Důvodová zpráva k Senátní n. z. o stát. občanství býval. čs. státních občanů

i této důvodové zprávy.

Navrhované změny zákona o státním občanství některých bývalých československých občanů jsou plně v souladu s Ústavou a Listinou základních práv a svobod.

Předložený návrh změn zákona o státním občanství některých bývalých československých občanů není v rozporu s právem ES.

Z navrhované změny zákona o státním občanství některých bývalých československých občanů nevyplývají zvýšené ekonomické nároky na státní rozpočet ani na bilanci pracovních sil.

K čl. I bodům 1 a 2 :

Vzhledem k tomu, že získání státního občanství trvá až několik let (například v USA je možné získat státní občanství až po pěti letech od získání trvalého pobytu, které samo o sobě může trvat -podle vyjádření Zastupitelského úřadu USA v Praze- až 3 roky), nastala situace, že v mnohých případech československému, resp. českému státnímu občanovi nebylo do 28. března 1990 uděleno státní občanství cizího státu, ačkoliv byl nucen naši vlast opustit ještě dlouho před koncem komunistického režimu. Část československé emigrace tak nemůže zákona č. 193/1999 Sb., využít, zůstane-li v platném znění, přestože právě jí je tento zákon určen.

Navrhovaná novela zákona č. 193/1999 Sb. se tedy snaží vypořádat i se situacemi, kdy československému, resp. českému státnímu občanovi nebylo do 28.3.1990 uděleno cizí státní občanství, z důvodu zdlouhavosti administrativního postupu, ačkoliv byl nucen naši vlast opustit ještě dlouho před koncem komunistického režimu. Jako způsob, jak se s právě uvedeným problémem vypořádat, se navrhuje vypustit z platného znění zákona datum ukončení lhůty, v níž musí dojít ke ztrátě československého, resp. českého státního občanství (tj. do 28. března 1990) a namísto něj vložit do zákona novou omezující podmínku, že oprávněnou osobou bude ten, kdo odešel do ciziny nejpozději k datu 31. prosince 1989 (tj. emigroval v době nesvobody). Cílem navrhované změny je zohlednit délku procedur předcházejících udělení státního občanství v některých státech.

K čl.I bodům 3 a 4 :

Změny navrhované v § 1 odst. 2 a § 1 odst. 3 zákona souvisejí s nově vymezeným okruhem osob, které budou oprávněny učinit prohlášení o znovunabytí českého státního občanství. Podle čl. I bodů 1 a 2 předloženého návrhu zákona to mají být osoby, které ztratily naše občanství v době po 24. únoru 1948, avšak pouze za podmínky, že odešly do ciziny nejpozději k datu 31. prosince 1989. Protože jde o novou zákonnou podmínku, je třeba zakotvit povinnost oprávněných osob, aby ji doložily. Oprávněná osoba bude povinna v prohlášení o nabytí českého státního občanství uvést datum odchodu do ciziny ( viz čl. I bod 3 návrhu – doplnění § 1 odst. 2 zákona) a současně bude povinna své tvrzení doložit příslušnými doklady. V případě, že doklady nemá k dispozici, připouští návrh nahradit je čestným prohlášením ( viz čl. I bod 4 návrhu – doplnění § 1 odst. 3 zákona).

K čl.I bodu 5 :

Z praxe fungování zákona č. 193/1999 Sb. je zřejmé, že tento je vnímán velmi pozitivně, ovšem vzhledem k rozlehlosti území, na kterých bývalí českoslovenští občané žijí, se informace o možnosti, kterou zákon č. 193/1999 Sb. dává, rozšiřuje postupně. Vzhledem k tomu a s ohledem na fakt, že není důvod možnost znovunabytí českého státního občanství časově omezovat, navrhuje vypustit ze zákona ustanovení § 5, které toto časové omezení obsahuje. Konkrétně jde o lhůtu do 5-ti let ode dne nabytí účinnosti zákona č. 193/1999 Sb. (tj. do 2. 9. 2004), po jejímž uplynutí by právo bývalých občanů učinit prohlášení o nabytí českého státního občanství zaniklo.

K čl.I bod 6 :

V § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 193/1999 Sb. je umožněno učinit prohlášení o nabytí českého státního občanství v zákonem přesně definovaných případech i bývalým státním občanům Slovenské republiky. Návazně je nutno i do tohoto ustanovení promítnout změny navržené v čl. I bodech 1 a 2 předloženého návrhu novely, které se týkají nového vymezení okruhu oprávněných osob podle § 1 odst. 1 zákona.

K čl. I bod 7 :

Do textu § 11 odst. 2 zákona č. 193/1999 Sb. je nutno promítnout nové označení jednotlivých písmen, k němuž došlo navrhovanou novelizací § 1 odst. 3. Jde o legislativně technickou změnu navazující na čl. I bod 4 předloženého návrhu zákona.

K čl. II :

Účinnost předloženého návrhu zákona se stanoví ke dni jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů. Stanovení pozdějšího data nabytí účinnosti by v daném případě mohlo ohrozit účel navrhované novely, protože právo učinit prohlášení o nabytí českého státního občanství má na základě platného znění § 5 zákona č. 193/1999 Sb. zaniknout ke dni 2. září 2004.

V Praze dne 18. března 2004

Petr Pithart v.r.

předseda Senátu

Platné znění zákona č. 193/1999 Sb.,

o státním občanství některých bývalých československých státních občanů,

ve znění zákona č.320/2002 Sb., s vyznačením navrhovaných změn

Parlament ve snaze zmírnit následky některých křivd, k nimž došlo v období let 1948 až 1989, vědom si, že zahraniční Češi a krajané přispívají k udržování a pěstování národního kulturního dědictví, jakož i k prohlubování vztahů sounáležitosti s Českou republikou a že český exil vyvíjel v emigraci významnou duchovní, politickou a kulturní činnost ve prospěch obnovení svobody a demokracie ve své vlasti a tato činnost si zasluhuje mimořádného uznání, se usnesl na tomto zákoně České republiky:

§ 1

(1) Fyzická osoba, která pozbyla státní občanství Československé republiky, Československé socialistické republiky, České socialistické republiky nebo České republiky v období od 25. února 1948 do 28. března 1990 v době po 24. únoru 1948 propuštěním ze státního svazku1) nebo v souvislosti s nabytím státního občanství jiného státu, s nímž měla nebo má Česká republika uzavřenu smlouvu upravující otázku zamezení vzniku dvojího státního občanství,2) a která odešla do ciziny nejpozději ke dni 31. prosince 1989 (dále jen "bývalý občan") může nabýt státního občanství České republiky na základě prohlášení o státním občanství České republiky (dále jen "prohlášení"), pokud uvedená mezinárodní smlouva nestanoví jinak.

(2) Bývalý občan prokáže svoji totožnost a v prohlášení uvede

a) kdy a jakým způsobem pozbyl státní občanství,

b) místo posledního trvalého pobytu na území České republiky;

neměl-li takový pobyt, uvede tuto skutečnost,

c) datum svého odchodu do ciziny.

------------------------------------------------------------------

1) § 32 Obecného občanského zákoníku, Císařský patent č. 946 z 1. června 1811.

Vystěhovalecký patent z 24. března 1832 sb. pol. zák. sv. 60, č. 34.

§ 1 zákona č. 71/1922 Sb. z. a n., o vystěhovalectví.

§ 6 zákona č. 194/1949 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství, ve znění pozdějších předpisů.

§ 14 zákona č. 39/1969 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České socialistické republiky.

Čl. II bod 1. písm. b) zákona č. 88/1990 Sb., kterým se mění a doplňují předpisy o nabývání a pozbývání československého státního občanství.

2) Zejména Úmluva o naturalizaci mezi Československem a Spojenými státy Severoamerickými č. 169/1929 Sb. z. a n. a zákon č.60/1930 Sb. z. a n. (zrušena sdělením č. 229/1997 Sb.).

(3) K prohlášení připojí

a) listinu (osvědčení) o propuštění ze státního svazku nebo rozhodnutí o odnětí státního občanství anebo listinu (potvrzení) o naturalizaci ve Spojených státech amerických,

b) doklad, jímž může prokázat svůj odchod do ciziny nejpozději ke dni 31. prosince 1989; nemá-li takový doklad, nahradí jej čestným prohlášením,

c) rodný list,

d) oddací list, jde-li o osobu žijící v manželství, osobu rozvedenou nebo ovdovělou,

e) popřípadě další doklady, kterými prokazuje správnou podobu svého příjmení.

(4) Bývalý občan může samostatně učinit prohlášení nejdříve dnem, kdy dosáhne věku 18 let.

§ 2

(1) Bývalý občan může do prohlášení učiněného podle § 1 zahrnout i fyzickou osobu mladší 18 let (dále jen "dítě"), i když se nejedná o bývalého občana.

(2) V případě uvedeném v odstavci 1 bývalý občan k prohlášení připojí

a) rodný list dítěte,

b) souhlas druhého rodiče s nabytím státního občanství České republiky dítěte, pokud nebyl výkon rodičovské zodpovědnosti druhého rodiče omezen nebo pozastaven anebo nedošlo-li ke zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo způsobilosti k právním úkonům,

c) souhlas dítěte, dosáhlo-li věku 15 let ke dni podání prohlášení.

§ 3

(1) K přijetí prohlášení je příslušný zastupitelský úřad České republiky (dále jen "zastupitelský úřad") nebo krajský úřad, v hlavním městě Praze úřad městské části určený Statutem hlavního města Prahy a v Brně, Ostravě a Plzni magistráty těchto měst (dále jen "úřad").

(2) Je-li prohlášení činěno v České republice, je k jeho přijetí příslušný úřad podle místa, v němž má osoba, která prohlášení činí, trvalý pobyt na území České republiky; pokud takový pobyt nemá, je příslušný úřad podle místa posledního trvalého pobytu této osoby na území České republiky. Pokud osoba, která prohlášení činí, trvalý pobyt na území České republiky nikdy neměla, je příslušný Úřad městské části Praha 1.

(3) Zastupitelský úřad, který prohlášení obdržel, je spolu s připojenými doklady postoupí příslušnému úřadu.

§ 4

Úřad ověří, zda jsou splněny podmínky stanovené tímto zákonem pro prohlášení; jsou-li tyto podmínky splněny, vydá osvědčení o nabytí státního občanství České republiky. V opačném případě úřad prohlášení rozhodnutím odmítne.

§ 5

Prohlášení podle § 1 lze učinit do pěti let ode dne účinnosti tohoto zákona, jinak toto právo zaniká.

§ 6

(1) Prohlášení podle § 1 může učinit i

a) bývalý občan, který neměl státní občanství České socialistické republiky nebo České republiky a který by se stal k 1. lednu 1969 státním občanem Slovenské socialistické republiky, nebo

b) bývalý státní občan Slovenské socialistické republiky, který tohoto občanství pozbyl propuštěním ze státního svazku nebo naturalizací ve Spojených státech amerických v období od 25. února 1948 do 28. března 1990 v době po 24. únoru 1948 a který odešel do ciziny nejpozději ke dni 31. prosince 1989,

pokud se jeho rodiče stali nebo by se stali k 1. lednu 1969 státními občany České socialistické republiky, nebo v době odchodu do ciziny měl trvalý pobyt na území České socialistické republiky nebo České republiky, jestliže není ke dni učinění prohlášení státním občanem Slovenské republiky.

(2) K prohlášení připojí doklady uvedené v § 1 odst. 3, popřípadě listinu o propuštění ze státního svazku Slovenské socialistické republiky nebo Slovenské republiky anebo rozhodnutí o odnětí státního občanství této republiky a potvrzení o tom, že není státním občanem Slovenské republiky.

§ 7

Tento zákon se nevztahuje na bývalého občana, který neměl státní občanství České socialistické republiky nebo České republiky, a který

a) by se stal k 1. lednu 1969 státním občanem Slovenské socialistické republiky, nesplňuje-li podmínky uvedené v § 6, nebo

b) po 1. lednu 1969 do účinnosti tohoto zákona nabyl státního občanství Slovenské socialistické republiky nebo Slovenské republiky a je dosud tímto občanem.

§ 8

K nabytí státního občanství České republiky dojde dnem vydání osvědčení podle § 4.

§ 9

Nabytí státního občanství České republiky oznámí úřad

a) ohlašovně místa trvalého, popřípadě posledního trvalého pobytu v České republice,

b) Policii České republiky,

c) územní vojenské správě, jde-li o osobu podléhající branné povinnosti, a

d) Ministerstvu vnitra.

§ 10

Doklady, které se připojují k prohlášení podle § 1 odst. 3, vystavené orgány cizího státu, se předkládají

a) s potřebnými ověřeními,3) pokud Parlamentem schválená a vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak,

b) úředně přeložené do českého jazyka,4) jsou-li vystaveny v cizím jazyce, pokud Parlamentem schválená a vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak.

§ 11

(1) Nemá-li osoba, která prohlášení činí, listinu (osvědčení) o propuštění ze státního svazku, nebo rozhodnutí o odnětí státního občanství, ověří úřad potřebné údaje úřední cestou.

(2) Úřad nemusí trvat na předložení dokladů uvedených v § 1 odst. 3 písm. b) až d) písm. c) až e), pokud by jejich obstarání bylo spojeno s těžko překonatelnou překážkou. Ze stejných důvodů nemusí trvat na jejich ověření podle § 10 písm. a).

§ 12

Prohlášení podle tohoto zákona nepodléhají správním poplatkům.

§ 13

(1) Na řízení podle tohoto zákona se použije správní řád,5) nestanoví-li tento zákon jinak.

(2) Vyhovuje-li se prohlášení, nevydává se správní rozhodnutí.

§ 13a

Působnosti stanovené krajskému úřadu, úřadům městských částí hlavního města Prahy a magistrátům měst Brna, Ostravy a Plzně podle tohoto zákona jsou výkonem přenesené působnosti.

§ 14

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

------------------------------------------------------------------

3) § 52 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů.

4) Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících. Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o úpravě některých otázek na úseku matrik a státního občanství č.235/1995 Sb.

5) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).