Vl. návrh zák. o veřejném zdravotním pojištění - EU

Doprovodný návrh novely zákona č. 592/92 Sb. obsahuje vedle některých technických úprav, které vycházejí ze skutečnosti, že ze zákona č. 48/1997 Sb. se do zákona č. 592/1992 Sb. přenáší právní úprava týkající se pojistného na zdravotní pojištění, i některé zásadní změny.

Jedná se především o návrh na rozšíření okruhu plátců pojistného o “osoby s  jinými příjmy”, tedy o osoby, které mají příjmy z kapitálového majetku, z pronájmu nebo ostatní příjmy zdaňované podle zákona o daních z příjmů. Dále se navrhuje rozšířit okruh osob, které jsou považovány z hlediska povinnosti platit pojistné za zaměstnance o členy statutárních orgánů a orgánů právnických osob, pokud jsou za výkon funkce odměňovány.

Nejvýznamnější změnou je návrh na valorizaci vyměřovacího základu za pojištěnce, za které je plátcem pojistného stát s přihlédnutím k vývoji míry inflace měřené indexem spotřebitelských cen a k výsledkům hospodaření systému veřejného zdravotního pojištění. Účelem této úpravy je dosáhnout možnosti zvýšit tento vyměřovací základ bez nutnosti novelizovat zákon.

Neméně významnou změnou je návrh na stanovení 100% přerozdělování vybraného pojistného, kde se vedle počtu pojištěnců navíc zohledňují relativní indexy rizika nákladovosti v jednotlivých věkových skupinách a podle pohlaví.

Nově se zavádí možnost povolení splátkového kalendáře na pojistné, pokuty, penále a přirážky k pojistnému pro povinné plátce, čímž se zvětší pravděpodobnost skutečného výběru předepsaných částek.

Bližší odůvodnění je obsaženo ve

III. Soulad navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem

Veřejné zdravotní pojištění zůstane i nadále základním zdrojem financování zdravotní péče poskytované na území České republiky. Opírá se o čl. 31 Listiny základních práv a svobod, která je ve smyslu čl. 112 Ústavy České republiky součástí ústavního pořádku; citovaný článek Listiny stanoví obligatorní způsob financování zdravotní péče. Veřejné (zdravotní) pojištění je určeno občanům České republiky (čl. 42 odst. 1 Listiny); ve smyslu čl. 31 Listiny je institucionálním nástrojem realizace práva občana republiky na bezplatnou zdravotní péči.

IV. Soulad navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, slučitelnost s právními akty Evropských společenství

Návrh není v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika v této oblasti vázána. Jde především o Úmluvu mezinárodní organizace práce č. 102 o minimální normě sociálního zabezpečení (č. 461/1991 Sb.), Úmluvu mezinárodní organizace práce č. 130 o léčebně preventivní péči a dávkách v nemoci (č. 573/1990 Sb.) a Evropskou sociální chartu (č. 114/2000 Sb. m.s.). Z těchto mezinárodních smluv pro Českou republiku vyplývá především zajistit úroveň zdravotní péče stanovenou v těchto úmluvách, jakož i rovné nakládání s cizími státními příslušníky, pokud mají trvalý pobyt na území České republiky.

Právní akty Evropského společenství pro oblast sociálního zabezpečení neukládají členským státům povinnost harmonizovat své systému sociální ochrany. Tato problematika je upravena v nařízení 1408/71 EHS o aplikaci soustav sociálního zabezpečení na zaměstnané, osoby samostatně výdělečně činné a členy jejich rodin pohybující se v rámci Evropského společenství a 574/72 EHS stanovující postup provádění nařízení č. 1408/71. Vzhledem k tomu, že v obou dvou případech jde o nařízení, která po vstupu České republiky do Evropské unie budou přímo účinná bez nutnosti zahrnovat jejich obsah do vnitrostátní právní úpravy, omezuje se návrh zákona pouze na vytvoření podmínek umožňujících provádění těchto nařízení. Po vstupu České republiky do Evropské unie tak bude přímou aplikací shora uvedených nařízení osobní rozsah zdravotního pojištění z titulu osob migrujících v rámci Evropského společenství a členů jejich rodin podstatně rozšířen.

Návrh pamatuje i na umožnění volného pohybu osob – příslušníků členských zemí Evropské unie v případech, kdy ještě před vstupem do Evropské unie bude uzavřena s některým členským státem Evropské unie bilaterální smlouva o sociálním zabezpečení, která by zahrnovala i oblast zdravotní péče, a to tak, že se v případech mezinárodních smluv schválených Parlamentem a vyhlášených ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv dává těmto smlouvám přednost před vnitrostátní právní úpravou.

Dalším právním předpisem ES, se kterým je navrhovaný zákon plně slučitelný, jsou směrnice Rady z 21. prosince 1988 o průhlednosti opatření upravujících tvorbu cen léčiv užívaných člověkem a jejich začlenění do rámce národních systémů zdravotního pojištění. Působnosti Ministerstva zdravotnictví se tyto směrnice dotýkají v článku 6 odstavcích 1 a 2. Požadovaná úprava je v návrhu zákona promítnuta, porovnání navrhované úpravy a textu citovaných směrnic je uvedeno v přiložené srovnávací tabulce.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 95/46/ES o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováváním osobních údajů a s volným pohybem těchto údajů je promítnuta do právního řádu České republiky zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů. Navrhovaná úprava nikterak se zákonem č. 101/2000 Sb. nekoliduje, neboť tento zákon předpokládá, že tzv. „citlivé údaje“ budou moci být zpracovávány, pokud tak stanoví zvláštní zákon. V poznámce pod čarou tohoto zákona se i příkladmo uvádí zákon o veřejném zdravotním pojištění.

V. Finanční dosah navrhované právní úpravy

Navrhovaná úprava bude mít následující dopady na státní rozpočet:

1. Nárůst plateb státu za pojištěnce za které platí pojistné stát

Dopad do státního rozpočtu je uveden v následující tabulce:

2. Dopady vyplývající na státní rozpočet v souvislosti s vytvořením kategorizačních komisí Ministerstva zdravotnictví

Předpokládá se navýšení stávajícího počtu pracovníků odboru zdravotního pojištění a odboru farmacie a regulace léčiv Ministerstva zdravotnictví celkem o 10 pracovníků pro 4 komise (kategorizační komise – pro zdravotnické prostředky, zdravotnické výkony, léčivé přípravky, stomatologické výkony a výrobky). Dále se počítá se 3 pracovníky pro zařazování konkrétních léčivých přípravků na základě žádostí do registru léčivých přípravků, zdravotnických prostředků a stomatologických výrobků hrazených ze zdravotního pojištění (s ohledem na směrnice Evropské unie je nezbytné vyřizovat žádosti do 90 dnů). Toto navýšení počtu pracovníků si vyžádá mzdové náklady ve výši 4,2 mil. Kč/rok. Náklady na vybavení výpočetní technikou se předpokládají ve výši cca 650 tis. Kč.

Tyto dopady do státního rozpočtu jsou nevýznamné v porovnání s tím, že činnost prováděná kategorizačními komisemi bude významným způsobem regulovat a omezovat výdaje na zdravotní péči hrazenou ze zdravotního pojištění, které činí za rok 1999 podle předběžných výsledků hospodaření zdravotních pojišťoven cca 106 mld. Kč. Pro informaci se uvádí, že v  zemích Evropské unie se problematikou růstu nákladů na léky, zdravotnické prostředky a zdravotní výkony zabývá na zahraničních ministerstvech 5 až 10 krát více pracovníků než na Ministerstvu zdravotnictví v České republice.

Dopady do systému zdravotního pojištění

Finanční dopady 100% přerozdělení se očekávají jako pozitivní pro Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky cca ve výši 900 mil. Kč, pro Hutnickou zdravotní pojišťovnu, Zdravotní pojišťovnu Metal Aliance a pro Českou národní zdravotní pojišťovnu, a to ve výši cca 50-70 mil. Kč. Negativní dopad do příjmů po přerozdělení lze očekávat u Oborové zdravotní pojišťovny bank a pojišťoven, Vojenské zdravotní pojišťovny a Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra, a to ve výši cca 100 až 500 mil. Kč. To znamená, že příjmy zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven by se snížily na 96 % dosavadních příjmů po přerozdělení, zatímco u Všeobecné zdravotní pojišťovny a Hutnické zdravotní pojišťovny by vzrostly na 101 % a u Zdravotní pojišťovny Metal Aliance a České národní zdravotní pojišťovny na 103%.

Navrhované přerozdělení spravedlivěji alokuje finanční prostředky v systému zdravotního pojištění podle relativních indexů rizik nákladovosti na zdravotní péči v jednotlivých věkových skupinách podle pohlaví. Koeficienty nákladovosti zdravotních rizik budou pravidelně vydávány formou nařízení vlády vždy v předstihu pro nadcházející kalendářní rok. Koeficienty budou vydávány jako průměr za poslední 3 uplynulé kalendářní roky.

Finanční dopady do systému zdravotního pojištění plynoucí z návrhu na očkování osob starších 65 let proti chřipce a pneumokokové infekci tak, jak se navrhuje v § 31 návrhu zákona představují při ceně 300 Kč za obě vakcíny v případě maximální rozvahy pro celou populaci občanů starších 65 let cca 500 mil. Kč. Téměř každoročně přichází v průběhu roku epidemie chřipkového onemocnění a akutních respiračních infektů, která trvá zhruba 6 týdnů. V populaci občanů starších 65 let je větší výskyt jiných onemocnění, jejichž průběh se při chřipkovém onemocnění zhoršuje. U těchto pacientů lze vysledovat i častější komplikace pneumonie, pleuritidy apod. V roce 1998/1999 onemocnělo v České republice infekcí respiračního traktu 1 618 000 osob, což činilo 16 % populace a bylo hlášeno 39 262 komplikací a 43 úmrtí na chřipku či v souvislosti s chřipkou. V roce 1999/2000 onemocnělo v České republice 1 235 000 osob, což znamená, že akutním respiračním onemocněním onemocněl každý 10. občan. Bylo hlášeno 37 388 komplikací a 58 úmrtí na chřipku či v souvislosti s chřipkou. Tyto statistické údaje jsou varující a dávají důvod k přijetí návrhu na očkování proti chřipkovému onemocnění v kategorii osob nad 65 let.

Při aplikaci vakcín proti meningokové (1 dávka 92 Kč), pneumokokové (1 dávka 172 Kč) a hemofilové (1 dávka 180 Kč) infekci u vyjmenovaných rizikových skupin pojištěnců lze předpokládat přibližně roční náklady ve výši 400 tis. Kč ze zdravotního pojištění (jedná se cca o každoroční očkování 900 osob). Očkování proti meningokokové, pneumokokové a hemofilové invazivní infekce u osob po splenektomii, transplantaci kostní dřeně, chemoterapii pro děti s imunodefekty a u recidivujících hnisavých zánětů mozkových blan způsobených uvedenými patogeny život zachraňující metodou.

Z medicínského hlediska je oprávněný předpoklad, že uvedené náklady budou přinejmenším kompenzovány snížením nákladů na zdravotní péči, která by bez této prevence musela být poskytnuta.

Ekonomické dopady v důsledku přípravy na vstup do Evropské unie na stát a Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky vyplývající ze zřízení zvláštního účtu zprostředkování úhrady ze zahraničí při Všeobecné zdravotní pojišťovně (Všeobecná zdravotní pojištěna bude pověřena činností styčného orgánu pro komunikaci s pověřenými institucemi v zemích Evropské unie, popřípadě s příslušnými zdravotními pojišťovnami v zahraničí, pro účely zprostředkování úhrady ze zahraničí za poskytnutou zdravotní péči pojištěncům z cizích zemí, a to na základě mezinárodních smluv zdravotnickými zařízeními na území České republiky) jsou odhadovány následovně:

V 1. etapě půjde o navýšení počtu stávajících pracovníků na ústředí Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky o 4 pracovníky. Toto navýšení si vyžádá mzdové náklady ve výši 1,4 mil. Kč/rok a náklady na vybavení a provozní náklady ve výši 3,6 mil. Kč.

Ještě před vstupem do Evropské unie se nepředpokládá plný rozsah činností souvisejících s vedením fondu pro úhradu zdravotní péče poskytnuté v zahraničí, neboť bude využíván pouze v souvislosti s uzavřenými bilaterálními smlouvami o sociálním zabezpečení, zahrnujícími i zdravotní péči krytou zdravotním pojištěním. Uzavření prvních těchto smluv s Německem a Rakouskem se očekává v r. 2001.

Platby za věcné dávky poskytnuté pojištěncům ze zemí Evropské unie bude zprostředkovávat za Českou republiku vůči zemím Evropské unie Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky – tzv. styčné místo.

Platby za věcné dávky poskytnuté pojištěnci České republiky v zemích Evropské unie nebo v souvislosti s uzavřenými bilaterálními smlouvami se zeměmi Evropské unie, které nabudou platnosti ještě před vstupem do Evropské unie bude zajišťovat vždy příslušná zdravotní pojišťovna.

K §

Vymezuje se předmět úpravy zákona, který nahrazuje současnou právní úpravu provedenou zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění.

K §

Zákon vymezuje účastníky zdravotního pojištění, kterými jsou zejména Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, zaměstnanecké zdravotní pojišťovny zřízené podle zákona č. 280/1992 Sb., pojištěnci a zdravotnická zařízení. Za zdravotnická zařízení se budou též považovat i zdravotnická pracoviště ústavů sociální péče, pokud budou poskytovat zdravotní péči zdravotnickými pracovníky s odpovídající kvalifikací a pokud budou tato pracoviště věcně a technicky pro tuto činnost vybavena. Zdravotní péče na těchto pracovištích se považuje za zvláštní ambulantní péči.

K §

Přebírá se dosavadní okruh osob, které jsou kryty veřejným zdravotním pojištěním (dále jen „zdravotní pojištění“). Pokud jde o osoby, které mají přiznané postavení azylanta, nejde o rozšíření dosavadního okruhu pojištěnců, protože azylanti jsou i podle dosavadního zákona o zdravotním pojištění účastni zdravotního pojištění, neboť se považují za osoby s trvalým pobytem. Uvedení těchto osob v samostatném ustanovení tedy není rozšířením okruhu pojištěnců, ale pouze zpřesněním textu. Zákon, tak jako doposud, počítá s tím, že bude možné se odhlásit ze zdravotního pojištění při dlouhodobém pobytu (delším než 6 měsíců v cizině). Jako dosud je třeba, aby pojištěnec, který se odhlásí v České republice byl zdravotně pojištěn v zahraničí. Upřesňuje se postup při návratu pojištěnce, který se odhlásil ze zdravotního pojištění v České republice tak, aby se mohl přihlásit ještě dříve, než překročí státní hranice. Oproti současné právní úpravě se umožňuje nově se odhlásit ze zdravotního pojištění v případech, kdy jsou osoby zdravotně pojištěny zaměstnavatelem, jenž má sídlo v zahraničí, jestliže jeho zahraniční pojištění pokrývá i území ČR, a to z důvodu zabránění dvojího pojištění. Touto úpravou nemůže dojít k tomu, že by pojištěnec takto odhlášený nebyl některý den pojištěn, neboť zahraniční zaměstnavatel podle návrhu může pojištěnce odhlásit ze zdravotního pojištění v České republice pouze na dobu, která je kryta zahraničním pojištěním, z něhož lze hradit zdravotní péči poskytnutou na území České republiky v rozsahu daném navrhovaným zákonem.

K § a §

Z dosavadní právní úpravy se přebírá vymezení vzniku a zániku zdravotního pojištění. Pokud jde o vznik a zánik zdravotního pojištění azylanta, jde pouze o upřesnění textu tak, jak je uvedeno v odůvodnění k § 3.

K §

Základní práva pojištěnců obsažená v tomto ustanovení se přebírají z dosavadní právní úpravy. Zůstává tedy nedotčeno právo na volbu zdravotní pojišťovny a na výběr lékaře. Omezení, pokud jde o výběr lékaře se připouští tak, jako doposud u některého okruhu osob (např. osoby ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody). Oproti současné úpravě se omezuje výběr lékaře a zdravotnického zařízení u příslušníků Vězeňské služby z důvodu návaznosti na nové právní předpisy upravující výkon vazby a výkon trestu odnětí svobody včetně organizace Vězeňské služby. Nově se navrhuje zpřístupnit pojištěnci údaje obsažené ve zdravotnické dokumentaci včetně možnosti požádat o pořízení kopie zdravotnické dokumentace, popřípadě její části. Vzhledem k tomu, že pořízení kopie dokumentace by bylo lékařem poskytnuto na základě žádosti pacienta, počítá se s tím, že náklady spojené s pořízením kopií pojištěnec uhradí sám. Je samozřejmé, že pokud by lékař poskytoval dokumentaci či její kopii dalšímu ošetřujícímu lékaři, popřípadě nově zvolenému registrujícímu lékaři, by šlo o zajištění návaznosti poskytované zdravotní péče a pojištěnec by pořízení kopií v tomto případě nehradil. Dalším právem pojištěnce je právo na plnou informaci o zdravotním stavu, jakož i právo na to, aby nebyl informován. Jde o práva pojištěnce vyplývající zejména z Úmluvy na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny (Úmluva o lidských právech a biomedicíně) a Dodatkového protokolu k Úmluvě na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny o zákazu klonování lidských bytostí.

K §

Právo na výběr zdravotní pojišťovny je převzato z dosavadní právní úpravy se zpřesněním dikce některých ustanovení. Právo vybrat si zdravotní pojišťovnu je omezeno u vojáků a příslušníků Policie České republiky.

K §

Zdravotní pojištění vojáků se přebírá z dosavadní právní úpravy. Rozšiřuje se však okruh osob, za které Ministerstvo obrany hradí prostřednictvím Vojenské zdravotní pojišťovny léčení v cizině, a to o občanské zaměstnance vyslané Ministerstvem obrany k plnění úkolů v cizině. Toto rozšíření je provedeno v návaznosti na plnění úkolů České republiky souvisejících se vstupem do NATO. Navazující úprava, pokud jde o úhradu této péče, je obsažena v připojené novelizaci zákona č. 280/1992 Sb.

K §

Nově se zavádí „povinná příslušnost“ ke zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra příslušníků Policie České republiky a žáků policejních škol a omezuje se právo volby zdravotnického zařízení. Toto omezení se navrhuje z toho důvodu, že uvedené osoby musí vykazovat zvláštní zdravotní způsobilost k výkonu služby. Tu jsou schopni s ohledem na její zvláštnosti posoudit pouze lékaři resortu Ministerstva vnitra. Se specifikou této oblasti počítá i zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. Povinná příslušnost ke zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra pak navazuje na shora uvedené omezení volby lékaře.

K §

Základní povinnosti pojištěnců jsou převzaty ze stávající právní úpravy; doplňují se některé další povinnosti, jako je např. vracení průkazu zemřelého rodinného příslušníka. Oproti současné úpravě se uvažuje se zavedením povinnosti uhradit náklady za vystavení nového průkazu pojištěnce v případě ztráty průkazu, jeho zničení nebo poškození. Počítá se stanovením regulace, pokud jde o výši úhrady nákladů, rozhodnutím Ministerstva financí na návrh zdravotních pojišťoven (viz též odůvodnění k § ).

K §

Přebírá se současná platná právní úprava.

K § až §

Definuje se okruh zdravotní péče hrazené ze zdravotního pojištění, který je ve své podstatě totožný se současným právním stavem. Vzhledem k tomu, že směrnice EC 21/1999 vyřadily z kategorie léčivých přípravků zvláštní potraviny používané ve zdravotnictví, bylo třeba tuto úpravu zohlednit tak, aby bylo možno zvláštní potraviny hradit ze zdravotního pojištění. Zavádí se proto nová kategorie „potraviny určené pro zvláštní výživu pro zvláštní lékařské účely“. Jako zásadní změna oproti stávající právní úpravě se navrhuje možnost „legálně“ si připlatit na jiný zdravotnický materiál v případech, kdy bude stanoven pro daný léčebný postup tzv. standardní materiál. Stejně jako doposud se ponechává výjimečná možnost pro úhradu zdravotní péče ze zdravotního pojištění nehrazené pro případy, kdy je taková zdravotní péče jedinou možností vzhledem ke zdravotnímu stavu pojištěnce. Výjimečná úhrada, až na případy, kdy hrozí nebezpečí z prodlení, je podmíněna vždy schválením revizního lékaře. Napříště bude revizní lékař, který výjimečnou úhradu povolil, povinen vést o tom evidenci a dokumentaci.

K §

Pokud jde o úhradu zdravotní péče poskytnuté v cizině, počítá se i nadále s úhradou nutného a neodkladného léčení ve výši stanovené pro úhradu v České republice, pokud mezinárodní smlouva nestanoví jinak.

K § až §

Navrhovaná nehrazená péče v zásadě odpovídá současnému právnímu stavu včetně rozsahu úhradu závodní preventivní péče. Oproti dosavadní platné právní úpravě se výčet nehrazené zdravotní péče upravuje přímo zákonem nikoliv jeho přílohou. Pokud jde o úhradu zdravotní péče týkající se činností souvisejících s ochranou veřejného zdraví, odkazuje se na zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, který tuto problematiku upravuje.

K §

Obdobně jako v platné právní úpravě se vymezuje, kde se poskytuje zdravotní péče a kdo je takovou péči oprávněn poskytnout. Upřesňuje se též, kdo se rozumí ošetřujícím lékařem poskytujícím pojištěnci zdravotní péči včetně rozšíření tohoto pojmu na klinické psychology a klinické logopedy, lékaře poskytující zvláštní ambulantní péči a lékaře poskytující zdravotní péči v rámci přednemocniční neodkladné péče a pohotovostní služby.

K § a §

Přebírá se dosavadní znění týkající se vymezení pojmu ambulantní péče a poskytování primární zdravotní péče.

K §

Při poskytování specializované ambulantní péče se navrhuje hradit tuto péči pouze v případě, kdy bude její poskytnutí doporučeno registrujícím lékařem pojištěnce. Tato změna by měla zabránit zbytečnému odčerpávání finančních prostředků zdravotního pojištění osobami, které, aniž by k tomu byl důvod, vyžadují stejnou zdravotní péči současně u několika ambulantních specialistů. Vzhledem k tomu, že se počítá s posílením úlohy lékařů primární péče se navrhuje, aby doporučení k ambulantnímu specialistovi dával právě tento lékař. Lékař primární péče totiž má mít přehled o veškeré zdravotní péči poskytované jeho registrovanému pojištěnci tak, aby opravdu „sledoval“ jeho zdravotní stav a mohl v případě potřeby navrhnout zdravotní péči, kterou pojištěnec skutečně potřebuje. Ze zřejmých důvodů se navrhuje, aby doporučení registrujícím lékařem nebylo třeba při vyžádání specializované ambulantní péče v akutních případech, u pojištěnců s chronickým onemocněním a v případě předpisů brýlí. Rovněž tak se nebude vyžadovat doporučení registrujícím lékařem při poskytnutí specializované ambulantní péče v oborech psychiatrie, sexuologie a dermatovenerologie a poskytnutí zdravotní péče klinickým psychologem v případě akutní duševní krize a traumat. Ambulantnímu specialistovi se současně ukládá povinnost informovat písemně registrujícího lékaře o průběhu, popřípadě ukončení léčení tak, aby byla zajištěna návaznost zdravotní péče.

K §

I nadále se počítá s úhradou zvláštní ambulantní péče, která se oproti současnosti rozšiřuje ještě na tzv. hospicovou ambulantní péči. Tato péče by byla poskytována v domácím prostředí osobám v preterminálním nebo terminálním stavu v případech, kdy veškeré možnosti léčby již byly vyčerpány. Vzhledem k tomu, že v platné právní úpravě není dosud definován pojem „stacionář“, obsahuje ustanovení vysvětlení tohoto pojmu.

K § až §

Pokud jde o ústavní péči nově se vymezují pojmy „akutní ústavní péče“ a „následná zdravotní péče“. Toto vymezení si vyžádala praxe, neboť pro stanovení výše úhrady v ústavní péči je toto rozlišení nezbytné. Tak jako doposud se počítá s tím, že pojištěnce bude do ústavní péče doporučovat jejich registrující lékař s tím, že v případech neodkladných, jakož i v oborech psychiatrie, sexuologie a dermatovenerologie lze ústavní péči poskytovat i bez doporučení. Rozšiřuje se zákaz odepření přijetí pojištěnce do ústavní péče na případy, kdy bylo uloženo soudem ústavní ochranné léčení. Při předčasném propuštění pacienta z ústavní péče na jeho vlastní žádost se ukládá povinnost ošetřujícími lékaři nejen seznámit pojištěnce s možnými riziky, ale i sepsat písemný záznam o poučení pacienta a současně se ukládá pojištěnci povinnost toto poučení podepsat. Pokud jde o úhradu pobytu průvodce dítěte ve zdravotnickém zařízení ústavní péče, přebírá se současná úprava.

K §

Zpřesňuje se současné znění, pokud jde o výdej léčivých přípravků a zdravotnických prostředků v rámci pohotovostní lékárenské služby.

K § a §

Přebírá se současná právní úprava, navíc se navrhuje rozšířit hrazenou zdravotní péči o očkování proti chřipce a pneumokokové infekci u osob starších 65 let a u mladších osob trpících závažnými chronickými nemocemi a dále se navrhuje hradit další očkovací látky v případech uvedených v tomto ustanovení. Jde zejména o očkování proti hemofilové invazivní infekci a meningokokové infekci, kdy se jedná o velmi nebezpečná, obtížně rozpoznatelná onemocnění s velmi rychlým průběhem končícím často úmrtím.

K §

Přebírá se okruh osob, jimž se poskytuje dispenzární péče. Oproti současné právní úpravě se navrhuje, aby pojištěnce do dispenzární péče zařazoval jeho ošetřující lékař, kterému se současně stanoví povinnost oznamovat registrujícímu lékaři zařazení a vyřazení pojištěnce z dispenzární péče, jakož i jeho případnou neúčast na prohlídkách a vyšetřeních.

K § a §

Z dosavadní právní úpravy se přebírá jak vymezení komplexní lázeňské péče a příspěvkové lázeňské péče, tak i způsob povolávání pojištěnce k lázeňské péči, vystavování návrhů na lázeňskou péči atd. Pokud jde o péči v odborných dětských léčebnách a ozdravovnách nedochází oproti současné úpravě k žádné změně.

K § až §

Přebírá se současná právní úprava, pokud jde o dopravu nemocných a náhradu cestovních nákladů, posudkovou činnost a zdravotní péči související s prohlídkou zemřelého pojištěnce a jeho pitvou.

K § až §

Pro úhradu léčivých přípravků a zvláštních potravin, zdravotnických přípravků a stomatologických výrobků se odkazuje na přílohy tohoto zákona, které blíže vymezí výši úhradu ze zdravotního pojištění. Text dosavadní právní úpravy je nově doplněn o potraviny určené pro zvláštní výživu, neboť v souladu se směrnicí č. 21/1999 EC je část přípravků hrazených z veřejného zdravotního pojištění přesunuta do této kategorie. Bez navržené změny zákona by byla znemožněna úhrada potřebné zdravotní péče občanům s určitými druhy onemocnění. Dále se oproti současné právní úpravě umožňuje zařazovat do úhrady z veřejného zdravotního pojištění i přípravky obsahující jiné léčivé látky než jsou uvedeny v příloze č. 1 tohoto zákona, a to v případě, kdy Světová zdravotnická organizace novou skupinu léčivých látek vyhlásí. Toto opatření je navrhováno proto, aby bylo možno reagovat na vývoj nových léčivých látek potřebných pro pojištěnce a nebylo nezbytně nutné v každém takovém případe novelizovat zákon. Bližší odůvodnění viz též důvodová zpráva k přílohám č. 1., 2 a 3.

K § až 45

Navrhovaným ustanovením nedochází k žádné změně, pokud jde o jeden z hlavních principů veřejného zdravotního pojištění v České republice, kterým je hrazení zdravotní péče zdravotnickým zařízením zdravotními pojišťovnami na základě smlouvy. Navrhuje se, obdobně jako je tomu v  současné právní úpravě, aby jednotlivé smlouvy byly uzavírány na základě sjednaných rámcových podmínek pro uzavírání smluv (dále jen „rámcová smlouva“). Tyto rámcové smlouvy budou dojednávány v rámci dohodovacího řízení, kterého se účastní zástupci subjektů uzavírajících smlouvy, tedy zástupci zdravotních pojišťoven a zástupci smluvních zdravotnických zařízení. Počítá se s tím, že zdravotnická zařízení budou zastupovat jejich sdružení, která se vytvářejí buď na základě zákona o sdružování občanů, nebo na základě občanského zákoníku, pokud jde o sdružování právnických osob. Stanoví se rovněž nezbytné náležitosti, které budou muset rámcové smlouvy obsahovat. Tak jako v současné právní úpravě se počítá s tím, že rámcové smlouvy budou vydávány prováděcím právním předpisem poté, co proběhne jednání o těchto smlouvách v dohodovacím řízení. Ministerstvu se rovněž ponechává právo upravit návrh rámcových smluv, pokud by odporoval právním předpisům nebo veřejnému zájmu, jakož i právo vydat rámcové smlouvy v případě, kdy mezi účastníky dohodovacího řízení nedojde k dohodě o obsahu rámcové smlouvy. Mimo smluvní vztah mezi zdravotnickým zařízením a zdravotní pojišťovnou bude možno uhradit pouze poskytnutou nutnou a neodkladnou zdravotní péči.

K §

Oproti dosavadní právní úpravě se počítá s působením kategorizačních komisí jako poradních orgánů ministerstva, v nichž budou zastoupeny všechny strany zúčastněné v systému zdravotního pojištění, tj. zástupci zdravotních pojišťoven, pojištěnců, zdravotnických zařízení, jakož i pojištěnců, odborných společnosti a profesních komor. V kategorizačních komisích bude zastoupen i stát (Ministerstvo zdravotnictví, v některých případech též Ministerstvo financí a Ministerstvo práce a sociálních věcí) Kategorizační komise by měly přispět k objektivnímu posuzování předkládaných návrhů na úhradu zdravotních výkonů, léčivých přípravků a zvláštních potravin, zdravotnických prostředků a stomatologických výkonů a výrobků. V oblasti zdravotnických prostředků, stomatologických výrobků a léčiv doposud není žádným právním předpisem zakotven způsob projednávání příslušných vyhlášek s účastníky systému zdravotního pojištění.

K § až §

V nové právní úpravě se navrhuje, aby seznam zdravotních výkonů byl zpracováván po projednání nejprve v kategorizační komisi a poté v dohodovacím řízení. Návrh stanoví, které subjekty jsou účastníky dohodovacího řízení, jakož i členy kategorizační komise. Dále návrh rozděluje kompetence kategorizační komise i dohodovacího řízení včetně uvedení postupu poté, co výsledek projednání je předložen Ministerstvu zdravotnictví k vydání právním předpisem. Oproti současné úpravě se řeší i opakovaný způsob projednání návrhu seznamu zdravotních výkonů v případech, kdy tento odporuje právním předpisům nebo veřejnému zájmu.

K § až

Nově se navrhuje projednávat seznamy stomatologických výkonů a výrobků v kategorizační komisi, a poté v dohodovacím řízení a počítá se s vydáním prováděcí vyhlášky. Návrh stanoví subjekty zastoupené v této kategorizační komisi, v dohodovacím řízení, jakož i jejich úkoly a kompetence. Obdobně jako u seznamu zdravotních výkonů se počítá s opakovaným projednáním návrhu seznamu, pokud tento odporuje právním přepisům nebo veřejnému zájmu.

K § a §

Nově se navrhuje, aby kategorizační komise projednávala podklady potřebné k vytváření seznamů léčivých látek a jejich kombinací a zvláštních potravin. Tyto seznamy budou vydávány formou vyhlášky, která bude obsahovat jak výši úhrady, tak i způsoby a formy podání, odbornosti pracovníků, kteří budou oprávněni pro účely úhrady ze zdravotního pojištění léčivé přípravky a zvláštní potraviny předepisovat, omezení úhrady počtem dávek nebo balení a pod. Bližší odůvodnění je obsaženo též ve

K § a §

Obdobně jako u léčivých látek bude kategorizační komise pro seznam zdravotnických prostředků projednávat podklady potřebné k tvorbě vyhlášky, která bude obsahovat výši úhrady, seznam indikací, výčet odborností pracovišť, jejichž pracovníci jsou oprávněni předepisovat zdravotnické prostředky hrazené ze zdravotního pojištění, omezení úhrady počtem kusů a pod.

K §

Navrhuje se, aby ceny bodu, výše úhrad a regulační mechanismy byly stanovovány tak jako doposud v dohodovacím řízení. Zákon stanoví účastníky dohodovacího řízení, kterými jsou zástupci smluvních zdravotnických zařízení a zdravotních pojišťoven. Účastníky dohodovacího řízení je též Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo financí a Ministerstvo práce a sociálních věcí, avšak tato ministerstva mají při jednání dohodovacího řízení pouze právo hlasu poradního. Návrh reaguje na nález Ústavního soudu ze dne 23. května t.r., kterým byl vyjádřen názor, že napříště nebude možné, aby vláda zasahovala do výsledků dohodovacího řízení rozhodnutím v podobě usnesení vlády. Navrhuje se proto zcela jiné řešení, které počítá s tím, že stát nebude zasahovat do cen bodu, které vzešly z dohodovacího řízení při respektování regulace ceny bodu maximální cenou stanovenou Ministerstvem financí. Pokud dohodovací řízení nedojde při jednání o ceně bodu k dohodě, nebo pokud tento výsledek odporuje právním předpisům nebo veřejnému zájmu, zůstávají v platnosti ceny bodu sjednané na předchozí období. Stát bude zasahovat v krajním případě pouze do výše úhrad a regulačních omezení těchto úhrad, a to v případech, kdy výsledek dohodovacího řízení odporuje právním předpisům nebo veřejnému zájmu, popřípadě pokud tento výsledek není předložen ve stanovené lhůtě. V takovém případě bude výše úhrad a regulační omezení stanovena vyhláškou Ministerstva zdravotnictví. Obdobně jako je tomu při projednávání seznamu zdravotních výkonů a seznamu stomatologických výkonů a výrobků se počítá i v tomto dohodovacím řízení s opětovným projednáním návrhu po zjištění, že tento odporuje právním předpisům nebo veřejnému zájmu. Dohodnuté ceny bodu a dohodnutá výše úhrad včetně regulačních mechanismů, které neodporují ani právním předpisům ani veřejnému zájmu se budou publikovat ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví.

K §

Stanoví se povinnosti zdravotnických zařízení poskytujících zdravotní péči hrazenou ze zdravotního pojištění. Klade se zejména důraz na poskytování potřebných informací pojištěncům. Oproti dosavadní právní úpravě se povinnosti rozšiřují zejména o povinnost informovat o tom, zda je poskytovaná zdravotní péče hrazena ze zdravotního pojištění, povinnost doporučovat k poskytnutí návazné zdravotní péče zdravotnické zařízení, které má smlouvu se zdravotní pojišťovnou pojištěnce, povinnost zveřejňovat seznam zdravotních pojišťoven, s nimiž má zdravotnické zařízení uzavřenu smlouvu, povinnost stanovit, zveřejnit a dodržovat ordinační dobu, a pod. Nově se zavádí, s ohledem na účelnost poskytování nemocenských dávek, aby ošetřující lékař při zjištění nedodržování léčebného režimu informoval příslušnou okresní správu sociálního zabezpečení.

K § až §

Až na některá zpřesnění, přebírá se dosavadní právní úprava týkající se zdravotních pojišťoven při provádění zdravotního pojištění, včetně kontroly. Nově se stanoví, že zdravotní pojišťovny nebudou oprávněny provádět komerční zdravotní pojištění ani zřizovat právnické osoby k takovému účelu. Aby bylo možno vypořádat veškeré povinnosti plynoucí zdravotním pojišťovnám, které jsou takovou činnost podle současné právní úpravy oprávněny vykonávat, stanoví se v přechodných ustanoveních lhůta, do které budou zdravotní pojišťovny povinny tuto činnost ukončit. Tato lhůta se shoduje se lhůtou stanovenou zákonem č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů pro splnění podmínek subjektům, které získaly oprávnění k provozování komerčního pojištění podle předchozího zákona o pojišťovnictví. Důvodem pro zákaz komerční činnosti je především ta skutečnost, že zdravotní pojišťovny byly založeny podle zvláštních zákonů na zcela jiných principech než pojišťovny soukromé a nemohou tak plnit podmínky stanovené zákonem o pojišťovnictví pro provozování komerčního pojištění.

K § a §

Zavádí se nový institut k projednávání sporů mezi zdravotnickým zařízením a zdravotní pojišťovnou a mezi pojištěncem a zdravotní pojišťovnou. Smírčí jednání má za cíl vyřešit většinu sporných otázek, které při provádění zdravotního pojištění vznikají. Nejde však o povinné projednávání v tomto řízení, a nejde ani o řízení, jehož výsledek by byl pro strany sporu závazný. Od tohoto institutu se však očekává, že díky projednání sporných otázek smírčí komisí, která by měla tyto otázky posuzovat objektivně, dojde k vyřešení řady z nich smírem. Toto řešení je pro účastníky sporu nejenom rychlejší, ale i levnější, než soudní řízení. Návrhem se odstraňuje současný nedostatek především pokud jde o spory vzniklé mezi pojištěncem a jeho zdravotní pojišťovnou. Spory, či nesrovnalosti vzniklé mezi pojištěncem a zdravotnickým zařízením upravuje zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, a proto není třeba tyto spory ve smírčím řízení řešit.

Smírčí komise budou zřizovat krajské úřady jako zvláštní orgány k výkonu přenesené působnosti. Zákon stanoví složení smírčí komise a základní pravidla jejího jednání. Bližší pravidla jednání stanoví krajský úřad jednacím řádem.

K § a §

Navrhovaným ustanovením se zdůrazňuje povinnost účastníků zdravotního pojištění chovat se hospodárně a účelně při poskytování, hrazení, ale i čerpání zdravotní péče z veřejného zdravotního pojištění.

K § a §

Vzhledem k tomu, že současná právní úprava neobsahovala ustanovení týkající se vedení všech potřebných registrů v rámci systému zdravotního pojištění, byly některé tyto registry vedeny bez opory v právních předpisech Všeobecnou zdravotní pojišťovnou České republiky. Jednalo se o tzv. číselníky léčivých přípravků, zdravotnických prostředků a stomatologických výrobků. Zakotvení vedení registrů, včetně zařazování léčivých přípravků, zdravotnických prostředků a stomatologických výrobků je významným ustanovením z hlediska harmonizace navrhované právní úpravy se směrnicemi ES (směrnice 89/105/EEC). Registr pojištěnců upravuje zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Registr zdravotnických zařízení se s některými dílčími změnami přebírá z dosavadní právní úpravy.

K §

Zdravotní pojišťovny jsou oprávněny ukládat pokuty pojištěncům za neplnění některých jejich povinností. Všeobecná zdravotní pojišťovna, jako správce centrálního registru zdravotnických zařízení, je oprávněna ukládat pokuty za neplnění povinností hlásit tomuto registru potřebné údaje.

K §

Přebírá se dosavadní ustanovení, podle něhož bylo možné uložit zdravotnickému zařízení pokutu nebo zrušit jeho registraci, pokud zdravotnické zařízení při poskytování zdravotní péče nebo v souvislosti s jejím poskytováním požadovalo od pojištěnce finanční úhradu. Nově navržené ustanovení odstraňuje nedostatek dosavadní právní úpravy a rozlišuje, kterou sankci lze použít u státních zdravotnických zařízení a kterou u nestátních zdravotnických zařízení včetně uvedení postihů při opětovném porušení zákona (u nestátního zdravotnického zařízení se navrhuje zrušit registraci, u státního zdravotnického zařízení se navrhuje uložit pokutu až do výše 200 000 Kč). Oproti současné právní úpravě se formulace povinností zdravotnického zařízení, za jejíž porušení může být tato sankce uložena, zpřesňuje tak, aby bylo zřejmé, že sankci nelze uložit za vybírání finanční úhrady v případech, kdy zdravotní péče není vůbec hrazena ze zdravotního pojištění, nebo v případech, kdy se v souladu se zákonem na ni pojištěnec podílí (např. při poskytování léčivých přípravků, nebo zdravotnických prostředků a stomatologických výrobků). Smyslem ustanovení je především postihnout ta zdravotnická zařízení, která požadují od pojištěnců různé poplatky, vyžadují tzv. sponzorské dary, nebo požadují od pojištěnců úhradu za zdravotní péči, která je ze zdravotního pojištění hrazena nebo podmiňují poskytnutí zdravotní péče registračním či jiným poplatkem.

K §

Hlášení pro účely náhrady nákladů léčení vzniklé zdravotní pojišťovně se přebírá z dosavadní právní úpravy. Změna tohoto ustanovení je pouze v tom, že se používá výstižnější vyjádření toho, na co má zdravotní pojišťovna vůči třetím osobám nárok. Nejde totiž o skutečnou náhradu škody, jak se toto nazývalo v dosavadní právní úpravě, ale o náhradu nákladů, které zdravotní pojišťovna vynaložila za své pojištěnce v důsledku poškození jejich zdraví třetí osobou.

K §

Ustanovení dává přednost vyhlášeným mezinárodním smlouvám před vnitrostátní právní úpravou. Jde o významné ustanovení, které bude používáno před vstupem do Evropské unie ve vztahu k zemím, se kterými Česká republika uzavřela smlouvu v oblasti sociálního zabezpečení upravující i oblast zdravotní péče hrazené ze zdravotního pojištění.

K §

Do doby, než na základě proběhlého dohodovacího řízení k rámcovým smlouvám podle tohoto zákona, bude vydána nová vyhláška o rámcových smlouvách je třeba, aby se existující smlouvy mezi zdravotnickými zařízeními a zdravotními pojišťovnami řídily při jejich uzavírání vyhláškou o rámcových smlouvách, vydanou k zákonu č. 48/1997 Sb. Současně se ukládá, aby smlouvy, které byly uzavřeny mezi zdravotnickým zařízením a zdravotní pojišťovnou byly uvedeny se shora uvedenou vyhláškou do souladu.

Rovněž tak se stanoví použití dosavadních předpisů do doby, než proběhnou předepsaná projednání prováděcích předpisů k tomuto zákonu v příslušných kategorizačních komisích, v některých případech též v dohodovacím řízení.

K §

Jde o přechodné ustanovení potřebné k tomu, aby zdravotní pojišťovny řádně vypořádaly své povinnosti vyplývající z jimi prováděného komerčního zdravotního pojištění. Viz též odůvodnění k § až § .

K §

Jde o nezbytné přechodné ustanovení k zajištění kontinuity řízení, která byla zahájena přede dnem účinnosti zákona.

K § bod 1

Vzhledem k přesunutí části problematiky týkající se plátců pojistného, obsažené v současné právní úpravě v zákoně č. 48/1997 Sb., do zákona č. 592/1992 Sb., kam systematicky patří, bylo nezbytné rozšířit i předmět zákona.

K § bod 2

Vymezuje se okruh plátců pojistného. Oproti současné úpravě, kdy se za zaměstnance považují pouze ty osoby, které vykonávají zaměstnání, ze kterého jsou účastny nemocenského pojištění, se rozšiřuje okruh zaměstnanců ještě na osoby s trvalým pobytem na území České republiky vykonávající činnost na našem území v pracovněprávním vztahu sjednaném podle mezinárodního práva. Dále se rozšiřuje okruh zaměstnanců o osoby, které vykonávají funkci ve statutárních a dalších orgánech obchodních společností. Tyto osoby jsou z hlediska poplatníků daně z příjmů osobami v „závislé činnosti“, a jako takové odvádějí ze své odměny za výkon funkce daň z příjmů, zatímco doposud ve zdravotním pojištění za zaměstnance považováni nejsou a neplatí tak pojistné z příjmů, které pobírají za výkon funkce, ale pouze z minimální mzdy.

Mezi plátce pojistného se navrhuje zařadit i osoby s některými příjmy z kapitálového majetku (podíly na zisku), a s příjmy z pronájmu, které jsou předmětem daně z příjmů, avšak doposud nejsou podrobeny odvodu pojistného.

Navrhované rozšíření okruhu plátců pojistného by mělo odstranit stávající nerovnost vyplývající z toho, že odvody zdravotního pojištění jsou v současné úpravě definovány pouze podle výkonu činností (zaměstnání a podnikatelská činnost), nikoliv podle druhů příjmů a jejich výše.

Okruh osob, za které je plátcem pojistného stát, zůstává v zásadě beze změny, rozšiřuje se navíc pouze o osoby na rodičovské dovolené a o osoby vykonávající ochranné léčení a osoby umístěné v psychiatrických léčebnách. V obou případech jde o pojištěnce, kteří odčerpávají značné množství zdravotní péče, aniž by si sami platili, nebo mohli platit pojistné (nemají žádné příjmy a jsou umístěny ve zdravotnických zařízeních dlouhodobě - v psychiatrických léčebnách jde velmi často o pacienty umístěné v těchto zdravotnických zařízeních po desítky let).

I nadále se ponechává povinnost platit pojistné pojištěncům, kteří mají trvalý pobyt na našem území, ale nejsou plátci pojistného ani jako zaměstnanci, ani jako osoby samostatně výdělečně činné, ani jako osoby s příjmy z kapitálového majetku, z pronájmu nebo ostatními příjmy, a ani nejsou mezi těmi, za které je plátcem pojistného stát. Pro zjednodušení se navrhuje, aby tyto osoby byly plátci pojistného pouze tehdy, když shora uvedená skutečnost, tj. že neplatí pojistné v jiné skupině plátců, trvá celý kalendářní měsíc. Pokud by tato skutečnost trvala dobu kratší, počítá se s tím, že doplacení pojistného u zaměstnanců za zbytek měsíce by se provádělo prostřednictvím doplatku do minimální mzdy. U ostatních plátců pojistného se tato skutečnost nikterak neprojeví, neboť osoby samostatně výdělečně činné a osoby s jinými příjmy mají stanoveny zálohy měsíčně, které musí i tak zaplatit alespoň ve výši vypočtené z minimální mzdy.

Oznamovací povinnost plátců pojistného zůstává v zásadě beze změny.

K § bod 3

Jde o ustanovení, které se přesouvá ze zákona č. 48/1997 Sb., do zákona č. 592/1992 Sb., neboť jde o úpravu pojistného. Co do obsahu nedochází k žádné změně.

K § bod 4, 5 a 7

Upřesňuje se znění v návaznosti na znění § 1b.

K § bod 6

Jde o legislativně technickou úpravu související s nahrazováním pojmu „všeobecné zdravotní pojištění“ pojmem „veřejné zdravotní pojištění“.

K § bod 8

Vypouští se povinnost hradit pojistné při neplaceném volnu a při absenci. Tato období jsou i bez výslovné úpravy vyměřovacího základu pro toto období pokryta povinností zaměstnance odvést pojistné v kalendářním měsíci alespoň z minimální mzdy. Bude-li vyměřovací základ zaměstnance z důvodu neplaceného volna nebo absence nižší, než minimální mzda, bude povinen tuto částku prostřednictvím zaměstnavatele doplatit.

K § bod 9

Jde o legislativně technickou úpravu (zavedení legislativní zkratky).

K § bod 10, 14, 15, 16, 18 a 19

Jde o úpravu související s rozšířením plátců pojistného tak jak se uvádí v odůvodnění k § 77 bod 2, pokud jde o stanovení vyměřovacích základů těchto osob. Konstrukce vyměřovacích základů u osob s jinými příjmy je identická s konstrukcí, která je stanovena pro osoby samostatně výdělečně činné. Dále se upravuje, v návaznosti na změnu zákona o daních z příjmů spočívající v zavedení paušální daně, vyměřovací základ těchto plátců.

K § bod 11

Jde o úpravu navazující na to, že pojištěnci, kteří nemají příjmy ze zaměstnání, z podnikání, z kapitálového majetku nebo z pronájmu a ani za ně není plátcem pojistného stát, budou platit pojistné jako osoby bez zdanitelných příjmů, pokud uvedená skutečnost trvá celý kalendářní měsíc. Pokud by tato skutečnost trvala dobu kratší, provede se doplacení pojistného u zaměstnanců za zbytek měsíce prostřednictvím doplatku do minimální mzdy. Z toho důvodu bylo třeba vypustit ustanovení, podle kterého se povinnost zaměstnance doplatit do minimální mzdy nevztahovala na případy, v nichž zaměstnání netrvalo celý kalendářní měsíc.

K § bod 12 a 13

Jde o legislativně technickou úpravu.

K § bod 17

Navrhuje se významná změna v tom směru, že napříště může být valorizován vyměřovací základ pro pojištěnce, za které je plátcem pojistného stát, a to s přihlédnutím k vývoji míry inflace měřené indexem spotřebitelských cen a k výsledkům hospodaření systému zdravotního pojištění. Valorizace bude moci být prováděna nařízeními vlády, nebude tedy třeba změny zákona.

K § bod 20

Jde o zpřesnění textu, pokud jde o odvod pojistného zaměstnavatelem.

K § bod 21

Zpřesňuje se dosavadní znění, pokud jde o právní nástupnictví.

K § bod 22

S ohledem na zavedení nové skupiny plátců pojistného, upravuje se způsob odvodu pojistného a splatnost záloh na pojistné.

K § bod 23

Jde o legislativně technickou úpravu.

K § bod 24

Rozšiřuje se ustanovení upravující placení pojistného při souběhu různých příjmů o osoby s jinými příjmy.

K § bod 25

Upřesňuje se vracení přeplatku na pojistném.

K § bod 26

Ustanovení navazuje na změnu v přerozdělování pojistného.

K § bod 27 až 29

Navrhuje se zvýšit částku, kdy není zdravotní pojišťovna povinna vymáhat nedoplatky pojistného ze současných 50,- Kč na 500,- Kč a to z toho důvodu, že při vymáhání částek do 500,- Kč náklady spojené s vymáháním jsou mnohdy vyšší, než vymáhaná částka.

Pokud jde o pořadí splatných závazků, přizpůsobuje se tato úprava obdobné úpravě týkající se pojistného na sociální pojištění.

K § bod 30

Doplňuje se úprava promlčení tak, že se bude přihlížet k promlčení jen tehdy, pokud to plátce namítne.

K § bod 31

Navrhuje se, aby vedle placení pojistného bezhotovostním převodem nebo v hotovosti prostřednictvím banky nebo držitele poštovní licence, bylo možno zaplatit pojistné přímo ve zdravotní pojišťovně.

K § bod 32

Jde o odstranění ustanovení, podle něhož mohlo být pojistné poukázané zdravotní pojišťovně, které příslušelo, ale byl nesprávně uveden variabilní symbol, považováno za nezaplacené.

K § bod 33

Zpřesňuje se splatnost penále a dále se stanoví, z důvodů vysokých nákladů a malé výtěžnosti, že zdravotní pojišťovna je povinna vymáhat penále až pokud jeho výše v kalendářním roce přesáhne 100,- Kč, nebo pokud jeho celková výše přesáhne 500,- Kč.

K § bod 34

Zavádí se možnost úhrady dlužného pojistného, penále, pokut a přirážek k pojistnému ve splátkách. Povolení splátek je v zájmu jak plátců pojistného, tak zdravotních pojišťoven, neboť umožní plátcům splácet dluhy podle svých finančních možností a zdravotním pojišťovnám se zvětší pravděpodobnost výběru těchto částek. Obdobná úprava existuje již např. v oblasti pojistného na sociální pojištění.

Navrhuje se nová úprava týkající se přirážek k pojistnému, a to shodně s tím, jak jsou přirážky upraveny u pojistného na sociální pojištění. Navrhovaná úprava umožní vyměřovat přirážky u těch zaměstnavatelů, kde jsou prokazatelně porušovány požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci nebo pracoviště neodpovídá hygienickým předpisům, a to na základě zjištění těchto nedostatků příslušnými orgány odborného dozoru nad bezpečností práce nebo orgány ochrany veřejného zdraví.

K § bod 35

Do zákona o pojistném se přesouvají ustanovení týkající se rozhodování ve věcech pojistného, penále, pokut a přirážek k pojistnému. Zdravotní pojišťovny v těchto věcech budou i nadále rozhodovat ve správním řízení. Odvolacím orgánem zůstává tak jako v dosavadní právní úpravě rozhodčí orgán. Rozhodčímu orgánu se umožňuje jednat v senátech. Rozhodčímu orgánu bude svěřeno i odstraňování tvrdostí.

Nově se zavádí pro zdravotní pojišťovny možnost provádět správní výkon rozhodnutí. Doposud mohly být pohledávky za dlužníky vymáhány na základě soudního výkonu rozhodnutí. Správní výkon rozhodnutí mohou provádět i finanční úřady, pokud jde o dluh na daních, tak i správy sociálního zabezpečení, pokud jde o dluh na pojistném na sociální pojištění. Vzhledem k tomu, že zdravotní pojišťovny hospodaří s veřejnými prostředky, je vhodné, aby měly, pokud jde o vymáhání, stejné možnosti, jako jiné instituce.

K § bod 36 a 38

Jde o zásadní změnu spočívající v zavedení 100 % přerozdělování z dosavadního 60 % přerozdělování vybraného pojistného. Vedle zavedení 100 % přerozdělování se dále navrhuje přerozdělovat nejen podle počtu pojištěnců, ale podle relativních indexů rizika nákladovosti v jednotlivých věkových skupinách a podle pohlaví. Zákon stanoví mechanismus přerozdělování. Pokud jde o relativní indexy rizika nákladovosti podle věkových skupin v členění podle pohlaví, navrhuje se tyto stanovovat každoročně nařízeními vlády. Index relativních rizik se bude vypočítávat z údajů zdravotních pojišťoven vždy za uplynulé tři kalendářní roky.

K § bod 39

Úprava povinné mlčenlivosti členů orgánů a zaměstnanců zdravotních pojišťoven se soustřeďuje do jednoho zákona (v současné době tuto problematiku dílem řeší zákon č. 592/1992 Sb., a dílem zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně a zákon č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách.

K § bod 40 až 44

S ohledem na zavedení nové skupiny plátců pojistného upravují se povinnosti těchto plátců při podávání přehledů o příjmech zdravotním pojišťovnám.

K § bod 45 a 46

Doplňují se sankce za nesplnění povinností přesunutých do tohoto zákona ze zákona č. 48/1997 Sb. Výše pokut zůstává nezměněna.

K § bod 47 a 48

Oproti současnému stavu se umožňuje zdravotním pojišťovnám účetně odepsat i dluhy na pokutách a přirážkách k pojistnému, pokud je dluh nedobytný.

K § bod 49

Zpřesňuje se ustanovení týkající se vedení evidence pojištěnců veřejného zdravotního pojištění, a to zejména s ohledem na informace poskytované z tohoto registru pro účely přerozdělování. Vedení tohoto registru a nakládání s údaji v něm obsaženými nekoliduje se zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, neboť cit. zákon předpokládá, že shromažďování a další nakládání s tzv. „citlivými údaji“ je možné, pokud tak stanoví zvláštní zákon.

K § bod 50

Ustanovení dává přednost vyhlášeným mezinárodním smlouvám před vnitrostátní právní úpravou. Jde o významné ustanovení, které bude používáno před vstupem do Evropské unie ve vztahu k zemím, se kterými Česká republika uzavřela smlouvu v oblasti sociálního zabezpečení upravující i oblast zdravotního pojištění.

K §

Navrhují se nezbytná přechodná ustanovení.

K § bod 1 až 5, 10, 13, 14, 17, 21 až 23

Jde o legislativně technickou úpravu spočívající v nahrazení pojmu „všeobecné zdravotní pojištění pojmem „veřejné zdravotní pojištění“.

K § bod 6

Jde o upřesnění kompetence Ministerstva zdravotnictví, které jmenuje likvidátora zaměstnanecké zdravotní pojišťovny tak, že se doplňuje, že Ministerstvo zdravotnictví likvidátora též odvolává. Doplnění se navrhuje z toho důvodu, že existují různé názory na to, zda ten, kdo jmenuje má současně právo odvolat.

K § bod 8

Vypouští se v návaznosti na § 59 možnost provádět komerční zdravotní pojištění.

K § bod 9 a 12

S ohledem na úpravu provedenou v zákoně o veřejném zdravotním pojištění je třeba provést související změnu spočívající v tom, že se Vojenské zdravotní pojišťovně ukládá vytvořit fondy zprostředkování úhrady zdravotní péče k plnění úkolů vyplývajících z mezinárodních smluv. Vojenská zdravotní pojišťovna bude úhradu zdravotní péče pouze zprostředkovávat, finanční prostředky na její poskytne Ministerstvo obrany.

K § bodu11 a 15

V souvislosti s přípravou na vstup České republiky do Evropské unie, jakož i s ohledem na připravované mezinárodní smlouvy v oblasti sociálního zabezpečení zahrnující zdravotní péči hrazenou ze zdravotního pojištění je třeba zajistit, aby zdravotní pojišťovny měly zvláštní fond, který bude sloužit k úhradě zdravotní péče poskytnuté jejich pojištěncům v zahraničí.

K § bod 16

Sjednocuje se právní úprava, pokud jde o zdroje, které lze použít k vytváření fondu prevence, s již existující úpravou obsaženou v zákoně č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, neboť není důvodné, aby pro zaměstnanecké pojišťovny existovala pro naplňování téhož fondu jiná pravidla, než existují pro Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ČR.

K § bod 18

Jde o úpravu související s navrhovanou novelizací zákona o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitosti.

K § bod 19 a 20

Ustanovení navazuje na úpravu provedenou v § 23 zákona č. 592/1992 Sb. (viz též odůvodnění k § bod 39).

K § bod 1, 3, 7, 8 a 12

Jde o legislativně technickou úpravu spočívající v nahrazení pojmu „všeobecné zdravotní pojištění pojmem „veřejné zdravotní pojištění“.

K § bod 2 a 5

Ukládá se Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky plnit úkoly styčného orgánu se zahraničními zdravotními pojišťovnami. Dále se jí ukládá vytvořit a spravovat účet zprostředkování úhrady ze zahraničí, který by měl sloužit k zajištění činností spojených s přeúčtováváním zdravotní péče poskytnuté pojištěncům z členských států Evropské unie zdravotnickými zařízeními v České republice. Tento fond nebude sloužit k úhradě takto poskytnuté zdravotní péče z veřejného zdravotního pojištění, neboť úhradu jsou povinny provést ty zahraniční zdravotní pojišťovny, u kterých jsou tito pojištěnci členských států Evropské unie pojištěni.

K § bod 4

Jde o zpřesnění textu.

K § bodu 6

V souvislosti s přípravou na vstup České republiky do Evropské unie, jakož i s ohledem na připravované mezinárodní smlouvy v oblasti sociálního zabezpečení je třeba zajistit, aby Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR měla zvláštní fond, který bude sloužit k úhradě zdravotní péče poskytnuté jejich pojištěncům v zahraničí.

K § bod 9

Jde o úpravu související s navrhovanou novelizací zákona o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitosti.

K § bod 10 a 11

Ustanovení navazuje na úpravu provedenou v § 23 zákona č. 592/1992 Sb. (viz též odůvodnění k § 77 bod 39).

K § bod 1 a 4

Jde o legislativně technickou úpravu spočívající v nahrazení pojmu „všeobecné zdravotní pojištění pojmem „veřejné zdravotní pojištění“.

K § bod 2 a 5

Vypouští se ustanovení, které po rozdělení ČSFR na dva samostatné státy není aplikovatelné. Úhradu zdravotní péče poskytnuté pojištěncům České republiky ve Slovenské republice a opačně řeší dohoda mezi vládou České republiky Slovenské republiky publikovaná ve Sbírce zákonů pod č. 202/1993 Sb.

K § bod 3

Navrhuje se zmocňovací ustanovení pro stanovení výše příspěvku zákonného zástupce na zaopatření dítěte. Současná právní úprava neumožňuje požadovat za zaopatření dítěte v dětských domovech pro děti do tří let věku, v kojeneckých ústavech a v jeslích, žádnou úhradu, neboť pro ni neexistuje zákonná opora. Přitom podobná úprava týkající se příspěvku zákonného zástupce na zaopatření existuje pokud jde o dětské domovy pro děti starší 3 let, které jsou školskými zařízeními, tak i pokud jde o mateřské školy.

K § bod 6

Vedle již uložené povinnosti zaměstnavateli současnou dikcí zákona se navrhuje rozšířit tuto povinnost i na úhradu závodní preventivní péče, pokud tato není hrazena ze zdravotního pojištění.

K §

Vzhledem k tomu, že veškerá osvobození od daně darovací by měla být soustředěna v tomto zákoně, doplňuje se osvobození o dary získané zdravotními pojišťovnami pro oblast veřejného zdravotního pojištění. Podle navrhovaného § 77 bod 2 a 78 bod 1, se osvobození darů zdravotním pojišťovnám vypouští ze zákona č. 280/1992 Sb. a zákona č. 551/1991 Sb. s tím, že bude obsaženo v zákoně č. 357/1992 Sb., kam svým obsahem patří.

K § až §

Jde o legislativně technickou úpravu spočívající v nahrazení pojmu „všeobecné zdravotní pojištění pojmem „veřejné zdravotní pojištění“.

K §

Navržená účinnost odpovídá tomu, že stávající zákon č. 48/1997 Sb. pozbývá účinnosti dnem 31. prosince 2000. Rovněž tak celá navrhovaná novelizace zákona č. 592/1992 Sb. vyžaduje nabytí účinnosti k l. lednu kalendářního roku, neboť úprava v něm obsažená navazuje na zdaňovací období. Účinnost ustanovení § 2 odst. 2 se navrhuje k 1.1.2002 z toho důvodu, aby bylo možno plynule přejít na financování zdravotní péče poskytované v ústavech sociální péče ze zdravotního pojištění včetně uzavření smluv mezi pracovišti těchto ústavů a zdravotními pojišťovnami.

K příloze č. 1

Současná právní úprava úhrady léčivých přípravků neumožňuje účelně regulovat růst nákladů na léky hrazené ze zdravotního pojištění a neumožňuje ani úhradu řady nových léčiv. Neumožňuje ani hradit tzv. zvláštní potraviny, které podle směrnic č. 21/1999 EC nejsou léčivými přípravky ale jsou zařazeny do samostatné kategorie. Léčivé přípravky jsou doposud hrazeny podle obsahu léčivé látky. Léčivé látky pak jsou seskupeny podle anatomických, terapeutických a chemických charakteristik (ATC skupina), kdy příbuzné látky, látky s podobným účinkem a shodným způsobem podání jsou zařazeny do stejné skupiny. Každá skupina je definována samostatným řádkem, který obsahuje ATC charakteristiku skupiny, název skupiny, způsob podání, indikační omezení a preskripční omezení. Zákon tak stanovil detailní medicínská kriteria, co se ukázalo jako nevhodné z následujících důvodů. S vývojem medicíny dochází k vývoji názorů na účelnost jednotlivých léčebných postupů, včetně podávání léčiv u jednotlivých onemocnění a na účelnost omezení léčby lékaři různých odborností podle příslušné specializace. V souvislosti s rozvojem nových technologií jsou zaváděny nové léčebné metody. Jsou vyvíjeny nové léčivé látky i nové formy podání (např. místo injekční formy ve formě náplasti, kterou si pacient sám může aplikovat), které podle současného platného právního stavu nelze hradit ze zdravotního pojištění, aniž by se novelizoval zákon. Dále jsou k dispozici nové léčivé látky, pro které v současném zákoně neexistuje odpovídající skupina a tak je nelze hradit. Napříště se proto navrhuje tato odborná medicínská kriteria stanovovat vyhláškou.

Dále je nezbytné zajistit, aby v případech, kdy neexistuje medicínská potřeba hradit plně alespoň jeden přípravek v určité skupině, došlo ke sloučení skupin léčivých látek. Příliš úzce definované skupiny léčiv nyní totiž nutí plně hradit i léčiva, která mají kvalitnější a levnější alternativy (např. u léčiv proti alergii se hradí léčivo I. generace ve výši 10,71 Kč za denní dávku, i když jiná kvalitnější léčiva II. generace se hradí ve výši 7.50,- Kč plně, neboť jsou levnější).

Předložený návrh přílohy č. 1 by měl uvedené nedostatky odstranit tím, že

• skupiny léčiv jsou rozšířeny tak, aby mohly pojmout více druhů léčiv do systému úhrad a aby nebylo nutno zvýhodňovat zastaralá léčiva; tato skutečnost je hlavní příčinou navrženého snížení počtu skupin léčivých látek,

• způsob podání léčiva již není užíván jako dělící kritérium, což vede k zániku dalších 137 skupin léčivých látek,

• v příloze se neupravuje úhrada léčivých látek užívaných pouze při hospitalizaci, což vede k zániku dalších 10 skupin léčivých látek,

• bylo vyřazeno 11 skupin léčivých látek, neboť na trhu neexistuje žádný léčivých přípravek náležející do těchto skupin,

• byla vyřazena 1 skupina léčivých látek, neboť přípravky tyto látky obsahující nejsou považována za léčiva, která by významným způsobem ovlivňovala průběh onemocnění (lokální přípravky pro léčení bolestí svalů a kloubů),

• bylo vyřazeno 6 skupin zvláštních potravin z kategorie léčiv; pro tyto zvláštní potraviny byly vytvořeny samostatné dvě skupiny.

Redukce počtu skupin léčivých látek tedy neznamená automaticky redukci počtu plně hrazených léčivých přípravků ani redukci počtu léčivých přípravků, na jejichž úhradě se pojištěnec podílí. Za současné platné úpravy je ve většině skupin léčivých látek (kterých je zatím 521) více než 1 přípravek plně hrazen ze zdravotního pojištění, konkrétně jich existuje 2479. Nově navrhovaná úprava umožňuje nikterak neměnit dosavadní rozsah plně hrazených léčivých přípravků a naopak umožňuje uhradit plně i další léčivé přípravky. Dokladem toho, že Ministerstvo zdravotnictví při stanovování počtu plně hrazených léčivých přípravků ani doposud neomezovalo jejich počet pouze na počet skupin léčivých látek, je shora uvedený počet 2479 plně hrazených léčivých přípravků, přestože by dikce zákona byla naplněna i tehdy, bylo-li by jich pouze 521.

K příloze č. 2

V současné době jsou přímo zákonem stanovena pravidla poskytování zdravotnických prostředků hrazených ze zdravotního pojištění, včetně detailních medicínských kritérií. Praxe ukázala, že stanovování medicínských kritérií zákonem je nevhodné ze stejných důvodů, jako je tomu u léčiv (viz též odůvodnění k příloze č. 1). Navrhuje se proto tato kritéria upravit prováděcím předpisem s tím, že zákon bude obsahovat pouze finanční limity pro pojištěnce a limity počtu kusů zdravotnických prostředků pro pojištěnce. Tyto limity jsou v navrhované úpravě oproti dosavadní právní úpravě v řadě případů zvýšeny jednak z důvodů potřeby zkvalitnění zdravotní péče (např. inkontinentní pacienti, „vozíčkáři“ aj.) a jednak z důvodů nárůstu cen některých zdravotnických prostředků. Nově je i pro ambulantní používání stanovena úhrada kanyl a katetrů, neboť i tyto jsou používány při poskytování ambulantní péče a je účelné je ze zdravotního pojištění uhradit. S ohledem na navržené změny je očekáván nárůst nákladů ze zdravotního pojištění řádově o 300 mil. ročně.

K příloze č. 3

Detailní seznam stomatologických výrobků a dentálních slitin se z obdobných důvodů, jak je uvedeno v odůvodnění k příloze č. 1 a 2, navrhuje napříště stanovit vyhláškou. Navržená