Návrh zákona o soudních exekut. - RJ - RJ

:

K části první

K §1:

Exekutor je nestátním orgánem - fyzickou osobou, na kterou stát deleguje část svých mocenských práv, která jinak přísluší soudům. Exekutor vykonává činnost jako svobodné povolání a má postavení veřejného činitele.

Jeho zákonné postavení má smíšenou povahu - jednak vykonavatele nucených výkonů soudních a jiných rozhodnutí a zároveň osoby oprávněné k další činnosti v rozsahu zákona (viz hlava pátá části první zákona).

Exekutor bude stát na čele exekutorského úřadu, které budou zřízeny v obvodu každého okresního soudu.

K §2:

Nezávislost (i ekonomická) na státu je základním předpokladem exekutorovy nestrannosti při výkonu exekuční činnosti. Pověření státem k této činnosti dává exekutorovi veřejnou důvěru, autoritu a vážnost.

Nezávislost exekutora má užší rozsah než nezávislost soudce; jde o institucionální nezávislost, kdy exekutor je vázán pouze právním řádem a rozhodnutími soudů, které patří do soustavy exekučních orgánů. Exekutor při výkonu exekuční činnosti není povinen respektovat pokyny jiných státních orgánů. Funkčně podléhá státnímu dohledu vykonávanému ministerstvem spravedlnosti.

Záruky nezávislosti exekutora jsou dány způsobem jeho jmenování a odvolání, ze zákonných důvodů pro jeho přeložení či disciplinární postih, rovněž i neslučitelnost jeho funkce s pracovním poměrem či jiným obdobným pracovněprávním vztahem, dále i možností odmítnout vykonat určitý úkon při splnění zákonných podmínek (viz ust. § 30).

Při výkonu své činnosti je exekutor vázaný pouze zákony nejvyšší právní síly - tedy Ústavou a ústavními zákony, běžnými zákony a obecně závaznými právními předpisy vydanými k jejich provedení. Ze soudních rozhodnutí je vázaný pouze rozhodnutím v řízení o výkonu rozhodnutí a v exekučním řízení.

Exekutor je vázán rozhodnutím exekučního soudu, t.j. soudu, který jej pověřil výkonem rozhodnutí - tato vázanost je totožná jako vázanost soudu právním názorem vyšší soudní instance při rozhodování o opravném prostředku. To se týká zejména výroku o nepřípustnosti exekuce či jejím zastavení.

Exekutor však není vázán jiným rozhodnutím (soudním či správním) vydaným v jiném než exekučním řízení. Výsledek jiného řízení je pouze vyřešením předběžné otázky. Exekuční soud nemůže činnost exekutora omezit jiným rozhodnutím než tím, k němuž je příslušný podle tohoto zákona (nelze např. omezit činnost exekutora předběžným opatřením nebo mu uložit, aby nepokračoval ve výkonu rozhodnutí).

K § 3:

Nezávislost exekutora si vyžaduje jistá omezení práv, která by mu jinak jako občanovi příslušela. Exekutorem nemůže být proto jmenován ten, kdo je v pracovním poměru a nebo v obdobném pracovněprávním vztahu a nebo vykonává jinou výdělečnou činnost s výjimkou taxativně uvedených činností.

K § 4:

Vzhledem k charakteru činnosti, kterou exekutor vykonává je nezbytné, aby při provádění exekuční činnosti měl postavení veřejného činitele. Z hlediska trestní odpovědnosti třetích osob a ochrany exekutora podle jednotlivých ustanovení trestního zákona se vyžaduje, aby trestný čin, kterého se dopustí třetí osoba a je namířen proti exekutorovi, souvisel s jeho pravomocí a odpovědností.

Postavení veřejného činitele má exekutor pouze při výkonu exekuční činnosti, při sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu.

K §5:

Exekutorovi je třeba umožnit přenést část jeho pravomoci, a to k provedení jednotlivých úkonů, při zachování jeho odpovědnosti, na zaměstnance jeho exekutorského úřadu.

K § 6:

Exekutorskou samosprávu představuje Exekutorská komora České republiky (dále jen "komora"). Komora je samosprávnou stavovskou organizací a je právnickou osobou zřízenou tímto zákonem. Jejím posláním je chránit zájmy exekutorského stavu jako svobodného povolání a dohlížet na činnost exekutorů.

K §7:

Podle platné právní úpravy realizace nuceného výkonu soudního rozhodnutí patří do věcné působnosti soudů jako státních orgánů. Jelikož se realizace exekuce dle tohoto zákona svěřuje exekutorovi, který bude tuto činnost vykonávat jako svobodné povolání, je nutné vykonávat státní dohled nad jeho činností. Tento státní dohled přísluší ministerstvu spravedlnosti ČR. Dohled nad veškerou činností exekutora a nad vedením exekutorského úřadu přísluší také komoře.

K §8:

V návrhu zákona je zakotveno oprávnění ministra spravedlnosti rozhodovat o jmenování, přeložení a odvolání exekutorů a určovat počet exekutorských úřadů, přičemž po vyjádření komory musí jejich počet zvýšit. Spolu s tím bude vyhlašovat i výběrová řízení. Jednotlivé exekutorské úřady v obvodu okresního soudu se budou od sebe lišit pořadovým číslem. Každý exekutor bude jmenován do konkrétního exekutorského úřadu.

Zároveň, za účelem lepšího výkonu dozoru, jmenuje z řad soudců jednu třetinu členů zkušební a kárné komise.

K §9:

Podmínky pro jmenování exekutora jsou určené tak, aby jejich splnění nebylo spojené s nepřiměřenými těžkostmi. Na druhé straně však tak, aby se zajistil veřejný zájem na vysoce kvalifikovaném výkonu exekuční činnosti důvěryhodnými osobami, které svým jednáním a chováním v soukromém a veřejném životě nesnižují význam úřadu exekutora a zvyšují veřejnou důvěru.

K §10:

Exekutor bude jmenován ministrem spravedlnosti ČR na návrh komory. Ta bude ve svém návrhu vždy vázána výsledky konkursu (výběrového řízení), který vyhlásí vždy, kdy se uvolní exekutorský úřad. Postup při vyhlašování a organizaci konkursu bude schvalovat ministerstvo spravedlnosti ČR. Účastníky konkursu se mohou stát všechny osoby, které splňují požadavky stanovené v §10. Stanovují se také lhůty na vyhlášení konkursu, na podání návrhu ministrovi na jmenování exekutora a na jmenování exekutora ministrem. Pokud jde o zvýšení počtu exekutorských úřadů nebo o uvolnění místa exekutora a komora je nečinná, může ministr jmenovat exekutora do exekutorského úřadu i bez návrhu komory.

K §11:

Stanovují se podmínky jež musí exekutor splnit, aby mohl vykonávat svůj úřad.

K §12:

Návrh upravuje text slibu, který skládá exekutor do rukou ministra spravedlnosti při svém jmenování a jehož porušení je jedním z důvodů vzniku kárné odpovědnosti exekutora. Nesloží-li exekutor slib, nebo složí-li ho s výhradou nebude ministrem jmenován do úřadu.

K §13:

Exekutor stojí v čele exekutorského úřadu a všechny úkony jeho zaměstnanců jsou činěny jeho jménem. Dále se stanovují obsahové náležitosti průkazu, pečetidla a razítka exekutora.

K §14:

Upravuje se sídlo exekutora. Sídlem exekutorského úřadu je obec, ve které je sídlo okresního soudu, do jehož obvodu byl exekutor jmenován. Sídlem exekutora je místo jeho kanceláře. Rozsáhlost obvodu, jeho geografické členění, komunikační těžkosti či jiné specifické okolnosti mohou být důvodem, aby měl exekutor své sídlo se souhlasem komory mimo sídlo soudu do jehož obvodu byl jmenován. Jeho sídlo však musí být vždy v obvodu soudu, do jehož obvodu byl jmenován. Sídelní povinnost exekutora je nutná proto, že ve svém sídle musí mít kancelář, kde pracuje a má uložené spisy. Nevyžaduje se, aby ve svém sídle měl i své bydliště. Se souhlasem komory si může exekutor zavést úřední dny i mimo své sídlo.

K §15:

Zákon explicitně stanoví, v jakých případech, tj. za jakých skutkových okolností, zaniká výkon exekutorského úřadu a za jakých podmínek je možno exekutora z výkonu exekutorského úřadu odvolat. Tím je na jedné straně posilněno nezávislé postavení exekutora a na druhé straně garantovány podmínky pro řádné vykonávání činnosti exekutora osobou schopnou, bezúhonnou a způsobilou. Pro maximální transparentnost a určitost procedury odvolání zákon stanovuje lhůty, ve kterých podá komora návrh na odvolání exekutora a ministr exekutora odvolá.

K §16:

Nemůže-li exekutor z vážných důvodů vykonávat exekuční činnost, ustanoví mu komora zástupce. Děje se tak na návrh exekutora nebo i bez jeho návrhu, pokud sám do 1 měsíce svého zástupce komoře nenavrhne. Zástupce zastupuje exekutora zejména ve věcech, které nesnesou odkladu. Působí jménem zastupovaného exekutora a podílí se na odměně exekutora v míře, kterou stanoví svým rozhodnutím komora. K překlenutí období po uvolnění exekutorského úřadu až do jmenování nového exekutora ustanovuje komora náhradníka exekutora. Ten na rozdíl od zástupce vykonává exekuční činnost svým jménem. Náhradníkem nemůže být - na rozdíl od zástupce - ustanoven exekutorský kandidát, který by s ohledem na existenci vlastního pracovního poměru u exekutora nemohl při výkonu exekuční činnosti vystupovat vlastním jménem. Obdobně jako zástupce, vykonává náhradník zejména ty úkony, které nesnesou odkladu.

K §17:

Návrh stanoví postup při podpisování listin zástupcem exekutora a používání pečetidla a razítka exekutora.

K §18:

Stanovují se případy, kdy komoře vzniká povinnost ustanovit exekutorovi nového zástupce.

K §19 - 22:

Výkon exekuční činnosti na odborné úrovni vyžaduje všestrannou přípravu exekutora na tuto činnost. Proto exekutorský koncipient absolvuje tuto přípravu u exekutora v rámci pracovního poměru. Během své činnosti koncipienta je zapsán v seznamu koncipientů, který vede komora. Exekutorským koncipientem se může stát každý občan ČR, který splňuje podmínky předepsané v §20 odst. 1. Zápisu do seznamu exekutorských koncipientů se lze domáhat návrhem na soudu. Rovněž se lze domáhat u soudu ochrany proti vyškrtnutí ze seznamu exekutorských koncipientů. Pro uplatnění práva na zápis do seznamu exekutorských koncipientů se stanovují dvouměsíční subjektivní a šestiměsíční objektivní prekluzivní lhůta; pro uplatnění práva na ochranu proti vyškrtnutí ze seznamu exekutorských koncipientů se stanovuje pouze dvouměsíční subjektivní prekluzivní lhůta.

K §23 - 26:

Exekutorským kandidátem se může stát každý uchazeč, který splňuje předpoklady potřebné pro zápis do seznamu exekutorských koncipientů a navíc vykonal alespoň tříletou exekutorskou praxi a složil exekutorskou zkoušku. Zápisu do seznamu exekutorských kandidátů, který vede komora a i ochrany proti vyškrtnutí z tohoto seznamu se lze domáhat návrhem na soudu. Lhůty pro uplatnění těchto práv jsou stanoveny stejně jako pro exekutorského koncipienta. Exekutorský kandidát může být, na rozdíl od exekutorského koncipienta, písemně zplnomocněn ke všem úkonům exekutora (s výjimkami stanovenými v §26). Možnost rozsáhlých oprávnění exekutorského kandidáta pramení z toho důvodu, že s ohledem na omezený počet exekutorských úřadů bude doba, než bude kandidát jmenován exekutorem často velmi dlouhá. Je proto vhodné, aby takto kvalifikovaná osoba mohla vykonávat odborně náročnější činnost, dokonce zastupovat exekutora.

K §27:

Exekutor bude mít možnost zaměstnávat další zaměstnance, kteří budou zabezpečovat především provoz exekutorského úřadu. Pracovněprávní vztahy exekutora k jeho zaměstnancům (exekutorští koncipienti a kandidáti a další zaměstnanci exekutora) nejsou upraveny v tomto zákoně; §6 odst.4 odkazuje na pracovněprávní předpisy, kterými se tyto vztahy řídí. Exekutor může další zaměstnance pověřit vykonáním jednoduchých a dílčích úkonů, např. v přípravné fázi exekuce.

K § 28:

Ustanovením je určena místní příslušnost exekutora k provedení exekuce. Místní příslušnost je určena dispozicí oprávněného. Neexistuje žádná souvislost mezi příslušností exekučního soudu a příslušností exekutora. K pověření exekutora vybraného oprávněným musí dojít, soud nemá možnost rozhodnout o příslušnosti jiného exekutora.

Úkony exekutora mají stejné právní účinky a požívají stejné autority jako úkony soudu. V této zásadě se promítá postavení exekutora jako veřejného činitele.

K § 29:

Cílem právní úpravy je zabezpečit nestrannost exekutora při provádění exekuce. Důvodem pro vyloučení exekutora z provádění exekuce vyvolávajícím pochybnosti o jeho nezaujatosti může být jednak jeho poměr k věci, a to osobní zájem na věci, jednak i vztah k účastníkům či jejich zástupcům, s kterými může být v příbuzenském nebo přátelském či nepřátelském poměru. Důvodem však nemohou být okolnosti, které spočívají v postupu v exekučním řízení.

Jakmile se exekutor dozví o skutečnosti, pro kterou je vyloučen, oznámí to soudu. Jeho činnost se do rozhodnutí soudu omezuje na neodkladné úkony.

Účastníci exekučního řízení jsou oprávněni vyjadřovat se k osobě exekutora; pro uplatnění námitky podjatosti se však zavádí koncentrační zásada, tedy povinnost uplatnit tuto námitku v objektivní lhůtě tří dnů, která běží ode dne pověření exekutora provedením exekuce. Důvodem uplatnění koncentrační zásady je omezení prostoru pro zneužívání námitky podjatosti k oddálení vlastní exekuce. K tomuto účelu slouží i to, že zákon uvádí podstatné náležitosti této námitky, kterými jsou označení exekutora, okolností, pro které by měl být podle jejich názoru vyloučen a údaje, kdy se účastník o skutečnosti zakládající námitku dověděl. Aby povinný nesledoval podáním námitek proti osobě exekutora vyvolání průtahů v řízení, jeho námitky nemají odkladný účinek. Z těchto důvodů se nepřihlíží k námitce zjevně opožděné, podané v den skončení nebo zastavení exekučního řízení nebo k námitce odůvodněné stejnými okolnostmi, o nichž již bylo soudem rozhodnuto.

Rozhodnutí o vyloučení exekutora je konečné, není možno jej napadnout odvoláním. Doručuje se oprávněnému, povinnému a exekutorovi, o jehož vyloučení soud rozhodoval. V případě vyloučení exekutora z provádění exekuce v ní pokračuje ten exekutor, kterého navrhne oprávněný a který je k provedení této exekuce pověřen soudem.

K § 30:

Soudní exekutor je státem určenou a zplnomocněnou osobou k nucenému výkonu rozhodnutí. Při výkonu své činnosti musí postupovat nestranně a nezávisle. Je vázán pouze ústavou, zákony a jinými všeobecně závaznými právními předpisy. Proto může odmítnout provést požadovaný úkon jen tehdy, pokud odporuje zákonu nebo jiným všeobecně závazným právním předpisům (t.j. právním předpisům, neboť ty jsou pojmově obecně závazné) nebo jestliže žadatel o tento úkon nesložil přiměřenou zálohu na náklady exekuce.

K § 31:

V návrhu je stanovena pro exekutora, jeho zaměstnance, členy orgánů Komory a její zaměstnance povinnost mlčenlivosti o všech skutečnostech, které se dozvěděli při provádění exekuční činnosti nebo další činnosti, a to i po zániku výkonu úřadu exekutora. Povinnost mlčenlivosti je zakotvená i ve slibu exekutora. Povinnosti mlčenlivosti může exekutora zprostit v odůvodněném případě orgán Komory nebo účastník, pokud jde o skutečnosti, které se dotýkají výlučně jeho oprávněného zájmu (tedy nikoli zájmu třetí osoby). Exekutor nemá povinnost mlčenlivosti ve vztahu ke svému zaměstnanci, kterého pověřuje provedením jednotlivých úkonů a který sám musí povinnost mlčenlivosti zachovávat. Povinností mlčenlivosti exekutora je však omezena. Této povinnosti se exekutor nemůže dovolat v kárném řízení a mlčenlivostí není exekutor vázán v rozsahu nezbytném pro řízení s oprávněným nebo povinným před soudem nebo jiným orgánem. Také zákonem uložená povinnost překazit spáchání trestného činu není mlčenlivostí nijak omezena. Porušení povinnosti mlčenlivosti zakládá kárnou odpovědnost exekutora a jeho odpovědnost za škodu, která porušením této povinnosti vznikla.

K § 32:

Exekutor odpovídá za škodu tomu, komu ji způsobil v souvislosti s exekuční činností, a to i tehdy, byla-li škoda způsobena jeho zaměstnancem. Podle § 11 exekutor může vykonávat svou činnost pouze, pokud uzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem exekuční činnosti, přičemž pojištění odpovědnosti musí trvat po celou dobu výkonu exekutorského úřadu. Odpovědnost zaměstnanců podle občanskoprávních a pracovněprávních předpisů tím není dotčena.

Za činnost exekutora, pokud jedná jako veřejný činitel, při sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu odpovídá stát podle zvláštního právního předpisu.

K § 33:

K tomu, aby bylo provedení exekuce efektivní, je nezbytné stanovit uvedeným třetím osobám povinnost poskytovat exekutorovi jako veřejnému činiteli součinnost při provádění exekuční činnosti. Soudní exekutor je státem určenou a zplnomocněnou osobou k nucenému výkonu rozhodnutí. Svým jednáním chrání ta práva fyzických, právnických osob a státu, o kterých pravomocně rozhodl soud. Realizuje vykonatelné rozhodnutí či jiný exekuční titul uvedený v zákoně jen tehdy, když povinný v určené lhůtě nesplní dobrovolně svoji povinnost. Obdobná oprávnění (žádat o součinnost třetí osoby) má podle platné právní úpravy (§ 34 zákona o správě daní a poplatků) i správce daně, který svým jednáním pomáhá při ochraně majetku státu.

K § 34:

Třetí osoby poskytnou součinnost jen tehdy, prokáže-li exekutor své pověření k provedení exekuce, z kterého je zřejmé, kdo je oprávněný a kdo povinný, jaký nárok vymáhá a jaká je jeho výše. Tím je zabezpečena ochrana údajů týkajících se jiné osoby jako povinného. Pokud třetí osoby neposkytnou exekutorovi součinnost bez zbytečného odkladu odpovídají oprávněnému a exekutorovi za škodu. Za nesplnění povinnosti k součinnosti může soud na návrh exekutora uložit třetím osobám pořádkovou pokutu.

Pokud jde o správce daně, který je vázán dle zvláštního zákona (zák. č. 337/1992 Sb., o správně daní a poplatků) speciální povinností mlčenlivosti vůči všem třetím osobám, je nezbytné nově stanovit výjimku z této povinnosti formou novelizace příslušného ustanovení tohoto zvláštního zákona (§ 2 odst. 5 zák. č. 337/1992 Sb.).

K § 35:

V tomto ustanovení jevyjádřena dispoziční zásada, která se vztahuje k zahájení řízení. Exekuční řízení totiž nelze zahájit bez návrhu, ex offo, ale pouze na návrh oprávněného. Exekuční řízení je zahájeno dnem, kdy došel exekutorovi nebo soudu návrh na provedení exekuce. Podání návrhu má z hlediska běhu lhůt stejné účinky jako návrh na soudní výkon rozhodnutí. Jde o změnu oproti současnému stavu, podle kterého se návrh na výkon rozhodnutí podává výlučně na soudě.

Zahájení exekučního řízení brání tomu, aby o téže věci bylo zahájeno nebo probíhalo jiné exekuční řízení podle tohoto zákona; jde o překážku litispendence, t.j. překážku zahájeného řízení. Při kolizi (střetu) exekucí podle tohoto zákona se soudní nebo správní, daňovou či jinou exekucí, které se týkají téže věci, práva, jiné majetkové hodnoty nebo podniku povinného, se pokračuje v té exekuci, v níž byly nejdříve vykonány úkony postihující tyto věci, práva atd. V ostatních zahájených exekucích nelze pokračovat.

Jestliže podal oprávněný návrh na provedení exekuce v téže věci více exekutorům, exekuci provede ten exekutor, kterého jejím provedením pověří soud, jde tedy o uplatnění zásady předstihu. V ostatních případech se exekuce zastaví, čímž bude zabráněno tomu, aby v jedné a téže věci probíhaly několikerá exekuční řízení.

Z aplikace v exekučním řízení se vylučují instituty přerušení řízení, prominutí zmeškání lhůty a obnovy řízení; podobně jako z výkonu rozhodnutí dle občanského soudního řádu. Obecná úprava předběžných opatření obsažená v občanském soudním řádu se činnosti exekutora nemůže týkat, neboť exekutor není účastníkem takového řízení. Výrazem této zásady je zákonný zákaz přerušit exekuční řízení.

K § 36:

V návrhu je vymezen okruh účastníků exekučního řízení, tedy procesně legitimovaných osob. Tato procesní legitimace je pouze formální aktivní a pasivní legitimací na rozdíl od věcné (materiální) legitimace. Procesně oprávněný je ten, kdo podává návrh na provedení exekuce, a procesně povinný je ten, koho procesně oprávněný ve svém návrhu označí za povinného. Soud, který pověřuje exekutora provedením exekuce, zkoumá otázku věcné legitimace z hlediska exekučního titulu. V pověření k provedení exekuce označí i účastníky exekučního řízení, kterými jsou oprávněný a povinný.

Jsou-li exekucípostiženy věci, práva, nebo jiné majetkové hodnoty patřící do společného jmění manželů, je účastníkem exekučního řízení, pokud jde o tyto věci, práva, nebo jiné majetkové hodnoty, i manžel povinného.

Pokud dojde k hmotněprávní sukcesi, lze vést exekuci i proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný. Přechod povinnosti nebo přechod či převod práva je třeba kvalifikovaně prokázat; zákon připouští jako důkazní prostředky pouze listiny vydané státními orgány (v mezích jejich pravomoci) nebo sepsané notářem (t.j. formou notářského zápisu).. Na straně oprávněného se připouští záměna účastníků i pro případ singulární sukcese (t.j. převodu či přechodu jednotlivého práva).

K § 37:

Návrh na provedení exekuce může podat pouze ten, kdo je v exekučním titulu označen jako oprávněný a ten, kdo prokáže, že na něj přešlo právo z exekučního titulu.

V každém rozhodnutí je povinnému určena lhůta k plnění. Není a ani nemůže být povinností soudu nebo jiného orgánu, který vydal exekuční titul, aby zjišťoval, zda-li povinný splnil, co mu bylo uloženo. Proto zůstává na oprávněném, aby navrhl provedení exekuce. Návrh na provedení exekuce může být podán, až když povinný dobrovolně nesplnil, co mu bylo uloženo v pravomocném rozhodnutí či k čemu se dobrovolně zavázal v jiném exekučním titulu, na jehož základě zákon umožňuje provedení exekuce.

K § 38:

V tomto ustanovení jsou vymezeny podstatné náležitosti návrhu na exekuci, včetně jeho obligatorních příloh.

K § 39:

Zde je upraven postup exekutora, příp. soudu pro případ, že oprávněný podá návrh na exekuci, který nemá zákonem stanovené podstatné náležitosti (viz § 38).

Vzhledem k tomu, že exekuční řízení je zahájeno dnem doručení návrhu na exekuci, ale v exekučním řízení není možné pokračovat pro nedostatky podání, které navrhovatel ve stanovené lhůtě neodstranil, může soud buď z vlastní iniciativy nebo na návrh exekutora exekuční řízení zastavit. O těchto následcích musí být oprávněný poučen. Tento procesní postup je obdobný postupu soudu při podání neúplného či nesrozumitelného podání účastníkem v rámci občanského soudního řízení.

K § 40:

Ustanovení obsahuje taxativní výčet exekučních titulů, které jsou podkladem pro nařízení a provedení exekuce podle tohoto zákona.

Pro případ, že exekuční titul neobsahuje pariční lhůtu, určuje se lhůta tří dnů a, jde-li o vyklizení bytu, patnácti dnů od právní moci rozhodnutí, pro splnění povinnosti uložené v rozhodnutí. Dále je určen rozsah exekuce, je-li více povinných a jedná-li se o dělitelné plnění.

Ustanovení dále definuje formální znaky vykonatelnosti exekučního titulu, jde-li o rozhodnutí soudu o prodeji zástavy.

K § 41:

Každý exekuční titul musí být opatřen potvrzením o vykonatelnosti. Stanoví se, který orgán opatří rozhodnutí potvrzením o vykonatelnosti. Pokud rozhodnutí není vykonatelné, nemůže být podkladem pro provedení exekuce. Soud, který vydává pověření k provedení exekuce, je na návrh exekutora vždy oprávněn přezkoumávat správnost potvrzení o vykonatelnosti, aby byl zajištěn základní soudní přezkum návrhu na provedení exekuce.

K § 42:

Ustanovení podrobně upravuje exekuci na majetek patřící do společného jmění manželů a zavádí zásadu, že pro závazek jednoho z manželů, který vznikl za trvání manželství je v exekučním řízení podle tohoto zákona možno postihnout i majetek, který je součástí SJM. V zájmu ochrany věřitelů je navíc poněkud šířeji koncipován rozsah SJM; nově se totiž konstituuje neúčinnost některých smluv o zúžení či rozšíření rozsahu SJM pro účely exekučního řízení. Rozhodující pro právní účinky těchto smluv ve vztahu k exekučnímu řízení je doba jejich uzavření.

K § 43:

Jestliže je to, co ukládá exekuční titul povinnému, vázáno na splnění podmínky nebo na splnění vzájemné povinnosti oprávněného, lze provést exekuci jen po připojení listiny, z níž je patrno, že se splnila podmínka nebo že oprávněný splnil svou vzájemnou povinnost, popřípadě je připraven ji splnit.

K § 44:

Ustanovení upravuje postup exekutora a soudu, poté co jim byl doručen návrh na nařízení exekuce.

Exekutor je vázán pořádkovou lhůtou k předložení návrhu na nařízení exekuce soudu. V případě návrhu, který neobsahuje zákonem stanovené náležitosti, počíná lhůta běžet až ode dne doručení formálně správného návrhu.

Ustanovení konstituuje novou procesní formu, a to nařízení exekuce soudem, s nímž je spojen pro povinného zásadní právní účinek pro povinného – zákaz nakládání se svým majetkem v rozsahu vymezeném v odstavci 7, a to pod sankcí absolutní neplatnosti případných úkonů.

V ustanovení je obsažen taxativní výčet subjektů, kterým se usnesení doručuje, včetně pořadí doručení. Dále jsou zde stanoveny obsahové náležitosti usnesení o nařízení exekuce.

Proti usnesení o nařízení exekuce je možno podat odvolání, které však nemá odkladný účinek, pokud jde o zákaz nakládání s majetkem povinného. Nepřipouští se blanketní odvolání, tj. odvolání neobsahující žádné důvody.

Zákon umožňuje za určitých podmínek změnu v osobě exekutora, výlučně na návrh oprávněného.

K § 45:

Pověřit exekutora provedením exekuce a jednat dále jako exekuční soud, tedy nařídit exekuci, rozhodovat o návrhu na odklad a zastavení exekuce a v dalších věcech stanovených tímto zákonem, je věcně příslušný okresní soud. Místně příslušným je obecný soud povinného .

K § 46:

Exekutor, kterého soud pověřil provedením exekuce, se musí postarat o její uskutečnění. Nepokračovat v exekučním řízení může exekutor pouze tehdy, kdy soud exekuci odloží nebo zastaví, nebo také , když je pohledávka oprávněného uspokojená.

Pořadí provedení exekuce je určeno dnem, kdy exekutorovi došlo usnesení o nařízení exekuce. Za porušení této povinnosti je exekutor kárně odpovědný. Touto právní úpravou se má zabránit upřednostňování jedněch oprávněných při provádění exekuce nebo jednotlivých exekučních řízení v závislosti na výši vymáhané pohledávky.

Upustit od provedení exekuce může exekutor pouze v zákonem stanovených případech.

K § 47:

Po doručení usnesení o nařízení exekuce je exekutor oprávněn podle vlastní úvahy vydat exekuční příkaz. Exekuční příkaz (t.j. příkaz k provedení exekuce) je procesní formou, která má účinky nařízení výkonu rozhodnutí soudem podle občanského soudního řádu. I s exekučním příkazem je pro povinného spojen právní účinek zákazu nakládání s majetkem, jenž je exekučním příkazem postižen.

K § 48:

V ustanovení jsou upraveny obligatorní obecné náležitosti exekučního příkazu. Proti exekučnímu příkazu není přípustný opravný prostředek, neboť povinný již měl možnost hájit se odvoláním proti nařízení exekuce.

K § 49:

V ustanovení jsou stanoveny obligatorní náležitosti jednotlivých exekučních příkazů, kterými jsou postihovány různé druhy majetku povinného.

K § 50:

Exekutor může při uskutečňování exekuce požádat o určitou formu součinnosti oprávněného a povinného. Exekutor může vyzvat povinného k prohlášení o majetku před soudem podle občanského soudního řádu.

K § 51:

Ustanovení obsahuje taxativní důvody, za kterých ex lege zaniká pověření exekutora k provedení exekuce.

K § 52:

Ustanovení zakotvuje přiměřenou subsidiární působnost občanského soudního řádu pro exekuční řízení podle tohoto zákona.

K § 53:

Exekutor má speciální práva jako veřejný činitel ve vztahu k institutu prohlášení o majetku povinného.

K § 54:

V exekučním řízení není možné přerušení řízení, což by v některých případech mohlo vést k nepřiměřené tvrdosti vůči povinnému a jeho prostřednictvím i vůči třetím osobám (zejména těm, které jsou na něj odkázány výživou). Vzhledem k tomu zákon zavádí procesní institut odkladu exekuce. O povolení odkladu rozhoduje exekuční soud. Odklad exekuce může soud povolit jen na návrh povinného, který je fyzickou osobou, v případě, že lze očekávat zastavení exekuce, i bez návrhu. Soud je povinen odložit provedení exekuce v případě, že v řízení o opravném prostředku (např. dovolání) nebo ze zákona (např. povolení obnovy řízení) je odložena vykonatelnost rozhodnutí, které bylo exekučním titulem. V takovém případě nelze totiž v exekuci pokračovat a exekutor nesmí provést jakýkoli exekuční úkon. Z důvodu procesní jistoty je tedy žádoucí provázat odklad vykonatelnosti rozhodnutí s odkladem exekuce.

Po uplynutí doby odkladu exekuce exekutor z úřední povinnosti pokračuje v provádění exekuce.

Proti rozhodnutí, kterým byl odklad exekuce povolen, je přípustné odvolání, tedy řádný opravný prostředek.

K § 55:

Ustanovení stanoví zásadu, že o zastavení exekuce vždy rozhoduje exekuční soud, a to ze stejných důvodů jako o zastavení výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu.

K § 56:

V ustanovení jsou uvedeny možné způsoby doručování písemností v exekučním řízení.

K § 57:

Ustanovení definuje základní zásadu exekuce jako nuceného výkonu rozhodnutí či jiného titulu, který nebyl povinným splněn dobrovolně - a to zákaz obnovení stavu, který tu byl před zahájením exekuce. Totožná zásada ovládá i soudní výkon rozhodnutí dle platné právní úpravy. Tato zásada je v souladu s ochranou práv třetích osob nabytých v exekučním řízení.

K § 58:

Ustanovení vyjadřuje základní zásadu exekučního řízení – procesní nezávislost exekutora při volbě způsobu provedení exekuce, které jsou v tomto zákoně taxativně stanoveny. Na rozdíl od soudu při výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu není exekutor vázán případným návrhem oprávněného a může podle vlastní úvahy zvolit jeden či více způsobů provedení exekuce tak, aby dosáhl uspokojení pohledávky oprávněného včetně nákladů exekuce co nejdříve a co nejefektivněji. Po nařízení exekuce nemá ani soud pravomoc zasahovat do volby způsobu provedení exekuce.

K § 59:

V ustanovení jsou vyjmenovány všechny způsoby provedení exekuce, které může exekutor zvolit podle tohoto zákona, a to zvlášť k vymožení peněžitého plnění a zvlášť k vymožení nepeněžitého plnění. Jednotlivé způsoby provedení exekuce odpovídají způsobům provedení exekuce podle občanského soudního řádu. V rámci jednotlivých způsobů se však podle exekučního řádu stanoví v některých případech speciální úprava (viz ust. § 60 – 72).

K § 60:

S ohledem na soulad průběhu exekuce dle exekučního řádu a vykonávacího řízení dle občanského soudního řádu je průběh exekuce srážkami ze mzdy odkázán na přiměřenou aplikaci občanského soudního řádu.

K § 61:

Výjimkou z odkazu na ustanovení občanského soudního řádu je případ, kdy exekuce srážkami ze mzdy prováděna ve prospěch více oprávněných. Exekutor totiž nesmí rozhodovat o rozvrhu, což je typická soudní agenda.

K § 62 - 65 :

Dalším ze způsobů exekuce je přikázání pohledávky. V souvislosti s tímto způsobem exekuce jsou předmětem provedení:

1. peněžitá pohledávka povinného na účtu u peněžního ústavu

2. jiná peněžitá pohledávka vůči třetí osobě

3. jiná majetková práva (zejména podíly v obchodních společnostech).

Také v tomto případě je postačující odkaz na způsob výkonu rozhodnutí dle občanského soudního řádu. Výjimkou je opět případ exekuce pro několik nároků oprávněných

K § 63:

Z důvodů právní jistoty je zakotvena přímo v textu zákona možnost postihnout exekucí i podíl povinného v obchodní společnosti či postižení jeho členských práv v družstvu.

K § 64:

Podrobně se upravuje případ, kdy předmětem exekuce budou patenty, průmyslové vzory, ochranné známky a různé licence. Dosud totiž nebylo ani v právní teorie dostatečně jasno, zda-li je vůbec možné tato práva z duševního vlastnictví exekuovat a také jak.

Speciální právní úprava postižení těchto průmyslových práv v exekučním řízení je nezbytná proto, aby procesní úkony exekutora byly provázány s příslušnými registračními úkony Úřadu průmyslového vlastnictví, který je tzv. osobou zúčastněnou na exekučním řízení. Jedině systémovým spojením úkonů těchto subjektů při provádění exekuce je možno dosáhnout účelu - postižení průmyslových práv náležejících povinnému pro uspokojení pohledávky oprávněného.

Speciální povaha průmyslových práv vede k tomu, že jejich exekuce se provádí prostřednictvím procesních úkonů, které jsou jinak prováděny v exekuci prodejem movitých věcí. Jde o soupis listin, které tato práva osvědčují, jejich odevzdání exekutorovi, příp. jejich odebrání a jejich zpeněžení. Zároveň se stanoví, že exekutor je ze zákona zmocněn vykonávat i navenek po celou dobu provádění exekuce za povinného všechny úkony, které jinak přísluší povinnému jako majiteli těchto průmyslových práv. Pokud jde o postižení práv z poskytnutých licencí, použije se procesní postup jako u exekuce přikázáním jiných peněžitých pohledávek, neboť právní povaha práva povinného z poskytnuté licence tomuto způsobu exekuce zcela odpovídá.

Publicita převodu průmyslových práv zpeněžením v exekučním řízení je zajištěna tím, že exekutor vyrozumí Úřad průmyslového vlastnictví, který je povinen provést zápis o jejich převodu v příslušném rejstříku.

K § 65:

V tomto ustanovení je upravena exekuce na peněžitou pohledávku. Částka vedená na účtu povinného v peněžním ústavu se odepíše z tohoto účtu ve prospěch oprávněného do výše vymáhané pohledávky a jejího příslušenství a nákladů exekuce.

K § 66:

Upravují se odchylky od provádění exekuce jinak než dle přiměřené aplikace ustanovení občanského řádu. Tyto odchylky jsou vedeny úmyslem vymezit případy, kdy rozhoduje soud, a také upřesněním podmínek provedení exekuce v případě, kdy nelze ustanovení občanského soudního řádu použít (oceňování, zveřejňování dražební vyhlášky). Také je dáno zákonní zmocnění pro podání návrhu na exekuci zřízením exekučního zástavního práva, o kterém totiž nemůže rozhodnout exekutor.

K § 67:

S ohledem určité zvláštnosti listin, jako jsou vkladní knížky, vkladní listy a jiné formy vkladů, směnky, šeky anebo jiné listiny, jejichž předložení je třeba k uplatnění práva, bylo nutné upravit postup exekutora při nalezení takovýchto často velmi finančně zajímavých hodnot.

K § 68:

Shodně s ustanovením o rozvrhu v případě exekuce srážkami ze mzdy a přikázáním pohledávky pro uspokojení více oprávněných pohledávek se určuje, že exekutor není oprávněn rozhodovat o rozvrhu. Exekutor pouze vykonává činnosti obdobné činnostem správce konkursní podstaty, který také připravuje vše pro rozhodování soudu.

K § 69:

Také v případě exekuce prodejem movitých a nemovitých věcí se postupuje dle zákonného odkazu přiměřeně dle ustanovení občanského soudního řádu upravujícího prodej movitých a nemovitých věcí.

K § 70:

Zákon poprvé zavádí do našeho právního řádu také exekuci prodejem podniku, tedy souboru věcí, práv a jiných majetkových hodnot, definovaný v obchodním zákoníku. Tím se umožňuje, aby bez vážnějšího narušení chodu podniku a snížení jeho ceny došlo ke změně vlastníka podniku i v rámci exekuce, což dosud možné nebylo. Podmínkou je, že podnik není předlužen; pro takový případ právní řád umožňuje provést pouze konkurs nebo vyrovnání.

Správce podniku je vázán obdobnými povinnostmi při výkonu své funkce jako exekutor; i u něj se uplatňuje vyloučení pro podjatost.

K § 71:

Také při provádění exekuce prodejem podniku se odkazuje přiměřeně na ustanovení občanského soudního řádu.

K § 72:

Je-li podkladem pro exekuci rozhodnutí ukládající provedení prací a výkonů, postará se exekutor o provedení těchto prací, pokud se nedohodl s oprávněným jinak, a cenu za tyto práce vymáhá po povinném některým ze způsobů určených pro vymáhání peněžité částky. Zároveň se stanoví, z důvodu právní jistoty, že vymáhané pokuty musejí být zaplaceny na účet soudu.

K § 73:

Jako v ostatních případech se i v případě uspokojení práv na nepeněžité plnění odkazuje na přiměřené použití ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí přiznávajícího právo na nepeněžité plnění.

K §74:

Ustanovení § 74 rozšiřuje prostor pro působení soudního exekutora. Především mu umožňuje poskytovat právní pomoc všem oprávněným osobám při vymáhání jejich judikátních pohledávek a pohledávek vyplývajících z jiných exekučních titulů. Pohledávka při jejímž vymáhání exekutor poskytuje svou pomoc musí být vykonatelná, tj musí k ní existovat exekuční titul. Kromě této další činnosti exekutora související s vymáháním vykonatelných pohledávek může tento zákon stanovit i jinou další činnost. Exekutor může tedy kromě provádění exekucí vykonávat i jinou činnost, vždy však pouze na základě tohoto zákona. Kromě toho právní pomoc může poskytovat pouze na základě žádosti žadatele, se kterým musí sepsat písemnou smlouvu o poskytnutí právní pomoci.

K § 75:

V souvislosti se soudním nebo např. správním, exekučním nebo rozhodčím řízením může exekutor přijímat do úschovy peníze, listiny a jiné movité věci. Tato úschova však nemá povahu uložení solučního, jak je tomu v případě soudního uložení. Toto ustanovení je vhodné proto, že zjednodušuje exekutorovi postup při jeho činnosti.

K § 76:

Rozšiřuje se rozsah činnosti exekutora v rámci jeho další činnosti i na jinou činnost, zejména činnost soudního vykonavatele a doručování písemností soudu. Rozsah působnosti exekutora může rozšířit také soud, kterého toto ustanovení opravňuje pověřit exekutora i jinou činností související s exekučním řízením. Druhý odstavec tohoto ustanovení pak obsahuje oprávnění exekutora provést tzv. dobrovolnou dražbu, přičemž se při ní bude přiměřeně řídit ustanoveními tohoto zákona o prodeji movitých, respektive nemovitých věcí.

K § 77:

Exekutor je oprávněn sepisovat zápisy o skutečnostech, což vyplývá z povahy jeho povolání. Na rozdíl od notáře by exekutor měl být velmi mobilní a jako takový by měl být schopen sepsat zápis o skutečnosti pro případné osvědčení v soudním řízení prakticky kdekoliv a kdykoliv.

K § 78 - 79:

Toto ustanovení umožňuje exekutorům sepisovat na žádost exekutorský zápis o dohodě nebo o uznání závazku povinného. Takový exekutorský zápis bude exekučním titulem k provedení exekuce podle tohoto zákona. Toto ustanovení usnadňuje účastníkům smluvních vztahů zřizovat autoritativní zápisy o svých dohodách, případně o uznání dluhů a pohledávek, protože nebudou odkázáni pouze na notáře. V § 79 jsou potom uvedeny náležitosti, které musí exekutorský zápis splňovat jinak by byl neplatný.

K § 80:

Upravuje se postup při identifikaci účastníků exekuce.

K § 81:

Ustanovení regulující postup při sepisování exekutorského zápisu, je-li účastníkem osoba, která nemůže číst nebo psát.

K § 82:

Ustanovení určující osoby nezpůsobilé být svědkem sepsání exekutorského zápisu.

K § 83:

Ustanovení regulující postup při sepisování exekutorského zápisu, je-li účastníkem osoba hluchá nebo němá.

K § 84:

Toto ustanovení upravuje zvláštní náležitosti exekutorského zápisu v případě , že při zápisu byla nutná přítomnost svědků nebo důvěrníka, respektive účastník se musel s obsahem exekutorského zápisu seznámit pomocí přístrojů nebo speciálních pomůcek.

K § 85:

Tento paragraf stanovuje důvody, kdy je při exekutorském zápisu nutná přítomnost tlumočníka a upravuje náležitosti exekutorského zápisu byl-li tlumočník při zápisu přítomen.

K § 86:

Tato ustanovení upravují nakládání s exekutorskými zápisy po jejich sepsání a odměnu exekutora za činnost související se spisováním exekutorských zápisů.

K § 87:

Exekutor je státem určenou a zmocněnou osobou k výkonu exekuční činnosti. Při provádění své činnosti má exekutor postupovat nestranně a nezávisle. Svou funkci vykonává na bázi svobodného povolání. Za výkon exekuční činnosti mu přísluší odměna, náhrada hotových výdajů, náhrada za ztrátu času a daň z přidané hodnoty. Tyto náklady hradí povinný. Exekutor stejně jako oprávněný mají nárok na náhradu nutných nákladů na účelné vymáhání nároku oprávněného. Výši a způsob určení odměny exekutora, jakož i náhrady hotových výdajů, náhrady za ztrátu času a výšku přiměřené zálohy, je zmocněno ministerstvo spravedlnosti ČR stanovit vyhláškou. Proti nákladům exekuce může účastník vznést u exekutora námitky. Pokud exekutor námitkám nevyhoví, postoupí je soudu. Rozhodnutí soudu o námitkách je pro exekutora závazné.

K § 88 - 89:

Upravuje se postup při vymáhání nákladů exekuce.

K § 90 – 92:

Tato ustanovení stanoví taxativně jednotlivé složky odměny exekutora, příp. její druhy. Základní odměnou je tarifní (mimosmluvní) odměna, jejíž výši stanoví ministerstvo vyhláškou. Pouze tato odměna je nákladem exekuce a bude vymáhána některým ze způsobů provedení exekuce na peněžité plnění vůči povinnému.

Oprávněný může zároveň s exekutorem sjednat smluvní odměnu; smlouva musí mít písemnou formu, jinak je neplatná. Případná smluvní odměna je závazkem oprávněného vůči exekutorovi; nezatěžuje povinného, neboť se nedotýká nákladů exekuce, které jsou určeny tarifem (viz shora). Není-li smluvní odměna mezi oprávněným a exekutorem sjednána, zůstává právo exekutora na tarifní odměnu nedotčeno.

Při provádění další činnosti je postavení exekutora, pokud jde o výši odměny, totožné s postavením advokáta. To znamená, že tarifní odměna se uplatní pouze v případě, že exekutor nesjednal s žadatelem smluvní odměnu.

K § 93 - 108:

V těchto ustanoveních je upraveno nakládání se spisy exekutora. Spisy, které nejsou ukončené, musí být uloženy na takovém místě, aby byly přístupné nejen samotnému exekutorovi, ale i kontrolním orgánům. Záznamy o tom, kde se spisy nacházejí, musí být uvedené v příslušném spisovém registru. Návrh rovněž upravuje vydávání opisů a potvrzení na žádost k tomu oprávněných osob. V zájmu ochrany údajů nacházejících se ve spisech, mohou do spisů nahlížet oprávněné osoby pouze v kanceláři exekutora, pod jeho dohledem nebo dohledem jeho zaměstnance. O nahlížení do spisu musí být vyhotoven záznam. Oprávněnými nahlížet do spisů v rozsahu své působnosti jsou ministerstvo spravedlnosti, zástupce příslušné exekutorské komory, zástupce Komory, orgány činné v trestním řízení, státní zastupitelství, daňové a finanční orgány, a také katastrální úřady. Těmto orgánům,a také znalcům může exekutor spisy rovněž na písemnou žádost zapůjčit.

K § 109:

Exekutorská komora ČR, která je právnickou osobou, je orgánem samosprávy soudních exekutorů. Členství v Komoře je pro každého exekutora povinné a vzniká dnem jeho jmenování; zaniká ke dni jeho odvolání, smrtí nebo prohlášením za mrtvého.

K § 110:

Nejvyšším orgánem Komory je sněm, který volí v tajné a přímé volbě na dobu tří let členy prezidia komory, revizní a kárné komise. Stanovují se pravidla pro usnášeníschopnost sněmu, respektive nového sněmu; pravidla pro platnost usnesení sněmu, respektive nového sněmu. Je zakotven demonstrativní výčet dalších oprávnění sněmu. K platnosti kancelářského, kárného a zkušebního řádu a postupu při vyhlašování a organizaci konkursu je přitom zapotřebí souhlasu ministerstva spravedlnosti ČR.

Jelikož do doby ustavení orgánů Komory bude jejich funkci vykonávat ministerstvo spravedlnosti, vydá toto ministerstvo také první kancelářský řád a volební řád. To také svolá nejpozději do šesti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona první zasedání sněmu.

K § 111:

Prezidium Komory jako její řídící a výkonný orgán vykonává působnost Komory v případech, které jsou taxativně vypočteny. Volební období všech orgánů samosprávy je tříleté, přičemž se vždy jedná o funkce čestné. Základní podmínky platných voleb stanoví zákon, podrobnější postup pak volební řád.

K § 112:

Prezident Komory je oprávněn v mezidobí mezi zasedáními presidia činit úkony, které nesnesou odkladu, pokud jsou v působnosti presidia. Zároveň svolává presidium, řídí jednání sněmu a zastupuje Komoru navenek.

K § 113:

Hlavním úkolem revizní komise je kontrola hospodaření Komory. Stanoví se počet jejích členů a neslučitelnost funkcí.

K § 114:

Stanoví se složení a organizace kárné komise. Podrobnosti budou uvedeny v kárném řádu.

K § 115:

Upravuje se složení zkušební komise a zejména účast jednoho soudce v komisi. Podrobnosti stanoví zkušební řád.

K § 116 - 117:

Při závažném nebo opětovném porušení povinností exekutora podá kárný žalobce návrh na zahájení kárného řízení. Okruh aktivně legitimovaných kárných žalobců je vymezen velmi široce, tak aby bylo zajištěno uplatnění kárné odpovědnosti exekutora. Kárné řízení provádí tříčlenný senát kárné komise, přičemž jedním ze tří členů je soudce jmenovaný ministrem (§ 8 písm. d). Kárná komise může exekutorovi uložit jako kárná opatření napomenutí, písemné napomenutí, pokutu až do výše stonásobku minimální mzdy a odvolání exekutora, event. kandidátovi uložit kárné opatření napomenutí a písemné napomenutí a odvolání ze zastupování. Stanovují se tříměsíční subjektivní a jednoroční objektivní prekluzivní lhůty pro podání návrhu kárným žalobcem.

Vymezují se náležitosti návrhu a poučení.

K § 118:

Upravuje se průběh kárného řízení. V podrobnostech bude upraveno kárným řádem.

K § 119:

Upravují se podmínky a důvody přerušení kárného řízení obdobně jako v případě kárného řízení soudců.

K § 120:

Zákon stanoví podmínky pro rozhodnutí o zproštění kárného obvinění či odsouzení za kárné provinění.

K § 121:

Upravují se náležitosti rozhodnutí, doručování a podmínky odvolání. O odvolání proti rozhodnutí kárné komise rozhoduje prezidium komory v řízení, které je postaveno na apelačním principu. Protože se jedná o rozhodnutí samosprávného orgánu, které zasahuje do práv exekutora, musí být toto rozhodnutí z ústavního hlediska přezkoumatelné soudem.

K § 122:

Zákon stanoví přesné vymezení podmínek pozastavení výkonu exekutorského úřadu, jeho důsledky a možnost odvolání.

K § 123:

Ustanovení zavádí fikci zahlazení kárného opatření, a to uplynutím stanovené doby, příp. výkonem kárného opatření.

K § 124:

Zpřesňuje se ustanovení o doručování v případě, že doručovat bude exekutor.

K § 125:

Z důvodu posílení právní jistoty se zavádí centrální evidence exekucí, která zabrání provádění exekucí na tentýž majetek v případě, že je již zahájena jiná exekuce. Účelem této evidence je rovněž usnadnit účastníkům důkazní povinnost týkající se dobré víry při nabývání majetku, neboť v případě zveřejnění exekuce na centrální adrese nemůže nabyvatel tvrdit, že při převodu věci o exekuci ničeho nevěděl.

K § 126:

Do zahájení činnosti komory bude její činnost vykonávat ministerstvo spravedlnosti, které do šesti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona svolá ustavující sněm České komory exekutorů.

K § 127:

Pravomoc ke schválení kárného, kancelářského, zkušebního řádu pro exekutorské zkoušky a postupu při vyhlašování a organizaci výběrového řízení se přiznává ministerstvu.

K § 128:

Ustanovení blíže vymezuje pojem vysokoškolského vzdělání jako jedné ze zákonných podmínek ke jmenování exekutorem.

K § 129:

Zvláštní přechodné ustanovení míří na případy, kdy soud nařídil výkon rozhodnutí před účinností tohoto zákona, avšak pohledávka oprávněného nebyla dosud ani částečně uspokojena, a to ani ke dni, který následuje po nabytí účinnosti tohoto zákona. V takovém případě se oprávněnému přiznává aktivní legitimace k podání návrhu na provedení soudu, která je však z důvodu právní jistoty podmíněna souhlasem soudu provádějícího výkon rozhodnutí.

K § 130:

Po nabytí účinnosti tohoto zákona se budou ustanovení všech zvláštních právních předpisů, která se dotýkají soudního výkonu rozhodnutí, vztahovat a přímo aplikovat také na exekuční řízení prováděné podle tohoto zákona.

K § 131:

Z důvodů legislativní přesnosti je zakotveno zákonné zmocnění pro ministerstvo spravedlnosti k vydání vyhlášek, kterými se budou regulovat výše a způsob odměny exekutora, správce podniku, podmínky pojištění odpovědnosti, postup pro zápis a výmaz v centrální evidenci exekucí a postupy při výkonu exekuční a další činnosti k provedení části třetí až osmé zákona.

K části druhé:

Nařízení exekuce a některé druhy exekučních příkazů jsou novými skutečnostmi, které je nutno z důvodu ochrany práv třetích osob zapisovat do obchodního rejstříku, a to jako tzv. další skutečnosti, o nichž to stanoví obchodní zákoník.

Navazující změny týkající se postižení podílu společníka ve společnosti a členských práv a povinností člena v družstvu v exekučním řízení podle tohoto zákona již byly přijaty novelou obchodního zákoníku.

K části třetí:

V exekučním řízení, jakož i v soudním řízení o výkon rozhodnutí se nově uvádí případy, v nichž je třeba učinit poznámku do katastru nemovitostí. Taková poznámka obsahuje skutečnost, která buď omezuje vlastníka nemovitosti nakládat s předmětem práva zapsaného v katastru nebo jej neomezuje (např. návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti, zřízení soudcovského či exekučního zástavního práva na nemovitosti).

K části čtvrté:

Zavedení nového způsobu exekuce prodejem podniku povinného vyvolává potřebu promítnout tento institut též do právní úpravy konkursního řízení. Soud na návrh exekutora zastaví exekuci prodejem podniku, jestliže vyjde najevo, že podnik je v úpadku. Exekutorovi se proto přiznává aktivní věcná legitimace a současně se mu i ukládá podat návrh na prohlášení konkursu na majetek povinného - úpadce. Rovněž se upravuje součinnost mezi exekutorem, příp. správcem podniku, byl-li ustaven, se správcem konkursní podstaty. Skutečnost, že správcem konkursní podstaty může být podle zákona správce podniku, se musí promítnout i do úpravy nároků, které má v konkursu správce podniku.

K části páté:

Exekuční řád je speciálním zákonem ve vztahu k občanskému soudnímu řádu. K tomu, aby se zamezilo výkladovým obtížím při aplikaci obou zákonů a oba procesní řády se systémově provázaly, jeví se účelné u některých důležitých institutů obecného předpisu - tedy o.s.ř. - přistoupit k jejich doplnění. Tímto způsobem se v § 202 doplňuje výčet rozhodnutí, proti kterým není přípustné podat odvolání. Jsou-li splněny předpoklady pro nucený výkon rozhodnutí (§ 251) může si oprávněný zvolit mezi dvěma druhy exekuce - soudním výkonem rozhodnutí a exekučním řízením podle exekučního řádu. Princip subsidiarity, tedy podpůrného použití těch částí o.s.ř., která neupravují výkon rozhodnutí (zejména části třetí), se týká i exekučního řízení podle exekučního řádu.

K části šesté:

V souvislosti se zavedením institutu soudního exekutora, který má postavení veřejného činitele, je nezbytné o tento okruh osob doplnit ust. § 89 odst. 9 trestního zákona.

K části sedmé, deváté a desáté:

Povinnost státních orgánů a právnických osob poskytnout exekutorovi pověřenému provedením exekuce potřebnou součinnost (viz § 35 zákona) se promítá do novelizace příslušných norem veřejného práva - zákona o policii ČR, zákona o bankách a zákona o správě daní a poplatků, kde je upravena ve vztahu k soudnímu exekutorovi výjimka z dosavadní koncepce zásady mlčenlivosti, kterou je správce daně vázán.

K části osmé:

Soudní exekutor je dalším subjektem, jehož činnost nepodléhá režimu živnostenského zákona.

K části jedenácté, třinácté a čtrnácté:

Exekutorská zkouška se nově uvádí mezi odbornými zkouškami, jejíž složení může ministr spravedlnosti uznat jako předpoklad pro výkon funkce soudce a přísedícího; totéž se týká možnosti být zapsán do seznamu advokátů či možnosti být jmenován do notářského úřadu.

K části dvanácté:

Exekutorovi je třeba umožnit používat státní znak, protože zákon mu ukládá povinnost používat např. razítko se státním znakem.

K části patnácté:

Protože úkony exekutora se považují za úkony soudu, je třeba doplnit i příslušná ustanovení zákona o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci.

K části šestnácté:

Upravuje povinnost vedení centrální evidence nemovitostí, kterou zákon zavádí v § 125.

K části sedmnácté:

Kvůli právní jistotě se výslovně stanoví stejný daňový režim pro výkon rozhodnutí i exekuci prováděnou soudním exekutorem.

K části osmnácté:

Exekutorům musí být bez souhlasu dalších orgánů umožněno nahlížet do archivovaných spisů, stejně jako soudům.

K části devatenácté:

Bod 1 sleduje upřesnění ustanovení zákona o veřejných dražbách, které by mohlo být vykládáno i tak, že dražba dobrovolná má přednost před soudním výkonem např. rozhodčích nálezů či notářských zápisů se svolením k vykonatelnosti. Takto by se mohl dlužník zbavovat svého majetku navrhováním dobrovolných dražeb bez ohledu na probíhající soudní výkon rozhodnutí např. prodejem movitých a nemovitých věcí. Aby takovému postupu bylo zabráněno, navrhuje se upřesnění § 22 odst. 1 písm. f) zákona o veřejných dražbách.

Bod 2 tohoto ustanovení řeší střet nedobrovolné dražby se soudním výkonem rozhodnutí. Stávající znění umožňuje i výklad, dle něhož má přednost před nedobrovolnou dražbou pouze výkon rozhodnutí soudu, nikoliv výkon dalších exekučních titulů upravených v občanském soudním řádu (§ 274) např. vykonatelných rozhodčích nálezů, notářských zápisů se svolením k vykonatelnosti, ani výkon rozhodnutí orgánů samosprávy apod. Proto se navrhuje výslovné upřesnění dikce § 46 odst. 1 písm. g).