Dvojí přístup české a slovenské strany k česko – slovenským důchodcům se významně projevil také při výplatě jednorázového příspěvku přiznaného ke kompenzaci růstu DPH důchodcům a rodinám s dětmi po vstupu do Evropské unie. Zatím co čeští důchodci nedostali dávku žádnou, slovenští důchodci dostali naopak dávky dvě. Jeden příspěvek přišel z Česka a druhý byl vyplácen na Slovensku.
K řešení neúnosné situace česko – slovenských důchodců opakovaně vyzval zákonodárce Ombudsman i Ústavní soud České republiky. Dle jeho posledního rozhodnutí z 25. 1. 2005 jde o porušení ústavních principů rovnosti a právní jistoty českých občanů vyplývajících z článku 1 odstavce 1 Ústavy ČR, z článku 1, z článku 3 odstavce 1 a z článku 30 odstavce 1 Listiny základních práv a svobod. „Na dobu zaměstnání pro zaměstnavatele se sídlem ve slovenské části československého státu nelze nahlížet jako na zaměstnání v cizině“. „Pokud občan splňuje všechny zákonné podmínky pro vznik nároku na důchod i bez existence Smlouvy a tento nárok by byl vyšší než nárok podle Smlouvy, je věcí nositele českého důchodového pojištění, aby zabezpečil pobírání důchodové dávky v takové výši, která odpovídá vyššímu nároku podle vnitrostátních předpisů a rozhodl o dorovnání výše důchodu pobíraného od druhé smluvní strany do zákonného nároku podle českých právních předpisů, přičemž bude tudíž respektovat částku důchodu pobíraného v souladu se Smlouvou od druhé smluvní strany tak, aby nedošlo k duplicitnímu pobírání dvou důchodů stejného typu, přiznaných ze stejného důvodu od dvou různých nositelů pojištění“. Precedenční rozhodnutí ústavního soudu zakládá možnost masového podávání soudních žalob česko – slovenskými důchodci na český stát. A to i na úrovni Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Desítky lidí se již na české soudy obrátili.
Dle článku 26 Smlouvy mezi Českou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení je ministr práce a sociálních věcí ČR kompetentním individuelní případy tvrdosti řešit. Situace se ale údajně zkomplikovala po vstupu obou států do Evropské unie, a také proto, že slovenská strana klauzuli o tvrdosti zákona v rámci reformy důchodového systému zrušila. Uplatnění této klauzule údajně vyžaduje souhlas nejen české ale současně též strany slovenské. Jinak jde údajně o rozpor s legislativou Evropské unie. Slovensko české důchody vyplácené Slovákům dorovnávat nebude, proto také české ministerstvo práce a sociálních věcí vyřizování žádostí na dorovnání důchodů pozastavilo. A to do doby něž obdrží stanovisko Evropské unie. Situace je neúnosná, zdražily léky, připravuje se reforma institutu životního minima, deregulace nájemného, zavedení poplatků u lékaře atd. Domníváme se, že České straně nezbývá nic jiného, než učinit mimosmluvní legislativní akt.
Poslanecký návrh novely zákona o důchodovém pojištění navrhuje nečinnost ministerstva práce a sociálních věcí napravit. V souladu s požadavky Ombudsmana a Nálezy Ústavního soudu se předkládá varianta historického odškodnění českých občanů, kteří byli rozpadem Československa poškozeni. Navrhuje se uplatnit institut převedení slovenského na český důchod a tak jednorázově navýšit slovenské důchody pro české občany na úroveň českých. Jde o to zabezpečit českým občanům takovou výši důchodu, která by jim náležela nebýt Smlouvy. (Tak jak nositeli pojištění ukládá rozhodnutí Ústavního soudu ČR). S ohledem na finanční možnosti Česka a na dvanáctiletou dobu od rozpadu federace se navrhuje řešit pouze občany nejpostiženější. Nepůjde tedy o soustavné a permanentní odškodňování všech Čechů, kterým budou postupně přiznávány důchody a kteří někdy pracovali na Slovensku, ale pouze těm, kteří měli k 1.1.1993 na Slovensku odpracováno nejméně 25 roků. Jde tedy o odškodnění jednorázové, které navíc není plošné ani automatické, ale realizované pouze na základě individuálně podané žádosti. Rozdíl oproti současnosti je v tom, že nepřiměřenou tvrdost česko – slovenské smlouvy nebude muset řešit ministr, ale procedura obdobně jako u „dílčího důchodu“ (§ 61 zákona č.155/1995 Sb., o důchodovém pojištění), bude ošetřena přímo zákonem.
Navrhovaná právní úprava není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky ani s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. Návrh novely zákona není ani v rozporu s právním řádem EU. Novela nemá dopad do rozpočtů krajů a obcí.
Finanční dopad:
K 31. 12. 2004 pobíralo slovenské důchody 2 827 českých občanů. Za předpokladu, že všichni splní podmínku 25 roků zaměstnání k 1.1. 1993 a všichni požádají o přepočet a o převedení slovenského na český důchod, tak náklady poslaneckého návrhu novely zákona č.155/1995 Sb., o důchodovém pojištění budou dosahovat 2 827 x 7 695 x 12 = 261 045 180 Kč. Tj. celková výše odškodného může činit cca 250 až 270 milionů Kč ročně. Příjmy České správy sociálního zabezpečení ze slovenské strany dle Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení za tyto důchodce dosahují cca 143 837 760 Kč. Rozdíl mezi oběma částkami, tj. náklady „převedení“ slovenských důchodů na důchody české by tak měly dosahovat cca 110 až 130 milionů Kč ročně. S ohledem na roční výši přebytků z příjmů pojistného na důchodové pojištění (10 miliard Kč k 31.12. 2004) jde o částku zanedbatelnou.