Důvodová zpráva

Důvodová zpráva k Úmluva o kontrole nabývání a držení střelných zbraní

Sněmovní tisk: č. 487, 3. volební období

Průběžně zpracováváme a vylepšujeme obsah důvodových zpráv. Tento dokument může mít drobné nedostatky ve formátování — aktivně na nich pracujeme.

Tento dokument obsahuje důvodovou zprávu k návrhu zákona ze sněmovního tisku PSP ČR — záměr zákonodárce a odůvodnění jednotlivých ustanovení.

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY

Poslanecká sněmovna

1999⁠‌​​‌‌​​‌‌​‌‌​​​​⁠

III. volební období

___________________________________________________________

487

Vládní návrh

na vydání

zákon

ze dne ..........1999,

kterým se předkládá Parlamentu České republiky

k vyslovení souhlasu s ratifikací Evropská úmluva o kontrole nabývání a držení střelných zbraní jednotlivými osobami ze dne 28. června 1978, která byla za Českou republiku podepsána v Budapešti

dne 7. května 1999

Návrh

USNESENÍ

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky souhlasí s ratifikací Evropské úmluvy o kontrole nabývání a držení střelných zbraní jednotlivými osobami ze dne 28. června 1978, podepsané za Českou republiku v Budapešti dne 7. května 1999 s tím, že Česká republika v souladu s článkem 15 odst. 1 Úmluvy činí výhrady uvedené v příloze k tomuto usnesení.

P ř e d k l á d a c í z p r á v a p r o P a r l a m e n t Č e s k é r e p u b l i k y

Ve Štrasburku byla dne 28. června 1978 sjednána Evropská úmluva o kontrole nabývání a držení střelných zbraní jednotlivými osobami (dále jen “Úmluva”), která vstoupila v platnost dne 1. července 1982. Jednotlivé členské státy Rady Evropy Úmluvu sjednaly s cílem zabránit hrozbě představované narůstajícím užíváním střelných zbraní při páchání trestné činnosti, a to s ohledem na skutečnost, že tyto zbraně jsou často získávány právě v zahraničí. Snahou členských států bylo zavedení účinné metody kontroly pohybu střelných zbraní přes státní hranice. Signatáři současně vycházeli z nutnosti vyhnout se opatřením, která by bránila legálnímu mezinárodnímu obchodu se zbraněmi nebo nerozumné či tíživé kontrole na státních hranicích.

Do současné doby Úmluvu podepsalo 19 členských států Rady Evropy, z toho ji 10 států ratifikovalo. Z nečlenských států Rady Evropy k Úmluvě nepřistoupil žádný.

Česká republika chápe podpis a ratifikaci Úmluvy jako další krok k demokratizaci společnosti a k otevření se členským státům Evropské unie tak, aby byla umožněna svoboda pohybu osob a zboží bez omezujících kontrol na hranicích členských států unie. Současně považuje za nutné maximálně přispět k potlačování nelegálního obchodování se zbraněmi a sledovat či vyhledávat tyto zbraně při jejich pohybu na území České republiky.

Úmluva vymezuje základní pojmy a závazky států, které ji sjednaly nebo k ní přistupují. Jde v prvé řadě o závazek smluvních států poskytovat si vzájemně pomoc při potlačování nezákonného obchodu se zbraněmi a při sledování a pátrání po střelných zbraních, které jsou přepravovány z území jednoho státu na území jiného státu.

Úmluva dále vymezuje obecnou povinnost neuplatňovat právní předpisy týkající se střelných zbraní, pokud by byly neslučitelné s ustanoveními Úmluvy.

Kapitola II upravuje povinnosti smluvní strany spojené s oznámením o transakcích střelných zbraní.

Kapitola III Úmluvy upravuje povinnost smluvní strany na jejímž území k transakci se zbraněmi dochází, zajistit před vlastním vydáním oprávnění, rovněž vydání oprávnění státu, jehož rezidentem je osoba, jíž se transakce se zbraněmi týká.

Oznámení o transakci musí obsahovat informace, které umožňují jednoznačnou identifikaci nakupujícího a zakoupené zbraně. Oznámení se předkládají státním orgánům, které si smluvní strany určí. Současně s uložením ratifikační listiny musí být specifikován i orgán, který bude vydávat oprávnění k nákupu zbraně.

Článek 15 upravuje možnost učinit výhrady k Úmluvě a současně i způsob jak je odvolat.

Podle článku 18 může smluvní strana v případě války nebo jiných mimořádných okolností stanovit pravidla přechodně se odchylující od ustanovení Úmluvy, která mají okamžitou platnost.

V příloze č. I Úmluvy jsou vymezeny některé pojmy použité v Úmluvě, zejména pak pojem “střelné zbraně”.

V příloze č. II Úmluvy jsou uvedena ustanovení, k nimž lze podle článku 15 Úmluvy učinit výhrady.

Úmluva není zcela slučitelná se zákonem č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění zákona č. 13/1998 Sb. (dále jen “zákon”) a proto je nutné uplatnit následující výhrady ke kapitole II a III Úmluvy:

- neuplatňovat kapitolu II a III Úmluvy, pokud jde o kterýkoliv předmět nebo více předmětů uvedených v odstavci 3 Přílohy I k Úmluvě, a to pro střelivo určené pro předměty uvedené v dílčích bodech j), k) nebo n) odstavce 1 a jakoukoliv látku nebo materiál speciálně určený k vystřelení z nástroje uvedeného v dílčím bodu g) odstavce 1. Tuto výhradu je nutné v současné době uplatnit z toho důvodu, že zákon neumožňuje podávat oznámení o transakcích o střelivu do dlouhých a krátkých zbraní s  plynovým výmětným mechanismem,

- neuplatňovat kapitolu III Úmluvy na transakce mezi obchodníky se sídlem na území dvou smluvních stran, neboť zákon nemá odpovídající ustanovení, která by umožňovala kapitolu III naplnit.

Nesoulad mezi vnitrostátní právní úpravou a Úmluvou lze spatřovat rovněž v odlišném rozdělení zbraní a použité terminologii.

Naopak požadavek umožnit prodej zbraní určených k trvalému vývozu jen za podmínky udělení předběžného souhlasu příslušných orgánů státu, do kterého má být zbraň vyvezena, je v zákoně zapracován. Pokud hodlá osoba, která je oprávněna držet a nosit zbraň na území České republiky nebo zbraň, jejímž je vlastníkem, tuto zbraň trvale vyvézt, musí mít k tomu souhlas příslušných orgánů státu, do kterého má být zbraň vyvezena. Novelizací zákona o střelných zbraních, tj. zákonem č. 13/1998 Sb., jsou stanoveny i další povinnosti vyplývající z Úmluvy, v neposlední řadě i orgány určené pro podávání a přijímání informací za Českou republiku, kterými jsou Ministerstvo vnitra a Policie České republiky.

V současné době připravuje Ministerstvo vnitra novou právní úpravu v oblasti střelných zbraní a střeliva, která částečně odstraní nesoulad s Úmluvou i dalšími předpisy Evropské unie, např. se Směrnicí Rady Evropského společenství č. 91/477/EEC ze dne 18. června 1991 a která bude přijata ještě před vstupem České republiky do Evropské unie.

Provádění Úmluvy bude vyžadovat vytvoření samostatného pracoviště na Ministerstvu vnitra pro předávání a přijímaní informací podle čl. 5 a násl. Úmluvy. Toto pracoviště bude personálně vybaveno 9 pracovníky. V roce 2000 bude ze státního rozpočtu třeba čerpat 2 mil. 250 tis. Kč na mzdové náklady a 1 mil. 300 tis. Kč na materiální vybavení. V následujících letech bude čerpáno na mzdové náklady ročně 2 mil. 250 tis. Kč. V roce 2002 bude nutné čerpat na vybavení pracoviště 300 tis. Kč. Finanční výdaje budou zapracovány vždy do rozpočtové kapitoly Ministerstva vnitra na daný rok.

Úmluva je v případě uplatnění výše uvedených výhrad v souladu s právním řádem České republiky i se závazky převzatými v rámci jiných mezinárodních smluv.

Svým charakterem patří Úmluva mezi smlouvy prezidentské, vyžadující souhlas parlamentu. Důvodem je především skutečnost, že podle článku 3 Úmluvy může každá smluvní strana přijímat zákony pokud neodporují ustanovením této Úmluvy. K této povinnosti se může zavázat pouze Parlament České republiky.

Provádění Úmluvy je ve výlučné působnosti rezortu Ministerstva vnitra.

Vláda České republiky souhlasila s podpisem a s návrhem na ratifikaci Úmluvy dne 1. února 1999 svým usnesením č. 98. Úmluvu s výhradou ratifikace podepsal dne 7. května 1999 v Budapešti pan JUDr. Jiří Mucha, stálý představitel České republiky při Radě Evropy.

- - -

Překlad Úmluvy vypracoval Ústav státu a práva Akademie věd České republiky.

V Praze dne 1. února 1999

Předseda vlády

Ing. Miloš ZEMAN, v. r.

Evropská úmluva

o kontrole nabývání a držení střelných zbraní jednotlivými osobami

PREAMBULE

Níže podepsané členské státy Rady Evropy,

přihlížejíce k tomu, že cílem Rady Evropy je dosáhnout větší jednoty mezi jejími členy;

přihlížejíce k hrozbě, kterou představuje narůstající užívání střelných zbraní při páchání trestných činů;

jsouce si vědomy, že tyto střelné zbraně se často získávají v cizině;

přejíce si v mezinárodním měřítku zavést účinné metody kontroly pohybu střelných zbraní přes hranice;

uvědomujíce si nutnost vyvarovat se opatření, která by mohla překážet zákonnému mezinárodnímu obchodu nebo mít za následek obtížně proveditelné nebo nadměrně zatěžující hraniční kontroly, jež jsou v rozporu s novodobými cíli volného pohybu zboží a osob,

se dohodly takto:

KAPITOLA I

Definice a všeobecná ustanovení

Článek 1

Pro účely této Úmluvy

a) výraz "střelná zbraň" má význam, který mu dává

I k této Úmluvě;

b) "osobou" se rozumí i právnická osoba, která má své místo podnikání na území smluvní strany;

c) "obchodníkem" se rozumí osoba, jejíž obchod nebo podnikání spočívá zcela nebo zčásti ve výrobě, prodeji, nákupu, směňování, půjčování nebo pronájmu střelných zbraní;

d) "rezidentem" se rozumí osoba, která má obvyklé místo pobytu na území smluvní strany ve smyslu pravidla č. 9 Přílohy k Rezoluci (72) 1 Výboru ministrů Rady Evropy.

Článek 2

Smluvní strany se zavazují poskytovat si prostřednictvím příslušných správních orgánů vzájemnou pomoc při potlačování nezákonného obchodu se střelnými zbraněmi a při sledování a vyhledávání střelných zbraní, přepravovaných z území jednoho státu na území jiného státu.

Článek 3

Každá smluvní strana může i nadále přijímat zákony a nařízení týkající se střelných zbraní za předpokladu, že tyto zákony a nařízení neodporují ustanovením této Úmluvy.

Článek 4

Tato Úmluva se nevztahuje na transakce týkající se střelných zbraní, jejichž stranami jsou pouze státy nebo jejichž strany jménem států jednají.

KAPITOLA II

Oznamování transakcí

Článek 5

1. Je‑li střelná zbraň nacházející se na území jedné smluvní strany prodána, přepravena nebo jinak předána osobě, která je rezidentem na území jiné smluvní strany, uvědomí o tom první strana druhou způsobem stanoveným v článcích 8 a 9.

2. Pro účely použití ustanovení odstavce 1 tohoto článku podnikne každá smluvní strana nezbytné kroky, aby zajistila, že každá osoba, která střelnou zbraň nacházející se na jejím území prodává, přepravuje nebo jinak předává, poskytne příslušným orgánům této strany podrobné informace o transakci.

Článek 6

Je‑li střelná zbraň nacházející se na území jedné smluvní strany opakovaně a beze změny držitele přepravována na území jiné smluvní strany, uvědomí o tom první strana druhou způsobem stanoveným v článcích 8 a 9.

Článek 7

Oznámení podle článků 5 a 6 se učiní také smluvním stranám, přes jejichž území dochází k tranzitu střelné zbraně, považuje‑li stát, z jehož území je zbraň odesílána, takovou informaci za užitečnou.

Článek 8

1. Oznámení podle článků 5, 6 a 7 se učiní co nejrychleji. Smluvní strany se vynasnaží zajistit, aby oznámení předcházelo transakci nebo přepravu, jíž se týká, a nepodaří‑li se to, bylo učiněno co nejdříve poté.

2. Oznámení podle článků 5, 6 a 7 musí obsahovat zejména:

a) jméno a příjmení, číslo pasu nebo průkazu totožnosti a adresu osoby, které se příslušná střelná zbraň prodává, přepravuje nebo jinak poskytuje, nebo osoby, která opakovaně střelnou zbraň přepravuje na území jiné smluvní strany beze změny držitele;

b) typ, značku a parametry příslušné střelné zbraně, jakož i její číslo nebo jiný rozlišovací znak.

Článek 9

1. Oznámení podle článků 5, 6 a 7 se budou provádět mezi těmi státními orgány, které smluvní strany určí.

2. Bude‑li to vhodné, mohou se příslušná oznámení zasílat prostřednictvím Mezinárodní organizace kriminální policie (Interpol).

3. Každý stát při uložení své ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přístupu označí prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy orgán, kterému se mají oznámení zasílat. Jakoukoli pozdější změnu těchto orgánů napříště neprodleně oznámí generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.

KAPITOLA III

Dvojí oprávnění

Článek 10

1. Každá smluvní strana přijme vhodná opatření, aby zajistila, že žádná střelná zbraň nacházející se na jejím území nebude prodána, přepravena nebo jinak předána osobě, která není rezidentem na jejím území, aniž by tato osoba předem získala oprávnění od příslušných orgánů této smluvní strany.

2. Toto oprávnění nebude uděleno, pokud se příslušné orgány neujistí, že oprávnění k příslušné transakci bylo dané osobě uděleno příslušnými orgány té smluvní strany, na jejímž území je tato osoba rezidentem.

3. Jestliže tato osoba převezme do držby střelnou zbraň na území smluvní strany, kde k transakci dochází, bude oprávnění podle odstavce 1 uděleno pouze za podmínek, za nichž by bylo oprávnění uděleno při transakci mezi rezidenty příslušné smluvní strany. Jestliže se střelná zbraň ihned vyváží, orgány uvedené v odstavci 1 jsou povinny pouze zjistit, zda orgány smluvní strany, jejímž je uvedená osoba rezidentem, tuto konkrétní transakci nebo takové transakce obecně povolily.

4. Oprávnění podle odstavce 1 a 2 tohoto článku mohou být nahrazena mezinárodní licencí.

Článek 11

Každý stát při uložení své ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přístupu stanoví, který z jeho orgánů je příslušný vydávat oprávnění uvedená v odstavci 2 článku 10. Jakoukoli pozdější změnu těchto orgánů napříště neprodleně oznámí generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.

KAPITOLA IV

Závěrečná ustanovení⁠‌​​‌‌​​‌‌​‌‌​​​​⁠

Článek 12

1. Tato Úmluva je otevřena k podpisu členským státům Rady Evropy. Podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení. Ratifikační listiny a listiny o přijetí nebo schválení budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy.

2. Tato Úmluva vstoupí v platnost první den měsíce následujícího po uplynutí tří měsíců ode dne uložení třetí ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení.

3. Pro kterýkoli stát, který Úmluvu podepsal a bude ji ratifikovat, přijímat nebo schvalovat později, vstoupí Úmluva v platnost první den měsíce následujícího po uplynutí tří měsíců ode dne uložení příslušné ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení.

Článek 13

1. Po vstupu této Úmluvy v platnost může Výbor ministrů Rady Evropy kterýkoli nečlenský stát vyzvat, aby k této Úmluvě přistoupil. Rozhodnutí obsahující takovou výzvu musí být v souladu s článkem 20 d) Statutu Rady Evropy a musí získat jednomyslný souhlas členských států Rady Evropy, které jsou smluvními stranami této Úmluvy.

2. Takový přístup se uskuteční uložením listiny o přístupu, která vstoupí v platnost tři měsíce ode dne jejího uložení u generálního tajemníka Rady Evropy.

Článek 14

1. Každý stát může při podpisu nebo uložení své ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přístupu výslovně označit jedno či více území, na něž se tato Úmluva vztahuje.

2. Každý stát může při uložení své ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přístupu nebo kdykoli později prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy rozšířit uplatňování této Úmluvy na jakékoli další území v tomto prohlášení výslovně uvedené, za jehož mezinárodní vztahy odpovídá nebo jehož jménem je oprávněn se zavazovat.

3. Každé prohlášení učiněné podle předchozího odstavce může být pro kterékoli území v tomto prohlášení výslovně uvedené odvoláno oznámením adresovaným generálnímu tajemníkovi. Odvolání vstoupí v platnost šest měsíců ode dne, kdy generální tajemník toto oznámení přijal.

Článek 15

1. Každý stát může při podpisu nebo uložení své ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přístupu prohlásit, že učiní jednu nebo více výhrad uvedených v Příloze II k této Úmluvě.

2. Každá smluvní strana může zcela nebo zčásti výhradu učiněnou v souladu s předchozím odstavcem odvolat prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, které vstoupí v platnost datem jeho obdržení.

3. Smluvní strana, která učinila výhradu podle odstavce 1 tohoto článku, se nemůže domáhat použití ustanovení, k němuž byla učiněna výhrada, jinou smluvní stranou; může se však, je‑li její výhrada částečná nebo podmíněná, domáhat uplatnění takového ustanovení do té míry, do jaké je sama přijala.

Článek 16

1. Smluvní strany nesmějí mezi sebou uzavírat dvoustranné nebo mnohostranné smlouvy o záležitostech, o nichž pojednává tato Úmluva, s výjimkou doplnění jejich ustanovení nebo usnadnění aplikace zásad v ní stanovených.

2. Pokud by si však dvě nebo více smluvních stran přálo upravit své vztahy v této záležitosti na základě jednotné legislativy nebo svého vlastního zvláštního systému se zajištěním širších závazků, nebo je již takto upravilo, jsou oprávněny bez ohledu na ustanovení této Úmluvy tyto vztahy takto upravit.

3. Smluvní strany, které podle odstavce 2 tohoto článku přestanou uplatňovat na své vzájemné vztahy v této věci podmínky této Úmluvy, uvědomí o tom generálního tajemníka Rady Evropy.

Článek 17

1. Evropský výbor pro problémy zločinnosti při Radě Evropy bude průběžně informován o provádění této Úmluvy a učiní vše potřebné k usnadnění smírného řešení jakýchkoli obtíží, které mohou při provádění této Úmluvy nastat.

2. Evropský výbor pro problémy zločinnosti může vzhledem k budoucímu technickému, sociálnímu a ekonomickému vývoji formulovat a Výboru ministrů Rady Evropy předkládat návrhy na změny nebo doplnění ustanovení této Úmluvy, zejména na změnu obsahu Přílohy I.

Článek 18

1. V případě války nebo jiných mimořádných okolností může kterákoli smluvní strana stanovit pravidla, která se přechodně odchylují od ustanovení této Úmluvy a která mají okamžitou platnost. O jakékoli takové odchylce a o jejím odvolání neprodleně uvědomí generálního tajemníka Rady Evropy.

2. Každá smluvní strana může tuto Úmluvu vypovědět oznámením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. Tato výpověď vstoupí v platnost šest měsíců ode dne, kdy generální tajemník takové oznámení obdržel.

Článek 19

Generální tajemník Rady Evropy oznámí členským státům Rady Evropy a každému státu, který k této Úmluvě přistoupil:

a) každý podpis;

b) uložení každé ratifikační listiny a listiny o přijetí, schválení nebo přístupu;

c) každé datum, kdy podle článků 12 a 13 vstoupila tato Úmluva v platnost;

d) každé prohlášení nebo oznámení obdržené podle ustanovení článku 9, odstavce 3;

e) každé prohlášení nebo oznámení obdržené podle ustanovení článku 11;

f) každé prohlášení nebo oznámení obdržené podle ustanovení článku 14;

g) každou výhradu učiněnou podle ustanovení článku 15, odstavce 1;

h) odvolání každé výhrady učiněné podle ustanovení článku 15, odstavce 2;

i) každé oznámení obdržené podle ustanovení článku 16, odstavce 3 a týkající se jednotné legislativy nebo zvláštního systému;

j) každé oznámení obdržené podle ustanovení článku 18, odstavce 1 a datum, kdy k přechodné odchylce došlo, respektive kdy byla odvolána;

k) každé oznámení obdržené podle ustanovení článku 18, odstavce 2 a datum, kdy výpověď vstoupí v platnost.

Na důkaz toho níže podepsaní, majíce k tomu řádné zmocnění, tuto Úmluvu podepsali.

Dáno ve Štrasburku dne 28. června 1978 v jazyce anglickém a francouzském, přičemž obě znění jsou stejně autentická, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivu Rady Evropy. Generální tajemník Rady Evropy předá ověřené kopie každému signatáři a přistoupivším státům.

I

A. Pro účely této Úmluvy "střelná zbraň" znamená

1. Jakýkoli předmět, který i) je zkonstruován nebo upraven jako zbraň, ze které může být proveden výstřel nebo vystřelena kulka nebo jiná střela nebo zhoubný plyn, tekutina nebo jiná látka pomocí výbušniny, plynu nebo tlaku vzduchu nebo jiných prostředků pohonné síly a ii) spadá do rámce některého z níže uvedených specifických popisů, přičemž se rozumí, že body a) až f) a i) zahrnují pouze předměty využívající výbušné výmetné látky:

a) automatické zbraně;

b) krátké zbraně s poloautomatickým, opakovacím nebo jednoranným mechanismem;

c) dlouhé zbraně s poloautomatickým nebo opakovacím mechanismem s nejméně jednou drážkovanou hlavní;

d) jednoranné dlouhé zbraně s nejméně jednou drážkovanou hlavní;

e) dlouhé zbraně s poloautomatickým nebo opakovacím mechanismem a jen s hladce vrtanou hlavní (hlavněmi);

f) pojízdné raketomety (přenosné odpalovače raket);

g) jakékoli zbraně nebo jiné nástroje, jejichž účelem je ohrozit život nebo zdraví osob vystřelením omamujících toxických nebo žíravých látek;

h) plamenomety určené pro útok nebo obranu;

i) jednoranné dlouhé zbraně jen s hladce vrtanou hlavní (hlavněmi);

j) dlouhé zbraně s plynovým výmetným mechanismem;

k) krátké zbraně s plynovým výmetným mechanismem;

l) dlouhé zbraně s výmetným mechanismem na stlačený vzduch;

m) krátké zbraně s výmetným mechanismem na stlačený vzduch;

n) zbraně vystřelující náboje pomocí pružiny.

Z tohoto odstavce 1 bude vyřazen předmět, který do něho jinak spadá, jestliže:

i) je učiněn trvale nezpůsobilým k použití;

ii) vzhledem k svému malému výkonu není předmětem kontroly ve státě, z něhož má být přepraven;

iii) je určen pro poplach, signalizaci, záchrannou službu, porážení dobytka, harpunování nebo pro průmyslové či technické účely pod podmínkou, že takové předměty lze použít výhradně pro uvedené účely;

iv) z důvodu své historické konstrukce není předmětem kontroly ve státě, z něhož má být přepraven.

2. Palný mechanismus, komora, bubínek nebo hlaveň jakéhokoli předmětu uvedeného v odstavci 1 výše.

3. Jakékoli střelivo speciálně určené k vystřelení z předmětu uvedeného v bodech a) až f), i), j), k) nebo n) výše uvedeného odstavce 1 a jakákoli látka nebo materiál speciálně určené k vystřelení z nástroje uvedeného v bodě g) výše uvedeného odstavce 1.

4. Teleskopické dalekohledy se světelným paprskem nebo teleskopické dalekohledy s elektronickým zařízením k zesílení světla nebo infračerveným zařízením, které jsou určeny k upevnění na některém z předmětů uvedených výše v odstavci 1.

5. Tlumič hluku určený k upevnění na některém z předmětů uvedených výše v odstavci 1.

6. Jakýkoli granát, bomba nebo jiná střela obsahující výbušné nebo zápalné zařízení.

B. Pro účely této Přílohy:

a) "automatická zbraň" označuje zbraň, která umožňuje střelbu v dávkách na každé stisknutí spouště;

b) "poloautomatická zbraň" označuje zbraň, která umožňuje pouze jeden výstřel na každé stisknutí spouště;

c) "opakovací mechanismus zbraně" označuje zbraň, jejíhož mechanismu musí být použito pokaždé, kdy má zbraň vystřelit;

d) "jednoranná zbraň" označuje zbraň, jejíž hlaveň nebo hlavně se musí před každým výstřelem nabít;

e) "krátká zbraň" označuje zbraň s hlavní nepřesahující 30 centimetrů nebo jejíž celková délka nepřesahuje 60 centimetrů;

f) "dlouhá zbraň" označuje zbraň s hlavní přesahující 30 centimetrů, jejíž celková délka přesahuje 60 centimetrů.

II

Každý stát může prohlásit, že si vyhrazuje právo:

a) neuplatňovat kapitolu II této Úmluvy, pokud jde o kterýkoli předmět nebo více předmětů uvedených v bodech i) až n) odstavce 1 nebo v odstavci 2, 3, 4, 5 nebo 6 Přílohy I k této Úmluvě;

b) neuplatňovat kapitolu III této Úmluvy;

c) neuplatňovat kapitolu III této Úmluvy, pokud jde o jakýkoli předmět nebo více předmětů uvedených v bodech i) až n) odstavce 1 nebo v odstavci 2, 3, 4, 5 nebo 6 Přílohy I k této Úmluvě;

d) neuplatňovat kapitolu III této Úmluvy na transakce mezi obchodníky se sídlem na území dvou smluvních stran.

k usnesení Poslanecké sněmovny

Parlamentu České republiky

č.............ze dne...................

Výhrady k Evropské úmluvě o kontrole nabývání a držení střelných zbraní jednotlivými osobami

V souladu s ustanovením článku 15, odstavce 1 Úmluvy a v souladu s body a),c) a d) Přílohy II Úmluvy, si Česká republika vyhrazuje právo:

  1. neuplatňovat Kapitolu II Úmluvy pokud jde o předměty uvedené v odstavci 3 Přílohy I k Úmluvě, dále uvedené:

  • jakékoli střelivo speciálně určené k vystřelení z předmětu uvedeného v bodech j), k) nebo n) odstavce 1 Přílohy I k Úmluvě;

  • jakákoli látka nebo materiál speciálně určený k vystřelení z nástroje uvedeného v bodě g) odstavce 1 Přílohy I k Úmluvě.

  1. neuplatňovat Kapitolu III Úmluvy pokud jde o předměty uvedené v odstavci 3 Přílohy I k Úmluvě, dále uvedené:

  • jakékoli střelivo speciálně určené k vystřelení z předmětu uvedeného pod body j), k) nebo n) odstavce 1 Přílohy I k Úmluvě;

  • jakákoli látka nebo materiál speciálně určený k vystřelení z nástroje uvedeného v bodě g) odstavce 1 Přílohy I k Úmluvě.

3. neuplatňovat Kapitolu III Úmluvy na transakce mezi obchodníky se sídlem na území dvou smluvních stran.

⁠‌​​‌‌​​‌‌​‌‌​​​​⁠

Máte otázku k tomuto zákonu?

Zeptejte se asistenta

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací