy a každý započatý den. Pro určité druhy reklam a reklamy umístěné ve vymezených částech obce může obec zvýšit sazbu daně až na desetinásobek.
K § 7 - Daň z ubytování
Daň se vztahuje na každé lůžko využité pro přechodné ubytování za úplatu v zákonem stanovených zařízeních. Vymezení pojmů jednotlivých zařízení je obsahem ustanovení § 3 vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu.
Poplatníkem daně je osoba, která poskytla ubytovací služby. Tato osoba má zákonem stanovené povinnosti, které vedou k řádnému vybrání daně. Jedná se o oznamovací povinnost, povinnost vést evidenci ubytovaných osob a povinnost podat daňové přiznání.
Sazba daně je stanovena na každé využité lůžko a každý započatý den.
K § 8 - Daň ze vstupného
Předmětem daně je vybrané vstupné na kulturní, sportovní a prodejní akce a akce obdobného charakteru. Zákon vymezuje pojem vstupné.
Poplatníkem je fyzická nebo právnická osoba, která příslušnou akci pořádá. V případě jednorázových akcí bude poplatník povinen oznámit správci daně termín konání akce včetně své úplné identifikace. Tyto informace jsou pro správce daně nezbytné pro vybrání daně vzhledem k tomu, že po skončení akce se poplatník již obvykle v obci nezdržuje. Povinnost podat daňové přiznání je upravena s ohledem na odlišnost jednorázových akcí od akcí opakovaných.
Sazba daně je upravena procentuální částkou.
K § 9 - Daň z nevýherních hracích přístrojů
Předmětem daně jsou mechanické a elektronické přístroje na zábavné hry, do kterých se na začátku a při pokračování hry vkládá určitá finanční hotovost nebo zahájení hry na přístroji předchází zaplacení finanční částky, přičemž tyto přístroje nevydávají peněžní výhru ani jiné předměty směnitelné za peníze. Smyslem hry je tedy zábava, potěšení hráče, případně získání prémie např. ve formě bezplatné hry nebo dosažení bodů nebo získání drobného věcného předmětu, který nesmí být v rámci provozování přístroje směnitelný za žádnou peněžní částku. Podmínkou prvního zdanění bude jejich umístění na místo provozu. V současné době tyto přístroje nepodléhají žádnému povolovacímu řízení. Do předmětu daně se nezahrnují přístroje sportovního zaměření (např. kulečníky, kuželky, šipky, bowling) za podmínky, že se v daném sportu pořádají sportovní soutěže na republikové či mezinárodní úrovni a přístroje pro děti předškolního věku (houpadla apod.).
Poplatníkem je fyzická a právnická osoba, která je provozovatelem přístroje. Daň je vybírána osobou, která užívá stavbu, její část nebo zařízení, ve kterém je nevýherní hrací přístroj umístěn. Zařazení dalšího daňového subjektu (plátce daně) je nutné s ohledem na spravovatelnost uvedené daně. Plátce daně, popř. poplatník, má stanovenou povinnost podat oznámení o vzniku a zániku daňové povinnosti a v návaznosti podat daňové hlášení.
Sazba daně je od 200 až do 500 Kč za jeden nevýherní hrací přístroj a kalendářní měsíc.
K § 10 - Daň z výherních hracích přístrojů
Předmětem daně je výherní hrací přístroj, na který bylo vydáno povolení k provozování ve smyslu zákona ČNR č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů.
Poplatníkemje provozovatel tj. právnická osoba, která má přístroj ve vlastnictví nebo v užívání na základě smlouvy. Stanovení osoby poplatníka vychází rovněž ze zákona o loteriích a jiných podobných hrách. Poplatník je povinen podat daňové přiznání, tento institut zajistí pro správce daně informace o počtu povolených výherních hracích přístrojů poplatníka a délky trvání vydaného povolení k provozování.
Sazba daně je stanovena od 1000 až do 3000 Kč za jeden výherní hrací přístroj a měsíc. Vzhledem k tomu, že sazba daně je stanovena na jeden měsíc, upravuje návrh zákona počítání této lhůty, aby nedocházelo k záměně s měsícem kalendářním. Daň se platí ve třech termínech v návaznosti na vydané správní povolení k provozování výherního hracího přístroje.
K § 11 - Daň za zvláštní způsob užívání veřejného prostranství
Předmětem daně jsou zvláštní způsoby užívání veřejného prostranství, které jsou zákonem stanoveny v taxativním výčtu. Důvodem zdanění je omezení užívání daných prostor veřejností ve prospěch určitého subjektu. Místa, která jsou obcí považována za veřejné prostranství musí být vymezena v obecně závazné vyhlášce a mohou být pouze ve vlastnictví státu a územně samosprávných celků. Charakter veřejného prostranství je vyjádřen obecným užíváním, přičemž meze jeho užívání jsou dány pouze nutností respektovat stejná oprávnění ostatních uživatelů.
Poplatníkem je osoba, která některým ze způsobů zvláštního užívání veřejné prostranství užívá. Povinnosti poplatníka vůči správci daně jsou stanoveny odlišně v případě užívání po dobu kratší čtyři dnů v kalendářním měsíci od užívání nad uvedenou dobu. Oznamovací povinnost zajišťuje pro správce daně informace o záborech veřejného prostranství a o osobách povinných tuto daň platit.
V případě záboru veřejného prostranství pro prodejní účely může obec navýšit sazbu daně až desetkrát.
K § 12
V souladu s Ústavním zákonem č. 1/1993 Sb. ze dne 16. prosince 1992, který upravuje v článku 104 zmocnění obcí, jako územně samosprávných celků, vydávat v mezích své působnosti a základě zákona obecně závazné vyhlášky, zakládá zákon o obecních daních zmocnění obcí vydat obecně závaznou vyhlášku.V těchto vyhláškách obec stanoví konkrétní sazbu daní, případné osvobození od daní a určí místa, která jsou v obci považována za veřejná prostranství. Tím je zajištěna suverenita obcí, pokud jde o výnos příjmů z obecních daní.
Návrh zákona řeší i situaci, kdy obec obecně závaznou vyhlášku nevydá. V tomto případě se za konkrétní sazbu daně považuje dolní hranice sazby určená
zákonem. Za veřejné prostranství se považují pouze místa, která jsou ve vlastnictví obce a jejich vymezení provede příslušný okresní úřad, který rovněž zajistí prostřednictvím obce vyvěšení vyhlášky.
K § 13
Správu obecních daní zařazuje zákon do samostatné působnosti. Výkon této správy však svěřuje zákon obecnímu úřadu, který má právo, při zachování zásady mlčenlivosti a neveřejnosti řízení, činit veškerá opatření potřebná k vybrání daní. Za odvolací orgán je určen okresní úřad, který svým výkonem státní správy nad obcemi nejlépe odpovídá navrhované úpravě.
K § 14
Za nesplnění povinnosti zaplatit daň ve lhůtě splatnosti zavádí zákon vlastní sankční opatření. Z tohoto důvodu nebudou využity sankce za nesplnění povinnosti peněžitého charakteru ve smyslu zákona o správě daní a poplatků nebo zákona o obcích.
Pro zjednodušení výkonu daňové správy obcemi upravuje zákon vlastním způsobem zákonné podmínky pro využití tzv. pomůcek. Jedná se o úsek řízení, který při plném využití zákona o správě daní a poplatků obce nejvíce administrativně zatěžoval u vybírání místních poplatků.
K § 15
Toto ustanovení obsahuje zmocnění pro obec prominout zcela nebo částečně ve vyjímečných a zvlášť odůvodněných případech i daň nebo její příslušenství. Zákon nestanovuje žádný finanční limit vzhledem k tomu, že se jedná o vlastní příjem obce.
K § 16
Nestanoví-li zákon o obecních daních jinak, vztahuje se na řízení zákon o správě daní a poplatků.
K § 17
Na povinnost zaplatit místní poplatek, která vznikla před účinností tohoto zákona, se vztahuje zákon České národní rady č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
K § 18
Dané ustanovení obsahuje zrušení zákona o místních poplatcích a dalších zákonů, kterými byl tento zákon měněn nebo doplňován. Současně je zrušen i zákon o soustavě daní.
K § 19, k § 20 a k § 21
Uvedená ustanovení obsahují změny zákonů, které je nutné provést v souladu s navrhovaným zákonem o obecních daních.
K § 23
V souladu s plánem legislativních prací se předpokládá účinnost zákona dne 1.ledna 2000.
V Praze dne 22. září 1999
Předseda vlády České republiky
Ing. Miloš Zeman v.r.
Ministr financí České republiky
Doc. Ing. Pavel Mertlík, CSc. v.r.
Platné znění částí zákonů s vyznačením změn
Změna zákona č. 305/1997 Sb.
( Čl.IV
Změna a doplnění zákona České národní rady č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů
Zákon České národní rady č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění zákona České národní rady č. 184/1991 Sb., zákona České národní rady č. 338/1992 Sb. a zákona č. 48/1994 Sb., se mění a doplňuje takto:
1. V § 1 se za písmenem f) nahrazuje tečka čárkou a doplňuje se písmeno g), které zní:
"g) poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj.".
2. Za § 10 se vkládá nový § 10a), který včetně poznámky č. 15) zní:
"§ 10a
(1) Poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj podléhá každý povolený hrací přístroj.15) Obec není povinna poskytnout osvobození od tohoto poplatku.
(2) Poplatek za výherní hrací přístroj platí jeho provozovatel.
(3) Sazba poplatku za každý výherní hrací přístroj na tři měsíce činí od 5000 Kč do 20 000 Kč.
-----------------
15)Zákon ČNR č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění zákona č. 70/1994 Sb.". )
Změna zákona č. 149/1998 Sb.
( Čl.IV
Zákon České národní rady č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění zákona České národní rady č. 184/1991 Sb., zákona České národní rady č. 338/1992 Sb., zákona č. 48/1994 Sb. a zákona č. 305/1997 Sb., se mění takto:
§ 10a odst. 3 zní:
"(3) Sazba poplatku za každý výherní hrací přístroj na tři měsíce činí od 1000 Kč do 5000 Kč.". )
Změna zákona č. 302/1993 Sb.
( Čl. III
Zákon č. 212/1992 Sb., o soustavě daní, se mění takto :
V § 3 odst. 2 se vypouští věta druhá.
V § 3 se vypouští odstavec 3. )
Změna zákona o odpadech
( § 10
Úhrada za svoz, třídění a zneškodnění komunálního odpadu
(1) Cenu za svoz, třídění a zneškodnění komunálního odpadu platí fyzické osoby obci ve výši, která je v souladu se zvláštními předpisy.17)
(2) Původci, kteří na základě písemné dohody využívají systémsběru a třídění komunálního odpadu stanovený obcí, platí cenu sjednanou v dohodě s obcí.
(3) Úhrada za svoz, třídění a zneškodnění komunálního odpadu jepříjmem obce.
(4) Z úhrady jsou hrazeny náklady obce spojené s tříděnýmsběrem, svozem, tříděním, využitím a zneškodněním komunálního odpadu, případně odpadu umístěného na nemovitosti obce, u kterého není známa fyzická nebo právnická osoba, která odpad na nemovitosti, která není určena k odkládání odpadů, umístila (§ 3
odst. 7).
------------------------------------------------------------------
17) Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění zákona č. 135/1994 Sb.
Zákon ČNR č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění zákona č. 135/1994 Sb. )
§ 27
Obce
(1) Obce
a) vydávají souhlas k podnikání v oblasti nakládání s komunálním odpadem na území obce,
b) mohou ukládat pokuty fyzickým osobám podle zvláštního zákona22) za neplnění povinností vyplývajících z obecně závazné vyhlášky,
c) mohou ukládat podle tohoto zákona pokuty právnickým osobám nebo fyzickým osobám oprávněným k podnikání, které neplní povinnosti vyplývající z obecně závazné vyhlášky nebo nemají zajištěné využití nebo zneškodňování odpadů,
d) mohou právnickým osobám nebo fyzickým osobám oprávněným k podnikání stanovit podmínky a lhůty pro zjednání nápravy,
e) kontrolují, jak právnické osoby a fyzické osoby plní povinnosti vyplývající z obecně závazné vyhlášky a zda právnické osoby nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání mají zajištěno využití nebo zneškodňování odpadů,
( f) určují výši úhrady za svoz, třídění a zneškodňování komunálního odpadu podle zvláštních předpisů,17) )
(g) f) mohou vyžadovat od fyzických osob prokázání toho, jak s komunálním odpadem naložily (§ 9 odst. 2).
(2) Ustanovení odstavce 1 písm. d) se nepoužije, je-li původcem odpadů nebo provozovatelem zařízení ke zneškodňování odpadů obec sama.