Úmluvy o zřízení
Evropského policejního úřadu (Úmluva o Europolu), vypracovaný
na základě čl. 43 odst. 1 uvedené úmluvy ze dne 30. listopadu
2000(dále jen „Protokol o praní špinavých peněz“),
Protokol, kterým se mění Úmluva o zřízení Evropského
policejního úřadu (Úmluva o Europolu) a Protokol o výsadách a
imunitách Europolu, členů jeho orgánů, náměstků ředitele a
zaměstnanců Europolu z 28. listopadu 2002 (dále jen
„Protokol o společných vyšetřovacích týmech“),
Protokol, kterým se mění Úmluva o zřízení Evropského
policejního úřadu (Úmluva o Europolu), vypracovaný na základě
čl. 43 odst. 1 této Úmluvy.
Česká republika
uložila listinu o přístupu k Úmluvě dne 28. května 2004,
tudíž Úmluva vstoupila v platnost pro ČR 1. září t.r. 28.
května 2004 ČR rovněž uložila přístupové listiny k dvěma
dodatkovým protokolům; tyto vstoupí pro ČR v platnost
okamžikem jejich vstupu v platnost pro státy, které byly
členy Evropské unie v době schválení jejich textu Radou EU.
Předmětem tohoto
materiálu je návrh na přístup k Protokolu, kterým se
mění Úmluva o zřízení Evropského policejního úřadu (Úmluva
o Europolu), vypracovanému na základě čl. 43 odst. 1 této Úmluvy
(dále jen „Protokol“). Tento třetí dodatkový protokol byl
schválen aktem Rady dne 27. listopadu 20033.
Do současné doby byl Protokol ratifikován osmi členskými státy
Evropské unie (a to Kyprem, Maďarskem, Litvou, Lotyšskem, Maltou,
Polskem, Slovenskem a Slovinskem).
Účelem uzavření
Protokolu je posílení operativní kapacity Europolu ve vztahu
k národním orgánům, které se zabývají předcházením a
bojem s trestnou činností v působnosti Europolu.
Protokol mimo jiné upravuje otázku mandátu Europolu, spolupráci
mezi Europolem a příslušnými národními orgány a problematiku
demokratické kontroly činnosti Europolu.
Protokol rovněž
promítá určité změny do oblasti působnosti jednotlivých orgánů
Europolu, a to zejména správní rady a nově upravuje některé
postupy při zpracování údajů v informačním systému
Europolu.
Předmětný
smluvní dokument nepřináší rozsáhlé změny úpravy zakotvené
Úmluvou; v mnoha případech jde pouze o drobné změny
v porovnání s původním textem, často je text Úmluvy
upravován pouze po formulačně technické stránce.
K obsahu
Protokolu:
Článek
1 Protokolu zakotvuje změny Úmluvy, články 2-5 Protokolu pak
obsahují závěrečná ustanovení.
Článek 1
K bodu
1:
Protokol nahrazuje znění článku 2 Úmluvy novým textem, který
však v podstatě uceleně spojuje úpravu stanovenou v Úmluvě
a úpravu obsaženou v Protokolu o praní špinavých peněz.
V důsledku toho se mandát Europolu stejně jako doposud
vztahuje na všechny závažné mezinárodní trestné činy, a to
při splnění určitých podmínek; musí se jednat o závažnou
mezinárodní trestnou činnost páchanou zločinným spolčením a
zároveň musí být touto trestnou činností postiženy dva nebo
více členských států. Pro účely Úmluvy jsou stanoveny formy
trestné činnosti, které se pokládají za závažnou mezinárodní
trestnou činnost. Rada Evropské unie pak na návrh správní rady
Europolu může stanovit priority Europolu při předcházení a boji
proti závažné mezinárodní trestné činnosti v působnosti
Europolu.
K bodu
2:
Nahrazením
článku 3 odst. 3 Úmluvy je doplněn jeden z úkolů Europolu
týkající se podpory členských států. Europol může nově
zprostředkovat poskytování technické pomoci mezi členskými
státy ve vztahu k organizování a materiálnímu vybavení
příslušných orgánů členských států.
Nový
odstavec 4 článku 3 určuje Europol jako kontaktní místo vůči
třetím státům a subjektům pro potlačování padělatelství
eura, přičemž není dotčena Úmluva o potírání penězokazectví
ze dne 20. dubna 19294.
K bodu
3:
Změnami článku 4 Úmluvy je dán právní základ pro to, aby i
jiné příslušné orgány určené členskými státy mohly plnit
některé z úkolů národních jednotek. Základní kompetence
národních jednotek tím nejsou dotčeny. Nová úprava umožňuje,
aby členské státy povolily svým příslušným orgánům vejít
v přímý kontakt s Europolem. Doposud je v každém
státě stanoveno pouze jedno kontaktní místo (národní jednotka)
pro spolupráci s Europolem (tuto funkci v České
republice plní Policejní prezidium České republiky). Pojem
„příslušné orgány“ je vymezen v článku 2 Úmluvy
(Protokol nemění obsah tohoto termínu) a zahrnuje orgány veřejné
moci, které jsou na základě vnitrostátního právního řádu
odpovědné za předcházení trestné činnosti a za boj proti ní.
V ČR jsou takovými příslušnými orgány vedle orgánů
Policie ČR, Celní správy ČR a státních zastupitelství např.
rovněž civilní zpravodajské služby (s ohledem na mandát
Europolu v oblasti boje proti terorismu) a Ministerstvo obrany -
Vojenská policie. V současné době není zamýšleno určení
příslušných orgánů ve smyslu článku 4 Úmluvy, ve znění
Protokolu; může však k tomu dojít po vyhodnocení praxe
v oblasti spolupráce s Europolem.
Protokol rovněž nově stanoví, že se vedoucí národních
jednotek budou pravidelně scházet; podle platné úpravy se vedoucí
scházejí podle potřeby.
K bodu
4:
Protokol
doplňuje do textu Úmluvy článek 6a, který umožňuje Europolu
zpracovávat údaje ve stádiu, kdy se zjišťuje, jestli jsou
relevantní pro plnění úkolů Europolu. Podmínky pro zpracovávání
těchto údajů stanoví smluvní strany na základě rozhodnutí
připraveného správní radou a konzultovaného společným
kontrolním orgánem.
Svou
úlohu hraje v problematice kontroly nakládání se
zpracovávanými údaji i Úřad pro ochranu osobních údajů (dále
jen „ÚOOÚ“), jenž bude plnit podle článku 23 Úmluvy funkci
národního kontrolního orgánu a úzce spolupracovat se společným
kontrolním orgánem (do tohoto orgánu byli za ČR jmenováni dva
zástupci z řad ÚOOÚ).
K bodu
5:
V článku 9 Úmluvy, kde je upraveno právo
na přístup do informačního systému Europolu, je pozměněn
odst. 1 a doplněn odstavec 4. Tato úprava nově umožňuje
příslušným orgánům určeným členskými státy zadávat do
informačního systému dotazy. Odpovědi na dotazy však budou
omezené – budou pouze uvádět, zda informační systém
požadované údaje obsahuje.
Příslušné orgány podle článku 9 odst. 4 se nutně nemusí
shodovat s orgány, které mohou podle článku 4 odst. 2 být
v přímém kontaktu s Europolem; určení orgánů podle
článku 9 odst. 4 a informace o nich je třeba sdělit generálnímu
sekretariátu Rady. V současné době není zamýšleno určení
příslušných orgánů ve smyslu článku 9 Úmluvy, ve znění
Protokolu; může však k tomu dojít po vyhodnocení praxe
v oblasti spolupráce s Europolem.
K bodu
6:
Na
základě úpravy článku 10 odst. 2 bodu 2 mohou nově analytici
Europolu nejen vkládat a vyhledávat údaje týkající se trestných
činů v příslušném pracovním souboru za účelem analýzy,
ale také tyto údaje měnit. Ostatní účastníci vymezení v čl.
10 odst. 2 bodu 2 mohou tyto údaje vyhledávat.
K bodu
7:
Nahrazením článku
12 Úmluvy dochází ke zjednodušení postupu při zakládání
počítačových souborů s osobními údaji, se kterými
Europol pracuje, při zachování kontroly ze strany společného
kontrolního orgánu. Již není nutný předchozí souhlas správní
rady se založením souboru, záleží pouze na rozhodnutí ředitele
Europolu, kdy toto nařídí. Avšak ředitel Europolu je povinen
informovat o příkazu založit takový soubor správní radu a
společný kontrolní orgán; společný kontrolní orgán se může
k tomuto vyjádřit a správní rada změnit příkaz ředitele
Europolu na založení či zrušení souboru.
Soubor údajů
přitom je uchováván nejdéle tři roky; je však možné, aby
ředitel Europolu prodloužil uložení souboru o další tři roky.
K bodu 8:
Článek 16 Úmluvy,
který stanoví úpravu vypracovávání zprávy pro každé desáté
vyhledání osobních údajů v počítačovém systému, se
nahrazuje novou úpravou o obecné kontrole vyhledávání. Nový
článek 16 mimo jiné stanoví, že budou Europolem vytvořeny
kontrolní postupy umožňující ověřování zákonnosti
vyhledávání v počítačovém systému.
K bodu 9:
Změna provedená
Protokolem v článku 18 odst. 1 bod 3 je pouze promítnutím
úpravy zakotvené Aktem Rady ze dne 12. března 1999, kterým se
přijímají pravidla pro předávání osobních údajů Europolem
třetím státům a třetím subjektům (dále jen „Akt Rady“) do
Úmluvy. Rada EU může stanovit pravidla pro předávání osobních
údajů jiným státům a subjektům, na základě kterých může
být stanovena odchylka ze zásady, že musí být v tomto státě
či u tohoto subjektu zaručena přiměřená úroveň ochrany
osobních údajů. Toto se však děje jen ve výjimečných
případech, považuje-li ředitel Europolu předání údajů za
zcela nezbytné pro zajištění zásadních zájmů dotčených
členských států v rámci cílů Europolu nebo pro odvrácení
bezprostředního nebezpečí souvisejícího s trestným činem.
Při předávání osobních údajů je brán ohled na právní
předpisy a správní praxi třetího státu nebo subjektu v oblasti
ochrany údajů a rovněž na orgán odpovědný za otázky týkající
se ochrany údajů (článek 2 odst. 2 Aktu Rady). Europol předává
osobní údaje pouze příslušným orgánům podle vnitrostátních
právních předpisů o předcházení trestné činnosti a boji
proti ní (článek 5 odst. 1 Aktu Rady), přičemž zajistí, aby se
příjemce zavázal, že údaje budou použity pouze k těm
účelům, ke kterým byly předány (článek 6 odst. 2 Aktu Rady).
K bodu 10:
Na základě změny
provedené Protokolem je v článku 21 odst. 3 Úmluvy nově
stanoveno, že osobní údaje obsažené v souboru podle čl. 12
Úmluvy nesmí být uchovávány déle, než je doba existence
takového souboru.
K bodu 11:
Článek 22 se
doplňuje tak, aby se i pro údaje ve spisech používaly zásady
týkající se zpracovávání informací uvedené v Hlavě IV
Úmluvy (Společná ustanovení o zpracovávání informací).
K bodu 12:
Pozměňuje se
článek 24 odst. 6, kde je nově stanoveno, že se zprávy o
činnosti společného kontrolního orgánu předávají nejen Radě,
ale i Evropskému parlamentu. Rozšiřuje se tak možnost kontroly
Europolu Evropským parlamentem.
K bodu 14 a
15:
Článek 28
zakotvující mimo jiné působnost a složení správní rady je
pozměněn v tom ohledu, že jsou v souvislosti se změnami
provedenými Protokolem rozšířena oprávnění a povinnosti
správní rady; navíc je mimo jiné vytvořen právní základ pro
to, aby správní rada mohla stanovit pravidla ujednání o účasti
odborníků třetího státu nebo subjektu na činnosti analytické
skupiny.
Zároveň jsou nově zprávy o činnosti Europolu za předchozí rok
a zprávy o jeho budoucí činnosti předkládány nejen Radě, ale
jsou Radou dále postoupeny pro informaci Evropskému parlamentu.
Obdobně je
v souvislosti se změnami zakotvenými Protokolem upraveno
postavení a úkoly ředitele Europolu v článku 29 Úmluvy.
K bodu 17:
Protokol nově
vkládá do Úmluvy článek 32a zakotvující právo fyzických a
právnických osob s bydlištěm nebo sídlem v některém
členském státu EU na přístup k dokumentům Europolu.
Pravidla upravující přístup k těmto dokumentům přijme
správní rada.
K bodu 18:
S cílem
posílit demokratickou kontrolu v rámci Europolu je navrženo
nové znění článku 34, který nyní vytváří právní základ
pro zvýšení informovanosti Evropského parlamentu. Rada musí
konzultovat s Evropským parlamentem všechny podněty členských
států nebo návrhy Komise pro přijetí určitých úprav
týkajících se činnosti Europolu či změny Úmluvy nebo její
přílohy.
Nová úprava
umožňuje předsednictvu Rady nebo zástupci Rady, za případné
podpory ředitele Europolu, zúčastnit se jednání Evropského
parlamentu při projednávání otázek týkajících se Europolu.
K bodu 19:
Nově je do článku
35 odst. 4 doplněno ustanovení, které stanoví, že poté, co
správní rada přijme rozhodnutí o pětiletém finančním plánu,
je plán předložen Radě a jí dále postoupen Evropskému
parlamentu pro informaci.
K bodu 20:
Dochází
k formální úpravě článku 39 odst. 4 Úmluvy v důsledku
nahrazení Bruselské úmluvy o soudní příslušnosti a výkonu
rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ze dne 27. září
1968, pozměněné úmluvami o přistoupení, nařízením Rady (ES)
č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o soudní příslušnosti a
uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a
obchodních věcech.
K bodu 21:
Protokol doplňuje
článek 42 o nový odstavec 3, kde jsou zakotveny obecné podmínky
spolupráce Europolu s Eurojustem a odkazuje se na bližší
úpravu této spolupráce ve zvláštní dohodě mezi těmito
subjekty.
K bodu 22:
Dochází
k formálně-technickým úpravám článku 43 odst. 3
v důsledku změn provedených Protokolem.
K bodu
23:
V souvislosti
s novým zněním článku 2 Úmluvy Protokol rovněž mění
Přílohu Úmluvy. Mimo jiné je do článku 2 odstavce 2 Přílohy
doplněn a vysvětlen pojem „nedovolený obchod s drogami“,
který byl původně obsažen v článku 2 Úmluvy.
Body
13 a 16 Protokolu znamenají pouze technicko formulační úpravy
Úmluvy, které mají za cíl vyhnout se případnému chybnému
odkazu na Hlavu VI Smlouvy o Evropské unii, popř. na samotnou
Smlouvu o Evropské unii, v důsledku změn budoucí právní
úpravy EU.
Ustanovení článku 3 zakotvuje, že pokud Protokol vstoupí
v platnost dříve než Protokol o praní špinavých peněz,
bude tento druhý protokol považován za zrušený. (Protokol o
praní špinavých peněz byl plně zapracován do Protokolu.)
Uzavření Protokolu a jeho následné provádění nebude vyžadovat
zvýšené nároky na státní rozpočet.
Návrh na přístup k Protokolu je v souladu s právním
řádem České republiky, závazky vyplývajícími pro Českou
republiku z členství v Evropské unii, obecně uznávanými
zásadami mezinárodního práva, jakož i se závazky převzatými v
rámci jiných mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika
vázána.
Protokol je mezinárodní smlouvou prezidentské kategorie; kromě
toho, že novelizuje smluvní dokument prezidentské kategorie,
zakotvuje např. právo fyzických a právnických osob s bydlištěm
nebo sídlem v některém členském státu EU na přístup
k dokumentům Europolu. Upravuje tedy práva osob ve smyslu čl.
49 písm. a) ústavního zákona č. 1/1993, Ústava České
republiky, v platném znění. K ratifikaci Protokolu je
tedy třeba souhlasu Parlamentu ČR. Po svém vstupu v platnost
se Protokol stane podle článku 10 Ústavy součástí českého
právního řádu.
Vláda České republiky schválila návrh na přístup České
republiky k Protokolu svým usnesením č. 1160 ze dne 24.
listopadu 2004.
V Praze dne 24. listopadu 2004
Místopředseda vlády pro ekonomiku v z.
Ing. Martin Jahn, v. r.
Protokol v anglickém
znění a českém překladu
(Protokol, kterým se
mění Úmluva o zřízení Evropského policejního úřadu (Úmluva
o Europolu), vypracovaný na základě čl. 43 odst. 1 této Úmluvy)
Úmluva o Europolu
(Úmluva
o zřízení Evropského policejního úřadu (Úmluva o Europolu),
založená na článku K.3 Smlouvy o Evropské unii)
Protokol
o praní špinavých peněz
(Protokol, kterým se mění článek
2 a