Důvodová zpráva k Vládní návrh zákona o odpadech - EU

Návrh zákona o odpadech představuje v poměrně krátkém časovém období již třetí návrh souhrnné úpravy českého práva na úseku odpadového hospodářství.

Právní úprava nakládání s odpady byla na území našeho státu v podstatě vytvořena až po roce 1989. Prvním právním předpisem, který tento úsek souhrnně upravoval, byl zákon č. 238/1991 Sb., o odpadech, který spolu se zákony na něj navazujícími a prováděcími nařízeními vlády a vyhláškami Ministerstva životního prostředí nastolil právní režim odpadového hospodářství u nás. Tento zákon, který vykazoval z dnešního pohledu značné nedostatky, byl pak nahrazen současně platným zákonem č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění zákona č. 167/1998 Sb., zákona č. 352/1999 Sb. a zákona č. 37/2000 Sb. Ani tento zákon se však neukázal jako ideální, respektive plně vyhovující požadavkům praxe a Evropské unie. ⁠‌‌‌​​‌​‌​​‌‌​​‌‌⁠

Návrh zákona svěřuje kompetence jak krajům, tak okresním úřadům, neboť v době předpokládaného nabytí účinnosti zákona o odpadech by oba tyto orgány měly fungovat vedle sebe.

Platnou právní úpravu nakládání s odpady na území České republiky představuje zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění zákona č. 167/1998 Sb., zákona č. 352/1999 Sb. a zákona č. 37/2000 Sb.

K provedení zákona o odpadech byly vydány:

I když stávající zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech, je zákonem novým, projevily se již nedlouho po jeho účinnosti zásadní vady, které brání jeho účinné aplikaci v praxi. Jedná se především o ekonomické nástroje při nakládání s komunálními odpady a vypuštění programů odpadového hospodářství jako základního nástroje řízení nakládání s odpady na všech stupních. Tyto problémy se částečně pokusila odstranit poslanecká novela zákona o odpadech č. 37/2000 Sb. Tato novela však jakkoliv dobře míněná obsahuje řadu legislativních nedostatků, které ztěžují její fungování v praxi.

Hlavním důvodem pro přípravu zcela nového zákona o odpadech je nicméně nutnost harmonizace právních předpisů ČR s předpisy Evropského společenství v souvislosti s urychlováním přípravy vstupu ČR do EU. Z předpisů ES se sice vycházelo již při přípravě zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, a jeho prováděcích předpisů, analýza jejich vzájemného souladu však ukázala řadu závažných rozdílů a nepřesností, které je nutno v procesu příprav na přijetí do EU odstranit.

I když již při přípravě zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech (ale i předchozího zákona), se vycházelo z příslušných směrnic ES, v dalších fázích legislativního procesu došlo ke zkreslení některých definic, včetně vlastní definice odpadu.

Návrh nového zákona o odpadech plně respektuje pojmy a definice ze směrnic ES, přičemž využívá i platné právní úpravy vyspělých států EU (SRN a Rakouska).

Rozdíly oproti směrnicím ES v současném zákoně o odpadech se zejména objevují ve vymezení nebezpečných odpadů, Katalogu odpadů, v definicích využití, úpravy a odstranění odpadů a především v jejich velké obecnosti.

Hlavním cílem nového zákona nadále zůstává stanovení a dodržování pravidel pro nakládání s odpady. V nich se zcela zřetelně podporuje využívání odpadů před jejich pouhým odstraněním, zejména pokud jde o ukládání odpadů na skládky.

Samostatný pojem „druhotná surovina“ mezi základními pojmy navrhovaného zákona zahrnut není, neboť je nahrazen pojmem „materiálové využití odpadu“, který se používá v předpisech ES. Obsahově však pojem „materiálové využití odpadu“ naplňuje u nás užívaný termín „druhotná surovina“. Pro zdůraznění vztahů obou pojmů „materiálové využití“ – „druhotná surovina“ je pojem druhotná surovina citován v rámci definice pojmu „materiálové využití“. Pojem „druhotná surovina“ není mezi základními pojmy navrhovaného zákona zahrnut také proto, aby nedošlo při jeho aplikaci ke kolizním výkladům ukončení cyklu nakládání s odpady. Nakládání s odpady je ukončeno až jejich využitím nebo odstraněním, které jsou definovány v § 4 písm. l) a o)., ale především v přílohách č. 3 a 4 k zákonu, které jsou v plném souladu s výše uvedenou směrnicí EU.

Zpřesňují a doplňují se pravidla nakládání s odpady, která by měla zajistit ochranu před jejich nepříznivými účinky.

K nejzákladnější povinnosti patří, že každý, kdo nakládá s odpady, může tak činit jen v rámci daného zákona a přepisů vydaných k jeho provedení. Nelegální nakládání s odpady je sankcionováno. Zákon tak zároveň omezuje (v souladu s článkem 11 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) práva vlastníka věci, která je odpadem.

Nově se v souladu s požadavkem směrnic ES zavádí pro původce a oprávněné osoby, které splňují podmínky stanovené zákonem, povinnost určit odpadového hospodáře, prostřednictvím kterého zajišťují odborné nakládání s odpady.

Ohlašovací povinnost se rozšiřuje o podrobnější sledování vybraných druhů odpadů a na zařízení k nakládání s odpady a zařízení a látky s obsahem PCB.

Směrnice ES vyžadují plánování nakládání s odpady především na národní úrovni. Návrh zákona tento požadavek plně respektuje a stanoví diferencovaně povinnosti pro všechny stupně a články řízení (správní úřady, původci odpadů, obce).

Řada směrnic, které byly v ES vydávány postupně podle naléhavosti problému s danou komoditou, není v současně platném zákoně o odpadech samostatně zohledněna, ale je řešena obecně v rámci nakládání s odpady a v prováděcích předpisech. Jedná se o tyto výrobky, odpady a zařízení:

I tyto komodity jsou v návrhu zákona zpracovány samostatně, i když s maximální snahou o jednotný přístup řešení.

Ačkoliv stávající zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech, z nařízení Rady (EHS) č. 259/93 ve znění nařízení Rady (ES) č. 120/97 a 2408/98 a navazujících předpisů ES, zejména nařízení Komise č. 1547/1999, které implementuje závazky Basilejské úmluvy o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování (včetně její změny a přílohy VII), a rozhodnutí Rady OECD C(92)39/FINAL o pohybu odpadů určených k operacím využití přes hranice států, vychází, obsahuje nicméně určité odchylky ve prospěch našeho státu dané nižší úrovní ekonomiky. Jedná se např. o zúžení „zeleného seznamu odpadů“, tj. těch odpadů, které jsou volně obchodovatelným zbožím.

Předkládaný návrh zákona o odpadech problematiku dovozu, vývozu a tranzitu odpadů upravuje v souladu s výše uvedenými předpisy již bez jakýchkoliv odchylek.

Při expertních jednáních (screening) mezi Českou republikou a Evropskou komisí k porovnání souladu české legislativy a legislativy zemí Evropské unie (únor 1999) byla otázka autorizací probírána v souvislosti s tím, že zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů, při nakládání s nebezpečnými odpady rozlišuje, odlišně od zemí EU, dvojí režim – režim souhlasu k nakládání s nebezpečnými odpady a režim autorizace k nakládání se zvlášť nebezpečnými odpady. Ačkoliv bylo stanoveno, že se pravděpodobně nejedná přímo o rozpor s předpisy ES, vyvolává tento institut na straně ES určité pochybnosti.

Vzhledem k tomu a vzhledem k právním nedokonalostem systému autorizace, které se objevily během jeho fungování v praxi, se navrhuje v novém zákoně o odpadech tento institut vypustit. Nakládat s nebezpečnými odpady bude podle nového zákona o odpadech možné pouze se souhlasem příslušného orgánu státní správy, přičemž ochranu životního prostředí při nakládání se zvlášť nebezpečnými odpady je možné zabezpečit stanovením přísnějších podmínek pro udělení tohoto souhlasu a není nutné zavádět zvláštní systém autorizace. Rovněž tak se počítá s novelou trestního zákona, která by měla postihnout některé případy nakládání s nebezpečnými odpady v rozporu se zákonem.

Promítnutí navrhované právní úpravy do právního řádu ČR, zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem ČR, jejími mezinárodními závazky a právem Evropské unie

Právní úprava nakládání s odpady (odpadového hospodářství) bude řešena novým zákonem o odpadech, který bude upravovat práva a povinnosti právnických osob a fyzických osob v odpadovém hospodářství a stanoví pravomoc a působnost správních úřadů, krajů a obcí v této oblasti. Kromě povinností právnických osob a fyzických osob při nakládání s odpady obecně, bude řešit i nakládání s vybranými výrobky a odpady v souladu se směrnicemi ES včetně zpětného odběru stanovených výrobků. Novým zákonem o odpadech budou upraveny i ekonomické nástroje směřující k ekonomicky únosnému a ekologicky optimálnímu nakládání s odpady.

Novým zákonem o odpadech bude zrušen stávající zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění zákona č. 167/1998 Sb., zákona č. 352/1999 Sb. a zákona č. 37/2000 Sb. a k němu vydané prováděcí předpisy.

Mezi právními předpisy, k nimž se návrh zákona o odpadech váže, je potřeba zmínit zejména zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší), ve znění pozdějších předpisů, vyhlášku č. 117/1997 Sb., kterou se stanovují emisní limity a další podmínky provozování stacionárních zdrojů znečišťování a ochrany ovzduší, zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, vyhlášku Českého báňského úřadu č. 99/1992 Sb., o zřizování, provozu, zajištění a likvidaci zařízení pro ukládání odpadů v podzemních prostorech, zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, zákon ČNR č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů.

Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.

Basilejská úmluva o řízení přeshraničního pohybu nebezpečných odpadů a jejich zneškodnění 293A0216/02/ Basel Convention on the Control of transboundary movements of hazardous wastes and their disposal, přijatá Rozhodnutím 393 D 0098 (Rozhodnutí o přijetí BÚ) a doplněná 297A 1004 (01) (zákaz vývozu nebezpečných odpadů mimo OECD a Lichtenštejnsko).

Navrhované řešení je v souladu s právními předpisy a akty ES i se závěry screeningu. Podrobné porovnání navrhované právní úpravy s předpisy ES je v příloze k této důvodové zprávě.

Dokumenty Evropského společenství relevantní pro Českou republiku v oblasti nakládání s odpady jsou zejména:

Směrnice Rady 87/217/EEC o prevenci a omezování znečištění životního prostředí azbestem.

Hlavním nástrojem komunitární legislativy v oblasti nakládání s odpady jsou směrnice, rozhodnutí a nařízení. Členské země jsou povinny do stanoveného data přijmout taková legislativní a administrativní opatření, aby bylo dosaženo stanovených cílů a požadavků směrnic a rozhodnutí vydaných na základě zmocnění těchto směrnic. Nařízení Rady pak vstupují v platnost pro nového člena dnem jeho přistoupení k ES. Současně platné směrnice Rady ES jsou cíleny jednak na dosažení obecných požadavků a cílů nakládání s odpady a nebezpečnými odpady (rámcové směrnice), jednak jsou specificky zaměřeny na technické požadavky a podmínky povolování provozu zařízení k odstraňování odpadů a na nakládání s druhy nebo skupinami odpadů vyžadujících zvláštní pozornost. Nařízení Rady ES pak upravuje podmínky a dohled nad přeshraničními pohyby (zásilkami) odpadů.

Ze všeobecné nebo též horizontální legislativy se s oblastí nakládání s odpady protínají zejména:

1. Směrnice Rady č. 90/313/EEC o svobodném přístupu k informacím o životním prostředí. V legislativě České republiky je realizována zákonem č. 123/1998 Sb., o informacích o životním prostředí. Navrhovaný zákon o odpadech není s citovaným zákonem ve střetu.

Informace jsou zpřístupněny na informačním systému o odpadech (ISOP) prostřednictvím internetu a každoročně zveřejňovány v Ročence životního prostředí ČR, Zprávě o stavu životního prostředí ČR a v publikaci ČSÚ Produkce, úprava, využití a zneškodnění odpadů (výstupy statistického výkazu Odp P 5-01).

2. Směrnice Rady č. 96/61/EC o IPPC (integrovaná prevence a omezování znečištění). Připravovaný český zákon o IPPC se oblasti nakládání s odpady významně dotkne zejména režimem integrovaného povolovacího řízení u vybraných technologií a zařízení. Připravovaný zákon o odpadech existenci zákona o IPPC předjímá.

Společným rysem všech relevantních právních předpisů ES je důraz na sestavení programů implementace požadavků směrnic v příslušných oblastech odpadového hospodářství s cílem omezit vznik odpadů a vzniklé odpady využívat a odstraňovat pouze způsoby neohrožujícími zdraví lidí a životní prostředí. K dosažení tohoto stavu jsou cíleny požadavky stanovit hierarchii zásad pro nakládání s odpady, vybudovat dostatečnou a integrovanou síť zařízení k využívání a odstraňování odpadů s nejvyšším dosažitelným stupněm ochrany všech složek životního prostředí a zdraví lidí, vycházejících ze závěrů plánů odpadového hospodářství zpracovaných na různých stupních územního členění, dále zavedení systému povolování a registrace všech oprávněných osob a míst  (zařízení) k nakládání s odpady, monitorování jejich vlivu na životní prostředí, sběr a kontrola dat a povinnost pravidelných hlášení Evropské komisi.

Uplatňovány musí být principy „metod čistší produkce“, „nejlepší dostupné technologie“, „správné laboratorní praxe“, „certifikací“ a „integrované prevence znečištění“.

Jednotlivé směrnice speciálně upravující nakládání s vybranými druhy nebo skupinami odpadů a požadavky na zařízení k využívání a odstraňování odpadů se dále zaměřují na vybudování harmonizovaných systémů sběru těchto odpadů, limitní hodnoty škodlivin v nich a látek znečišťujících životní prostředí při provozu zařízení, na další technické požadavky na tato zařízení a podmínky povolování jejich provozu a pravidelných kontrol příslušnými orgány státní správy.

Mnohé z požadavků právních předpisů ES pro oblast nakládání s odpady jsou obsaženy v současně platném zákoně č. 125/1997 Sb., o odpadech, a v jeho prováděcích předpisech i v dalších souvisejících zákonech (zákon o vodách, zákon o ochraně ovzduší, zákon o chemických látkách a prostředcích). Některé jsou však v českém právním řádu založeny způsobem neodpovídajícím plně těmto požadavkům. Buď jsou zákonem řešeny jen proklamativně (předcházení vzniku odpadů, přednostní využívání odpadů před jejich zneškodněním), nebo v nedostatečném rozsahu (povolování zařízení k nakládání s odpady) a ne v plném souladu s evropskými předpisy (seznamy odpadů, definice). Některé požadavky směrnic však v našem právním řádu nejsou zakotveny vůbec (plány odpadového hospodářství, samostatná speciální úprava nakládání s vybranými odpady – PCB/PCT, oleje, TiO2, baterie, akumulátory, institut povinných a pravidelných kontrol subjektů nakládajících s odpady).

Nový zákon o odpadech a jeho prováděcí předpisy jsou již připravovány s cílem dosáhnout kompatibility v oblasti nakládání s odpady se všemi relevantními právními předpisy ES. K dosažení plné shody s těmito předpisy však musí být provedeny i úpravy právních předpisů v oblastech, které s problematikou nakládání s odpady rovněž souvisejí, tj. ochrana ovzduší, zdravotnictví, zemědělství, chemické látky a přípravky, finance – ekonomika, daně, vodní hospodářství.

Rozhodující část ekonomického dopadu aproximace evropského odpadového práva do odpadového hospodářství a jeho právní úpravy v ČR byla již projednávána vládou ČR jako součást

Finanční dopady se promítají v období 2001 až 2003 podle současného stavu znalostí částečně do dodatečných požadavků na státní rozpočet v celkovém objemu cca 538 mil. Kč, avšak výrazněji se promítají především do požadavků na podnikatelské subjekty v celkovém objemu 14 177 mil. Kč. Původní (dříve uváděné) odhady dopadů na státní rozpočet a podnikatelské subjekty vycházející z Aproximační strategie jsou považovány za orientační a maximální.

Schválený státní rozpočet na rok 2000 neumožnil pokrýt požadovaný rozsah výdajů pro odpadové hospodářství v tomto roce. Z tohoto důvodu byly neuspokojené požadavky přesunuty do požadavků na státní rozpočet v dalších letech.

Zpřesnění požadavků na zajištění implementace bylo Ministerstvem životního prostředí provedeno v Implementačním plánu pro oblast Životní prostředí schváleného usnesením vlády ČR č. 772 ze dne 26. července 2000. Z tohoto dokumentu vycházejí propočty všech relevantních ekonomických dopadů. Zpřesnění požadavků bude dále posuzováno při přípravě návrhu státního rozpočtu a jeho jednotlivých rozpočtových kapitol na příslušný rok.

Podstatná pomoc při dalším zpřesňování očekávaných finančních a investičních dopadů pro odpadové hospodářství na státní rozpočet i na podnikatelské subjekty se očekává zejména od studie Phare CZ 9811-02-02 „Implementační a investiční strategie pro směrnice ES v oblasti nakládání s odpady“, kde byly již po uskutečněném výběrovém řízení zahájeny práce v červenci 2000 v rozsahu 0,480 MEUR. Studie bude ukončena do konce prvého pololetí 2001.

Souhrnné orientační dopady aproximace na státní rozpočet a na soukromou sféru jsou podle údajů implementačního plánu uvedeny v části A.

Dopad poplatků a finanční rezervy pro rekultivaci a asanaci skládek navrhovaných tímto zákonem o odpadech je uveden v části B.

Ekonomické vyhodnocení neobsahuje dopady aproximace směrnic ES týkající se obalů a obalových odpadů, která bude řešena v ČR samostatným zákonem

Aproximace odpadového práva ES přinese zvýšené nároky na rozsah a kvalitu výkonu státní správy včetně vynucování odpadového práva, což se promítá především v potřebném personálním posílení veřejné správy nejen na úrovni Ministerstva životního prostředí, České inspekce životního prostředí, ale i v  institucích resortu Ministerstva zdravotnictví a na nižší úrovni veřejné správy v nové územní struktuře.

Důvodem personálního posílení Ministerstva zdravotnictví ( o 0,5 pracovníka) a Státního zdravotního ústavu (SZÚ) (o 0,5 pracovníka) je rozšíření úkolů státní správy v souvislosti se zákonem o dopadech a zákonem o ochraně veřejného zdraví, v oblasti výkonu a řízení státního zdravotního dozoru a vyhodnocování zdravotních rizik.

Výkon státního zdravotního dozoru a hodnocení zdravotních rizik v krajských hygienických stanicích (KHS) (posílení o 14 osob) je spojen s nakládáním s odpady, především nebezpečnými, kaly z čistíren odpadních vod, odpady ze zdravotnických zařízení a při recyklaci obalů a jejich znovupoužití.

Personální posílení orgánů regionální správy ( krajské úřady , okresní úřady) nebylo navýšeno dle požadavků Aproximační strategie v roce 2000 o 35 pracovníků. Tento nenaplněný požadavek byl přenesen do požadavků na rok 2001.

Vzhledem k tomu, že v ČR dosud neexistuje odborné zázemí pro podporu výkonu státní správy na úseku odpadového hospodářství obdobné vyspělým zemím, ukazuje se jako nezbytné takovéto odborné pracoviště zřídit. Činnost pracoviště bude zaměřena zejména na vypracování technických a ekonomických podkladů pro koncepce a plán odpadového hospodářství ČR včetně regulativních a normativních nástrojů zaměřených na vytváření podmínek pro naplňování koncepčních záměrů. Pracoviště bude dále pečovat o informační zabezpečení výkonu veřejné správy se zaměřením na souhrnné údaje o produkci odpadů a nakládání s nimi, údaje o zařízeních a o pohybu odpadů přes hranice včetně příslušných registrů. Tato činnost bude sloužit nejen správním orgánů ČR, ale umožní i věrohodné informování orgánů EU (reporting), jehož rozsah a periodicita jsou závazně upraveny. Zřízení odborného pracoviště je podporováno i navrhovaným twinning projektem Phare CZ 2000-05-02 (Centre for Waste Management) , který zahrnuje zahraniční finanční účast ve výši 1,1 MEUR a příspěvek ČR ve výši 0,3 MEUR.

Požadavek na personální posílení odborných a informačních pracovišť (Český ekologický ústav-ČEÚ, Výzkumný ústav vodohospodářský-VÚV a Český hydrometeorologický ústav-ČHMÚ) v roce 2000 o 50 pracovníků byl pokryt z prostředků na aproximační strategii 4 místy (3 místa ČEÚ, 1 místo ČHMÚ). Další posílení bylo provedeno organizačními opatřeními v rámci ČEÚ (4 místa) i VÚV (5 míst) vytvořením samostatných útvarů zabezpečujících práce pro oblast nakládání s odpady. Celkový přepočtený počet pracovníků při budování odborné základny v květnu r. 2000 představuje 21 pracovníků. Požadavek aproximační strategie zatím nebyl naplněn, došlo k přesunu do dalších let a rozložení časového plánu při budování odborného pracoviště až do r. 2003. Dodatečný požadavek na personální posílení odborných pracovišť byl zredukován o 9 pracovníků provedením výše uvedených organizačních opatření v rámci ČEÚ a VÚV. Výsledkem je úspora výdajů státního rozpočtu o cca 4,5 mil. Kč provozních nákladů ročně a 1,2 mil. Kč jednorázových investičních a neinvestičních nákladů.

Předpokládaný nárůst počtu pracovníků České inspekce životního prostředí (ČIŽP) zajišťujících agendu odpadů činí v období 2001 až 2003 celkem 30 osob.

* O požadavcích na personální posílení krajských úřadů a okresních úřadů bylo Ministerstvo vnitra v pracovním pořádku informováno. Uplatnění a projednání těchto požadavků na státní rozpočet pro rok 2001 a další bude upřesněno při projednávání návrhu státního rozpočtu pro jednotlivé roky.

** Rozpočtová kapitola MŽP-315.

Požadavky na státní rozpočet, spojené s navýšením mzdových nákladů v období 2001-2003, kumulativně oproti úrovni výdajů v roce 2000 (výdaje v roce 2002 zahrnují také mzdy pro pracovníky přijaté v roce 2001) je uveden v následující tabulce ( v mil. Kč):

Tab.: Požadavky na státní rozpočet spojené s personálním posílením (mil.Kč)

Předpoklady: 300 tis. Kč jednorázové náklady a 300 tis. Kč mzdové a režijní náklady spojené s vytvořením 1 nového pracovního místa. Výše uvedené údaje vycházejí ze sníženého předpokladu průměrných nákladů spojených s vytvořením nového pracovního místa. Náklady představují úroveň výdajů oproti roku 2000 v cenách roku 2000.

Požadavky na státní rozpočet spojené s personálním posílením činí v období 2001 až 2003 celkem 267,6 mil.Kč

267,6 mil.Kč

Tabulka předpokládaných dodatečných výdajů státního rozpočtu ve srovnání s úrovní výdajů v roce 2000, v mil. Kč (dle položek v Aproximační strategii a IP):

Podle současného stavu znalostí dosahují další orientační finanční požadavky na státní rozpočet v období do roku 2003 cca 270,-mil.Kč

Celkové dodatečné finanční požadavky na státní rozpočet v období do roku 2003 uvedené výše v části 1.1 a 1.2 činí při současném stavu znalostí

* Hrubý odhad.

Celkové ekonomické dopady do soukromé sféry, včetně investičních nákladů jsou předmětem řešení projektu Phare CZ 9811-02-02 „Implementační a investiční strategie pro směrnice ES v oblasti nakládání s odpady“.

Náklady spojené s vytvářením plánu odpadového hospodářství budou rozloženy mezi značný počet ekonomických subjektů.

V současné době mají všechny spalovny komunálního odpadu zajištěno funkční kontinuální měření emisí. Uvedené výše nákladů na měření emisí proto představují maximální odhad zvýšených dodatečných nákladů vyvolaných z tohoto důvodu. Dopad na příjmy státního rozpočtu z daní z příjmů se dá předpokládat na minimální úrovni.

Náklady na rušení, rekonstrukci a výstavbu nových spaloven z aproximační strategie byly korigovány v IP na 5 mld. Kč. Investiční výdaje spojené s rekonstrukcí spaloven budou ovlivňovány daňovým štítem dle odpisové doby jednotlivých komponentů. Výstavba nových spaloven se na druhé straně může odrazit na příjmech státního rozpočtu jednak v důsledku případných daní z příjmů nových spaloven, jednak v důsledku zvýšení daní z příjmů stavebních firem a jejich pracovníků.

Další položky se neodrazí na příjmech státního rozpočtu negativně. Tyto náklady budou nést jednotlivé podnikatelské subjekty. Potencionální pozitivní efekt pro státní rozpočet představují příjmy z daní z příjmu závodu na regeneraci odpadních olejů a recyklačních závodů na NiCd akumulátory a primární články a daní z příjmů pracovníků těchto závodů a pracovníků obsluhujících systém sběru a skladování odpadních olejů. Provozování těchto zařízení bude ziskové a bude zdrojem příjmů jak provozovatelů, tak i státního rozpočtu.

Propočty jsou provedeny s použitím údajů odvozených od výsledků posledních statistických šetření (modelová data) o ročních množstvích odpadů ukládaných na skládky (celkem 12,5 mil. tun, z toho 0,3 mil. tun nebezpečných odpadů, 3 mil. tun komunálních odpadů a 9,2 mil. tun ostatních odpadů).

V případě, že by ukládané množství zůstalo konstantní (modelové údaje), činil by celkový roční výnos ze základní složky poplatků v letech 2003 a 2004 cca 1 794 mil. Kč, v letech 2005 a 2006 cca 2 190 mil. Kč, v letech 2007 a 2008 cca 2 738 mil. Kč a v letech 2009 a 2010 cca 3 560 mil. Kč.

V roce 1998 bylo na skládky uloženo 0,3 milionu tun nebezpečného odpadu (modelová data). Celkový výnos z rizikové složky poplatku za uložení nebezpečného dopadu na skládku činil (dle údajů SFŽP ) 95,8 mil. Kč, což by při sazbě 300 Kč za tunu odpovídalo celkovému množství 319 tisíc tun. V případě, že by roční množství 0,3 milionu tun zůstalo konstantní, činil by celkový roční výnos z rizikové složky poplatků v letech 2003 a 2004 cca 600 mil. Kč, v letech 2005 a 2006 cca 650 mil. Kč, v letech 2007 a 2008 cca 900 mil. Kč a v letech 2009 a 2010 cca 1 350 mil. Kč.

Pokud by celková množství skládkovaných odpadů zůstala konstantní, činil by celkový roční odvod 5 % základní složky poplatků ze SFŽP v letech 2003 a 2004 cca 89,7 mil. Kč, v letech 2005 a 2006 cca 109,5 mil. Kč, v letech 2007 a 2008 cca 136, 9 mil. Kč a v letech 2009 a 2010 cca 178 mil. Kč. Za předpokladu, že účinnost nového zákona nastane k 1.1.2002, vyvíjel by se zvláštní účet SFŽP následovně (bez čerpání a bez zahrnutí úroků a případné flexibility sazeb):

Tab.: Očekávaný vývoj stavů na účtu SFŽP

2.1 Nebezpečný odpad – souhrn povinných plateb souvisejících s uložením odpadu na skládku

Výpočet byl proveden za předpokladu fixní sazby základní složky poplatku, minimální výše odvodu do finanční rezervy a výše odvodu do finanční rezervy 100 Kč/t v případě nebezpečného a komunálního odpadu a 35 Kč/t v případě ostatního odpadu.

Z tabulky vyplývá, že navrhovaná výše plateb souvisejících s ukládáním nebezpečných odpadů na skládky se výrazně liší od stávající právní úpravy pro rok 2003 a roky další.

Dalším rozdílem je valorizace, která povede k postupnému zvyšování plateb o cca 9 % vždy za dva roky. Taková valorizace je v zásadě v souladu s očekávanou mírou inflace.

2.2 Komunální odpad – souhrn povinných plateb souvisejících s uložením odpadu na skládku

Výpočet byl proveden za předpokladu fixní sazby základní složky poplatku a minimální výše odvodu do finanční rezervy.

Z tabulky vyplývá, že navrhovaná výše plateb souvisejících s ukládáním komunálních odpadů na skládky je 1,5x vyšší ve srovnání se stávající právní úpravou pro rok 2003 a roky další. Tento nárůst lze pokládat za opodstatněný, protože zvyšuje stimulaci k žádoucímu nakládání s komunálním odpadem. Dalším rozdílem je valorizace, která povede k postupnému zvyšování plateb o cca 9 % vždy za dva roky. Taková valorizace je v zásadě v souladu s očekávanou mírou inflace.

2.3 Ostatní odpady – souhrn povinných plateb souvisejících s uložením odpadu na skládku

Výpočet byl proveden za předpokladu fixní sazby základní složky poplatku a minimální výše odvodu do finanční rezervy

Z tabulky vyplývá, že navrhovaná výše plateb souvisejících s ukládáním ostatních odpadů na skládky je více než 2x vyšší ve srovnání se stávající právní úpravou pro rok 2003 a roky další. Dalším rozdílem je valorizace, která povede k postupnému zvyšování plateb o cca 9 % vždy za dva roky. Taková valorizace je v zásadě v souladu s očekávanou mírou inflace.

Z tabulky vyplývá, že celkový roční objem povinných plateb či odvodů souvisejících s ukládáním odpadů na skládky bude podle navrhované úpravy v roce 2003 činit cca 3,0 mld. Kč, což je zhruba 1,7x více, než pro tento rok vyplývá ze stávající právní úpravy. Navrhovaný nárůst o cca 7 % vždy za 2 roky zhruba odpovídá očekávané míře inflace.

Právnické a fyzické osoby oprávněné k podnikání povinné podle § 38 návrhu zákona zajistit zpětný odběr výrobků mohou ke splnění této povinnosti zavést zálohy nebo jiné platby, ze kterých budou hrazeny veškeré náklady spojené s plněním této povinnosti (popř. s náklady obcí). Vzhledem k tomu, že se jedná o fakultativní poplatek, jehož výše bude stanovena povinnými osobami a bude vybírána současně s cenou výrobků, nelze ho ani orientačně v této fázi kvantifikovat.

§ 1 vymezuje předmět zákona.

Tento zákon stanoví pravidla pro předcházení vzniku odpadů a pro následné řádné nakládání s nimi, při dodržení pravidel ochrany životního prostředí, ochrany zdraví člověka a při dodržování zásad trvale udržitelného rozvoje jako základní zásady ochrany životního prostředí.

Předmětem zákona je úprava právních vztahů zúčastněných osob, právnickýchi fyzických osob, v procesu hospodaření s odpady a stanovení působnosti jednotlivých správních úřadů v tomto procesu.

V § 2 zákon výslovně stanoví, že se vztahuje na nakládání se všemi odpady, pokud nejsou z jeho působnosti vyloučeny. Z jeho působnosti jsou vyloučeny pouze takové případy, kdy režim nakládání je natolik specifický, že je upraven zvláštními právními předpisy. Z tohoto pohledu se zákon nevztahuje na nakládání s odpadními vodami, odpady z hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem ukládanými v odvalech, výsypkách a odkalištích, odpady drahých kovů (puncovní zákon), radioaktivními odpady, mrtvými lidskými těly a ostatky (§ 9 až 13 vyhlášky č. 19/1988 Sb.), konfiskáty živočišného původu (veterinární zákon), nezachycenými emisemi znečišťujícími ovzduší (zákon o ovzduší) a odpady trhavin, výbušnin a munice ( zákon o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě).

V případě odpadů, které jsou ukládány do podzemních prostor nebo na odkladiště, které jsou upraveny zvláštními právními předpisy, se tento zákon použije pouze na právní vztahy, které nejsou těmito zvláštními předpisy upraveny. Podobně je upraveno i nakládání s nepoužitelnými návykovými látkami, léčivy a dalšími odpadními látkami ze zdravotnictví.

Stěžejním pojmem zákona je definice odpadu. Zákon plně přejímá definici odpadu stanovenou ve směrnicích ES. Skupiny odpadů jsou vymezeny v příloze č. 1  zákona, nicméně, aby zde uvedené movité věci mohly být považovány za odpad, musí splňovat alespoň jedno ze tří kritérií. První dvě kritéria závisí na vůli osoby, tj.:

Třetí kritérium je objektivní, nezávislé na vůli osoby, a řeší případy, kdy osoba má povinnost se movité věci zbavit (např. rozhodnutím příslušného správního úřadu).

Vzhledem k nejasnostem s touto definicí odpadu a i vzhledem k její problematické aplikaci v zemích EU, je k této definici připojeno upřesnění pojmu zbavování se odpadu, a pojmu úmysl zbavit se movité věci (podobně jako v platné právní úpravě v SRN).

V § 4 zákona jsou definovány další základní pojmy tak, aby byly plně kompatibilní s předpisy ES.

Zásadní změnou oproti stávající úpravě jsou definice pojmů využívaní a odstraňování odpadů, které jsou vymezeny taxativně v příloze zákona a jsou plně kompatibilní s ekvivalentními pojmy užívanými v zemích EU. Stávající pojem zneškodňování odpadů je nahrazen pojmem odstraňování odpadů, který je širší a konkrétnější. Pojem „druhotná surovina“ se nezavádí, neboť je nahrazen pojmem „materiálové využití odpadu“, který se používá v předpisech ES. Obsahově však pojem „materiálové využití“ naplňuje u nás užívaný termín „druhotná surovina“.

Ostatní pojmy zůstaly stejné, nebo byly oproti stávající úpravě zpřesněny.

Důležitým jednotícím prvkem při nakládání s odpady je jejich třídění podle Katalogu odpadů. Katalog odpadů bude stanoven vyhláškou Ministerstva životního prostředí, a bude plně kompatibilní s Evropským katalogem odpadů. Protože lze na základě zkušeností z praxe předpokládat nejasnosti a rozdílné názory při zařazování konkrétních odpadů podle Katalogu, zákon umožňuje okresním úřadům obrátit se v těchto případech se žádostí o zařazení odpadu na Ministerstvo životního prostředí (dále jen „ministerstvo“).

V  ustanovení § 6 je řešen způsob zařazování odpadů do kategorií (nebezpečné a ostatní) a povinnost původců a oprávněných osob nakládat s odpady podle tohoto zařazení.

I když zákon řeší způsob zařazování odpadů do kategorií, nelze v praxi vyloučit, že odpad zařazený mezi nebezpečné odpady, nevykazuje nebezpečné vlastnosti.

Zákon pro tyto případy stanovuje proces objektivního hodnocení nebezpečných vlastností odpadů. Držitelé odpadů, kteří stanoveným způsobem prokáží, že odpad nebezpečné vlastnosti nemá, mohou s ním za určitých omezujících podmínek nakládat jako s odpadem ostatním.

Proces hodnocení nebezpečných vlastností spočívá v jejich posouzení, které provádí tzv. pověřená osoba, určená ministerstvem nebo Ministerstvem zdravotnictví.

Pokud tato pověřená osoba zjistí, že odpad nemá nebezpečné vlastnosti, vydá o tomto závěru žadateli tzv. osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností, které jej opravňuje nakládat s tímto odpadem za určitých podmínek jako s odpadem ostatním. Na řízení o vydání osvědčení se nevztahuje správní řád, neboť se v podstatě jedná se o znalecké expertní posouzení vydávané z hlediska obecného právního řádu na základě soukromé smlouvy mezi žadatelem a posuzovatelem.

Vydané osvědčení může být pozastaveno nebo odejmuto pouze za zákonem stanovených podmínek.

Uvedená ustanovení řeší jak základní povinnosti při nakládání s odpady, tak i fázi před jejich vznikem. Důraz je kladen na předcházení vzniku odpadů, a pokud odpady vzniknou, na jejich přednostní využití před odstraněním. Ustanovení dále stanoví kriteria pro použití jednotlivých forem využívání a odstraňování odpadů. Uložením na skládku mohou být odstraňovány pouze ty odpady, u nichž jiný způsob odstranění není dostupný nebo by přinášel vyšší riziko pro životní prostředí nebo riziko pro lidské zdraví. Dostupností se zde rozumí zejména technologická a ekonomická situace.

Ustanovení dále stanovuje požadavky na jednotlivé způsoby nakládání s odpady. S odpady lze nakládat pouze v zařízeních k tomu určených a odpady lze předat pouze oprávněné osobě. Stejně tak jako dosud je zakázáno nebezpečné odpady navzájem míchat nebo ředit.

Zákon neřeší oproti stávající právní úpravě v zákoně č. 125/1997 Sb., o odpadech problematiku tzv. černých skládek. Stávající právní úprava se v praxi zcela neosvědčila. Nová úprava vychází ze skutečnosti, že na ochranu vlastnického práva jsou stanoveny instituty jiných obecných právních předpisů (např. občanský zákoník, trestní zákon). V případě ohrožení životního prostředí (ochrana vod) bude použit vodní zákon, který tyto případy řeší bezezbytku. Každá specielní úprava v tomto zákoně by jej buď opisovala nebo s ním byla v rozporu. Z hlediska pravomoci obcí na tomto úseku je velmi přínosná nová právní úprava obsažená v novém zákoně o obcích č. 128/2000 Sb.

Ustanovení tohoto paragrafu se zabývá balením a označováním nebezpečných odpadů, kde se přiměřeně použijí předpisy pro nebezpečné chemické látky.

Základním administrativním nástrojem správních úřadů při řízení hospodaření s odpady jsou souhlasy vydávané ve správním řízení.

Souhlasy se vydávají k provozování zařízení určených k nakládání s odpady, tj. k provozování zařízení k odstraňování, využívání, sběru a výkupu odpadů, tyto souhlasy obsahují i souhlas s provozním řádem těchto zařízení.

Rozsah vydávaných souhlasů je širší než ve stávající právní úpravě, nicméně je vyvolán požadavky vyplývajícími ze směrnice ES.

U subjektů, které nakládají s velkým množstvím nebezpečných odpadů, je i zvýšené nebezpečí ohrožení životního prostředí. Přísné dodržování všech povinností stanovených tímto zákonem, jeho prováděcími právními předpisy, ale i jinými právními předpisy upravujícími nakládání s látkami, které mají nebezpečné vlastnosti, je proto nezbytnou podmínkou bezpečného nakládání s těmito odpady.

Zákon proto stanoví pro původce a oprávněné osoby nakládající s nebezpečnými odpady v množství větším než 100 t za rok a pro provozovatele skládky nebezpečných odpadů nebo komunálních odpadů (bez omezení množství) povinnost ustanovit tzv. odpadového hospodáře, který zajišťuje odborné nakládání s odpady. Ustanovení odpadového hospodáře nezbavuje původce ani oprávněnou osobu zodpovědnosti za nakládání s odpady, včetně následků neplnění povinností, nicméně je nezbytnou podmínkou pro vydání všech souhlasů souvisejících s nakládáním s nebezpečnými odpady. Odpadového hospodáře nemusí ustanovit dopravce vzhledem k tomu, že na přepravu nebezpečných látek se vztahují zvláštní právní předpisy. Na osobu odpadového hospodáře jsou kladeny značné odborné požadavky.

Navrhovaná funkce není nová. Je obdobou pracovníků odpadového hospodářství podle právní úpravy v SRN, ale i našich některých zvláštních předpisů (např. podnikový vodohospodář).

Hlava druhá třetí části zákona stanoví povinnosti pro jednotlivé fáze nakládání s odpady, tj. povinnosti původců (produkce odpadů) a obcí při nakládání s komunálním odpadem, povinnosti při sběru a výkupu odpadů, při využívání odpadů, odstraňování odpadů a při přepravě odpadů. Tyto fáze na sebe navazují a i povinnosti jsou vzájemně provázány.

Povinnosti původců odpadů upravují povinnosti v úvodní fázi nakládání s odpady, tj. fáze vzniku odpadů. Konstrukce povinností se zásadně neliší od stávající právní úpravy, ze které jich většinu přejímá. Základní povinnost původce je povinnost zařazovat jím produkované odpady podle Katalogu odpadů a kategorií, a podle tohoto zařazení s nimi dále nakládat.

Zůstává povinnost přednostního využití odpadů před jejich odstraněním, nicméně je přesněji vymezen okruh subjektů, kterým je původce oprávněn odpady předat.

Nově se zavádí povinnosti zpracování plánu odpadového hospodářství, vedení evidence o zařízeních obsahujících PCB, a povinnost ustanovit odpadového hospodáře.

Toto ustanovení obsahuje odlišnosti od obecných povinností původců pro obce jako původce komunálních odpadů. Toto ustanovení se zásadně neliší od stávající úpravy kromě plateb za sběr a odstraňování komunálních odpadů. Zákon tuto problematiku neřeší s tím, že tato problematika bude řešena návrhem zákona o obecních daních, který po jeho zamítnutí v Poslanecké sněmovně vládě znovu předloží Ministerstvo financí a předpokládá se nabytí účinnosti zákona o obecních daních nejpozději ke dni nabytí účinnosti zákona o odpadech. Pro případ, že by se tak nestalo, návrh zákona o odpadech v části třinácté obsahuje přímou novelu zákona o místních poplatcích.

Zákon vychází při stanovení povinností při následujících fázích nakládání s odpady ze stávající úpravy a z návaznosti na povinnosti původce odpadů.

Vzhledem k úpravě ve směrnicích ES, je v novém zákoně přesněji vymezena hranice, kdy je spalování nebo jiné energetické využití odpadů hodnoceno jako využití, a kdy jako odstraňování.

Zákon v části čtvrté upravuje povinnosti pro nakládání s vybranými výrobky, odpady a zařízeními. Jedná se o:

Nakládání s těmito vybranými výrobky, zařízeními a odpady jsou upraveny v zemích EU samostatnými směrnicemi. Zákon tyto směrnice v plném rozsahu přejímá a v této části upravuje vztahy, které nejsou řešeny v jiných částech zákona. Podrobnosti technického charakteru vyplývající ze směrnic ES budou upraveny prováděcími právními předpisy.

Účinným nástrojem omezování vzniku odpadů je stanovení povinného zpětného odběru již nepotřebných výrobků výrobci a dovozci tohoto zboží. Zákon stanovuje povinnost zpětného odběru pro následující komodity:

Vzhledem k tomu, že realizace této povinnosti si vyžádá dodatečné náklady, je dáno povinné osobě oprávnění zvolit vhodný ekonomický nástroj k realizaci této povinnosti (zálohový systém případně jiné platby).

Místa zpětného odběru musí být pro spotřebitele stejně dostupná jako místa prodeje výrobků, na které se povinnost zpětného odběru vztahuje. O způsobu provedení zpětného odběru musí být spotřebitel náležitě informován.

Ke splnění této zásadní povinnosti se mohou povinné osoby sdružovat a vytvořit právnickou osobu pro zajištění zpětného odběru použitých výrobků.

Na zpětný odběr obalů se připravuje samostatný zákon.

Jedná se o institut převzatý ze stávajícího zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, proto není pro jeho zavedení určen termín v přechodných ustanoveních. Na základě zkušeností s fungováním tohoto ustanovení v praxi bude výčet komodit podléhajících zpětnému odběru postupně rozšiřován (např. automobily, elektronické výrobky).Vláda může svým nařízením stanovit další výrobky, podléhající povinnosti zpětného odběru.

Tato ustanovení upravují povinnost vedení evidence nejen o odpadech, ale i o zařízeních provozovaných původci a oprávněnými osobami. Současně stanoví povinnost ohlašování odpadů, i když až od stanovené hranice podle množství odpadů, s nimiž subjekt nakládá.

Zvláštní pozornost je věnována evidenci při přepravě nebezpečných odpadů.

Právní úprava vedení evidence odpadů a její ohlašování a evidence při přepravě nebezpečných odpadů se zásadním způsobem neliší od současné úpravy.

Institut plánu odpadového hospodářství je zaveden na základě požadavku směrnice ES. Jedná se o návrat k institutu tzv. programů odpadového hospodářství, které byly u nás zavedeny zákonem č. 238/1991 Sb., o odpadech, a následně zákonem č. 125/1997 Sb.,o odpadech, zrušeny a novelou zákona č. 37/2000 Sb. znovu zavedeny.

Plány odpadového hospodářství budou zpracovávat jak původci odpadů (včetně obcí), tak i orgány krajů v přenesené působnosti. Plán odpadového hospodářství České republiky bude zpracovávat ministerstvo.

Povinnost zpracovat plán odpadového hospodářství je pro původce odpadů omezena množstevním limitem (10 t produkovaných nebezpečných odpadů za rok a 1000 t ostatních odpadů za rok). Plány jsou příslušným správním úřadům pouze zasílány na vědomí bez jejich následného schvalování ve správním řízení, nicméně jsou závazné pro další koncepční činnosti.

Plán odpadového hospodářství České republiky a plán odpadového hospodářství kraje obsahuje závaznou a směrnou část s tím, že závazná část plánu odpadového hospodářství České republiky bude vyhlášena ve Sbírce zákonů a závazná část plánu odpadového hospodářství kraje bude vyhlášena nařízením kraje. Plán kraje musí být zpracován v souladu se závaznou částí plánu České republiky. Závazné části plánu odpadového hospodářství České republiky a kraje jsou závazným podkladem pro rozhodovací a jiné činnosti příslušných správních úřadů, krajů a obcí v oblasti odpadového hospodářství.

Poplatky za uložení odpadů na skládku jsou základním ekonomickým nástrojem ovlivňujícím nežádoucí produkci odpadů.

Výše poplatků je závislá na množství ukládaných odpadů a sazbě, která je závislá na kategorii odpadů. Konstrukce výpočtu poplatku se neliší od stávající úpravy, pouze jsou zvýšeny sazby.

Ani právní konstrukce vybírání poplatků se neliší od stávající úpravy. Poplatníkem poplatku je původce a vybírá jej provozovatel skládky. Ten též příslušnou část poplatku zasílá na účet příslušné obce nebo Státního fondu životního prostředí.

Cílem finanční rezervy pro rekultivaci a asanaci skládek je získání a soustředění finančních prostředků v průběhu provozu skládky na zabezpečení její rekultivace a asanace po ukončení provozu skládky.

Konstrukce tvorby vázaného účtu a čerpání prostředků se neliší od stávající právní úpravy, pouze její sazba je zvýšena.

Problematika dovozu, vývozu a tranzitu odpadů je řešena plně v souladu s příslušným nařízením ES. Úprava řeší především procedurální stránku, která musí být ve všech dotčených státech stejná. Postup při dovozu, vývozu a tranzitu odpadů podle tohoto nařízení ES a Basilejské úmluvy je v ČR uplatňován již podle stávající právní úpravy.

Tato ustanovení zákona jsou legislativně-technicky zpracována jako samostatná část zákona, která bude ke dni vstupu ČR do EU zrušena s výjimkou ustanovení týkajících se státní správy v této oblasti.

Sankční ustanovení stanoví pokuty za správní delikty fyzických osob při provozování podnikatelské činnosti a právnických osob a za přestupky fyzických osob (občanů).

Zvláštní ustanovení vymezují specifika řízení o uložení pokuty.

Správními úřady oprávněnými k ukládání pokut za správní delikty fyzických osob při provozování podnikatelské činnosti a právnických osob jsou Česká inspekce životního prostředí a okresní úřady. U správního deliktu uvedeného v § 66 odst. 1 je správním úřadem oprávněným k uložení pokuty orgán obce v přenesené působnosti.

Správními úřady oprávněnými k ukládání pokut za přestupky fyzických osob je Česká inspekce životního prostředí a orgán obce v přenesené působnosti.

Všechny zjištěné delikty musí být na základě zvolené formulace obligatorně sankcionovány – viz „pokutu uloží“. Na zvážení správního úřadu je však výše sankce. Při tomto správním uvážení musí správní úřad přihlížet zejména k závažnosti ohrožení životního prostředí, popřípadě k míře jeho poškození.

Paragrafy 71 až 81 upravují výkon veřejné správy v oblasti odpadového hospodářství.

Nově (oproti dosavadní právní úpravě odpadového hospodářství) jsou do soustavy správních úřadů vykonávajících veřejnou správu v oblasti odpadového hospodářství zařazeny i Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo zemědělství, orgány hygienické služby a kraje.

Návrh zákona svěřuje kompetence jak krajům, tak okresním úřadům, neboť v době předpokládaného nabytí účinnosti zákona o odpadech, by oba tyto orgány měly fungovat vedle sebe.

Pravomoci všech správních úřadů vykonávajících státní správu v oblasti hospodaření s odpady jsou stanoveny taxativně.

Ústředním orgánem státní správy v oblasti odpadového hospodářství je Ministerstvo životního prostředí. Ministerstvu jsou také mimo jiné svěřeny základní a klíčové pravomoci ve vztahu k pohybu odpadů přes státní hranice.

Ministerstvo zdravotnictví vykonává vrchní státní dozor a řídí výkon státní správy v oblasti ochrany veřejného zdraví při nakládání s odpady. Ministerstvo zemědělství vykonává kontrolu dodržování povinností při používání kalů z čistíren odpadních vod a sedimentů z říčních toků a vodních nádrží v zemědělství.

Tato ustanovení upravují závěrečná a přechodná ustanovení nezbytná pro plynulý přechod ze stávající právní úpravy na novou právní úpravu.

V části třinácté zákona je navržena přímá novela zákona o místních poplatcích. Jedná se o variantu pro případ, že do doby schválení návrhu zákona o odpadech nebude schválen nový zákon o obecních daních, který obsahuje i návrh nové daně z odpadu. Pokud zákon o obecních daních schválen bude, tato část zákona o odpadech bude vypuštěna.

V části čtrnácté a patnácté je obsažena přímá novela zákona, kterým se mění zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů, a některé další zákony a přímá novela zákona o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů. Tyto přímé novely zrušují ty části uvedených zákonů, které přímo novelizovali zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech.

V souvislosti s nabytím účinnosti nového zákona o odpadech bude nezbytné některé zákony zrušit.

Navrhuje se nabytí účinnosti zákona dnem 1. 1. 2002.

PLATNÁ ZNĚNÍ ČÁSTÍ NOVELIZOVANÝCH ZÁKONŮ S VYZNAČENÍM NAVRHOVANÝCH ZMĚN

Legenda: V kulatých závorkách a kurzívou je uveden text, který se vypouští.

Tučným a podtrženým písmem je uveden nový navrhovaný text.

Platné znění části zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 354/1999 Sb., zákona č. 117/2000 Sb. a zákona č. 132/2000 Sb., s vyznačením navrhovaných změn:

(ČÁST ŠESTÁ

§ 50

Změna zákona o odpadech

Zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech, se mění takto:

V § 18 odst. 4 se na konci doplňuje tato věta: „Obaly léčivých přípravků zhotovené z polyvinylchloridu (PVC) a léčivé přípravky v takovýchto obalech je zakázáno vyrábět a dovážet s účinností od 1. ledna 2008.“.)

Platné znění části zákona č. 352/1999 Sb., kterým se mění zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů, a některé další zákony, s vyznačením navrhovaných změn:

Platné znění zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění zákona č. 184/1991 Sb., zákona č. 338/1992 Sb., zákona č. 48/1994 Sb., zákona č. 305/1997 Sb. a zákona č. 149/1998 Sb., s vyznačením navrhovaných změn:

------------------------------------------------------------------

3)

------------------------------------------------------------------

------------------------------------------------------------------

zrušen

zrušen

zrušen

------------------------------------------------------------------

------------------------------------------------------------------

§ 10b

------------------------------------------------------------------

------------------------------------------------------------------

Příloha č. 2 k zákonu č. …/2000 Sb.

Příloha č. 3 k zákonu č. …/2000 Sb.

Příloha č. 5 k zákonu č. …/2000 Sb.

Příloha č. 6 k zákonu č. …/2000 Sb.

Poznámka:

Část VII obsahuje dvě srovnávací tabulky. Tabulka A je zpracována na základě usnesení vlády č. 257 z 15. března 2000 a podle jeho vzoru, tj. na levé straně obsahuje jednotlivá ustanovení navrhovaného zákona a na pravé straně jim odpovídající ustanovení právních předpisů ES. Tabulka B je vytvořena opačně, tj. za základ bere jednotlivá ustanovení právních předpisů ES a jim přiřazuje na pravé straně příslušná ustanovení návrhu zákona.

Domníváme se, že celkové hodnocení slučitelnosti návrhu s právem ES je lépe možno učinit až na základě posouzení obou těchto tabulek, neboť tabulka A poskytuje informaci zejména o tom, zda všechna ustanovení návrhu jsou v souladu s příslušnými právními předpisy ES, zatímco z tabulky B vyplývá, zda návrh transponuje všechna ustanovení příslušných právních předpisů ES, která jsou pro transpozici relevantní.

Zkratky:

PL – plná slučitelnost

PS – převážná slučitelnost

DS – dílčí slučitelnost

NS – neslučitelnost