Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Tento předpis byl zrušen s účinností od 1. 1. 2004. Níže je jeho poslední znění před zrušením. Na skutečnosti z doby před zrušením se může dál použít; rozhoduje o tom zrušovací předpis a jeho přechodná ustanovení.

Zákon o soustavě daní

212/1992 Sb.
Znění k 1. 1. 1994historické

3 znění

    212
    ZÁKON
    ze dne 15. dubna 1992
    o soustavě daní
    Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
    § 1
    (1) Soustavu daní v České a Slovenské Federativní Republice tvoří
    1. Daň z přidané hodnoty včetně daně při dovozu.
    2. Daně spotřební, a to
    a) daň z uhlovodíkových paliv a maziv,
    b) daň z lihu a destilátů,
    c) daň z piva,
    d) daň z vína,
    e) daň z tabáku a tabákových výrobků.
    3. Daně z příjmů:
    a) daň z příjmů fyzických osob,
    b) daň z příjmů právnických osob.
    4. Daň z nemovitostí.
    5. Daň silniční.
    6. Daň z dědictví a darování.
    7. Daň z převodu nemovitostí.
    8. Daně k ochraně životního prostředí.
    (2) Jiné daně než ty, které jsou uvedeny v odstavci 1, nelze stanovit.
    § 2
    (1) Zákon Federálního shromáždění upravuje daň z přidané hodnoty včetně daně při dovozu, daně spotřební a daně z příjmů.
    (2) U daní z příjmů upravuje zákon Federálního shromáždění okruh poplatníků, předmět daně a základ daně a výchozí daňovou sazbu včetně rozsahu možných odchylek v konstrukci těchto daní v obou republikách.
    (3) U daní spotřebních upravuje zákon Federálního shromáždění i rozsah případných možných odchylek v sazbě těchto daní.
    § 3
    (1) Poplatníci se sídlem či bydlištěm v zahraničí mají v České a Slovenské Federativní Republice jednotné daňové povinnosti. Úprava způsobu vyloučení dvojího vnitrostátního a mezinárodního zdanění je jednotná.
    (2) Nemovitosti podléhají zdanění v té republice, ve které leží.
    § 4
    (1) Zdaňovacím obdobím je kalendářní rok; odchylky může stanovit příslušný zákon.
    (2) Daň nelze vyměřit ani vymáhat po uplynutí tří let od konce kalendářního roku, v němž byl poplatník nebo plátce povinen podat přiznání nebo hlášení, popřípadě dlužník srazit daň nebo zálohu na tuto daň.
    (3) Je-li v této lhůtě proveden úkon k vyměření nebo vymáhání daně, běží lhůta pro vyměření nebo vymáhání znovu od konce kalendářního roku, ve kterém byl poplatník nebo plátce, popřípadě dlužník o tomto úkonu zpraven; vyměřit a vymáhat daň lze však nejpozději do deseti let počítaných od konce kalendářního roku, v němž byl poplatník nebo plátce povinen podat přiznání nebo hlášení, popřípadě dlužník srazit daň nebo zálohu na tuto daň.
    (4) Jsou-li ve státě, ve kterém má poplatník sídlo nebo bydliště, stanoveny k vyměření nebo vymáhání daně lhůty delší, než jsou lhůty uvedené v odstavcích 2 a 3, platí pro něho lhůty stanovené v tomto státě.
    § 5
    Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.
    Havel v. r.
    Dubček v. r.
    Čalfa v. r.

    Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací