Zhodnocení platného právního stavu. Záměrem zákona o prodejní době v maloobchodě je upravit oblast vztahů, která nyní právními předpisy upravena není, byť historicky byla.
Navrhovaný zákon bude zvláštním (speciálním) předpisem k zákonu č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a bude doplňovat právní úpravu zákona č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, protože dřívější právní předpisy svátkového práva (např. zákon č. 65/1925 Sb. z. a n., o svátcích a památných dnech republiky Československé) pracovní klid upravovaly. Využívá některých pojmů používaných v zákoně č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů. Navrhovaná úprava bude mít pracovněprávní důsledky, neboť omezení práce v noční době (dále též jen „v noci“) a ve svátek zlepší bezpečnost a ochranu zdraví při práci.
Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy. Záměrem zákona je upravit prodejní dobu v maloobchodě tak, aby byl stanoven obecný zákaz noční prodejní doby v maloobchodě s výjimkou provozování tzv. „večerek“ – prodejen s prodejní plochou nepřesahující 200 m2 otevřených večer a v noci – a dále obecný zákaz prodeje v maloobchodě ve státních svátcích a ostatních svátcích s výjimkou Štědrého dne (24. prosince).
Současný český právní řád má tyto právní normy: § 17 odst. 8 návětí a písmeno b) živnostenského zákona zní: „Provozovna určená pro prodej zboží nebo poskytování služeb spotřebitelům musí být trvale a zvenčí označena také prodejní nebo provozní dobou určenou pro styk se spotřebiteli, nejedná–li se o stánek nebo obdobné zařízení“. V § 33 odst. 1 živnostenského zákona je definován pojem „maloobchod“ pro účely živnostenského zákona jako „nákup a prodej zboží za účelem jeho prodeje přímému spotřebiteli“. Tato definice je pro účely navrhovaného zákona plně postačující.
Svátky jsou upraveny zákonem č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, a navrhovaný zákon jejich pojetí převezme. Pojem „prodejní plocha“ je v našem právnímu řádu používán např. v § 13 odst. 9 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů. Pokud se týká čerpacích stanic pohonných hmot, tak zde se předpokládá výjimka pro všechny čerpací stanice pohonných hmot bez rozdílu velikosti. Pojem „čerpací stanice s palivy a mazivy“ je používán např. v § 33 odst. 1 písm. b) živnostenského zákona. V těchto případech tedy navrhovaná právní úprava využije zažitou právní terminologii.
Navrhované řešení je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Co se týká posouzení souladu navrhovaného řešení mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z Evropské dohody, taky tyto dokumenty se na danou oblast nevztahují a tudíž s nimi navrhovaná právní úprava není v rozporu. Lze jen podotknout, že právo zemí Evropských společenství sice nemá společný předpis týkající se výhradně prodejní doby nebo pracovní doby v obchodech, ale má obecnou právní úpravu pracovní doby obsaženou ve směrnici Rady č. 93/104/ES, která se týká určitých aspektů úpravy pracovní doby a na ni navazující směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2000/34/ES, kterou se mění směrnice Rady č. 93/104/ES, o některých aspektech rozvržení pracovní doby v oblastech a činnostech, které jsou z této směrnice vyčleněny. Již novela zákoníku práce č. 155/2000 Sb. transponovala do zákoníku práce zásady obsažené ve směrnici Rady č. 93/104/ES, která se týká určitých aspektů pracovní doby, takže došlo k plné harmonizaci s acquis. Předpokládá se, že bude v dohledné době transponována i směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2000/34/ES, kterou se mění směrnice Rady č.93/104/ES o některých aspektech rozvržení pracovní doby v oblastech a činnostech, které jsou z této směrnice vyčleněny.
Je třeba podotknout, že směrnice Rady č. 93/104/ES, která se týká určitých aspektů úpravy pracovní doby, se již ve své preambuli odvolává na směrnici Rady č. 89/391/EHS, o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Je tedy již na první pohled patrné, že právo zemí Evropských společenství dává pracovní dobu zaměstnanců do spojitosti především s bezpečností a ochranou zdraví zaměstnanců při práci a na bezpečnost a ochranu zdraví při práci klade značný důraz, vyplývající již jen z toho, že k dnešnímu dni bylo kromě směrnice Rady č. 89/391/EHS o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vydáno ještě 17 na ni navazujících dílčích směrnic.
Bezpečnost a ochrana zdraví při práci, zejména ochrana před riziky vyplývajícími z pracovního procesu, je neoddělitelnou součástí ochrany veřejného zdraví. Země Evropského společenství především ze zkušeností vlastních úrazových pojišťoven znají cenu zdraví zaměstnanců, resp. mají vyčísleny náklady na odškodnění pracovních úrazů a nemocí z povolání a z toho důvodu také kladou takový důraz právě na prevenci. A do tohoto rámce bezpochyby přímo zapadá i problematika prodejní doby v maloobchodě. I když – jak je uvedeno výše – země Evropského společenství nemají společnou právní úpravu prodejní doby v obchodě, jedno je jisté: otázka prodejní doby má bezprostřední vazbu na pracovní dobu zaměstnanců a na eliminaci rizik vyplývajících z pracovního procesu.
Obecně platí, že práce v noci je narušením biorytmu člověka a z toho důvodu také právo zemí Evropských společenství založilo ochranu zaměstnanců pracujících v noci právě ve směrnici Rady č. 93/104/ES, která se týká určitých aspektů úpravy pracovní doby. V této směrnici se stanoví jednak záruky pro práci v noci, dále nezbytná opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a nakonec i povinnost členských států přijmout opatření k zajištění evidence zaměstnanců pracujících v noci.
Hlavním z opatření v oblasti bezpečnosti práce výslovně směrnicí požadovaným je pak lékařská prohlídka, která je povinná před zařazením zaměstnance na noční práci a dále pak pravidelně podle potřeby, nejméně však jednou ročně. Náš zákoník práce sice transponoval tyto zásady směrnice plně, nicméně i tak je třeba obecně konstatovat, že je třeba práci v noci obecně považovat za jev nežádoucí, který by měl být postupně omezován.
EU klade zvláštní důraz na sladění rodinného pracovního a rodinného života (reconciliation of work and family life). Zaměstnanci pracující v noci se nemohou plně věnovat své rodině, neboť v době, kdy mají jejich děti volno, pracují. Rovněž ve svátek by měla být rodina pohromadě a věnovat se, mimo jiné, rodinným záležitostem.
Nemalý význam k omezení kriminality bude znamenat navrhovaná úprava, která sníží možnosti ihned zpeněžit kradené nebo uloupené zboží ještě v nočních hodinách v bazarech a zastavárnách, stejně jako suroviny a odpady v zařízeních určených k jejich sběru a výkupu.
Všechny tyto skutečnosti se staly základním východiskem při přípravě návrhu zákona. V zájmu ochrany veřejného zdraví, tj. zdraví populace, které je součástí práva na ochranu zdraví, zakotveného v čl. 31 Listiny základních práv a svobod, je třeba eliminovat všechny výše uvedené negativní dopady, které s sebou práce ve třísměnných a nepřetržitých režimech, resp. noční práce nese.
Předpokládaný hospodářský a finanční dosah. Co se týká výdajů ze státního či jiného veřejného rozpočtu, budou spočívat v nákladech na správní dozor nad dodržováním zákona. Příjmy státního rozpočtu budou sníženy o zdanění zisků z tržeb z prodejů v noci a ve svátek, avšak je možné, že se větší část tržeb přesune do menších prodejen nebo do standardní prodejní doby, a proto k výpadku zdanění nedojde, nebo ne v takové míře. Příjmová stránka veřejných rozpočtů může být případně posílena o výnosy z pokut za porušování zákona. Lze uzavřít, že nároky na státní rozpočet jsou předem neodhadnutelné, avšak minimálního rozsahu. Co je však jisté, je úspora nákladů na odškodňování pracovních úrazů vzniklých při práci v noci a škody z kriminální činnosti.
Dopad na hospodářské subjekty, dotčené podnikatele, bude spočívat na jedné straně v omezení tržeb z prodejů v noci a ve svátek, na druhé straně v úspoře mzdových nákladů a části režijních nákladů. To se však týká jen velkých podnikatelů; dopad na malé a střední podnikatele bude veskrze kladný, neboť zákon nepřímo omezí konkurenci od velkých podnikatelů.
Sociálními dopady bude to, že lidé budou mít více volného času, aby se mohli věnovat své rodině a koníčkům, na což klade EU zvýšený důraz. Pracovní život by neměl negativně zasahovat do rodinného a osobního života.
Dopady na životní prostředí nejsou žádné.
K § 1
V odstavci 1 se zakazuje prodej v maloobchodě v noci a ve svátek. Zákon neupravuje prodejní dobu ve dny nepřetržitého odpočinku v týdnu, tj. o sobotách a nedělích. Pojem prodejní doba definován není, neboť jde o notorietu.
Pojem maloobchod je převzat z § 33 odst. 1 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, který jej definuje takto: „Maloobchodem se pro účely tohoto zákona rozumí nákup a prodej zboží za účelem jeho prodeje přímému spotřebiteli.“ Tato definice je pro účely zákona plně dostačující.
Noční doba, v které je zakázáno prodávat, je ohraničena zavírací a otevírací dobou. Zavírací doba tak nesmí překročit 22. hodinu večerní a otevírací doba nesmí začít dříve než v 6 hodin ráno. Pojem „noční doba“ použitý v tomto zákoně odpovídá definici uvedené v § 99 odst. 1 zákoníku práce, a tím splňuje požadavky definice tohoto pojmu stanovené směrnicí č. 93/104/EHS, o určitých aspektech stanovení pracovní doby.
Pojem „státní svátek a ostatní svátek“ je definován v zákoně č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu . Podle § 1 tohoto zákona jsou státními svátky: 1. leden – Den obnovy samostatného českého státu,
8. květen – Den osvobození, 5. červenec – Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje,
6. červenec – Den upálení mistra Jana Husa, 28. září – Den české státnosti, 28. říjen – Den vzniku samostatného československého státu a 17. listopad – Den boje za svobodu a demokracii.
Podle § 2 uvedeného zákona jsou ostatní svátky: 1. leden – Nový rok, Velikonoční pondělí, 1. květen – Svátek práce, 24. prosinec – Štědrý den, 25. prosinec – 1. svátek vánoční a 26. prosinec – 2. svátek vánoční. I v tyto dny je samozřejmě zakázáno prodávat v noci.
Pro účely návrhu zákona se zavádí legislativní zkratka „ svátek“.
V odstavci 2 jsou obsaženy výjimky z obecného zákazu práce v noci a ve svátek pro taxativně vyjmenovaný okruh případů.
V písmenu a) je stanovena výjimka pro maloobchodní prodejny s maximální rozloha prodejní plochy 200 m2. Záměrem je podpora podnikání malých a středních podnikatelů. Stanovení velikosti prodejní plochy vychází ze zvyklosti, upravené v některých jinýchprávních předpisech, kde výměra 200 m2 je kritériem pro „menší provozovnu“ ( např. zákon o obalech ).
Pod výjimkou upravenou pod písmenem b) použité označení „čerpací stanice pohonných hmot a maziv“ je použito v příloze nařízení vlády č. 140/2000 Sb., kterým se stanoví seznam živností volných. Jeho bližší definice tak není třeba. Vzhledem k tomu, že tato zařízení dnes téměř vždy zahrnují i maloobchodní prodej občerstvení a dalšího zboží, není vhodné odlišně upravovat režim obou prodejů.
Pod písmenem c) je upravena výjimka pro „lékárny“ . Označení „lékáren“ je běžný termín, definovaný v § 37 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, takže je v naší praxi zažitý. Z důvodů zajištění péče o zdraví občanů je třeba zachovat možnost trvalého přístupu občanů k nákupu a vyzvednutí léčiv a zdravotnických prostředků.
Výjimka pod písmenem d) uvádí místa zvýšené koncentrace cestujících, a to letiště, železniční stanice a autobusová nádraží, kde je nezbytné zajišťovat možnost nákupů pro cestující bez omezení.
Výjimka pod písmenem e) umožňuje maloobchodní prodej v nemocnicích a v léčebnách, kde je nezbytné zajišťovat možnost nákupů pro nemocné a pro návštěvy těchto nemocných bez omezení. Odkazuje se na zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu , jehož § 35 a 36 uvedené pojmy definuje.
V písmenu f) se stanoví výjimky z působnosti zákona pro období stavu nebezpečí definovaném v § 3 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, a pro období nouzového stavu, stavu ohrožení nebo válečného stavu podle definice obsažené v čl. 2 zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
K § 2
Snahy k minimalizování kriminality, zejména formou krádeže a loupeže, zatím vykázaly malou míru pozitivních výsledků. Snížení možnosti ihned po krádeži nebo loupežném přepadení realizovat prodej ukradeného nebo uloupeného zboží, surovin a odpadů v bazarech nebo zastavárnách či sběrnách, může této snaze výrazně přispět. Proto je navrhováno, aby ze zákona tyto typy prodejen , provozoven, kde dochází k obchodování s použitým zbožím nebo k přijímání zboží do zástavy, nemohly vykupovat ani prodávat zboží v nočních hodinách a ve svátek, ačkoli jejich prodejní plocha mnohdy nedosahuje 200 m2.
K § 3
Jedinou výjimkou z obecné zásady zákazu práce ve svátek, kterou zákon připouští pro všechny subjekty, podnikající v maloobchodě, bez rozdílu jejich velikosti, je prodej zboží na Štědrý den – 24. prosince. Tato právní úprava vychází jednak ze zvyklostí zavedených v maloobchodě již od dob první republiky, jednak z praktického účelu, aby před dvěma souvislými svátky (na které ještě v některých letech mohou navazovat dny nepřetržitého odpočinku v týdnu, tj. soboty a neděle) byla dána spotřebitelům možnost předzásobení se základními čerstvými potravinami, ale i poslední možnost nákupu vánočního zboží.
S ohledem na rodinné zájmy zaměstnanců pracujících v maloobchodě a na skutečnost, že tento den je omezena i doprava všeho druhu, se však ani tento den nepřipouští prodávat déle než do 14. hodiny.
K § 4
§ 4 výslovně stanoví, že porušení zákazu prodeje v noci a ve svátek ze strany subjektů, podnikajících v maloobchodě je správním deliktem .
Na řízení ve věci postihu se vztahuje plně zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů. Tímto zvláštním právním předpisem podle § 9 písm. d) je právě tento zákon a aby byly odstraněny veškeré pochybnosti, který správní úřad má svěřenu kontrolní pravomoc, výslovně se stanovuje, že je k řízení příslušná Česká obchodní inspekce, jíž je svěřena pravomoc dozoru nad provozovateli prodejen. Na řízení se vztahují obecné právní předpisy o správním řízení, zejména správní řád.
K § 5
Účinnost stanovená na první den sedmého měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení umožní využití legisvakanční lhůty k tomu, aby se prodejci mohli včas na novou právní situaci připravit a aby stanovení účinnosti nebylo tak na újmu podnikatelské sféry.
Historický exkurs. Podle 3. přikázání („Pomni, abys den sváteční světil.“ Ex 20, 8 – 11; Dt 5, 12 – 15; Katechismus katolické církve 2168 – 2195) je práce ve svátek obecně zakázána. Judaismus za sváteční den považuje sobotu, křesťané neděli a muslimové pátek. Kromě každotýdenního svátku existují ještě každoroční svátky – jednotlivé dny v roce. Podle katolického kalendáře se jedná o tyto dny: 1. leden (svátek Matky Boží Panny Marie), 6. leden (svátek Zjevení Páně), Velký pátek, Velikonoční pondělí, Nanebevstoupení Páně (40 dní po velikonocích), Božího Těla (první neděle po letnicích – svatodušních svátcích), 29. červen (svátek Svatých apoštolů Petra a Pavla), 15. srpen (svátek Nanebevzetí Panny Marie), 1. listopad (svátek Všech svatých), 8. prosinec (svátek Neposkvrněného početí Panny Marie), 25. prosinec (svátek Narození Páně) a 26. prosinec (druhý den vánočního oktávu).
Prvním právním předpisem platným na území našich zemí a vydaným v úřední sbírce směřujícím k zavedení nočního klidu byl dvorský dekret císaře Josefa II. Policejní hodina byla regulována ministerským nařízením č. 62/1855 ř. z. Vládním nařízením č. 305/1948 Sb., o některých přesunech působnosti ve veřejné správě, byla kompetence stanovovat policejní hodinu přesunuta z ONV na MNV. Ministerské nařízení č. 62/1855 ř. z. zřejmě nikdy nebylo výslovně zrušeno, nicméně je obsoletní.
Císařský patent č. 227/1859 ř. z., jímž se vydává a od 1. května 1860 počínajíc v působnost uvádí řád živnostenský pro celý rozsah říše (kromě správního obvodu benátského a Vojenské hranice), ve znění pozdějších předpisů, komplexně upravoval podmínky podnikání. Jeho součástí byla i rudimentární úprava pracovního práva. Upravoval ochranu zaměstnanců především z pohledu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, kterou lze v mnoha ustanoveních tohoto dokumentu vyčíst (např. zákaz práce v noci pro mladistvé apod.). V 80. letech 19. století na základě zákona č. 117/1888 ř. z., o zřizování dozorců živnostenských, došlo k významným změnám v ochranném zákonodárství, když byla vytvořena zvláštní inspekce, která měla za úkol dohlížet na dodržování zákonných předpisů na ochranu života a zdraví zaměstnanců a na dodržování pracovní doby. Významný byl zákon č. 21/1895 ř. z., jímž se upravuje nedělní a sváteční klid v živnostech, ve znění zákona č. 125/1905 ř. z.
§ 4 odst. 1 zákona č. 91/1918 Sb. z. a n., o osmihodinové době pracovní, stanovil: „Nezbytně musí se poskytnouti zaměstnancům jednou týdně nerušená přestávka aspoň 32 hodin.“ A § 8 odst. 1 stanovil jako základní zásadu: „Pracovati v noci, tj. v době od desáté hodiny večerní do páté hodiny ranní je dovoleno pouze u podniků nepřetržitě provozovaných, v nichž z důvodů technických nesmí se výroba zastaviti.“.
Zákon č. 160/1949 Sb., o vnitřním obchodě, byl velice obecný zákon – spíše jen zmocňovací předpis. Na jeho základě bylo postupně vydáno několik prováděcích předpisů, naposledy vyhláška ministerstva vnitřního obchodu č. 190/1956 Ú. l., o prodejní době prodejen a závodů veřejného stravování.
§ 21 zákona ČNR č. 127/1981 Sb., o vnitřním obchodě, ve znění pozdějších předpisů, stanovil, že prodejní dobu určí místní národní výbory s přihlédnutím k lokálním podmínkám. Byl zrušen bez náhrady v § 8 bodu 2 zákona č. 570/1991 Sb., o živnostenských úřadech, s účinností od 1. ledna 1992. Od té doby není prodejní doba v ČR nijak regulována.
Mezinárodní srovnání se státy EU. Z 15 původních států EU je prodejní doba plně liberalizovaná (neomezená) pouze v jednom státě, a to ve Švédsku. Pouze v neděli či jiný svátek je zakázáno prodávat v 6 státech, jimiž je Dánsko, Francie, Řecko (ale kolektivní smlouvy mohou regulovat též prodej v noci), Irsko, Spojené království (malé obchody však mohou mít otevřeno volně a velké obchody 6 hodin ve dne) a Španělsko (od roku 2005). V ostatních 8 státech je regulována nejen prodejní doba ve svátek, ale též prodejní doba v noci.
Belgie: Prodejní doba je 5:00 – 20:00. V pátek nebo v pracovní den před státním
svátkem do 21:00. V neděli a ve svátek je 5:00 – 13:00, ve vyjmenovaných prodejnách
do 20:00. Večerky mohou mít otevřeno od 18:00 do 7:00.
Finsko: Prodejní doba je 7:00 – 21:00, v sobotu jen do 18:00. V neděli a ve svátek je 12:00 – 21:00.
Itálie: Prodejní doba je 7:00 – 22:00, ale maximálně 13 hodin denně. V neděli a ve svátek je až na výjimky zavřeno.
Lucembursko: Prodejní doba je 6:00 – 20:00, jeden den v týdnu až do 21:00. V sobotu a před státním svátkem jen do 18:00. V neděli a ve svátek je 6:00 – 13:00.
Německo: Prodejní doba je 6:00 – 20:00, v pekařství již od 5:30. V sobotu jen do 16:00.
V neděli a ve svátek je až na výjimky zavřeno (s možností zemské úpravy).
Nizozemí: Prodejní doba je 6:00 – 22:00. V neděli a ve svátek je zavřeno, pokud místní samospráva nepovolí výjimku.
Portugalsko: Prodejní doba je 6:00 – 24:00. V neděli a ve svátek mohou mít supermarkety otevřeno 8:00 – 13:00, v listopadu a prosinci jako ve všední den.
Rakousko: Prodejní doba je 6:30 – 19:30, v sobotu jen do 17:00. Za týden však nesmí být otevřeno více než 60 či 66 hodin (v obchodech s potravinami). V neděli a ve svátek je zavřeno, s výjimkou turistických oblastí.
Čurdová Anna, v.r.
Opálka Miroslav, v.r.
Boháčková Jarmila, v.r.
Býček Ladislav, v.r.
Čelišová Květoslava, v.r.
Kužvart Miloš, v.r.
Černý Alexander, v.r.
Šedivá Iva, v.r.
Fialová Jiřina, v.r.
Smýkal Josef, v.r.
Grospič Stanislav, v.r.
Kováčik Pavel, v.r.
Levá Ivana, v.r.
Maršíček Zdeněk, v.r.
Mlčák Ladislav, v.r.
Recman Svatomír, v.r.
Urban Ladislav, v.r.
Vymětal Karel, v.r.
Zralý Antonín, v.r.
V Praze dne 19. října 2004