V součinnosti se soudy byla provedena analýza dosavadního působení zákona č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících, v praxi, a na jejím základě je navrhována novelizace příslušných ustanovení tohoto zákona.
Přijetím zákona o vyšších soudních úřednících bylo sledováno řešení problému značného pracovního vytížení soudců. Vytvoření institutu vyšších soudních úředníků, inspirovaného především rakouskou a německou právní úpravou, umožňuje oprostit soudce od vyřizování některých méně závažných soudních věcí, které mohou být zajišťovány k tomu kvalifikovanými vyššími soudními úředníky, a tím jim umožnit více se soustředit na vyřizování věcí složitých. Zákon vymezil působnost vyšších soudních úředníků ve dvojím směru, a to jednak výčtem věcí, ve kterých mohou podle příslušných procesních předpisů provádět samostatně veškeré úkony soudu prvního stupně v občanském soudním řízení, jednak výčtem věcí, ve kterých mohou v kterémkoliv stupni v občanském soudním řízení i v trestním řízení provádět jednotlivé úkony soudu, pokud je k tomu zmocní příslušný předseda senátu (samosoudce). V prvém případě provádějí vyšší soudní úředníci úkony přímo na základě určení rozvrhem práce soudu, aniž by byli k jejich provedení v jednotlivých případech zvláště pověřováni; jsou přitom vázáni pouze zákonem a jinými právními předpisy. Ve druhém případě jsou vyšší soudní úředníci ke stanoveným úkonům oprávněni pouze na základě pověření příslušným předsedou senátu, který jim též může písemným závazným pokynem určit, jak má být úkon proveden.
Zkušenosti z dosavadní aplikace zákona č.189/1994 Sb. ukázaly, že je vhodnější, aby i určité jednotlivé úkony soudu v občanském soudním řízení, dosud vykonávané vyššími soudními úředníky na základě pověření předsedou senátu, vykonávali vyšší soudní úředníci přímo na základě určení rozvrhem práce. Předpokládá se, že tímto způsobem dojde k dalšímu zjednodušení i k určitému časovému zkrácení řízení, kdy odpadne fáze pověření vyššího soudního úředníka provedením úkonu. Nedochází přitom k věcnému rozšíření působnosti vyšších soudních úředníků (s výjimkou dílčího doplnění v trestním řízení podle čl. I bodu 4 návrhu), ale jen k přesunu části jejich dosavadních kompetencí mezi ty, které mohou vykonávat přímo. I v těchto případech však bude pak platit oprávnění předsedy senátu vyššímu soudnímu úředníkovi věc odejmout, jedná-li se o věc skutkově nebo právně mimořádně složitou, a naopak povinnost vyššího soudního úředníka v takovém případě věc předsedovi senátu předložit.
Zákon o vyšších soudních úřednících předpokládal, že po dobu, než bude naplněn potřebný stav vyšších soudních úředníků, budou jejich působnost oprávněni vykonávat též dosavadní soudní tajemníci v rozsahu, stanoveném vyhláškou č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že předpokládanou potřebu vyšších soudních úředníků se dosud nedaří zcela naplnit, a s navrhovaným přesunem jejich kompetencí se tato potřeba ještě zvýší, je současně navrhováno prodloužení přechodného období, po které soudní tajemníci budou oprávněni v rozsahu citované vyhlášky vykonávat působnost vyšších soudních úředníků, a doby, po kterou mohou být soudní tajemníci přijati ke zkrácenému studiu vyšších soudních úředníků.
Navrhované změny jsou převážně dílčího charakteru a nezasahují zásadně do celkové koncepce zákona; měly by přispět k jeho další bezrozporné aplikaci.
Vztah k právu Evropských společenství:
Právní akty Evropských společenství problematiku řešenou tímto zákonem neupravují.
Finanční dosah navrhovaného řešení:
Předpokládá se, že uvažovaný přesun kompetencí vyšších soudních úředníků by se měl projevit ve zvýšení jejich potřeby o cca 10 %, což při propočtu potřeby 948 vyšších soudních úředníků (či soudních tajemníků k dočasnému pokrytí jejich agendy) na rok 1997 představuje potřebu dalších cca 95 vyšších soudních úředníků. Navrhovaná úprava si vyžádá vyšší potřebu rozpočtových prostředků státního rozpočtu v kapitole 336 - Ministerstvo spravedlnosti v běžných výdajích o 5 932 tis. Kč v celoročním vyjádření, z toho ve mzdových prostředcích o 4 330 tis. Kč, související pojistné a příděl do FKSP o 1 602 tis. Kč. S ohledem na skutečnost, že účinnost navrhované právní úpravy se předpokládá dnem 1.ledna 1999, bude vyčíslený ekonomický dopad do rozpočtu kapitoly 336 - Ministerstvo financí uplatněn v resortním návrhu rozpočtu pro rok 1999.
K čl. I bodu 1: Úprava je navrhována v návaznosti na rozšíření samostatně vykonávané působnosti vyšších soudních úředníků navrhovaným doplněním odstavce 2 do § 9, tato působnost v občanském soudním řízení by se neměla omezovat jen na řízení u soudu prvního stupně.
K čl. I bodu 2: Z důvodů uvedených v obecné části se navrhuje přesun části působnosti vyšších soudních úředníků, dosud vykonávané na základě pověření soudcem, mezi působnost, kterou vyšší soudní úředník vykonává přímo na základě určení rozvrhem práce. Nejde tedy o změnu nebo věcné rozšíření obsahu již vykonávané působnosti, ale o změnu charakteru jejího výkonu. Navrhovaná úprava se týká části úkonů, ve kterých podle občanského soudního řádu jedná a rozhoduje předseda senátu (samosoudce), občanský soudní řád však sám v § 38a odkazuje na zvláštní zákon, který může stanovit, ve kterých jednoduchých věcech mohou samostatně rozhodovat a ve kterých dalších věcech mohou samostatně provádět jednotlivé úkony vyšší soudní úředníci.
K čl. I bodu 3: Jde o legislativě technickou úpravu vzhledem k přesunu části působnosti vyšších soudních úředníků, vykonávané z pověření předsedou senátu (samosoudce), do samostatně vykonávané působnosti podle § 9 zákona.
K čl. I bodu 4: Na základě poznatků soudů je navrhováno doplnit působnost vyšších soudních úředníků, vykonávanou z pověření předsedou senátu v trestním řízení, o některé úkony týkající se obviněných ve vazbě, které dosud zajišťují soudní tajemníci.
K čl. I bodu 5: Praktické zkušenosti z dosavadní realizace studia vyšších soudních úředníků ukazují, že vymezení poměru mezi teoretickou výukou a praktickou přípravou přímo v zákoně není účelné a neumožňuje studijní plány případně přizpůsobovat potřebám jednotlivých skupin posluchačů. Navrhuje se proto toto rozdělení ze zákona vypustit s tím, že Ministerstvo spravedlnosti určí poměr mezi teoretickou a praktickou částí studia vymezením jeho rozsahu podle § 15 odst. 4 zákona.
K čl. I bodu 6: I podle platné úpravy nahrazuje vysokoškolské právnické vzdělání teoretickou výuku, která je součástí celkové tříleté doby studia vyšších soudních úředníků. U absolventů vysokoškolského právnického studia lze proto dobu trvání studia omezit na dobu, potřebnou k jejich praktickému seznámení s prací na soudu.
K čl. II: S ohledem na to, že v době účinnosti zákona o vyšších soudních úřednících nebylo možno zajistit pro soudy dostatečný počet vyšších soudních úředníků, které bylo potřeba nejprve odborně připravit, umožnilo přechodné ustanovení § 18 zákona zkrácené studium dosavadních soudních tajemníků k získání odborné způsobilosti vyšších soudních úředníků a současně přechodným ustanovením § 19 zákona byl umožněn výkon působnosti vyšších soudních úředníků soudními tajemníky, a to v rozsahu stanoveném vyhláškou č.37/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Použitelnost těchto přechodných ustanovení se přitom předpokládala po dobu čtyř let od účinnosti zákona. Ukazuje se však, že do této doby nestačí Justiční škola v Kroměříži, která připravuje vyšší soudní úředníky, vychovat odpovídající počet vyšších soudních úředníků tak, aby v souladu se zákonem v potřebném počtu nahradili soudní tajemníky, a to i vzhledem k tomu, že potřeba vyšších soudních úředníků, zejména pro obchodní agendu, se neustále zvyšuje a zvýšení počtu vyšších soudních úředníků si vyžádá i navrhované rozšíření působností, které by měli vykonávat přímo. Navrhuje se proto umožnit, aby i nadále mohlo být pro stávající soudní tajemníky realizováno zkrácené studium vyšších soudních úředníků, a to v zásadě za stejných podmínek pouze s tou změnou, že délka požadované praxe soudního tajemníka se na základě dosavadních zkušeností ze zkráceného studia rozšiřuje na tři roky.
V návaznosti na tuto úpravu je navrhováno prodloužení doby, po kterou mohou soudní tajemníci provádět stanovené úkony soudu, svěřené vyšším soudním úředníkům, do konce roku 2003.
K čl. III: S ohledem na potřebu časové návaznosti navrhované úpravy na platný zákon, zejména pokud se týká dalšího pokračování zkráceného studia vyšších soudních úředníků a prodloužení působnosti soudních tajemníků provádět dočasně určité úkony, svěřené vyšším soudním úředníkům, se navrhuje, aby účinnost novely bezprostředně navázala na příslušné lhůty podle platné úpravy a umožnilo se tak plynulé pokračování zkráceného studia i další výkon stanovené působnosti soudními tajemníky.
V Praze dne 12. října 1998
Ing. Miloš Zeman v.r.
předseda vlády
JUDr. Otakar Motejl v.r.
ministr spravedlnosti
Platné znění zákona s vyznačením navrhovaných změn:
189/1994 Sb.
ZÁKON
ze dne 27. září 1994
o vyšších soudních úřednících
ve znění zákona č. 152/1995 Sb.
a zákona č. ...../1998 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
POSTAVENÍ VYŠŠÍCH SOUDNÍCH ÚŘEDNÍKŮ
§ 1
Vyšší soudní úředník je oprávněn samostatně provádět v rozsahu stanoveném tímto nebo zvláštním zákonem úkony soudu v občanském soudním řízení, v trestním řízení a v jiné činnosti soudu.
§ 2
(1) Vyšším soudním úředníkem může být občan České republiky, který je bezúhonný a úspěšně ukončil studium vyšších soudních úředníků (dále jen "studium").
(2) Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný z nedbalosti za jednání související s prováděním úkonů soudu vyšším soudním úředníkem nebo pro trestný čin spáchaný úmyslně.
§ 3
(1) Vyšší soudní úředník vykonává úkony soudu na základě rozvrhu práce.
(2) Rozvrh práce určuje, ve kterých věcech stanovených tímto nebo zvláštním zákonem provádí vyšší soudní úředník úkony soudu (prvního stupně) v občanském soudním řízení.
(3) Rozvrh práce též určuje, ve kterých věcech stanovených tímto nebo zvláštním zákonem vyšší soudní úředník provádí jednotlivé úkony na základě pověření předsedou senátu nebo samosoudcem (dále jen "předseda senátu").
§ 4
(1) Vyšší soudní úředník se při provádění úkonů řídí pouze zákonem a jinými právními předpisy.
(2) Pověří-li předseda senátu podle § 3 odst. 3 vyššího soudního úředníka provedením jednotlivého úkonu, který nespočívá v rozhodnutí, je oprávněn mu dát písemně závazný pokyn, jak má být úkon proveden.
§ 5
(1) Vyšší soudní úředník je vyloučen z provedení úkonu soudu z obdobných důvodů, které zvláštní zákon stanoví pro vyloučení soudce.2) Jakmile se vyšší soudní úředník dozví o skutečnostech, pro které by mohl být vyloučen, oznámí to neprodleně předsedovi senátu. V řízení může do doby, než je o vyloučení rozhodnuto, učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu.
(2) O vyloučení vyššího soudního úředníka rozhoduje předseda senátu; proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
(3) Jestliže bylo rozhodnuto, že vyšší soudní úředník je vyloučen, určí místo něho předseda soudu jiného vyššího soudního úředníka.
§ 6
(1) Předseda senátu odejme věc vyššímu soudnímu úředníkovi a vyřídí ji ve vlastní působnosti, jedná-li se o věc skutkově nebo právně mimořádně složitou.
(2) Odnětí věci podle odstavce 1 není soudním rozhodnutím.
§ 7
(1) Vyšší soudní úředník je povinen předložit věc předsedovi senátu, jestliže
a) se jedná o věc právně a skutkově mimořádně složitou,
b) ve věci je třeba provést úkony, k jejichž provedení není vyšší soudní úředník oprávněn.
(2) O odnětí věci vyššímu soudnímu úředníkovi rozhoduje předseda senátu. Jeho rozhodnutí je konečné.
§ 8
(1) Proti rozhodnutí vydanému vyšším soudním úředníkem v občanském soudním řízení lze podat odvolání za stejných podmínek jako proti rozhodnutí předsedy senátu. Je-li podáno odvolání proti rozhodnutí, které vydal vyšší soudní úředník, může mu zcela vyhovět předseda senátu. Jeho rozhodnutí se považuje za rozhodnutí soudu prvního stupně a lze je napadnout odvoláním.
(2) Proti usnesení vydanému vyšším soudním úředníkem v trestním řízení lze podat stížnost za podmínek stanovených zvláštním zákonem.3) Je-li podána stížnost proti usnesení, které vydal vyšší soudní úředník, může mu zcela vyhovět předseda senátu, nedotkne-li se změna původního usnesení práv jiné strany trestního řízení.
ČÁST DRUHÁ
ROZSAH ČINNOSTI VYŠŠÍCH SOUDNÍCH ÚŘEDNÍKŮ
§ 9
(1) Vyšší soudní úředník může provádět úkony soudu prvního stupně v občanském soudním řízení v těchto věcech:
a) řízení o návrzích na vydání platebního rozkazu, a v těchto případech i rozhodování o opožděně podaných odporech a o zrušení platebního rozkazu, který nelze doručit,
b) řízení o dědictví, v němž není třeba nařídit jednání u soudu a v němž nejde
1. o postup podle § 175k odst. 1 a 2 občanského soudního řádu,
2. o odnětí věci podle § 175zb občanského soudního řádu,
3. o vrácení věci podle § 175zd občanského soudního řádu,
4. o dědictví, v němž se tvrdí, že obecná cena je vyšší než 10 milionů Kč,
5. o dědictví, které se nachází v cizině, nebo
6. o dědictví po zůstaviteli, který byl cizím státním příslušníkem nebo který zemřel v cizině,
c) řízení ve věcech péče soudu o nezletilé a v opatrovnických věcech osob zbavených způsobilosti k právním úkonům nebo omezených ve způsobilosti k právním úkonům a osob nepřítomných nebo neznámých, v nichž není třeba nařídit jednání,
d) řízení o úschovách,
e) řízení o umoření listin,
f) řízení o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky nebo prodejem movitých věcí, v němž není třeba nařídit jednání,
g) řízení ve věcech obchodního rejstříku,
h) smírčí řízení,
i) řízení o určení otcovství souhlasným prohlášením rodičů.
(2) Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, může vyšší soudní úředník provádět v občanském soudním řízení tyto úkony soudu:
a) sepisování podání soudu včetně návrhů,
b) vyřizování dožádání s výjimkou dožádání ve styku s cizinou,
c) odstraňování vad podání,
d) rozhodování o vrácení složených záloh,
e) rozhodování ve věcech soudních poplatků včetně rozhodování o zastavení řízení z důvodu nezaplacení poplatku a zrušení uvedeného rozhodnutí, s výjimkou případů, kdy uložení povinnosti zaplatit poplatek souvisí s rozhodnutím ve věci samé.
:
(§ 10
Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, může předseda senátu v občanském soudním řízení pověřit vyššího soudního úředníka provedením těchto úkonů soudu:
a) sepisováním podání soudu včetně návrhů,
b) vyřizováním dožádání s výjimkou dožádání ve styku s cizinou,
c) odstraňováním vad podání,
d) zajištěním důkazu před zahájením řízení,
e) přípravou jednání podle § 114 odst. 2 písm. a) a c) občanského soudního řádu,
f) úkony soudu prvního stupně před předložením odvolání,
g) úkony soudu prvního stupně před předložením dovolání,
h) rozhodováním o pořádkové pokutě,
i) rozhodováním o svědečném, znalečném a tlumočném,
j) rozhodováním o vrácení složených záloh,
k) rozhodováním ve věcech soudních poplatků včetně rozhodování o zastavení řízení z důvodu nezaplacení poplatku a zrušení uvedeného rozhodnutí,
l) úkony v řízení o dědictví, které není uvedeno v § 9 písm. b), s výjimkou jednání u soudu a rozhodování ve věci samé,
m) úkony ve věcech péče soudu o nezletilé a v opatrovnických věcech osob zbavených způsobilosti k právním úkonům nebo omezených ve způsobilosti k právním úkonům a osob nepřítomných nebo neznámých, v nichž je třeba nařídit jednání, s výjimkou jednání a rozhodování ve věci samé,
n) úkony v řízení o výkonu rozhodnutí, v nichž je třeba nařídit jednání, s výjimkou jednání a rozhodování ve věci samé,
o) úkony v řízení konkurzním a vyrovnacím s výjimkou jednání a s výjimkou usnesení o prohlášení konkurzu.)
§ 10
Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, může podle povahy věci předseda senátu v občanském soudním řízení pověřit vyššího soudního úředníka provedením těchto úkonů soudu:
a) zajištěním důkazu před zahájením řízení,
b) přípravou jednání podle § 114 odst. 2 písm. a) a c) občanského soudního řádu,
c) úkony soudu prvního stupně před předložením odvolání,
d) úkony soudu prvního stupně před předložením dovolání,
e) rozhodováním o pořádkové pokutě,
f) rozhodováním o svědečném, znalečném a tlumočném,
g) rozhodováním ve věcech soudních poplatků včetně rozhodování o zastavení řízení z důvodu nezaplacení poplatku a zrušení uvedeného rozhodnutí v případech, kdy uložení povinnosti zaplatit poplatek souvisí s rozhodnutím ve věci samé,
h) úkony v řízení o dědictví, které není uvedeno v § 9 odst. 1písm.b), s výjimkou jednání u soudu a rozhodování ve věci samé,
i) úkony ve věcech péče soudu o nezletilé a v opatrovnických věcech osob zbavených způsobilosti k právním úkonům nebo omezených ve způsobilosti k právním úkonům a osob nepřítomných nebo neznámých, v nichž je třeba nařídit jednání, s výjimkou jednání a rozhodování ve věci samé,
j) úkony v řízení o výkonu rozhodnutí, v nichž je třeba nařídit jednání, s výjimkou jednání a rozhodování ve věci samé,
k) úkony v řízení konkurzním a vyrovnacím s výjimkou jednání a s výjimkou usnesení o prohlášení konkurzu.
§ 11
(1) Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, může předseda senátu v trestním řízení pověřit vyššího soudního úředníka samostatným provedením těchto úkonů soudu:
a) sepisováním podání včetně návrhů a opravných prostředků,
b) opatřováním nebo vyžadováním podkladů určených předsedou senátu, důležitých pro řízení před soudem,
c) doručováním písemností osobám ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody a sepisováním protokolu o výslechu k tomuto úkonu,
d) vyřizováním dožádání s výjimkou dožádání ve styku s cizinou,
e) rozhodováním o vrácení věci důležité pro trestní řízení po právní moci rozhodnutí ve věci samé,
f) rozhodováním o výši odměny a náhradě hotových výdajů ustanoveného obhájce,
g) rozhodováním o svědečném, znalečném a tlumočném,
h) rozhodováním o povinnosti odsouzeného hradit náklady trestního řízení a náklady spojené s výkonem vazby a o povinnosti nahradit odměnu a hotové výdaje uhrazené ustanovenému obhájci státem,
i) rozhodováním o zápočtu vazby a trestu,
j) plněním zákonné oznamovací povinnosti ve vykonávacím řízení, prováděním opatření směřujících k výkonu uložených trestů, ochranných opatření nebo pořádkové pokuty, a rozhodováním o způsobu jejich výkonu, s výjimkou rozhodování o přerušení výkonu trestu, upuštění od výkonu trestu nebo jeho zbytku, o podmíněném propuštění z výkonu trestu, změně způsobu výkonu trestu, propuštění z ochranného léčení a z ochranné výchovy nebo upuštění od jejich výkonu.
k) účastí při návštěvě obviněných ve vazbě,
l) kontrolou korespondence obviněných.
(2) V trestním řízení může předseda senátu vyššího soudního úředníka pověřit, aby obviněnému nebo poškozenému poskytl poučení o náležitostech dohody o narovnání a úkonech potřebných k jejímu uzavření.
§ 12
Předseda senátu může pověřit vyššího soudního úředníka samostatným provedením úkonů v jiné činnosti soudu uvedené v § 352 občanského soudního řádu.
§ 13
Vyšší soudní úředník je oprávněn vydávat v souvislosti s občanským soudním řízením a s trestním řízením úřední potvrzení o skutečnostech známých ze spisu, vyhotovovat statistické listy a provádět další práce v oboru statistiky. Je též oprávněn vydávat úřední opisy, výpisy nebo potvrzení z obchodního rejstříku.
ČÁST TŘETÍ
STUDIUM VYŠŠÍCH SOUDNÍCH ÚŘEDNÍKŮ
§ 14
Studium organizuje Ministerstvo spravedlnosti.
§ 15
(1) Studium je tříleté a je ukončeno závěrečnou zkouškou.
(2) Studium zahrnuje (z poloviny) teoretickou výuku a (z poloviny) praktickou přípravu u soudu.
( (3) Vysokoškolské právnické vzdělání nahrazuje teoretickou výuku.)
(3) Ukončené vysokoškolské právnické vzdělání nahrazuje teoretickou výuku; jeho absolventi mohou vykonat závěrečnou zkoušku po praktické přípravě u soudu v délce 12 měsíců.
(4) Ministerstvo spravedlnosti určuje obsah a rozsah studia i závěrečné zkoušky a vydává studijní řád.
(5) Tomu, kdo úspěšně ukončil studium vyšších soudních úředníků, vydá Ministerstvo spravedlnosti osvědčení o výsledku studia.
§ 16
(1) Přijímací zkoušku ke studiu může skládat uchazeč, který nabyl nejméně úplné střední vzdělání zakončené maturitní zkouškou.
(2) Ke studiu může být přijat uchazeč, který úspěšně složil přijímací zkoušku a je zaměstnancem soudu.
(3) Účastník studia musí být po celou dobu studia zaměstnancem soudu.
§ 17
Studium vyšších soudních úředníků je překážkou v práci, za kterou náleží zaměstnanci náhrada mzdy, která se rovná jeho platu.
ČÁST ČTVRTÁ
PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 18
(1) Zkrácené studium je rovnocenné studiu podle § 15.
(2) Zkrácené studium zahrnuje teoretické studium v délce 12 měsíců, které sestává z deseti týdenních studijních soustředění a individuálního studia a je ukončeno závěrečnou zkouškou stejného obsahu a rozsahu jako závěrečná zkouška podle § 15.
(3) Ke zkrácenému studiu mohou být do čtyř let ode dne účinnosti tohoto zákona přijati zaměstnanci soudu, kteří byli v posledních pěti letech před účinností zákona činní jako soudní tajemníci a ke dni přijímací zkoušky nabyli nejméně dvouletou praxi v této činnosti, byli ke studiu doporučeni příslušným předsedou krajského soudu nebo vrchního soudu anebo předsedou Nejvyššího soudu a úspěšně složili přijímací zkoušku.
(4) Účast na studijním soustředění podle odstavce 2 je překážkou v práci, za kterou náleží zaměstnanci náhrada mzdy, která se rovná jeho platu.
(5) Po dobu zkráceného studia podle odstavce 2 má zaměstnanec nárok na pracovní volno v rozsahu dvou pracovních dnů před každým týdenním studijním soustředěním a deseti pracovních dnů před závěrečnou zkouškou. Za dobu pracovního volna náleží zaměstnanci náhrada mzdy, která se rovná jeho platu.
§ 19
Soudní tajemníci mohou do čtyř let ode dne účinnosti tohoto zákona provádět úkony soudu, které podle tohoto zákona mohou provádět vyšší soudní úředníci, a to v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem.4)
§ 20
Podrobnosti o rozvrhu práce stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.
§ 21
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1995.
Přechodná a závěrečná ustanovení navrhovaného zákona:
Čl. II
Přechodná ustanovení
1. Ke zkrácenému studiu vyšších soudních úředníků mohou být do 31. prosince 2002 přijati zaměstnanci soudu, kteří mají nejméně úplné střední vzdělání zakončené maturitní zkouškou, v době od 1. ledna 1990 do dne přijímací zkoušky získali nejméně tříletou praxi jako soudní tajemníci, byli ke studiu doporučeni příslušným předsedou krajského soudu nebo vrchního soudu anebo předsedou Nejvyššího soudu a úspěšně složili přijímací zkoušku.
2. Soudní tajemníci mohou do 31. prosince 2003 provádět úkony soudu, které podle zákona mohou provádět vyšší soudní úředníci, a to v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem.1)
Čl.III
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1 ledna 1999
1) Vyhláška Ministerstva spravedlnosti ČR č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů.
1 ) Vyhláška Ministerstva spravedlnosti ČR č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů.
2 ) § 14 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
§ 30 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.
3 ) Zákon č. 141/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
4 ) Vyhláška Ministerstva spravedlnosti ČR č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů.