Návrh novely zákona o účetnictví

i důvodové zprávy). Účetní závěrku sestavují účetní jednotky podle § 19 v návaznosti na ustanovení o uzavírání účetních knih (§ 17). Především k sestavené účetní závěrce se vztahují i stanovené požadavky na kvalitu účetních informací. V dané souvislosti se majetek a závazky člení na dlouhodobý nebo krátkodobý, popřípadě podle záměru projeveného při jejich pořízení. Dále návrh zákona umožňuje poskytnout uživatelům informace i za obory (druhy) činnosti účetní jednotky nebo podle zeměpisných oblastí, ve kterých vykonávají svou činnost, což opět platí především pro banky a pojišťovny (viz též IAS č. 14). V případech, kdy účetní jednotka sestavuje účetní výkazy z vlastního rozhodnutí zákon stanoví, že nejde o účetní závěrku ve smyslu zákona. Návrh zákona rovněž výslovně dovoluje vedle účetní závěrky sestavené podle českých právních předpisů, poskytování účetních záznamů s informacemi sestavenými podle zejména mezinárodních účetních standardů.

Povinnost ověřování účetní závěrky auditorem podle § 20 (a tím i výroční zprávy) se navrhuje pro akciové společnosti a za stanovených podmínek i pro ostatní obchodní společnosti a družstva, jakož i pro organizační složky zahraničních osob podle obchodního zákoníku a fyzické osoby účtující v soustavě podvojného účetnictví, a to za stejných podmínek jako pro ostatní obchodní společnosti, popřípadě ostatní účetní jednotky, kterým tuto povinnost stanoví zvláštní zákon (např. obce). Při stanovení výše kritérií pro povinnost ověřování účetní závěrky návrh vycházel z Čl. 11 a 12 Čtvrté směrnice ES, kde příslušné hodnoty jsou stanoveny jako maximální s tím, že se nevylučuje přísnější národní úprava. Na plnění těchto kritérií navazuje i možnost sestavení účetní závěrky ve zjednodušeném rozsahu. (§ 18 odst. 3). Nově v souladu s tzv. Sedmou směrnicí ES se upravují ustanovení o konsolidované účetní závěrce i konsolidované výroční zprávě a povinnosti jejich sestavení (Čl. I. bod 26.), přičemž není-li stanoveno jinak, platí pro konsolidovanou účetní závěrku ustanovení týkající se účetní závěrky. Pokud jde o metody konsolidace, nově se zavádí i tzv. metoda poměrné konsolidace; ta může být využita například v případech osob jednajících ve shodě v rámci podnikatelských seskupení podle obchodního zákoníku.

Účetní jednotky účtující v soustavě jednoduchého účetnictví účetní závěrku nesestavují, ale sestavují, jako dosud, přehled o majetku a závazcích a přehled o příjmech a výdajích (§ 15 odst. 5).

Návrh novely zákona o účetnictví zahrnuje i některé klasické legislativně technické úpravy, který vyplynuly z ostatních úprav (Čl. I např. body 5. až 7. nebo 12., 18. a 20.)

V.

V rámci požadavků komunitárního práva a ostatních pramenů právní úpravy další rovinou, kterou se realizuje schválený věcný záměr v bodě použití prostředků výpočetní a jiné techniky, je pojetí vedení účetnictví jako soustavy účetních záznamů (Čl. I zejména v bodu 3. a 38.) Kromě jiného, tímto pojetím novela reaguje na Úmluvu o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích (č. 25/2000 Sb.m.s.)

Základem uvedeného pojetí vedení účetnictví je účetní záznam (§ 4 odst. 4 a § 33); účetními záznamy jsou zejména účetní doklady, účetní zápisy, účetní knihy, odpisový plán, inventurní soupisy, účtový rozvrh, účetní závěrka a výroční zpráva (§ 4 odst. 5). Účetní záznamy mohou mít písemnou nebo technickou formu (§ 33 odst. 2), které jsou zákonem obě výslovně uznány za rovnocenné a způsobilé pro vedení účetnictví. Tím se pokládají základy pro moderní pojetí vedení účetnictví, v němž je důležitý věcný obsah účetních záznamů, jejich čitelnost i srozumitelnost (§ 8 odst. 5). Východiskem přitom je, že použití technické formy přinese účetním jednotkám řadu výhod jako například snazší manipulaci s dokumenty, možnost automatizace a s tím spojenou úsporu pracnosti a v konečném důsledku i nákladů, a proto s touto formou mohou být spojovány přísnější požadavky na vedení účetnictví.

Uvedené požadavky jsou vyjádřeny především koncepcí průkaznosti účetního záznamu (§ 33a), která se v tomto zákonu chápe jako vlastnost, jíž může účetní záznam přesně specifikovanými způsoby nabýt. Přitom zákon požaduje, aby všechny účetní záznamy byly průkazné. U některých účetních záznamů to zákon přitom předepisuje přímo (např. účetní doklady, inventurní soupisy), u jiných to vyplyne ze současného použití více ustanovení zákona (např. účetní zápisy, účetní knihy).

Průkaznost účetního záznamu se zásadně zakládá na shodě obsahu tohoto záznamu se skutečností. Za průkazné se proto uznávají účetní záznamy, u nichž ke zjištění shody se skutečností došlo přímo nebo ty, které jsou odvozeny od takto přímo průkazných účetních záznamů tam, kde existuje jednoznačná odpovědnost jak za toto odvození tak za průkaznost záznamu, od nějž se odvozují. Návrh zákona upravuje i průkaznosti účetních záznamů v souvislosti s jejich přenosem. Tím se vytvářejí podmínky i pro uznání pro účely vedení účetnictví za průkazné elektronické obchodování, například prostřednictvím sítě Internet. V této souvislosti se uvádí, že navrhovaná novela je rovněž zahrnuta do materiálu ”Návrh opatření pro podporu elektronického obchodu v České republice”, schváleného usnesením vlády č. 604 z 16. června 1999, a souvisejících.

Pro účely průkaznosti účetního záznamu a průkaznosti účetnictví vůbec novela zákona navrhuje způsob přenosu účetních záznamů pouze prostřednictvím informačního systému nebo jiným způsobem (zejména Internet), který splňuje požadavky průkaznosti podle zákona o účetnictví a dále požadavky ochrany a bezpečnosti odpovídající charakteru přenášených informací podle zvláštních právních předpisů. Jde o informační systémy navenek účetní jednotky, které pracují s informacemi odbornými či profesními, obchodním či bankovním tajemstvím, tajemstvím dopravovaných zpráv, osobními údaji požívajícími ochrany, nebo dokonce utajovanými skutečnostmi. Přenášené účetní záznamy mohou mít technickou nebo i písemnou formu. Navrhovaná úprava je v podstatě nezávislá na použité konkrétní technologii (je možné přesto zmínit metodu tzv. veřejného klíče nebo využití konceptu, který je i reflexí příslušných směrnic EU a doporučení OECD, týkajících se též bezpečného doručování elektronických dokumentů důvěryhodnou třetí stranou, z angl. trusted third party delivery, tj. konceptu využitého i v již schváleném zákonu č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu).

Informačním systémem je ovšem i samotné účetnictví, ve kterém se rovněž mohou vyskytovat informace uvedeného charakteru. Je však věcí účetní jednotky, zda stanovené požadavky na bezpečnost splní sama, nebo zda uvnitř účetní jednotky využije informačních systémů již existujících navenek účetní jednotky.

Pojetí vedení účetnictví jako soustavy účetních záznamů, zejména pokud jde o ustanovení týkající se přenosu těchto záznamů, v žádném případě nezpůsobí situaci, kdy by účetní jednotky po dni účinnosti zákona měly neprůkazné účetnictví. To vyplývá z toho, že tradiční postupy v účetnictví jsou i v novém pojetí akceptovány v případě, že se používá písemná forma. Teprve v okamžiku, kdy se účetní jednotka rozhodne využívat nových možností, které jí tento zákon přináší, musí tomu podřídit i způsob vedení svého účetnictví.

V souvislosti s průkazností novela rovněž zpřesňuje způsob provádění oprav účetních záznamů. V dané souvislosti, zejména také se zmiňovanou Úmluvou OECD, je vhodné upozornit i na novelou provedené zpřísnění ustanovení o pokutách (Čl. I bod 39. v § 37).

Vyřešení vztahu legislativy k technické formě účetních záznamů, především jejich průkaznosti, umožní rovněž využití automatizace, datové komunikace a výpočetní a jiné techniky, není ničím jiným než reflexí již fakticky existujícího stavu, a může napomoci například i orgánům činným v trestním řízení při vyhledávání a vyšetřování trestné činnosti a při jejím dokazování. Tím se zároveň zvýší efektivnost této činnosti a sníží její náklady.

VI.

Zhodnocení souladu navrhovaného zákona s ústavním pořádkem, mezinárodními smlouvami a právem Evropských společenství

Navrhovaná novela zákona o účetnictví je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, jakož i s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, zejména s Evropskou dohodou zakládající přidružení mezi Českou republikou na straně jedné a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé, a Úmluvou o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích. Navrhovaná novela zákona o účetnictví ve svých ustanoveních je plně slučitelná s právem Evropských společenství (Evropské unie), což je i jedním z cílů navrhované právní úpravy. Kromě samotného znění navrhované novely, vyplývají uvedené skutečnosti z důvodové zprávy v její obecné i

i, ve kterých se uvádějí stěžejní články především Čtvrté směrnice ES č. 78/660/EHS o ročních účetních závěrkách některých typů obchodních společností, jakož i z ní odvozených Směrnic ES pro banky č. 86/635/EHS nebo Směrnice ES č. 91/674/EHS pro pojišťovny, a Sedmé směrnice ES č. 83/349/EHS o konsolidovaných účetních závěrkách (popřípadě Osmá směrnice č. 84/253/EHS a První směrnice ES č. 68/151/EHS) a odůvodňuje způsob jejich provedení v ustanoveních navrhované novely.

VII.

Navrhovaná novela nebude mít přímý dopad na příjmy státního rozpočtu; s přihlédnutím k novelizovaným ustanovením o pokutách by naopak nemusel být negativní. Nepřímý dopad nelze odhadnout, protože však nejde o reformu účetnictví jako tomu bylo v roce 1991, ale pouze o prohloubení, zpřesnění a zpřísnění rozsahu a způsobu vedení účetnictví a jeho průkaznosti, nepředpokládá se výrazné ovlivnění nákladů účetních jednotek spojených s realizací novely zákona. Naopak v souvislosti s navrhovaným pojetím účetnictví jako soustavy účetních záznamů, jak již uvedeno, lze předpokládat, že použití technické formy přinese účetním jednotkám řadu výhod jako například snazší manipulaci s dokumenty, možnost automatizace a s tím spojenou úsporu pracnosti a v konečném důsledku i nákladů. Novela zákona o účetnictví si vyžádá doškolení účetních pracovníků ve smyslu seznámení se s novými ustanoveními především těmi, která se týkají oceňování majetku a závazků a nových možností využití výpočetní a jiné techniky včetně zpřísnění požadavků na průkaznost účetnictví.

Návrh novely zákona sestává z Části první až páté. Obsahem Části první Čl. I je vlastní novela zákona o účetnictví a v Čl. II Přechodná ustanovení a Čl. III Zmocnění pro předsedu vlády vyhlášení úplného znění zákona o účetnictví, v Části druhé Čl. IV je to dílčí změna zákona o penzijním připojištění se státním příspěvkem, v Části třetí Čl. V a Části čtvrté Čl. VI požadované novely zákonů z oblasti sociálního zabezpečení v souvislosti s úschovou účetních záznamů a v Části páté dílčí změna obchodního zákoníku v Části páté jde o ustanovení o účinnost zákona.

Část první

Čl. I

K bodu 1. V § 2 se novelou navrhuje zpřesněné znění ustanovení o předmětu účetnictví. (Ustanovení navazuje i na § 1 – viz část osmá zákona č. 492/2000 Sb.)

K bodu 2. V § 3 odst. 1 novela zpřesňuje pravidlo účtování o skutečnostech, které jsou předmětem účetnictví v souladu s účetními metodami do příslušného účetního období pro podvojné účetnictví (zejména Čl. 31 odst.1 písm. d) Čtvrté směrnice ES), označované koncepčním rámcem IAS jako tzv. akruální základ (angl. accrual basis). Akruální základ se neuplatní v jednoduchém účetnictví, což je vyjádřeno pravidlem o účtování veškerých výdajů a příjmů až v okamžiku jejich skutečného zaplacení nebo přijetí. (Související ustanovení vymezující účetní období a jeho uplatnění – viz zákon č. 492/2000 Sb.)

K bodům 3. a 4. Tento bod novely se týká § 4 zákona. (Ustanovení § 4 odst. 1 – viz zákon č. 492/2000 Sb.) V § 4 se novelou dále stanoví v odstavci 2 jednoznačně povinnost účetních jednotek dodržovat při vedení účetnictví směrné účtové osnovy, uspořádání a označování položek účetní závěrky a konsolidované účetní závěrky a obsahové vymezení položek těchto závěrek, obsahové vymezení účetních knih v soustavě jednoduchého účetnictví a dále účetní metody, které zákon vymezuje příkladmo (způsoby oceňování a jejich použití, metody konsolidace účetní závěrky), přičemž zařazení účetních jednotek do jednotlivých skupin podle charakteru jejich činnosti (tzn. podnikatelé, banky, pojišťovny, rozpočtové a příspěvkové organizace, neziskový sektor), účetní metody a jejich použití těmito skupinami upraví Ministerstvo financí prováděcími vyhláškami; v odstavci 3 jde o povinnost vést jediné účetnictví za účetní jednotku jako celek; v odstavci 4 se stanoví povinnost vedení účetnictví jako soustavy účetních záznamů (k tomu viz bod V. Obecné části důvodové zprávy), v odstavci 5 a v novém odstavci 6 a 7 jde o povinnosti vedení účetnictví v české měně a v českém jazyce a v novém odstavci 8 se vymezuje vztah účetnictví jako informační systému k příslušným zákonům o ochraně osobních údajů v informačních systémech popřípadě o ochraně utajovaných skutečností, neboť i takové informace mohou být obsaženy a přenášeny v rámci vedení účetnictví.

K bodům 5. až 7. V § 6 odst. 1 a 2 se novelou zpřesňuje znění těchto ustanovení, zejména v souvislosti s pojetím vedení účetnictví jako soustavy účetních záznamů. V § 6 odst. 3 a 4 se novelou provádějí jen legislativně technické úpravy vyplývající ze souvislostí s ostatními změnami.

K bodu 8. Novela uvádí nové znění § 7, které stanoví účetním jednotkám povinnost vedení účetnictví tak, aby účetní závěrka sestavená na jeho základě podávala věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky. Vysvětlení obsahuje rovněž bod II. Obecné části důvodové zprávy. V odstavci 3 se stanoví předpoklad nepřetržitého pokračování v činnosti účetní jednotky (Čl. 33 odst. 1 písm. a) Čtvrté směrnice ES), který v dosavadním zákonu nebyl zakotven, a v odstavci 4 pravidlo v zásadě zakazující změny v prezentaci účetní závěrky a způsoby oceňování (zejména Čl. 3 Čtvrté směrnice ES), v odstavci 5 jde o informační povinnost účetních jednotek v příloze v účetní závěrce; v odstavci 6 zákaz vzájemného zúčtování (Čl. 7 Čtvrté směrnice ES), kterým však nejsou dotčena například ustanovení o započtení podle občanského zákoníku.

Novela dále uvádí nové znění § 8. Toto ustanovení stanoví, zpřesňuje a zpřísňuje příslušné povinnosti, a to vést účetnictví správné, úplné, průkazné, přehledné a způsobem zaručujícím trvalost účetních záznamů a nově také povinnost srozumitelnosti účetnictví. Tyto změny jsou nezbytné zejména v souvislosti s novým pojetím vedení účetnictví jako soustavy účetních záznamů a zajišťují řádnost vedení účetnictví.

K bodu 9. Novela uvádí nové znění § 9. Toto ustanovení nově stanoví povinnost účtování v soustavě podvojného nebo jednoduchého účetnictví. Účetní jednotky jsou povinny účtovat zásadně v soustavě podvojného účetnictví a za zákonem stanovených podmínek mohou účtovat v soustavě jednoduchého účetnictví. U účetních jednotek, které jsou občanskými sdruženími, církvemi a dalšími subjekty tzv. neziskového sektoru se zdvojnásobuje hranice příjmů, která je podmínkou pro možnost účtování v soustavě jednoduchého účetnictví, a to na 6 000 000,-- Kč s tím, že se do této hranice budou nově započítávat veškeré příjmy (viz odstavec 2). Možnost účtování v soustavě jednoduchého účetnictví se ve shodě a ve veřejném zájmu napříště netýká sektoru rozpočtových a příspěvkových organizací (organizační složky státu), hlavním důvodem ale je zpřísnění právních předpisů o rozpočtovém hospodaření a hospodaření s majetkem státu a z toho vyplývajících požadavků na vedení účetnictví. Pokud jde o fyzické osoby, které jsou účetními jednotkami podle § 1 odst. 2 písm. d) nedochází ke změně, ale jen zpřesnění ustanovení, takže v soustavě jednoduchého účetnictví mohou účtovat ty, o nichž to stanoví zvláštní právní předpis, kterým je § 37 obchodního zákoníku.

K bodu 10. Novelou se zrušuje § 10, jehož obsah byl po zpřesnění přesunut do § 4 odst. 6.

K bodům 11. až 14. Novelou se nově definují v § 11 účetní doklady jako průkazné účetní záznamy ve shodě s novým pojetím vedení účetnictví. Přitom se klade důraz na jejich obsahovou stránku. Tak je tomu i v ostatních případech, včetně zejména povinnosti věrného a poctivého obrazu (srov. k bodu 8. § 7).

U účetních zápisů (§ 12) se nově stanoví povinnost jejich provádění průběžně v účetním období takovým způsobem, aby nebyly porušeny jak povinnosti podle zákona o účetnictví, tak podle zvláštních právních předpisů.

K bodům 16. až 20. V těchto bodech jde o zpřesnění ustanovení o účetních knihách v soustavě podvojného účetnictví v souladu s jeho charakterem jako finančního účetnictví, a to změny označení na ”knihy analytických účtů” a doplnění ”knih podrozvahových účtů”, především v souvislosti s požadavky správy hmotných rezerv nebo bankovních operací. V uvedených bodech novela rovněž reaguje na požadavky již uvedené Úmluvy OECD č. 25/2000 Sb. mezinárodních smluv (§ 11 odst. 2 a § 12 odst. 3, § 13 odst. 3).

K bodu 21., 22. a 23. V bodu 21. se uvádí změny ve znění ustanovení § 14, které jsou dány především tím, že se zavádí institut směrné účtové osnovy pro podvojné účetnictví; tyto osnovy pro jednotlivé skupiny účetních jednotky stanoví Ministerstvo financí v rámci již zmíněných prováděcích vyhlášek. V případě směrné účtové osnovy pro podnikatele nebo banky a pojišťovny se tato předpokládá na úrovni účtových tříd; v případě účetních jednotek veřejného sektoru půjde o členění podrobnější (nejméně na úrovni účtových skupin). Uspořádání směrných účtových osnov musí zajistit sestavení účetní závěrky. Na základě těchto směrných účtových osnov je účetní jednotka povinna sestavit si účtový rozvrh, který může za stanovených podmínek používat i více účetních období.

Novela dále uvádí znění § 15 týkajícího se účetních knih v soustavě jednoduchého účetnictví. Zásadní změny se zde nenavrhují. Obsahové vymezení těchto účetních knih upraví Ministerstvo financí podle odstavce 4 prováděcí vyhláškou. V jednoduchém účetnictví se nesestavuje účetní závěrka, ale opět jako dosud jen příslušné přehledy podle odstavce 5. V odstavci 3 se reaguje na zmíněný boj proti úplatkářství. Novelou se upřesňuje v odstavci 6, která stěžejní ustanovení zákona se nepoužijí v soustavě jednoduchého účetnictví.

V bodu 22. novela uvádí nové znění § 16, které je vyvoláno především ostatními navrhovanými úpravami. V odstavci 2 je dána jasná hranice pro účetní knihy analytických účtů a pomocné knihy.

V bodu 23. se provádí i drobná úprava ustanovení § 17 odst. 3 navazující na obchodní zákoník.

K bodům 24 až 26. V těchto bodech novela uvádí nové znění ustanovení týkajících se účetní závěrky; tyto změny v souvislostech daných novelou jsou nezbytné. Vysvětlení k těmto bodům obsahuje rovněž bod IV. Obecné části důvodové zprávy. V § 18 se definuje účetní závěrka (Čl. 2 odst. 1 Čtvrté směrnice ES), přičemž účetní závěrka může zahrnovat i přehled o peněžních tocích (z angl. cash-flow) nebo přehled o změnách vlastního kapitálu v souladu s IAS č. 1; dále se stanoví požadavky na identifikaci účetní závěrky, důležité je v odstavci 2 rovněž ustanovení o tom, od kdy se účetní závěrka považuje za sestavenou. Podle odstavce 3 se účetní závěrka sestavuje v plném, nebo zjednodušeném rozsahu v návaznosti na to, zda účetní jednotky podléhají povinnosti auditu. Uspořádání a označování položek účetní závěrky, včetně jejich obsahového vymezení a rozsahu sestavování účetní závěrky, upraví Ministerstvo financí prováděcí vyhláškou (odstavec 4) spolu se směrnými účtovými osnovami a dalšími metodickými nástroji, k jejichž úpravě bude zákonem zmocněno.

Z hlediska povinnosti sestavování účetní závěrky je třeba považovat za klíčový také § 19 Rozvahový den, který navazuje na § 17 (viz zákon č. 492/2000 Sb.). V odstavci 4 obsahuje pravidlo tzv. bilanční kontinuity (zejm. Čl. 31 odst. 1 písm. f) Čtvrté směrnice ES); odstavec 5 se týká tzv. událostí po rozvahovém dni (rovněž  Čl. 31 odst. 1. písm. c) sub bb) Čtvrté směrnice ES), jakož i § 21 odst. 1 písm. b), kterážto ustanovení dosavadní znění zákona neobsahují; odstavec 6 stanoví požadavky na kvalitu informací; v odstavci 7 je to ustanovení o členění majetku a závazků z časového hlediska nebo v souladu se záměrem účetní jednotky; v odstavci 8 jde o možnost poskytování sektorových nebo teritoriálních informací (též IAS č. 14), v odstavci 9 pravidlo vyslovující možnost použití mezinárodních účetních standardů nebo jiných mezinárodně uznávaných zásad (zejména v závislosti na tom, pro které trhy jsou tyto informace sestavovány), v odstavci 10 zákaz používání vyhrazených označení účetní závěrky uvnitř účetní jednotky a v odstavci 11 ustanovení vyjadřující recipročně vztah účetní závěrky ke statistickým zjišťováním organizovaným podle zákona o státní statistické službě.

V bodu 25. jde o povinnost ověřování účetní závěrky auditorem se stanovenou v § 20, a to pro zde uvedené účetní jednotky. Kriteria stanovená v písmenu b), pokud jde o ostatní obchodní společnosti a družstva, jsou doplněny oproti současnému stavu o kritérium průměrného přepočteného stavu zaměstnanců, včetně případů pracovního vztahu člena k družstvu. Hodnoty jsou navrhovány vzhledem k malé rozvinutosti trhu nižší než stanoví Čl. 11 Čtvrté směrnice ES. Maximální hodnoty ES nevylučují, že národní úprava nemůže být přísnější. Tak je také navrhováno; navíc podle zahraničních informací toto není důvodem pro konstatování neslučitelnosti s komunitárním právem. Povinnost auditu účetní závěrky se v tomto smyslu dále vztahuje za stejných podmínek (jako v písmenu b) ) na účetní jednotky podle § 1 odst. 2 písm. b), které jsou podnikateli, dále na fyzické osoby, které jsou účetními jednotkami a které při splnění podmínek v písmenu b) účtují v soustavě podvojného účetnictví (povinnost auditu je v tomto případě navrhována základě vnitrostátních požadavků) a konečně se vztahuje i na účetní jednotky, kterým povinnost auditu stanoví zvláštní právní předpis bez ohledu na podmínky v písmenu b) (např. politické strany, obce, banky, pojišťovny). Z důvodů přehlednosti a jednoznačnosti výkladu ustanovení § 20 nelze provést sloučení jednotlivých písmen. Důsledkem porušení povinnosti auditu účetní jednotkou je pokuta podle § 37 odst. 1 písm. b).

V novém znění § 21 se stanoví povinnost vyhotovování výroční zprávy a minimální obsah této zprávy v souladu s Čl. 46 Čtvrté směrnice ES. Přitom zvláštní právní předpisy, které také stanoví tuto povinnost mohou určit odchylně i obsah výroční zprávy. Pro výroční zprávu platí povinnost ověřování v souladu s § 20 obdobně.

V bodu 26. se uvádí drobná novela § 21 odst. 3 v návaznosti na obchodní zákoník, který uvádí uveřejňování zprávy auditora ve sbírce listin obchodního rejstříku.

K bodu 27. Novelou navrhovaná nová znění § 22 a 23 vycházejí ze Sedmé směrnice ES a obsahují její základní ustanovení týkající se konsolidace účetní závěrky. Z hlediska českého právního řádu navazují na obchodní zákoník, který v § 66a upravuje podnikatelská seskupení, resp. řídící a řízenou osobu, ovládající a ovládanou osobu a jejich vztahy. To navrhovanou úpravu značně zjednodušuje, neboť není třeba definovat nové pojmy jako například mateřská společnost či dceřinná společnost. Uvedená ustanovení se vztahují i na konsolidovanou výroční zprávu.

V souladu se Sedmou směrnicí ES je však okruh účetních jednotek povinných sestavovat konsolidovanou účetní závěrku širší, než stanoví obchodní zákoník, a zahrnuje i ty účetní jednotky, které v jiné účetní jednotce vykonávají jen podstatný vliv, jehož vymezení se (podobně jako u rozhodujícího vlivu podle obchodního zákoníku) zde provádí. popřípadě bude upřesněno v prováděcích vyhláškách. V souvislosti s ustanovením o oceňování podílů však půjde o případy nejméně dvacetiprocentní účasti. Vzhledem k širšímu rozsahu ustanovení o konsolidaci novela zákona o účetnictví používá nezaměnitelný pojem konsolidující účetní jednotka a na druhé straně konsolidovaná účetní jednotka, uvedené účetní jednotky pak tvoří konsolidační celek podle § 22 odst. 3, který rovněž stanoví obecná kritéria pro osvobození konsolidující účetní jednotky od povinnosti konsolidace v souladu s Čl. 6 Sedmé směrnice ES. Uvedená kritéria se v případě účetních jednotek, které jsou bankami nebo pojišťovnami nepoužijí.

Pokud jde o způsoby konsolidace v § 23, vedle dosavadní plné konsolidace a konsolidace ekvivalencí (protihodnotou), se zavádí i způsob poměrné konsolidace (např. v případě konsolidace v bankách nebo pojišťovnách). Podle § 23 odst. 6 a za podmínek upravených prováděcím právním přepisem (vyhláškou) v případě konsolidace namísto účetních metod stanovených prováděcími právními předpisy může konsolidující účetní jednotka pro sestavení a úpravu konsolidované účetní závěrky, jakož i konsolidované výroční zprávy, použít mezinárodních účetních standardů (IAS) nebo jiných mezinárodně uznávaných účetních zásad.

K bodům 28. až 32. V těchto bodech se novelou provádějí změny v ustanoveních týkajících se způsobů oceňování. K těmto bodů odkazujeme rovněž na bod III. Obecné části důvodové zprávy. V § 24 jde o společná ustanovení o způsobech oceňování, zejména týkající se okamžiku ocenění, oceňování jednotlivých složek majetku nebo jejich souboru a přepočtu cizí měny na českou měnu. Stanovené způsoby oceňování se použijí přiměřeně například i pro oceňování dohadných položek aktivních nebo pasívních. Pro způsoby oceňování platí rovněž zásada stálosti metod uvedená v § 7 odst. 4.

V § 25 se zpřesňují jednotlivé způsoby oceňování, zejména v odst. 1 písm. a), f), g) a k), čímž se reaguje zejména na změny v obchodním zákoníku a na charakter oceňovaného majetku a závazků; v odstavci 2 jde o vyjádření zásady opatrnosti v oceňování, v odstavcích 3 a 4 jde o zpřesnění příslušných ustanovení. Ke zpřesnění dochází rovněž v § 26, zejména v odst. 2 a 3, jde o oceňování při inventarizaci a vyjádření zásady opatrnosti.

K ustanovením o oceňování tzv. reálnou hodnotou se využívá nového znění § 27 a vysvětlení obsahuje čl. III. Obecné části této zprávy.

Pokud jde o odpisování připomíná se, že nové znění § 28 je uvedeno v zákonu č. 492/2000 Sb.

K bodu 33. Rovněž v tomto bodu, vztahujícím se k povinnosti inventarizace (§ 6 odst. 3) dochází novelou v § 29 a § 30 ke zpřesnění a zpřísnění právní úpravy, což je opět vyvoláno všemi souvislostmi, včetně pojetí vedení účetnictví jako soustavy účetních záznamů. Podle § 29 odst. 1 se rozlišuje periodická inventarizace a průběžná inventarizace. Možnost použití průběžné inventarizace v odstavci 2 se rozšiřuje i na dlouhodobý hmotný movitý majetek, který nemá místo kam náleží, např. železniční nákladní vagóny. Jako dosud jsou účetní jednotky povinny podle odstavce 3 prokázat provedení inventarizace u veškerého majetku a závazků po dobu pěti let po jejím provedení. Podle § 30 odst. 1 se rozlišuje inventura fyzická a dokladová. Nové je ustanovení  odst. 2 o inventurním soupisu. Období pro provedení fyzické inventury hmotného majetku, v případě nemožnosti jejího provedení v rámci periodické inventarizace ke konci rozvahového dne, se prodlužuje o jeden měsíc, tj. čtyři měsíce před a jeden měsíc po účetní závěrce (konci rozvahovém dne). Nakonec v odstavci 5 se doplňuje i definice inventarizačních rozdílů.

K bodům 34. až 38. V těchto bodech novela uvádí nové znění § 31 a zčásti § 32, pro které plně platí i všechna již výše uvedená odůvodnění. Důležité je, že novelou zákona se jednoznačně vymezuje vztah k právní úpravě archivnictví včetně situací přechodu příslušných povinností (§ 31 odst. 1, 3 a 4), jakož i použití účetních záznamů k jiným účelům, resp. jiných dokumentů jako účetních záznamů (§ 32 odst. 1 a 2). K upřesnění dochází i v případě uschovacích lhůt (§ 31 odst. 2). V bodu 33., 36. a 37. jde pouze o legislativně technické úpravy.

K bodu 39. V tomto bodu novela uvádí ve společných ustanoveních nové znění § 33 až § 35 o účetních záznamech a jejich průkaznosti. Vysvětlení obsahuje rovněž bod V. Obecné části důvodové zprávy. V souvislosti s nově navrhovaným pojetím vedení účetnictví jako soustavy účetních záznamů (zejména § 4 odst. 4 a 5) se ve společných ustanoveních zákona navrhují ustanovení, kterými se, jak již uvedeno v obecné části důvodové zprávy, realizuje bod použití prostředků výpočetní a jiné techniky. Systematickým zařazením podstatných ustanovení týkajících se účetních záznamů (§ 33 a násl.) do společných ustanovení se vyvrací jakákoli pochybnost o tom, že se všechna tato ustanovení vztahují na všechny situace, kdy je použit účetní záznam podle tohoto zákona. I pojetím účetních záznamů a zejména jejich průkaznosti se i zde reaguje na Úmluvu OECD (č. 25/2000 Sb. m.s.) Současně nejde o nic jiného než reflexi fakticky již existujícího stavu ve využívání výpočetní a jiné techniky při vedení účetnictví.

V § 33 se vymezují základní pojmy, pravidla a povinnosti týkající se v návaznosti na § 4 odst. 4. Velmi důležité je rozlišení obsahu a formy účetního záznamu v odstavci 1 až 3. Obsahem účetního záznamu je samotná informace týkající se předmětu účetnictví nebo jeho vedení (např. datování jednotlivých dokladů nebo účetních zápisů, záznamy o provedení fyzické inventury). Formou účetního záznamu je konkrétní způsob zaznamenání této informace. Technologicky může jít konkrétně například o listinu, magnetickou pásku nebo disk, disketu, CD ROM, optický disk, paměť počítače; způsob technologického zaznamenání zákon neupravuje. Naopak právě v odstavci 2 upravuje formu účetního záznamu z hlediska právního, a to tak, že pro účely tohoto zákona se považuje za

1. písemnou formu účetní záznam provedený rukopisem, psacím strojem, tiskařskými nebo reprografickými technikami anebo tiskovým výstupním zařízením výpočetní techniky, jehož obsah je pro fyzickou osobu čitelný,

2. technickou formu účetní záznam provedený elektronickým, optickým nebo jiným způsobem nespadajícím pod písm. a), který umožňuje jeho převedení do formy, v níž je jeho obsah pro fyzickou osobu čitelný.

Odstavec 3 umožňuje účetní jednotce měnit formu účetního záznamu při splnění požadavku, že se přitom nezmění jeho obsah. Odstavec 4 upravuje možnost vytvoření účetního záznamu několika dílčími účetními záznamy.

V odstavci 5 je zajištěno zrovnoprávnění všech forem účetních záznamů a zacházení s nimi, stejně jako pro procesní účely v ustanovení odstavce 7 (obdobné ustanovení obsahuje například § 84 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů).

Ustanovení odstavce 6 dělá další zásadní krok k zrovnoprávnění zákonem umožněných forem účetních záznamů. Řeší uznání nečitelnosti formy účetních záznamů resp. jejich obsahu. Jsou ze upřesněny podmínky a povinnosti, za nichž se provádí převod do čitelné formy účetního záznamu. Ze zákona vyplývá povinnost tohoto převodu pro účely ověřování účetní závěrky auditorem a jejího zveřejňování a pro potřeby oprávněných kontrolních orgánů. Povinnosti uložené v tomto ustanovení je možné stanovit i na smluvním základě, například v rámci kolektivního vyjednání.

V odstavci 8 se účetním jednotkám ukládá novelizovaná povinnost zajištění ochrany vedení účetnictví v pojetí soustavy účetních záznamů.

V souvislosti s pojetím vedení účetnictví se dále navrhuje v novém § 33a, který upravuje stěžejní otázku, kterou je průkaznost účetního záznamu.

V odstavci 1 se rozvádějí základní principy průkaznosti účetních záznamů uvedené v obecné části důvodové zprávy. Zatímco význam ustanovení písm. a) a b) je zřejmý (např. účetní doklad, inventurní soupis, dokladová inventura), ustanovení písm. c) účetní jednotce zajišťuje uznání průkazností přenosu účetního záznamu provedeného způsobem podle § 34, tedy prostřednictvím informačního systému nebo jiného informačního zdroje, který splňuje požadavky bezpečnosti a odpovídá charakteru přenášených informací; ustanovení písm. d) řeší průkaznost účetního záznamu týkajícího se výhradně skutečností uvnitř jedné účetní jednotky.

Ustanovení odstavce 2 zajišťuje přednost obsahu (skutečnosti) před účetním záznamem o ní.

Ustanovení odstavce 3 vychází z toho, že požadavky na průkaznost účetních záznamů v technické formě jsou přísnější, nicméně je nutno připustit tradiční (mírnější) požadavky v případě účetních záznamů v písemné formě. Přenášený účetní záznam formě musí být v každém případě nejpozději v okamžiku jeho předání k přenosu podepsán. Přitom účetní jednotka může využít způsobu přenosu navenek podle odst. 1 písm. c) i uvnitř této účetní jednotky.

Ustanovení odstavce 4 definuje podpisový záznam jako účetní záznam, kterým je vlastnoruční podpis nebo obdobný průkazný účetní záznam v technické formě (viz zákon o elektronickém podpisu), přičemž obě formy podpisového záznamu jsou zrovnoprávněny. Ustanovení odstavce 5 potom definuje, co se rozumí připojením podpisového záznamu, v obou jeho formách jde o podepsání účetního záznamu. Ustanovení odstavce 6 stanoví, že se vlastnoruční podpis považuje za průkazný, shoduje-li se s podpisovým vzorem vyhotoveným účetní jednotkou.

V odstavci 7 se vymezuje identifikační záznam. Zatímco podpisový záznam jako takový umožňuje určení odpovědné osoby, identifikační záznam umožňuje primárně určit automatické zařízení.

Podle odstavce 8 k jednomu účetnímu záznamu může být připojeno více podpisových záznamů, popřípadě identifikačních záznamů.

Povinnost účetní jednotky stanovit vnitřním předpisem oprávnění, povinnosti a odpovědnost osob, zahrnující i podpisový vzor, v této účetní jednotce upravuje odstavec 9. Na podpisový záznam i identifikační záznam zákonem kladené požadavky zaručují, že původce takového záznamu nebude moci odmítnout odpovědnost ani za jeho připojení ani za obsah účetního záznamu, k němuž je připojil. Navíc pro identifikační záznam má význam možnost odlišného rozdělení odpovědnosti mezi jednotlivé osoby, protože jejich role v připojování tohoto záznamu mohou být také velmi odlišné, např. může jít o seřizovače automatického zařízení, který má jinou odpovědnost než obsluha, která s tímto zařízením pracuje, i než osoba odpovědná za uskutečnění účetního případu nebo za jeho zaúčtování. Uvedeným ustanoveními se mimo jiné napomáhá i postihování trestné činnosti.

K ustanovením o způsobu přenosu účetních záznamů, který se navrhuje, jak již uvedeno, k využití pro účely průkaznosti účetních záznamů a tím účetnictví, bylo využito nového znění § 34. Zkušenosti z každodenní praxe ukázaly, že vzhledem k výhodnosti využití technické formy dokumentů dochází u řady účetních jednotek k tomu, že již dnes běžně používají účetní dokumenty přenášené především v technické podobě. Z pohledu dosud platného znění zákona není tato praxe dostatečně, pokud vůbec, upravována, navíc dochází k tomu, že jsou tyto dokumenty často jen formálně vytištěním převáděny do písemné podoby, čímž se již definitivně ztrácí jakákoli zákonná kontrola nad těmito postupy.

Ve vztahu k povinnosti účetních jednotky vést průkazné účetnictví, zejména § 8 odst. 4, proto ustanovení tohoto paragrafu stanoví, že přenos účetních záznamů může být uskutečněn pouze prostřednictvím informačního systému nebo jiným způsobem (například Internet), který splňuje požadavky průkaznosti podle zákona o účetnictví a dále požadavky ochrany a bezpečnosti odpovídající charakteru přenášených informací podle zvláštních právních předpisů; tyto požadavky jsou v případech informací, na které se vztahují zvláštní povinnosti přísnější (zejména povinnost mlčenlivosti, bankovního tajemství, tajemství dopravovaných zpráv, ochrany osobních údajů nebo utajení). Toto ustanovení se vztahuje jak na přenos účetních záznamů jak v technické formě, tak v písemné formě.

Způsob oprav v účetních záznamech upravuje nové znění § 35 v odst. 1 až 3. Ustanovení odstavce 4 se týká určení času a zamezení případné nejistoty s tím spojené v účetních záznamech. V souvislosti s řádností vedení účetnictví se také stanoví v odstavci 5, v kterých dalších případech se na účetní záznamy pohlíží jakoby je účetní jednotky nevedly, to může mít i trestně právní následky. V odstavci 6 pak jde o významnou povinnost účetní jednotky zajistit ve stanovených případech obnovení průkaznosti účetnictví.

K bodu 40 a 41. Novela uvádí nové znění § 36. V odstavci 1 se navrhují základní ustanovení o tvorbě a vydávání Českých účetních standardů za účelem docílení souladu při používání účetních metod účetními jednotkami. Standardy nejsou právním předpisem, obsahem je pouze popis účetních metod nebo postupy účtování (z podstatné části tak nahradí dnešní opatření ministerstva), z čehož vyplývá, že jejich obsah nesmí být v rozporu s právními předpisy ani obcházet jejich účel; použití standardů účetními jednotkami se však bude považovat za plnění ustanovení o účetních metodách podle zákona o účetnictví. Podle návrhu tvorbu a vydávání standardů může Ministerstvo financí zajistit také tak, že může s právnickou osobou uzavřít smlouvu o vytvoření standardu. Ministerstvo rovněž může upravit pravidla pro tvorbu a vydávání standardů prováděcí vyhláškou, včetně toho, že pro tvorbu a vydávání standardů lze použít ustanovení zákona týkající se účetních záznamů, neboť jsou svého druhu účetním záznamem (srov. § 8 odst. 5 písm. a) , účetní metody budou upraveny prováděcími vyhláškami a pouze jejich popis bude obsahem standardů). Navrhovaná ustanovení byla doporučena i zahraničním konzultantem ustanoveným Evropskou komisí.

V tomto bodu novela dále uvádí nové znění § 37 Pokuty. K tomu, aby celý zákon resp. právní úprava byla vynutitelná se navrhuje zpřísnění sankčních ustanovení. Také tímto způsobem novela reaguje na revidované Doporučení či Úmluvu OECD o boji proti úplatkářství v mezinárodních obchodních transakcích, přičemž samotnému OECD toto řešení i pojetí průkaznosti účetnictví (účetní záznamy) již bylo sděleno. Pokuty a jejich výše jsou relativně přísné, zákon stanoví způsob jejich vypočítávání, a to procentem z úhrnu majetku v rozvaze účetní jednotky nebo z jiného základu uvedeného v odstavci 1 anebo náhradním způsobem podle odstavce 5. (Současná výše pokut je spíše symbolická a zejména podnikatelům se vyplatí účetnictví vůbec nevést a raději zaplatit případnou pokutu.) Konkrétní výši pokuty s přihlédnutím ke kriteriím stanovením v odstavci 2 a s využitím správního uvážení stanoví orgán oprávněný k jejímu uložení. Oprávnění a povinnost k uložení pokut, v případě porušení vyjmenovaných zákonných povinností, zákon stanoví v odstavci 3 územním finančním orgánům a kontrolním orgánům podle zákona o státní kontrole, což je odůvodněno požadavkem vynutitelnosti zákona i ve veřejném sektoru (zejména organizační složky státu). Návrh novely v odstavci 3 druhé větě také upravuje případy souběhu ukládaných pokut, jakož i ve třetí větě zabraňuje nezákonnostem při jejich ukládání. Uložením pokuty není podle odstavce 4 dotčena zejména trestně právní odpovědnost účetní jednotky. V odstavci 6 se stanoví subjektivní i objektivní lhůta pro řízení o uložení pokuty. Pro ukládání pokut jako dosud platí správní řád, zatímco na vymáhání a vybírání se použije zákon o správě daní a poplatků. Pokuty jsou příjmem státního rozpočtu. V budoucnu je však nutné podřídit tyto sankce správnímu soudnictví.

V § 37a jde o zmocnění ministerstva k vydání prováděcích právních předpisů (vyhlášek), které se budou týkat především účetních metod (viz § 4 odst. 2). Tyto vyhlášky budou vydány nejpozději do 31. prosince 2002; účetní jednotky při vedení účetnictví do nabytí jejich účinnosti použijí dosavadní opatření vydaná ministerstvem podle § 4 odst. 2 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví (viz Čl. II Přechodná ustanovení v bodu 4.)

Čl. II

V tomto článku části první se uvádějí nezbytná přechodná ustanovení, která vyplynula z navrhovaných změn zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví.

Čl. III

V tomto článku části první se uvádí zmocnění pro předsedu vlády vyhlášení úplného znění zákona o účetnictví.

Část druhá

Čl. IV

V tomto článku se navrhuje změna znění § 37 odst. 2 zákona o penzijním připojištění. Dosavadní znění tím, že vlastně uvádělo konkrétní položku pasív ”ostatní kapitálové účty” neumožňovalo žádné změny účetních metod. Kromě toho bylo nesprávné, protože je zřejmé, že příspěvek účastníka a státní příspěvek nepatří do rozdílu mezi majetkem a závazky resp. vlastní kapitálu účetní jednotky.

Část třetí

Čl. V

V tomto článku se uvádí požadovaná změna zákona o provádění sociálního zabezpečení v souvislosti s úpravou úschovy účetních záznamů v návrhu novely zákona o účetnictví.

Část čtvrtá

Čl. VI

V tomto článku se uvádí požadovaná změna zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti v souvislosti s úpravou úschovy účetních záznamů v návrhu novely zákona o účetnictví.

Část pátá

Čl. VIII

V tomto článku se provádí dílčí změna obchodního zákoníku, vyplývající z novely zákona o účetnictví, nebude-li tato provedena jako součást novely obchodního zákoníku.

Část šestá

Čl. IX

V tomto článku se navrhuje účinnost zákona dnem 1. ledna 2002.

V Praze dne . 2001

Předseda vlády České republiky

Ministr financí

563/1991 Sb.

ZÁKON

ze dne 12. prosince 1991

o účetnictví

Změna: 117/1994 Sb.

Změna: 227/1997 Sb.

Změna: 492/2000 Sb.

Změna: ...../2001 Sb.

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:

ČÁST PRVNÍ

Obecná ustanovení

§ 1

1. Tento zákon stanoví rozsah a způsob vedení účetnictví a jeho průkaznosti.

2. Tento zákon se vztahuje na

1. právnické osoby, které mají sídlo na území České republiky,

2. zahraniční osoby, pokud na území České republiky podnikají nebo provozují jinou činnost podle zvláštních právních předpisů,

3. organizační složky státu podle zvláštního právního předpisu,

4. fyzické osoby, které podnikají nebo provozují jinou samostatnou výdělečnou činnost, pokud prokazují své výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů pro účely zjištění základu daně z příjmů,

(dále jen ”účetní jednotky”).

(§ 2

Účetní jednotky účtují v soustavě podvojného nebo jednoduchého účetnictví o stavu a pohybu majetku, závazků, o rozdílu majetku a závazků, (2) o nákladech a výnosech nebo výdajích a příjmech a o výsledku hospodaření (předmět účetnictví); použití příslušné účetní soustavy účetními jednotkami stanoví zákon.

----------------

2) U podnikatelů čisté obchodní jmění. )

§ 2

Předmět účetnictví

Účetní jednotky účtují v soustavě podvojného nebo jednoduchého účetnictví o stavu a pohybu majetku a jiných aktiv, závazků a jiných pasiv, dále o nákladech a výnosech nebo výdajích a příjmech a o výsledku hospodaření.

§ 3

(1) Účetní jednotky účtují o skutečnostech, které jsou předmětem účetnictví, do období, s nímž tyto skutečnosti časově a věcně souvisí (dále jen "účetní období"); není-li možno tuto zásadu dodržet, mohou účtovat i v účetním období, v němž zjistily uvedené skutečnosti. V účetním období účetní jednotky účtují o uvedených skutečnostech v souladu s účetními metodami (§ 4 odst. 2); přitom o veškerých nákladech a výnosech účtují bez ohledu na okamžik jejich zaplacení nebo přijetí, zatímco o veškerých výdajích a příjmech účtují až v okamžiku jejich skutečného zaplacení nebo přijetí.

((2) Účetním obdobím je kalendářní rok. )

(2) Účetním obdobím je nepřetržitě po sobě jdoucích dvanáct měsíců, není-li dále stanoveno jinak. Účetní období se buď shoduje s kalendářním rokem nebo je hospodářským rokem. Hospodářským rokem je účetní období, které může začínat pouze prvním dnem jiného měsíce než je leden. Účetní období bezprostředně předcházející změně účetního období může být kratší nebo i delší než uvedených dvanáct měsíců. Účetní období při vzniku účetní jednotky v období tří měsíců před koncem kalendářního roku nebo při zániku účetní jednotky v období tří měsíců po skončení kalendářního roku může být o příslušnou dobu delší než uvedených dvanáct měsíců. V případech přeměn společností nebo družstev s výjimkou změny právní formy účetní období začíná rozhodným dnem podle zvláštního právního předpisu a končí posledním dnem účetního období, ve kterém byl proveden zápis uvedených skutečností do obchodního rejstříku, jde-li o nástupnickou účetní jednotku. U zanikající účetní jednotky končí účetní období dnem předcházejícím rozhodnému dni podle zvláštního právního předpisu. Účetní jednotky, které jsou podnikateli mohou uplatnit hospodářský rok pouze se souhlasem příslušného správce daně¹⁾. Ostatní účetní jednotky mohou uplatnit hospodářský rok pouze se souhlasem Ministerstva financí (dále jen ”ministerstvo”).

(3) O změnu účetního období podle odstavce 2 může účetní jednotka požádat s uvedením předpokládaného dne a důvodu této změny příslušného správce daně nebo ministerstvo nejpozději tři měsíce přede dnem uvedeným v žádosti. Při rozhodování o žádosti účetní jednotky postupuje správce daně podle zákona o správě daní a poplatků nebo ministerstvo podle správního řádu; o žádosti rozhodnou bezodkladně, nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení. Správce daně neboministerstvo mohou svůj souhlas odmítnout, jen mají-li k tomu objektivní a zásadní hospodářské důvody. Účetní jednotka nesmí nově vymezené účetní období uplatnit dříve než je jí doručeno souhlasné rozhodnutí správce daně. Pomine-li důvod, na základě kterého byl udělen souhlas s uplatněním nově vymezeného účetního období, musí o tom účetní jednotka informovat příslušného správce daně nebo ministerstvo a znovu požádat o změnu účetního období podle věty první.

__________

¹⁾ § 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

§ 4

1. Účetní jednotky uvedené v § 1 odst. 2 písm. a) a c) jsou povinny vést účetnictví podle tohoto zákona ode dne svého vzniku až do dne svého zániku; účetní jednotky uvedené v § 1 odst. 2 písm. b) a d) jsou povinny vést účetnictví podle tohoto zákona ode dne zahájení činnosti až do dne ukončení činnosti.

((2) Účetní jednotky jsou povinny dodržovat při vedení účetnictví účtové osnovy a postupy účtování, uspořádání položek účetní závěrky a obsahové vymezení těchto položek, rozsah údajů ke zveřejnění z účetní závěrky, postupy pro provedení konsolidace účetní závěrky, které stanoví federální ministerstvo financí a vyhlašuje je oznámením o jejich vydání ve Sbírce zákonů. 3)

(3) Účetnictví se vede za účetní jednotku jako celek. Zvláštní zákon může stanovit případy, kdy účetní jednotka musí účtovat o majetku a závazcích, s kterými nakládá vlastním jménem, odděleně od svého majetku a závazků.

(4) Pro vedení účetnictví mohou účetní jednotky použít prostředků výpočetní a jiné techniky a technických nosičů dat nebo mikrografických záznamů; takové vedení účetnictví musí být v souladu s projekčně programovou dokumentací podle § 33.

(5) Účetnictví se vede v peněžních jednotkách československé měny a v případech stanovených v § 10 současně i v cizích měnách.

------------------------------------------------------------------

3) § 8 odst. 1 písm. b) zákona č. 131/1989 Sb., o Sbírce zákonů. )

2. Účetní jednotky jsou povinny dodržovat při vedení účetnictví směrné účtové osnovy, uspořádání a označování položek účetní závěrky a konsolidované účetní závěrky a obsahové vymezení položek těchto závěrek, obsahové vymezení účetních knih v soustavě jednoduchého účetnictví a dále účetní metody například způsoby oceňování a jejich použití včetně postupů tvorby a použití opravných položek, postupů odpisování a postupů tvorby a použití rezerv, jakož i metody konsolidace účetní závěrky. Zařazení účetních jednotek podle § 1 odst. 2 do jednotlivých skupin podle charakteru jejich činnosti, účetní metody a jejich použití jednotlivými skupinami účetních jednotek upraví prováděcí právní předpis.

2. Účetní jednotky jsou povinny vést jedno účetnictví za účetní jednotku jako celek.

2. Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví jako soustavu účetních záznamů; přitom mohou použít technických prostředků, nosičů informací a programového vybavení. Účetním záznamem se rozumí data, která jsou nositeli informací týkajících se předmětu účetnictví nebo jeho vedení. Každou informaci týkající se předmětu účetnictví nebo jeho vedení jsou účetní jednotky povinny zaznamenávat výhradně jen účetními záznamy.

2. Jednotlivé účetní záznamy mohou být seskupovány do účetních záznamů nesoucích souhrnnou informaci; takovými účetními záznamy jsou zejména účetní doklady, účetní zápisy, účetní knihy, odpisový plán, inventurní soupisy, účtový rozvrh, účetní závěrka a výroční zpráva. Účetní jednotky jsou povinny takové účetní záznamy vést nejméně v rozsahu stanoveném tímto zákonem.

2. Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví v peněžních jednotkách české měny. V případě pohledávek a závazků, podílů²⁾, cenných papírů³⁾ a derivátů⁴⁾, cenin, pokud jsou vyjádřeny v cizí měně, devizových hodnot⁵⁾ s výjimkou zlata, jsou účetní jednotky povinny použít současně i cizí měnu; tato povinnost platí i u opravných položek, rezerv a technických rezerv⁶⁾, pokud majetek a závazky, kterých se týkají je vyjádřen v cizí měně.

2. Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví v českém jazyce. Účetní doklady mohou být vyhotoveny v cizím jazyku jen tehdy, je-li splněna podmínka srozumitelnosti podle § 8 odst. 5.

2. Za informační systém podle zvláštního právního předpisu⁸⁾ lze účetnictví považovat pouze jako celek.

2. Účetní jednotky jsou povinny v příslušném účetním období použít účetní metody podle odstavce 2 ve znění platném na jeho počátku.

__________

²⁾ § 61 obchodního zákoníku.

³⁾ § 1 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění zákona č. 152/1996 Sb. a zákona č. 15/1998 Sb.

⁴⁾ § 8a zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění zákona č. 15/1998 Sb. a zákona č. 70/2000 Sb.

⁵⁾ § 1 písm. d) zákona č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění zákona č. 362/2000 Sb-

⁶⁾ § 13 zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví.

⁷⁾ Například zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 164/1999 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 29/2000 Sb. zákona č. 30/2000 Sb. a zákona č. 363/2000 Sb.

§ 5

(1) Účetní jednotky mohou pověřit vedením svého účetnictví i jinou právnickou nebo fyzickou osobu.

(2) Pověřením podle odstavce 1 se nezbavuje účetní jednotka odpovědnosti za vedení účetnictví.

§ 6

((1) Účetní jednotky dokládají skutečnosti, které jsou předmětem účetnictví (dále jen "účetní případy"), účetními doklady nebo, jsou-li údaje o těchto skutečnostech zachyceny při jejich vzniku přímo na technický nosič dat zařízeními jiné techniky a účetní doklad nevzniká, způsobem uvedeným v projekčně programové dokumentaci.

(2) Účetní jednotky zapisují účetní případy v účetních knihách (dále jen "účetní zápisy"); účetní zápisy se prokazují buď účetními doklady nebo, odvozují-li se tyto zápisy programem zpracování dat, způsobem uvedeným v projekčně programové dokumentaci.)

1. Účetní jednotky jsou povinny zachycovat skutečnosti, které jsou předmětem účetnictví (dále jen ”účetní případy”), účetními doklady.

2. Účetní jednotky jsou povinny zaznamenávat účetní případy v účetních knihách (dále jen ”účetní zápisy”) pouze na základě účetních záznamů podle odstavce 1.

(3) Účetní jednotky jsou povinny inventarizovat majetek a závazky podle § 29 a 30.

(4) Účetní jednotky jsou povinny sestavovat účetní závěrku podle (§ 18 odst. 1) § 18 jako řádnou, popřípadě jako mimořádnou nebo mezitímní, a kromě toho v případech stanovených (v) podle § 22 sestavují i konsolidovanou účetní závěrku.

(§ 7

(1) Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví úplně, průkazným způsobem a správně tak, aby věrně zobrazovalo skutečnosti, které jsou jeho předmětem.

(2) Účetnictví účetní jednotky je úplné, jestliže účetní jednotka zaúčtovala všechny účetní případy týkající se účetního období.

(3) Účetnictví účetní jednotky je vedeno průkazným způsobem, jestliže účetní jednotka účetní případy a účetní zápisy o jich doložila nebo prokázala předepsaným způsobem a inventarizovala majetek a závazky.

(4) Účetnictví účetní jednotky je správné, jestliže účetní jednotka s přihlédnutím ke všem okolnostem účetního případu neporušila povinnosti uložené jí tímto zákonem. )

§ 7

1. Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví tak, aby účetní závěrka sestavená na jeho základě podávala věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky.

2. Zobrazení je věrné, jestliže obsah položek účetní závěrky odpovídá skutečnému stavu, který je přitom zobrazen v souladu s účetními metodami, jejichž použití je účetní jednotce uloženo na základě tohoto zákona. Zobrazení je poctivé, když jsou při něm použity účetní metody způsobem, který vede k dosažení věrnosti. Tam, kde účetní jednotka může volit mezi více možnostmi dané účetní metody a zvolená možnost by zastírala skutečný stav, je účetní jednotka povinna zvolit jinou možnost, která skutečnému stavu odpovídá. Pokud dojde ve výjimečných případech k tomu, že použití účetních metod stanovených prováděcími právními předpisy bude neslučitelné s povinností podle odstavce 1, postupuje účetní jednotka odchylně tak, aby byl podán věrný a poctivý obraz.

3. Účetní jednotka je povinna používat účetní metody způsobem, který vychází z předpokladu, že bude nepřetržitě pokračovat ve své činnosti a že u ní nenastává žádná skutečnost, která by ji omezovala nebo ji zabraňovala v této činnosti pokračovat i v dohledné budoucnosti. V případě, že účetní jednotka má informaci o tom, že u ní taková skutečnost nastává, je povinna použít účetní metody způsobem tomu odpovídajícím, přičemž informaci o použitém způsobu je povinna uvést v příloze v účetní závěrce.

4. Uspořádání a označování položek rozvahy a výkazu zisku a ztráty a jejich obsahové vymezení a způsoby oceňování použité v jednom účetním období nesmí účetní jednotky změnit v následujícím účetním období. Účetní jednotky mohou uvedené uspořádání a označování a obsahové vymezení a způsoby oceňování změnit zcela nebo zčásti mezi jednotlivými účetními obdobími jen z důvodů změny předmětu podnikání nebo jiné činnosti anebo z důvodů zpřesnění věrného zobrazení nebo zkvalitnění vypovídací schopnosti účetní závěrky, přičemž informaci o každé takové změně s jejím řádným zdůvodněním je povinna uvést v příloze v účetní závěrce.

(5) Účetní jednotky jsou povinny v příloze účetní závěrky (§ 18 odst. 1 písm. c) ) vždy uvést informaci o použitých účetních metodách, popřípadě o odchylkách od těchto metod podle odstavce 2 s jejich řádným zdůvodněním a s uvedením jejich vlivu na majetek a závazky, finanční situaci a výsledek hospodaření účetní jednotky.

(6) Účetní jednotky jsou povinny účtovat o aktivech a pasivech, nákladech a výnosech nebo výdajích a příjmech v účetních knihách a zobrazovat je v účetní závěrce samostatně bez jejich vzájemného zúčtování. Porušením vzájemného zúčtování nejsou případy upravené účetními metodami.

(§ 8

(1) Účetní jednotky nesmějí měnit v průběhu účetního období způsoby oceňování, postupy odpisování, postupy účtování, uspořádání položek účetní závěrky a obsahové vymezení těchto položek a postupy pro provedení konsolidace účetní závěrky.

(2) Způsoby oceňování, postupy odpisování, postupy účtování, uspořádání položek účetní závěrky a obsahové vymezení těchto položek a postupy pro provedení konsolidace účetní závěrky použité v účetnictví a v účetní závěrce v jednom účetním období mohou účetní jednotky změnit v účetnictví a v účetní závěrce bezprostředně následujícího účetního období jen z důvodů dosažení věrného zobrazení předmětu účetnictví; důvody změn a peněžní částky z nich vyplývající musí být uvedeny v příloze.

(3) Rozdíly ze změn použitých způsobů oceňování v účetnictví a v účetní závěrce podle odstavce 2 jsou účetními případy bezprostředně následujícího účetního období.

(4) Vzájemná vyrovnávání mezi položkami majetku a závazků nebo mezi položkami nákladů a výnosů nebo výdajů a příjmů lze provádět jen v souladu s postupy účtování.)

§ 8

1. Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví správné, úplné, průkazné, srozumitelné, přehledné a způsobem zaručujícím trvalost účetních záznamů.

2. Účetnictví účetní jednotky je správné, jestliže účetní jednotka vede účetnictví tak, že to neodporuje tomuto zákonu a ostatním právním předpisům ani neobchází jejich účel.

3. Účetnictví účetní jednotky je úplné, jestliže účetní jednotka zaúčtovala v účetním období v účetních knihách všechny účetní případy, které v něm měla zaúčtovat podle § 3, a nejpozději do konce tohoto období za jemu bezprostředně předcházející účetní období sestavila účetní závěrku, popřípadě i konsolidovanou účetní závěrku, vyhotovila výroční zprávu, popřípadě i konsolidovanou výroční zprávu, zveřejnila informace podle § 21a, a má o těchto skutečnostech veškeré účetní záznamy, a to přehledně uspořádané.

4. Účetnictví účetní jednotky je průkazné, jestliže všechny účetní záznamy tohoto účetnictví jsou průkazné (§ 33a) a účetní jednotka provedla inventarizaci.

5. Účetnictví účetní jednotky je srozumitelné, jestliže umožňuje při dodržení ustanovení § 4 odst. 7 jednotlivě i v souvislostech spolehlivě a jednoznačně určit

1. obsah účetních případů alespoň s použitím účetních metod uvedených v § 4 odst. 2,

2. obsah účetních záznamů s použitím nástrojů uvedených v § 4 odst. 4.

6. Účetnictví účetní jednotky je vedeno způsobem zaručujícím trvalost účetních záznamů, jestliže účetní jednotka je schopna splnit povinnosti spojené s jejich  úschovou a zpracováním podle § 31, 32 a § 33 odst. 3 a 6 po celou dobu, po níž jsou jí tímto zákonem uloženy.

ČÁST DRUHÁ

Účetní soustavy, účetní doklady,

účetní zápisy a účetní knihy

(§ 9

Účetní soustavy

1. V soustavě jednoduchého účetnictví účtují

a) podnikatelé, o nichž tak stanoví zvláštní zákon, 4)

b) ostatní fyzické osoby uvedené v ustanovení § 1 odst. 1,

c) příspěvkové organizace, jejichž roční objem výdajového rozpočtu nepřesahuje 500000 Kč,

d) občanská sdružení, jejich organizační složky a orgány, které mají právní subjektivitu, sdružení právnických osob a nadační fondy, pokud nepodnikají nebo pokud jejich příjmy nedosáhly v předchozím roce výše 3 000 000 Kč,

e) církve a náboženské společnosti, jejich orgány a církevní instituce, které mají právní subjektivitu, pokud nepodnikají nebo pokud nejsou příjemci dotací z příslušných státních rozpočtů.

(2) Všechny ostatní účetní jednotky neuvedené v odstavci 1 účtují v soustavě podvojného účetnictví.

------------------------------------------------------------------

4. § 37 obchodního zákoníku. )

§ 9

Účetní soustavy

1. Účetní jednotky jsou povinny účtovat v soustavě podvojného účetnictví; za podmínek stanovených v odstavci 2 a 3 mohou účtovat v soustavě jednoduchého účetnictví.

2. Z účetních jednotek podle § 1 odst. 2 písm. a) a b) mohou v soustavě jednoduchého účetnictví účtovat

1. občanská sdružení, jejich organizační jednotky⁸⁾, které mají právní subjektivitu, církve a náboženské společnosti a jejich útvary⁹⁾, které mají právní subjektivitu, sdružení právnických osob a nadační fondy, pokud jejich veškeré příjmy nedosáhly výše 6 000 000 Kč,

2. obecně prospěšné společnosti a ostatní účetní jednotky, o nichž to stanoví zvláštní právní předpis.

(3) Z účetních jednotek podle § 1 odst. 2 písm. d) mohou v soustavě jednoduchého účetnictví účtovat ty, o nichž to stanoví zvláštní právní předpis.¹⁰⁾

(4) Přechod ze soustavy jednoduchého účetnictví do soustavy podvojného účetnictví je povinný, přestane-li účetní jednotka splňovat podmínky stanovené podle odstavce 2 nebo 3 pro účtování v soustavě jednoduchého účetnictví; přechod do soustavy jednoduchého účetnictví je možný pouze v případě, že účetní jednotka splňuje podmínky stanovené podle odstavce 2 nebo 3 pro účtování v soustavě jednoduchého účetnictví. Plnění podmínek stanovených podle odstavců 2 a 3 se posuzuje za bezprostředně předcházející účetní období. Přechody podle předchozích vět jsou možné vždy jen k 1. dni účetního období, a to následujícího po účetním období, ve kterém účetní jednotka zjistila uvedené skutečnosti.

___________

⁸⁾ § 6 odst. 2 písm. e) zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů.

⁹⁾ § 13 odst. 1 písm. g) zákona č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností.

¹⁰⁾ § 37 obchodního zákoníku.

(§ 10

Účtování v cizích měnách

V účetnictví se používá cizích měn při účtování o pohledávkách a závazcích, ceninách, valutách, devizách, cenných papírech, majetkových účastech, vkladech do základního jmění, nemovitostech v zahraničí a dále o všech ostatních hodnotách, jejichž ocenění je vyjádřeno v cizí měně.)

§ 11

Účetní doklady

((1) Účetní doklady jsou originální písemnosti, které musí mít tyto náležitosti:

a) označení účetního dokladu, nevyplývá-li z jeho obsahu alespoň nepřímo, že jde o účetní doklad,

b) popis obsahu účetního případu a označení jeho účastníků, nevyplývá-li z účetního dokladu alespoň nepřímo,

c) peněžní částku nebo údaj o množství a ceně,

d) datum vyhotovení účetního dokladu,

e) datum uskutečnění účetního případu, není-li shodné s datem podle písmene d),

6. podpis osoby odpovědné za účetní případ a osoby odpovědné za jeho zaúčtování; tyto podpisy lze nahradit jiným průkazným způsobem.)

1. Účetní doklady jsou průkazné účetní záznamy, které musí obsahovat

1. označení účetního dokladu,

2. obsah účetního případu a jeho účastníky,

3. peněžní částku, nebo informaci o ceně za měrnou jednotku a vyjádření množství,

4. okamžik vyhotovení účetního dokladu,

5. okamžik uskutečnění účetního případu, není-li shodný s okamžikem podle písmene d),

6. podpisový záznam podle § 33a odst. 4 osoby odpovědné za účetní případ a podpisový záznam osoby odpovědné za jeho zaúčtování.

Skutečnosti podle písm. a) až f) prokazuje účetní jednotka pouze účetním dokladem.

((2) Náležitosti účetního dokladu mohou být umístěny i na jiných než účetních písemnostech; tyto písemnosti se uschovávají po stejnou dobu jako účetní doklad.)

(2) Účetní jednotky jsou povinny vyhotovovat účetní doklady bez zbytečného odkladu po zjištění skutečností, které se jimi zachycují a to tak, aby bylo možno určit obsah každého jednotlivého účetního případu způsobem podle § 8 odst. 5.

((3) Účetní doklady vyhotovují účetní jednotky bez zbytečného odkladu po zjištění skutečností, které se jimi dokládají. )

(§ 12

Účetní zápisy

(1) Účetní jednotky provádějí účetní zápisy o účetních případech v českém nebo slovenském jazyku; práva občanů na používání mateřského jazyka podle zvláštních předpisů 5) nejsou dotčena.

(2) Účetní zápisy provádějí účetní jednotky srozumitelně, přehledně a způsobem zaručujícím jejich trvanlivost.

(3) Účetní jednotky uspořádají účetní zápisy způsobem, který umožní ověřit zaúčtování všech účetních případů v účetním období, a tak, aby zabránily neoprávněným změnám a úpravám těchto zápisů.

------------------------------------------------------------------

5) Čl. 25 Listiny základních práv a svobod, která se uvozuje ústavním zákonem č. 23/1991 Sb.

Zákon SNR č. 428/1990 Sb., o úředním jazyku ve Slovenské republice. )

§ 12

Účetní zápisy

1. Účetní zápisy jsou účetní záznamy, jejichž obsah je určen ustanoveními tohoto zákona, která se týkají účetních knih.

2. Účetní jednotky jsou povinny provádět účetní zápisy průběžně v účetním období po vyhotovení účetního dokladu takovým způsobem, který neohrozí splnění požadavků rovněž jiných právních předpisů. K účetnímu zápisu musí být připojen podpisový záznam osoby odpovědné za jeho provedení, není-li shodný s podpisovým záznamem osoby odpovědné za zaúčtování účetního případu.

3. Účetní zápisy nesmějí účetní jednotky provádět mimo účetní knihy.

(Účetní knihy)

§ 13

Účetní knihy v soustavě podvojného účetnictví

(1) Účetní jednotky účtující v soustavě podvojného účetnictví účtují:

a) v deníku (denících), v němž účetní zápisy uspořádají z hlediska časového (chronologicky) a jímž prokazují zaúčtování všech účetních případů v účetním období,

b) v hlavní knize, v níž účetní zápisy uspořádají z hlediska věcného (systematicky),

3. v knihách (analytické evidence) analytických účtů, v nichž podrobně rozvádějí účetní zápisy hlavní knihy,

d) v knihách podrozvahových účtů, ve kterých se uvádějí účetní zápisy, které se neprovádějí v účetních knihách podle písm. a) a b).

(2) Hlavní kniha zahrnuje syntetické účty podle účtového rozvrhu, které obsahují minimálně tyto (údaje) informace:

a) zůstatky účtů ke dni, k němuž se otevírá hlavní kniha,

b) souhrnné obraty strany Má dáti a Dal účtů, (nejvýše) alespoň za kalendářní měsíc,

c) zůstatky účtů ke dni, ke kterému se sestavuje účetní závěrka.

((3) Peněžní částky v knihách analytické evidence musí odpovídat příslušným souhrnným peněžním částkám na syntetických účtech, k nimž se tato evidence vede.)

(3) Účetní jednotky nesmějí zřizovat účty mimo účtový rozvrh a účetní knihy.

((4) Vedou-li účetní jednotky knihy analytické evidence v jednotkách množství, zajistí souhrnnou vazbu této evidence v peněžních jednotkách na zůstatky, popřípadě na obraty příslušných syntetických účtů. )

(§ 14

(1) Účetní jednotky účtující v podvojné účetní soustavě sestavují účtový rozvrh, v němž uvedou syntetické účty podle příslušné účtové osnovy potřebné k zaúčtování všech účetních případů.

2. Účetní jednotky sestavují účtový rozvrh podle odstavce 1 pro každý rok; v průběhu roku je možno účtový rozvrh doplňovat. Pokud nedochází k 1. lednu běžného roku ke změně účtového rozvrhu platného v předcházejícím roce, postupuje účetní jednotka podle tohoto rozvrhu i v následujícím roce. )

§ 14

Směrná účtová osnova a účtový rozvrh

1. Směrná účtová osnova určuje uspořádání a označení účtových tříd, popřípadě účtových skupin nebo i syntetických účtů pro účtování o stavu a pohybu majetku a jiných aktiv, závazků a jiných pasiv, dále o nákladech a výnosech nebo výdajích a příjmech a o výsledku hospodaření; toto uspořádání musí zajistit sestavení účetní závěrky. Směrnou účtovou osnovu pro jednotlivé skupiny účetních jednotek (§ 4 odst. 2) účtujících v soustavě podvojného účetnictví upraví prováděcí právní předpis.

2. Na podkladě směrné účtové osnovy podle odstavce 1 jsou účetní jednotky povinny sestavit účtový rozvrh, v němž uvedou účty potřebné k zaúčtování všech účetních případů a k sestavení účetní závěrky v dané účetní jednotce.

3. Účetní jednotky sestavují účtový rozvrh podle odstavce 2 pro každé účetní období; v průběhu účetního období je možno účtový rozvrh doplňovat. Pokud nedochází k 1. dni účetního období ke změně účtového rozvrhu platného v předcházejícím účetním období, postupuje účetní jednotka podle tohoto rozvrhu i v následujícím účetním období.

(§ 15

(1) Účetní jednotky účtující v soustavě jednoduchého účetnictví vedou:

a) peněžní deník,

b) knihu pohledávek a závazků,

c) pomocné knihy o ostatních složkách majetku a o závazcích z pracovněprávních vztahů, pokud pro ně mají použití.

(2) Peněžní deník obsahuje minimálně údaje o

a) peněžních prostředcích v hotovosti, na účtech u peněžního ústavu a průběžných položkách,

b) příjmech celkem a v členění požadovaném pro jejich zdaňování,

c) výdajích celkem a v členění požadovaném pro daňové účely,

d) platbách, které nejsou výdajem vynaloženým na dosažení, zajištění a udržení příjmů a nesmí ovlivnit výsledek hospodaření.)

§ 15

Účetní knihy v soustavě jednoduchého účetnictví

1. Účetní jednotky účtující v soustavě jednoduchého účetnictví účtují:

1. v peněžním deníku,

2. v knize pohledávek a závazků,

3. v pomocných knihách o ostatních složkách majetku a o závazcích z pracovněprávních vztahů, pokud pro ně mají použití.

2. Peněžní deník obsahuje nejméně informace o

1. peněžních prostředcích v hotovosti, na účtech u finančních institucí¹¹⁾,

2. konečných příjmech a výdajích skutečně přijatých či zaplacených v účetním období a v členění potřebném pro zjištění základu daně z příjmů,

3. průběžných položkách, za které se považují pohyby peněžních prostředků, které nejsou konečným příjmem nebo výdajem ve smyslu  písm. b),

3. Ustanovení § 12 odst. 3 platí obdobně.

3. Obsahové vymezení účetních knih v soustavě jednoduchého účetnictví upraví prováděcí právní předpis.

3. Účetní jednotky účtující v soustavě jednoduchého účetnictví jsou povinny sestavovat přehled o majetku a závazcích a přehled o příjmech a výdajích (dále jen ”přehledy”). Na tyto přehledy se rovněž použijí ustanovení § 18 odst. 2 a § 19 odst. l, 2 a § 29 odst. 1.

3. Účetní jednotky účtující v soustavě jednoduchého účetnictví nepoužijí ustanovení § 7, 14, 27 a 28.

__________

¹¹⁾ Například zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 292/1993 Sb., zákona č 156/1994 Sb., zákona č. 83/1995 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona č. 61/1996 Sb., zákona č. 306/1997 Sb., zákona č. 16/1998 Sb., zákona č. 127/1998 Sb. a zákona č. 165/1998 Sb., zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech, ve znění zákona č. 100/2000 Sb.

(§ 16

(1) Účetní knihy vedou účetní jednotky v peněžních jednotkách; v knihách analytické evidence a v pomocných knihách mohou použít jednotek množství.

2. Účetní jednotky vedou seznamy účetních knih a seznamy číselných znaků nebo jiných symbolů a zkratek použitých v účetnictví při označování účtů a při účetních zápisech v účetních knihách a v ostatních účetních písemnostech s uvedením jejich významu.)

§ 16

Ostatní ustanovení o účetních knihách

1. Peněžní částky v knihách analytických účtů musí odpovídat příslušným souhrnným peněžním částkám obratů nebo zůstatků syntetických účtů, k nimž se tyto účty vedou.

2. V knihách analytických účtů a v pomocných knihách se užije vyjádření v peněžních jednotkách; nelze použít jen měrných jednotek a vyjádření množství.

§ 17

Otevírání a uzavírání účetních knih

1. Není-li dále stanoveno jinak, účetní jednotky podle § 1 odst. 2 písm. a) až c) otevírají účetní knihy ke dni svého vzniku, k prvnímu dni účetního období, ke dni vstupu do likvidace, nebo ke dni účinnosti prohlášení konkursu, jakož i v ostatních případech, ve kterých podle zvláštních právních předpisů sestavují zahajovací rozvahu.

2. Účetní jednotky podle § 1 odst. 2 písm. d) otevírají účetní knihy ke dni zahájení činnosti, k prvnímu dni účetního období a ke dni účinnosti prohlášení konkursu.

(3) Není-li dále stanoveno jinak, účetní jednotky podle § 1 odst. 2 písm. a) až c) uzavírají účetní knihy k poslednímu dni účetního období, ke dni zrušení bez likvidace s výjimkou přeměn společností nebo družstev, ke dni předcházejícímu den vstupu do likvidace, ke dni předcházejícímu den účinnosti prohlášení konkursu, jakož i v ostatních případech, ve kterých sestavují podle zvláštních právních předpisů mimořádnou účetní závěrku. V případech přeměn společností nebo družstev s výjimkou změny právní formy zanikající účetní jednotky neuzavírají již účetní knihy ke dni svého zániku; v uvedených případech zanikající účetní jednotky v období od rozhodného dne do dne svého zániku vedou účetnictví jménem účetní jednotky, která je nástupnickou společností.

(4) Účetní jednotky podle § 1 odst. 2 písm. d) uzavírají účetní knihy k poslednímu dni účetního období, ke dni skončení činnosti, ke dni předcházejícímu den účinnosti prohlášení konkursu.

(5) Předchází-li zániku účetní jednotky zrušení s likvidací, účetní jednotka uzavírá účetní knihy ke dni zpracování návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku nebo ke dni zpracování zprávy o naložení s majetkem podle zvláštního právního předpisu.

(6) Účetní jednotka uzavírá účetní knihy rovněž dnem, kdy bylo pravomocně rozhodnuto o zrušení konkursu.

(7) Po schválení účetní závěrky nesmí účetní jednotka přidávat další účetní zápisy, kdykoli později do uzavřených účetních knih s výjimkou případů přeměn společností nebo družstev uvedených v odstavci 3. Do okamžiku schválení účetní závěrky, nejpozději však do konce následujícího účetního období, může účetní jednotka již uzavřené účetní knihy opět otevřít a provést případnou opravu účetních zápisů a sestavit novou účetní závěrku, která se tímto stává účetní závěrkou podle tohoto zákona.

ČÁST TŘETÍ

Účetní závěrka

(§ 18

(1) Účetní závěrku v soustavě podvojného účetnictví tvoří

a) rozvaha (bilance),

b) výkaz zisků a ztrát; u rozpočtových organizací výkaz o plnění rozpočtu,

c)