Důvodová zpráva k Vládní návrh zákona o správě daní a poplatků

úprava sazby.

Navrhuje se změna dosavadního postupu u úročení nedoplatků, zjištěných v důsledku uplatnění dodatečného daňového přiznání nebo hlášení tak, že dosud uplatňovaná poloviční úroková prodlevová sazba se mění na úrokovou sazbu používanou při posečkání, a to po dobu od původní doby splatnosti do náhradní lhůty splatnosti; pokud by nebyl nedoplatek uhrazen ani v této náhradní lhůtě splatnosti, uplatnila by se pak plná úroková sazba z prodlení.

Navrhují se doplnit časové meze uplatnění úroku z prodlení u záloh.

Dále se navrhuje vypustit pro nadbytečnost ustanovení dosavadního odst. 5, neboť tam obsažená úprava platí pro celý obor daní a je již řešena v souvislosti s příslušenstvím. Odstavec 7 byl přeřazen z důvodů lepší logiky uspořádání do § 70 odst. 7.

Navrhuje se též upustit od uplatňování úroku z prodlení u právních nástupců zesnulých daňových subjektů až do doby jejich povinnosti podat za zesnulý daňový subjekt daňové přiznání, hlášení nebo vyúčtování.

Navrhuje se zpřesnění a doplnění dosavadního textu § 64 a jeho zlepšené uspořádání a rozčlenění. Dosavadní použití přeplatku na úhradu nedoplatku u jiné daně se rozšiřuje i na možnost úhrady zajišťovacího příkazu a to jak téhož správce daně, tak i u jiných správců daně v důsledku jejich dožádání.

Navrhuje se zvýšení číselných hranic pro účely převodů nebo vracení přeplatků a účinnost žádosti o vrácení přeplatku se prodlužuje o dalších třicet dnů na celkových devadesát dnů s tím, že obdobně se posuzuje přeplatek vzniklý v důsledku neoprávněného vymáhání.

K bodu 147 (§ 65 odst. 5)

Navrhuje se dosavadní vyloučení možnosti odvolat se proti rozhodnutí o prominutí daňového nedoplatku změnit na vyloučení možnosti všech opravných prostředků, tedy i mimořádných. Současná možnost uplatnit mimořádné opravné prostředky byla více méně teoretická, neboť z povahy tohoto institutu je zřejmé, že zákonné podmínky pro užití mimořádných opravných prostředků by nebylo možno prakticky splnit. Vyloučení všech opravných prostředků je racionální i z toho důvodu, že ani zamítavé rozhodnutí netvoří procesní překážku rei iudicatae a tuto žádost lze tedy, přirozeně s lepšími důvody, opakovat i vůči stejnému nedoplatku.

K bodu 148 (§ 66 odst. 2)

Navrhuje se dosavadní právní úpravu zpřesnit a doplnit tak, že je-li daňový nedoplatek odepsán, prakticky po marném uplynutí promlčecí lhůty zaniká, tzn. že lze vymáhat, není-li uplatněna námitka promlčení po uplynutí promlčecí lhůty pouze ty nedoplatky, které nebyly odepsány.

K bodům 149 a 150 (§ 67 odst. 1, 2 a 5)

Navrhuje se zpřesnění dosavadního textu tak, aby byla dosažena jednotná dikce v rámci celého zákona.

K bodu 151 (§ 68 a 69)

Navrhuje se pro zlepšení přehlednosti zákona rozdělení dosavadního ustanovení § 69 na samotné vybírání daně srážkou a na vyúčtování daně, v současnosti obsažené v odstavcích 2 a 3 citovaného ustanovení, jakož i zpřesnění a doplnění textu.

Dosavadní odstavec 1 byl rozčleněn do tří odstavců, byl jednoznačně vymezen pojem srážkové daně a zpřesněn postup v případech, kdy plátce daně své povinnosti nesplnil. Nově byla stanovena náhradní lhůta splatnosti pro dodatečné splnění povinností plátce daně a jako nadbytečné byla vypuštěna možnost pro správce daně, aby náhradní lhůtu splatnosti mohl stanovit i jinak.

Současná úprava přechodu daňové povinnosti z poplatníka na plátce daně byla zde vypuštěna vzhledem k systematickému zahrnutí do nového ustanovení § 6a odst. 4. Reálný způsob výpočtu skutečně zkrácené srážkové daně, popsaný v zákoně byl z důvodů shora uvedených rovněž přesunut do právní úpravy zákona o dani z příjmů..

V § 69 se navrhuje z důvodů výše uvedených vyčlenění části textu upravující vyúčtování daně s jeho současným rozčleněním, zpřesněním a doplněním.

Stanovení povinné formy vyúčtování bylo přesunuto z důvodů lepší logiky uspořádání již do § 21 odst. 3 shodně jako u jiných ustanovení zákona, která též předepisovala jen určitou formu podání. K odstranění určitých pochyb aplikační praxe byl podstatně doplněn postup správce daně při přezkoušení podaných vyúčtování a nově vymezeny případy, kdy přezkoušením vyúčtování dojde k vyměření srážkové daně. Tento postup bylo nutno upravit pro případy srážkové daně, vůči níž není stanovena povinnost podat daňové přiznání nebo hlášení.

Dále byl doplněn postup v případech, kdy plátce vybere vyšší než zákonnou srážku, čímž vznikne daňový přeplatek.

K bodům 152 a 153 (§ 70 odst. 1 a 2)

Upřesňuje se dikce tak, jako v ostatních ustanoveních.

Navrhuje se zpřesnění dosavadního textu analogicky se zpřesněním úpravy prekluzívních lhůt v § 47 zákona, posílit procesní postavení daňových dlužníků a připustit zde proto co do účinků úkonů stejné důsledky jak u správců daně tak i u daňových dlužníků.

K bodům 154 a 155 (§ 70 odst. 4)

Navrhuje se sloučení textu tohoto ustanovení s následující zvláštní úpravou promlčecích lhůt u věcí nemovitých a současnou úpravu opět zmírnit ve prospěch daňových dlužníků a návrh nového textu vypořádává změnu uvedenou v předchozím bodu.

K bodům 156 a 157 (§ 70 odst. 5 až 7)

S ohledem na změny navržené v předchozím bodu se upřesňuje postup správce daně při uplatnění promlčení na zajištěném nedoplatku.

Navrhuje se analogická úprava jako byla navržena již u prekluzívních lhůt v § 47 odst. 5. Není totiž možné, aby zákonné nároky správců daně zanikaly nebo byly oslabovány v důsledku činnosti (resp. i nečinnosti) jiných subjektů (např. soudů). Taková úprava by byla velice snadno zneužitelná a proto se navrhuje tomuto postupu předcházet.

Dále se navrhuje přesunout dosavadní ustanovení § 63 odst. 7, sledující hospodárnost daňového řízení, do tohoto ustanovení o promlčecích lhůtách a to z důvodů lepšího uspořádání textu.

K bodu 158 (§ 71)

Navrhuje se zpřesnění, doplnění a zlepšení v uspořádání dosavadního textu. Dále co do možnosti plnění zajišťované částky bylo přikročeno ke stanovení jen jednoho způsobu a to složením jistoty na účet správce daně. Dosud připuštěné jiné možnosti a to jak co do možnosti úhrady, tak co do možnosti jiné depozitní úschovy než u správce daně, byly jednak spíše teoretické než skutečně využitelné a jednak (u depozita) nadbytečné a i nekonformní s návrhem nové úpravy § 64, kde nově dochází při použití daňových přeplatků na úhradu daňových nedoplatků k užšímu propojení běžných osobních účtů daňových dlužníků s jejich účty depozitními.

Jako nadbytečné se vypouští výslovné připuštění možnosti odvolání a odnětí jeho odkladných účinků, neboť to již jednoznačně vyplývá z ust. § 48.

Dochází ke zpřesnění postupu při zajišťovací exekuci, která je zde vlastně poprvé nazvána svým pravým jménem a odlišena tak od exekuce uhrazovací. Nově je doplněn postup pro případy, kdy důvody pro zajištění pominou ještě předtím, než byla daň stanovena nebo se stala splatnou, nebo budou mít relevanci jen pro část zajištění, jehož výše tedy v důsledku toho musí být snižována.

Zpřesněn byl i postup při úplném pominutí důvodů zajištění a stanoven nově postup pro plynulý přechod zajišťovací exekuce v exekuci uhrazovací s nahrazením exekučního titulu titulem novým a s omezením exekučních možností co do výše bez ztráty pořadí, kterého bylo na základě zajišťovacího příkazu dosaženo.

Nutnost doplnění celého tohoto institutu vyplývá z nutnosti naplnění jednoho ze základních cílů řízení, tj. vybrání daně. Dosavadní způsob bez přechodu jednoho typu daňové exekuce do typu nového znamenal nutnost zahajovat novou exekuci uhrazovacího typu, docházelo obecně k prodlevám, ke ztrátě exekučního pořadí a mnohdy bylo fakticky znemožněno dosáhnout touto cestou uspokojení.

Nově byla zřízena možnost obrátit se při vymáhání zajištění i na soud obdobně jako u exekuce uhrazovací.

K bodu 159 (§ 72 odst. 3)

Jde o legislativně technické změny bez jakýchkoliv věcných dopadů.

K bodu 160 (§ 73 a 73a)

Navržená úprava§ 73znamenápřevážně textové a formální zpřesnění zákona. V návaznosti na nově zavedený pojem zajišťovací daňová exekuce (§ 71) se zde vymezuje její vztah k exekuci uhrazovací včetně podmínek možnosti transformace zajišťovací exekuce do exekuce zajišťovací. I nadále se předpokládá, že exekuci může provést jak sám správce daně, tak může o její výkon požádat soud. Rozhodování o této otázce bude vždy vycházet z konkrétních podmínek.

Upřesňují se jednotlivé exekuční prostředky.

Podrobně se upravuje postup a podmínky pro zrušení a zastavení exekuce tak, aby jednotlivé důvody, předpokládající některý z těchto postupů, byla jednoznačně vymezeny a nebudily pochyb.

V ustanoveních § 73a upravujících exekuční náklady bylo provedeno textové a formální zpřesnění zákona, které podstatně nemění současnou úpravu. Zpřesněn byl postup správce daně při nakládání s exekučními náklady v případě zrušené nebo neoprávněně provedené exekuce. Oproti stávajícímu stavu se v návaznosti na růst nákladů řízení vynakládaných státem zvyšuje spodní hranice nákladů za výkon zabavení a výkon prodeje z 200 Kč na 500 Kč, ale současně se zavádí omezení nejvyšší hranice exekučních nákladů vymáhaných jedním exekučním příkazem na částku 500 000 Kč. Uvedená úprava sníží neúměrné zatížení daňového dlužníka a to zejména při opakovaném prodeji. Nově byla též upravena participace na exekučních nákladech v případech, kdy některé exekuční úkony jsou společné pro několik daňových dlužníků.

K bodům 161 až 163 (§ 96a odst. 1, 3 a 5)

Jde o legislativně technické změny bez jakýchkoliv věcných dopadů.

K bodu 164 (§ 97)

Navrhuje se zpřesnit dosavadní text s ohledem na současný stav právní úpravy, kdy byla část sedmá zrušena a naopak doplněn § 1 odst. 4 (nyní dle návrhu odst. 5) ohledně procesního režimu u některých nedaňových příjmů, aniž by na to bylo adekvátně reagováno v tomto ustanovení. Zpřesnění textu má jen usnadnit interpretaci účinnosti daňového řádu v určitém podsystému finančního a správního práva, ve kterém zajišťuje zákonné předpoklady pro řádné stanovování, vybírání a vymáhání, jakož i evidenci příjmů státního rozpočtu, územních rozpočtů a státních fondů, jinými slovy, příjmů veřejných rozpočtů.

K bodu 165 (§ 98)

Navrhuje se zrušení tohoto ustanovení jako ustanovení obsoletního, neboť vznikem samostatné Slovenské republiky mimo rámec Československé federace může být zde uváděná problematika upravena výlučně mezinárodní smlouvou.

K bodu 166 (§ 99)

Navrhuje se logické doplnění celého textu tak, aby byl konformní s ust. § 1 odst. 5 zákona a aby skutečný smysl právní úpravy nebudil nejmenší pochyby minimálně do doby účinnosti nového správního řádu, při jehož přípravě bude muset být otázka těchto plateb řešena.

K bodu 167 (§ 100)

Navrhuje se dát do souladu zmocnění pro Ministerstvo financí obsažená v současné době v platném znění v jednotlivých částech zákona s jejich souhrnem v tomto ustanovení.

K čl. II

V této části se upravují přechodná ustanovení k navrženým změnám.

V bodě 1 až 3 a 7 se navrhuje nezbytná úprava přechodných ustanovení při uplatňování změn v sankčním systému tak, aby byla i zde vyloučena retroaktivita a nedocházelo k nejasnostem v rámci použití dosavadní sankční terminologie v hmotně právních daňových zákonech daňového práva.

V bodě 4 se navrhuje úprava účinnosti změn v počítání lhůt jak prekluzívních pro stanovení daně, tak i promlčecích tak, aby případné změny byly účinné až pro lhůty, jejichž běh započne po účinnosti zákona. Zde je nutno lišit, která změna textu je jen upřesněním a která přináší nový princip počítání lhůt.

V bodě 5 se navrhuje úprava účinnosti nové úpravy ručení v § 58 odst.6 tak, aby byla jednoznačně vyloučena její retroaktivita pro případy, kdy ke spáchání daňového trestného činu došlo sice ještě před účinností zákona, ale ke stíhání a odsouzení pachatele až po účinnosti tohoto zákona.

V bodě 6 se navrhuje stanovit, že pro penále podle dosavadních předpisů platí pořadí dosavadní právní úpravy pro jeho úrokový charakter. Nové pořadí pak bude použito až vůči nové úpravě penále, tedy penále stanoveného pevnou částkou.

V bodě 8 se navrhuje dokončit již započatá daňová řízení podle pravidel, která platila před přijetím tohoto zákona.

V bodě 9 se zachovává postup podle tohoto zákona i pro již zrušené odvody, notářské poplatky jakož i místní poplatky, jejichž nahrazení místními daněmi je projednáváno.

K čl. III

Vzhledem k rozsahu navrhované novely se navrhuje upravit zmocnění pro premiéra k vydání úplného znění.

K části druhé - čl. IV

Ve spolupráci s Komorou daňových poradců se navrhuje:

doplnit do zákona o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců oprávnění a současně povinnost Komory daňových poradců určit ve stanovené lhůtě na vyžádání správce daně daňového poradce, který bude z jejího pověření zastupovat v daňovém řízení příslušný daňový subjekt. Jde o nutné doplnění v souvislosti s novelou zákona o správě daní a poplatků, kde byl doplněn tento nový institut jako jistá analogie obdobného institutu v případech zastupování advokátem. Rovněž se navrhuje odstranit aplikační problémy při udělování plných mocí právnickými osobami a nejednotnost výkladů tohoto postupu. Dále se využívá otevření tohoto ”komorového zákona” k odstranění procesního nedostatku při činnosti valné hromady.

K části třetí - čl. V

Vzhledem k tomu, že není dále projednáván návrh novely celního zákona je nutno přijmou novelu ustanovení, které upravuje vztah stávajícího celního zákona a správy daní.

K části čtvrté - čl. VI

Navrhuje se účinnost v souladu s plánem legislativních prací vlády České republiky.

V Praze dne 14. června 2000

předseda vlády

Ing. Miloš Zeman v.r.

místopředseda vlády a ministr financí

Doc. Ing. Pavel Mertlík, CSc. v.r.

Úplné znění zákona č. 337/1992 Sb., s vyznačenými navrhovanými změnami

ČÁST PRVNÍ

Z á k o n

č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků,

ve znění zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 302/1993 Sb., zákona č. 315/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 255/1994 Sb., zákona č. 59/1995 Sb., zákona č. 118/1995, zákona č. 323/1996 Sb., zákona č. 61/1997 Sb., zákona č. 242/1997 Sb., zákona

č. 91/1998 Sb., zákona č. 168/1998 Sb. a zákona č. 29/2000 Sb.

Čl. I

(§ 1

Rozsah působnosti

(1) Tento zákon upravuje správu daní, poplatků, odvodů, záloh na tyto příjmy a částek neoprávněně použitých nebo zadržených rozpočtových prostředků¹) (dále jen "daně"), které jsou příjmem státního rozpočtu České republiky (dále jen "rozpočet republiky"), rozpočtů obcí, rozpočtů okresních úřadů (dále jen "územní rozpočty") a státních fondů České republiky (dále jen "fondy").

(2) Správou daně se rozumí právo činit opatření potřebná ke správnému a úplnému zjištění, stanovení a splnění daňových povinností, zejména právo vyhledávat daňové subjekty, daně vyměřit, vybrat, vyúčtovat, vymáhat nebo kontrolovat podle tohoto zákona jejich splnění ve stanovené výši a době. Správce daně má způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení ve věcech správy daní a v tomto rozsahu má i procesní způsobilost.²)

(3) Podle tohoto zákona postupují územní finanční orgány³) a další správní i jiné státní orgány České republiky, jakož i orgány obcí v České republice věcně příslušné podle zvláštních zákonů ke správě daní (dále jen "správce daně"), daňové subjekty, jakož i třetí osoby stanovené v tomto zákoně.

4. Je-li zvláštním zákonem orgánu uvedenému v odstavci 3 svěřeno vybírání odvodů a poplatků sankční povahy, pokut a penále neuvedených v odstavci 1 a jsou-li tyto příjmy odváděny do rozpočtu republiky, do územních rozpočtů a fondů, postupuje se při jejich placení i vymáhání podle části šesté tohoto zákona, s výjimkou ustanovení § 63 odst. 2 až 6, § 67 až 69, § 71 a 72. Při postupu podle části šesté se použijí i ustanovení ostatních částí zákona, pokud jsou k uplatnění části šesté nezbytná.

______

¹) § 30 zákona ČNR č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění pozdějších předpisů.

²)§ 19 a 20 občanského soudního řádu.

³) Zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech.)

§ 1

Rozsah působnosti

(1) Tento zákon upravuje správu daní, cel, poplatků správních a soudních, odvodů částek neoprávněně použitých nebo zadržených rozpočtových prostředků,¹) včetně jejich zajištění a případného příslušenství (dále jen ”daně”), pokud jsou příjmem státního rozpočtu, rozpočtů územních samosprávných celků a okresních úřadů (dále jen ”územní rozpočty”) nebo státních fondů (dále jen ”fondy”).

(2) Podle tohoto zákona postupují územní finanční orgány²) a další správní úřady i jiné státní orgány a orgány územních samosprávných celků, věcně příslušné podle zvláštních právních předpisů ke správě daní (dále jen ”správce daně”), daňové subjekty, jakož i třetí osoby stanovené v tomto zákoně. Správce daně má způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení ve věcech správy daní a v tomto rozsahu má i procesní způsobilost.³)

(3) Správou daní se rozumí výkon práva správce daně činit opatření potřebná ke správnému a úplnému zjištění, stanovení a splnění daňových povinností, zejména právo vyhledávat daňové subjekty, vést o nich a o jejich povinnostech příslušné registry a evidence, daně vyměřit, vyúčtovat, zajistit jejich placení, které zahrnuje předepsání, vybrání, popřípadě vymáhání a dále kontrolovat podle tohoto zákona jejich splnění ve stanovené výši a době.

(4) Správou daní se dále rozumí výkon oprávnění správce daně dožadovat od zahraničních orgánů správy daní v rámci spolupráce úkony při správě daní, jakož i plnění požadavků dožádaných příslušnými úřady smluvních států v rozsahu a způsobem daným příslušnými mezinárodními smlouvami, popřípadě zvláštním právním předpisem.^3a)

^__________

¹) Zákon č. .../2000 Sb., rozpočtová pravidla.

²) Zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění zákona č.

337/1992 Sb., zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 325/1993 Sb., zákona č. 85/1994 Sb. a zákona č. 311/1999 Sb.

³) § 19 a 20 občanského soudního řádu.

^3a) Zákon č. .../2000 Sb., o mezinárodní pomoci při správě daní a o změně zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. ..../2000 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek.

4. Spravují-li podle zvláštního právního předpisu správní úřady nebo jiné státní orgány, jakož i orgány územních samosprávných celků placení odvodů,^3b) poplatků,^3c) úhrad^3d) a obdobných úplat,^3e) dále pokut,^3f) penále, úroků,^3g) popřípadě nákladů řízení a jsou-li tyto příjmy odváděny do státního rozpočtu, do územních rozpočtů nebo fondů, postupuje se při jejich placení podle části šesté tohoto zákona, s výjimkou ustanovení § 63 odst. 2 až 8, § 67 až 69, § 71 a 72. Při postupu podle části šesté se použijí i ustanovení ostatních částí zákona, pokud jsou k uplatnění části šesté nezbytná a pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

§ 2

Základní zásady (daňového řízení) správy daní

((1) Při správě daně jednají správci daně v řízení o daních (dále jen "daňové řízení") v souladu se zákony a jinými obecně závaznými právními předpisy, chrání zájmy státu a dbají při tom na zachování práv a právem chráněných zájmů daňových subjektů a ostatních osob zúčastněných na daňovém řízení.)

(1) Při správě daní jednají správci daně v souladu se zákony a jinými právními předpisy, chrání fiskální zájmy státu, územních samosprávných celků, jakož i fondů a dbají při tom na zachování práv a právem chráněných zájmů daňových subjektů a dalších osob zúčastněných na řízení.

______

^3b) Například zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění zákona č. 10/1993 Sb. a zákona č. 98/1999 Sb.

^3c) Například zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění zákona č. 167/1998 Sb., zákona č. 352/1999 Sb. a zákona č. 37/2000 Sb., zákon č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami, ve znění zákona č. 218/1992 Sb., zákona č. 158/1994 Sb. a zákona č. 71/2000 Sb., zákon č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování, ve znění zákona č. 211/1993 Sb., zákona č. 158/1994 Sb., zákona č. 86/1995 Sb. a zákona č. 71/2000 Sb., zákon č. 58/1998 Sb., o poplatcích za vypouštění odpadních vod do vod povrchových.

^3d) Například zákon č. 138/1973 Sb., o vodách, ve znění zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 114/1995 Sb., zákona č. 14/1998 Sb. a zákona č. 58/1998 Sb.

^3e) Například zákon č. 241/1992 Sb., o Státním fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie, ve znění zákona č. 273/1993 Sb.

^3f) Například zákon č. 389/1991 Sb. o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování, zákon č. 138/1973 Sb. o vodách, zákon č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství, ve znění zákona č. 49/1982 Sb., zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 23/1992 Sb., zákona č. 114/1995 Sb. a zákona č. 238/1999 Sb., zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění zákona č. 337/1992 Sb., zákona č. 344/1992 Sb., zákona č. 359/1992 Sb., zákona č. 67/1993 Sb., zákona č. 290/1993 Sb., zákona č. 134/1994 Sb., zákona č. 82/1995 Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 279/1995 Sb., zákona č. 289/1995 Sb., zákona č. 112/1998 Sb., zákona č. 168/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb. a zákona č. 29/2000 Sb.

^3g) Například zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění zákona č. 60/1993 Sb. a zákona č. 15/1998 Sb.

((2) Správci daně postupují v daňovém řízení v úzké součinnosti s daňovými subjekty a při vyžadování plnění jejich povinností v daňovém řízení volí jen takové prostředky, které daňové subjekty nejméně zatěžují a umožňují přitom ještě dosáhnout cíle řízení, tj. stanovení a vybrání daně tak, aby nebyly zkráceny daňové příjmy.)

(2) Správci daně postupují při správě daní v úzké součinnosti s daňovými subjekty a volí při vyžadování plnění povinností jen takové prostředky, které osoby zúčastněné na řízení nejméně zatěžují a které ještě umožňují dosáhnout cíle správy daní, to je stanovení a vybrání, popřípadě vymožení daně tak, aby nebyly zkráceny daňové příjmy.

((3) Při rozhodování hodnotí správce daně důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; při tom přihlíží ke všemu, co v daňovém řízení vyšlo najevo.)

(3) Při dokazování hodnotí správce daně důkazní prostředky a důkazy podle své úvahy. Správce daně posuzuje každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; při tom přihlíží ke všemu, co při správě daní vyšlo najevo. Při správě daní není rozhodující, zda jednání, na základě kterého vzniká daňová povinnost, je v souladu s právními předpisy.

((4) Daňové řízení je vždy neveřejné.)

(4) Správa daní je neveřejná.

((5) Jakékoliv osoby, s výjimkou daňových subjektů v daňovém řízení o jejich daňové povinnosti, které byly jakkoliv zúčastněny na daňovém řízení, jsou povinny zachovávat mlčenlivost o všem, co se v řízení nebo v souvislosti s ním dozvěděly. Této povinnosti mohou být zproštěny jen za podmínek stanovených tímto zákonem.)

(5) Každý, kdo se jakkoliv zúčastní správy daní, je povinen zachovávat mlčenlivost o všem, co se při této správě dozvěděl; této povinnosti může být zproštěn jen za podmínek stanovených tímto zákonem. To neplatí pro daňový subjekt ohledně informací týkajících se jeho daňové povinnosti. Získá-li daňový subjekt v souvislosti se správou týkající se jeho daňové povinnosti informace o jiných daňových subjektech, je povinen o těchto informacích zachovávat mlčenlivost.

(6) Daňové řízení je povinen správce daně i z vlastního podnětu zahájit vždy, jakmile jsou splněny zákonné podmínky pro vznik či existenci daňové pohledávky, a to i v případech, kdy daňový subjekt nesplnil v tom směru buď vůbec, nebo řádně své povinnosti.

(7) Při uplatňování daňových zákonů v daňovém řízení se bere v úvahu vždy skutečný obsah právního úkonu nebo jiné skutečnosti rozhodné pro stanovení či vybrání daně, pokud je zastřený stavem formálně právním a liší se od něho.

(8) Všechny daňové subjekty mají v daňovém řízení před správcem daně stejná procesní práva a povinnosti.

(9) Právem i povinností všech daňových subjektů je úzce spolupracovat se správcem daně při správném stanovení a vybrání daně. Přitom jsou povinny dodržovat zákony i ostatní obecně závazné právní předpisy.

§ 3

Úřední jazyk

1. Před správcem daně se jedná v jazyce českém nebo slovenském. Veškerá písemná podání se předkládají v češtině nebo slovenštině a listinné (důkazy) důkazní prostředky musí být opatřeny úředním překladem do jednoho z těchto jazyků. Správce daně může v odůvodněných případech upustit od toho, aby listinné (důkazy) důkazní prostředky byly opatřeny úředními překlady. Správce daně může při ústním jednání připustit tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků, pokud si jej na své náklady obstará daňový subjekt.

(2) Občané České republiky příslušející k národnostním a etnickým menšinám mohou jednat před správcem daně ve svém jazyce, musí si však obstarat tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků. Náklady na tohoto tlumočníka nese správce daně.

(§ 4

Místní příslušnost

(1) Místní příslušnost správce daně, není-li stanoveno jinak v tomto nebo ve zvláštním zákoně, se řídí u právnické osoby místem jejího sídla v České republice a u fyzické osoby bydlištěm v České republice, jinak místem, kde se převážně zdržuje, tj. v němž pobývá nejvíce dnů v roce. Pro účely tohoto zákona se rozumí bydlištěm fyzické osoby místo trvalého pobytu.

(2) Místně příslušným správcem daně částek za porušení rozpočtové kázně je finanční úřad podle odstavce 1. U odvodů příspěvkových organizací postupuje pouze takto určený správce daně, a to jen v případech ukládání odvodů za porušení rozpočtové kázně.

(3) Nelze-li určit místní příslušnost podle odstavce 1, řídí se místem, kde má stálou provozovnu,⁴) nebo místem, v němž daňový subjekt vykonává na území České republiky hlavní část své činnosti, jejíž výsledky jsou předmětem zdanění, popřípadě místem, v němž se nachází na území České republiky převážná část jeho nemovitého majetku.

(4) Nelze-li určit místní příslušnost podle odstavce 1 až 3, je příslušným správcem daně Finanční úřad pro Prahu 1, jde-li o obor daní, k jejichž správě jsou příslušné územní finanční orgány.

(5) Vzniká-li podle daňových předpisů daňová povinnost okamžikem přechodu státní hranice, řídí se místní příslušnost místem přechodu státní hranice.

^________

⁴) § 22 odst. 2 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

4. U poplatků je místně příslušný ten správce daně, který je oprávněn podle zvláštních předpisů k provedení poplatného úkonu.

(7) U daní, kde předmětem zdanění je nemovitost, je místně příslušným správcem daně finanční úřad, v obvodu jehož územní působnosti se nemovitost nachází. Tento správce daně je pak povinen sdělit výsledky vyměření a případně další potřebné údaje tomu správci daně, u kterého je dána místní příslušnost podle předchozích ustanovení.

(8) Je-li předmětem zdanění převod, přechod či nabytí majetku, je místně příslušným správcem daně finanční úřad, v obvodu jehož územní působnosti

1. měl zůstavitel bydliště nebo se převážnou dobu zdržoval,

2. se nachází nemovitost, a to i v případě, nabývá-li se současně též movitý majetek nebo jiný majetkový prospěch,

3. má bydliště nebo sídlo nabyvatel movitého majetku nebo jiného majetkového prospěchu,

4. má bydliště nebo sídlo dárce movitého majetku nebo jiného majetkového prospěchu, jde-li o dar do ciziny.

(9) Má-li plátce daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků organizační jednotku, kde dochází k vybírání nebo srážení daně nebo záloh na ní a kde jsou k tomu uloženy potřebné doklady, je tato organizační jednotka plátcovou pokladnou. Místně příslušným správcem daně plátcovy pokladny je finanční úřad v místě plátcovy pokladny. Plátcova pokladna má stejná oprávnění a povinnosti jako plátce daně. Majetková odpovědnost plátce za jeho pokladny tím zůstává nedotčena.

(10) U srážkové daně vybírané zvláštní sazbou daně⁵) bankami a pojišťovnami je místně příslušným správcem daně finanční úřad v sídle banky, pojišťovny nebo jejich pobočky či organizační jednotky, kde dochází k vybírání nebo srážení zvláštní sazbou daně, pokud jsou zde k dispozici veškeré doklady nutné pro provedení řádné srážky a její kontroly. Tyto pobočky či organizační jednotky jsou plátcovou pokladnou podle odstavce 9.

(11) Je-li místně příslušných několik správců daně, řízení provede ten z nich, který je zahájil jako první, pokud se příslušní správci nedohodnou jinak. Spory o místní příslušnost mezi správci daně rozhoduje orgán jim nejblíže nadřízený a v nejvyšším stupni pak Ministerstvo financí České republiky (dále jen "ministerstvo").

(12) Dojde-li u daňového subjektu ke změně místní příslušnosti, dosud příslušný správce daně vykoná jen neodkladné úkony a postoupí spisový materiál daňového subjektu za dobu, za kterou dosud nezaniklo právo daň vyměřit nebo dodatečně stanovit, tomu správci daně, na kterého přešla nově místní příslušnost. Za stejné období připojí ke spisovému materiálu i výpis z osobního účtu daňového subjektu. K tomuto výpisu doklady nepřipojuje. Je-li

_____

⁵) § 36 odst. 1 a 2 zákona č. 586/1992 Sb.

vedena proti daňovému subjektu daňová exekuce, sdělí dosavadní správce daně osobám, u nichž je vedena (poddlužník, plátce apod.), změnu místní příslušnosti a oznámí jim současně nové číslo účtu u banky, kam budou zabavené prostředky nadále poukazovány.

(13) Každý správce daně je v obvodu své územní působnosti příslušný k provedení místního šetření podle § 15, a to i bez delegace.

(14) Nelze-li místně příslušného správce daně určit podle tohoto nebo zvláštního zákona, stanoví jej ministerstvo. Ministerstvo může rovněž z důležitých důvodů, zejména z důvodu hospodárnosti nebo rychlosti řízení stanovit místní příslušnost jinak.

(15) Pokud ukládá platební povinnost podle § 1 odst. 4 orgán nepověřený současně jejím vybráním, je k vybrání místně příslušným orgánem finanční úřad v sídle orgánu, který platební povinnost uložil.)

§ 4

Místní příslušnost

(1) Místní příslušnost správce daně, není-li stanoveno v tomto zákoně nebo ve zvláštním právním předpisu jinak, se řídí u právnické osoby místem jejího sídla v České republice. U fyzické osoby se řídí bydlištěm, popřípadě místem, kde se v České republice převážně zdržuje. Pro účely správy daní se rozumí bydlištěm fyzické osoby místo trvalého pobytu.^3h)

(2) Nelze-li určit místní příslušnost podle odstavce 1, řídí se místem, kde má daňový subjekt stálou provozovnu,⁴) nebo místem, v němž vykonává na území České republiky hlavní část své činnosti, jejíž výsledky jsou předmětem zdanění, popřípadě místem, v němž se nachází na území České republiky převážná část jeho nemovitého majetku.

(3) Je-li předmětem zdanění převod, přechod či nabytí majetku, je místně příslušným správcem daně správce, v obvodu jehož územní působnosti

1. měl zůstavitel bydliště nebo se převážnou dobu zdržoval,

2. se nachází nemovitost, a to i v případě, nabývá-li se současně též movitý majetek nebo jiný majetkový prospěch,

3. má bydliště nebo sídlo nabyvatel movitého majetku nebo jiného majetkového prospěchu, nebo

4. bydliště nebo sídlo dárce movitého majetku nebo jiného majetkového prospěchu, jde-li o dar do zahraničí.

_____

^3h) Zákon č. 133/2000 Sb., o hlášení a evidenci pobytu občanů.

⁴) § 22 zákona č. 586/1992 Sb.

(4) Je-li předmětem zdanění nemovitost, je místně příslušným správcem daně správce, v obvodu jehož územní působnosti se nemovitost nachází. Tento správce daně je povinen sdělit výsledky vyměření a případně další potřebné údaje tomu správci daně, který je místně příslušný ke správě daní poplatníka podle odstavců 1, 2 nebo 5. Obdobně postupuje správce daně spravující daň podle odstavce 3.

(5) Nelze-li určit místní příslušnost podle odstavců 1, 2 a 3 písm. a), c) a d), je příslušným správcem daně Finanční úřad pro Prahu 1, jde-li o daně, k jejichž správě jsou příslušné územní finanční orgány.

(6) Vzniká-li podle zvláštních daňových zákonů daňová povinnost okamžikem přechodu státní hranice, řídí se místní příslušnost místem přechodu státní hranice.

(7) U správních a soudních poplatků je místně příslušný ten správce daně, který je oprávněn podle zvláštního právního předpisu k provedení poplatného úkonu.

(8) Má-li plátce daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků organizační jednotku, kde dochází k vybírání nebo srážení daně nebo záloh na ní, popřípadě jiného zajištění daně a kde jsou k tomu uloženy potřebné doklady, je tato organizační jednotka plátcovou pokladnou. Plátcově pokladně je místně příslušným správcem daně správce, v obvodu jehož územní působnosti je umístěna plátcova pokladna; tento správce daně sdělí údaje o registraci plátcovy pokladny správci daně místně příslušnému ke správě daní daňového subjektu podle odstavců 1, 2 nebo 5, kterému tato plátcova pokladna vznikla. Plátcova pokladna má stejná oprávnění a povinnosti jako plátce daně. Majetková odpovědnost plátce daně za jeho pokladnu tím zůstává nedotčena.

(9) Pro daň vybíranou srážkou zvláštní sazbou daně⁵) bankami, spořitelními a úvěrními družstvy nebo pojišťovnami je místně příslušným správcem daně správce, v obvodu jehož územní působnosti je sídlo banky, spořitelního a úvěrního družstva, pojišťovny nebo jejich organizační jednotky, kde dochází k vybírání nebo srážení zvláštní sazbou daně, pokud jsou zde k dispozici veškeré doklady nutné pro provedení řádné srážky a její kontroly; tyto organizační jednotky jsou plátcovou pokladnou podle odstavce 8.

(10) Je-li místně příslušných několik správců daně, řízení provede ten z nich, který je zahájil jako první, pokud se příslušní správci daně nedohodnou jinak. Spory o místní příslušnost mezi správci daně rozhoduje orgán jim nejblíže nadřízený a v nejvyšším stupni pak Ministerstvo financí (dále jen ”ministerstvo”).

_____

⁵) § 36 odst. 1 a 2 zákona č. 586/1992 Sb.

(11) Dojde-li u daňového subjektu ke změně místní příslušnosti správce daně, dosud příslušný správce daně vykoná jen neodkladné úkony a

postoupí spisový materiál daňového subjektu za dobu, za kterou dosud

nezaniklo právo daň vyměřit nebo dodatečně stanovit, tomu správci daně, na kterého přešla nově místní příslušnost. Za stejné období připojí ke spisovému materiálu i výpis z osobního účtu daňového subjektu. K tomuto výpisu doklady nepřipojuje. Je-li vedena proti daňovému subjektu daňová exekuce, sdělí dosavadní správce daně osobám, u nichž je vedena, změnu místní příslušnosti a oznámí jim současně nový účet, na který se zabavené peněžní prostředky nadále poukazují.

(12) Každý správce daně je v obvodu své územní působnosti příslušný k provedení místního šetření podle § 15, a to i bez dožádání. V odůvodněném případě může správce daně provést potřebný úkon ve věci správy daní týkající se daňového subjektu, ke správě jehož daní je místně příslušný, i mimo obvod své územní působnosti.

(13) Nelze-li místně příslušného správce daně určit podle tohoto zákona nebo podle zvláštního právního předpisu, stanoví jej ministerstvo. Ministerstvo může rovněž z důležitých důvodů, zejména z důvodu hospodárnosti nebo rychlosti řízení stanovit místní příslušnost jinak.

(14) Pokud ukládá platební povinnost podle § 1 odst. 5 orgán nepověřený současně jejím vybráním, popřípadě jejím vymožením, je k této části správy daní místně příslušným správcem daně územní finanční orgán, v obvodu jehož územní působnosti má sídlo orgán, který platební povinnost uložil.

§ 5

Dožádání a delegace

(1) Místně příslušný správce daně může požádat o provedení jednotlivých úkonů (v daňovém řízení) při správědaní kteréhokoliv jiného věcně příslušného správce daně, téhož nebo nižšího stupně, může-li tento správce daně požadovaný úkon provést snáze, hospodárněji nebo rychleji. Dožádaný správce daně je povinen žádosti vyhovět nebo sdělit důvody, pro které dožádání vyhovět nemůže. Pokud při provádění dožádaného úkonu vznikne potřeba provést úkony navazující, dožádaný správce daně je provede i bez výslovného dožádání.

(2) Spory o opodstatněnost dožádání rozhoduje orgán nadřízený orgánu dožádanému a v nejvyšším stupni ministerstvo.

(3) Na návrh daňového subjektu nebo z podnětu správce daně, může správce daně vyššího stupně nadřízený oběma správcům daně delegovat místní příslušnost ke správě daně na jiného, pokud shledá důvody takového návrhu opodstatněnými. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

§ 6

Daňové subjekty

((1) Daňovým subjektem se rozumí poplatník, plátce daně a právní nástupce fyzické či právnické osoby, která je jako daňový subjekt vymezena zákonem.)

(1) Daňovým subjektem se rozumí poplatník nebo plátce daně, které vymezuje zvláštní daňový zákon.

(2) Poplatníkem se rozumí osoba, jejíž příjmy, majetek nebo úkony jsou přímo podrobeny dani.

((3) Plátcem daně se rozumí osoba, která pod vlastní majetkovou odpovědností odvádí správci daně daň vybranou od poplatníků nebo sraženou poplatníkům.)

3. Plátcem daně se rozumí osoba, která je povinna pod vlastní majetkovou odpovědností daň srazit nebo vybrat od poplatníka a tuto daň odvést správci daně.

(4) Daňovému subjektu jsou zachována práva a povinnosti ohledně daňové povinnosti ve lhůtě pro vyměření daně a ohledně placení daně ve lhůtě pro promlčení práva vymáhat daňové nedoplatky i v případech, že mezitím již přestal být daňovým subjektem.

§ 6a

Vznik a přechod daňové povinnosti

(1) Daňová povinnost vzniká okamžikem, kdy nastaly skutečnosti zakládající daňovou povinnost podle tohoto nebo zvláštního daňového zákona.

(2) Daňová povinnost, která vznikla fyzické osobě před její smrtí, přechází na jejího právního nástupce, který ji za ni samostatně vypořádá. Právní nástupce má při správě daní stejné procesní postavení jako zůstavitel. Právní nástupce odpovídá za splnění daňové povinnosti zůstavitele až do výše ceny nabytého dědictví.

(3) Zanikla-li právnická osoba, která má právního nástupce, pak daňová povinnost, která vznikla před jejím zánikem, přechází na jejího právního nástupce, který ji za ni samostatně vypořádá. Právní nástupce má při správě daní stejné procesní postavení jako zaniklá právnická osoba.

(4) Nesplní-li plátce daně některou ze svých povinností stanovených v § 6 odst. 3, stanoví mu správce daně daň k přímému placení. Pokud plátce daně daň poplatníkovi nesrazil nebo ji od něho nevybral a prokáže, že částka daně, která je předmětem  přímého placení, byla již uhrazena na základě daňového přiznání poplatníka, u jehož zdanění plátcem daně k pochybení došlo, tuto částku mu správce daně nestanoví.

§ 6b

Příslušenství

(1) Příslušenstvím daně se rozumí úroky, pokuty, penále, zvýšení daně a náklady řízení, jsou-li ukládány podle tohoto nebo zvláštního daňového zákona.

(2) Příslušenství daně, s výjimkou pokut, zvýšení daně a nákladů řízení, sleduje osud samotné daně.

(§ 7

Osoby zúčastněné na řízení

(1) Daňového řízení vedeného správcem daně se zúčastňují, kromě pověřených pracovníků správce daně, daňové subjekty a třetí osoby. Všechny osoby zúčastněné na řízení jsou povinny na požádání prokázat svoji totožnost.

(2) Třetími osobami se rozumějí

1. svědci a osoby přezvědné,

2. osoby, které mají listiny a jiné věci potřebné v daňovém řízení,

3. znalci, auditoři a tlumočníci,

4. ručitelé, poddlužníci a plátci působící v rámci zajišťovacího a vymáhacího řízení,

5. správci konkurzní podstaty, zvláštní správci, zástupci správce nebo vyrovnací správci,

6. státní orgány a orgány obcí, případně další osoby, které mají povinnost součinnosti v daňovém řízení v rozsahu a způsobem stanoveným tímto zákonem.)

§ 7

Osoby zúčastněné na řízení

(1) Řízení vedeného správcem daně se zúčastňují kromě pověřených pracovníků správce daně, daňové subjekty a třetí osoby. Všechny osoby zúčastněné na řízení jsou povinny na požádání prokázat svoji totožnost. Neprokáže-li osoba zúčastněná na řízení ani na vyzvání pracovníka správce daně svoji totožnost, je správce daně oprávněn požádat o zjištění její totožnosti orgány Policie České republiky, popřípadě celní úřad a k dalšímu úkonu v řízení ji nepřipustit do doby zjištění její totožnosti.

(2) Třetími osobami se rozumějí osoby, které mají povinnost součinnosti při správě daní v rozsahu a způsobem stanoveným tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem, jakož i další osoby, pokud jim vznikají práva a povinnosti v souvislosti se zajištěním daně a s vymáháním daňových nedoplatků, nebo jejichž práva a povinnosti jsou správou daní dotčena.

(3)Třetí osoby jsou na výzvu správce daně povinny účastnit se správy daní v rozsahu ve výzvě požadovaném. Znalci, tlumočníkovi a auditorovi je správce daně oprávněn výzvou uložit povinnost podat vysvětlení k jeho znaleckému posudku, překladu nebo auditu v rozsahu připuštěném zvláštním právním předpisem.^5a)

(4) Navrhuje-li v řízení účast třetí osoby daňový subjekt, je povinen současně s návrhem správci daně sdělit, které skutečnosti hodlá účastí této třetí osoby prokázat nebo vysvětlit. Správce daně není povinen návrhu vyhovět a navrhovanou osobu do tohoto řízení připustit, má-li za to, že nemůže podat v řízení odpovídající nebo potřebný důkazní prostředek; zjistí-li správce daně až v průběhu řízení, že je tato podmínka splněna, vyloučí tuto osobu z řízení. Rozhodnutí o nepřipuštění nebo vyloučení třetí osoby z řízení musí být odůvodněno a lze se proti němu odvolat ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení; rozhodnutí se doručuje jak daňovému subjektu, tak i osobě, která je rozhodnutím dotčena. Rozhodnutí o odvolání musí být doručeno před ukončením tohoto řízení.

(5) Je-li vyžádán správcem daně znalecký posudek, je osoba zúčastněná na řízení, v jejíž věci má být znalecký posudek podán, povinna při jeho vypracování s ustanoveným znalcem spolupracovat. Pokud je k vypracování znaleckého posudku potřebná součinnost dalších osob, může jim správce daně uložit tuto povinnost v rozsahu pro vypracování znaleckého posudku nezbytném.

§ 8

Svědci a osoby přezvědné

(1) Každý je povinen vypovídat jako svědek nebo osoba přezvědná o důležitých okolnostech (v daňovém řízení) při správě daní týkajících se jiných osob, pokud jsou mu známy; musí vypovídat pravdivě a nic nesmí zamlčet. Správce daně může svědkovi nebo osobě přezvědné uložit, aby se dostavil osobně k podání výpovědi, popřípadě ho vyzvat k písemnému svědectví.

(2) Výpověď nebo písemné svědectví může odepřít ten, (kdo by jí) kdo by tím způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám blízkým. Osobou blízkou se rozumí pro účely (tohoto zákona manžel) správy daní manžel, jeho rodiče, druh, příbuzný v řadě přímé a jeho manžel, sourozenec a jeho manžel, osvojitel a jeho manžel, osvojenec a jeho potomci, manžel osvojence a manželé jeho potomků.

((3) Jako svědek nebo osoba přezvědná nesmí být vyslechnut ten, kdo by porušil státní tajemství,⁶) nebo zákonem uloženou nebo zákonem uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže by byl této povinnosti zproštěn příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má.)

^________

^5a) Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících.

§ 16 zákona č. 524/1992 Sb., o auditorech a Komoře auditorů České republiky, ve znění zákona č. 165/1998 Sb.

⁽⁶) Zákon č. 102/1971 Sb., o ochraně státního tajemství, ve znění pozdějších předpisů.)

(3) Jako svědek nebo osoba přezvědná nesmí být vyslechnut nebo podat písemné svědectví ten, kdo by porušil povinnosti spojené s utajováním

skutečností podle zvláštního právního předpisu,⁶) nebo zákonem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti^6a), ledaže by byl této povinnosti zproštěn příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má.

(4) Správce daně je povinen před výslechem nebo ve výzvě k písemnému svědectví poučit svědka nebo osobu přezvědnou o možnosti odepřít výpověď, o jeho povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčet a o právních následcích nepravdivé nebo neúplné výpovědi.

(5) Jako osoba přezvědná může být k výpovědi vyzván každý, kdo má znalosti o povšechných poměrech určitého daňového subjektu nebo celé skupiny daňových subjektů nebo oboru činnosti či majetkového vlastnictví, které jsou předmětem zdanění.

§ 9

Způsobilost k jednání

(1) Každý může před správcem daně samostatně jednat v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práva a brát na sebe povinnosti.

(2) Za právnickou osobu jedná statutární orgán nebo ten, kdo prokáže, že je oprávněn za ni jednat.

§ 10

Zastupování

(1) Za fyzické osoby, které nemohou před správcem daně jednat samostatně pro nezpůsobilost nebo omezenou způsobilost k právním úkonům, jednají jejich zákonní zástupci.⁷) (Pokud nebyl opatrovník soudem ustanoven, stanoví zástupce pro daňové řízení správce daně.) Rovněž správce dědictví^7a) a správce ustanovený podle zvláštního právního předpisu^7b) zastupují při správě daní daňový subjekt v rozsahu svých ustanovení a mají v daňovém řízení obdobné postavení jako zákonný zástupce.

_____

⁶) Zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 164/1999 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 29/2000 Sb. a zákona č. 30/2000 Sb.

^6a) Například zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění zákona č. 210/1999 Sb., zákon č. 524/1992 Sb., o auditorech a Komoře auditorů České republiky, ve znění zákona č. 63/1996 Sb. a č. 165/1998 Sb.

⁷) § 26 a 27 občanského zákoníku.

^7a) § 175e občanského soudního řádu.

^7b) § 14a zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání ve znění zákona č. 94/1996 Sb., zákona č. 12/1998 Sb. a zákona č. 105/2000 Sb.

((2) Správce daně může ustanovit zástupce také tomu, jehož pobyt není znám nebo jemuž se nepodařilo doručit písemnost na známou adresu a který nezmocnil žádného zástupce, jakož i tomu, kdo byl stižen duševní nebo jinou poruchou, pro kterou nemůže v řízení jednat, nebo kdo není schopen srozumitelně se vyjadřovat. Správce daně ustanoví zástupce také právnické osobě, pokud vzniknou pochybnosti o tom, kdo je oprávněn jednat jejím jménem. Proti rozhodnutí o ustanovení zástupce se lze odvolat.)

(2) Pokud nebyl opatrovník soudem ustanoven, ustanoví zástupce pro řízení správce daně. Správce daně může ustanovit zástupce také tomu, jehož pobyt není znám nebo jemuž se nepodařilo doručit písemnost na známou adresu, a to i v zahraničí, a který nezmocnil žádného zástupce, jakož i tomu, kdo byl stižen duševní nebo jinou poruchou, pro kterou nemůže v řízení jednat, zejména se není schopen srozumitelně vyjadřovat. Správce daně ustanoví zástupce také právnické osobě, pokud vzniknou pochybnosti o tom, kdo je oprávněn jednat jejím jménem. Nelze-li ustanovit zástupce tímto způsobem, navrhne jej Komora daňových poradců na vyžádání správce daně, a to do třiceti dnů od vyžádání.

(3) Rozhodnutí o ustanovení zástupce může správce daně vydat jen s předchozím souhlasem navrhovaného zástupce a nelze se proti němu odvolat.

(4) Zastupování podle odstavce 3 zaniká, jestliže ustanovený zástupce zemře nebo zanikne. Správce daně zruší zastupování z vlastního podnětu nebo na návrh ustanoveného zástupce nebo zastoupeného, a to ze závažných důvodů. Proti rozhodnutí o zrušení zastupování nejsou opravné prostředky připuštěny.

((3)) (5) Daňový subjekt, jeho zákonný zástupce nebo ustanovený zástupce se může dát zastupovat zástupcem, jehož si zvolí. V téže věci může mít současně jen jednoho zástupce. Zástupce jedná v rozsahu plné moci udělené písemně nebo ústně do protokolu. Není-li rozsah zmocnění vymezen nebo není-li vymezen přesně, je tato plná moc pro daňové řízení neomezená. Zástupce, který nemá sídlo nebo bydliště v České republice, je povinen zmocnit zástupce pro doručování se sídlem nebo bydlištěm v České republice, jinak budou pro něho písemnosti ukládány u správce daně s účinky doručení. Zvolí-li si daňový subjekt zástupce, který není daňovým poradcem nebo advokátem a není-li plná moc udělena ústně do protokolu, musí plná moc obsahovat úřední ověření podpisů.

((4)) (6) Zastupování daňového subjektu zástupcem nevylučuje, aby správce daně jednal v nutných případech s daňovým subjektem přímo nebo aby ho vyzval k vykonání některých úkonů. Daňový subjekt je povinen výzvě správce daně vyhovět. Správce daně musí o tomto jednání zástupce daňového subjektu současně vyrozumět.

((5)) (7) Pokud v téže věci jedná daňový subjekt i zástupce jím zmocněný a jejich jednání si odporuje, respektuje správce daně jednání daňového subjektu. (Správce daně musí o tomto jednání zástupce daňového subjektu vyrozumět.)

((6)) (8) Učinilo-li několik daňových subjektů společné podání nebo vystupují-li společně ve stejné věci, případně jsou spoluvlastníky věci, která je předmětem zdanění, jsou (povinni) povinny si zvolit společného zástupce pro účely daňového řízení. Pokud tak neučiní ani na výzvu, určí společného zástupce správce daně sám a vyrozumí o tom všechny příslušné daňové subjekty.

(9) Pokud je více osob oprávněno jednat samostatně za daňový subjekt, který je právnickou osobou, je tento daňový subjekt povinen zmocnit jen jednu z nich jako osobu oprávněnou jednat v daňovém řízení. Toto zmocnění musí být uděleno všemi osobami oprávněnými jednat za daňový subjekt samostatně buď ústně do protokolu nebo písemně s úředně ověřenými podpisy. Pokud tak daňový subjekt neučiní ani na výzvu správce daně, ustanoví osobu oprávněnou jednat za daňový subjekt správce daně.

§ 11

Vyloučení ze zastupování

(1) Správce daně je oprávněn k daňovému řízení nepřipustit nebo z daňového řízení vyloučit též zástupce, pokud by došlo ke střetu se zájmy zastupovaného nebo ke střetu zájmů daňových subjektů v daňových věcech zastupovaných týmž zástupcem.

((2) Je-li zástupcem daňový poradce nebo advokát (dále jen ”daňovýporadce”),^7a) nemůže ho správce daně vyloučit z podání daňového přiznání nebo hlášení a podání řádných a mimořádných opravných prostředků proti rozhodnutí správce daně, i když by jinak byly splněny podmínky pro vyloučení podle odstavce 1.)

(2) Není-li zástupcem daňový poradce^7c) nebo advokát^7d) (dále jen ”daňový poradce”) nebo ustanovený zástupce a nejde-li o společného zástupce, může zástupce zastupovat současně u jednoho správce daně pouze jeden daňový subjekt, nejde-li o osoby blízké.

((3)Není-li zástupcem daňový poradce a nejde-li o společného zástupce, může zástupce zastupovat současně u jednoho správce daně pouze jeden daňový subjekt, nejde-li o osoby blízké.)

___

-----_____

^(7a) Zákon ČNR č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky.)

^7c) Zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky.

^7d) Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii.

§ 12

Protokol (o ústním jednání)

1. O (ústním jednání v daňovém) ústních podáních, jednáních a o důležitých úkonech vřízení sepíše správce daně protokol, který je veřejnou listinou.⁸)

(2) Z protokolu musí být zejména patrno, kdo, kde a kdy daňové řízení prováděl, které osoby se zúčastnily, označení hlavního předmětu jednání, souvislé vylíčení jeho průběhu, označení dokladů a jiných listin odevzdaných při jednání nebo podstatný obsah listin předložených k nahlédnutí, udělená poučení, vyjádření poučených osob, jejich návrhy nebo námitky směřující proti obsahu protokolu, rozhodnutí o těchto návrzích nebo námitkách apod. (Nahrazuje-li protokol podání, musí mít též jeho náležitosti.)

(3) Součástí protokolu jsou i ujednání přijatá při ústním projednávání věci a rozhodnutí vyhlášená při jednání; není-li sdělení rozhodnutí samostatně v průběhu protokolovaného řízení jeho příjemcem potvrzeno, nastávají účinky doručení tohoto rozhodnutí podpisem protokolu podle odstavce 4.

(4) Protokol podepisují po seznámení se s ním všechny osoby, které se jednání nebo provedení úkonu zúčastnily, včetně pracovníků správce daně. Není-li protokol hlasitě diktován, je nutno jej před podepsáním hlasitě přečíst a zapsat v něm, že se tak stalo a dále uvést, co bylo před podpisem protokolu opraveno nebo jinak změněno. Přeškrtnutá místa musí zůstat čitelná. Po vyznačení všech návrhů, námitek, oprav či změn musí být protokol schválen a jednání skončeno. Odepření podpisu, důvody tohoto odepření a námitky proti obsahu protokolu se v něm zaznamenají. Bezdůvodné odepření podpisu nemá vliv na důkazní moc protokolu. Na to je třeba osobu odepírající podpis upozornit. Vzdálila-li se osoba, na jednání zúčastněná, před podpisem protokolu, nutno tuto okolnost v protokolu zaznamenat s uvedením důvodu.

(5) (Opis) Stejnopis protokolu vydá správce daně daňovému subjektu, s nímž bylo ústně jednáno; stejnopis protokolu vydá správce daně i třetí osobě na tomto ústním jednání zúčastněné, pokud o to požádá.

6. Správce daně opraví v protokolu chyby v psaní a jiné zřejmé nesprávnosti. Rozhoduje též o návrzích na doplnění protokolu a o námitkách proti jeho znění. Proti tomuto rozhodnutí se nelze samostatně odvolat.

§ 13

Úřední záznam

Úřední záznam zachycuje skutečnosti mající vztah k daňovým spisům jinde neuvedené, např. různá ústní sdělení, oznámení, poznámky, obsah telefonických hovorů, odkazy na jiné spisové materiály, výpisy ze záznamů ať již vlastních nebo cizích a další skutečnosti k věci se vztahující a zjištěné správcem daně.

____

⁸) § 134 občanského soudního řádu.

Úřední záznam podepíše pracovník správce daně, který ho vyhotovil, s uvedením data. V úředním záznamu odkáže též na zdroj informace v záznamu uvedené. Pro další náležitosti úředního záznamu platí přiměřeně ustanovení týkající se protokolu.

§ 14

Lhůty

(1) Není-li lhůta pro některý úkon v (daňovém) řízení stanovena obecně závazným právním předpisem, určí přiměřenou lhůtu rozhodnutím správce daně. Zároveň upozorní na právní důsledky nedodržení této lhůty. Lhůtu kratší osmi dnů lze stanovit jen zcela výjimečně pro úkony jednoduché a zvlášť naléhavé.

(2) Z důležitých důvodů mohou osoby zúčastněné na řízení před uplynutím stanovené lhůty požádat správce daně o její prodloužení k úkonům, jichž se lhůta týká. Žádosti lze vyhovět jen v plném rozsahu. Za den podání žádosti pro uplatnění odstavců 3 a 4 se považuje den, kdy byly odstraněny případné vady podání.

(3) Na první žádost o prodloužení lhůty, pokud se nejedná o zákonnou lhůtu, povolí správce daně vždy prodloužení lhůty alespoň o dobu, která v den podání žádosti ještě zbývala ze lhůty, o jejíž prodloužení je žádáno. Správce daně však nemůže povolit delší prodloužení lhůty, než o jaké je žádáno.

(4) Nerozhodne-li správce daně o žádosti o prodloužení lhůty před uplynutím žádané lhůty, považuje se žádané prodloužení lhůty za povolené. Je-li zamítavé rozhodnutí o včas podané žádosti podle odstavce 2 doručeno po uplynutí stanovené lhůty, jejíž prodloužení je žádáno, končí běh žádané lhůty uplynutím tolika dnů po doručení zamítavého rozhodnutí, kolik dnů zbývalo v době podání žádosti do uplynutí stanovené lhůty.

(5) Prošla-li původní lhůta již před podáním žádosti a nešlo-li o lhůtu již prodlouženou podle předchozích ustanovení, může správce daně ze zvlášť závažných důvodů povolit navrácení v předešlý stav, to je obnovit běh lhůty a stanovit lhůtu novou. Žádost o navrácení v předešlý stav může být podána nejdéle do třiceti dnů ode dne, kdy u žadatele pominuly důvody zmeškání původní lhůty. Tuto novou lhůtu nelze ani prodloužit ani navrátit v předešlý stav.

(6) Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, pokud se nejedná o lhůtu stanovenou na hodiny.

(7) Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který se svým jménem nebo číselným označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta posledním dnem měsíce. Je-li lhůta stanovena na hodiny, končí uplynutím té minuty, která se svým číselným označením shoduje s minutou, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty.

(8) Připadne-li poslední den lhůty pro uplatnění právních úkonů vůči správci daně na sobotu, neděli nebo státem uznaný svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

(9) Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u správce daně nebo podána vyplacená poštovní zásilka obsahující daňové podání, popřípadě doručena v elektronické podobě na technické zařízení správce daně.

(10) Kromě případu uvedeného v odstavci 5 nelze prodloužit lhůtu nebo povolit navrácení v předešlý stav také u řádných a mimořádných opravných prostředků a u lhůt, se kterými je spojen zánik práva podle tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů.

(11) Lhůtu nelze prodloužit ani nelze povolit navrácení v předešlý stav, uplynul-li ode dne skončení původní lhůty jeden rok.

(12) V pochybnostech se považuje lhůta za zachovanou, pokud se neprokáže opak.

(13) Proti rozhodnutí o žádosti za prodloužení lhůty nebo za navrácení v předešlý stav není přípustný opravný prostředek. Podaná žádost nemá odkladný účinek, nestanoví-li tento zákon jinak.

((14) O povolování lhůt k zaplacení daně platí zvláštní úprava obsažená v § 60.)

(§ 15

Místní šetření

(1) Správce daně je oprávněn v souvislosti s daňovým řízením provádět místní šetření jak u subjektu daně, tak i u jiných osob. K provedení místního šetření je pracovník správce daně povinen se prokázat služebním průkazem pracovníka správce daně.

(2) Pracovník správce daně má v době přiměřené předmětu šetření, zejména v době provozu, právo na přístup do každé provozní budovy, místnosti a místa, včetně dopravních prostředků a přepravních obalů, k účetním písemnostem, záznamům a informacím na technických nosičích dat v rozsahu nezbytně nutném pro dosažení účelu podle tohoto zákona. Toto právo má též, jde-li o obydlí, které daňový subjekt užívá rovněž pro podnikání.

(3) Pracovník správce daně má právo provést nebo si vyžádat výpis nebo kopii z účetních písemností, záznamů nebo informací na technických nosičích dat bez náhrady nákladů na tato vyhotovení.

(4) Jestliže daňový subjekt vykonává dani podrobenou činnost mimo své obvyklé pracoviště, na veřejném prostranství nebo místo výkonu této činnosti střídá, je povinen na výzvu pracovníka správce daně prokázat se občanským průkazem, případně jiným osobním dokladem, jímž může prokázat svou totožnost. Cizí státní příslušník se prokazuje povolením k trvalému pobytu nebo cestovním pasem.

(5) Daňový subjekt a třetí osoby jsou povinny poskytnout pracovníku správce daně všechny přiměřené prostředky a pomoc potřebnou k účinnému provedení místního šetření, zejména mu podat potřebná vysvětlení.

(6) Subjekt, u něhož je místní šetření prováděno, je povinen zapůjčit správci daně jím vyžádané doklady a jiné věci mimo svůj prostor. Při tomto postupu platí přiměřeně ustanovení § 16 odst. 7.

(7) Pracovník správce daně může zajistit též věci, u nichž jejich nezajištění by mohlo mít za následek nemožnost dodatečného průkazu skutečností potřebných v daňovém řízení. K tomuto opatření přistoupí zejména, chybí-li řádný průkaz o původu obchodního zboží nebo věcí, o jeho či jejich množství, ceně, kvalitě nebo o řádném vypořádání finančních povinností v souvislosti s jeho či jejich dovozem nebo nákupem. V rozhodnutí, které je součástí protokolu, současně pracovník správce daně stanoví lhůtu pro odstranění pochyb ohledně zajištěných věcí. Věci, které nelze na místě spolehlivě zajistit, může na náklady jejich majitele nebo držitele nechat převést na místo, kde je to možné. Je-li to pro dokazování nezbytné nebo vhodné, může pracovník správce daně odebrat bezúplatně pro účely bližšího ohledání nebo expertizy vzorky zajišťovaných věcí. Takto odebrané vzorky budou po expertize či ohledání vráceny, připouští-li to jejich povaha. Při zajištění věcí se postupuje v ostatním přiměřeně podle § 38. Pokud věci zajištěné podle tohoto ustanovení nelze vrátit jejich vlastníkovi nebo oprávněnému držiteli proto, že není znám nebo si věci nevyzvedl, a to ani na výzvu správce daně, nebo pokud jde o věci volně neobchodovatelné, může správce daně rozhodnout o jejich propadnutí státu. Není-li správci daně vlastník nebo oprávněný držitel zajištěných věcí znám, rozhodnutí o propadnutí věci musí být zveřejněno na úřední desce správce daně po dobu šedesáti dnů.

(8) O místním šetření sepíše pracovník správce daně podle povahy šetření protokol nebo úřední záznam. Došlo-li při místním šetření k zajištění věcí, předá pracovník správce daně opis protokolu osobě, u níž k zajištění došlo, i bez její žádosti.)

§ 15

Místní šetření

(1) Správce daně je oprávněn při správě daní provádět místní šetření jak u daňového subjektu, tak i u třetích osob. Při zahájení místního šetření je pracovník správce daně povinen se prokázat svým služebním průkazem. Pracovník správce daně je oprávněn přizvat k místnímu šetření i osoby, jejichž přítomnost je podle povahy věci potřebná.

(2) Pracovník správce daně má v době přiměřené předmětu šetření, zejména v době provozu, právo na přístup do každé provozní budovy, místnosti a místa, včetně dopravních prostředků a přepravních obalů, k účetním a dalším jiným písemnostem, záznamům a informacím na technických nosičích dat v rozsahu nezbytně nutném pro dosažení účelu podle tohoto zákona. Toto právo má též, jde-li o obydlí, které daňový subjekt užívá rovněž pro podnikání nebo je-li předmětem daně nemovitost nebo je-li předmětem daně změna vlastnického práva k této nemovitosti. Do obydlí, které daňový subjekt užívá rovněž pro podnikání, lze vstupovat i bez jeho výslovného souhlasu, jen hrozí-li bezprostředně zánik, ztráta nebo zavlečení důkazních prostředků potřebných pro správu daní, jejichž rovnocenná náhrada jinými důkazními prostředky není správci daně známa, a to jen na písemný příkaz vedoucího pracovníka nadřízeného správce daně a za přítomnosti zletilé osoby, která dosvědčí průběh místního šetření.

(3) Pracovník správce daně má právo provést nebo si vyžádat výpis nebo kopii z účetních nebo jiných písemností, záznamů nebo informací na technických nosičích dat v rozsahu podle odstavce 2 bez náhrady nákladů na tato vyhotovení.

(4) Jestliže daňový subjekt vykonává mimo své bydliště, sídlo, popřípadě organizační jednotku činnost, jejíž výsledky jsou podrobeny dani nebo zde pobírá příjmy podrobené dani, je povinen na výzvu pracovníka správce daně prokázat se občanským průkazem, případně jiným osobním dokladem, jímž může prokázat svou totožnost. Stejnou průkazní povinnost má i osoba, která jedná v rozsahu prováděného místního šetření za daňový subjekt i bez zvláštního zplnomocnění.

(5) Daňový subjekt a třetí osoby jsou povinny poskytnout pracovníkovi správce daně všechny přiměřené prostředky a pomoc potřebnou k účinnému provedení místního šetření, zejména mu podat potřebná vysvětlení. Se souhlasem těchto přítomných osob zúčastněných na řízení je pracovník správce daně oprávněn pořizovat obrazový a zvukový záznam o skutečnostech dokumentujících průběh řízení. Tento záznam, jehož identifikace vyplývá z protokolu nebo úředního záznamu, je pak součástí daňového spisu.

(6) Daňový subjekt a třetí osoby, u nichž je místní šetření prováděno, jsou povinny zapůjčit správci daně jím vyžádané doklady a jiné věci mimo svůj prostor. Při tomto postupu platí přiměřeně ustanovení § 16 odst. 8.

(7) Pracovník správce daně může zajistit též věci, u nichž jejich nezajištění by mohlo mít za následek nemožnost dodatečného průkazu skutečností potřebných v řízení. K tomuto opatření přistoupí zejména, chybí-li řádný průkaz o původu obchodního zboží nebo věcí, o jeho či jejich množství, ceně, kvalitě nebo o řádném vypořádání finančních povinností v souvislosti s jeho či jejich dovozem nebo nabytím. V rozhodnutí, které je součástí protokolu, současně pracovník správce daně stanoví lhůtu pro odstranění pochyb ohledně zajištěných věcí. Věci, které nelze na místě spolehlivě zajistit, může na náklady jejich vlastníka, popřípadě držitele nechat převést na místo, kde je to možné. Je-li to pro dokazování nezbytné nebo vhodné, může pracovník správce daně odebrat bezúplatně pro účely bližšího ohledání nebo expertizy vzorky zajišťovaných věcí. Takto odebrané vzorky se vrací po expertize či ohledání, připouští-li to jejich povaha. Při zajištění věcí se postupuje v ostatním přiměřeně podle § 38. Pokud věci zajištěné podle tohoto ustanovení nelze vrátit jejich vlastníkovi, popřípadě oprávněnému držiteli proto, že není znám nebo si věci nevyzvedl, a to ani na výzvu správce daně, nebo pokud jde o věci volně neobchodovatelné, může správce daně rozhodnout o jejich propadnutí státu. Není-li správci daně vlastník, popřípadě oprávněný držitel zajištěných věcí znám, rozhodnutí o propadnutí věci musí být zveřejněno na úřední desce správce daně po dobu šedesáti dnů. Půjde-li o věci, jejichž vlastník není znám, uvede správce daně místo vlastníka v rozhodnutí o propadnutí věcí místo a dobu zajištění věcí, popřípadě další zpřesňující okolnosti.

(8) O místním šetření sepíše pracovník správce daně podle povahy šetření protokol nebo úřední záznam.

(9) Došlo-li při místním šetření k zapůjčení nebo k zajištění věcí, předá pracovník správce daně stejnopis protokolu osobě, u níž k zapůjčení nebo k zajištění došlo, i bez její žádosti. Nelze-li zapůjčené nebo zajištěné věci převzít protokolárně, sepíše se o tom úřední záznam s uvedením důvodů, pro které nebylo možno protokolovat; vlastník, popřípadě oprávněný držitel těchto věcí je oprávněn do něj u správce daně nahlédnout a na žádost obdržet jeho stejnopis.

(§ 16

Daňová kontrola

(1) Daňovou kontrolou pracovník správce daně zjišťuje nebo prověřuje daňový základ nebo jiné okolnosti rozhodné pro správné stanovení daně u daňového subjektu nebo na místě, kde je to vzhledem k účelu kontroly nejvhodnější. Daňová kontrola se provádí v rozsahu nezbytně nutném pro dosažení účelu podle tohoto zákona.

(2) Daňový subjekt, u něhož je prováděna daňová kontrola, má ve vztahu k pracovníku správce daně povinnost

1. sám nebo jím určeným pracovníkem poskytovat informace o vlastní organizační struktuře, o pracovní náplni jednotlivých útvarů, o oběhu a uložení účetních a jiných dokladů,

2. zajistit vhodné místo a podmínky k provádění daňové kontroly,

3. předložit na požádání záznamy, jejichž vedení bylo správcem daně uloženo, účetní a jiné doklady a účetní písemnosti, které prokazují hospodářské a účetní operace, jež jsou pro správné stanovení daňové povinnosti rozhodné anebo o které pracovník správce daně požádá, a podat k nim ústně nebo písemně požadovaná vysvětlení, má-li pracovník správce daně pochybnost o jejich úplnosti, správnosti nebo pravdivosti,

4. nezatajovat doklady, které má daňový subjekt k dispozici nebo o nichž je mu známo, kde se nacházejí,

5. předložit důkazní prostředky prokazující jeho tvrzení v průběhu kontroly,

6. umožnit vstup do každé provozní budovy, místnosti, místa i obydlí a dopravních prostředků, které daňový subjekt užívá buď též k podnikání nebo souvisí s předmětem daně, dále do přepravních obalů a umožnit jednání s jakýmkoliv svým pracovníkem,

7. zapůjčit potřebné doklady a jiné věci mimo prostor kontrolovaného subjektu.

(3) U fyzických osob, které neprovozují podnikatelskou činnost, se ustanovení odstavce 2 použije přiměřeně.

(4) Daňový subjekt, u něhož je prováděna daňová kontrola, má ve vztahu k pracovníku správce daně právo

1. na předložení služebního průkazu pracovníkem správce daně,

2. být přítomen jednání s jeho pracovníky,

3. předkládat v průběhu daňové kontroly důkazní prostředky, případně navrhovat předložení důkazních prostředků, které on sám nemá k dispozici,

4. podávat námitky proti postupu pracovníka správce daně,

5. klást svědkům a znalcům otázky při ústním jednání a místním šetření,

6. vyjádřit se před ukončením daňové kontroly k výsledku uvedenému ve zprávě, ke způsobu jeho zjištění, případně navrhnout jeho doplnění,

7. nahlížet u správce daně kdykoliv v jeho obvyklou úřední dobu do převzatých dokladů.

(5) Právo uvedené v odstavci 4 písm. b) si daňový subjekt nemůže vyhradit, je-li při daňové kontrole přítomen statutární orgán nebo zástupce daňového subjektu.

(6) Námitky podle odstavce 4 písm. d) vyřizuje pracovník správce daně nejblíže nadřízený tomu, vůči němuž směřují. Tento nadřízený pracovník námitce vyhoví a zajistí nápravu nebo daňovému subjektu sdělí písemně důvody, pro které nelze námitce vyhovět. Proti tomuto rozhodnutí se nelze samostatně odvolat.

(7) Převzetí dokladů a jiných věcí podle odstavce 2 písm. g) potvrdí pracovník správce daně ve zprávě o kontrole nebo samostatně při převzetí. Tento postup se použije vždy, hrozí-li nebezpečí, že takto označené důkazní prostředky budou zničeny, pozměněny, zavlečeny nebo učiněny jinak nepotřebnými. Převzaté doklady a jiné věci vrátí správce daně kontrolovanému subjektu nejdéle do třiceti dnů. Ve zvlášť složitých případech, zejména je-li nutno zapůjčené doklady a jiné věci podrobit vnější expertize, může tuto lhůtu prodloužit orgán přímo nadřízený správci daně. Proti těmto rozhodnutím není přípustné samostatné odvolání.

6. O výsledku zjištění sepíše pracovník správce daně zprávu o daňové kontrole. Po projednání této zprávy ji spolupodepisuje kontrolovaný daňový subjekt a pracovník správce daně. Bezdůvodné odepření podpisu kontrolovaným daňovým subjektem je pro platnost ve zprávě uvedených zjištění bezvýznamné a o tomto musí být ve zprávě kontrolovaný daňový subjekt výslovně poučen. Jedno vyhotovení kontrolní zprávy obdrží kontrolovaný daňový subjekt. Den podpisu zprávy je též dnem jejího doručení. Je-li výsledkem kontrolního zjištění skutečnost, odůvodňující dodatečné stanovení daně, může být součástí zprávy o daňové kontrole i dodatečný platební výměr. Při dodatečném stanovení daně správce daně přihlédne ke všem okolnostem, které byly při daňové kontrole zjištěny. Odmítne-li daňový subjekt zprávu převzít nebo se jejímu převzetí a projednání vyhýbá, odešle se mu v poštovní zásilce s doručenkou.)

§ 16

Daňová kontrola

(1) Daňovou kontrolou pracovník správce daně zjišťuje daňovou povinnost nebo prověřuje základ daně nebo jiné okolnosti rozhodné pro správné stanovení daně u daňového subjektu nebo na místě, kde je to vzhledem k účelu kontroly nejvhodnější. Daňová kontrola se provádí v rozsahu nezbytně nutném pro dosažení účelu podle tohoto zákona a daňový subjekt je povinen pověřenému pracovníkovi správce daně provedení daňové kontroly umožnit.

(2) Při zahájení daňové kontroly je pracovník správce daně povinen se daňovému subjektu prokázat svým služebním průkazem. Daňová kontrola je zahájena sepsáním úvodní části zprávy o daňové kontrole, popřípadě protokolu o zahájení daňové kontroly a jejich spolupodepsáním správcem daně a daňovým subjektem. Zde se uvede kromě identifikačních údajů zejména datum, místo, čas zahájení a předpokládaný předmět kontroly (druh daňové povinnosti včetně zdaňovacího období).

(3) Neumožní-li daňový subjekt pracovníkovi správce daně daňovou kontrolu zahájit a provést, může k tomu být správcem daně vyzván. Proti této výzvě se nelze samostatně odvolat. Výzva musí obsahovat místo zahájení daňové kontroly, druh daně a zdaňovací období, které je předmětem kontroly, lhůtu, ve které je daňový subjekt povinen správci daně sdělit den a hodinu své připravenosti k zahájení daňové kontroly. Navržený termín zahájení kontroly nesmí přesáhnout lhůtu patnácti dnů od doručení výzvy. Nevyhoví-li daňový subjekt této výzvě ve stanovené lhůtě bez závažného důvodu sděleného správci daně, a nebo neumožní-li daňovou kontrolu pracovníkovi správce daně ve sděleném termínu zahájit a provést, je správce daně oprávněn zjistit základ daně a daň stanovit podle § 31 odst. 5. Uplynutím lhůty stanovené ve výzvě nastávají účinky podle § 47 odst. 2.

(4) Daňový subjekt, u něhož je prováděna daňová kontrola, je povinen sám nebo jím určená osoba

1. poskytovat informace o vlastní organizační struktuře, o pracovní náplni jednotlivých útvarů, o oběhu a uložení účetních a jiných dokladů,

2. zajistit vhodné místo a podmínky k provádění daňové kontroly,

3. předložit na požádání záznamy, jejichž vedení bylo správcem daně uloženo, účetní a jiné doklady a účetní písemnosti, které prokazují hospodářské a účetní operace, jež jsou pro správné stanovení daňové povinnosti rozhodné anebo o které pracovník správce daně požádá, a podat k nim ústně nebo písemně požadovaná vysvětlení,

4. předložit důkazní prostředky prokazující jeho tvrzení v průběhu kontroly,

5. umožnit vstup do každé provozní budovy, místnosti, místa i obydlí a dopravních prostředků, které daňový subjekt užívá k podnikání nebo které souvisí s předmětem daně, dále do přepravních obalů a umožnit jednání s kterýmkoliv svým pracovníkem,

6. zapůjčit potřebné doklady a jiné věci mimo svůj prostor, popřípadě poskytnout výpisy či kopie v rozsahu uvedeném v § 15 odst. 3 a

7. umožnit pořízení zvukové a obrazové dokumentace úkonu v rozsahu a za podmínek stanovených v § 15 odst. 5.

(5) U fyzických osob, které neprovozují podnikatelskou činnost, se ustanovení odstavce 4 použije přiměřeně.

(6) Daňový subjekt, u něhož je prováděna daňová kontrola, má právo

1. být přítomen jednání se svými pracovníky,

2. předkládat v průběhu daňové kontroly důkazní prostředky, případně navrhovat předložení důkazních prostředků, které on sám nemá k dispozici,

3. podávat námitky proti postupu pracovníka správce daně,

4. klást svědkům a znalcům otázky,

5. vyjádřit se před ukončením daňové kontroly k výsledku uvedenému ve zprávě o daňové kontrole, ke způsobu jeho zjištění, případně navrhnout jeho doplnění,

6. nahlížet u správce daně kdykoliv v jeho obvyklou úřední dobu do převzatých dokladů.

(7) Není-li námitkám podle odstavce 6 písm. c) vyhověno plně již v průběhu daňové kontroly, rozhodne o nich pracovník správce daně nejblíže nadřízený pracovníkovi provádějícímu kontrolu, vůči jehož postupu byly námitky uplatněny. Tento nadřízený pracovník námitce vyhoví a zajistí nápravu nebo daňovému subjektu sdělí písemně důvody, pro které nelze námitce vyhovět, a to nejpozději před ukončením daňové kontroly. Proti tomuto rozhodnutí se nelze samostatně odvolat. Způsob vyřízení námitek musí být zaznamenán ve zprávě o daňové kontrole.

(8) Převzetí dokladů a jiných věcí podle odstavce 4 písm. f) potvrdí pracovník správce daně ve zprávě o daňové kontrole nebo samostatně při převzetí. Tento postup se použije vždy, hrozí-li nebezpečí, že takto označené důkazní prostředky mohou být zničeny, pozměněny, zavlečeny nebo učiněny jinak nepotřebnými. Převzaté doklady a jiné věci vrátí správce daně kontrolovanému daňovému subjektu nejdéle do třiceti dnů. Ve zvlášť složitých případech, zejména je-li nutno zapůjčené doklady a jiné věci podrobit vnější expertize, může tuto lhůtu prodloužit orgán přímo nadřízený správci daně; pokud důvody pro zapůjčení trvají, může být tato lhůta prodloužena i opakovaně. Proti těmto rozhodnutím není přípustné samostatné odvolání.

(9) O výsledku kontrolního zjištění sepíše pracovník správce daně zprávu o daňové kontrole a seznámí daňový subjekt s jejím obsahem včetně důkazních prostředků, které získal bez jeho součinnosti a vyzve jej k případnému uplatnění práva podle odstavce 6 písm. e). Na žádost daňového subjektu stanoví správce daně daňovému subjektu lhůtu pro jeho vyjádření k výsledku kontrolního zjištění. Neumožní-li správce daně využít daňovému subjektu jeho práva podle odstavce 6 písm. d), umožní správce daně doplnění svědecké výpovědi. Při závěrečném projednání zprávy o daňové kontrole správce daně zaznamená všechna vyjádření, návrhy a námitky daňového subjektu k jejímu obsahu a své stanovisko k nim, popřípadě výsledky doplněného dokazování. Zprávu o daňové kontrole spolupodepisuje kontrolovaný daňový subjekt a pracovník správce daně. Jedno vyhotovení zprávy o daňové kontrole obdrží kontrolovaný daňový subjekt. Den podpisu zprávy o daňové kontrole je též dnem ukončení jejího závěrečného projednání, doručení a současně dnem ukončení daňové kontroly. Při dodatečném stanovení daně na základě výsledku kontrolního zjištění správce daně přihlédne ke všem okolnostem, které byly při daňové kontrole zjištěny.

(10) Odmítl-li kontrolovaný daňový subjekt zprávu o daňové kontrole projednat nebo se jejímu projednání vyhýbá, považuje se den doručení zprávy o daňové kontrole za den jejího projednání a podpisu.

(11) Bezdůvodné odepření podpisu zprávy o daňové kontrole kontrolovaným daňovým subjektem nemá vliv na důkazní moc zjištění uvedených ve zprávě. O tomto musí být ve zprávě kontrolovaný daňový subjekt výslovně poučen. Okamžikem bezdůvodného odepření podpisu nastávají též účinky projednání, doručení zprávy o daňové kontrole a ukončení kontroly.

(§ 17

Doručování

(1) Správce daně doručuje úřední písemnosti zpravidla poštou. Tyto písemnosti může však doručit i svými pracovníky.

(2) Doručuje se v bytě, provozovně, obchodní místnosti, kanceláři a nebo pracovním místě, kde se osoba, jíž má být doručeno (dále jen "příjemce"), zdržuje. Písemnosti určené daňovému poradci se doručují v jeho kanceláři. Doručení mimo tyto místnosti je platné, nebylo-li přijetí odepřeno.

(3) Není-li místností uvedených v odstavci 2, může se doručit všude, kde doručovatel příjemce zastihne.

(4) Do vlastních rukou se příjemci doručují písemnosti,

1. u nichž tak stanoví výslovně zákon,

2. je-li den doručení rozhodný pro počátek běhu lhůty, jejíž nesplnění by pro příjemce mohlo být spojeno s právní újmou,

3. stanoví-li tak správce daně.

(5) Nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, uloží doručovatel písemnost v místně příslušné provozovně držitele poštovní licence nebo u obecního úřadu a příjemce o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si příjemce písemnost do patnácti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se příjemce o uložení nedozvěděl.

(6) Odepře-li příjemce bezdůvodně písemnost přijmout, je doručena dnem, kdy bylo její přijetí odepřeno; na to musí doručovatel příjemce upozornit.

(7) Má-li příjemce zástupce s neomezenou plnou mocí pro celé daňové řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci. Pokud má zástupce příjemce plnou moc omezenou na určité úkony, doručuje se písemnost vztahující se k takovým úkonům příjemci i jeho zástupci. Má-li příjemce osobně v daňovém řízení něco vykonat, doručuje se písemnost jemu i jeho zástupci.

(8) Má-li příjemce, který se zdržuje v cizině, opatrovníka nebo zástupce v tuzemsku, doručí se písemnost tomuto opatrovníku nebo zástupci.

(9) Písemnosti určené právnickým osobám se doručují pracovníkům oprávněným za tyto příjemce přijímat písemnosti. Není-li jich, doručuje se písemnost, která je určena do vlastních rukou, tomu, kdo je oprávněn za příjemce jednat, ostatní písemnosti kterémukoliv jejich pracovníku, který písemnost přijme. Stejně se postupuje, ustanovil-li si příjemce u pošty osobu k přijímání docházejících zásilek.

(10) Písemnosti určené daňovému poradci mohou být doručovány také jeho pracovníkům, kteří jím byli pověřeni přijímáním písemností.

(11) Doručení osobám uvedeným v odstavcích 7 až 10 platí jako doručení příjemci.

(12) Dokladem o doručení písemnosti příjemci je řádně vyplněná doručenka. Jsou-li o doručení pochybnosti a nebo není-li doručenka, lze doručení prokázat jiným vhodným způsobem.

(13) Nemůže-li příjemce potvrdit příjem pro tělesnou indispozici, ať již přechodného nebo trvalého rázu, podepíše se jiná dospělá osoba jako svědek a připíše důvod.)

§ 17

Doručování

(1) Správce daně doručuje písemnosti zpravidla prostřednictvím poštovních zásilek doručovaných držitelem poštovní licence (dále jen ”pošta”). Tyto písemnosti může však doručit i svými pracovníky.

(2) Doručuje se v bydlišti, sídle nebo organizační jednotce, popřípadě tam, kde se osoba, jejíž poměry jsou doručovanou písemností dotčeny, popřípadě její zástupce (dále jen ”příjemce”) zdržuje nebo kdekoliv je příjemce zastižen.

(3) Do vlastních rukou se příjemci doručují písemnosti,

1. u nichž tak stanoví výslovně tento nebo zvláštní daňový zákon,

2. je-li den doručení rozhodný pro počátek běhu lhůty, jejíž nesplnění by pro příjemce mohlo být spojeno s právní újmou,

3. stanoví-li tak správce daně.

(4) Nebyl-li příjemce písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, písemnost se uloží a příjemce se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost ve lhůtě patnácti dnů vyzvedl. Nevyzvedne-li si příjemce zásilku do patnácti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se příjemce o uložení nedozvěděl.

(5) Odepře-li příjemce písemnost určenou do vlastních rukou přijmout, je doručena dnem, kdy bylo její přijetí odepřeno.

(6) Má-li příjemce zástupce pro daňové řízení, doručují se písemnosti, týkají-li se daňového řízení v rozsahu jeho zastoupení, pouze tomuto zástupci. Má-li příjemce osobně v daňovém řízení něco vykonat, doručuje se písemnost jemu a na vědomí i jeho zástupci. Dnem doručení rozhodným pro počátek běhu lhůty je při souběžném doručování příjemci i jeho zástupci ten den doručení písemnosti, který nastane později.

(7) Písemnosti určené právnické osobě se doručují osobám oprávněným za tohoto příjemce přijímat písemnosti. Není-li jich, doručuje se písemnost, která je určena do vlastních rukou, tomu, kdo je oprávněn za příjemce jednat, ostatní písemnosti kterémukoliv jejímu pracovníkovi, který písemnost přijme. Obdobně se postupuje při doručování daňovému poradci na adresu místa podnikání nebo sídla, je-li na poštovní zásilce v adrese uvedena poznámka za jménem příjemce ”daňový poradce” nebo ”advokát”.

(8) Nemůže-li příjemce potvrdit příjem pro tělesnou nezpůsobilost, ať již přechodného nebo trvalého rázu, podepíše se jiná zletilá osoba jako svědek a připíše důvod.

(§ 18

Doručování do ciziny

Příjemcům zdržujícím se v cizině, jejichž pobyt je znám, a kteří nemusí mít zmocněnce pro doručování, doručují se úřední písemnosti přímo. Je-li třeba doručit úřední písemnost do vlastních rukou příjemce, zašle se písemnost na mezinárodní doručenku, dovoluje-li to země určení. V ostatních případech bude doručováno do vlastních rukou příjemce prostřednictvím příslušného orgánu státní správy, pověřeného k doručování úředních písemností do ciziny.)

§ 18

Doručování do zahraničí

Příjemcům zdržujícím se v zahraničí, jejichž pobyt je znám, a kteří nemusí mít v České republice zástupce pro doručování, doručují se písemnosti přímo. Správce daně písemnosti doručuje prostřednictvím poštovní zásilky do vlastních rukou příjemce, je-li v zemi určení doručování poštovních zásilek do vlastních rukou zavedeno. V ostatních případech se doručuje do vlastních rukou příjemce prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí.

§ 19

Doručení veřejnou vyhláškou

(1) Není-li správci daně znám pobyt nebo sídlo příjemce, doručí písemnost veřejnou vyhláškou, pokud není ustanoven zástupce podle § 10 odst. 2. (Stejně se postupuje i v případě, že se adresát písemnosti na místě svého pobytu, sídla nebo adrese pro doručování, které ohlásil správci daně, nezdržuje.) Obdobně se postupuje i v případě, nelze-li písemnost doručit podle § 17 odst. 4.

((2) Doručení veřejnou vyhláškou se provede tak, že se vyvěsí po dobu patnácti dnů způsobem v místě obvyklým oznámení o místě uložení písemnosti s jejím přesným označením. Oznámení o uložení písemnosti se vyvěsí jednak v sídle správce daně, jehož písemnost má být příjemci doručena, a jednak v místě příjemcova posledního pobytu nebo sídla. Vyvěšení veřejné vyhlášky zajišťují na dožádání příslušného správce daně orgány obce, které také potvrdí dobu vyvěšení. Poslední den této lhůty se považuje za den doručení.)

(2) Doručení veřejnou vyhláškou se provede tak, že se vyvěsí po dobu patnácti dnů způsobem v místě obvyklým oznámení o místě uložení písemnosti s jejím přesným označením. Oznámení o uložení písemnosti se vyvěsí jednak na úřední desce správce daně, jehož písemnost má být příjemci doručena, a jednak na úřední desce obce v místě příjemcova posledního pobytu nebo sídla. Vyvěšení veřejné vyhlášky na úřední desce obce zajišťují na dožádání příslušného správce daně orgány obce, které také potvrdí dobu vyvěšení. Dnem doručení je poslední den lhůty vyvěšení na té úřední desce, na které byla veřejná vyhláška vyvěšena později.

§ 20

Doručení hromadným předpisným seznamem

(1) Pokud správce daně stanoví daň hromadným předpisným seznamem, vyloží předpisný seznam k veřejnému nahlédnutí po dobu třiceti dnů; počátek i dobu vyložení veřejně vyhlásí. Poslední den této lhůty je dnem doručení.

(2) Doručení hromadným předpisným seznamem se provede tak, že se jeho vyložení oznámí vyhláškou na úřední desce obce s označením druhu daně takto stanovené, doby od kdy je vyložen, a označením místa, kde do něj lze nahlédnout. Při veřejném nahlédnutí je daňovému subjektu sdělena jeho daňová povinnost. Vyložení hromadného předpisného seznamu zajišťují na dožádání příslušného správce daně orgány obce, které také potvrdí dobu vyložení.

§ 21

Zahájení řízení

((1) Řízení je zahájeno dnem, kdy podání daňového subjektu nebo jiné osoby zúčastněné na řízení došlo příslušnému správci daně nebo dnem, kdy byl daňový subjekt nebo jiná osoba zúčastněná na řízení vyrozuměn o prvním úkonu, který vůči němu v daňovém řízení správce daně nebo jiné osoby, o nichž to zákon stanoví, učinili.)

(1) Řízení je zahájeno dnem, kdy podání daňového subjektu nebo třetí osoby na řízení zúčastněné došlo příslušnému správci daně nebo dnem, kdy byly daňový subjekt nebo třetí osoba na řízení zúčastněná vyrozuměny o prvním úkonu, který vůči nim v řízení správce daně nebo jiné osoby, o nichž to tento nebo zvláštní daňový zákon stanoví, učinili.

((2) Stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon, podávají daňové subjekty o své daňové povinnosti příslušnému správci daně přiznání, hlášení a vyúčtování na předepsaných tiskopisech.)

(2) Podání v daňových věcech lze učinit buď písemně nebo ústně do protokolu. Podání lze učinit i za použití elektronické přenosové techniky elektronicky podepsané postupem podle zvláštního právního předpisu.

((3) Jiná podání v daňových věcech, jako jsou oznámení, žádosti, návrhy, námitky, odvolání apod., lze učinit buď písemně nebo ústně do protokolu, či za použití přenosových technik (dálnopis, telefax apod.), pokud daňové předpisy nestanoví výslovně, že mají být učiněna písemně.)

(3) Registrační přihlášku, daňové přiznání, hlášení a vyúčtování lze účinně podat jen na tiskopise vydaném ministerstvem nebo na počítačové sestavě, která má údaje, obsah i uspořádání údajů shodné s tiskopisem vydaným ministerstvem. V těchto tiskopisech nebo v přílohách k nim mohou být požadovány pouze údaje nezbytné pro správu daní. Toto podání lze učinit i za použití elektronické přenosové techniky elektronicky podepsané, je-li struktura a tvar zveřejněna ministerstvem.

((4) Podání učiněné telegraficky či za použití jiných přenosových technik musí být do tří dnů po odeslání opakováno písemně nebo ústně do protokolu. Má-li takové podání všechny ostatní předepsané náležitosti, může být nedostatek vlastnoručního podpisu odstraněn v téže lhůtě projevem souhlasu písemně nebo ústně do protokolu. Tuto lhůtu nelze prodloužit ani navrátit v předešlý stav.)

(4) Je-li podání učiněno za použití elektronické přenosové techniky bez elektronického podpisu, musí být do tří pracovních dnů po odeslání opakováno písemně nebo ústně do protokolu nebo za použití elektronické přenosové techniky elektronicky podepsané. Má-li takové podání všechny ostatní předepsané náležitosti, může být nedostatek vlastnoručního podpisu odstraněn v téže lhůtě projevem souhlasu písemně nebo ústně do protokolu. Tuto lhůtu nelze prodloužit ani navrátit v předešlý stav. Toto ustanovení se nepoužije, pokud podání je elektronicky podepsané a je učiněno způsobem a za technických podmínek stanovených prováděcím právním předpisem.

(5) Pro řízení je rozhodující obsah podání, i když je nesprávně označeno. Z podání musí být patrno, kdo je činí, čeho se týká a co se navrhuje.

(6) Podání se činí u místně příslušného správce daně a na požádání musí být přijetí podání potvrzeno.

(7) Má-li podání vady, pro které není způsobilé k projednání, vyzve správce daně daňový subjekt nebo jinou osobu zúčastněnou na řízení, aby je podle jeho pokynu a ve lhůtě, kterou správce daně stanoví, odstranil. Současně ho poučí o následcích spojených s jejich neodstraněním. Pokud je den zahájení řízení dnem počátku běhu lhůty pro rozhodnutí správce daně nebo pokud je počátek běhu lhůty od tohoto dne odvozován, běh lhůty se vydáním výzvy podle tohoto odstavce přerušuje a nová lhůta počne běžet až ode dne, kdy dojde k odstranění vad.

(8) Bude-li podání opraveno ve stanovené lhůtě, hledí se na ně tak, jako by bylo předloženo bez vady v den původního podání, nestanoví-li tento nebo zvláštní daňový zákon jinak. Bude-li opravené podání předloženo až po uplynutí lhůty, považuje se za podané dnem, kdy bylo podáno po opravě. Nebude-li vyhověno výzvě správce daně, hledí se na toto podání, jako by vůbec nebylo podáno.

(9) Do doby, než je o podání správcem daně rozhodnuto, může jej ten, kdo podání učinil, doplňovat a pozměňovat nebo vzít zpět. Zpětvzetí podání je však nepřípustné u podání, k nimž je daňový subjekt nebo jiná osoba zúčastněná na řízení povinna buď přímo ze zákona nebo na výzvu správce daně.

§ 22

Postoupení

(1) Není-li správce daně, jemuž bylo podání v daňové věci doručeno nebo platba připsána, příslušný k projednání věci a k rozhodnutí, je povinen podání neprodleně postoupit příslušnému správci daně a uvědomit o tom odesilatele.

(2) Byla-li podáním lhůta dodržena, považuje se za zachovanou i u správce daně, kterému věc byla postoupena.

(3) Dojde-li správci daně podání, jehož vyřízení nespadá do jeho působnosti, ani do působnosti jiného správce daně, vrátí jej bez dalšího odesilateli.

§ 23

Nahlížení do spisů

(1) Daňový subjekt je oprávněn nahlédnout do spisů týkajících se jeho daňových povinností, s výjimkou částí spisu uvedených v odstavci 2. Správce daně je povinen o každém nahlížení do spisu pořídit úřední záznam.

(2) Daňový subjekt není oprávněn nahlížet do úřední korespondence s jinými státními orgány, do rejstříku, pomůcek, zápisů a (rozhodnutí) pokynů sloužících výlučně pro potřeby správce daně a dalších podkladů, do nichž nelze umožnit nahlédnutí s ohledem na povinnost zachovat v tajnosti poměry jiných daňových subjektů. Není-li ohrožen zájem jiného daňového subjektu nebo jiných osob zúčastněných na daňovém řízení, může správce daně v odůvodněných případech nutných pro další průběh daňového řízení povolit nahlédnutí i do těchto písemností. Důvody tohoto nahlédnutí uvede vždy výslovně v úředním záznamu. Toto omezení při nahlížení do spisů platí přiměřeně i při zapůjčení spisů pro řízení před jinými orgány než orgány správce daně všech stupňů.

(3) Na žádost daňového subjektu pořídí správce daně ze spisového materiálu, do něhož lze nahlížet nebo kde to bylo povoleno, doslovné opisy nebo stejnopisy či výpisy nebo potvrzení o skutečnostech tam obsažených, ověří jejich shodu s originálem, vyznačí na nich účel jejich užití a vydá daňovému subjektu. Správce daně je povinen bezodkladně na žádost daňového subjektu a za náhradu věcných nákladů poskytnout kopii obrazového nebo zvukového záznamu, pokud jsou součástí daňového spisu podle odstavce 1.

(4) Nesouhlasí-li daňový subjekt s rozsahem, v jakém mu bylo do spisu umožněno nahlédnout, může se odvolat do patnácti dnů ode dne, kdy do spisu nahlížel.

(5) Úkony podle odstavce 3 jsou osvobozeny od správních poplatků, nejde-li o listiny, které daňový subjekt od správce daně obdržel dříve nebo které sám správci daně předložil.

(6) Správce daně zapůjčí soudu nebo jinému státnímu orgánu daňový spis nebo jeho část v rozsahu nezbytném ke splnění účelu řízení, pro které je poskytován a za dodržení podmínek povinnosti zachovávat mlčenlivost. Správce daně, který daňový spis zapůjčil soudu nebo jinému státnímu orgánu, je oprávněn u něho do něj vždy nahlížet, pořizovat z něj výpisy a kopie a nebrání-li tomu závažné okolnosti, je oprávněn též vyžádat si jeho dočasné poskytnutí pro účely daňového řízení.

(§ 24

Povinnost zachovávat mlčenlivost

(1) Pracovníci správce daně, jakož i třetí osoby, které byly jakkoliv zúčastněny na daňovém řízení, jsou povinni zachovávat mlčenlivost o tom, co se při daňovém řízení nebo v souvislosti s ním dozvěděli, zejména o poměrech daňových subjektů jak osobních, tak i souvisejících s podnikáním.

(2) Osoby zúčastněné na daňovém řízení musí být poučeny o své povinnosti zachovávat mlčenlivost a o právních důsledcích porušení této povinnosti.

3. Pracovníci správce daně mohou

1. informace získané v daňovém řízení poskytnout jinému pracovníku téhož nebo jiného správce daně, dále pak odvolacímu orgánu nebo soudu,

projednávají-li tyto orgány opravný prostředek v daňové věci, projednávají-li dědictví po daňovém dlužníkovi, vedou-li řízení o konkurzu a vyrovnání u daňového dlužníka, projednávají-li návrh správce daně, jímž se domáhá určení neúčinnosti právních úkonů daňového dlužníka nebo výkon exekuce ohledně daňové pohledávky,

2. poskytovat informace nadřízeným orgánům v případech vyřizování stížností daňových subjektů, při odborném posuzování jednotlivých případů a při jejich dohlídkové činnosti vykonávané u správce daně, jakož i dalším orgánům oprávněným ze zvláštního zákona ke kontrolní či dohlídkové činnosti u správce daně při výkonu správy daní v rozsahu jejich zákonného oprávnění; pracovníci těchto orgánů, jsou přitom vázáni pod sankcí podle § 25 tohoto zákona. Tyto orgány rovněž postupují podle odstavce 11,

3. zobecněné informace získané při výkonu správy daní poskytnout ministerstvu, aniž by byly uváděny konkrétní daňové subjekty, jichž se informace týkají. Tyto zobecněné informace může ministerstvo poskytovat jinému orgánu, pokud tak stanoví zvláštní zákon,

4. poskytovat souhrnné údaje o výši daňové povinnosti, stavu nedoplatků, povolených posečkáních, splátkách a prominutích, výši a včasnosti převedených částek apod. u jednotlivých daní jejich příjemcům, jimž výnos těchto daní náleží podle zákonného rozpočtového určení.

(4) Povinnosti zachovávat mlčenlivost mohou být třetí osoby zúčastněné na daňovém řízení a pracovníci daňového orgánu daňovým subjektem zproštěni pouze písemně, s uvedením rozsahu a účelu.

3. Povinnosti zachovávat mlčenlivost se nelze dovolávat

1. vůči Nejvyššímu kontrolnímu úřadu, pokud provádí v rozsahu svého oprávnění kontrolu podle schváleného plánu kontrolní činnosti,⁹)

2. jestliže je toho v trestním řízení třeba k řádnému objasnění okolností nasvědčujících tomu, že byl spáchán v souvislosti s daňovým řízením trestný čin neodvedení daně, zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby a nesplnění oznamovací povinnosti v daňovém řízení. Ohledně těchto trestných činů může státní zástupce a po podání obžaloby předseda senátu požadovat údaje, které jsou předmětem povinnosti zachovávat mlčenlivost; ve stejném rozsahu plní správce daně oznamovací povinnost podle zvláštního právního předpisu,¹⁰)

3. při plnění oznamovací povinnosti správce daně ohledně trestných činů padělání a pozměňování kolkových známek, padělání a pozměňování nálepek k označení zboží pro daňové účely, porušení předpisů o nálepkách k označení zboží pro daňové účely, udávání padělaných a pozměněných peněz, padělání

a pozměňování veřejné listiny, nedovolené výroby a držení státní pečeti a úředního razítka, pokud k nim došlo v přímé souvislosti se spácháním trestných činů daňových, uvedených v  písmenu b), a to v rozsahu nezbytně

^_______

⁹) Zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů.

¹⁰) § 8 odst. 1 věta druhá trestního řádu.

nutném k jejich objasnění; tato podmínka souvislosti neplatí při plnění oznamovací povinnosti ohledně trestného činu udávání padělaných a pozměněných peněz,

d) při podávání podnětů ke stíhání trestných činů proti výkonu pravomoci státního orgánu a veřejného činitele, trestných činů veřejných činitelů a úplatkářství, pokud se jich dopustili pracovníci správce daně a došlo k nim v souvislosti se správou daní, a to v rozsahu nezbytně nutném k jejich objasnění.

(6) Pracovníci správce daně jsou povinni na dožádání poskytovat z informací získaných v daňovém řízení

1. orgánům sociálního zabezpečení¹¹) seznam daňových subjektů v oboru daní z příjmů a údaje o výši příjmů a výdajů jednotlivých osob, majících příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti,

2. orgánům, rozhodujícím o dávkách státní sociální podpory,²⁹) údaje pro stanovení rozhodného příjmu podle zvláštního zákona^29a) osob, které jsou poplatníky daně z příjmů; jde-li o poplatníky, kteří dosahují příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti, datum zahájení a ukončení této činnosti a dále údaj o tom, zda poplatník daně z příjmů má základ daně z příjmů snížený o nezdanitelnou část základu daně z příjmů z důvodu vyživovaného dítěte, manželky nebo manžela,

3. soudům údaje o základu daně z příjmů, z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti, z kapitálového majetku, z pronájmu a ostatních příjmů fyzické osoby pro účely rozhodnutí o výživném,

4. úřadům práce údaje o výši příjmů a výdajů jednotlivých daňových subjektů,

5. statistickým orgánům údaje pro vedení statistických registrů a zobecněné informace stanovené zvláštním zákonem,

6. katastrálním úřadům identifikační údaje vlastníků a jiných osob oprávněných z právních vztahů k nemovitostem pro účely správy katastru nemovitostí České republiky,

_____

¹¹) § 3 odst. 3 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 307/1993 Sb.

²⁹) § 63 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 242/1997 Sb.

^29a) § 5 zákona č. 117/1995 Sb., ve znění zákona č. 137/1996 Sb. a zákona č. 242/1997 Sb.

7. příslušné organizační složce ministerstva^11c) údaje o tom, zda osoba, o níž jsou údaje požadovány, je evidována u správce daně jako daňový subjekt a v oboru jakých daní je evidována, popřípadě údaje uvedené v registraci a v daňovém přiznání,

8. zdravotním pojišťovnám¹²) seznam daňových subjektů v oboru daní z příjmů včetně údajů o výši příjmů a výdajů jednotlivých osob majících příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti,

i) orgánům, které rozhodly o poskytnutí rozpočtových prostředků nebo prostředků fondů, údaje o výši a důvodech, pro které byl stanoven odvod neoprávněně použitých nebo zadržených rozpočtových prostředků nebo prostředků fondů.

Pracovníci těchto orgánů jsou přitom vázáni ohledně údajů poskytnutých jim z informací získaných v daňovém řízení mlčenlivostí podle tohoto zákona, pod sankcí podle § 25 tohoto zákona. Tyto orgány rovněž postupují podle odstavce 11.

Změny, k nimž došlo v údajích již poskytnutých, sdělují pracovníci správce daně oprávněným příjemcům těchto údajů vždy již bez jejich výslovného dožádání.

(7) Pracovníci správce daně jsou oprávněni uveřejnit seznam plátců daně z přidané hodnoty a spotřebních daní.

(8) Pracovníci správce daně jsou po skončení výkonu této funkce zavázáni povinností zachovávat mlčenlivost ve stejném rozsahu jako třetí osoby zúčastněné na daňovém řízení.

(9) Za porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost se považuje i využití vědomostí získaných v daňovém řízení nebo v souvislosti s ním pro jednání přinášející prospěch osobě zavázané touto povinností nebo osobám jiným a nebo jednání, která by způsobila někomu újmu.

(10) Bez uvádění konkrétních údajů, zejména jmenných, může pracovník správce daně využívat zobecněné informace při vědecké, publikační a pedagogické činnosti.

(11) Správce daně odpovídá za vytvoření podmínek pro zachovávání mlčenlivosti podle odstavce 1. To platí i při využívání a umožnění přístupu do údajů evidovaných pomocí výpočetní techniky.

^______

^11c) Zákon č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů.

¹²) § 40 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákon.)

§ 24

Povinnost zachovávat mlčenlivost

(1) Pracovníci správce daně, jakož i třetí osoby, kteří byli jakkoliv zúčastněni na správě daní, jsou povinni zachovávat mlčenlivost o tom, co se při správě daní nebo v souvislosti s ní dozvěděli, zejména o poměrech daňových subjektů jak osobních, tak i souvisejících s podnikáním. Rovněž daňové subjekty jsou vázány povinností zachovávat mlčenlivost o všem, co se při správě daní dozvěděly o jiných daňových subjektech v souvislosti s vlastní daňovou povinností.

(2) Osoby zúčastněné na správě daní musí být poučeny o své povinnosti zachovávat mlčenlivost a o právních důsledcích porušení této povinnosti.

(3) Pracovníci správce daně mohou

1. informace získané při správě daní poskytnout jinému pracovníkovi téhož nebo jiného správce daně v rozsahu jejich zákonného oprávnění,

2. poskytnout informace soudu, jedná-li se o občanské soudní řízení vztahující se ke správě daní; ve všech těchto případech je rozsah poskytovaných informací omezen účelem, pro který jsou tyto informace předávány,

3. poskytovat informace nadřízeným orgánům v případech vyřizování stížností daňových subjektů, při odborném posuzování jednotlivých případů a při jejich řídící a dohlídkové činnosti vykonávané u správce daně,

4. zobecněné informace získané při výkonu správy daní poskytnout ministerstvu, aniž by byly uváděny konkrétní daňové subjekty, jichž se informace týkají; tyto zobecněné informace může ministerstvo poskytovat jinému orgánu,

5. poskytovat souhrnné údaje o výši daňové povinnosti, stavu nedoplatků, povolených posečkáních, splátkách a prominutích, výši a včasnosti převedených částek apod. u jednotlivých daní jejich příjemcům, jimž výnos těchto daní náleží podle zákonného rozpočtového určení.

(4) Povinnosti zachovávat mlčenlivost se nelze dovolávat

1. vůči Nejvyššímu kontrolnímu úřadu, pokud provádí v rozsahu svého oprávnění kontrolu podle schváleného plánu kontrolní činnosti,⁹)

_ b) jestliže je toho v trestním řízení třeba k řádnému objasnění okolností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin spočívající v

____

⁹) Zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění zákona č. 331/1993 Sb., zákona č. 117/1994 Sb., zákona č. 224/1994 Sb., zákona č. 58/1995 Sb., zákona č. 236/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 296/1995 Sb. a zákona č. 148/1998 Sb.

neodvedení nebo zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, vylákání subvence nebo dotace a nesplnění oznamovací povinnosti v daňovém řízení, jakož i trestných činů nepřekažení trestného činu a neoznámení trestného činu. Ohledně této trestné činnosti může státní zástupce a po podání obžaloby předseda senátu požadovat údaje zjištěné v souvislosti se správou daní, které jsou předmětem povinnosti zachovávat mlčenlivost; ve stejném rozsahu plní správce daně oznamovací povinnost podle zvláštního právního předpisu,¹⁰)

c) při plnění oznamovací povinnosti správce daně ohledně trestných činů spočívajících v padělání a pozměňování kolkových známek, padělání a pozměňování nálepek k označení zboží pro daňové účely, porušení předpisů o nálepkách k označení zboží pro daňové účely, udávání padělaných a pozměněných peněz, padělání a pozměňování veřejné listiny, nedovolené výroby a držení státní pečeti a úředního razítka, pokud k nim došlo v přímé souvislosti se spácháním trestných činů daňových uvedených v písmenu b), a to v rozsahu nezbytně nutném k jejich objasnění; tato podmínka souvislosti neplatí při plnění oznamovací povinnosti ohledně trestného činu udávání padělaných a pozměněných peněz,

d) při podávání podnětů ke stíhání trestných činů proti výkonu pravomoci státního orgánu a veřejného činitele, úplatkářství, jakož i trestných činů veřejných činitelů, pokud se jich dopustili pracovníci správce daně a došlo k nim v souvislosti se správou daní, a to v rozsahu nezbytně nutném k jejich objasnění.

(5) Pracovníci správce daně jsou povinni na dožádání poskytovat z informací získaných při správě daní

1. orgánům sociálního zabezpečení¹¹) seznam daňových subjektů v oboru daní z příjmů a údaje o výši příjmů nebo výnosů a výdajů nebo nákladů, popřípadě základu daně jednotlivých osob, majících příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti,

2. orgánům rozhodujícím o dávkách státní sociální podpory,^11a) údaje pro stanovení rozhodného příjmu podle zvláštního právního předpisu^11b) osob, které jsou poplatníky daní z příjmů; jde-li o poplatníky, kteří dosahují příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti, datum zahájení a ukončení této činnosti a dále údaj o tom, zda poplatník daní z příjmů má základ daně z příjmů snížený o nezdanitelnou část základu daně z příjmů z důvodu vyživovaného dítěte, manželky nebo manžela,

_____

¹⁰) § 8 odst. 1 věta druhá trestního řádu.

¹¹) § 3 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 307/1993 Sb.

^11a) § 63 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 242/1997 Sb.

^11b) § 5 zákona č. 117/1995 Sb., ve znění zákona č. 137/1996 Sb. a zákona č. 242/1997 Sb.

3. soudům údaje o základu daně z příjmů, z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti, z kapitálového majetku, z pronájmu a z ostatních příjmů fyzické osoby pro účely rozhodnutí o výživném,

4. úřadům práce údaje o výši příjmů a výdajů jednotlivých daňových subjektů,

5. Českému statistickému úřadu údaje pro vedení statistických registrů a údaje ve formě, která neumožňuje přímé určení fyzické nebo právnické osoby, které se údaje týkají, a to v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem,^11c)

6. katastrálním úřadům identifikační údaje vlastníků a jiných osob oprávněných z právních vztahů k nemovitostem pro účely správy katastru nemovitostí České republiky,

7. příslušné organizační složce ministerstva údaje vyžádané na základě zvláštního zákona,^11d)

h) všeobecné zdravotní pojišťovně do centrálního registru všech pojištěnců všeobecného zdravotního pojištění seznam daňových subjektů v oboru daní z příjmů a příslušným zdravotním pojišťovnám¹²) údaje o výši příjmů a výdajů jednotlivých osob majících příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti,

i) orgánům, které rozhodly o poskytnutí rozpočtových prostředků nebo prostředků fondů, údaje o výši odvodu neoprávněně použitých nebo zadržených rozpočtových prostředků nebo prostředků fondů a důvodech, pro které byl odvod stanoven,

j) živnostenským úřadům zjištěné odchylky údajů ústřední evidence podnikatelů podle zvláštního právního předpisu^12a) od údajů uvedených v registru daňových subjektů; totéž platí i pro obdobné ústřední evidence vedené dalšími státními orgány, které jsou srovnávány s údaji uvedenými v tomto registru.

(6) Pracovníci správce daně jsou oprávněni uveřejnit seznam plátců daně z přidané hodnoty a spotřebních daní.

(7) Pracovníci správce daně jsou po skončení výkonu této funkce zavázáni povinností zachovávat mlčenlivost ve stejném rozsahu jako třetí osoby zúčastněné na správě daní.

_____

^11c) § 4 zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě.

^11d) Zákon č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 15/1998 Sb.

¹²) § 40 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů.

^12a) Zákon č. 570/1991 Sb., o živnostenských úřadech, ve znění zákona č. 286/1995 Sb.

(8) Za porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost se považuje i využití vědomostí získaných při správě daní nebo v souvislosti s ní pro jednání přinášející prospěch osobě zavázané touto povinností nebo osobám jiným a nebo pro jednání, která by způsobila někomu újmu.

(9) Bez uvádění konkrétních údajů, zejména jmenných, mohou být využívány zobecněné informace při vědecké, publikační a pedagogické činnosti.

(10) Správce daně odpovídá za vytvoření podmínek pro zachovávání mlčenlivosti podle odstavce 1. To platí i při využívání a umožnění přístupu do údajů evidovaných pomocí výpočetní techniky.

(11) Pracovníci státních orgánů a zdravotních pojišťoven, kteří se seznámili s informacemi poskytnutými podle odstavce 4 písm. a) a 5 jsou přitom vázáni ohledně údajů poskytnutých jim z informací získaných při správě daní mlčenlivostí podle tohoto zákona, pod sankcí podle § 25 tohoto zákona. Pro státní orgány a zdravotní pojišťovny, jejichž pracovníci se seznamují s daňovými informacemi, platí obdobně ustanovení odstavce 10. O rozsahu poskytnutých informací chráněných povinností zachovávat o nich mlčenlivost pořídí správce daně podle druhu informací a způsobu jejich předávání protokol, úřední záznam nebo jiný záznam v příslušné evidenci.

(12) Povinnosti zachovávat mlčenlivost mohou být třetí osoby zúčastněné na řízení a pracovníci správce daně daňovým subjektem zproštěni pouze písemně, s uvedením rozsahu a účelu. Povinností zachovávat mlčenlivost nejsou chráněny ty informace získané při správě daní nebo v souvislosti s ní, které buď zveřejnil daňový subjekt nebo které již vešly ve známost; a to i bez výslovného zproštění mlčenlivosti. Povinností zachovávat mlčenlivost nejsou chráněny ani údaje, které jsou k dispozici i ve veřejných seznamech, rejstřících či katastrech.

§ 25

Sankce za porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost

(1) Za porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost ((§ 24), pokud nejde o čin přísněji trestný), pokud nejde o trestný čin, lze pracovníkovi správce daně, popřípadě třetí osobě, která byla jakkoliv účastna na (daňovém řízení) správě daní, uložit pokutu až do výše 500 000 Kč.

((2) Pokutu ukládá ve všech případech porušení mlčenlivosti podle §24 příslušné finanční ředitelství; porušil-li však povinnost mlčenlivosti pracovník finančního ředitelství nebo ústředního orgánu státní správy, ukládá pokutu ministerstvo.)

(2) Pokutu ukládá v případech porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost finanční ředitelství příslušné podle sídla správce daně, o jehož informaci byla mlčenlivost porušena, porušil-li však povinnost mlčenlivosti pracovník finančního ředitelství, ukládá pokutu ministerstvo, porušil-li povinnost mlčenlivosti pracovník ústředního správního úřadu ukládá pokutu ministr financí na základě návrhu jím ustanovené zvláštní komise.

(3) Uložením pokuty nejsou dotčena ustanovení zvláštních předpisů o náhradě škody.

§ 26

Vyloučení pracovníků správce daně

(1) Pracovník správce daně je z daňového řízení vyloučen vždy, jestliže by rozhodoval o daňových záležitostech vlastních nebo daňových záležitostech osob blízkých.

(2) Pracovník správce daně je z daňového řízení vyloučen též v případě, že se v téže věci zúčastnil daňového řízení jako pracovník správce daně jiného stupně.

(3) Daňový subjekt, další osoby zúčastněné na řízení i pracovník správce daně, jsou povinni neprodleně oznámit vedoucímu pracovníkovi správce daně skutečnosti uvedené v odstavcích 1 a 2 a další skutečnosti nasvědčující podjatosti pracovníka správce daně.

(4) Splnění podmínek pro podjatost pracovníka je nutno vedle případů vedených v odstavcích 1 a 2 vyvozovat z jeho poměru k předmětu řízení anebo k osobám na řízení zúčastněným.

(5) Pracovník, o jehož nepodjatosti jsou pochybnosti, smí do doby, než bude rozhodnuto o jeho podjatosti, provést ve věci jen nezbytné úkony.

(6) O vyloučení pracovníka z daňového řízení v předmětné věci rozhodne vedoucí pracovník správce daně. Rozhodnout o vyloučení může i z vlastního podnětu. Při námitce podjatosti vedoucího pracovníka správce daně rozhodne o vyloučení vedoucí pracovník nadřízeného správce daně.

((7) Proti rozhodnutí o vyloučení pracovníka podle odstavce 6 není přípustné odvolání.)

(7) Rozhodnutí o vyloučení pracovníka podle odstavce 6 musí být odůvodněno a nelze se proti němu samostatně odvolat.

(§ 27

Zastavení řízení

(1) Není-li v tomto nebo zvláštním zákoně stanoveno jinak, daňové řízení se zastaví, jestliže

1. vzal navrhovatel zpět svůj návrh dříve, než o něm bylo rozhodnuto, pokud to zákon připouští,

2. je právním nástupcem stát,

3. se zjistí během řízení, že navrhovatel není podle zvláštních předpisů daňovým subjektem,

4. byla zmeškána zákonná lhůta, kterou nelze dále prodloužit nebo navrátit v předešlý stav a nebo žádosti o to byly zamítnuty,

5. bylo ve věci návrhu již pravomocně rozhodnuto, nejde-li o rozhodnutí prozatímní povahy (procesní),

6. nebyla s návrhem vyrovnána poplatková povinnost stanovená zvláštním zákonem ani dodatečně na výzvu,

7. odpadl důvod řízení,

8. jde o nepřípustné podání.

(2) Rozhodnutí o zastavení řízení podle odstavce 1 písm. b) se nedoručuje, ale pouze zakládá ve spisovém materiálu správce daně. Všechna rozhodnutí o zastavení řízení musí být odůvodněna. Proti rozhodnutím, která se doručují, se lze odvolat.)

§ 27

Zastavení řízení

(1) Není-li v tomto nebo zvláštním daňovém zákoně stanoveno jinak, řízení se zastaví, jestliže

1. vzal navrhovatel zpět svůj návrh dříve, než o něm bylo rozhodnuto, pokud to tento nebo zvláštní daňový zákon nevylučuje,

2. jde o nepřípustné podání,

3. se zjistí během řízení, že navrhovatel není podle zvláštních daňových zákonů daňovým subjektem, popřípadě osobou oprávněnou k podání návrhu,

4. byla zmeškána zákonná lhůta, kterou nelze dále prodloužit nebo navrátit v předešlý stav a nebo žádosti o to byly zamítnuty,

5. bylo ve věci návrhu již pravomocně rozhodnuto, nejde-li o rozhodnutí prozatímní povahy, nebo

6. odpadl důvod řízení.

(2) Rozhodnutí o zastavení řízení musí být odůvodněno a lze se proti němu odvolat.

(3) Týká-li se některý z důvodů zastavení řízení podle odstavce 1 řízení jen z části, zastaví se řízení jen v této části.

§ 28

Předběžná otázka

(1) Vyskytne-li se v řízení otázka, o které již pravomocně rozhodl příslušný orgán, je správce daně takovým rozhodnutím vázán. Jinak si může správce daně o takové otázce učinit úsudek nebo dát příslušnému orgánu podnět k zahájení řízení.

(2) Správce daně si nemůže jako o předběžné otázce učinit úsudek o tom, zda a kým byl spáchán trestný čin nebo přestupek, nebo o osobním stavu občana.

§ 29

Předvolání a předvedení

(1) Správce daně předvolá osobu, jejíž osobní účast v (daňovém) řízení je nutná, a v předvolání současně upozorní na právní důsledky nedostavení se, včetně možnosti jejího předvedení. Předvolání se doručuje do vlastních rukou.

(2) V případě, že se předvolaný bez omluvy nedostaví ani po opakovaném předvolání, může správce daně požádat o jeho předvedení příslušné orgány Policie, obecní policie nebo celní úřad. Jde-li o vojáka v činné službě nebo o příslušníka ozbrojeného sboru, může požádat o jeho předvedení útvar, v němž je předvolaný služebně zařazen. Rozhodnutí o předvedení je doručováno předváděné osobě prostřednictvím pracovníků orgánu, který předvedení na základě tohoto rozhodnutí vykonává.

§ 30

Náklady řízení

(1) Nestanoví-li zákon jinak, náklady (daňového) řízení nese příslušný správce daně, s výjimkou nákladů exekučních a nákladů, které vznikly daňovému subjektu.

((2) Pokud se na výzvu správce daně zúčastní daňového řízení

1. svědci a osoby přezvědné, náleží jim náhrada hotových výdajů a ušlého výdělku. Nárok je nutno uplatnit u správce daně, na jehož výzvu se řízení zúčastnili, a současně předložit doklady prokazující uplatňované nároky, do pěti pracovních dnů, jinak tento nárok zaniká,

2. znalci, auditoři a tlumočníci, náleží jim náhrada hotových výdajů a odměn podle zvláštních předpisů,

3. osoby, odlišné od daňových subjektů, které mají v držení listiny a jiné věci potřebné v daňovém řízení, náleží jim náhrada spojená s jejich předložením nebo ohledáním. Nárok je nutno uplatnit u správce daně, na jehož výzvu se řízení zúčastnily, a současně předložit doklady o výši uplatňovaných nároků, do pěti pracovních dnů, jinak tento nárok zaniká.)

(2) Pokud se na výzvu správce daně zúčastní řízení třetí osoba, náleží jí náhrada hotových výdajů a ušlého výdělku. Jedná-li se o právnickou osobu, náleží ji odměna podle zvláštního právního předpisu;^12b) není-li výše odměny zvláštním právním předpisem stanovena, náleží jí úhrada účelně vynaložených nákladů, zejména hotových výdajů a mzdových prostředků.

^_________

^12b) § 15a až § 15c vyhlášky č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění vyhlášky č. 11/1985 Sb., vyhlášky č. 184/1990 Sb. a vyhlášky č. 77/1993 Sb.

((3) Zúčastní-li se podle odstavce 2 písm. a) a b) na výzvu správce daně daňového řízení právnická osoba, náleží jí odměna podle zvláštního předpisu. Není-li výše odměny právním předpisem stanovena, náleží jí náhrada účelně vynaložených nákladů, zejména hotových výdajů a mzdových prostředků.)

(3) Nárok podle odstavce 2 je nutno uplatnit u správce daně, na jehož výzvu došlo k účasti při správě daní, a současně předložit doklady prokazující uplatňované nároky do pěti pracovních dnů, jinak tento nárok zaniká.

(4) Je-li správcem daně ustanoven daňovému subjektu zástupce podle § 10 odst. 1 a 2, náleží mu náhrada hotových výdajů a ušlého výdělku nebo odměny podle zvláštních předpisů za úkony, které jako zástupce ve věci účelně vykonal. Nárok se uplatní u správce daně, který tohoto zástupce ustanovil, a současně se předloží doklady o výši uplatňovaných nároků. Nárok se uplatňuje průběžně, nejpozději však do dvaceti pracovních dnů poté, kdy byl učiněn ve věci poslední úkon zástupcem, jinak tento nárok zaniká. Na předpokládané oprávněné nároky může správce daně na žádost zástupce poskytnout přiměřenou zálohu; proti rozhodnutí o poskytnutí zálohy se nelze odvolat.

(5) O uplatňovaných nárocích rozhodne příslušný správce daně do patnácti dnů ode dne jejich uplatnění a ve stejné lhůtě poukáže ve prospěch oprávněných úhradu přiznaného nároku. (Proti tomuto rozhodnutí se lze odvolat do patnácti dnů ode dne jeho doručení.) Rozhodnutí musí být odůvodněno a lze se proti němu odvolat do patnácti dnů ode dne jeho doručení.

(6) Výši nároků náhrady ušlého výdělku a postup při jeho stanovení a úhradě, včetně vymezení součinnosti plátců příjmu ze závislé činnosti a funkčních požitků, stanoví ministerstvo právním předpisem.

(7) Uhradil-li správce daně náklady řízení (podle odstavců 2 až 4) vzniklé v důsledku nečinnosti nebo nesplnění právní povinnosti daňového subjektu, může tyto náklady přenést na daňový subjekt a uspokojit si je přímo z osobního účtu daňového subjektu. Předepsaná náhrada nákladů řízení je splatná do patnácti dnů ode dne doručení odůvodněného rozhodnutí.

§ 31

Dokazování

(1) Dokazování provádí správce daně, který vede daňové řízení, nebo z jeho pověření správce daně dožádaný.

(2) Správce daně dbá, aby skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti byly zjištěny co nejúplněji a není v tom vázán jen návrhy daňových subjektů.

(3) Není třeba prokazovat skutečnosti obecně známé nebo známé správci daně z jeho činnosti, jakož i právní předpisy uveřejněné nebo oznámené ve Sbírce zákonů České a Slovenské Federativní Republiky a ve Sbírce zákonů České republiky.

(4) Jako důkazních prostředků lze užít všech prostředků, jimiž lze ověřit skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti a které nejsou získány v rozporu s obecně závaznými právními předpisy. Jde zejména o různá podání daňových subjektů (přiznání, hlášení, odpovědi na výzvy správce daně apod.), o svědecké výpovědi a znalecké posudky, veřejné listiny, zprávy o daňových kontrolách, protokoly a úřední záznamy o místním šetření a ohledání, obrazové a zvukové záznamy o průběhu úkonů při správě daní, povinné záznamy vedené daňovými subjekty a doklady k nim apod. Pokud ohledání nebylo možno provést v rámci místního šetření nebo daňové kontroly, provede se u správce daně. (Je-li předmětem dokazování daň zaplacená v zahraničí, prokazuje se úředně ověřeným platebním výměrem; tento důkazní prostředek lze vyžadovat nejdříve po třiceti dnech ode dne doručení platebního výměru daňovému subjektu a od tohoto dne počíná běžet prekluzivní lhůta podle § 47.) Jednotlivé skutečnosti rozhodné pro daňové řízení se prokazují v rámci důkazního řízení. Provedené důkazní řízení pak osvědčí, které z předložených důkazních prostředků se staly skutečně důkazem.

(5) Nesplní-li daňový subjekt při dokazování jím uváděných skutečností některou ze svých zákonných povinností, takže zde není možno daňovou povinnost stanovit dokazováním podle odstavců 1 až 4, je správce daně oprávněn stanovit daňovou povinnost za použití pomůcek, které má k dispozici nebo které si obstará i bez součinnosti s daňovým subjektem.

(6) Pomůckami podle odstavce 5 mohou být zejména listinné doklady, výpisy z veřejných záznamů, daňové spisy jiných daňových subjektů, znalecké posudky a výpovědi svědků v jiných daňových věcech a osob přezvědných, zprávy a vyjádření jiných správců daně, státních orgánů a orgánů (obcí) územních samosprávných celků, zájmových sdružení a vlastní poznatky správce daně, a to jak z průběhu zdaňování u dotčeného daňového subjektu, tak i u daňových subjektů obdobných.

(7) Dojde-li za daňového řízení k situaci, že daňový subjekt neprokázal své údaje ohledně (daňového základu) základu daně a výše daně podle odstavců 1 až 4 a (daňový základ) základ daně a výši daně nelze dostatečně spolehlivě stanovit ani podle pomůcek, které má k dispozici správce daně, může správce daně v dohodě s daňovým subjektem základ daně a daň sjednat. (Tato dohoda o sjednané dani musí být zachycena vždy protokolárně.) Protokol o sjednané dani musí mít náležitosti platebního výměru, proti němuž se nelze odvolat.

(8) Správce daně prokazuje

1. doručení vlastních písemností daňovému subjektu,

2. existenci skutečností rozhodných pro užití právní domněnky a nebo právní fikce,

3. existenci skutečností vyvracejících věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost účetnictví a jiných povinných evidencí či záznamů, vedených daňovým subjektem,)

c) existenci skutečností vyvracejících věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost povinných evidencí, jakož i účetních, jiných písemností a záznamů daňového subjektu,

4. existenci skutečností rozhodných pro uplatnění zákonných sankcí.

(9) Daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v daňovém přiznání, hlášení a vyúčtování nebo k jejichž průkazu byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván.

§ 32

Rozhodnutí

((1) V daňovém řízení lze ukládat povinnosti nebo přiznávat práva jen rozhodnutím. Tato rozhodnutí jsou pro příjemce právně účinná jen, jsou-li jim řádným způsobem doručena nebo sdělena, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak.)

(1) V řízení lze ukládat povinnosti nebo přiznávat práva jen rozhodnutím. Toto rozhodnutí je pro správce daně účinné jeho vydáním a pro příjemce nastává jeho účinnost doručením nebo sdělením.

(2) Základní náležitosti rozhodnutí jsou

1. (označení) přesné označení oprávněného správce daně, který rozhodnutí vydal,

2. číslo jednací, případně i číslo platebního výměru, datum podpisu rozhodnutí, které je dnem vydání rozhodnutí,

3. přesné označení příjemce rozhodnutí,

4. výrok s uvedením právních předpisů, podle nichž bylo rozhodováno, a jde-li o peněžité plnění, také částku a číslo účtu příslušné banky, na nějž má být částka zaplacena,

5. lhůta plnění, je-li nutné ji stanovit,

6. poučení o místu, době a formě podání řádného opravného prostředku s upozorněním na případné vyloučení odkladného účinku,

7. vlastnoruční podpis pověřeného pracovníka správce daně s uvedením jména, příjmení a funkce a otisk úředního razítka se státním znakem.

(3) Rozhodnutí obsahuje odůvodnění, jen stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.

((4) Chybí-li v rozhodnutí poučení o opravných prostředcích nebo došlo k jejich záměně nebo byla-li v poučení odňata možnost opravného prostředku, popřípadě zkrácena lhůta k podání opravného prostředku nebo není-li v poučení stanovena lhůta vůbec a připouští-li zákon ohledně předmětného rozhodnutí opravný prostředek, uzná správce daně opravný prostředek podaný do šesti měsíců po doručení rozhodnutí za včas podaný. Stejné důsledky má i chybějící nebo vadné poučení o formě podání opravného prostředku nebo o jeho odkladném účinku.)

(4) Chybí-li v rozhodnutí poučení o řádných opravných prostředcích nebo došlo-li k jejich záměně nebo byla-li v poučení odňata možnost tohoto opravného prostředku, popřípadě zkrácena lhůta k jeho podání nebo není-li v poučení stanovena lhůta vůbec a připouští-li tento nebo zvláštní daňový zákon ohledně předmětného rozhodnutí řádný opravný prostředek, uzná správce daně řádný opravný prostředek podaný do šesti měsíců po doručení rozhodnutí za včas podaný. Stejné důsledky má i chybějící nebo vadné poučení o formě nebo místu podání řádného opravného prostředku nebo o jeho odkladném účinku.

(5) Je-li v rozhodnutí stanovena pro podání řádného opravného prostředku lhůta delší než zákonná, platí lhůta uvedená v rozhodnutí.

((6) Je-li v poučení připuštěn opravný prostředek i tehdy, kdy jej zákon nepřipouští, projedná se tento opravný prostředek podaný ve shodě s poučením, jako by jej zákon připouštěl.)

(6) Je-li v poučení připuštěn řádný opravný prostředek i tehdy, kdy jej tento nebo zvláštní daňový zákon nepřipouští, projedná se tento opravný prostředek podaný ve shodě s poučením, jako by jej zákon připouštěl.

((7) Chybí-li v rozhodnutí některá z ostatních základních náležitostí, která dle povahy rozhodnutí musí být jejím obsahem, nebo odůvodnění v případech, kdy je zákon předepisuje, a nejde-li jen o zřejmou chybu v psaní či počítání, má to za následek neplatnost rozhodnutí. Splnění podmínek neplatnosti ověří správce daně, který rozhodnutí vydal.)

(7) Chybí-li v rozhodnutí odůvodnění v případech, kde je tento nebo zvláštní daňový zákon předepisuje nebo dosahuje-li pochybení v rozhodnutí v některé z ostatních základních náležitostí takové míry, že rozhodnutí je z tohoto důvodu zmatečné, je toto rozhodnutí, jakož i rozhodnutí navazující, neplatné. Jedná se zejména o nedostatek kompetence či formy, o požadavek na plnění fakticky nemožné, o neurčitost, nesmyslnost či neexistenci vůle. Splnění podmínek neplatnosti rozhodnutí ověří správce daně, který zmatečné rozhodnutí vydal odůvodněným rozhodnutím, s uvedením všech navazujících rozhodnutí. Byla-li navazující neplatná rozhodnutí vydána správci různých stupňů, ověří neplatnost zmatečného rozhodnutí správce daně nejvyššího stupně, jehož rozhodnutí je dotčeno. Toto rozhodnutí lze vydat, jedná-li se o zmatečné rozhodnutí, kterým byl stanoven základ daně a daň, pokud neuplynula lhůta pro vyměření; jde-li o rozhodnutí ve vymáhacím řízení, skončí tato lhůta uplynutím lhůty pro promlčení práva vymáhat daňové nedoplatky. U ostatních rozhodnutí se lhůta posuzuje podle daňové povinnosti, se kterou souvisí.

((8) Rozhodnutí, jimiž stanoví správce daně základ daně a daň, sděluje správce daně daňovému subjektu formou platebního nebo dodatečného platebního výměru nebo hromadným předpisným seznamem.)

(8) Odchyluje-li se vyměřená daň od daňového přiznání, vyúčtování nebo jiného oznámení daňového subjektu, může daňový subjekt požádat správce daně v odvolací lhůtě o sdělení důvodu rozdílu mezi přiznaným základem daně a daní a základem daně a daní, které byly v tomto řízení vyměřeny.

((9) Odchyluje-li se vyměřená daň od přiznání, hlášení nebo jiného oznámení, lze žádat v odvolací lhůtě o sdělení důvodu rozdílu mezi stanoveným daňovým základem a daní, jež byla přiznána nebo za řízení uznána.)

(9) Odvolací lhůta se staví podáním žádosti podle odstavce 8 do dne, kdy byl daňový subjekt vyrozuměn o důvodech odchylného stanovení základu daně a daně.

((10) Doba počínající dnem, který následuje po dni podání žádosti podle odstavce 9, a končící dnem, kdy byl daňový subjekt vyrozuměn o důvodech stanovení daňového základu a daně, se nepočítá do odvolací lhůty.)

((11)) (10) V rozhodnutích o řádných i mimořádných opravných prostředcích musí být výrok vždy odůvodněn. Odůvodnění není potřeba, bylo-li v rozhodnutí plně vyhověno navrhovateli, pokud tento nebo zvláštní daňový zákon nestanoví jinak.

((12)) (11) Rozhodnutí, proti kterému nelze uplatnit řádný opravný prostředek, je v právní moci.

((13)) (12) Rozhodnutí je vykonatelné, jestliže proti němu nelze podat řádný opravný prostředek a nebo jestliže jeho podání nemá odkladný účinek a uplynula-li zároveň lhůta plnění.

§ 32a

Opravy zřejmých nesprávností

(1) Správce daně na podnět příjemce rozhodnutí nebo z úřední povinnosti rozhodnutím opraví zřejmé chyby v psaní, počtech a jiné zřejmé nesprávnosti ve vyhotovení rozhodnutí.

(2) Opravu zřejmých nesprávností v rozhodnutích o vyměření základu daně a daně lze provést, jen pokud neuplynula lhůta pro vyměření; jde-li o rozhodnutí ve vymáhacím řízení, skončí tato lhůta uplynutím lhůty pro promlčení práva vymáhat daňové nedoplatky. U ostatních rozhodnutí se lhůta posuzuje podle daňové povinnosti, se kterou souvisí.

ŘÍZENÍ PŘÍPRAVNÉ

(§ 33

Registrační povinnost daňových subjektů

(1) Poplatník, který obdrží povolení nebo získá oprávnění k podnikatelské činnosti nebo začne provozovat jinou samostatnou výdělečnou činnost,¹³) je povinen do třiceti dnů podat přihlášku k registraci u místně příslušného správce daně. Tato lhůta začne běžet následující den po dni právní účinnosti povolení nebo oprávnění nebo po dni, kdy začne provozovat jinou samostatnou výdělečnou činnost. Pro účely tohoto zákona se rozumí dnem právní účinnosti den, kdy je poplatník podle příslušných předpisů oprávněn začít vykonávat podnikatelskou činnost.

(2) Začne-li poplatník vykonávat činnost nebo pobírat příjmy podrobené dani, je povinen oznámit tuto skutečnost správci daně do třiceti dnů.

(3) Poplatník je povinen oznámit správci daně do třiceti dnů zřízení stálé provozovny a její umístění na území České republiky. Zpravidla třicet dnů před zrušením této stálé provozovny oznámí tuto skutečnost správci daně.

(4) Plátce daně je povinen podat přihlášku k registraci u správce daně nejpozději do patnácti dnů od vzniku povinnosti srážet daň nebo zálohy na ni nebo daň vybírat, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak.

(5) Registrační povinnost nemá daňový subjekt, u kterého vznikla jen nahodilá nebo jednorázová daňová povinnost, nebo u něhož je předmětem zdanění jen nemovitost, nemá-li registrační povinnost kvůli jiné dani. Registrační povinnost se dále nevztahuje na poplatníky, kteří mají výhradně příjmy ze závislé činnosti a příjmy, ze kterých je daň vybírána zvláštní sazbou.

(6) Při plnění své registrační nebo oznamovací povinnosti je daňový subjekt povinen sdělit své plné jméno nebo název, bydliště, místo podnikání nebo sídlo, rodné číslo, identifikační číslo organizace, jakož i údaje osvědčující povolení nebo oprávnění podle odstavce 1. Jde-li o právnickou osobu nebo fyzickou osobu, která je podnikatelským subjektem, též čísla účtů u bank, na nichž jsou soustředěny peněžní prostředky z její podnikatelské činnosti. Dále uvede údaje potřebné k určení místní příslušnosti správce daně, druhu daňových povinností, které u ní přicházejí v úvahu, a své organizační jednotky. Právnická osoba uvede též svůj statutární orgán a případně osoby, které jsou kromě tohoto orgánu za ní v daňových věcech oprávněny jednat. Jde-li o daňový subjekt se sídlem nebo bydlištěm v cizině, uvede vždy svého zmocněnce v tuzemsku pro doručování. Je-li se zahájením činnosti spojena i povinnost platit zálohu na daň,

_____

¹³) § 3 odst. 1 písm. b) zákona ČNR č. 586/1992 Sb.

uvede údaje potřebné pro stanovení této zálohy. Právnická osoba se sídlem v cizině, která nemá přiděleno identifikační číslo, je povinna si vyžádat toto číslo u příslušného orgánu.

(7) Dojde-li ke změnám skutečností uvedených v odstavcích 1 a 6, zejména zanikne-li jeho daňová povinnost u některé z daní, je povinen tyto změny oznámit správci daně do patnácti dnů ode dne, kdy nastaly.

(8) Je-li daňovým subjektem osoba se sídlem nebo bydlištěm v cizině, která nemá na území České republiky stálou provozovnu ani nemovitý majetek, je povinna podat přihlášku k registraci nejpozději do pěti dnů ode dne zahájení dani podrobené činnosti nebo činnosti směřující k získání dani podrobených příjmů.

(9) Registrace nebo oznámení podle tohoto zákona se správci daně předkládá na tiskopise vydaném ministerstvem. Na registračním tiskopisu musí daňový subjekt též výslovně prohlásit, že jde o jeho první daňovou registraci nebo uvést, zda byl již někdy daňově registrován, a pokud ano, kdy, u jakého správce daně, jaké bylo přidělené daňové identifikační číslo, jméno nebo název, pod jakým byl registrován, a byla-li registrace odňata nebo zrušena, důvody, z nichž se tak stalo. Ministerstvo může rozšířit údaje požadované při registraci na registračním tiskopisu, půjde-li o údaje nezbytné pro řádnou správu jednotlivých daní.

(10) Správce daně prověří údaje sdělené daňovým subjektem při registraci a v případě pochybností o jejich správnosti nebo úplnosti vyzve daňový subjekt, aby údaje blíže vysvětlil, změnil, doplnil a doložil a zároveň určí lhůtu, v níž je daňový subjekt povinen na výzvu odpovědět. Dodrží-li daňový subjekt tuto lhůtu, považuje se za dodrženou i lhůta uvedená v odstavci 1, jestliže jinak k porušení lhůty uvedené v odstavci 1 nedošlo.

(11) Správce daně přidělí zaregistrovanému daňovému subjektu daňové identifikační číslo a o provedené registraci mu vydá osvědčení. Toto číslo je daňový subjekt povinen uvádět ve všech případech při styku se správcem daně a dále, pokud tak stanoví zvláštní zákon. Při změnách skutečností uvedených v osvědčení je daňový subjekt současně s oznámením těchto změn podle odstavce 7 povinen předložit osvědčení o registraci, na kterém správce daně změny nebo jeho zánik vyznačí.

(12) Nesplní-li daňový subjekt svoji registrační nebo ohlašovací povinnost, zaregistruje jej správce daně z úřední povinnosti neprodleně, jakmile zjistí skutečnosti zakládající tuto povinnost.

(13) Nesplní-li daňový subjekt svoji povinnost podle odstavce 7, provede správce daně příslušné změny v registraci nebo registraci zruší, jakmile zjistí rozhodné skutečnosti.

(14) Jestliže daňový subjekt změní sídlo nebo bydliště, popřípadě u něho dojde ke změně místní příslušnosti z jiného důvodu, oznámí tuto změnu svému dosavadnímu místně příslušnému správci daně, který vyznačí na osvědčení omezení doby jeho platnosti. Před skončením této doby je daňový subjekt povinen předložit toto osvědčení správci daně v místě svého nového sídla nebo bydliště, který mu vydá nové osvědčení o registraci s vyznačením dne platnosti přeregistrace. Tímto dnem přechází místní příslušnost na správce daně v místě nového sídla nebo bydliště daňového subjektu. Touto přeregistrací zůstává původní den účinnosti registrace k jednotlivým daním zachován.

(15) Je-li správcem daně orgán obce, může podle místních podmínek zde stanovenou registrační povinnost daňových subjektů vhodně omezit jak co do okruhu daňových subjektů, tak co do okruhu jimi uváděných skutečností.

(16) Ustanovení předchozích odstavců se použijí, pokud tento zákon nebo zvláštní předpis nestanoví jinak.)

§ 33

Registrační povinnost daňových subjektů

(1) Daňový subjekt, který obdrží povolení nebo získá oprávnění k podnikatelské činnosti nebo k výkonu jiné samostatné výdělečné činnosti,¹³) je povinen do třiceti dnů podat přihlášku k registraci u místně příslušného správce daně, který ho zaregistruje. Tato lhůta začne běžet následující den po dni právní účinnosti povolení nebo oprávnění. Pro účely tohoto zákona se rozumí dnem právní účinnosti povolení nebo oprávnění den, kdy je daňový subjekt podle zvláštních právních předpisů oprávněn začít tuto činnost vykonávat. Rovněž daňový subjekt se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí je povinen podat za takto stanovených podmínek přihlášku k registraci.

(2) Začne-li daňový subjekt nepodléhající registraci podle odstavce 1 vykonávat činnost, jejíž výsledky jsou podrobeny dani nebo pobírat příjmy podrobené dani, je povinen do třiceti dnů podat přihlášku k registraci u místně příslušného správce daně, který rozhodne o jeho registraci. Rovněž daňový subjekt se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí je povinen podat za takto stanovených podmínek přihlášku k registraci.

(3) Plátce daně je povinen podat přihlášku k registraci u správce daně nejpozději do patnácti dnů od vzniku povinnosti srážet daň nebo zálohy na ni nebo daň vybírat.

(4) Registrační povinnost nemá daňový subjekt, u kterého vznikla jen nahodilá nebo jednorázová daňová povinnost, ani ten, u něhož je předmětem zdanění jen nemovitost. Registrační povinnost se dále nevztahuje na poplatníky, kteří mají výhradně daňovou povinnost z příjmů ze závislé činnosti nebo daňovou povinnost z příjmů, ze kterých je daň vybírána zvláštní sazbou. Registrační povinnost nevzniká ani v případech souběhu těchto daňových povinností.

(5) Při plnění své registrační povinnosti je daňový subjekt povinen sdělit své jméno a příjmení nebo název, bydliště nebo sídlo, místo podnikání, rodné číslo nebo identifikační číslo, jakož i údaje osvědčující

^______

¹³) § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb.

povolení nebo oprávnění podle odstavce 1; pokud bylo daňovému subjektu přiděleno v zahraničí daňové identifikační číslo, je rovněž povinen toto číslo správci daně sdělit. Jde-li o právnickou osobu nebo fyzickou osobu, která je podnikatelským subjektem, uvede též čísla všech svých účtů u bank a poboček zahraničních bank (dále jen ”banky”),^13a) spořitelních a úvěrních družstev,^13b) jakož i u bank v zahraničí, pokud jsou založeny a používány v souvislosti s podnikáním. Dále uvede daně, ke kterým má být registrován, organizační jednotky s vyznačením plátcových pokladen, adresu pro doručování a případně další údaje potřebné k určení místní příslušnosti správce daně. Právnická osoba uvede též členy svého statutárního orgánu a osoby, které jsou za ni v daňových věcech oprávněny jednat. Je-li se zahájením činnosti spojena i povinnost platit zálohu na daň, uvede údaje potřebné pro stanovení této zálohy.

(6) Daňový subjekt se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí uvede kromě údajů požadovaných v odstavci 5, pokud je ministerstvo v přihlášce k registraci neomezí, daňové identifikační číslo, pod kterým je evidován v zemi svého sídla nebo bydliště, svého zástupce pro doručování s bydlištěm nebo sídlem v České republice a je-li daňovým subjektem fyzická osoba, uvede rovněž datum narození, pokud jí nebylo přiděleno rodné číslo. Nezmocní-li tento daňový subjekt zástupce pro doručování s bydlištěm nebo sídlem v České republice, budou pro něho písemnosti ukládány u správce daně s účinky doručení. Právnická osoba se sídlem v zahraničí, která nemá přiděleno identifikační číslo, je povinna si vyžádat toto číslo u příslušného orgánu.

(7) Dojde-li ke změnám skutečností, které je povinen daňový subjekt uvádět při registraci, a to včetně zániku jeho daňové povinnosti u některé z daní, je povinen tyto změny oznámit správci daně do patnácti dnů ode dne, kdy nastaly, popřípadě požádat o zrušení registrace, jsou-li pro to dány důvody.

(8) V registrační přihlášce musí daňový subjekt též výslovně prohlásit, že jde o jeho první daňovou registraci nebo uvést, zda byl již někdy daňově registrován, a pokud ano, kdy, u jakého správce daně, jaké mu bylo přiděleno daňové identifikační číslo, jméno nebo název, pod jakým byl registrován, a byla-li registrace zrušena i důvody tohoto zrušení.

^______

^13a ) § 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění zákona č. 83/1995 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona č. 16/1998 Sb. a zákona č. 165/1998 Sb.

^13b) § 1 zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelnách a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 100/2000 Sb.

(9) Správce daně prověří údaje sdělené daňovým subjektem při registraci a v případě pochybností o jejich správnosti nebo úplnosti vyzve daňový subjekt, aby údaje blíže vysvětlil, změnil, doplnil a doložil a zároveň určí lhůtu, v níž je daňový subjekt povinen na výzvu odpovědět. Vyhoví-li

daňový subjekt výzvě ve stanovené lhůtě, hledí se na přihlášku k registraci jako by byla podána bez vady v den původního podání. Je-li výzvě vyhověno až po uplynutí lhůty, považuje se přihláška k registraci za podanou tímto dnem. Není-li vyhověno výzvě správce daně, postupuje se podle odstavce 11. Obdobně se postupuje i při změnách registračních údajů.

(10) Správce daně přidělí zaregistrovanému daňovému subjektu daňové identifikační číslo a o provedené registraci mu vydá osvědčení. Jedná-li se o daňový subjekt s bydlištěm nebo sídlem v zahraničí, musí vydat správce daně osvědčení o registraci vždy, vznikne-li stálá provozovna nebo půjde-li o plátce daně. Daňové identifikační číslo je daňový subjekt povinen uvádět ve všech případech při styku se správcem daně a dále, pokud tak stanoví zvláštní právní předpis. Při změnách skutečností uvedených v osvědčení je daňový subjekt současně s oznámením těchto změn podle odstavce 7 nebo na výzvu správce daně povinen předložit osvědčení o registraci, na kterém správce daně změny, popřípadě ukončení doby platnosti nebo jeho zrušení vyznačí; popřípadě vydá nové osvědčení, ve kterém uvede původní den účinnosti registrace k jednotlivým daním.

(11) Nesplní-li daňový subjekt svoji registrační povinnost, správce daně jej vyzve k registraci, jakmile zjistí skutečnosti zakládající tuto povinnost. Nevyhoví-li daňový subjekt ve stanovené lhůtě, zaregistruje jej správce daně z úřední povinnosti. Toto osvědčení musí být odůvodněno a včas podané odvolání má odkladné účinky.

(12) Nesplní-li daňový subjekt svoji povinnost podle odstavce 7, provede správce daně příslušné změny v registraci nebo registraci zruší, jakmile zjistí rozhodné skutečnosti. Toto rozhodnutí musí být odůvodněno a včas podané odvolání má odkladné účinky.

(13) Jestliže daňový subjekt změní sídlo nebo bydliště, popřípadě u něho dojde ke změně místní příslušnosti z jiného důvodu, oznámí tuto změnu svému dosavadnímu místně příslušnému správci daně, který vyznačí na osvědčení ukončení doby jeho platnosti. Dnem následujícím po dni ukončení doby platnosti přechází místní příslušnost na správce daně podle místa nového sídla nebo bydliště daňového subjektu nebo na správce daně, na něhož přešla místní příslušnost z jiného důvodu a do tohoto dne je daňový subjekt povinen se zaregistrovat u nově místně příslušného správce daně. Tento správce daně mu vydá nové osvědčení o registraci s vyznačením dne platnosti registrace, jakož i původního dne účinnosti registrace. Touto přeregistrací zůstává původní den účinnosti registrace k jednotlivým daním zachován.

(14) Je-li správcem daně orgán územního samosprávného celku, může podle místních podmínek zde stanovenou registrační povinnost daňových subjektů vhodně omezit jak co do okruhu daňových subjektů, tak co do okruhu jimi uváděných skutečností, popřípadě od registrace upustit.

§ 34

Součinnost třetích osob

(1) Soudy, jiné státní orgány a notáři v případech, kdy předmět řízení před nimi je podle zvláštních předpisů zdaňován, jsou povinni poskytnout správci daně údaje potřebné pro vyměření a vymáhání daně.

(2) Státní kontrolní orgány¹⁴) mají povinnost sdělovat správcům daně výsledky kontrol, pokud mají vztah k daňovým povinnostem.

(3) Státní a jiné orgány a (právnické) osoby, které z úřední povinnosti anebo vzhledem k předmětu své činnosti vedou evidenci (osob a) osob nebo jejich majetku, jsou povinny na výzvu správce daně sdělit údaje potřebné k vyměření a vymáhání daní, pokud zvláštní zákony nestanoví jinak.

(4) Osoby, které mají listiny a jiné věci, jež mohou být důkazním prostředkem při správě daní, jsou povinny na výzvu správce daně listiny a jiné věci vydat nebo zapůjčit k ohledání, pokud zvláštní zákony nestanoví jinak.

(5) Právnické osoby a fyzické osoby mající příjmy z podnikatelské a jiné samostatné výdělečné činnosti¹⁵) nebo z pronájmu,¹⁶) které provádějí úhrady fyzickým osobám za jejich jinou samostatně výdělečnou činnost¹⁷) nebo za pronájem¹⁸) a z těchto úhrad nesrážejí daň, jsou povinny uskutečněné úhrady oznamovat svému místně příslušnému správci daně, pokud u jednotlivé fyzické osoby přesáhne úhrada částku 40 000 Kč za kalendářní rok. V oznámení se uvede jméno, bydliště, případně místo podnikání fyzické osoby a její rodné číslo, vyplacená částka, den a důvod úhrady. Oznámení se zašle nejpozději do 15. února po skončení kalendářního roku, v němž byla úhrada provedena.

(6) Orgány sociálního zabezpečení¹¹) jsou povinny poskytnout správcům daně na jejich vyžádání seznam plátců pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a údaje o výši příjmů a výdajů jednotlivých osob, které tyto osoby uvedly v přehledu podle zvláštního zákona.¹⁹)

____

¹⁴) § 2 zákona ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění zákona č. 166/1993 Sb.

¹⁵) § 7 zákona č. 586/1992 Sb.

¹⁶) § 9 zákona č. 586/1992 Sb.

¹⁷) § 7 odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb.

¹⁸) § 9 a 10 zákona č. 586/1992 Sb.

¹⁹) § 15 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona č. 160/1993 Sb. a zákona č. 307/1993 Sb.

(7) Zdravotní pojišťovny¹²) jsou povinny poskytnout správcům daně na jejich vyžádání seznam plátců pojistného na všeobecné zdravotní pojištění jejich pojištěnců a údaje o výši příjmů a výdajů jednotlivých osob, které (tyto osoby uvedly) plátci uvedli v přehledu podle zvláštního zákona.²⁰)

(8) Orgány sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny oznamují správcům daně na jejich vyžádání též i výši zaplaceného pojistného a vracení pojistného včetně data, kdy k těmto úhradám došlo.

(9) Úřady práce jsou povinny sdělovat správcům daně na jejich vyžádání částku hmotného zabezpečení vyplácenou jednotlivým uchazečům o zaměstnání včetně data, kdy byla vyplacena.

(10) Statistické orgány jsou povinny poskytovat správcům daně údaje potřebné k vedení registru daňových subjektů.

((11) Banky²¹) jsou povinny sdělovat na písemné vyžádání správce daně čísla bankovních účtů, jejich vlastníky, stavy účtů a jejich pohyb a údaje o úvěrech a vkladech.²²))

(11) Banky a spořitelní a úvěrní družstva jsou povinny sdělovat na písemné vyžádání správce daně čísla bankovních účtů, jejich vlastníky, stavy peněžních prostředků na účtech a jejich pohyb a údaje o úvěrech a vkladech.²¹)

(12) Na výzvu správce daně je mu provozovatel poštovních služeb povinen sdělit údaje o poštovních zásilkách a poštovních poukazech, které správce daně označí, a o totožnosti jejich příjemců, jakož i údaje o totožnosti osob, které mají pronajaty poštovní přihrádky, nebo mu umožnit takové údaje získat z dokladů nebo jiným způsobem.

(13) (Orgány spojů jsou povinny) Provozovatelé spojů jsou povinni sdělovat správci daně na jeho výzvu totožnost uživatelů telefonních, dálnopisných a telefaxových stanic, kteří nejsou uvedeni ve veřejně dostupných seznamech.

((14) Pojišťovny jsou povinny sdělovat správcům daně výplaty pojistných plnění nahrazujících příjem nebo výnos do třiceti dnů ode dne plnění.)

(14) Pojišťovny²²) jsou povinny sdělovat svým místně příslušným správcům daně, u nichž jsou registrovány, popřípadě správcům daně, u nichž je registrována plátcova pokladna, výplaty pojistných plnění nahrazujících příjem nebo výnos do třiceti dnů ode dne plnění, pokud vyplacená částka přesáhne 10 000 Kč a pokud z ní nebyla sražena daň.

_____

¹²) § 12 zákona ČNR č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění.

²⁰) § 24 zákona ČNR č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění zákona č. 161/1993 Sb.

⁽²¹) §1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách.)

⁽²²⁾ § 38 odst. 3 písm. c) zákona č. 21/1992 Sb.)

²¹) § 38 odst. 3 písm. c) zákona č. 21/1992 Sb.

²²) § 1 zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví.

(15) Vydavatelé tisku jsou povinni sdělit správci daně na jeho výzvu jméno nebo název, a adresu objednatele inzerátu uveřejněného pod značkou.

16) Veřejní přepravci jsou na výzvu správce daně povinni mu sdělovat zejména odesilatele a adresáty a skutečné příjemce jimi přepravovaných nákladů, jakož i údaje o době přepravy, množství přepravovaného zboží, charakteru zásilky a případné další bližší údaje, pokud jim budou známy.

(17) Právnické a fyzické osoby, které mají sídlo nebo bydliště na území České republiky, a stálé provozovny subjektů se sídlem nebo bydlištěm v (cizině) zahraničí umístěné na území České republiky mají povinnost oznámit neprodleně svému místně příslušnému správci daně uzavření kontraktu se subjektem se sídlem či bydlištěm v zahraničí, na jehož základě může dojít ke vzniku stálé provozovny.⁴)

(18) Nejvyšší kontrolní úřad oznamuje správcům daně skutečnosti uvedené v kontrolních protokolech, pokud mají vztah k daňovým povinnostem kontrolovaných osob.

(19) Obecní úřad pověřený vedením matriky sdělí správci daně, v obvodu jehož územní působnosti se nachází, jméno osoby včetně jejího rodného čísla, trvalého, popřípadě přechodného pobytu, jejíž úmrtí bylo předmětem záznamu do matriky a den, kdy k němu došlo, a to do deseti pracovních dnů ode dne, kdy se tento úřad o této skutečnosti dozvěděl.

§ 35

Ukončení činnosti

((1) Správce daně při zjištění, že daňový subjekt přestal vykonávat činnost nebo pobírat příjmy podrobené dani, učiní opatření potřebná k urychlenému stanovení základů daně a k vybrání nedoplatků na všech daních za celou dobu jeho činnosti, ze které plynuly příjmy podléhající zdanění.)

(1) Daňový subjekt je povinen předložit správci daně, u něhož je registrován

1. usnesení soudu o prohlášení konkursu na svůj majetek nebo usnesení soudu o zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu na svůj majetek, a to do osmi dnů od jeho doručení; pokud daňový subjekt podává návrh na prohlášení konkursu sám, vyrozumí o tomto návrhu současně správce daně. Obdobně se postupuje při nuceném vyrovnání a vyrovnání,

2. smlouvu o prodeji podniku nebo jeho části,²³) a to do osmi dnů od jejího uzavření, nejpozději však do dne účinnosti této smlouvy, pokud tento den nastane později. Tuto povinnost plní všichni účastníci smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části.

_____

²³) § 476 obchodního zákoníku.

(2) Daňový subjekt je povinen předložit současně (se žádostí o) s návrhem na výmaz z obchodního rejstříku písemný souhlas správce daně, u něhož je registrován a jehož vydání si vyžádá. Povinnost předložit písemný souhlas správce daně s ukončením činnosti se týká i ostatních (podnikatelských) daňových subjektů evidovaných v jiných evidencích.

(3) Proti rozhodnutí správce daně o žádosti daňového subjektu podle odstavce 2 se lze odvolat.

(4) Je-li žádost daňového subjektu podle odstavce 2 zamítnuta, může další žádost podat nejdříve po uplynutí jednoho měsíce (ode dne, kdy mu bylo zamítavé rozhodnutí doručeno) od právní moci rozhodnutí o žádosti.

(5) Není-li o žádosti podle odstavce 2 rozhodnuto do tří měsíců od jejího podání, má se za to, že souhlas je udělen.

(6) Rozhodnutí o žádosti se sděluje daňovému subjektu a soudu, který vede obchodní rejstřík, nebo živnostenskému úřadu anebo jinému subjektu, který vede na základě zvláštních předpisů (evidenci podnikatelů) příslušnou evidenci.

(7) Správce daně při zjištění, že daňový subjekt přestal vykonávat činnost, jejíž výsledky jsou podrobeny dani nebo pobírat příjmy podrobené dani, učiní opatření potřebná k urychlenému stanovení základu daně a daně a k vybrání všech nedoplatků.

§ 36

Vyhledávací činnost

(1) Správce daně, a to kteréhokoliv stupně, je povinen ověřovat úplnost evidence či registrace daňových subjektů a zjišťovat též všechny údaje týkající se jejich příjmů, majetkových poměrů a dalších skutečností rozhodných pro správné a úplné vyměření a vymáhání daně. K tomu účelu může sdružovat informace a informační systémy sloužící k rozdílným účelům. Potřebné informace jsou oprávněni správci daně požadovat z jiných informačních systémů i (na technických nosičích dat) za použití elektronické přenosové techniky.

((2) Při této činnosti má správce daně stejná oprávnění jako při místním šetření.)

(2) Při této činnosti správce daně může konat místní šetření a používat přiměřeně i prostředky dokazování.

(3) Vyhledávací činnost může být vykonávaná i bez přímé součinnosti s daňovým subjektem a její výsledky se využijí (až po zahájení příslušného daňového) v příslušném daňovémřízení.

§ 37

Pokuty

(1) Tomu, kdo nesplní ve stanovené lhůtě povinnost nepeněžité povahy vyplývající z tohoto nebo zvláštního daňového zákona nebo uloženou rozhodnutím podle tohoto zákona, může správce daně opakovaně uložit pokutu až do celkové výše 2 000 000 Kč. Opakovaně lze pokutu uložit, nevedlo-li dosavadní uložení pokuty k nápravě a protiprávní stav trvá.

(2) Při ukládání pokut se přihlíží zejména k závažnosti, době trvání a následkům protiprávního jednání.

((3) Proti rozhodnutí o uložení pokuty, které musí obsahovat odůvodnění, se lze odvolat do třiceti dnů od jeho doručení. Včas podané odvolání má odkladné účinky.)

(3) Rozhodnutí o uložení pokuty musí být odůvodněno a lze se proti němu odvolat. Včas podané odvolání má odkladné účinky.

((4) Pokuta podle tohoto ustanovení se neuloží, lze-li použít sankci podle § 68 nebo lze-li použít pokutu tuto sankci nahrazující.)

(4) Pokuta podle odstavce 1 se neuloží, lze-li uložit zvýšení daně podle

§ 46b.

((5) V řízení o uložení pokuty uložené podle odstavce 1, pokuty uložené podle § 25 a pokut ukládaných podle jiných daňových zákonů se postupuje podle tohoto zákona.)

(5) V řízení o uložení pokuty podle § 25 a pokut ukládaných podle zvláštních daňových zákonů se postupuje podle odstavců 2, 3 a 6.

(6) Pokutu nelze uložit, jestliže uplynuly od konce roku, ve kterém došlo k jednání zakládajícímu právo na uložení pokuty, dva roky. (Právo vyměřenou pokutu vymáhat se promlčuje po pěti letech od vykonatelnosti rozhodnutí.) Právo uloženou pokutu vymáhat zaniká po pěti letech ode dne její splatnosti.

§ 37a

Blokové řízení

(1) Pokuta, jejíž výše nepřesahuje 5 000 Kč, může být uložena též v blokovém řízení, pokud je protiprávní jednání podle § 37 odst. 1 spolehlivě zjištěno a pokud je osoba tam uvedená ochotna pokutu na místě zaplatit. Proti uložení pokuty v blokovém řízení se nelze odvolat. Není-li dosaženo souhlasu k blokovému řízení, (lze) nelze v řízení podle § 37 uložit pokutu (jen v rozsahu podle tohoto odstavce) vyšší než byla navržena v blokovém řízení.

(2) Pracovníci správce daně, oprávnění k ukládání pokut v blokovém řízení, jsou povinni své oprávnění prokázat zvláštním průkazem. Na pokutovém bloku, kterým je rozhodnuto o uložení pokuty, se vyznačí, komu a kdy a za porušení jaké právní povinnosti byla pokuta uložena. Pokutový blok platí současně jako stvrzenka o zaplacení pokuty na místě v hotovosti.

(3) Pokutové bloky a další potřebné tiskopisy vydává ministerstvo.

§ 38

Pozastavení činnosti

(1) Dochází-li u daňového subjektu k opakovanému porušení povinností nepeněžité povahy, za které již byla uložena pokuta podle § 37, a nedošlo při tom ani dodatečně ke splnění této povinností, může správce daně až na dobu třiceti dnů pozastavit daňovému subjektu jeho podnikatelskou činnost,jejíž výsledky jsou předmětem zdanění a jíž se porušení povinnosti týká.

(2) Pozastavení činnosti lze uplatnit jen tehdy, ztěžuje-li neplnění povinnosti subjektem daně jeho registraci nebo zjištění skutečností rozhodných pro správné a úplné stanovení (daňového základu) základu daně a daně, pokud neuplynula lhůta pro vyměření daně.

(3) Správce daně vyzve daňový subjekt k dodatečnému splnění jeho povinnosti a stanoví mu pro to přiměřenou lhůtu. Ve výzvě jej současně upozorní, že nebude-li jí vyhověno ve stanovené lhůtě, přistoupí správce daně k pozastavení činnosti daňovému subjektu. Proti této výzvě se lze odvolat do osmi dnů od doručení výzvy. Podané odvolání nemá odkladného účinku.

(4) Pokud lhůta stanovená ve výzvě marně uplynula, může správce daně vydat rozhodnutí o pozastavení činnosti daňovému subjektu. Součástí rozhodnutí musí být i jeho odůvodnění, způsob naložení s věcmi podléhajícími zkáze, jsou-li též zahrnuty v té části hmotného majetku subjektu daně, vůči které je pozastavení činnosti uplatněno, a přesné vymezení doby, od kdy a na jak dlouho se toto opatření uplatní.

(5) Opravné prostředky proti rozhodnutí podle odstavce 4 nemají odkladného účinku.

(6) Pozastavení činnosti se uskuteční tak, že v rozhodnutí uvedený hmotný majetek se za policejní asistence uzavře a uzamkne a zajistí úřední uzávěrou. Daňový subjekt, u něhož došlo k pozastavení činnosti, je povinen předat správci daně do úschovy všechny klíče od takto zajištěného hmotného majetku po dobu, po kterou pozastavení činnosti trvá.

(7) Je-li to možné a vhodné, může kromě toho správce daně opatřit uzavřený a uzamčený hmotný majetek vlastním zámkem.

(8) O průběhu uplatnění pozastavení činnosti na místě se sepíše vždy protokol.

(9) Od okamžiku, kdy byly přiloženy úřední uzávěry, je komukoliv zakázáno se zajištěným hmotným majetkem jakkoliv nakládat nebo do něj vstupovat bez povolení správce daně.

(10) Ukáže-li se během pozastavení činnosti na straně daňového subjektu nezbytná potřeba jakéhokoliv nakládání se zajištěným hmotným majetkem, může se tak stát jen (se souhlasem) s povolením správce daně a v jeho přítomnosti.

(11) Případné ztráty vzniklé daňovému subjektu z pozastavení činnosti, včetně ušlého zisku, nese daňový subjekt, ledaže by rozhodnutí o pozastavení činnosti nenabylo právní moci nebo pravomocné rozhodnutí bylo zrušeno.

§ 39

Záznamní povinnost

(1) Správce daně může uložit daňovému subjektu, aby kromě evidence stanovené (obecně závaznými) zvláštními právními předpisy vedl zvláštní záznamy, potřebné pro správné stanovení (daňového základu) základu daně a daně.

((2) Povinnost vést záznamy ukládá správce daně rozhodnutím, proti kterému se nelze samostatně odvolat. Součástí rozhodnutí musí být přesné stanovení zaznamenávaných údajů a jejich členění a uspořádání, včetně návaznosti na doklady, z nichž je záznam veden.)

(2) Povinnost vést záznamy ukládá správce daně rozhodnutím. Součástí rozhodnutí musí být přesné stanovení zaznamenávaných údajů a jejich členění a uspořádání, včetně návaznosti na doklady, z nichž je záznam veden. Proti tomuto rozhodnutí se lze odvolat do patnácti dnů ode dne jeho doručení. Správce daně uloženou záznamní povinnost změní nebo zruší, jestliže se změnily nebo odpadly důvody, které vedly k jejímu uložení.

((3) Poplatník daně z příjmů fyzických osob provozující podnikatelskou a jinou samostatnou výdělečnou činnost, který přijímá platby v hotovosti, je kromě evidence stanovené obecně závaznými právními předpisy povinen vést evidenci (záznamy) denních tržeb, není-li rozhodnutím správce daně stanoveno jinak.)

(3) Daňový subjekt, který přijímá nebo vydává platby v hotovosti, je povinen vést průběžně evidenci jednotlivých plateb, pokud údaje o těchto platbách lze užít jako důkazní prostředek pro správné stanovení jeho daňové povinnosti. Evidence obsahuje zejména údaje o výši, době a předmětu platby a popřípadě i plátci nebo příjemci této platby, jakož i další údaje, pokud vyplývají z předmětu evidence.

((4) Daňový subjekt, který uplatňuje výdaje procentem z příjmů podle zvláštního předpisu, je povinen vždy vést evidenci příjmů a evidenci hmotného a nehmotného majetku, který lze odpisovat.)

((5)) (4) Správce daně je oprávněn přesvědčovat se již v průběhu zdaňovacího období o plnění záznamní povinnosti u daňového subjektu, požadovat doklady, o nichž je evidováno a ukládat mu rozhodnutím povinnosti k odstranění závad. Proti tomuto rozhodnutí (není samostatné odvolání přípustné) se lze odvolat do patnácti dnů ode dne jeho doručení.

((6)) (5) Záznamy a doklady k nim se vztahující je daňový subjekt povinen uchovávat po dobu, (v níž zanikne právo daň vyměřit či dodatečně stanovit) pokud neuplynula lhůta pro vyměření daně.

ŘÍZENÍ VYMĚŘOVACÍ

(§ 40

Daňové přiznání a hlášení

(1) Daňové přiznání nebo hlášení je povinen podat každý, komu vzniká v souladu s tímto zákonem nebo zvláštním předpisem tato povinnost, nebo ten, koho k tomu správce daně vyzve. Daňové přiznání se nepodává v průběhu

konkurzu.²³) Není-li v tomto nebo v jiném daňovém zákoně stanoveno jinak, daň je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání nebo hlášení.

(2) Daňové přiznání nebo hlášení lze účinně podat jen na tiskopise vydaném ministerstvem nebo na počítačových sestavách, které mají údaje, obsah i uspořádání údajů zcela totožné s tiskopisem vydaným ministerstvem. Součástí daňového přiznání nebo hlášení jsou i přílohy vyznačené v příslušném tiskopise. Při dovozu plní funkci daňového přiznání nebo hlášení písemný návrh na celní řízení nebo jiný doklad potvrzující propuštění zboží. Je-li přiznání nebo hlášení podáno též na technickém nosiči dat, musí být ve tvaru stanoveném pro tento účel ministerstvem.

(3) Daňové přiznání nebo hlášení se podává nejpozději do 31. března roku následujícího po uplynutí ročního zdaňovacího období. Jedná-li se o poplatníka, který má povinnost na základě zákona²⁴) mít účetní závěrku ověřenou auditorem, nebo jehož přiznání zpracovává a předkládá daňový poradce, prodlužuje se lhůta k podání přiznání do 30. června roku následujícího po uplynutí zdaňovacího období. To platí jen, je-li příslušná plná moc k zastupování podána správci daně před uplynutím neprodloužené lhůty. Pokud v prodloužené lhůtě daňový poradce zemře nebo zanikne a přiznání v prodloužené lhůtě podá daňový subjekt sám, je lhůta zachována.

(4) Je-li zdaňovací období kratší než jeden rok, podává se daňové přiznání nebo hlášení do dvacetipěti dnů po jeho uplynutí. Nenastala-li ve zdaňovacím období daňová povinnost, sdělí tuto skutečnost subjekt daně správci daně písemně ve stejné lhůtě. Tuto lhůtu nelze prodloužit.

(5) Je-li daňová povinnost vypořádávána při přechodu státních hranic, je daňový subjekt povinen současně předložit daňové přiznání nebo hlášení.

(6) Správce daně může na žádost daňového subjektu nebo daňového poradce anebo i z vlastního podnětu prodloužit lhůtu pro podání přiznání, a to nejdéle o tři měsíce po uplynutí lhůty pro podání přiznání. Pokud součástí zdaňovaných příjmů uvedených v přiznání jsou i příjmy zdaňované v zahraničí na základě daňového přiznání, může správce daně na žádost daňového subjektu v odůvodněných případech prodloužit lhůtu pro podání přiznání až do 31. října. Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.

_____

²³) Zákon č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění zákona č. 122/1993 Sb.

²⁴) Např. obchodní zákoník, zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, zákon č. 21/1992 Sb.

(7) Zemřel-li daňový subjekt dříve, než bylo podáno přiznání k dani, je právní nástupce s výjimkou právního nástupnictví státu povinen podat přiznání za zemřelý daňový subjekt do šesti měsíců po jeho úmrtí. Je-li právních nástupců více, podá přiznání kterýkoliv z nich. Nedohodnou-li se, který z nich přiznání

podá, určí jej správce daně. Přejde-li právní nástupnictví na stát, tato povinnost nenastává. Není-li právní nástupce znám, podá přiznání zmocněnec ustanovený správcem daně. Zmocněnec ustanovený správcem daně podá přiznání do tří měsíců po svém ustanovení. Správce daně může lhůtu tří měsíců na žádost právního nástupce nebo zmocněnce prodloužit.

(8) Zanikne-li daňový subjekt bez provedení likvidace, je jeho právní nástupce nebo orgán, který o zrušení rozhodl, povinen podat do konce následujícího měsíce od jeho zániku přiznání za uplynulou část zdaňovacího období. Správce daně může tuto lhůtu v odůvodněných případech prodloužit až na tři měsíce.

(9) V případě likvidace trvá daňová povinnost i povinnost podávat každoročně přiznání až do skončení likvidace. Ke dni ukončení činnosti provede daňový subjekt účetní závěrku a nejpozději do konce následujícího měsíce podá daňové přiznání. Po skončení likvidace je likvidátor povinen podat do konce následujícího měsíce přiznání za uplynulou část zdaňovacího období.

(10) Při zrušení stálé provozovny na území České republiky jsou subjekty se sídlem v cizině povinny podat přiznání nejpozději do konce následujícího měsíce za uplynulou část roku.

(11) Při prohlášení konkurzu podle zvláštního předpisu²³) je daňový subjekt povinen podat nejpozději do třiceti dnů ode dne účinnosti prohlášení konkurzu přiznání za uplynulou část zdaňovacího období. Prohlášením konkurzu se daňové řízení nepřerušuje.²⁵)

(12) Při zrušení konkurzu podle zvláštního předpisu je daňový subjekt povinen podat do konce následujícího měsíce ode dne zrušení konkurzu přiznání za období trvání konkurzu.

(13) Dojde-li k převodu poslední části privatizovaného majetku státního podniku na Fond národního majetku, je státní podnik povinen podat přiznání za uplynulou část zdaňovacího období do konce následujícího měsíce ode dne, kdy k tomuto převodu došlo, a to i v případě, že k tomuto převodu dojde v průběhu posledního kalendářního měsíce ve zdaňovacím období.

(14) V průběhu konkurzu až do jeho skončení je plátce daně z přidané hodnoty a spotřebních daní povinen podávat daňová přiznání nebo hlášení vždy měsíčně ve lhůtě stanovené v odstavci 4 i v případech, kdy je dosud podával za delší než měsíční zdaňovací období.

(15) Daňovým subjektům jsou zachována práva a povinnosti ohledně daňové povinnosti po dobu stanovenou v § 47 pro vyměření daně a ohledně

______

²⁵) § 14 odst. 1 písm. d) zákona č. 328/1991 Sb.

placení daně po dobu stanovenou v § 70 pro vymáhání daňových nedoplatků i v případech, že mezitím již přestaly být daňovými subjekty.

(16) Daňový subjekt je povinen v daňovém přiznání nebo hlášení daň si sám vypočítat a uvést též případné výjimky, osvobození, zvýhodnění, slevy, odpočty a vyčíslit jejich výši.

(17) Skutečnosti rozhodné pro vyměření daně posuzují se pro každé zdaňovací období samostatně.)

§ 40

Daňové přiznání, hlášení a vyúčtování

(1) Daňové přiznání, hlášení a vyúčtování je povinen podat každý daňový subjekt, kterému vzniká v souladu s tímto nebo zvláštním daňovým zákonem tato povinnost, nebo byl-li k tomu správcem daně vyzván. Daňový subjekt je povinen v daňovém přiznání nebo hlášení, popřípadě vyúčtování, sám si vypočítat základ daně a daň a uvést další okolnosti rozhodné pro jejich stanovení. Daň je splatná v poslední den lhůty stanovené pro podání daňového přiznání nebo hlášení, není-li v tomto nebo zvláštním daňovém zákoně stanoveno jinak.

(2) Skutečnosti rozhodné pro vyměření základu daně a daně se posuzují pro každé zdaňovací období samostatně. Skutečnosti rozhodné pro vyměření základu daně a daně, pro kterou není stanoveno zdaňovací období, se posuzují pro jednotlivé případy rovněž samostatně.

(3) Daňové přiznání u daní vyměřovaných za zdaňovací období se podává nejpozději do tří měsíců po uplynutí zdaňovacího období. Jedná-li se o poplatníka, který má povinnost na základě zvláštního právního předpisu²⁴) mít účetní závěrku ověřenou auditorem, nebo jehož daňové přiznání zpracovává a předkládá daňový poradce, podává se daňové přiznání nejpozději do šesti měsíců po uplynutí zdaňovacího období. To platí jen, je-li příslušná plná moc udělená tomuto daňovému poradci podána správci daně před uplynutím neprodloužené lhůty. Pokud v prodloužené lhůtě tento daňový poradce zemře nebo zanikne a daňové přiznání v prodloužené lhůtě podá daňový subjekt sám, je lhůta zachována.

(4) Daňové přiznání u daní vyměřovaných na zdaňovací období se podává nejpozději do konce prvního měsíce, jímž začíná běh zdaňovacího období. Tato lhůta pro podání daňového přiznání se prodlužuje do konce čtvrtého měsíce od počátku běhu zdaňovacího období, jsou-li splněny podmínky zastoupení daňovým poradcem stanovené v odstavci 3.

(5) Je-li zdaňovací období kratší než jeden rok, podává se daňové přiznání do dvacetipěti dnů po uplynutí zdaňovacího období. Nenastala-li ve zdaňovacím období daňová povinnost, sdělí tuto skutečnost daňový subjekt správci daně písemně ve stejné lhůtě. Tuto lhůtu nelze prodloužit.

___

²⁴) Například obchodní zákoník, zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění zákona č. 117/1994 Sb. a zákona č. 227/1997 Sb., zákon č. 21/1992 Sb. o bankách.

(6) Hlášení se podává nejpozději do dvacetipěti dnů po uplynutí měsíce, v němž vznikla plátci daně povinnost podle § 68 a zvláštního daňového zákona. Plátce daně je povinen údaje z podaných hlášení za zdaňovací období zahrnout do ročního vyúčtování a podat jej svému místně příslušnému správci daně do čtyř měsíců po jeho uplynutí. Do vyúčtování plátce daně nezahrne hlášení a období, za která již správce daně daňovou povinnost stanovil a pouze tato rozhodnutí uvede. Dojde-li k zániku skutečností, které zakládaly povinnost plátce daně podle § 68, před uplynutím zdaňovacího období, je plátce daně povinen podat vyúčtování za jeho uplynulou část do konce měsíce následujícího po dni, v němž byl plátce daně povinen podat hlášení nebo odvést daň.

(7) Správce daně může na žádost daňového subjektu nebo z vlastního podnětu prodloužit lhůtu pro podání daňového přiznání nebo hlášení, popřípadě vyúčtování, a to nejdéle o tři měsíce po uplynutí lhůty pro jejich podání. Pokud součástí zdaňovaných příjmů uvedených v daňovém přiznání jsou i příjmy zdaňované v zahraničí na základě daňového přiznání, může správce daně na žádost daňového subjektu v odůvodněných případech prodloužit lhůtu pro podání daňového přiznání až o sedm měsíců po uplynutí lhůty pro jeho podání. Proti rozhodnutí o žádosti o prodloužení lhůty se nelze odvolat.

(8) Je-li daňová povinnost vypořádávána při přechodu státních hranic, je daňový subjekt povinen současně předložit daňové přiznání nebo hlášení.

(9) Zemřel-li daňový subjekt, je dědic povinen podat daňové přiznání nebo hlášení, popřípadě vyúčtování za zemřelý daňový subjekt do šesti měsíců po jeho úmrtí, a to za uplynulou část běžného zdaňovacího období a daň ve stejné lhůtě zaplatit až do výše podle zvláštního právního předpisu;²⁵) je-li dědiců více, podá daňové přiznání nebo hlášení, popřípadě vyúčtování kterýkoliv z nich, přičemž povinnost daň zaplatit mají společně a nerozdílně všichni dědicové. Nedohodnou-li se, který z nich daňové přiznání nebo hlášení, popřípadě vyúčtování podá, určí jej správce daně z okruhu dědiců. Není-li právní nástupce znám, ustanoví správce daně zástupce a současně stanoví lhůtu pro podání daňového přiznání nebo hlášení, popřípadě vyúčtování.

(10) Připadne-li dědictví státu, zjistí správce daně z úřední povinnosti ve spolupráci s příslušným správním úřadem daňovou povinnost zůstavitele a tuto daňovou povinnost v souladu se zvláštním právním předpisem²⁶) vypořádají ve lhůtách podle odstavce 9.

_____

²⁵) § 470 občanského zákoníku.

²⁶) Vyhláška federálního ministerstva financí č. 61/1986 Sb., o prozatímní správě národního majetku, ve znění zákona č. 539/1992 Sb.

(11) Zanikne-li daňový subjekt bez provedení likvidace, je jeho právní nástupce nebo orgán, který o zrušení rozhodl, povinen podat za zaniklý daňový subjekt do konce následujícího měsíce od jeho zániku daňové přiznání nebo hlášení, popřípadě vyúčtování, a to za uplynulou část zdaňovacího období, za kterou dosud nebylo podáno. Je-li více právních nástupců, postupuje se obdobně podle odstavce 7.

(12) V případě likvidace trvá povinnost podávat daňová přiznání nebo hlášení, popřípadě vyúčtování až do skončení likvidace.^26a) Daňový subjekt je kromě toho povinen podat daňové přiznání nebo hlášení, popřípadě vyúčtování nejpozději do konce následujícího měsíce ode dne vstupu do likvidace za uplynulou část zdaňovacího období, za kterou dosud nebylo podáno. Ke dni skončení likvidace je daňový subjekt povinen podat daňové přiznání nebo hlášení, popřípadě vyúčtování za uplynulou část zdaňovacího období, za které dosud nebylo podáno; tuto lhůtu nelze prodloužit.

(13) Při zrušení stálé provozovny na území České republiky jsou subjekty se sídlem v zahraničí povinny podat daňové přiznání nebo hlášení, popřípadě vyúčtování nejpozději do konce následujícího měsíce za uplynulou část zdaňovacího období, za kterou dosud nebylo podáno.

(14) Dojde-li k převodu poslední části privatizovaného majetku státního podniku na Fond národního majetku, je státní podnik povinen podat daňové přiznání nebo hlášení, popřípadě vyúčtování za uplynulou část zdaňovacího období, za kterou dosud nebylo podáno do konce následujícího měsíce ode dne, kdy k tomuto převodu došlo; tuto lhůtu nelze prodloužit.

(15) Po prohlášení konkursu je správce konkursní podstaty (dále jen ”správce podstaty”) povinen podat za daňový subjekt v úpadku nejpozději do třiceti dnů ode dne účinnosti prohlášení konkursu daňové přiznání nebo hlášení, popřípadě vyúčtování za uplynulou část zdaňovacího období, za kterou dosud nebylo podáno.

(16) O daňových povinnostech, ze kterých vznikly pohledávky před prohlášením konkursu a které již nelze v konkursu uplatnit se daňové řízení staví, a to až do právní moci usnesení soudu o zrušení konkursu, nestanoví-li zvláštní daňový zákon jinak. To neplatí, má-li být rozhodováno správcem daně o pravosti a výši popřené pohledávky²⁷) nebo přikáže-li soud

_____

^26a) § 75 obchodního zákoníku.

²⁷) § 23 až 25 zákona č. 328/1991 Sb., ve znění zákona č. 12/1998 Sb. a zákona č. 105/2000 Sb.

v přezkumném řízení věc správci daně k novému řízení a rozhodnutí. Po dobu, kdy nelze vést daňové řízení o stanovení daňových povinností vzniklých před prohlášením konkursu, se běh lhůt stanovených v § 47 tohoto zákona staví.

(17) Daňové řízení o daňových povinnostech, ze kterých vznikají pohledávky za konkursní podstatou, lze zahájit a v řízení zahájeném pokračovat i po prohlášení konkursu.²⁸)

(18) Při předložení konečné zprávy, nejpozději však do splnění rozvrhového usnesení, je správce podstaty povinen podat daňové přiznání nebo hlášení, popřípadě vyúčtování za uplynulou část zdaňovacího období, za kterou dosud nebylo podáno a přiznanou daň zahrnout do konečné zprávy podle zvláštního právního předpisu.²⁹)

(19) Správce daně je oprávněn souhlasit s návrhem na nucené vyrovnání³⁰) ohledně přihlášených daňových pohledávek do konkursu nebo přihlásit tyto pohledávky do vyrovnání³¹) a hlasovat pro jeho potvrzení.

(20) Ve stejných lhůtách, které jsou stanoveny v odstavcích 9, 11 až 15 a 18, vzniká povinnost podat daňová přiznání nebo hlášení, popřípadě vyúčtování, která nebyla dosud podána za předcházející zdaňovací období, i když původně lhůta pro jejich podání dosud neuplynula. Obdobně se postupuje při podání daňových přiznání za zdaňovací období, u nichž již uplynula lhůta pro jejich podání a u daní vyměřovaných na zdaňovací období, jakož i u daní jednorázových.

(§ 41

Dodatečné a opravné daňové přiznání nebo hlášení

(1) Zjistí-li daňový subjekt, že jeho daňová povinnost má být vyšší nebo daňová ztráta nižší, než jeho poslední známá daňová povinnost, je povinen předložit do konce měsíce následujícího po tomto zjištění dodatečné přiznání nebo hlášení. V dodatečném daňovém přiznání nebo hlášení uvede daňový subjekt i den zjištění důvodů pro jeho podání. V této lhůtě je dodatečná daň též splatná. Nestanoví-li tento nebo jiný daňový zákon jinak, dodatečné daňové přiznání nebo hlášení na daňovou povinnost nižší nebo daňovou ztrátu vyšší lze podat za podmínek stanovených v odstavci 4, a to ve stejné lhůtě, která je stanovena pro dodatečné daňové přiznání nebo hlášení na daňovou povinnost vyšší nebo daňovou ztrátu nižší; účinky nastávají dnem uplynutí lhůty pro jeho podání. Pokud daňový subjekt neplatně podá dodatečné daňové přiznání ještě před stanovením daně nebo daňové ztráty, budou údaje v něm uvedené využity při jejím vyměření. Poslední známou daňovou povinností je částka daně nebo daňová ztráta ve výši, jak ji naposled stanovil pravomocně

_____

²⁸) § 14 odst. 1 písm. d) zákona č. 328/1991 Sb., ve znění zákona č. 94/1996 Sb.

²⁹) § 29 zákona č. 328/1991 Sb., ve znění zákona č. 122/1993 Sb. a zákona č. 105/2000 Sb.

³⁰) § 37 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb.

³¹) § 56 zákona č. 328/1991 Sb.

správce daně, a to bez ohledu, zda daň byla stanovena podle § 46 odst. 5, platebním výměrem, dodatečným platebním výměrem nebo rozhodnutím o opravném prostředku.

(2) Dodatečné přiznání nebo hlášení není přípustné, byl-li před jeho podáním učiněn správcem daně úkon směřující k přezkoušení správnosti daňové

povinnosti za období, kterého by se dodatečné přiznání nebo hlášení týkalo, a to až do doby ukončení tohoto úkonu. Je-li na základě úkonu správce daně vydáno rozhodnutí o daňovém základu či dani, za dobu ukončení úkonu se považuje den, kdy toto rozhodnutí nabylo právní moci. Lhůta pro podání dodatečného daňového přiznání nebo hlášení podle odstavce 1 se do doby ukončení úkonu správce daně přerušuje a nová lhůta počne běžet od ukončení tohoto úkonu. Tato nová lhůta se uplatní i v případě, že v době trvání úkonu správce daně marně uplynula lhůta stanovená pro podání dodatečného daňového přiznání nebo hlášení zvláštním daňovým zákonem. Daňový subjekt musí být o takovém úkonu zpraven.

(3) Před uplynutím lhůty k podání přiznání nebo hlášení může daňový subjekt podat opravné přiznání nebo hlášení. Pro vyměřovací řízení se pak použije tohoto opravného přiznání nebo hlášení a k přiznání nebo hlášení předchozímu se nepřihlíží.

(4) Dodatečné daňové přiznání nebo hlášení na daňovou povinnost nižší nebo daňovou ztrátu vyšší, proti poslední známé daňové povinnosti, lze platně podat jen tehdy, nejsou-li splněny podmínky pro užití mimořádných opravných prostředků podle § 54 a 55b, a to do lhůty stanovené v § 47 odst. 1, není-li zvláštním předpisem stanoveno jinak. Toto dodatečné daňové přiznání nebo hlášení nelze však platně podat v případech, kdy

1. původní daňová povinnost byla stanovena podle pomůcek nebo byla sjednána,

2. je uplatňováno snížení základu daně v důsledku snížení výnosů (příjmů) či uskutečněných zdanitelných plnění nebo zvýšení nákladů (výdajů) či přijatých zdanitelných plnění, o kterých již bylo pravomocně rozhodnuto v odvolání nebo v mimořádném opravném prostředku,

3. se týká daňové povinnosti, kde rozhodnutí o ní bylo již pravomocně přezkoumáno soudem,

4. dodatečným přiznáním na nižší daňovou povinnost nebo vyšší ztrátu by byla dotčena část daňové povinnosti již jednou dodatečně stanovená, při použití stejných důkazů.

(5) Dojde-li v důsledku dodatečného daňového přiznání podle odstavce 4 ke snížení původní daňové povinnosti, sníží se současně s výjimkou pokut a zvýšení daně i daňové příslušenství připadající na částku snížení původní daňové povinnosti, a to od původního dne splatnosti.

(6) Dodatečná nebo opravná daňová přiznání či hlášení podávají se na tiskopisech, které však musí být výslovně v záhlaví označeny jako dodatečné nebo opravné. V dodatečném daňovém přiznání nebo hlášení se vyznačí rozdíly proti poslední známé daňové povinnosti.)

§ 41

Dodatečné a opravné daňové přiznání a vyúčtování

(1) Před uplynutím lhůty k podání daňového přiznání nebo vyúčtování daně může daňový subjekt podat opravné daňové přiznání nebo vyúčtování. Možnost opravných podání se vztahuje jak na již podaná opravná, tak i dodatečná daňová přiznání nebo vyúčtování. Pro vyměřovací řízení se pak použije tohoto opravného daňového přiznání nebo vyúčtování a k předchozímu daňovému přiznání nebo vyúčtování se nepřihlíží.

(2) Zjistí-li daňový subjekt, že jeho daňová povinnost má být vyšší než jeho poslední známá daňová povinnost, je povinen podat do konce měsíce následujícího po tomto zjištění dodatečné daňové přiznání nebo vyúčtování. V této náhradní lhůtě je dodatečná daň též splatná. V dodatečném daňovém přiznání nebo vyúčtování uvede daňový subjekt i den zjištění důvodů pro jeho podání. Poslední známou daňovou povinností je základ daně a daň ve výši, jak byly pravomocně stanoveny správcem daně v řízení o daňové povinnosti podle § 40 odst. 2, popřípadě při přezkoušení vyúčtování.

(3) Nestanoví-li tento nebo zvláštní daňový zákon jinak, dodatečné daňové přiznání na daňovou povinnost nižší lze podat ve lhůtě stanovené v odstavci 2, a to do lhůty stanovené v § 47 odst. 1.

(4) Dodatečné daňové přiznání nebo vyúčtování není přípustné, byla-li před jeho podáním zahájena daňová kontrola, popřípadě doručena výzva podle § 16 odst. 3 nebo zahájeno obnovené nebo přezkumné řízení, a to až do doby doručení zprávy o daňové kontrole nebo do právní moci dodatečného platebního výměru, byl-li na základě daňové kontroly vydán, popřípadě do právní moci rozhodnutí o výsledku obnoveného nebo přezkumného řízení; lhůta pro podání dodatečného daňového přiznání podle odstavců 2 a 3 se do této doby přerušuje. Nová lhůta počne běžet i v případě, že v době, kdy lhůta podle odstavce 2 z důvodů uvedených v první větě odstavce 4 neběžela, marně uplynula lhůta stanovená pro podání dodatečného daňového přiznání zvláštním daňovým zákonem.

(5) Dodatečné daňové přiznání není též přípustné, pokud

1. jsou splněny podmínky pro povolení obnovy řízení nebo povolení přezkoumání rozhodnutí,

2. by jím byla dotčena poslední známá daňová povinnost, popřípadě její část, která byla stanovena podle pomůcek nebo byla sjednána,

3. je uplatňována změna daňové povinnosti ze stejných důvodů, o kterých již bylo pravomocně rozhodnuto v odvolání nebo v mimořádném opravném prostředku,

4. dodatečným daňovým přiznáním by byla dotčena část daňové povinnosti již jednou dodatečně stanovená při použití stejných důkazů, nebo

5. je podána soudu žaloba proti rozhodnutí o daňové povinnosti. Po pravomocném ukončení soudního řízení lze podat dodatečné daňové přiznání jen tehdy, nebylo-li o daňové povinnosti v tomto soudním řízení rozhodováno.

(6) Podá-li daňový subjekt nepřípustně dodatečné daňové přiznání nebo vyúčtování na vyšší daňovou povinnost ještě před stanovením daňové povinnosti, popřípadě před jejím dodatečným vyměřením na základě dodatečného daňového přiznání, údaje v něm uvedené se využijí při jejím vyměření nebo doměření.

(7) Podá-li plátce daně dodatečné vyúčtování, správce daně dodatečné vyúčtování přezkouší a případné rozdíly s plátcem daně vypořádá.

(8) Dodatečné nebo opravné daňové přiznání, popřípadě vyúčtování se podává na tiskopisech, které však musí být výslovně v záhlaví označeny jako dodatečné nebo opravné. V dodatečném daňovém přiznání nebo vyúčtování se vyznačí rozdíly proti poslední známé daňové povinnosti.

(§ 42

vypouští se)

§ 42

Následné hlášení

(1) Do uplynutí lhůty pro podání vyúčtování nebo do doby, než byla na základě již podaných hlášení nebo za určitá období daň stanovena správcem daně, je plátce daně oprávněn podávat k již podanému hlášení následné hlášení, ve kterém vyznačí změny a rozdíly oproti již podaným hlášením a uvede původní den splatnosti opravovaných částek.

(2) Následné hlášení podle odstavce 1 je plátce daně povinen podat a rozdíl uhradit vždy, zjistí-li, že daňová povinnost uvedená v již podaném hlášení má být vyšší.

§ 43

Vytýkací řízení

((1) Vzniknou-li pochybnosti o správnosti, pravdivosti, průkaznosti nebo úplnosti podaného daňového přiznání nebo hlášení, nebo dodatečného daňového přiznání nebo hlášení a dokladů daňovým subjektem předložených nebo o pravdivosti údajů v nich uvedených, sdělí správce daně tyto pochybnosti daňovému subjektu a vyzve jej, aby se k nim vyjádřil, zejména, aby neúplné údaje doplnil, nejasnosti vysvětlil a nepravdivé údaje opravil nebo pravdivost údajů řádně prokázal.)

(1) Vzniknou-li pochybnosti o správnosti, průkaznosti nebo úplnosti podaného daňového přiznání nebo hlášení, nebo dodatečného daňového přiznání nebo následného hlášení a dokladů daňovým subjektem předložených nebo o pravdivosti údajů v nich uvedených, sdělí správce daně tyto pochybnosti daňovému subjektu, a to způsobem umožňujícím daňovému subjektu určitou odpověď a předložení určitých důkazních prostředků a vyzve ho, aby se k nim vyjádřil, zejména, aby neúplné údaje doplnil, nejasnosti vysvětlil a nepravdivé údaje opravil nebo pravdivost údajů řádně prokázal.

(2) Ve výzvě daňovému subjektu určí správce daně přiměřenou lhůtu k odpovědi, která nesmí být kratší patnácti dnů, a poučí ho o následcích spojených s (tím, jestliže pochybnosti neodstraní nebo nedodrží stanovenou lhůtu) neodstraněním pochybností nebo nedodržením stanovené lhůty.

(3) Pokud je (den) poslední den lhůty propodání daňového přiznání nebo hlášení dnem počátku běhu lhůty pro rozhodnutí správce daně nebo pokud je počátek běhu lhůty od tohoto dne odvozován, běh lhůty se vydáním výzvy podle předchozích odstavců přerušuje a nová lhůta počne běžet až ode dne, kdy jsou odstraněny pochybnosti vytýkané správcem daně ve výzvě.

(4) Nevyhoví-li daňový subjekt výzvě správce daně podle odstavce 1 ve stanovené lhůtě, je správce daně oprávněn stanovit základ daně a vyměřit daň podle pomůcek.

(§ 44

Stanovení daně v případě nepodání daňového přiznání nebo hlášení

(1) Nebylo-li podáno daňové přiznání nebo hlášení, dodatečné daňové přiznání nebo hlášení včas, a to ani po výzvě správce daně, nebo nebyly-li na výzvu ve stanovené lhůtě odstraněny vady, je správce daně oprávněn zjistit základ daně a stanovit daň podle pomůcek, které má k dispozici, anebo které si sám opatří, a to i bez součinnosti s daňovým subjektem. Pokud daňový subjekt nepodá daňové přiznání nebo hlášení ani na výzvu správce daně, je správce daně oprávněn předpokládat, že daňový subjekt vykázal v daňovém přiznání nebo hlášení daň ve výši nula.

(2) Správce daně může stanovit daň podle pomůcek také v případě, že daňový subjekt uvedl v daňovém přiznání nebo hlášení nebo dodatečném daňovém přiznání nebo hlášení nesprávné nebo neúplné údaje o skutečnostech rozhodných pro stanovení daně a nesprávnost nebo neúplnost ani na výzvu správce daně neodstranil.)

§ 44

Postup při nepodání daňového přiznání, hlášení nebo vyúčtování

(1) Nebylo-li podáno daňové přiznání, hlášení nebo vyúčtování včas, vyzve správce daně daňový subjekt k jeho podání. Rovněž může správce daně vyzvat daňový subjekt k podání dodatečného daňového přiznání, následného hlášení nebo dodatečného vyúčtování.

(2) Nevyhoví-li daňový subjekt výzvě podle odstavce 1 ve stanovené lhůtě, je správce daně oprávněn stanovit základ daně a vyměřit daň podle pomůcek; popřípadě předpokládat, že daňový subjekt přiznal v daňovém přiznání základ daně a daň ve výši nula.

§ 45

Zákaz přenosu daňové povinnosti

Dohody uzavřené s tím, že daňovou povinnost ponese místo daňového subjektu zcela nebo částečně jiná osoba, nejsou pro daňové řízení právně účinné, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.

(§ 46

Vyměření daně a její dodatečné vyměření

(1) Podle výsledků vyměřovacího řízení stanoví správce daně základ daně a její výši, která má být daňovému subjektu vyměřena a předepsána.

(2) Pokud je základ daně nebo daň stanovena odchylně od základu daně a daně, jak je daňový subjekt přiznal nebo za řízení uznal, musí být z vyměřovacího spisu patrno, podle jakých pomůcek nebo na podkladě čeho se správce daně při stanovení základu daně a daně odchýlil, jakož i důvody těchto rozdílů. Obdobně musí být z vyměřovacího spisu patrno, jak byl daňový základ zjištěn a daň stanovena, stalo-li se tak bez přiznání nebo hlášení daňového subjektu.

(3) Stanoví-li správce daně základ daně a daň podle pomůcek, které má k dispozici nebo které si opatřil, přihlédne také ke zjištěným okolnostem, z nichž vyplývají výhody pro daňový subjekt, i když jím nebyly za řízení uplatněny.

(4) O stanoveném základu daně a vyměřené dani vyrozumí správce daně daňový subjekt platebním výměrem nebo hromadným předpisným seznamem, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, a takto vyměřenou daň současně předepíše. Je-li takto vyměřená daň vyšší než daň vypočtená daňovým subjektem v daňovém přiznání či hlášení, je rozdíl splatný do třiceti dnů ode dne doručení rozhodnutí o vyměření daně.

(5) Neodchyluje-li se vyměřená daň od daně uvedené v daňovém přiznání nebo hlášení, nemusí správce daně sdělovat daňovému subjektu výsledek vyměření, pokud o to daňový subjekt výslovně nepožádá nejpozději do konce příštího zdaňovacího období. V tomto případě se za den vyměření daně a současně za den doručení tohoto rozhodnutí daňovému subjektu považuje poslední den lhůty pro podání daňového přiznání nebo hlášení a bylo-li daňové přiznání nebo hlášení podáno opožděně, den kdy došlo správci daně. Stejně se při počítání lhůt postupuje i u dodatečného daňového přiznání nebo hlášení.

(6) Platebním výměrem se sděluje výše stanovené daně i v případech, kdy daňová povinnost má být podle zvláštních předpisů zaplacena bez podání daňového přiznání nebo hlášení, ale daňový subjekt tuto daňovou povinnost nesplnil.

(7) Zjistí-li správce daně po vyměření daně, že tato stanovená daňová povinnost je nesprávně nižší oproti zákonné daňové povinnosti, dodatečně daň vyměří ve výši rozdílu mezi daní původně vyměřenou a daní stanovenou, a to dodatečným platebním výměrem, a takto dodatečně stanovenou daň současně předepíše. Právní moc rozhodnutí o původním vyměření daně není jejímu dodatečnému stanovení na překážku. Dodatečně vyměřená daň je splatná do třiceti dnů ode dne doručení platebního výměru. Tato náhradní lhůta splatnosti, jakož i náhradní lhůta splatnosti podle odstavce 4, nemá vliv na uplatnění penále podle § 63. Tento postup se uplatní přiměřeně i při vyměření daně nižší, než byla poslední známá daňová povinnost.

(8) V odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru lze napadat jen doměřený rozdíl na daňovém základu a na dani.

(9) Tiskopisy platebních výměrů, hromadných předpisných seznamů a vyhlášek k nim vydá ministerstvo.)

§ 46

Vyměření daně a její dodatečné vyměření

(1) Podle výsledků vyměřovacího řízení stanoví správce daně základ daně a daň a takto vyměřenou daň současně předepíše. Zjistí-li správce daně po vyměření základu daně a daně, že stanovený základ daně nebo daň má být vyšší, popřípadě nižší, oproti poslední známé daňové povinnosti, dodatečně základ daně a daň vyměří ve výši rozdílu částek původně vyměřených a nově stanovených a tento rozdíl na dani současně předepíše. Nestanoví-li tento nebo zvláštní daňový zákon jinak,sdělí daňovému subjektu výsledky vyměření platebním výměrem, hromadným předpisným seznamem nebo dodatečným platebním výměrem.

(2) Pokud je základ daně nebo daň stanovena odchylně od základu daně a daně, jak je daňovým subjektem přiznána nebo s ním za řízení sjednána, musí být z daňového spisu patrno, podle jakých pomůcek nebo na podkladě čeho se správce daně při stanovení základu daně a daně odchýlil, jakož i důvody těchto rozdílů. Obdobně musí být z daňového spisu patrno, jak byl základ daně stanoven a daň vyměřena, stalo-li se tak bez daňového přiznání nebo vyúčtování, popřípadě dodatečného daňového přiznání nebo vyúčtování daňového subjektu.

(3) Stanoví-li správce daně základ daně a daň podle pomůcek, které má k dispozici nebo které si opatřil, přihlédne také ke zjištěným okolnostem, z nichž vyplývají výhody pro daňový subjekt, i když jím nebyly za řízení uplatněny.

(4) Je-li vyměřená daň vyšší než daň vypočtená daňovým subjektem v daňovém přiznání nebo dodatečném daňovém přiznání, je rozdíl splatný v náhradní lhůtě do třiceti dnů ode dne doručení rozhodnutí o vyměření daně. Není-li výsledkem vyměřovacího řízení zahájeného podáním dodatečného daňového přiznání rozdíl oproti poslední známé daňové povinnosti, správce daně v dodatečném platebním výměru uvede, že základ daně a daň se neodchylují.

(5) Právní moc dosavadních rozhodnutí o vyměření základu daně a daně není jejich dodatečnému stanovení na překážku. Dodatečně vyměřená daň je splatná do třiceti dnů ode dne doručení platebního výměru. Tato náhradní lhůta splatnosti, jakož i náhradní lhůta splatnosti podle odstavce 4 a podle § 41 odst. 2 nemá vliv na uplatnění úroku z prodlení podle § 63.

(6) Neodchyluje-li se stanovený základ daně a daň od údajů uvedených v daňovém přiznání, nemusí správce daně daňovému subjektu výsledek vyměření sdělovat platebním výměrem podle odstavce 1. Rozhodnutí o vyměření vyznačí správce daně pouze v daňovém spise. Za den vyměření základu daně a daně a současně za den doručení platebního výměru daňovému subjektu se považuje poslední den lhůty pro podání daňového přiznání a bylo-li daňové přiznání podáno opožděně den, kdy došlo správci daně. Obdobně se postupuje i u dodatečného daňového přiznání. V těchto případech není přípustné odvolání. Daňový subjekt si může vyžádat od správce daně platební výměr o výši stanoveného základu daně a daně s vyznačením jeho právní moci, který správce daně zašle daňovému subjektu do šedesáti dnů ode dne, kdy obdržel jeho žádost.

(7) Nepřesahuje-li vyměřený nebo dodatečně vyměřený základ daně nebo daň 100 Kč, nemusí správce daně sdělovat daňovému subjektu výsledek vyměření samostatně.

(8) Pro výpočet úroku při použití diskontní sazby České národní banky se za rok považuje 365 dnů.

(9) Tiskopisy platebních výměrů, hromadných předpisných seznamů a vyhlášek k nim, jakož i případnou formu jejich tiskových výstupů z počítače, vydá ministerstvo.

§ 46a

Zaokrouhlování

(1) Vyměřená daň se zaokrouhluje na celé koruny nahoru. Stejně se postupuje u příslušenství daně a základu daně, pokud je předmětem samostatného vyměření. Daň z příjmů vybíraná zvláštní sazbou se zaokrouhluje na celé koruny dolů.

(2) Záloha na daň se zaokrouhluje na celé stokoruny nahoru, s výjimkou zálohy na daň vybírané srážkou, která se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.

(3) Výpočet daňové sazby, koeficientů, ukazatelů a výsledek přepočtu měny se provádí s přesností na dvě platná desetinná místa. Postupné zaokrouhlování ve dvou nebo více stupních je nepřípustné.

(4) Čísla podle odstavce 3 se zaokrouhlují tak, že se vypustí všechny číslice za poslední platnou číslicí zaokrouhlovaného čísla a tato číslice se dále upraví podle číslic, které následují po poslední platné číslici zaokrouhlovaného čísla

1. zaokrouhlovaná číslice, po které následuje číslice menší než 5, zůstává beze změny,

2. zaokrouhlovaná číslice, po které následuje číslice 5 nebo číslice větší než 5, se zvětšuje o jednu.

§ 46b

Zvýšení daně

(1) Nebylo-li daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání podáno ve stanovené lhůtě nebo v následujících pěti kalendářních dnech po jejím uplynutí, může správce daně

1. zvýšit až o 5 % příslušnou vyměřenou daň,

2. snížit až o 5 % příslušný vyměřený nadměrný odpočet, popřípadě příslušný vyměřený nárok na vrácení daně (dále jen ”daňový nárok”),

3. snížit až o 5 % příslušnou vyměřenou daňovou ztrátu.

(2) Nebylo-li hlášení, popřípadě následné hlášení nebo vyúčtování, popřípadě dodatečné vyúčtování podáno ve stanovené lhůtě nebo v následujících pěti kalendářních dnech po jejím uplynutí, může správce daně uložit zvýšení daně až do výše 0,5 % z celkové částky daně, kterou byl daňový subjekt povinen v hlášení nebo vyúčtování uvést.

3. Částka uložená podle tohoto ustanovení nesmí přesáhnout částku 300 000 Kč.

(4) V řízení o zvýšení daně se postupuje podle § 37 odst. 2, 3 a 6.

§ 46c

Penále

(1) Vyměří-li dodatečně správce daně základ daně a daň, uloží z rozdílu částky původně vyměřené a nově stanovené penále ve výši

1. 20%, je-li daň zvyšována,

2. 20%, je-li snižován daňový nárok,

3. 5%, je-li snižována daňová ztráta.

(2) Penále správce daně neuloží v případě doměření základu daně a daně na základě dodatečného daňového přiznání nebo dodatečného vyúčtování.

(§ 47

Lhůty pro vyměření

(1) Pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak, nelze daň vyměřit ani doměřit či přiznat nárok na daňový odpočet, po uplynutí tří let od konce zdaňovacího období, v němž vznikla povinnost podat daňové přiznání nebo hlášení nebo v němž vznikla daňová povinnost, aniž by zde současně byla povinnost daňové přiznání nebo hlášení podat.

(2) Byl-li před uplynutím této lhůty učiněn úkon směřující k vyměření daně nebo jejímu dodatečnému stanovení, běží tříletá lhůta znovu od konce roku, v němž byl daňový subjekt o tomto úkonu zpraven. Vyměřit a doměřit daň však lze nejpozději do deseti let od konce zdaňovacího období, v němž vznikla povinnost podat daňové přiznání nebo hlášení, nebo v němž vznikla daňová povinnost, aniž by zde byla současně povinnost daňové přiznání nebo hlášení podat.)

§ 47

Lhůty pro vyměření

(1) Základ daně a daň nelze vyměřit ani doměřit, to znamená i přiznat daňový nárok po uplynutí tří let od konce kalendářního roku, v němž vznikla povinnost podat daňové přiznání nebo v němž se stala daňová povinnost splatná, aniž by zde byla současně povinnost podat daňové přiznání; u daní, pro které není stanoveno zdaňovací období, počne tato lhůta běžet od konce kalendářního roku, v němž vznikla povinnost podat daňové přiznání nebo hlášení. U daní, které jsou vyměřovány plátcům daně na základě vyúčtování, počne lhůta běžet od konce kalendářního roku, v němž vznikla povinnost podat toto vyúčtování.

(2) Bylo-li před uplynutím lhůty podle odstavce 1 správcem daně nebo daňovým subjektem zahájeno řízení nebo učiněn úkon, které směřují k vyměření nebo doměření základu daně a daně, běží lhůta podle odstavce 1 znovu od konce kalendářního roku, v němž bylo zahájeno řízení nebo učiněn tento úkon. Vyměřit a doměřit daň však lze nejpozději do deseti let od konce kalendářního roku, v němž počala běžet lhůta podle odstavce 1.

(3) Lhůty uvedené v odstavcích 1 a 2 jsou dodrženy jen tehdy, nabylo-li rozhodnutí o vyměření nebo doměření základu daně a daně, právní moci před jejich uplynutím.

(4) Je-li před uplynutím desetileté lhůty stanovené v odstavci 2 zahájeno obnovené nebo přezkumné řízení tato lhůta skončí až dnem právní moci rozhodnutí vydaného v obnoveném nebo v přezkumném řízení, pokud by tato desetiletá lhůta uplynula před tímto dnem.

(5) Lhůty podle odstavců 1 a 2 se od zahájení přezkoumávání rozhodnutí soudem až do právní moci rozhodnutí soudu staví.

(6) Lhůty podle odstavců 1 a 2 neplatí, je-li základ daně a daň vyměřována, popřípadě doměřována v důsledku jednání, které bylo předmětem pravomocného rozhodnutí soudu o spáchání trestného činu neodvedení daně, zkrácení daně nebo nesplnění oznamovací povinnosti v daňovém řízení. V tomto případě lze základ daně a daň vyměřit, popřípadě doměřit do konce pátého roku následujícího po roce, v němž nabylo rozhodnutí soudu právní moci.

(7) Pokud bylo rozhodnutí o vyměření nebo doměření základu daně a daně vydáno po uplynutí lhůt stanovených v odstavcích 1, 2, 4 až 6, správce daně rozhodne kdykoliv o jeho neplatnosti. V opravných prostředcích vůči tomuto rozhodnutí lze namítat pouze, že pro toto ověření nebyly splněny podmínky. Řízení o mimořádných opravných prostředcích o tomto rozhodnutí lze zahájit nejpozději do jednoho roku od jeho právní moci.

(8) Příslušenství daně lze uložit, přiznat nebo předepsat ve lhůtě, ve které se promlčuje právo vymáhat daňové nedoplatky, nestanoví-li tento nebo zvláštní daňový zákon jinak.

ŘÁDNÉ OPRAVNÉ PROSTŘEDKY

§ 48

Odvolání

((1) Příjemce rozhodnutí se může odvolat proti stanovení daňového základu a daně správcem daně a proti jiným rozhodnutím, pro něž je to zákonem stanoveno nebo kde to zákon nevylučuje, pokud se písemně nebo ústně do protokolu svého práva odvolání nevzdal.)

(1) Příjemce rozhodnutí se může odvolat proti všem rozhodnutím správce daně, pokud to tento nebo zvláštní daňový zákon nevylučuje.

((2) Proti rozhodnutím, zejména proti výzvám podle § 43, která předcházejí pravomocnému stanovení daňového základu a daně, se nelze samostatně odvolat. To platí i tehdy, mají-li být daňový základ a daň stanoveny či přezkoumány dodatečně, a to bez ohledu na to, zda v řízení pak k dodatečnému stanovení daňového základu a daně skutečně dojde.)

(2) Proti rozhodnutím, která předcházejí pravomocnému stanovení základu daně a daně, pravomocnému dodatečnému stanovení základu daně a daně, se nelze samostatně odvolat, pokud to tento nebo zvláštní daňový zákon nepřipouští. V odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru lze napadat jen doměřený rozdíl základu daně a daně.

(3) Odvolání se podává (písemně nebo ústně do protokolu) u správce daně, jehož rozhodnutí je odvoláním napadeno.

(4) Odvolání musí obsahovat tyto náležitosti

1. přesné označení správce daně,

2. přesné označení odvolatele,

3. číslo jednací, případně číslo platebního výměru nebo jiná jednoznačná identifikace rozhodnutí, proti němuž odvolání směřuje,

4. uvedení rozporu s právními předpisy či skutkovým stavem nebo jiné důvody osvědčující nesprávnost nebo nezákonnost napadeného rozhodnutí,

5. návrh důkazních prostředků k tvrzením v odvolání uvedeným, není-li odvoláním namítán jen rozpor s právními předpisy,

6. navrhované změny či zrušení rozhodnutí.

((5) Odvolání lze podat ve lhůtě třiceti dnů ode dne, který následuje po doručení rozhodnutí, proti němuž odvolání směřuje, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Neobsahuje-li podané odvolání zákonem předepsané náležitosti, vyzve správce daně odvolatele s poučením, v jakém směru musí být doplněno, a stanoví pro to přiměřenou lhůtu ne kratší patnácti dnů. V případech, že odvolání lze zamítnout podle § 49 odst. 2, výzva se omezí jen na doplnění těch chybějících zákonných náležitostí, které jsou rozhodné pro posouzení odůvodněnosti zamítnutí, případně se od výzvy upustí. Vyhoví-li odvolatel plně této výzvě, má se za to, že odvolání bylo podáno včas a řádně. Nevyhoví-li odvolatel výzvě, správce daně odvolací řízení zastaví. Proti rozhodnutí o zastavení řízení je přípustné odvolání.)

(5) Odvolání lze podat již ode dne vydání rozhodnutí, avšak nejpozději do třiceti dnů ode dne doručení rozhodnutí, proti němuž odvolání směřuje, nestanoví-li tento nebo zvláštní daňový zákon jinak. Neobsahuje-li podané odvolání náležitosti podle odstavce 4, vyzve správce daně odvolatele s poučením, v jakém směru musí být doplněno, a stanoví pro to přiměřenou lhůtu, která nesmí být kratší patnácti dnů. V případech, že řízení o odvolání lze zastavit podle § 49 odst. 1, výzva se omezí jen na doplnění těch chybějících zákonných náležitostí, které jsou rozhodné pro posouzení odůvodněnosti zastavení řízení, případně se od výzvy upustí. Vyhoví-li odvolatel plně této výzvě, má se za to, že odvolání bylo podáno včas a řádně. Nevyhoví-li odvolatel výzvě, správce daně odvolací řízení zastaví. Rozhodnutí o zastavení řízení musí být odůvodněno a lze se proti němu odvolat.

((6) Nemůže-li správce daně posoudit všechny údaje odvolání z výsledků již provedeného řízení, řízení doplní.)

((7)) (6) Do doby, než je o odvolání rozhodnuto, může odvolatel údaje svého odvolání doplňovat a pozměňovat.

((8)) (7) Vezme-li odvolatel odvolání zpět, nemůže podat v téže věci odvolání nové, i když dosud odvolací lhůta neuplynula. (Oznámení o zpětvzetí odvolání musí být podáno písemně, ústně do protokolu nebo písemným záznamem přímo ve vyměřovacím spisu, který podepisuje odvolatel a pracovník správce daně.) Jsou-li v době od podání odvolání do jeho zpětvzetí učiněny správcem daně v řízení úkony, zpětvzetím odvolání se neruší a lze je využít v dalším řízení. Dnem zpětvzetí odvolání abývá rozhodnutí, vůči kterému byl tento úkon učiněn, právní moci.

((9)) (8) Příjemce rozhodnutí se může vzdát svého práva na odvolání po celou dobu běhu odvolací lhůty; dnem vzdání se odvolání nabývá rozhodnutí, vůči kterému byl tento úkon učiněn, právní moci.

((10)) (9) Může-li odvolání podat několik daňových subjektů a odvolá-li se jen některý z nich, vyrozumí o tom správce daně všechny ostatní dotčené daňové subjekty a vyzve je, aby se k podanému odvolání v jím stanovené lhůtě vyjádřily. Tato lhůta nesmí být kratší než patnáct dnů. Na vyjádření došlá po stanovené lhůtě se v dalším řízení nebere zřetel. Případná změna či zrušení daňové povinnosti plynoucí z rozhodnutí o odvolání se týká všech těchto daňových subjektů.

((11)) (10) Odvolání je nepřípustné, směřuje-li jenom proti odůvodnění rozhodnutí (, aniž by současně byl napadán jeho výrok).

((12)) (11) Odvolání nemá odkladný účinek, nestanoví-li tento nebo zvláštní daňový zákon jinak.

(§ 49

Postup správce daně

(1) Správce daně, jehož rozhodnutí je odvoláním napadeno, rozhodne o odvolání sám, pokud mu v plném rozsahu vyhoví. Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat. Správce daně může rozhodnout o odvolání i v případě, že mu vyhoví pouze částečně. Proti takovému rozhodnutí je přípustné odvolání.

(2) Správce daně odvolání zamítne, jestliže

1. je nepřípustné,

2. je podáno po stanovené lhůtě,

3. je podáno osobou k tomu nepříslušnou.

Proti zamítnutí odvolání podle písmen a) až c) se lze odvolat.

(3) Rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 musí být odůvodněno, pokud se v něm nevyhovuje odvolání v plném rozsahu. V odůvodnění rozhodnutí podle odstavce 1 se musí správce daně vypořádat se všemi důvody v odvolání uvedenými. V odůvodnění rozhodnutí podle odstavce 2 uvede správce daně jen důvody, pro které bylo odvolání zamítnuto, a ostatními důvody ve věci samé se nezabývá.

(4) Pokud správce daně o odvolání podle odstavců 1 a 2 sám nerozhodne, postoupí odvolání spolu s výsledky doplněného řízení, s úplným spisovým materiálem a s předkládací zprávou odvolacímu orgánu k rozhodnutí.

(5) Předkládací zpráva musí obsahovat zejména tyto údaje:

1. zda nejde o odvolání nepřípustné nebo opožděné,

2. shrnutí výsledků doplněného řízení,

3. stanovisko ke všem důvodům odvolání,

4. návrh na výrok rozhodnutí o odvolání.)

§ 49

Postup správce daně

(1) Správce daně řízení o odvolání zastaví, jestliže odvolání

1. je nepřípustné,

2. je podáno po stanovené lhůtě,

3. je podáno osobou k tomu nepříslušnou.

Rozhodnutí o zastavení řízení musí být odůvodněno a lze se proti němu odvolat.

(2) Nemůže-li správce daně posoudit všechny údaje odvolání z výsledků již provedeného řízení, řízení doplní; při tom je oprávněn použít přiměřeně i § 43.

(3) Správce daně, jehož rozhodnutí je odvoláním napadeno, rozhodne o odvolání sám, pokud mu v plném rozsahu vyhoví. Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat. Správce daně může rozhodnout o odvolání i v případě, že mu vyhoví pouze částečně. Proti tomuto rozhodnutí se lze odvolat.

(4) Rozhodnutí podle odstavce 3 musí být odůvodněno, pokud se v něm nevyhovuje odvolání v plném rozsahu, a v odůvodnění se musí správce daně vypořádat se všemi důvody v odvolání uvedenými.

(5) Pokud správce daně o odvolání podle odstavců 1 a 3 sám nerozhodne, postoupí odvolání spolu s výsledky doplněného řízení, s úplným spisovým materiálem a s předkládací zprávou, která obsahuje stanovisko ke všem důvodům odvolání a návrh na výrok rozhodnutí o odvolání, odvolacímu orgánu k rozhodnutí.

(§ 50

Postup odvolacího orgánu

(1) Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, je odvolacím orgánem orgán nejblíže vyššího stupně nadřízený správci daně, který napadené rozhodnutí vydal.

(2) O odvolání proti rozhodnutí ministerstva rozhoduje ministr financí České republiky na základě návrhu jím ustavené zvláštní komise.

(3) Odvolací orgán přezkoumá odvoláním napadené rozhodnutí vždy v rozsahu požadovaném v odvolání. Vyjdou-li při přezkoumávání najevo skutečnosti odvolatelem sice neuplatněné, ale mající podstatný vliv na výrok rozhodnutí, lze k nim rovněž při rozhodování přihlédnout. Při tom není odvolací orgán vázán návrhy odvolatele a může proto změnit rozhodnutí odvoláním napadené i v neprospěch odvolatele. V rámci odvolacího řízení může odvolací orgán výsledky daňového řízení doplňovat, odstraňovat vady řízení anebo toto doplnění nebo odstranění vad uložit správci daně se stanovením přiměřené lhůty. Zjistí-li odvolací orgán, že jsou splněny u správce daně prvního stupně podmínky pro rozhodnutí podle § 49 odst. 2, vrátí věc k rozhodnutí s odůvodněním a pokyny pro další řízení správci daně prvního stupně, který je právním názorem odvolacího orgánu vázán.

3. V odvolacím řízení je odvolací orgán oprávněn použít přiměřeně i

§ 43.

(5) Směřuje-li odvolání proti rozhodnutí o dani stanovené podle pomůcek nebo o dani sjednané za řízení, zkoumá odvolací orgán pouze dodržení zákonných podmínek pro použití tohoto způsobu stanovení daně. Shledá-li odvolací orgán, že tyto zákonné podmínky byly dodrženy, odvolání pro jeho neodůvodněnost zamítne. V opačném případě rozhodnutí změní nebo zruší. Zjistí-li, že jsou u správce daně prvního stupně podmínky pro rozhodnutí podle

§ 49 odst. 1, vrátí věc k rozhodnutí s odůvodněním a pokyny pro další řízení správci daně prvního stupně.

(6) Odvolací orgán rozhodnutí přezkoumá a není-li při rozhodování vázán ustanovením odstavce 5, rozhodnutí v odůvodněných případech změní nebo zruší, jinak odvolání zamítne.

(7) Rozhodnutí o odvolání musí být odůvodněno, pokud se v něm nevyhovuje odvolání v plném rozsahu. V odůvodnění se musí odvolací orgán vypořádat se všemi důvody v odvolání uvedenými.

(8) Proti rozhodnutí odvolacího orgánu není odvolání přípustné.)

§ 50

Postup odvolacího orgánu

(1) Odvolacím orgánem je orgán nejblíže vyššího stupně nadřízený správci daně, který napadené rozhodnutí vydal.

(2) O odvolání proti rozhodnutí ústředního správního úřadu rozhoduje příslušný ministr nebo příslušný vedoucí jiného ústředního správního úřadu na základě jím ustavené zvláštní komise.

(3) Odvolací orgán přezkoumá odvoláním napadené rozhodnutí vždy v rozsahu požadovaném v odvolání. Vyjdou-li při přezkoumávání najevo skutečnosti odvolatelem neuplatněné, ale mající vliv na výrok rozhodnutí, správce daně je rovněž při rozhodování zohlední. Při tom není odvolací orgán vázán návrhy odvolatele a může proto změnit rozhodnutí odvoláním napadené i v neprospěch odvolatele.

(4) V rámci odvolacího řízení může odvolací orgán výsledky řízení doplňovat, odstraňovat vady řízení a nebo toto doplnění nebo odstranění vad uložit se stanovením přiměřené lhůty správci daně, který napadené rozhodnutí vydal. V odvolacím řízení je odvolací orgán oprávněn použít přiměřeně i § 43.

(5) Směřuje-li odvolání proti rozhodnutí o stanovení základu daně a daně podle pomůcek nebo o dani sjednané, zkoumá odvolací orgán pouze dodržení zákonných podmínek použití tohoto způsobu stanovení základu daně a daně včetně přiměřenosti použitých pomůcek; v tomto rozsahu rozhodnutí o odvolání odůvodňuje.

(6) Odvolací orgán napadené rozhodnutí změní nebo zruší, jinak toto odvolání zamítne. Zjistí-li odvolací orgán, že jsou splněny u správce daně prvního stupně podmínky pro rozhodnutí podle § 49 odst. 1 nebo 3, vrátí věc k rozhodnutí s odůvodněním a pokyny pro další řízení správci daně prvního stupně, který je právním názorem odvolacího orgánu vázán.

(7) Rozhodnutí o odvolání musí být odůvodněno, pokud se v něm nevyhovuje odvolání v plném rozsahu, a v odůvodnění se musí odvolací orgán vypořádat se všemi důvody v odvolání uvedenými.

(8) Proti rozhodnutí odvolacího orgánu není odvolání přípustné.

§ 51

Stížnost

((1) Má-li poplatník pochyby o správnosti sražené daně, požádá plátce daně ve lhůtě šedesáti dnů ode dne, kdy ke srážce došlo, o vysvětlení. V žádosti uvede důvody svědčící pro jeho pochybnosti.)

(1) Má-li poplatník pochyby o správnosti sražené nebo vybrané daně, může požádat plátce daně nejpozději do šedesáti dnů ode dne, kdy ke srážce nebo vybrání došlo, o vysvětlení. V žádosti uvede důvody svých pochybností. Má-li poplatník bydliště nebo sídlo v zahraničí, šedesátidenní lhůta běží až ode dne, kdy se o výši sražené nebo vybrané daně dozvěděl, pokud neuplynula lhůta pro vyměření.

(2) Plátce daně je povinen sdělit poplatníkovi požadované údaje do třiceti dnů ode dne, kdy žádost obdržel, a v téže lhůtě případnou chybu opravit.

(3) Nesouhlasí-li poplatník s postupem plátce daně, může podat stížnost na postup plátce daně správci daně, v jehož obvodu má plátce daně sídlo nebo bydliště, a to do třiceti dnů ode dne, kdy poplatník obdržel sdělení plátce daně. Nesplní-li plátce daně svoji povinnost podle odstavce 2, je poplatník oprávněn podat stížnost správci daně do šedesáti dnů ode dne, kdy měl plátce daně poplatníkovi sdělit požadované údaje.

((4) Správce daně o stížnosti rozhodne a rozhodnutí doručí poplatníkovi i plátci daně. Výrok rozhodnutí musí být odůvodněn.)

(4) V řízení o stížnosti správce daně použije přiměřeně § 48 odst. 4, 6 až 11 a § 49 odst. 1. Správce daně o stížnosti rozhodne a rozhodnutí doručí poplatníkovi i plátci daně. Rozhodnutí musí být odůvodněno.”.

(5) Proti tomuto rozhodnutí se může odvolat poplatník i plátce daně (ve lhůtě třiceti dnů ode dne jeho doručení).

(§ 52

Námitka

(1) Daňový subjekt může uplatnit námitku proti jakémukoliv úkonu správce daně v souvislosti s řízením vymáhacím a zajišťovacím.

(2) Námitka musí být podána písemně nebo ústně do protokolu ve lhůtě třiceti dnů ode dne, kdy se o úkonu dozvěděl, a to u správce daně, který úkon provedl. Správce daně posoudí námitky, rozhodne o nich a toto rozhodnutí odůvodní.

(3) Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat. Podaná námitka nemá odkladný účinek pro samotné řízení.)

§ 52

Námitka

(1) Proti úkonu správce daně v souvislosti s řízením vymáhacím a zajišťovacím může daňový subjekt, jakož i třetí osoba na tomto řízení zúčastněná, uplatnit námitku ve lhůtě třiceti dnů ode dne, kdy se o úkonu dozvěděla, a to u správce daně, který úkon provedl.

(2) Správce daně posoudí námitku, rozhodne o ní a toto rozhodnutí odůvodní, pokud nevyhoví námitce v plném rozsahu. Vyhoví-li správce daně námitce v plném rozsahu, napadený úkon zruší a vyhoví-li námitce částečně, napadený úkon změní. Neuzná-li správce daně oprávněnost v námitce uplatňovaných důvodů, námitku zamítne.

(3) V řízení o námitce se použije přiměřeně § 48 odst. 4, 6 až 11 a § 49 odst. 1. Proti rozhodnutí o námitce se nelze odvolat.

(§ 53

Reklamace

Proti postupu správce daně při placení a evidenci daně může daňový dlužník podat reklamaci. O podmínkách a způsobu vyřizování platí přiměřeně ustanovení o námitkách.)

§ 53

Reklamace

(1) Proti postupu správce daně při úhradě a evidenci daně může daňový subjekt, jakož i třetí osoba na tomto řízení zúčastněná, uplatnit reklamaci ve lhůtě třiceti dnů ode dne, kdy se o důvodu reklamace dozvěděl, a to u správce daně, proti jehož postupu je reklamace uplatněna.

(2) Správce daně posoudí důvody reklamace, a pokud nemůže vyhovět v plném rozsahu, vydá o tom odůvodněné rozhodnutí.

(3) V řízení o reklamaci se použije přiměřeně § 48 odst. 4, 6 až 11 a § 49 odst. 1. Proti rozhodnutí o reklamaci se nelze odvolat.

§ 53a

Použití řádných opravných prostředků

(1) Řádné opravné prostředky nelze proti témuž rozhodnutí nebo úkonu ve stejné věci uplatnit souběžně.

(2) Rozhodl-li ve věci příslušný ministr nebo příslušný vedoucí jiného ústředního správního úřadu, nelze toto rozhodnutí již dále přezkoumávat řádnými opravnými prostředky podle tohoto zákona.

MIMOŘÁDNÉ OPRAVNÉ PROSTŘEDKY

(§ 54

Obnova řízení

(1) Řízení ukončené pravomocným rozhodnutím se obnoví na žádost příjemce rozhodnutí nebo z úřední povinnosti, jestliže

1. vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být bez zavinění daňového subjektu nebo správce daně uplatněny již dříve v řízení a mohly mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí,

2. rozhodnutí bylo učiněno na základě podvrženého nebo zfalšovaného dokladu, křivé výpovědi svědka nebo křivého znaleckého posudku nebo rozhodnutí bylo dosaženo jiným trestným činem,

3. rozhodnutí záviselo na posouzení předběžné otázky a rozhodl-li příslušný orgán o ní dodatečně v podstatných skutečnostech ovlivňujících výši stanovené daně nebo procesní postavení daňového subjektu jinak.

(2) Žádost o obnovu řízení se podává u správce daně, který ve věci rozhodl v prvním stupni.

(3) Žádost musí být podána do šesti měsíců ode dne, kdy se žadatel prokazatelně dozvěděl o důvodech obnovy řízení, nejpozději však před uplynutím lhůty, ve které zaniká právo daň vyměřit nebo doměřit. Tyto lhůty nelze prodloužit ani povolit navrácení v předešlý stav.

(4) V návrhu na obnovu řízení musí být uvedeny okolnosti svědčící o důvodnosti návrhu a o dodržení lhůt.

(5) Přešla-li místní příslušnost na jiného správce daně, než který v původní věci rozhodoval, návrh na obnovu řízení se podává u správce daně, který je místně příslušný v době podání návrhu.)

§ 54

Obnova řízení

(1) Řízení ukončené pravomocným rozhodnutím se obnoví na návrh příjemce rozhodnutí nebo z úřední povinnosti, jestliže

1. vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazní prostředky, které nemohly být bez zavinění daňového subjektu nebo správce daně uplatněny již dříve v řízení a mohly mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí,

2. rozhodnutí bylo učiněno na základě podvrženého nebo zfalšovaného dokladu, křivé výpovědi svědka nebo nepravdivého znaleckého posudku nebo rozhodnutí bylo dosaženo trestným činem,

3. rozhodnutí záviselo na posouzení předběžné otázky a příslušný orgán o ní rozhodl dodatečně v podstatných skutečnostech ovlivňujících výši stanoveného základu daně a daně nebo procesní postavení daňového subjektu jinak.

(2) Obnovené řízení lze nařídit z úřední povinnosti nebo povolit na návrh, jen pokud neuplynula lhůta pro vyměření; jde-li o rozhodnutí ve vymáhacím řízení, skončí lhůta uplynutím lhůty pro promlčení práva vymáhat daňové nedoplatky. U ostatních rozhodnutí se lhůta posuzuje podle daňové povinnosti, se kterou napadené rozhodnutí souvisí.

(3) Návrh na povolení obnovy řízení se podává u správce daně, který ve věci rozhodl v prvním stupni. Návrh na povolení obnovy řízení lze podat do šesti měsíců ode dne, kdy se navrhovatel prokazatelně dozvěděl o důvodech obnovy řízení, nejpozději však třicet dnů před uplynutím lhůty, ve které může být obnova řízení povolena.

(4) V návrhu na povolení obnovy řízení musí být uvedeny okolnosti svědčící o jeho důvodnosti a o dodržení lhůt pro povolení obnovy řízení.

(5) Obnovu řízení povolí nebo nařídí správce daně, který ve věci rozhodl v posledním stupni; jde-li o povolení nebo nařízení obnovy řízení ve věci, ve které rozhodoval v posledním stupni příslušný ministr nebo příslušný vedoucí jiného ústředního správního úřadu, rozhoduje o povolení nebo nařízení obnovy řízení na základě návrhu jím ustanovené zvláštní komise. Správce daně v rozhodnutí vymezí důvody podle odstavce 1, na základě kterých se obnovené řízení povoluje nebo nařizuje a popřípadě zruší navazující rozhodnutí.

(6) Rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy řízení a rozhodnutí, jimž

se obnova řízení nařizuje, musí být odůvodněno. Proti rozhodnutí, jímž se

obnova řízení povoluje, nejsou opravné prostředky připuštěny

(§ 55

Postup při obnově řízení

(1) Obnovu řízení povolí nebo nařídí správce daně, který ve věci rozhodl v posledním stupni.

(2) Správce daně nařídí obnovu řízení z úřední povinnosti, pokud nezaniklo právo na vyměření daně. Povolení nebo nařízení obnovy řízení má vůči takto přezkoumávanému rozhodnutí odkladné účinky až do doby doručení rozhodnutí ve věci vydaného v obnoveném řízení s výjimkou zajišťovací exekuce.

(3) Při změně místní příslušnosti rozhoduje o návrhu na obnovu řízení nebo ji nařizuje správce daně, který je místně příslušný v době podání návrhu.

(4) V rozhodnutí o povolení nebo nařízení obnovy řízení se vysloví, v jakém rozsahu se řízení obnovuje a z jakých důvodů.

(5) Proti rozhodnutí, jímž se obnova řízení povoluje nebo nařizuje, se nelze samostatně odvolat. Byla-li rozhodnutím žádost o obnovu řízení zamítnuta, lze se proti němu odvolat.

(6) Nové řízení ve věci provede správce daně, který ve věci rozhodl v prvním stupni; rozhodl-li o obnově řízení odvolací orgán, je správce daně při řízení vázán jeho právním názorem.

(7) Pokud řízení nebo jeho jednotlivé úkony nebyly dotčeny důvodem, pro který se obnova řízení povoluje nebo nařizuje, zůstávají v platnosti.

(8) Novým rozhodnutím ve věci se původní rozhodnutí ruší, pokud se ho důvod obnovy řízení týká. Proti novému rozhodnutí ve věci se lze odvolat.)

§ 55

Postup při obnoveném řízení

(1) Obnovené řízení ve věci provede správce daně, v jehož řízení nastaly důvody podle § 54 odst. 1. Řízení se zahajuje vydáním rozhodnutí o jeho povolení nebo nařízení a správce daně je při řízení vázán důvody, pro které bylo povoleno nebo nařízeno a právním názorem v tomto rozhodnutí vyjádřeným.

2. Povolení nebo nařízení obnovy řízení má vůči rozhodnutí, jehož se týká, odkladné účinky až do doby doručení rozhodnutí ve věci vydaného v obnoveném řízení, s výjimkou zajištění podle § 71 a 72. Po dobu trvání odkladných účinků se neuplatní úrok.

3. Novým rozhodnutím ve věci se původní rozhodnutí zruší nebo změní, popřípadě potvrdí; toto rozhodnutí musí být odůvodněno a lze se proti němu odvolat.

4. Došlo-li ke změně místní příslušnosti od doby vydání rozhodnutí, o jehož obnově řízení je rozhodováno, provede řízení o povolení či nařízení obnovy řízení, jakož i vlastní obnovené řízení, nově místně příslušný správce daně.

§ 55a

Prominutí daně

(1) Ministerstvo může daň zcela nebo částečně prominout z důvodů nesrovnalostí vyplývajících z uplatňování daňových zákonů. U příslušenství daně tak může učinit i z důvodu odstranění tvrdosti. K tomuto prominutí může dojít v kterémkoliv stadiu daňového řízení, pokud neuplynula lhlůta pro vyměření.

(2) Ministerstvo může obecně závazným právním předpisem zmocnit k provádění tohoto svého oprávnění správce daně. V tomto zmocnění vymezí bližší podmínky, zejména okruh důvodů a výši daně, která z těchto důvodů může být posouzena a prominuta.

(3) Byla-li žádost o prominutí daně zamítnuta, lze novou žádost podat nejdříve po šedesáti dnech ode dne doručení zamítavého rozhodnutí. V této nové žádosti nemohou být uplatněny stejné důvody, které již obsahovala žádost původní. Při opakování již odmítnutých důvodů bude nová žádost bez posouzení odložena. O odložení musí být žadatel vyrozuměn.

(4) Rozhodnutí (o žádosti) o prominutí daně nemusí obsahovat odůvodnění a opravné prostředky proti němu se nepřipouštějí. Týká-li se rozhodnutí podle tohoto ustanovení více daňových subjektů, lze je doručit zveřejněním ve Finančním zpravodaji.

(5) Odstavce 3 a 4 se použijí i na řízení o prominutí daně nebo jejího příslušenství vedená správci daně na základě obdobného zmocnění stanoveného zvláštním předpisem.

(§ 55b

Přezkoumávání daňových rozhodnutí

(1) Na žádost daňového subjektu nebo z úřední povinnosti může být rozhodnutí správce daně, které je v rozporu s právními předpisy nebo se zakládá na podstatných vadách řízení, a okolnosti nasvědčují tomu, že došlo ke stanovení daně v nesprávné výši, zrušeno, nahrazeno jiným nebo změněno. Shledá-li správce daně po přezkoumání rozhodnutí, že podmínky pro povolení tohoto přezkoumání nebyly splněny, přezkoumávané rozhodnutí potvrdí.

(2) Toto přezkoumání může být zahájeno nejpozději do dvou let následujících po roce, v němž nabylo přezkoumávané rozhodnutí právní moci. Tuto lhůtu nelze prodloužit ani povolit navrácení v předešlý stav.

(3) Žádost o přezkoumání podává daňový subjekt u orgánu, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno. Podnět k přezkoumání z úřední povinnosti může dát kterýkoliv správce daně, jakmile zjistí, že pro přezkoumání jsou dány zákonné podmínky.

(4) Rozhodnutí o povolení nebo nařízení přezkoumání vydává vždy instančně vyšší správce daně, a jde-li o povolení nebo nařízení přezkoumání rozhodnutí ministerstva, rozhoduje ministr financí České republiky na základě návrhu jím ustavené zvláštní komise.

(5) Rozhodnutí o povolení nebo nařízení přezkoumání se doručuje daňovému subjektu, jehož se napadené rozhodnutí týká. Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky připuštěny. Rozhodnutí musí být odůvodněno, a je-li tímto rozhodnutím přezkoumání povoleno nebo nařízeno, má odkladné účinky vůči rozhodnutí přezkoumávanému.

(6) Přezkumné řízení provede správce daně, který ve věci rozhodl v posledním stupni. Při tom je vázán právním názorem správce daně, který přezkoumání nařídil nebo povolil. Proti rozhodnutí o výsledku přezkoumání se lze odvolat do šedesáti dnů ode dne jeho doručení.)

§ 55b

Přezkoumání rozhodnutí

(1) Na návrh příjemce rozhodnutí nebo z úřední povinnosti přezkoumá správce daně rozhodnutí, které je v rozporu s právními předpisy nebo se zakládá na podstatných vadách řízení, a okolnosti nasvědčují tomu, že došlo ke stanovení daně v nesprávné výši. Rovněž se přezkoumá i rozhodnutí vydané podle tohoto zákona, jímž není rozhodováno o dani, pokud toto rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy nebo se zakládá na podstatných vadách řízení a v době podání návrhu na povolení přezkoumání má vliv na další řízení.

(2) Přezkoumání rozhodnutí lze nařídit z úřední povinnosti nebo povolit na návrh, jen pokud neuplynula lhůta pro vyměření; jde-li o rozhodnutí ve vymáhacím řízení, skončí lhůta uplynutím lhůty pro promlčení práva vymáhat daňové nedoplatky. U ostatních rozhodnutí se lhůta posuzuje podle daňové povinnosti, se kterou napadené rozhodnutí souvisí.

(3) Návrh na povolení přezkoumání rozhodnutí se podává u správce daně, který rozhodl v posledním stupni a jehož rozhodnutí má být přezkoumáno. Návrh na povolení přezkoumání rozhodnutí lze podat nejpozději do šedesáti dnů před uplynutím lhůty, ve které může být přezkoumání rozhodnutí povoleno. Podnět k nařízení přezkoumání rozhodnutí z úřední povinnosti podá kterýkoliv správce daně, jakmile zjistí, že pro nařízení přezkoumání rozhodnutí jsou dány zákonné podmínky.

(4) V návrhu nebo podnětu na povolení nebo nařízení přezkoumání rozhodnutí musí být uveden rozpor s právními předpisy nebo podstatné vady řízení a případně další důvody svědčící o jeho důvodnosti a o dodržení lhůt pro povolení nebo nařízení přezkoumání rozhodnutí.

5. Rozhodnutí o povolení nebo nařízení přezkoumání rozhodnutí vydává vždy správce daně nejblíže vyššího stupně nadřízený správci daně, který napadené rozhodnutí vydal; jde-li o povolení nebo nařízení přezkoumání rozhodnutí ústředního správního úřadu rozhoduje příslušný ministr nebo příslušný vedoucí jiného ústředního správního úřadu na základě návrhu jím ustavené zvláštní komise. Správce daně v rozhodnutí vymezí důvody podle odstavce 1, na základě kterých se přezkoumání rozhodnutí povoluje nebo nařizuje.

6. Rozhodnutí o návrhu na povolení přezkoumání rozhodnutí a rozhodnutí, jímž se nařizuje povolení přezkoumání, musí být odůvodněno. Proti rozhodnutí, jímž se přezkoumání rozhodnutí povoluje, nejsou opravné prostředky připuštěny.

(§ 56

Opravy zřejmých omylů a nesprávností

(1) Stanovenou daň správce daně rozhodnutím opraví nebo zruší na žádost nebo z úřední povinnosti, pokud

1. byla stanovena někomu, kdo podle zákona ji není povinen platit,

2. došlo při stanovení daňové povinnosti k zřejmé chybě v počítání, psaní nebo jinému omylu, zejména jde-li o stanovení dvojí daňové povinnosti u téže daně a téhož daňového subjektu. Je-li v tomto případě stanovena dvojí daňová povinnost různě vysoká, zruší se daňová povinnost nižší.

(2) Shodně s opravou daňové povinnosti se opraví také příslušenství daně.

(3) Ustanovení odstavce 1 písm. b) se použije přiměřeně i při opravě zřejmých nesprávností v jiných rozhodnutích nebo opatřeních, jimiž nebyla stanovena daňová povinnost.

(4) Opravy nebo zrušení stanovené daně nelze provést, zaniklo-li právo daň vyměřit nebo doměřit.

(5) Proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání.

(6) Žádosti podle odstavce 1 jsou osvobozeny od správních poplatků.)

§ 56

Postup při přezkumném řízení

1. Přezkumné řízení provede správce daně, který rozhodl v posledním stupni a jehož rozhodnutí má být přezkoumáno. Řízení je zahájeno vydáním rozhodnutí o povolení nebo nařízení přezkoumání rozhodnutí a správce daně je vázán důvody a právním názorem uvedenými v tomto rozhodnutí.

2. Povolení nebo nařízení přezkoumání rozhodnutí má vůči takto přezkoumávanému rozhodnutí odkladné účinky až do doby doručení rozhodnutí ve věci, vydaného v přezkumném řízení, s výjimkou zajištění podle § 71 a 72. Po dobu trvání odkladných účinků se neuplatní úrok.

3. Výsledkem přezkumného řízení je rozhodnutí, kterým se původní rozhodnutí zruší, změní nebo nahradí jiným, popřípadě potvrdí; toto rozhodnutí musí být odůvodněno a lze se proti němu odvolat nejpozději do šedesáti dnů ode dne jeho doručení.

4. Došlo-li ke změně místní příslušnosti od doby vydání rozhodnutí, o jehož přezkoumání je rozhodováno, provede řízení o povolení či nařízení přezkoumání rozhodnutí, jakož i vlastní přezkumné řízení, nově místně příslušný správce daně.

§ 56a

Použití mimořádných opravných prostředků

(1) V řízení o mimořádných opravných prostředcích podle části páté tohoto zákona se vychází z právního i skutkového stavu existujícího v době vydání rozhodnutí, které je předmětem mimořádného opravného prostředku.

(2) Použití mimořádného opravného prostředku podle části páté tohoto zákona je nepřípustné vůči těm rozhodnutím správců daně, která byla pravomocně přezkoumána soudem. (Řízení o mimořádném opravném prostředku nelze zahájit vůči rozhodnutí tehdy, probíhá-li již o něm přezkumné řízení u soudu.) Řízení o mimořádném opravném prostředku nelze vést vůči rozhodnutí tehdy, probíhá-li již o něm přezkumné řízení u soudu.

((3) Proti rozhodnutím, zejména výzvám podle § 43, která předcházejí stanovení daňového základu a daně, nelze uplatnit mimořádný opravný prostředek. To platí i tehdy, mají-li být daňový základ a daň stanoveny či přezkoumány dodatečně, a to bez ohledu na to, zda v řízení pak k dodatečnému stanovení daňového základu a daně skutečně dojde.)

(3) Proti rozhodnutím, která předcházejí stanovení základu daně a daně, jakož i dodatečnému stanovení základu daně a daně nelze uplatnit samostatně mimořádný opravný prostředek, pokud to tento nebo zvláštní daňový zákon nepřipouští.

((4) Rozhodl-li v řízení o řádných nebo mimořádných opravných prostředcích ministr nebo vedoucí ústředního orgánu státní správy, nelze toto rozhodnutí již dále přezkoumávat opravnými prostředky podle tohoto zákona.)

(4) Rozhodli-li v řízení o mimořádných opravných prostředcích příslušný ministr nebo příslušný vedoucí jiného ústředního správního úřadu, nelze toto rozhodnutí již dále přezkoumávat mimořádnými opravnými prostředky podle tohoto zákona.

(5) Ustanovení odstavců 1, 2 a 4 se nepoužijí při uplatnění § 55a.

PLACENÍ DANÍ

(§ 57

Základní pojmy

(1) Daňovým dlužníkem je každý, kdo je podle zvláštního zákona povinen platit daň nebo vybranou a sraženou daň odvádět.

(2) Daňová povinnost vzniká okamžikem, kdy nastaly skutečnosti zakládající daňovou povinnost podle tohoto zákona nebo zvláštních předpisů.

(3) Daňová povinnost vzniklá před smrtí fyzické osoby přechází na dědice.

(4) Daňová povinnost zaniklých právnických osob přechází na jejich právní nástupce.

(5) Daňový nedoplatek jsou povinni zaplatit také ručitelé, pokud jim zákon povinnost ručení ukládá a pokud jsou k plnění této platební povinnosti správcem daně vyzváni. Proti této výzvě se může ručitel odvolat. V odvolání může ručitel namítat pouze skutečnost, že není ručitelem nebo že ručení bylo uplatněno ve větším než zákonem stanoveném rozsahu nebo že již bylo zaplaceno.)

§ 57

Daňový dlužník

Daňovým dlužníkem je každý, kdo je podle tohoto nebo zvláštního daňového zákona povinen platit daň, popřípadě vybranou a sraženou daň, jakož i zajištění daně, odvádět.

(§ 58

Příslušenství daně

Příslušenstvím daně se rozumí penále, zvýšení daně, náklady daňového řízení, úroky a pokuty uložené podle tohoto nebo jiného daňového zákona. Příslušenství daně, s výjimkou pokut, sleduje osud daně, nestanoví-li správce daně svým rozhodnutím jinak. Zvláštní zákon může stanovit u příslušenství daně jeho rozpočtové určení odchylně od rozpočtového určení daně, k němuž bylo vyměřeno.)

§ 58

Ručení

(1) Daňový nedoplatek je povinen zaplatit také ručitel, pokud mu tento nebo zvláštní právní předpis³²) povinnost ručení ukládá, daňový nedoplatek byl opakovaně a bezvýsledně upomenut nebo vymáhán na daňovém dlužníkovi a pokud jej správce daně k úhradě daňového nedoplatku vyzve a současně stanoví lhůtu k plnění této platební povinnosti. Proti této výzvě se může ručitel odvolat; včas podané odvolání má odkladné účinky.

(2) V odvolání může ručitel namítat pouze skutečnost, že

1. není ručitelem,

2. není splněna podmínka opakovaného a bezvýsledného upomenutí nebo vymáhání na daňovém dlužníkovi,

3. ručení bylo uplatněno ve větším než zákonem stanoveném rozsahu nebo vůči daňovému nedoplatku, který není vykonatelný,

4. právo na vymáhání požadovaného daňového nedoplatku bylo zcela nebo zčásti promlčeno, nebo

5. daňový nedoplatek zanikl nebo neexistuje.

(3) V odvolání může ručitel rovněž namítnout promlčení daňového nedoplatku se stejnými účinky, jako by námitku uplatnil daňový dlužník.

_____

³²) Například § 86 a § 87 obchodního zákoníku.

(4) Je-li zvláštním právním předpisem stanoveno, že ručitel ručí za samotnou daň,³³) ručí též za úrok z prodlení, jakož i za náklady řízení, které

k dlužné dani vzniknou ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty stanovené ručiteli správcem daně k úhradě dlužné daně. Pokud je ručiteli daň posečkaná nebo povoleny splátky, ručí i za úrok, který vzniká po tuto dobu daňovému dlužníkovi místo úroku z prodlení; po tuto dobu lze vymáhat daňový nedoplatek pouze na daňovém dlužníkovi.

(5) Po uplatnění ručení je ručitel oprávněn nahlížet do daňového spisu daňového dlužníka v části týkající se daňového nedoplatku, za který ručí a požadovat o něm informace z evidence daní, a to v rozsahu umožňujícím uplatnění odvolání z důvodů uvedených v odstavci 2. Ohledně informací, které ručitel získá v daňovém řízení nebo v souvislosti s ním, je oprávněn též zprostit povinnosti zachovávat mlčenlivost podle § 24 odst. 12.

(6) Osoby pravomocně odsouzené za trestný čin neodvedení daně, zkrácení daně nebo nesplnění oznamovací povinnosti v daňovém řízení, pokud samy nejsou daňovými subjekty v odsouzené věci, ručí společně a nerozdílně za daňový nedoplatek toho daňového dlužníka, jehož daň byla zkrácena, popřípadě neodvedena v důsledku tohoto trestného činu, až do výše této daně včetně jejího příslušenství, a to i v případě, že daňový subjekt již neexistuje.

(7) Ručitel, který uhradil za daňového dlužníka daňový nedoplatek, je oprávněn požadovat na správci daně potvrzení o úhradě tohoto nedoplatku. Byl-li daňový nedoplatek uhrazen ručitelem i daňovým dlužníkem, vrací se na žádost ručiteli jím uhrazená částka, nemá-li vlastní daňový nedoplatek.

(8) Ručitel, vůči němuž bylo ručení uplatněno, má při placení obdobné procesní postavení jako daňový dlužník, nestanoví-li tento nebo zvláštní daňový zákon jinak.

(§ 59

Způsob placení daní

(1) Daně se platí příslušnému správci daně v české měně. Při každé platbě musí být uvedeno, na kterou daň je platba určena.

_____

³³) Například zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění zákona č. 18/1993 Sb., zákona č. 322/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 72/1994 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 113/1994 Sb., zákona č. 248/1995 Sb., zákona č. 96/1996 Sb., zákona č. 203/1997 Sb., zákona č. 151/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 169/1998 Sb., zákona č. 95/1999 Sb., zákona č. 27/2000 Sb. a zákona č. 103/2000 Sb.

(2) Správce daně přijme platbu na daň, na kterou byla určena. Platbu vykonanou bez dostatečného označení daně přijme správce daně na účtu nejasných plateb a vyzve daňového dlužníka, aby oznámil do přiměřené, jím určené lhůty, na kterou daň byla platba vykonána. Obdrží-li správce daně odpověď ve stanovené lhůtě, zaúčtuje platbu na daň určenou plátcem v odpovědi s účinností ke dni, kdy byla vykonána. Neodpoví-li daňový dlužník včas, určí správce daně, na kterou daň se platba zaeviduje; v tomto případě platí za den platby den, kdy ji správce daně zaevidoval na daň. O úhradě daně použité správcem daně na jinou platbu, než na jakou ji určil daňový dlužník, musí správce daně daňového dlužníka písemně uvědomit. Proti tomuto rozhodnutí se lze odvolat.

(3) Daň lze platit

1. bezhotovostním převodem z účtu vedeného u banky na příslušný účet správce daně,

2. v hotovosti

1. prostřednictvím banky nebo držitele poštovní licence na příslušný účet správce daně,

2. osobám pověřeným správcem daně výhradně přijímat od daňových dlužníků platby na daň v hotovosti; na přijatou platbu je správce daně povinen vydat potvrzení,

3. výkonnému úředníku při výkonu exekuce, jde-li o platby, které mají být exekucí vymoženy a není-li v exekučním příkaze nařízeno jinak,

4. pracovníku správce daně v blokovém řízení,

3. kolkovými známkami, stanoví-li tak zvláštní předpis; každý správce daně, u něhož připadá v úvahu placení kolkovými známkami, je povinen mít přiměřenou zásobu kolkových známek a prodávat je daňovým dlužníkům,

4. platebními známkami, jde-li o úhradu daní do územních rozpočtů a stanoví-li tak zvláštní předpis,

e) přeplatkem na jiné dani.

(4) Kolkové známky vydává ministerstvo, které obecně závazným právním předpisem upraví zejména jejich podobu, hodnoty, v nichž budou vydávány, jejich evidenci, způsob placení při jejich použití a zacházení s nimi.

(5) Platební známky vydávají okresní úřady a orgány obcí. Ministerstvo upraví obecně závazným právním předpisem jejich náležitosti v rozsahu zmocnění podle odstavce 4.

(6) Úhrada daně se použije na úhradu daňových povinností v tomto pořadí

1. náklady řízení,

2. pokuty,

3. zvýšení daně,

4. nejstarší nedoplatky na dani,

5. běžné platby daní,

6. úrok,

g) penále.

(7) Správce daně je povinen přijmout každou platbu daně, i když není provedena daňovým dlužníkem, a zachází s ní stejným způsobem, jako by ji zaplatil dlužník. Vrácení platby tomu, kdo ji za dlužníka zaplatil, není přípustné.)

§ 59

Způsob placení daně

(1) Daň se platí příslušnému správci daně v české měně. Je-li platba poukázána v cizí měně, zaeviduje ji správce daně na osobní účet daňového dlužníka ve výši, v jaké mu byla připsána na účet v české měně. Rovněž přeplatek vrací správce daně v české měně ve výši, v jaké byl evidován.

(2) Daň lze platit

1. bezhotovostním převodem z účtu vedeného u banky na příslušný účet správce daně,

2. v hotovosti

1. prostřednictvím banky nebo pošty na příslušný účet správce daně,

2. pracovníkovi správce daně pověřenému přijímat tyto platby,

3. pracovníkovi správce daně pověřenému k výkonu daňové exekuce, jde-li o platby, které mají být exekucí vedenou správcem daně vymoženy,

4. pracovníkovi správce daně v blokovém řízení,

3. kolkovými známkami, stanoví-li tak zvláštní právní předpis; kolkové známky musí být v prodeji u každého správce daně, u něhož se kolkovými známkami platí,

4. přeplatkem na jiné dani.

(3) Daňový dlužník je povinen uvést, na kterou daň je platba určena a správce daně ji na tuto daň přijme. Platbu vykonanou bez dostatečného označení daně přijme správce daně na účtu nejasných plateb a vyzve daňového dlužníka, aby mu oznámil, na kterou daň byla platba vykonána. Obdrží-li správce daně odpověď ve stanovené lhůtě, zaeviduje platbu na daň určenou daňovým dlužníkem v odpovědi s účinností ke dni, kdy byla vykonána. Neodpoví-li daňový dlužník ve stanovené lhůtě, určí správce daně, na kterou daň se platba zaeviduje; v tomto případě platí za den platby den, kdy ji správce daně zaevidoval na daň, o čemž jej správce daně vyrozumí. Na účet nejasných plateb přijme správce daně i platby, u nichž není jednoznačně identifikován daňový dlužník a činí opatření k jeho identifikaci; při tom postupuje přiměřeně jako u ostatních nejasných plateb. Není-li platba identifikována do šesti let od konce roku, ve kterém byla přijata na účet nejasných plateb, převede se do státního rozpočtu a zaniká nárok na její vrácení.

(4) Správce daně je povinen přijmout každou platbu daně, i když není provedena daňovým dlužníkem, a zachází s ní stejným způsobem, jako by ji zaplatil daňový dlužník. Reklamuje-li však oprávněně banka nebo pošta tentýž den, kdy platba daně byla připsána na účet správce daně, platbu správce daně vrátí. Není-li reklamace uplatněna tentýž den, správce daně jí vyhoví pouze tehdy, vznikl-li touto platbou vratitelný přeplatek, který nebyl do doby vyřizování reklamace vrácen daňovému subjektu ani použit na úhradu jiného nedoplatku, a to pouze do částky, která je přeplatkem, i když nedosahuje výše 100 Kč. Nelze-li reklamaci vyhovět, vydá správce daně bance nebo poště potvrzení o došlé platbě a daňovém dlužníkovi, na úhradu jehož nedoplatku byla v důsledku jimi zaviněného omylu zaevidována. Rovněž v případě, kdy prokáže ten, kdo zaplatil za daňového dlužníka, zřejmý omyl při úhradě, se postupuje při vyřízení reklamace podle věty třetí a čtvrté, nemá-li žadatel vlastní daňový nedoplatek. Vrácení platby tomu, kdo ji za daňového dlužníka zaplatil, není v ostatních případech přípustné.

(5) Úhrada daně se použije na úhradu daňových povinností v tomto pořadí

1. náklady řízení,

2. pokuty,

3. zvýšení daně,

4. penále,

5. nejstarší nedoplatky na dani,

6. běžné platby daní,

7. úrok,

8. daňové nedoplatky, k jejichž uspokojení je uplatněn postup podle

odstavce 6.

(6) Dochází-li k úhradě daňového nedoplatku v důsledku uplatněného ručení, přihlášení pohledávky do konkursu nebo exekuovaného daňového nedoplatku, uplatní se postup podle odstavce 5 odděleně pro tyto daňové nedoplatky. Obdobně se postupuje při dobrovolné úhradě těchto daňových nedoplatků.

(7) Kolkové známky vydává ministerstvo. Jejich podobu, hodnoty, v nichž se vydávají, náležitosti jejich evidence, způsob placení při jejich použití a zacházení s nimi, jakož i další technické náležitosti stanoví prováděcí právní předpis.

(8) Peněžní prostředky na daňových účtech správců daně nelze postihnout správním nebo soudním výkonem rozhodnutí, nejde-li o vratitelný přeplatek.

(§ 60

Posečkání daně a povolení splátek

(1) Na žádost může správce daně povolit daňovému dlužníkovi posečkání daně nebo její zaplacení ve splátkách, bylo-li by neprodlené zaplacení spojeno pro dlužníka s vážnou újmou nebo není-li z jiných důvodů možné vybrat celý daňový nedoplatek od daňového dlužníka najednou.

(2) Posečkání daně lze povolit také u částek, u nichž lze očekávat, že budou odepsány.

(3) Povolení může být vázáno na podmínky.

(4) Není-li v rozhodnutí stanoveno jinak, nepočítá se po dobu povoleného posečkání daně nebo splátek daně penále, dodrží-li daňový dlužník stanovené podmínky; uplatňovat současně penále podle § 63 a úrok podle odstavce 6 však není přípustné. Při posečkání nebo povolení splátek u daňového penále a zvýšení daně může správce daně od úročení upustit.

(5) Posečkání daně nebo zaplacení daně ve splátkách nesmí být povoleno na dobu delší, než je lhůta, v níž se promlčuje vybrání daně.

(6) Za dobu posečkání daně nebo splátek daně zaplatí daňový dlužník úrok z odložené částky ve výši 140 % diskontní úrokové sazby České národní banky platné první den kalendářního čtvrtletí. Správce daně úrok předepíše za celou dobu posečkání a o výši úroku daňového dlužníka vyrozumí. Tento úrok je splatný do osmi dnů ode dne doručení platebního výměru. Úrok se nepředepíše, činí-li méně než 50 Kč.

(7) Proti rozhodnutí o povolení posečkání daně nebo povolení splátek není přípustné odvolání.)

§ 60

Posečkání daně a povolení splátek

1. Na žádost může správce daně povolit daňovému dlužníkovi posečkání daně nebo její zaplacení ve splátkách (dále jen ”posečkání”), bylo-li by neprodlené zaplacení spojeno pro daňového dlužníka s vážnou újmou nebo není-li z jiných důvodů možné vybrat celý daňový nedoplatek od daňového dlužníka najednou; posečkání lze povolit i při důvodném očekávání částečného nebo úplného odpisu nedoplatku.

2. V rozhodnutí o posečkání se stanoví náhradní lhůta splatnosti a posečkání může být vázáno i na další podmínky.

3. Posečkání nesmí být povoleno na dobu delší, než je lhůta pro promlčení práva vymáhat daňové nedoplatky.

4. Vyhoví-li správce daně žádosti o posečkání odchylně od návrhu daňového dlužníka, musí být odchylka odůvodněna a proti tomuto rozhodnutí se lze odvolat do patnácti dnů ode dne jeho doručení. Proti ostatním rozhodnutím o žádosti o povolení posečkání nejsou opravné prostředky připuštěny.

5. Po dobu povoleného posečkání se úrok z prodlení nepočítá, dodrží-li daňový dlužník stanovené podmínky; uplatňovat současně úrok z prodlení a úrok podle tohoto ustanovení není přípustné. Za dobu posečkání zaplatí daňový dlužník úrok z posečkané částky ve výši 140 % diskontní úrokové sazby České národní banky platné první den kalendářního čtvrtletí. Správce daně stanoví daňovému dlužníkovi úrok za celou dobu posečkání a o jeho výši jej bez zbytečného odkladu po skončení posečkání vyrozumí platebním výměrem. Úrok je splatný do třiceti dnů ode dne doručení platebního výměru. Úrok se nepředepíše, nepřesahuje-li 100 Kč.

6. Při posečkání správních, místních a soudních poplatků, příslušenství daně a platebních povinností podle § 1 odst. 5 se úrok neuplatní.

7. Není-li dodržena podmínka rozhodnutí o posečkání stanovená podle odstavce 2, pozbývá rozhodnutí platnosti dnem nedodržení podmínky a za dosud neuhrazený daňový nedoplatek se od tohoto dne uplatní úrok z prodlení.

(§ 61

Den platby

(1) Za den platby se považuje

1. u bezhotovostních převodů z účtů u banky den, kdy bylo uskutečněno odepsání z účtu daňového dlužníka,

2. u plateb v hotovosti den, kdy banka, pošta nebo jiná oprávněná osoba hotovost přijala nebo převzala.

(2) Banka je povinna připsat platbu na příslušný účet správce daní vždy nejpozději následující pracovní den poté, kdy byla platba z účtu příkazce odepsána nebo kdy byla ve prospěch účtu správce daně v hotovosti bankou přijata. Pokud je účet správce daně veden u jiné banky než účet příkazce, z něhož je platba odepisována, nebo pokud byla platba přijata v hotovosti jinou bankou, je banka, která platbu uskutečňuje, povinna převést uhrazovanou částku té bance, u níž je veden účet správce daně, ve stejné lhůtě jako v předchozí větě. Banka, u které je veden účet správce daně, připíše v jeho prospěch takto převedenou platbu nejpozději následující pracovní den poté, co k těmto peněžním prostředkům získala dispoziční právo. Pokud platbu v hotovosti přijal držitel poštovní licence, je povinen předat ji k provedení převodu bance, která vede jeho účet, nejpozději do dvou pracovních dnů od přijetí platby. V případě nedodržení uvedených lhůt jsou banky a držitel poštovní licence povinni uhradit správci daně úrok ve výši diskontní sazby České národní banky platné v první den kalendářního čtvrtletí, v němž měli uhrazenou částku převést. Banka, u které je veden účet správce daně, je povinna sdělit správci daně den, kdy došlo k odepsání platby z účtu příkazce nebo k přijetí platby v hotovosti v bance. Držitel poštovní licence je povinen sdělit přímo nebo prostřednictvím zúčastněné banky správci daně den, kdy přijal hotovost a kdy platbu v hotovosti předal bance, která vede jeho účet.

(3) Úhrada daňových pohledávek má přednost před jinými úhradami.

(4) O dodržení povinností bank a držitele poštovní licence uvedených v odstavcích 2 a 3 je oprávněn se přesvědčovat místním šetřením správce daně, v jehož prospěch byla platba uskutečněna, nebo správce daně jím dožádaný.)

§ 61

Den platby

(1) Za den platby se považuje

1. u bezhotovostních převodů z účtů u banky den, kdy bylo uskutečněno odepsání z účtu daňového dlužníka,

2. u plateb v hotovosti den, kdy banka, pošta nebo jiná oprávněná osoba hotovost přijala nebo převzala.

(2) Banka je povinna připsat platbu na příslušný účet správce daně nejpozději následující pracovní den poté, kdy byla platba z účtu příkazce odepsána nebo kdy byla ve prospěch účtu správce daně v hotovosti bankou přijata. Pokud je účet správce daně veden u jiné banky než účet příkazce, z něhož je platba odepisována nebo pokud byla platba přijata v hotovosti jinou bankou, je banka, která platbu uskutečňuje, povinna převést uhrazovanou částku té bance, u níž je veden účet správce daně ve lhůtě uvedené ve větě první.

(3) Pokud platbu v hotovosti přijala pošta, je povinna předat ji k provedení převodu bance, která vede její účet, nejpozději do dvou pracovních dnů od přijetí platby. Pošta je povinna sdělit přímo nebo prostřednictvím zúčastněné banky správci daně den, kdy přijala hotovost a kdy platbu v hotovosti předala bance, která vede její účet, a to s uvedením identifikace platby a příkazce.

(4) Banka, u které je veden účet správce daně, připíše v jeho prospěch takto převedenou platbu nejpozději následující pracovní den poté, co k těmto peněžním prostředkům získala dispoziční právo. Tato banka je povinna sdělit správci daně den, kdy došlo k odepsání platby z účtu příkazce nebo přijetí platby v hotovosti v bance, a to s uvedením identifikace platby a příkazce.

(5) Při nejasných platbách je banka nebo pošta povinna poskytnout správci daně bezúplatně další zpřesňující údaje o příkazci.

(6) V případě nedodržení lhůt uvedených v odstavcích 2 až 4 je banka nebo pošta povinna uhradit správci daně úrok ve výši diskontní sazby České národní banky platné první den kalendářního čtvrtletí, a to nejpozději do konce následujícího měsíce po dni připsání platby na účet správce daně, s uvedením délky prodlení a zpožděných částek. Úrok se neuplatní, nepřesáhne-li částka této platby 100 000 Kč a zpoždění nepřesáhne pět pracovních dnů.

(7) O dodržení povinností banky nebo pošty uvedených v odstavcích 2 až 6 je správce daně, v jehož prospěch byla platba uskutečněna, oprávněn se přesvědčovat místním šetřením. Nebyla-li dodržena povinnost banky nebo pošty uhradit úrok podle odstavce 6, správce daně jej předepíše platebním výměrem. Úrok se vypočítává z denního úhrnu zpožděných plateb a zaokrouhluje se podle § 46a odst. 4.

(8) Podle předchozích ustanovení postupují přiměřeně spořitelní a úvěrová družstva.

(9) Pro běh lhůt podle tohoto ustanovení se § 14 odst. 6 nepoužije.

§ 62

Evidence daní

(1) Předmětem evidence příjmů, kterou vedou správci daně, je zachycování daňových a platebních povinností, jejich úhrad nebo zániků a z toho vyplývajících daňových přeplatků a nedoplatků. Tyto údaje jsou evidovány na osobních účtech jednotlivých daňových dlužníků odděleně za každý druh daně.

(2) Výše daňové a platební povinnosti je evidována na základě předpisných nebo odpisných poukazů evidovaných ve zvláštním záznamu vydaných předpisných a odpisných poukazů.

((3) Na debetní straně osobních účtů se evidují předpisy a odpisy daňové povinnosti včetně jejich případných oprav. Pokud je odpisným poukazem snižována pouze platební povinnost, je evidována na kreditní straně. Záznamy předpisných a odpisných poukazů se měsíčně uzavírají a porovnávají se stavem zaevidovaným na osobních účtech.)

(3) Na debetní straně osobních účtů se evidují předpisy a odpisy daňové povinnosti včetně jejich případných oprav, jakož i odpisy daňových nedoplatků. Záznamy předpisných a odpisných poukazů se měsíčně uzavírají a porovnávají se se stavem zaevidovaným na osobních účtech.

(4) Platby a vratky daně jsou evidovány na kreditní straně osobních účtů. Podkladem pro evidenci jsou zejména doklady bank a pošt. Vratky daně se mohou uskutečnit jen na základě vydaných platebních poukazů, které jsou evidovány v záznamu vydaných platebních poukazů. Při uzavírání záznamů vydaných platebních poukazů se postupuje obdobně jako při uzavírání záznamů předpisných poukazů.

(5) Správnost evidence na kreditní straně se měsíčně odsouhlasuje podle dokladů bank zasílaných správci daně.

((6) Nedobytný nedoplatek, u něhož je dána možnost, že bude alespoň zčásti vymožen, se eviduje na podrozvahových účtech. Nedoplatky evidované na podrozvahových účtech je třeba exekučně zajistit a vymáhat, jakmile je k tomu dána možnost, nebo alespoň provést takový úkon, jímž se promlčení nedoplatku přerušuje.)

(6) Nedobytný nedoplatek se eviduje na podrozvahovém účtu a je třeba jej zajistit a vymáhat, je-li odůvodněný předpoklad, že se alespoň z části vymůže.

(7) Z údajů evidence daní se daňovým dlužníkům na jejich žádost vystavují potvrzení o stavu jejich osobních účtů a pro potřeby správce daně výkazy nedoplatků.

((8) Ustanovení předchozích odstavců se nevztahuje na daně uplatňované jednorázově.)

((9)) (8)Pro poskytování informací z evidence daní platí přiměřeně ustanovení o nahlížení do daňových spisů.

((10)) (9) Tiskopisy předpisných, odpisných a platebních poukazů a záznamů k nim vydá ministerstvo a současně v nich stanoví jejich náležitosti a další podrobnosti. Ministerstvo upraví v souvislosti se zaváděním výpočetní techniky formu provádění evidence daní obecně závazným právním předpisem.

((11) Částky na zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou daň podle § 71 a částky vymožené podle § 73 odst. 6 písm. c) a d) se přijímají a evidují na zvláštním bezúročném depozitním účtu u správce daně.)

(10) Částky na zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou daň podle § 71 a částky k úhradě daňových nedoplatků podle § 59 odst. 6 se přijímají a evidují na zvláštním bezúročném depozitním účtu u správce daně. Je-li zajištěná daň již vyměřena nebo stala-li se zajištěná daň splatnou, převede se zajištěná částka ve výši potřebné k úhradě zajištěné daně z depozitního účtu na příslušný osobní daňový účet daňového dlužníka, kde se s ní zachází jako s platbou uhrazenou ke dni vyměření daně nebo ke dni její splatnosti. Při převodu vymožené částky se tato částka eviduje na příslušném osobním účtu daňového dlužníka s datem platby evidovaným na depozitním účtu. Exekuční náklady se z této částky uspokojí vždy přednostně, přičemž náhrada hotových výdajů se hradí jako první v pořadí. Mají-li daňové nedoplatky stejné pořadí na různých osobních účtech daňového dlužníka, uspokojí se poměrně. Pokud částka evidovaná na depozitním účtu je vyšší než částka použitá k úhradě daňového nedoplatku na osobním daňovém účtu, rozdíl se vrátí bez žádosti do patnácti dnů daňovému dlužníkovi nebo ručiteli; není-li lhůta k vrácení dodržena, uplatní se ustanovení § 64 odst. 11. Je-li částka na depozitním účtu předmětem rozvrhového řízení podle tohoto zákona nebo zvláštního právního předpisu,³⁴) převádějí se určené částky podle pravomocného rozhodnutí o rozvrhu.

_____

³⁴) Například § 331 až 332, § 337 a násl. občanského soudního řádu.

(§ 63

Daňové nedoplatky a penále

(1) Daňový dlužník je v prodlení, nezaplatí-li splatnou částku daně nejpozději v den její splatnosti.

(2) Penále se počítá za každý den prodlení počínaje dnem následujícím po dni splatnosti až do dne platby včetně, a to ode dne původního dne splatnosti. Daňový dlužník je povinen zaplatit za každý den prodlení penále ve výši 0,1 % z nedoplatku daně. Nedoplatky na poplatcích a příslušenství daně se nepenalizují. Penále stanovené podle tohoto ustanovení se uplatní nejdéle za 500 dnů prodlení; za každý další den prodlení se uplatní penále ve výši 140% diskontní úrokové sazby České národní banky platné v první den kalendářního čtvrtletí.

(3) Z daně, doměřené podle dodatečného daňového přiznání nebo hlášení daňového dlužníka, se vypočte penále podle odstavce 2 poloviční sazbou. Tato sazba 0,05 % penále z rozdílu mezi daní dosud nepravomocně vyměřenou a vyšší daní vyměřenou v odvolacím řízení proti tomuto vyměření, se uplatní také v případech, kdy k tomuto rozdílu došlo v důsledku vyhovění návrhu daňového subjektu v odvolacím řízení. Poloviční sazba penále se uplatní také v případech, kdy plátce daně vybírané srážkou nesprávně sraženou a odvedenou daň nebo zálohu na ní srazí a odvede podle vlastního zjištění dodatečně ve správné výši a o této skutečnosti vyrozumí současně správce daně. Bylo-li zkrácení daně zjištěno správcem daně, penále se vypočte podle odstavce 2 dvojnásobnou sazbou, tj. ve výši 0,2 %. Penalizace záloh končí dnem uplynutí lhůty pro podání daňového přiznání nebo hlášení vztahujícího se ke zdaňovacímu období, které bylo zálohováno. Penále stanovené podle tohoto ustanovení se uplatní nejdéle za 500 dnů prodlení; za každý další den prodlení se uplatní penále ve výši 140% diskontní úrokové sazby České národní banky platné v první den kalendářního čtvrtletí.

(4) Penále je splatné dnem, kdy byly splněny zákonem stanovené podmínky pro jeho uplatnění. Předpis penále sdělí správce daně daňovému dlužníkovi platebním výměrem. Proti platebnímu výměru se daňový dlužník může odvolat do třiceti dnů od jeho doručení. O tomto předpisu se daňový dlužník může vyrozumět kdykoliv, pokud to vyžaduje stav jeho účtu, zejména při daňové exekuci; o předpisu se daňový dlužník zpravidla vyrozumí do třiceti dnů poté, kdy daňový nedoplatek byl zcela vyrovnán, nejpozději však ve lhůtě, v níž se promlčuje vybrání daně. Penále uvedené v platebním výměru je splatné v náhradní lhůtě patnácti dnů ode dne doručení platebního výměru, pokud nebylo již uhrazeno.

(5) Byla-li rozhodnutím o odvolání proti stanovení daně nebo jiným rozhodnutím o daňové povinnosti předepsaná daň zcela nebo zčásti odepsána, odepíše se z úřední povinnosti také penále, které z odepsané daně bylo předepsáno, pokud v rozhodnutí není stanoveno jinak.

(6) Penále se nepředepíše, nepřesáhne-li v úhrnu u jedné daně částku 100 Kč za jedno zdaňovací období nebo za jeden kalendářní rok u jednorázových daní bez zdaňovacího období.

(7) Daňové nedoplatky, jejichž výše v úhrnu nepřesahuje u jednoho daňového dlužníka a jednoho správce daně 50 Kč, nelze vymáhat; dojde-li v důsledku toho k promlčení, nedoplatek se odepíše podle druhu daně, kde byl evidován, a to k tíži příjemce těchto prostředků.)

§ 63

Úrok z prodlení

(1) Daňový dlužník je v prodlení, nezaplatí-li splatnou částku daně nejpozději v den její splatnosti.

(2) Úrok z prodlení se počítá za každý den prodlení počínaje dnem následujícím po dni splatnosti až do dne platby včetně, a to ode dne původního dne splatnosti. Daňový dlužník je povinen zaplatit za každý den prodlení úrok z prodlení ve výši 0,1 % z nedoplatku daně.

(3) U nedoplatků na správních, místních a soudních poplatcích, příslušenství daně a na platebních povinnostech podle § 71 se úrok z prodlení neuplatní.

(4) U nedoplatku zjištěného v důsledku uplatnění dodatečného daňového přiznání se do uplynutí lhůty podle § 41 odst. 2 místo úroku z prodlení podle odstavce 2 uplatní úrok z posečkání podle § 60 odst. 5.

(5) Úrok z prodlení je splatný dnem, kdy byly splněny zákonem stanovené podmínky pro jeho uplatnění. O předpisu úroku z prodlení správce daně daňového dlužníka vyrozumí platebním výměrem; může tak učinit kdykoliv, pokud to vyžaduje stav účtu daňového dlužníka, zejména před vymáháním daňového nedoplatku, zpravidla však do třiceti dnů poté, kdy daňový nedoplatek byl zcela vyrovnán. Nebyl-li úrok z prodlení uvedený v platebním výměru uhrazen, je splatný v náhradní lhůtě do třiceti dnů ode dne doručení platebního výměru. Proti platebnímu výměru se lze odvolat.

(6) Úrok z prodlení u záloh se uplatní do dne splatnosti zálohované daně.

(7) Úrok z prodlení se neuplatní u daňového nedoplatku ode dne úmrtí daňového dlužníka do konce běhu lhůty pro podání daňového přiznání, hlášení nebo vyúčtování právním nástupcem podle § 40 odst. 9 a 20. Není-li v této lhůtě daňový nedoplatek uhrazen, uplatnění úroku z prodlení pokračuje a povinnost úhrady vzniká právnímu nástupci, i když je o něm evidováno na osobním daňovém účtu zůstavitele.

(8) Úrok z prodlení se nepředepíše, nepřesáhne-li v úhrnu u jedné daně částku 100 Kč za jedno zdaňovací období nebo za jeden kalendářní rok u jednorázových daní bez zdaňovacího období.

(§ 64

Přeplatky a úrok

(1) Částka plateb převyšující splatnou daň včetně příslušenství daně, je daňovým přeplatkem.

(2) Přeplatek se použije na úhradu případného nedoplatku u jiné daně nebo, není-li takového nedoplatku, jako záloha na dosud nesplatnou daňovou povinnost na dani, u které přeplatek vznikl. Daňový přeplatek se použije i na úhradu daňového nedoplatku téhož daňového dlužníka u jiného správce daně, u něhož je nedoplatek evidován, požádá-li o to tento správce daně tak, aby tento požadavek došel správci daně, u něhož je evidován daňový přeplatek, ještě před jeho vrácením, nejpozději však do dne lhůty nároku na jeho vrácení. K požadavku se připojí vykonatelný výkaz nedoplatků, které mají být přeplatkem uhrazeny; pokud bude požadavek uplatněn prostřednictvím propojených automatizovaných daňových informačních systémů, stačí předložit vykonatelný výkaz nedoplatků dodatečně do deseti dnů od uplatnění požadavku na úhradu nedoplatků. Požadavku nelze vyhovět, neexistuje-li v době jeho uplatnění vratitelný přeplatek. Úhrada daňových nedoplatků evidovaných u správce daně, u něhož je evidován i daňový přeplatek, má přednost. O převedení přeplatku na úhradu nedoplatku u jiné daně se daňový dlužník vyrozumí. Za den úhrady tohoto nedoplatku se považuje den, který následuje po dni vzniku přeplatku.

(3) O použití přeplatku na úhradu nedoplatku u jiné daně může požádat též daňový dlužník. Je-li této žádosti vyhověno, považuje se za den platby den, který následuje po dni vzniku přeplatku.

(4) Požádá-li daňový dlužník o vrácení přeplatku, přeplatek se vrátí, činí-li více než 50 Kč a nemá-li současně daňový dlužník nedoplatek na jiné dani u téhož správce daně, nebo neuplatnil-li podle odstavce 2 požadavek na úhradu nedoplatku jiný správce daně, a to do třiceti dnů od doručení žádosti, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak. Nemá-li daňový dlužník ke dni podání žádosti u správce daně vratitelný přeplatek, běží lhůta pro jeho vrácení až ode dne následujícího po jeho vzniku, pokud se tak stane nejdéle do šedesáti dnů ode dne podání žádosti. Nevznikle-li do této lhůty vratitelný přeplatek, žádost se zamítne. Za den vrácení přeplatku se považuje den, kdy došlo k odepsání z účtu správce daně. Žádost o vrácení přeplatku nebo jeho přeúčtování je od správních poplatků osvobozena. Vyhoví-li správce daně plně žádosti podle tohoto nebo předchozího odstavce, nemusí sdělovat daňovému dlužníkovi výsledek vyřízení jeho žádosti, pokud o to není v žádosti výslovně požádáno. Za den rozhodnutí o žádosti a současně za den jeho doručení daňovému dlužníkovi se považuje den, který následuje po dni doručení žádosti správci daně.

(5) Nepožádá-li daňový dlužník, jehož daňová povinnost již zcela zanikla, o vrácení daňového přeplatku do šesti let od konce roku, v němž se stal pravomocným poslední předpis daně, na které je přeplatek, nárok na přeplatek zaniká.

(6) Zavinil-li vznik přeplatku správce daně, vrátí přeplatek bez žádosti do patnácti dnů, a vrátil-li jej po stanovené lhůtě, je povinen zaplatit daňovému dlužníkovi úrok z přeplatku ve výši 140 % diskontní úrokové sazby České národní banky platné první den kalendářního čtvrtletí. Je-li vracen přeplatek na žádost po lhůtě stanovené v odstavci 4 nebo nebyla-li dodržena zákonná lhůta pro vrácení u vratitelného přeplatku, který se podle daňového zákona vrací bez žádosti, aniž by zde při vzniku přeplatku bylo zavinění správce daně, náleží daňovému dlužníkovi úrok z přeplatku ve výši 140 % diskontní úrokové sazby České národní banky platné první den kalendářního čtvrtletí. Úrok náleží v těchto případech ode dne následujícího po dni uplynutí zákonné lhůty pro jeho vrácení. Vznikl-li přeplatek zaviněním správce daně, běh zákonné lhůty počne dnem následujícím po původní lhůtě splatnosti daně a s účinností od počátku běhu této lhůty se tento přeplatek použije podle odstavců 2 a 3; pokud došlo ke vzniku přeplatku až po dni původní splatnosti daně, běh zákonné lhůty počne dnem následujícím po dni úhrady daně, v jejímž důsledku došlo ke vzniku přeplatku. Pokud by skutečná přiznaná škoda, způsobená daňovému dlužníkovi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem správce daně,²⁶) byla vyšší než úrok přiznaný podle tohoto ustanovení, přiznaný úrok se na úhradu skutečné škody započítává. Úrok se nepřizná, činí-li méně než 50 Kč.

(7) U lhůt stanovených pro vrácení přeplatku se postupuje též podle § 21 odst. 7 a § 43 odst. 3.

(8) Proti rozhodnutí správce daně o žádosti o vrácení přeplatku může daňový dlužník podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení. Odvolání nemá odkladný účinek.)

§ 64

Daňový přeplatek

(1) Částka plateb převyšující splatnou daň je daňovým přeplatkem.

(2) Přeplatek se použije na úhradu případného nedoplatku u jiné daně, popřípadě na úhradu zajišťovacího příkazu. Pokud existuje odůvodněný předpoklad, že dojde do deseti dnů ode dne, kdy měl být přeplatek na úhradu nedoplatku na jiné dani použit, ke vzniku nedoplatku na dani, kde tento přeplatek vznikl, popřípadě trvá, přeplatek se na úhradu nedoplatku u jiné daně nepoužije. Není-li takového nedoplatku, zůstává vratitelný přeplatek jako platba na dosud nesplatnou daňovou povinnost na dani, u které přeplatek vznikl.

(3) Daňový přeplatek se použije i na úhradu daňového nedoplatku téhož daňového dlužníka u jiného správce daně, u něhož je nedoplatek evidován, požádá-li o to správce daně tak, aby tento požadavek došel správci daně, u něhož je evidován daňový přeplatek, ještě před jeho vrácením, nejpozději však do dne lhůty nároku na jeho vrácení. K požadavku se připojí vykonatelný výkaz nedoplatků, které mají být přeplatkem uhrazeny; pokud se požadavek uplatní prostřednictvím propojených automatizovaných daňových informačních systémů, stačí předložit vykonatelný výkaz

_____

⁽²⁶) Zákon č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem.)

nedoplatků dodatečně do deseti dnů od uplatnění požadavku na úhradu nedoplatků. Požadavku nelze vyhovět, neexistuje-li v době jeho uplatnění vratitelný přeplatek. Úhrada daňových nedoplatků evidovaných u správce daně, u něhož je evidován i daňový přeplatek, má přednost. Stejně se postupuje při úhradě zajišťovacího příkazu.

(4) O převedení přeplatku na úhradu nedoplatku u jiné daně se daňový dlužník vyrozumí. Za den úhrady tohoto nedoplatku se považuje den, který následuje po dni vzniku přeplatku.

(5) Přeplatek, jehož výše nepřesahuje 100 Kč, se nepřevádí na úhradu nedoplatků na jiné dani ani na úhradu zajišťovacího příkazu.

(6) O použití přeplatku na úhradu nedoplatku u jiné daně může požádat též daňový dlužník. Je-li této žádosti vyhověno, považuje se za den platby den, který následuje po dni vzniku přeplatku.

(7) Požádá-li daňový dlužník o vrácení přeplatku, vratitelný přeplatek se vrátí, činí-li více než 100 Kč, a to do třiceti dnů ode dne doručení žádosti. Nemá-li daňový dlužník ke dni podání žádosti u správce daně vratitelný přeplatek, běží lhůta pro jeho vrácení až ode dne následujícího po jeho vzniku, pokud se tak stane nejpozději do devadesáti dnů ode dne podání žádosti. Nevznikne-li do této lhůty vratitelný přeplatek, žádost se zamítne.

(8) Vyhoví-li správce daně v plném rozsahu žádosti podle odstavců 6 nebo 7, nemusí sdělovat daňovému dlužníkovi výsledek vyřízení jeho žádosti, pokud o to není v žádosti výslovně požádán. Za den rozhodnutí o žádosti a současně za den jeho doručení daňovému dlužníkovi se považuje den, který následuje po dni doručení žádosti správci daně.

(9) Proti rozhodnutí správce daně o žádosti o vrácení vratitelného přeplatku může daňový dlužník podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení.

(10) Je-li vracen přeplatek na žádost po lhůtě stanovené v odstavci 7 nebo nebyla-li dodržena zákonná lhůta pro vrácení u vratitelného přeplatku, který se podle zvláštního daňového zákona vrací bez žádosti, náleží daňovému dlužníkovi úrok z přeplatku ve výši 140 % diskontní úrokové sazby České národní banky platné první den kalendářního čtvrtletí. Tento úrok náleží v těchto případech ode dne následujícího po dni uplynutí zákonné lhůty pro vrácení přeplatku.

(11) Zavinil-li vznik přeplatku správce daně, přeplatek se použije ode dne jeho vzniku podle odstavců 2 až 10. Vznikl-li takto vratitelný přeplatek, správce daně, vrátí vratitelný přeplatek bez žádosti do patnácti dnů ode dne zjištění jeho vzniku. Ode dne vzniku tohoto vratitelného přeplatku, náleží daňovému dlužníkovi úrok z přeplatku ve výši 140 % diskontní úrokové sazby České národní banky platné první den kalendářního čtvrtletí. Pokud by skutečná přiznaná škoda, způsobená daňovému dlužníkovi nezákonným

rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem správce daně,³⁵) byla vyšší než úrok přiznaný podle tohoto ustanovení, přiznaný úrok se na úhradu skutečné škody započítává. Úrok se nepřizná, nepřesahuje-li 100 Kč.

(12) Za den vrácení přeplatku se považuje den, kdy došlo k odepsání z účtu správce daně.

(13) Nepožádá-li daňový dlužník, jehož daňová povinnost již zcela zanikla, o vrácení vratitelného přeplatku do šesti let od konce roku, v němž se stal pravomocným poslední předpis daně, na které je přeplatek, přeplatek zaniká.

§ 65

Prominutí daňového nedoplatku

(1) Správce daně může zcela nebo zčásti prominout daňový nedoplatek, byla-li by jeho vymáháním vážně ohrožena výživa daňového dlužníka nebo osob na jeho výživu odkázaných, nebo pokud by vymáhání nedoplatku vedlo k hospodářskému zániku daňového dlužníka, při němž by výnos z jeho likvidace byl pravděpodobně nižší než jím vytvořená daň v příštím daňovém období. Splnění podmínek pro uplatnění tohoto ustanovení zjistí správce daně podle pomůcek.

(2) Rozhodnutí správce daně o prominutí daňového nedoplatku platí jen potud, pokud trvají podmínky, za nichž bylo vydáno. Správce daně osvědčí pominutí podmínek rozhodnutím a současně stanoví lhůtu pro zaplacení nedoplatku. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání, které má odkladný účinek.

(3) Prominutí nedoplatku může být vázáno na podmínky, zejména na povinnost zaplatit část nedoplatku ve stanovené lhůtě.

(4) Důvody rozhodnutí správce daně daňovému dlužníkovi nesděluje.

(5) Proti rozhodnutí o prominutí daňového nedoplatku (není přípustné odvolání) nejsou přípustné řádné opravné prostředky .

§ 66

Odpis daňového nedoplatku pro nedobytnost

1. Daňový nedoplatek může odepsat správce daně z vlastního podnětu, je-li zcela nedobytný. Za nedobytný se považuje nedoplatek, který byl

____

³⁵) Zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád).

bezvýsledně vymáhán na daňovém dlužníkovi i na jiných osobách, na nichž mohl být vymáhán, nebo nevedlo-li by vymáhání zřejmě k výsledku nebo je-li pravděpodobné, že by náklady vymáhání přesáhly jeho výtěžek. Stejně se postupuje, není-li sice daňový nedoplatek nedobytný, avšak jeho vymáhání je spojeno se zvláštními a nepoměrnými obtížemi.

((2) O odpisu pro nedobytnost se daňový dlužník nevyrozumí; jeho dluh trvá dále, dokud není vybrání daně promlčeno.)

(2) O odpisu pro nedobytnost se daňový dlužník nevyrozumí; jeho dluh trvá dále, dokud neuplynula lhůta pro promlčení práva vymáhat daňové nedoplatky. Takto promlčené daňové pohledávky se, i bez námitky promlčení, odepíší z podrozvahového účtu a nevedou se dále v evidenci daní.

§ 67

Zálohy

((1) Záloha je povinná platba na daň, kterou je povinen daňový poplatník platit v průběhu zdaňovacího období, jestliže skutečná výše daně za toto období není ještě známa.)

(1) Záloha je povinná platba na daň, kterou je povinen daňový dlužník platit v průběhu zdaňovacího období, jestliže daň za toto období není ještě známa a neuplynul-li den splatnosti této daně.

((2) Poplatník platí stanovené zálohy na daň

1. v případech určených tímto nebo zvláštním zákonem ve lhůtách a výši takto stanovených,

2. na základě rozhodnutí správce daně.)

2. Daňový subjekt platí stanovené zálohy na daň

1. v případech určených zvláštním daňovým zákonem ve lhůtách a výši takto stanovených,

b) na základě rozhodnutí správce daně.

(3) Po skončení zdaňovacího období se zálohy na daň započítávají na úhradu skutečné výše daně.

(4) Závisí-li změna periodicity nebo výše záloh na poslední známé daňové povinnosti, účinnost změny poslední známé daňové povinnosti nastává následující měsíc po právní moci rozhodnutí o stanovení daně.

(5) V odůvodněných případech může správce daně stanovit zálohy jinak, popřípadě zrušit povinnost daň zálohovat, a to i za celé zdaňovací období. Novým daňovým (subjektům) dlužníkům může správce daně na základě jejich žádosti nebo z moci úřední stanovit zálohy s přihlédnutím k očekávané daňové povinnosti. Proti těmto rozhodnutím lze podat odvolání.

(§ 68

Zvýšení daně

Nebylo-li daňové přiznání nebo hlášení, nebo dodatečné daňové přiznání nebo hlášení o dani podáno včas, může správce daně zvýšit příslušnou vyměřenou daň až o 10 %, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak.)

§ 68

Vybírání daně srážkou

(1) Vybírání daně srážkou zahrnuje postup plátce daně při vybírání nebo srážení daně nebo úhrady na zajištění daně (dále jen ”daň vybíraná srážkou”) stanovený tímto a zvláštním daňovým zákonem.

(2) Plátce daně je povinen daň vybranou srážkou odvést ve lhůtě a výši stanovené tímto nebo zvláštním daňovým zákonem.

(3) Pokud povinnost daň vybrat srážkou nebyla splněna, tj. daň sražena, vybrána nebo odvedena ve stanovené výši a lhůtě, plátce daně tuto daň uhradí v náhradní třicetidenní lhůtě splatnosti, která běží od původního dne splatnosti.

(§ 69

Vybírání daně srážkou

(1) Daň nebo úhradu na zajištění daně, kterou byl plátce daně povinen srazit nebo vybrat z daňového základu, odvede správci daně ve lhůtě stanovené tímto nebo zvláštním zákonem. Pokud tyto daňové částky nebyly sraženy nebo vybrány ve stanovené výši nebo odvedeny ve stanovené lhůtě, předepíše správce daně plátci daně tyto částky k přímému placení. Správce daně může v odůvodněných případech stanovit plátci daně lhůtu pro odvod sražené daně jinak; proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání. Neprovede-li plátce srážku daně nebo nevybere-li daň ve stanovené výši, a to ani dodatečně, je základem pro výpočet daně částka, z níž by po sražení daně zbyla částka, která byla plátcem poplatníkovi vyplacena.

(2) Plátci daně uvedení v odstavci 1 podají vždy po uplynutí kalendářního roku nebo po ukončení činnosti, která je předmětem zdanění, vyúčtování daně na tiskopise vydaném ministerstvem. Vyúčtování se podává místně příslušnému správci daně do třiceti dnů od lhůty, v níž byl plátce daně povinen podat za rozhodné období poslední daňové přiznání nebo hlášení. Pokud u některé daně není stanovena povinnost podávat daňové přiznání nebo hlášení, předkládá se vyúčtování daně do třiceti dnů ode dne, v němž byl plátce daně povinen za rozhodné období odvést poslední daňovou povinnost.

(3) Správce daně údaje ve vyúčtování daně přezkouší porovnáním s údaji ve vlastní evidenci daňových povinností a jejich úhrad, případné rozdíly vyčíslí, ve spolupráci s plátcem daně tyto rozdíly vysvětlí a odstraní je.)

§ 69

Vyúčtování

(1) Správce daně údaje ve vyúčtování daně vybrané srážkou přezkouší porovnáním s údaji ve vlastní evidenci, případné rozdíly vyčíslí, ve spolupráci s plátcem daně tyto rozdíly vysvětlí a protokolárně je odstraní; přílohou protokolu je potvrzené vyúčtování s vyznačením změn. Je-li vysvětlení rozdílů zřejmé a nepochybné a k jejich odstranění není třeba rozhodnutí správce daně, pořídí o tom správce daně úřední záznam a plátce daně o tom vyrozumí potvrzeným stejnopisem vyúčtování s vyznačením oprav. Nejsou-li při přezkoušení vyúčtování zjištěny žádné rozdíly, potvrdí správce daně shodnost údajů a nemusí sdělovat plátci daně výsledek přezkoušení vyúčtování.

(2) Jedná-li se o daň vybranou srážkou, přezkoušením vyúčtování podle odstavce 1 je daň vyměřena, pokud k jejímu vyměření nedošlo již platebním výměrem před podáním vyúčtování. Rozdíl částky uvedené ve vyúčtování a stanovené správcem daně, je splatný v náhradní lhůtě do třiceti dnů ode dne doručení rozhodnutí o vyměření. Proti těmto rozhodnutím lze uplatnit řádné opravné prostředky.

(3) Bylo-li správcem daně stanoveno, že plátce daně vybral srážkou daně vyšší částku, než stanoví zvláštní daňový zákon a současně tento rozdíl nemůže být již vypořádán v rámci správy daní zajišťované plátcem daně podle zvláštního daňového zákona, případný nárok na vrácení tohoto rozdílu může uplatnit jen poplatník, pokud neuplynula lhůta pro vyměření jeho daňové povinnosti. Správce daně místně příslušný plátci daně, u něhož k pochybení došlo, mu poskytne podklady pro uplatnění jeho nároku.

§ 70

Promlčení práva vymáhat daňové nedoplatky

(1) Právo vybrat a vymáhat daňový nedoplatek se promlčuje po šesti letech po roce, ve kterém se stal tento nedoplatek splatným, nestanoví-li tento nebo zvláštní daňový zákon jinak.

((2) Je-li proveden úkon směřující k vybrání, zajištění nebo vymožení nedoplatku, promlčecí lhůta se přerušuje a počíná běžet nová promlčecí lhůta po uplynutí kalendářního roku, ve kterém byl daňový dlužník o tomto úkonu zpraven; daňové nedoplatky lze však vymáhat nejpozději do dvaceti let počítaných od konce roku, ve kterém se stal nedoplatek splatným, s výjimkou daňových nedoplatků zajištěných podle odstavců 4 a 5.)

(2) Bylo-li před uplynutím lhůty podle odstavce 1 správcem daně nebo daňovým dlužníkem zahájeno řízení nebo učiněn úkon, které směřují k vybrání, zajištění nebo vymožení daňového nedoplatku, běží lhůta podle odstavce 1 znovu od konce kalendářního roku, v němž bylo zahájeno řízení nebo učiněn úkon. Daňové nedoplatky lze však vymáhat nejpozději do dvaceti let od konce kalendářního roku, v němž počala běžet lhůta podle odstavce 1 s výjimkou daňových nedoplatků zajištěných podle odstavce 4.

(3) K promlčení se přihlédne jen tehdy, je-li to daňovým dlužníkem namítáno, a jen v rozsahu uplatňované námitky.

((4) Je-li daňový nedoplatek zajištěn na movitých věcech, nemůže se zástavní právo promlčet, má-li věřitel zástavu v držení.)

((5)) (4) Je-li daňový nedoplatek zajištěn zástavním právem na nemovitostech zápisem v příslušné evidenci, nelze do třiceti let po tomto zápisu proti uplatnění zajištěného práva namítat promlčení nedoplatku. Ve stejné lhůtě nelze namítat promlčení daňového nedoplatku, který je zajištěn zástavním právem na věci movité.

((6) Při úspěšném uplatnění námitky promlčení u nedoplatků zajištěných zástavním právem na nemovitostech postupuje správce daně podle § 72 odst. 5.)

(5) Při úspěšném uplatnění námitky promlčení u nedoplatků zajištěných zástavním právem na nemovitostech nebo po uplynutí lhůty pro zánik práva vymáhat daňové nedoplatky, postupuje správce daně podle § 72 odst. 5.

(6) Po dobu výkonu rozhodnutí soudem nebo po dobu řízení o konkursu a vyrovnání se lhůta podle odstavců 1, 2 a 4 pro příslušný daňový nedoplatek staví, a to až do právní moci rozhodnutí o ukončení tohoto řízení.

(7) Daňové nedoplatky, jejichž výše v úhrnu nepřesahuje u jednoho daňového dlužníka a jednoho správce daně 100 Kč, nelze vymáhat; dojde-li v důsledku toho k promlčení, nedoplatek se i bez námitky promlčení odepíše a nevede se dále v evidenci daní, a to podle druhu daně, kde byl evidován, k tíži příjemce těchto prostředků.

(§ 71

Zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou daň

(1) Je-li odůvodněná obava, že úhrada nesplatné nebo dosud nestanovené daně bude v době jejich splatnosti a vymahatelnosti nedobytná nebo že v této době bude vybrání daně spojeno se značnými obtížemi, může správce daně s uvedením důvodů, pro něž pokládá vybrání za ohrožené, vydat zajišťovací příkaz. V zajišťovacím příkaze uloží daňovému subjektu, aby nejdéle do tří dnů v příkaze uvedenou částku daně zajistil ve prospěch správce daně, a to způsobem v příkaze uvedeným, zejména složením jistoty na jeho účet nebo do určené depozitní úschovy.

(2) Složí-li daňový subjekt dostatečnou jistotu, jiné zajištění se neprovede a již provedené zajišťovací úkony správce daně zruší.

(3) Proti zajišťovacímu příkazu se lze odvolat. Odvolání nemá odkladné účinky vůči zajišťovacímu příkazu. Pokud odvolací orgán nerozhodne o odvolání do třiceti dnů po jeho podání, zajišťovací příkaz pozbývá platnosti. Při plnění zajišťovacího příkazu se použijí přiměřeně ustanovení o vymáhání daňových nedoplatků. Pro zajištění úhrady lze užít i přeplatku na jiné dani podle § 64 odst. 2.

(4) Výši dosud nestanovené ohrožené daně určí správce daně prozatímně podle vlastních pomůcek. Není-li nebezpečí z prodlení, může správce daně vyzvat daňový subjekt, aby ve třídenní lhůtě sdělil údaje potřebné pro prozatímní určení daňového základu a daně.)

§ 71

Zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou daň

(1) Je-li odůvodněná obava, že úhrada nesplatné nebo dosud nestanovené daně bude v době její splatnosti a vymahatelnosti nedobytná nebo že v této době bude vybrání daně spojeno se značnými obtížemi, může správce daně s uvedením důvodů, pro něž pokládá vybrání za ohrožené, vydat zajišťovací příkaz. V zajišťovacím příkaze uloží daňovému dlužníkovi, aby do tří dnů v příkaze uvedenou částku daně zajistil ve prospěch správce daně složením jistoty na jeho depozitní účet.

(2) Výši zajišťované dosud nestanovené daně určí správce daně podle vlastních pomůcek. Není-li nebezpečí z prodlení, může správce daně vyzvat daňového dlužníka, aby nejpozději do tří dnů sdělil údaje potřebné pro určení základu daně a daně.

(3) Nejsou-li splněny podmínky pro použití § 48 odst. 5 a pokud není rozhodnuto o odvolání proti zajišťovacímu příkazu do třiceti dnů po jeho doručení příslušnému správci daně, zajišťovací příkaz pozbývá platnosti. Proti zajišťovacímu příkazu nelze uplatnit mimořádné opravné prostředky.

(4) Plnění zajišťovacího příkazu lze vynutit zajišťovací exekucí. Exekučním titulem je vykonatelný zajišťovací příkaz. Při provádění zajišťovací daňové exekuce se přiměřeně použijí ustanovení o provádění uhrazovací daňové exekuce včetně náhrady hotových výdajů. Exekuční náklady za výkon zabavení a za výkon prodeje se neuplatní.

(5) Pominou-li před stanovením daně nebo její splatností důvody, pro které bylo zajištění daně uplatněno, správce daně rozhodnutím tuto novou skutečnost osvědčí a ukončí platnost vydaného zajišťovacího příkazu. Zjistí-li správce daně před stanovením daně nebo před její splatností důvody pro snížení původní výše zajištění, rozhodnutím zajištěnou částku sníží. Tato rozhodnutí správce daně musí být odůvodněna. Vznikl-li v důsledku těchto rozhodnutí přeplatek, správce daně jej vrátí bez žádosti do osmi dnů od vydání rozhodnutí.

(6) Pominou-li důvody pro zajištění daně v důsledku jejího stanovení nebo splatnosti, zajišťovací příkaz pozbývá platnosti. Byla-li však v průběhu platnosti zajišťovacího příkazu zahájena zajišťovací daňová exekuce, která dosud nebyla ukončena, zůstávají uskutečněné exekuční úkony zachovány a pokračuje se v této exekuci jako v uhrazovací daňové exekuci s exekučním titulem ve smyslu § 73 odst. 3 podle důvodu vydání zajišťovacího příkazu, a to nejvýše do původně zajištěné částky; o tom vydá správce daně rozhodnutí, ve kterém označí exekuční titul uhrazovací daňové exekuce nahrazující exekuční titul zajišťovací daňové exekuce, který pozbyl platnosti. Ode dne přechodu na uhrazovací daňovou exekuci náleží správci daně úhrada exekučních nákladů za výkon zabavení a výkon prodeje. Výše úhrady exekučních nákladů se stanoví samostatným rozhodnutím. Převyšuje-li částka, pro níž bylo zajišťování prováděno, stanovenou nebo splatnou daň včetně exekučních nákladů a již vynaložených hotových výdajů, která má být uhrazovací daňovou exekucí vymožena, správce daně uhrazovací daňovou exekuci ve výši tohoto rozdílu bezodkladně zastaví. Byla-li částka, která byla předmětem zajišťovací daňové exekuce nižší než stanovená nebo splatná daň včetně exekučních nákladů a již vynaložených hotových výdajů, která má být uhrazovací daňovou exekucí vymožena, správce daně ve výši tohoto rozdílu bezodkladně zahájí novou uhrazovací daňovou exekuci podle § 73.

§ 72

Zástavní právo

(1) K zajištění daňové pohledávky a jejího příslušenství vzniká podle tohoto zákona zástavní právo k věcem, popřípadě pohledávkám nebo majetkovým právům (např. zaknihované cenné papíry) daňového dlužníka nebo ručitele. Rozhodnutí správce daně o tom, na které věci, popřípadě pohledávky daňového dlužníka nebo ručitele se zástavní právo uplatňuje, se doručí daňovému dlužníku nebo ručiteli, který se proti němu může odvolat ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení. Toto odvolání nemá odkladný účinek.

(2) Rozhodnutí musí obsahovat označení daňové pohledávky a její výši a předmět zástavního práva. Současně se v rozhodnutí uvede den vzniku zákonného zástavního práva, jímž je

1. den doručení zajišťovacího příkazu nebo

2. den doručení rozhodnutí o vyměření daně nebo

3. den splatnosti zálohy na daň.

(3) Rozhodnutí o uplatnění rozsahu zástavního práva zašle správce daně současně podle povahy věci buď katastrálnímu úřadu,(²⁷)) ³⁶) v obvodu jehož územní působnosti se zastavená nemovitost nachází, nebo jinému příslušnému subjektu, popřípadě držiteli zástavy nebo poddlužníkovi. Den vzniku zákonného zástavního práva je dnem rozhodným pro stanovení pořadí záznamu.

(4) Katastrální úřad vyznačí nejpozději následující pracovní den po doručení tohoto rozhodnutí na příslušném listu vlastnictví v katastru nemovitostí, že právní vztahy jsou dotčeny změnou. Od tohoto vyznačení nelze u předmětné nemovitosti platně provádět jakékoliv změny v majetkových dispozicích. Správce daně vyrozumí subjekty uvedené v předchozím odstavci o výsledku řízení a

_____

⁽²⁷))³⁶) § 7 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem.

právní moci rozhodnutí. Katastrální úřad podle výsledku řízení provede záznam o zákonném zástavním právu. Při stanovení pořadí záznamu zákonného zástavního práva je závazný den uvedený v rozhodnutí podle odstavců 2 a 3.

(5) Pominou-li důvody pro zajištění daňové pohledávky včetně příslušenství, pro kterou bylo uplatněno, správce daně rozhodnutím tuto

skutečnost osvědčí. V případě, že rozhodnutím správce daně je původní rozsah

zástavního práva změněn nebo pokud je rozhodnutí o uplatnění rozsahu zástavního práva zrušeno, postupuje se přiměřeně podle předchozích odstavců.

(6) Poddlužníkovi je ode dne doručení rozhodnutí o vymezení rozsahu uplatnění zástavního práva zakázáno pohledávku či jiné majetkové právo, vůči kterému byla zástava uplatněna, zcizit nebo zatížit. Držiteli zástavy je stejně tak zakázáno zástavu vydat daňovému dlužníkovi nebo jiné osobě bez souhlasu správce daně. Poruší-li poddlužník nebo držitel tyto zákazy, ručí správci daně za úhradu daňové pohledávky až do výše hodnoty zástavy.

(7) Držitel zástavy je povinen strpět sepsání věcí, které mají být předmětem zástavního práva, případně jejich zabezpečení.

(8) Pomine-li u držitele zástavy právní důvod držby zástavy, je tuto skutečnost povinen oznámit správci daně s uvedením místa a doby, kdy lze zástavu převzít, a to ve lhůtě do tří dnů ode dne, kdy se o této skutečnosti dozvěděl. Nepřevezme-li správce daně bez zavinění držitele zástavy od něho zástavu do třiceti dnů ode dne podání oznámení, má se za to, že zákaz podle odstavce 6 druhé věty marným uplynutím lhůty pominul.

(9) Při zabezpečení předmětu zástavního práva se použije přiměřeně ustanovení o vymáhání daňových nedoplatků.

(§ 73

Vymáhání daňových nedoplatků

(1) Nezaplatí-li daňový dlužník splatný daňový nedoplatek, včetně nedoplatku na pokutách uložených podle tohoto zákona, v zákonné lhůtě, vyzve ho správce daně, aby daňový nedoplatek zaplatil v náhradní lhůtě, nejméně osmidenní, a upozorní ho, že po uplynutí této náhradní lhůty přikročí bez dalšího k vymáhání daňového nedoplatku. Proti výzvě se lze odvolat ve lhůtě patnácti dnů. Odvolání nemá odkladný účinek.

(2) Vymáhání lze zahájit i bez výzvy, pokud hrozí nebezpečí, že účel vymáhání bude zmařen, nepřistoupí-li se k vymáhání neprodleně.

(3) Vymáhání nedoplatku provádí správce daně, u něhož je daňový dlužník evidován, daňovou exekucí. O provedení exekuce může správce daně požádat též soud.

(4) Exekuční titul pro daňovou nebo soudní exekuci je

1. vykonatelný výkaz nedoplatků,

2. vykonatelné rozhodnutí, jímž se ukládá peněžité plnění,

3. splatná částka zálohy na daň.

(5) Výkaz nedoplatků se sestavuje z údajů evidence daní a musí obsahovat přesné označení daňového dlužníka v prodlení, druh daně, výši nedoplatku na této dani, údaje o původní splatnosti dlužné daně, den k němuž je výkaz nedoplatku sestavován, a doložku vykonatelnosti.

(6) Daňová exekuce se provádí vydáním exekučního příkazu na

1. přikázání pohledávky na peněžní prostředky daňových dlužníků na účtech vedených u bank nebo jiné pohledávky,

2. srážku ze mzdy, jiné odměny za závislou činnost nebo náhrady za pracovní příjem, důchody, sociální a nemocenské dávky, stipendia apod.,

3. prodej movitých věcí,

4. prodej nemovitostí.

(7) Pro výkon daňové exekuce se použije přiměřeně občanského soudního řádu. Ministerstvo v dohodě s Ministerstvem spravedlnosti České republiky upraví obecně závazným právním předpisem podrobnosti postupu při výkonu daňové exekuce, zejména způsoby řešení střetu exekuce soudní a daňové.

(8) Exekuční příkaz se doručuje daňovému dlužníkovi nebo ručiteli a dalším osobám, kterým jsou exekučním příkazem ukládány povinnosti. Všechny tyto osoby mohou proti němu podat do patnácti dnů námitky. O námitkách rozhodne správce daně, který exekuci nařídil. Pokud byla zahájena exekuce podle odstavce 2, je proti exekučnímu příkazu připuštěno odvolání, stejně jako u výzvy podle odstavce 1.

(9) Výkon rozhodnutí může být odložen, žádá-li daňový dlužník nebo ručitel o splátky, o posečkání daně nebo o prominutí daňového nedoplatku, a i bez žádosti, šetří-li se skutečnosti rozhodné pro částečné nebo úplné zrušení výkonu rozhodnutí. Bude-li povolen odklad, již provedené úkony zůstanou zachovány.

(10) Prokáže-li se v průběhu dalšího vymáhání, že bylo vymáháno neoprávněně, náleží daňovému dlužníkovi nebo ručiteli za takto neoprávněně vymožené částky úrok v dvojnásobné výši, než se poskytuje podle § 64 odst. 6. Pokud ještě exekuce trvá, zruší ji správce daně z úřední povinnosti. V případě, že by skutečná přiznaná škoda, způsobená daňovému dlužníkovi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem správce daně,²⁶) byla vyšší než úrok přiznaný podle tohoto ustanovení, přiznaný úrok se na úhradu skutečné škody započítává. Úrok se nepřizná, činí-li méně než 50 Kč.)

§ 73

Vymáhání daňových nedoplatků

(1) Vymáhání se zahajuje výzvou podle odstavce 2 a lze je zahájit i bez výzvy, pokud hrozí nebezpečí, že účel vymáhání bude zmařen, nepřistoupí-li se k vymáhání neprodleně. Vymáhání daňového nedoplatku provádí správce daně uhrazovací daňovou exekucí (dále jen ”daňová exekuce”), nebylo-li výzvě plně vyhověno. Správce daně může též požádat o provedení výkonu rozhodnutí soud (dále jen ”soudní exekuce”).

(2) Nezaplatí-li daňový dlužník splatný daňový nedoplatek ve stanovené lhůtě, nebo ručitel ve lhůtě stanovené podle § 58 odst. 1, vyzve ho správce daně, aby daňový nedoplatek zaplatil v náhradní lhůtě, nejméně osmidenní, a upozorní ho, že po marném uplynutí této náhradní lhůty přikročí bez dalšího k daňové exekuci. Proti výzvě se lze odvolat ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení.

(3) Exekuční titul pro daňovou nebo soudní exekuci je

1. vykonatelný výkaz nedoplatků, nebo

2. vykonatelné rozhodnutí, jímž se ukládá peněžité plnění.

(4) Vykonatelný výkaz nedoplatků se sestavuje z údajů evidence daní a musí obsahovat přesné označení daňového dlužníka v prodlení, druh daně, výši nedoplatku na této dani, údaje o původní splatnosti dlužné daně, den k němuž je výkaz nedoplatku sestavován, a doložku vykonatelnosti, jakož i náležitosti podle § 32 odst. 2 písm. a), b) a g).

(5) Daňová exekuce se zahajuje vydáním exekučního příkazu na

1. přikázání pohledávky na peněžní prostředky daňových dlužníků na účtech u bank, jiné peněžité pohledávky a jiná majetková práva,

2. srážku ze mzdy, jiné odměny za závislou činnost či funkční požitky nebo náhrady za pracovní příjem, důchodu z důchodového pojištění, dávky státní sociální podpory, s výjimkou jednorázové dávky,³⁷) sociální dávky, nestanoví-li zvláštní právní předpis³⁸) jinak, dávek nemocenského pojištění, stipendia (dále jen „srážku ze mzdy“),

3. prodej movitých věcí, nebo

4. prodej nemovitostí.

(6) Exekuční příkaz se doručuje daňovému dlužníkovi a dalším osobám, kterým jsou exekučním příkazem ukládány povinnosti. Jsou-li daňovou exekucí postiženy věci ve společném jmění manželů, doručuje se exekuční příkaz i manželovi daňového dlužníka. Všechny tyto osoby mohou proti němu podat námitky do patnácti dnů ode dne jeho doručení. Pokud byla zahájena daňová exekuce bez výzvy, může se daňový dlužník proti exekučnímu příkazu ve stejné lhůtě odvolat.

(7) Daňová exekuce může být odložena částečně nebo úplně zejména žádá-li daňový dlužník nebo ručitel o posečkání daně nebo o prominutí

_____

³⁷⁾ § 54 odst. 3 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 242/1997 Sb.

³⁸⁾ § 105 odst. 3 zákona č. 100/1988 Sb., o sociální podpoře, ve znění zákona č. 37/1993 Sb.

daňového nedoplatku, a i bez žádosti, šetří-li se skutečnosti rozhodné pro částečné nebo úplné zrušení nebo zastavení daňové exekuce. Nestanoví-li správce daně v rozhodnutí o odložení daňové exekuce jinak, již provedené exekuční úkony zůstanou zachovány. Pominou-li důvody, které vedly k odložení daňové exekuce a nedojde-li k jejímu úplnému zrušení nebo zastavení, osvědčí tuto skutečnost správce daně rozhodnutím.

(8) Správce daně rozhodne o zrušení nebo částečném zrušení prováděné daňové exekuce na žádost nebo z úřední povinnosti, jestliže daňová exekuce

1. byla zahájena, ačkoliv se před jejím zahájením exekuční titul nestal dosud vykonatelným, zanikl nebo byla odložena jeho vykonatelnost,

2. byla zahájena vůči někomu, kdo v daném případě není daňovým dlužníkem, pro daňový nedoplatek, který zanikl nebo zaniklo právo daňový nedoplatek vymáhat ještě před zahájením daňové exekuce,

3. byla zahájena různými způsoby a postačí-li k provedení celkové úhrady daňového nedoplatku pouze některý z nich,

4. postihuje věci, které jsou z jejího provádění vyloučeny, nebo

5. postihuje věc nebo pohledávku, k níž má někdo právo nepřipouštějící provedení daňové exekuce.

(9) Správce daně rozhodne o zastavení nebo částečném zastavení daňové exekuce podle § 27 rovněž v případech

a) kdy výtěžek, kterého bude touto daňovou exekucí dosaženo, nepostačí ani ke krytí exekučních nákladů,

b) kdy by pokračování v daňové exekuci bylo spojeno se zvláštními nebo nepoměrnými obtížemi, nebo

c) nepobírá-li daňový dlužník po dobu nejméně jednoho roku mzdu alespoň v takové výši, aby z ní mohly být srážky prováděny.

(10) Prokáže-li se v průběhu dalšího vymáhání, že bylo vymáháno neoprávněně, náleží daňovému dlužníkovi nebo ručiteli za takto neoprávněně vymožené částky úrok v dvojnásobné výši, než se poskytuje podle § 64 odst. 11. Pokud ještě daňová exekuce trvá, správce daně ji rovněž zruší, a to z úřední povinnosti. V případě, že by skutečná přiznaná škoda, způsobená daňovému dlužníkovi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem správce daně,³⁵) byla vyšší než úrok přiznaný podle tohoto ustanovení, přiznaný úrok se na úhradu skutečné škody započítává. Úrok se nepřizná, činí-li méně než 100 Kč.

(11) Při vymáhání daňových nedoplatků se postupuje přiměřeně podle občanského soudního řádu.

(§ 73a

Exekuční náklady

(1) Exekuční náklady hradí daňový dlužník, pokud exekuce nebyla provedena neoprávněně.

(2) Náhrada exekučních nákladů záleží jednak v náhradě nákladů za výkon zabavení a za výkon prodeje, jednak v náhradě hotových výdajů správce daně. Hotové výdaje exekučních nákladů zálohuje ze svého rozpočtu správce daně a úhrada jejich náhrady daňovým dlužníkem se převede do rozpočtu správce daně.

(3) Náhrada nákladů za výkon zabavení činí 2 % vymáhaného nedoplatku, nejméně však 200 Kč. Bylo-li pro týž nedoplatek vykonáno zabavení několika samostatnými úkony, nebo bylo-li zabavení opakováno, náhrada nákladů za výkon zabavení téhož nedoplatku se počítá jenom jednou.

(4) Náhrada nákladů za výkon prodeje činí 2 % vymáhaného nedoplatku, nejméně však 200 Kč.

(5) Náhrada exekučních nákladů podle odstavců 3 a 4 se počítá z částky zaokrouhlené na celé stokoruny dolů.

(6) Dlužník je povinen k úhradě exekučních nákladů u výkonu zabavení podle odstavce 3 vždy, jakmile k výkonu exekuce pověřený pracovník správce daně nebo soudu oznámil dlužníku nebo jeho zástupci příčinu svého příchodu a sepsal úvodní větu soupisu věcí nebo jakmile byl odeslán exekuční příkaz.

(7) U exekučních nákladů za výkon prodeje podle odstavce 4 je dlužník povinen k jejich úhradě vždy, jakmile došlo k zahájení dražby a byla sepsána úvodní věta dražebního protokolu.

(8) Náhradu hotových výdajů hradí dlužník, i když k výkonu prodeje nedošlo.

(9) Náhradu hotových výdajů hradí dlužník ve skutečné výši do třiceti dnů ode dne, kdy mu jejich výše byla písemně sdělena. Proti tomuto rozhodnutí lze podat námitku podle § 52. Správce daně, kterému svědčí náhrada hotových výdajů, je oprávněn zadržet si z výtěžku exekuce částku v jejich očekávané výši, kterou zúčtuje při rozhodnutí o jejich skutečné výši.

(10) Týká-li se výkon zabavení nebo výkon prodeje více dlužníků nebo je uskutečňován společně a hotové výdaje se těchto případů týkají, rozvrhuje se jejich výše podle poměru jednotlivých vymáhaných nedoplatků.

(11) Náhrada exekučních nákladů podle odstavců 3 a 4 se vymáhá zároveň s nedoplatkem, pro který se exekuce provádí.

(12) Náhrada nákladů řízení se předepisuje na osobní účet daňového subjektu. Pokud správce daně zálohoval exekuční náklady ze svých rozpočtových prostředků, je oprávněn si tyto exekuční náklady uspokojit přímo z osobního účtu daňového subjektu.)

§ 73a

Exekuční náklady

(1) Exekuční náklady hradí daňový dlužník, pokud exekucenebyla provedena neoprávněně nebo zrušena.

(2) Náhrada exekučních nákladů záleží jednak v náhradě nákladů za výkon zabavení a za výkon prodeje, jednak v náhradě hotových výdajů správce daně vynaložených při provádění daňové exekuce. Výši exekučních nákladů sdělí správce daně daňovému dlužníkovi podle okolností buď v exekučním příkazu nebo samostatným rozhodnutím. Hotové výdaje exekučních nákladů zálohuje ze svého rozpočtu správce daně a úhrada jejich náhrady daňovým dlužníkem se převede do rozpočtu správce daně.

(3) Náhrada nákladů za výkon zabavení činí 2 % nedoplatků vymáhaných jedním exekučním příkazem, nejméně však 500 Kč a nejvýše 500 000 Kč. Bylo-li pro týž nedoplatek vykonáno zabavení několika samostatnými exekučními úkony, nebo bylo-li zabavení opakováno, a to i jiným exekučním prostředkem, náhrada nákladů za výkon zabavení téhož nedoplatku se uplatní jenom jednou.

(4) Daňový dlužník je povinen k úhradě exekučních nákladů za výkon zabavení podle odstavce 3 vždy, jakmile pracovník správce daně pověřený k výkonu daňové exekuce oznámil daňovému dlužníkovi nebo jeho zástupci příčinu svého příchodu a sepsal úvodní větu do protokolu o soupisu věcí nebo jakmile byl odeslán exekuční příkaz.

(5) Náhrada nákladů za výkon prodeje činí 2 % nedoplatků vymáhaných jedním exekučním příkazem, nejméně však 500 Kč a nejvýše 500 000 Kč. K úhradě exekučních nákladů za výkon prodeje je daňový dlužník povinen vždy, jakmile došlo k zahájení dražby a byla sepsána úvodní věta dražebního protokolu.

(6) Náhrada exekučních nákladů podle odstavců 3 a 5 se počítá z částky zaokrouhlené na celé stokoruny dolů.

(7) Náhradu hotových výdajů hradí daňový dlužník ve skutečné výši do patnácti dnů ode dne, kdy mu jejich výše byla písemně sdělena. Proti tomuto rozhodnutí lze podat námitku do patnácti dnů ode dne jeho doručení. Správce daně, kterému svědčí náhrada hotových výdajů, je oprávněn zadržet si z výtěžku exekuce částku v jejich očekávané výši, kterou zúčtuje při rozhodnutí o jejich skutečné výši. Náhradu hotových výdajů hradí daňový dlužník, i když k výkonu prodeje nedošlo.

(8) Povinnost úhrady exekučních nákladů nevzniká daňovému dlužníkovi v rozsahu, v jakém byla daňová exekuce nebo jednotlivé exekuční úkony provedeny neoprávněně.

(9) Jsou-li některé exekuční úkony prováděny společně pro více daňových dlužníků správce daně rozvrhne jejich náhradu poměrně podle výše vymáhaných nedoplatků připadajících na jednotlivé daňové dlužníky.

(10) Náhrada exekučních nákladů se vymáhá zároveň s nedoplatkem, pro který se exekuce provádí.

(11) Náhrada exekučních nákladů se předepisuje na osobní účet daňového dlužníka. Pokud správce daně zálohoval exekuční náklady ze svých rozpočtových prostředků, je oprávněn si tyto exekuční náklady uspokojit přímo z osobního účtu daňového dlužníka.

ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ K JEDNOTLIVÝM DRUHŮM DANÍ

§ 74 až 95

zrušeny

USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, ZMOCŇOVACÍ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ

§ 96

(1) Ustanovení tohoto zákona se použije pokud, mezinárodní smlouva, která je pro Českou republiku závazná, neobsahuje odlišnou úpravu.

(2) Ministerstvo může

1. ve vztahu k zahraničí činit opatření k zajištění vzájemnosti nebo odvetná opatření za účelem vzájemného vyrovnání zdanění,

2. rozhodnout ve sporných případech o způsobu zdanění, pokud jde o daňové subjekty se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí.

§ 96a

(1) Pokud správce daně spravuje daně, které nejsou příjmem státního rozpočtu, převádí jejich výnos podle zákonného rozpočtového určení ve lhůtě, která počíná běžet dnem, kdy mu tyto prostředky byly připsány na jeho účet vedený u banky a zaevidovány, pokud je lze současně zaevidovat na osobním účtě daňového dlužníka na jeho splatnou daňovou povinnost, a končí dnem stanoveným ministerstvem.(²⁸)) ³⁹) Jde-li o nejasnou platbu nebo není-li ji možno

^_______

⁽²⁸)) ³⁹) § 35 odst. 2 zákona č. 576/1990 Sb.

zaevidovat na osobním účtě daňového dlužníka z jiných důvodů, počíná běžet lhůta pro převod těchto prostředků dnem následujícím po dni, kdy platbu lze zaevidovat.

(2) Vznikne-li u příjmů podle odstavce 1 daňovému dlužníkovi nárok na vrácení přeplatku, přeplatek bude vrácen z prostředků jeho příjemce. Pro vrácení nebo převedení přeplatku na úhradu jiného nedoplatku platí lhůty stanovené v § 64; příjemci těchto prostředků musí být doručeno rozhodnutí o vrácení nebo převedení přeplatku k provedení úhrady tak, aby do uplynutí celkové lhůty zbývalo nejméně 10 dnů. Má-li příjemce těchto prostředků u správce daně dostatek dosud nepřevedených vlastních prostředků na kterémkoliv svém běžném daňovém příjmu, vrátí nebo převede správce daně přeplatek přímo z těchto prostředků, a rozhodnutí k provedení úhrady příjemci nedoručuje.

(3) Bude-li přeplatek vrácen po lhůtě stanovené v § 64, náleží daňovému dlužníkovi úrok podle § 64 odst. (6) 11; tento nárok přizná a uhradí příjemce prostředků. Došlo-li k opožděnému vrácení v důsledku nedodržení lhůty stanovené v odstavci 2 pro doručení rozhodnutí o vrácení přeplatku, přizná a uhradí správce daně příjemci prostředků poměrnou část za prokázané zpoždění.

(4) Pokud bylo více příjemců prostředků, z nichž má být přeplatek vrácen nebo převeden na úhradu nedoplatku u jiné daňové povinnosti, vrátí nebo převede přeplatek správce daně na úkor kteréhokoliv jejich běžného daňového příjmu. Takto vrácený nebo převedený přeplatek s příjemcem daně zúčtuje při nejbližším převodu těchto prostředků na jeho běžný účet.

(5) Podle tohoto ustanovení se postupuje přiměřeně i u příjmů podle § 1 odst. (4) 5.

§ 97

(Ustanovení části první až šesté a osmé tohoto zákona se použijí, pokud ustanovení části sedmé nebo zvláštní daňový zákon nestanoví jinak.)

(1) Zvláštním daňovým zákonem se rozumí zvláštní zákon, který upravuje daňovou povinnost, celní dluh, popřípadě zákon takto označený.

(2) Ustanovení tohoto zákona se použijí, pokud zvláštní daňový zákon nestanoví jinak.

(§ 98

(1) Rozhodnutí a jiná opatření vydaná správci daně Slovenské republiky platí i na území České republiky, pokud jsou jimi ukládány povinnosti nebo zřizována či osvědčována práva stejného nebo obdobného charakteru, jaká je možno uplatnit podle právních předpisů platných v České republice.

(2) To platí i při změně místní příslušnosti, dožádání a delegaci a při plnění oznamovací povinnosti v rámci součinnosti třetích osob.

(3) Dojde-li k pochybnostem o místní příslušnosti mezi správci daně České republiky a Slovenské republiky a nebudou-li tyto pochybnosti odstraněny jednáním mezi těmito správci daně, rozhodnou o místní příslušnosti v dohodě ministerstva financí České republiky a Slovenské republiky. Je-li místní příslušnost vázána na registraci daňového subjektu, může kterékoliv ministerstvo financí republik požádat o přezkoumání registrace soud.

(4) Ustanovení odstavců 1 a 2 se použijí jen za předpokladu vzájemnosti.)

§ 99

Pro daňové řízení a pro placení příjmů vymezených v § 1 odst. 5 se zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), nepoužije.

§ 100

(Ministerstvo vydá obecně závazné právní předpisy k provedení § 30 odst. 4, § 42 odst. 15, § 55a odst. 2, § 59 odst. 4 a 5, § 62 odst. 10, § 73 odst. 7, § 76, § 80 odst. 2, § 83 odst. 1 a § 88 odst. 1 písm. b) bod 2.)

Ministerstvo vydá k  provedení ustanovení § 21 odst. 4, § 30 odst. 6,

§ 55a odst. 2, § 59 odst. 7, § 62 odst. 9 prováděcí právní předpis.

§ 101

Tento zákon platí i pro řízení zahájené před jeho účinností. Právní účinky procesních úkonů, které nastaly před účinností tohoto zákona, zůstávají však zachovány. Zachována zůstává i místní příslušnost správce daně, která byla u zrušených daní při jejich posledním vyměření.

§ 102

(1) Tento zákon platí také pro zrušené daně, pokud řízení o nich bude konáno ještě po účinnosti tohoto zákona.

(2) Výše penále, přirážek, pokut a dalších sankcí, nesmí přesáhnout částky, které by bylo možno uložit podle dřívějších předpisů vedle zrušené daně.

(3) Pro stanovení a vyměření daně ze mzdy, daně z příjmů z literární a umělecké činnosti, domovní daně, daně z příjmu obyvatelstva, zemědělské daně, důchodové daně a odvodů do státního rozpočtu za rok 1992 a léta předchozí se použijí

1. § 12 až 19 zákona č. 76/1952 Sb., o dani ze mzdy,

2. § 9 až 18 vyhlášky č. 161/1976 Sb., kterou se provádí zákon o dani ze mzdy,

3. čl. II vyhlášky Federálního ministerstva financí č. 86/1984 Sb., o některých opatřeních na úseku daní placených obyvatelstvem,

4. čl. I body 28 až 35 vyhlášky č. 72/1991 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 161/1976 Sb., kterou se provádí zákon o dani ze mzdy, ve znění pozdějších předpisů,

5. čl. I body 21 až 24 vyhlášky č. 49/1992 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 161/1976 Sb., kterou se provádí zákon o dani ze mzdy, ve znění pozdějších předpisů,

6. výnos Federálního ministerstva financí č.j. V/1-7 393 ze dne 15. 5. 1987 o prominutí důsledků opožděného předložení průkazu o počtu vyživovaných osob pro účely daně ze mzdy,

7. § 5, § 9 až 12 zákona č. 36/1965 Sb., o dani z příjmů z literární a umělecké činnosti, ve znění zákona č. 160/1968 Sb.,

8. § 6, § 11 až 13 vyhlášky č. 184/1968 Sb., k provedení zákona o dani z příjmů z literární a umělecké činnosti, ve znění pozdějších předpisů,

9. zákon č. 143/1961 Sb., o domovní daní, ve znění zákona č. 129/1974 Sb.

10. vyhláška č. 144/1961 Sb., kterou se provádí zákon č. 143/1961 Sb., o domovní dani,

11. vyhláška č. 14/1968 Sb., o úlevách na domovní dani, ve znění vyhlášky č. 101/1976 Sb.,

12. nařízení vlády č. 82/1978 Sb., o osvobození obytných domů s byty v osobním vlastnictví od domovní daně, a nařízení vlády č. 579/1990 Sb., o úlevách na domovní dani,

13. opatření Ministerstva financí České republiky ze dne 21. června 1991 k odstranění nesrovnalostí při vyměřování domovní daně, vyhlášené v částce 55/1991 Sb.

14. § 17 a 20 zákona č. 389/199O Sb., o dani z příjmu obyvatelstva,

1. § 25 odst. 1 až 4, 6 až 8 a 12 a § 32 odst. 1 zákona č. 172/1988 Sb., o zemědělské daní,

15. § 14 odst. 1 až 4 a 9 a § 18 odst. 1 zákona č. 157/1989 Sb., o důchodové daní,

16. § 14 odst. 1 až 4 a 8 a § 18 odst. 1 zákona č. 156/1989 Sb., o odvodech do státního rozpočtu.

(4) Ustanovením § 63 odst. 2 není dotčen dosavadní postup podle § 26 odst. 2 zákona České národní rady č. 146/1984 Sb., o notářských poplatcích.

§ 102a

Pro stanovení záloh v roce 1993 se za poslední známou daňovou povinnost podle § 77 považuje

a) u daně z příjmů fyzických osob poslední známá daňová povinnost podle zákona č. 76/1952 Sb., o dani ze mzdy, ve znění pozdějších předpisů, a to pouze v případech, jde-li o příjmy plynoucí ze zahraničí zdaňované na základě přiznání, dále poslední známá daňová povinnost podle zákona č. 389/1990 Sb., o dani z příjmů obyvatelstva, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 36/1965 Sb., o dani z příjmů z literární a umělecké činnosti, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 157/1989 Sb., o důchodové dani, ve znění pozdějších předpisů,

b) u daně z příjmů právnických osob poslední známá daňová povinnost podle zákona č. 156/1989 Sb., o odvodech do státního rozpočtu, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 157/1989 Sb., o důchodové dani, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 172/1988 Sb., o zemědělské dani, ve znění pozdějších předpisů.

§ 102b

Zjistí-li poplatník po uplynutí lhůty pro podání přiznání k dani (vyúčtování) za rok 1992 a 1993, že daňová povinnost u daně z příjmů obyvatelstva, u důchodové daně, u odvodů do státního rozpočtu a u zemědělské daně, nebo u daně z příjmů fyzických osob a daně z příjmů právnických osob má být nižší, než uvedl v přiznání k dani (vyúčtování), může podat dodatečné přiznání k dani (vyúčtování) na tuto nižší daňovou povinnost nejpozději do 31. prosince 1994. V případě přeplatku na dani se postupuje podle § 64.

§ 103

Není-li ve zvláštním zákoně stanoveno jinak, daňové subjekty zaregistrované u správce daně podle dosavadních předpisů splní svoji registrační povinnost podle tohoto zákona do 30. června 1993.

§ 103a

Odpočet daně z obratu, vzniklý z uplatnění daně u hmotného majetku a zásob při přechodu na systém daně z přidané hodnoty podle § 51 a 52 zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, který přesáhne u plátce daně 1 000 000 Kč, vrátí se v průběhu roku 1993 buď ve stejných měsíčních, nebo čtvrtletních částkách podle zdaňovacího období konkrétních plátců daně. Přesáhne-li tato částka daňovou povinnost běžného zdaňovacího období, vrátí se rozdíl bez žádosti do konce kalendářního měsíce, v němž je podáno daňové přiznání na běžné zdaňovací období, pokud nebude částka použita na úhradu nedoplatků na jiné dani téhož daňového subjektu.

§ 103b

(1) Pokud jsou převáděny v roce 1993 prostředky podle § 61 odst. 2 mezi bankami prostřednictvím České národní banky, je povinna banka, která vede účet daňového dlužníka, převést uhrazovanou částku bance, u které je veden účet správce daně, do dvou pracovních dnů poté, kdy byla platba z účtu odepsána.

(2) Neumožňuje-li prokazatelně bankám jejich současný informační systém plnit oznamovací povinnost o dni odepsání platby z účtu daňového dlužníka podle § 61 odst. 2, bude správce daně považovat nejdéle v období do 31. prosince 1993 za den platby třetí pracovní den, předcházející dnu připsání platby na účet správce daně. V pochybnostech zjistí skutečný den odepsání správce daně ve spolupráci s bankou daňového dlužníka a s daňovým dlužníkem.

§ 104

(1) Kolkové známky vydané před účinností tohoto zákona na základě zmocnění v zákoně č. 105/1951 Sb., o správních poplatcích, zůstávají v platnosti i po dni účinnosti tohoto zákona.

(2) Ukončení jejich platnosti stanoví ministerstvo obecně závazným právním předpisem, kterým současně stanoví způsob a lhůty pro vypořádání nespotřebovaných zásob těchto kolkových známek.

§ 105

Rozhodnutí o počtu vyživovaných osob vydaná správcem daně pro účely daně ze mzdy, která byla vydána podle zákona č. 76/1952 Sb., o dani ze mzdy, a prováděcí vyhlášky Federálního ministerstva financí, Ministerstva financí České socialistické republiky a Ministerstva financí Slovenské socialistické republiky č. 161/1976 Sb., kterou se provádí zákon o dani ze mzdy, ve znění pozdějších předpisů, pozbývají platnosti pro zdanění mezd za období od účinnosti tohoto zákona.

§ 106

Zrušuje se

1. § 27 odst. 1 písm. b) zákona České národní rady č. 200/1990 Sb., o přestupcích,

2. § 4 odst. 1 až 4 zákona České národní rady č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech,

3. vyhláška Ministerstva financí č. 16/1962 Sb., o řízení ve věcech daní a poplatků,

4. výnos Ministerstva financí České republiky č.j. 154/22334/76 ze dne 9. 11. 1976 o vymezení oprávnění krajských finančních správ k povolování úlev na penále za opožděné nebo neúplné platby odvodu za odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě,

5. výnos Ministerstva financí České republiky č.j. 154/3021/81 ze dne 16.2.1981 o vymezení oprávnění krajských finančních správ k povolování úlev na penále za opožděné nebo neúplné platby odvodů za odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě.

K čl. II zákona č. 323/1996 Sb.

Čl. II.

Ve všech případech, kdy nebyl předpis penále daňovému dlužníku sdělen platebním výměrem do dne účinnosti tohoto zákona, uplatní se od jeho účinnosti pro předpis penále od 1. ledna 1993 ustanovení § 63 odst. 2 a 3.

§ 107

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.

X X X

Zákon České národní rady č. 35/1993 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1993. Zákon č. 157/1993 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. června 1993. Zákon č. 302/1993 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1994. Zákon č. 315/1993 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1994. Zákon č. 323/1993 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1994. Zákon č. 85/1994 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. června 1994. Zákon č. 255/ /1994 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1995. Zákon č. 59/1995 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. května 1995. Zákon č. 118/1995 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. října 1995. Zákon č. 323/1996 Sb. nabyl účinnosti dnem 31. prosince 1996. Zákon č. 61/1997 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. července 1997. Zákon č. 242/1997 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1998. Zákon č. 91/1998 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. srpna 1998. Zákon č. 168/1998 Sb. nabyl účinnosti dnem 31. července 1998. Zákon č. 29/2000 Sb. nabyl účinnosti 1. července 2000.

Čl. II

Přechodná ustanovení

1. Ustanovení § 46b zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění tohoto zákona se použije v případech daňových přiznání nebo dodatečných daňových přiznání, pro jejichž podání uplynula lhůta po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

2. Ustanovení § 46c odst. 1 písm. a) a b) a § 63 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění tohoto zákona se použijí vůči částkám daně, jejichž původní den splatnosti nastal až po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Penále, vzniklé před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se eviduje podle právní úpravy platné v době jeho vzniku.

3. Ustanovení § 46c odst. 1 písm. c) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění tohoto zákona se použije v případech dodatečného snížení daňové ztráty stanovené na základě daňového přiznání, pro jehož podání uplynula lhůta po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

4. Pro posouzení běhu lhůt se ustanovení § 47 a § 70 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění tohoto zákona použití až pro lhůty, jejichž běh započne nejdříve v den účinnosti tohoto zákona.

5. Ručení podle ustanovení § 58 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění tohoto zákona lze uplatnit jen v případech, kdy ke splnění podmínek pro jeho uplatnění došlo až v důsledku trestných činů spáchaných po nabytí účinnosti tohoto zákona.

6. Ustanovení § 59 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění tohoto zákona se použije až pro penále uplatněné podle § 46c zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění tohoto zákona a čl. II bod 2 a 3 tohoto zákona.

7. Obsahuje-li zvláštní daňový zákon ustanovení o penále podle dosavadního znění § 63 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 323/1992 Sb., považuje se toto ustanovení za ustanovení o úroku z prodlení.

8. Řízení a úkony zahájené přede dnem účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.

9. Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění tohoto zákona platí také pro odvody, notářské poplatky a místní poplatky, pokud řízení o nich bude konáno ještě po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

Čl. III

Předseda vlády se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, jak vyplývá ze zákonů jej měnících.

ČÁST DRUHÁ

Změna zákona o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců

Čl. IV

Zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky se mění takto:

§ 3

Základní ustanovení

(1) Daňové poradenství fyzické nebo právnické osobě (dále jen "klient") poskytuje daňový poradce.

(2) Daňovým poradcem je fyzická osoba, zapsaná v seznamu daňových poradců (dále jen "seznam"); seznam vede komora.

(3) Daňové poradenství se poskytuje na základě smlouvy uzavřené mezi daňovým poradcem a klientem. Za poskytnutí daňového poradenství náleží daňovému poradci odměna, jejíž výši si obě smluvní strany dohodnou. Dohoda, kterou je odměna za poskytnutí daňového poradenství sjednána jako podíl na docíleném snížení daně, daňové úspoře nebo daňové úlevě, popřípadě jako podíl na ukazatelích výsledku činnosti, nebo je sjednána formou věcného

plnění, je neplatná.

((4) Činí-li daňový poradce právní úkony jménem klienta, má postavení zástupce podle zvláštních předpisů.³))

(4) Daňovým poradcem je také právnická osoba zapsaná v seznamu daňových poradců, pokud předmětem jejího podnikání je výkon daňového poradenství a ve které nadpoloviční většina hlasovacích práv náleží fyzickým osobám, zapsaným do seznamu daňových poradců. U akciové společnosti musí být základní jmění společnosti tvořeno akciemi vydanými na jméno, přičemž majiteli více než 50 % musí být fyzické osoby, zapsané do seznamu daňových poradců.

((4)) (5) Činí-li daňový poradce právní úkony jménem klienta, má postavení zástupce podle zvláštních předpisů.³)

§ 4

Oprávnění k výkonu daňového poradenství

(1) Právo vykonávat daňové poradenství nabývá fyzická osoba dnem zápisu do seznamu. K tomuto dni se vydá daňovému poradci osvědčení o zápisu do seznamu (dále jen "osvědčení").

_____

³) Např. § 10 zákona České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.

(2) Fyzickou osobu je komora povinna zapsat do seznamu po složení kvalifikační zkoušky nejpozději však do konce měsíce následujícího po měsíci, v němž fyzická osoba zkoušku složila.

(3) Právo vykonávat daňové poradenství daňový poradce pozbývá

a) dnem, ke kterému je daňový poradce ze seznamu vyškrtnut, nebo

b) dnem, ke kterému je daňovému poradci výkon daňového poradenství pozastaven, nejdříve však dnem, kdy bylo daňovému poradci doručeno rozhodnutí podle písmene a) nebo b).

(4) Právnickou osobu, která doloží splnění podmínek podle § 3 odst. 4 zapíše komora nejdéle do 30 dnů ode dne doložení splnění poslední podmínky do seznamu daňových poradců.

(5) Ustanovení odstavce 1 se použije i pro právnické osoby.

§ 10

Orgány komory

(1) Komora má tyto orgány:

a) valnou hromadu členů komory (dále jen "valná hromada"),

b) presidium,

c) dozorčí komisi,

d) disciplinární komisi,

e) zkušební komise.

(2) Komora může podle potřeby vytvářet i další orgány.

(3) Funkce v orgánech komory jsou čestné. Za jejich výkon náleží daňovému poradci jen náhrada výdajů.

(4) Nejvyšším orgánem komory je valná hromada. Valná hromada volí orgány komory uvedené v odstavci 1 písm. b) až d). Člen dozorčí komise nemůže být členem orgánů komory uvedených v odstavci 1 písm. b), d) a e). Podrobnosti o volbách orgánů komory stanoví volební řád.

(5) Právo zúčastnit se jednání valné hromady mají všichni členové komory. Člen komory může písemně pověřit jiného člena komory, aby ho zastupoval na valné hromadě; takto zastoupený člen se považuje za přítomného na valné hromadě.

((6) Valná hromada se může platně usnášet jen tehdy, je-li přítomna nadpoloviční většina všech členů komory. K platnosti usnesení je potřebný souhlas nadpoloviční většiny přítomných členů komory.)

(6) Valná hromada je schopna usnášení je-li přítomna alespoň třetina všech členů komory. Není-li valná hromada schopna usnášení, svolá presidium do 2 měsíců valnou hromadu znovu; takto svolaná valná hromada je schopna usnášení, pokud je přítomna alespoň desetina všech členů komory. K platnosti usnesení je potřebný souhlas nadpoloviční většiny přítomných členů komory.

(7) Není-li tímto zákonem stanoveno jinak, přezkoumává valná hromada rozhodnutí orgánů komory.

(8) Podrobnosti o organizaci komory, o jejích orgánech a jejich působnosti, jakož i podrobnosti o počtu členů presidia, dozorčí komise a disciplinární komise, stanoví stanovy komory.

§ 11

Komora zejména

1. chrání a prosazuje oprávněné zájmy daňových poradců v České republice,

2. vytváří předpoklady pro zvyšování kvalifikace a profesionální úrovně daňových poradců,

3. dohlíží na řádný výkon daňového poradenství a usměrňuje činnost daňových poradců v souladu s obecně závaznými právními předpisy,

4. vydává stanovy, volební řád a disciplinární řád,

5. po dohodě s ministerstvem vydává zkušební řád,

6. vede seznam a zajišťuje zveřejňování potřebných údajů,

7. vydává fyzickým a právnickým osobám osvědčení o zápisu do seznamu,

8. rozhoduje o žádosti o vykonání kvalifikační zkoušky a provádí kvalifikační zkoušku,

9. rozhoduje o sankcích podle tohoto zákona,

10. určuje na vyžádání správce daně do třiceti dnů daňového poradce, kterého správce daně ustanoví zástupcem pro daňové řízení.^3a)

_____

^3a) § 10 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.

ČÁST TŘETÍ

Změna celního zákona

Čl. V

Zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění zákona č. 113/1997 Sb. se mění takto:

§ 320

Nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, platí pro řízení před celními orgány

a) ve věcech celních přestupků obecné předpisy o přestupcích,^5a)

b) při rozhodování o propuštění zboží do navrženého režimu nebo o ukončení režimu, do kterého bylo zboží propuštěno a o vyměřování a vybírání cla, daní a poplatků, vybírání pokut a skladného a vymáhání nedoplatků obecné předpisy o správě daní a poplatků,¹¹) s výjimkou ustanovení § 4, § 5 odst. 3, § 6, (11, 20, 33 a 34, 36 až 41, 44 a 45), § 6a odst. 4, § 10 odst. 9, § 11, 20,33, § 34 odst. 5 až 8, 10, 14, 17 a 19, § 36 až 42, 44 a 45, (§ 46 odst. 1, 2, 3, 4, 5, 6 a 9), § 46 odst. 2, 4, 6 až 9, § 46b, 46c, (§ 47, 51, 55a, § 57 odst. 1, 2 a 5), § 51, 55a, 58, (§ 59 odst. 3, 4, 5 a 6), § 59 odst. 2, (§ 62, § 63 odst. 3, § 64 a 65, 67 až 72, 76) § 62, § 63 odst. 4, 6 a 7, § 65, 67 až 71, § 72 odst. 1 až 3 a části osmé,

c) v ostatních věcech obecné předpisy o správním řízení.¹²)

____

^5a) Zákon ČNR č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

¹¹) Zákon ČNR č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

¹²) Zákon č. 71/1967 Sb.

ČÁST ČTVRTÁ

ÚČINNOST

Čl. VI

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2001.