Důvodová zpráva k Novela z. o pojišťovnictví - EU

„(1) Česká národní banka jmenuje správce a jeho zástupce ze zvláštní části seznamu insolvenčních správců vedeného podle zákona o insolvenčních správcích.“.

197. V § 100 se odstavce 2 a 3 zrušují.

Dosavadní odstavce 4 až 7 se označují jako odstavce 2 až 5.

198. V § 100 odst. 2 se slovo „fyzická“ zrušuje a slova „vykonávala činnost odpovědného pojistného matematika,“ nahrazují slovy „byla osobou s klíčovou funkcí“.

199. V § 100 se na konci odstavce 3 doplňuje věta druhá „Způsob stanovení náhrady hotových výdajů a odměny nuceného správce a jeho zástupce a způsob výplaty stanoví prováděcí právní předpis.“.

200. V § 100 se doplňuje odstavec 6, který zní:

„(6) Přestane-li správce nebo jeho zástupce splňovat podmínky pro své jmenování, informuje o tom bez zbytečného odkladu Českou národní banku, která bez zbytečného odkladu jmenuje jiného správce nebo jeho zástupce.“.

201. V § 101 odst. 1 větě první se za slovo „obnovení“ vkládá slovo „finanční“.

202. V § 101 se odstavec 2 zrušuje.

Dosavadní odstavce 3 až 6 se označují jako odstavce 2 až 5.

203. V § 101 odst. 2 větě první se slova „pro výkon“ zrušují.

204. V § 101 odst. 5 větě první se slova „4 a 5“ nahrazují slovy „3 a 4“ a slovo „příslušným“ se zrušuje.

205. V § 102 odst. 1 větě první se slova „a předchozí opatření k nápravě uložená Českou národní bankou nevedla ke zlepšení její hospodářské situace“ nahrazují slovy „, anebo jestliže v její činnosti přetrvávají závažné nedostatky“.

CELEX 32009L0138

206. V § 102 se doplňuje odstavec 3, který zní:

„(3) Česká národní banka může v rozhodnutí o pozastavení oprávnění podle odstavce 1 určit dobu jeho trvání nebo podmínku, jejímž splněním omezení nebo povinnost stanovená v rozhodnutí zaniká.”.

CELEX 32009L0138

207. V § 103 odst. 2 se slovo „postupu“ zrušuje.

208. V § 103 odst. 3 se slovo „uzavřených“ nahrazuje slovy „s pojistným rizikem nebo závazkem“ a slova „, nestanoví-li tento zákon jinak“ se zrušují.

209. V § 103 odst. 4 se věta druhá nahrazuje větou „Jde-li o převod pojistných smluv uzavřených s pojistným rizikem nebo závazkem na území

a) České republiky, může být přebírající pojišťovnou pouze tuzemská pojišťovna, pojišťovna z jiného členského státu působící na území České republiky v souladu s tímto zákonem a za podmínky zřízení pobočky na území České republiky také pojišťovna z třetího státu,

b) jiného členského státu, je přebírající pojišťovnou pojišťovna podle § 105, nebo

c) třetího státu, je přebírající pojišťovnou pojišťovna podle 105a.“.

CELEX 32009L0138

210. V § 104 odst. 1 větě první se slova „převodu pojistného kmene nebo jeho části“ nahrazují slovy „návrhu převodu podle § 103 odst. 2 nebo žádosti podle § 103 odst. 3“.

211. V § 104 odst. 2 a 4, § 107 odst. 2 a 4 úvodních částech ustanovení, § 106 odst. 2 a v § 107 odst. 2 a 4 úvodních částech ustanovení se slovo „postupu“ nahrazuje slovem „převodu“.

212. V § 104 odst. 2 písm. b) a v § 107 odst. 2 písm. b) se slovo „prostředků“ nahrazuje slovem „aktiv“.

213. V § 104 odst. 2 písm. c) a v § 107 odst. 2 písm. c) se slova „solventnosti nebo upravené míry solventnosti“ nahrazují slovy „solventnostního kapitálového požadavku podle § 73“.

214. V § 104 odst. 3 a v § 107 odst. 3 se slovo „plnění závazků“ nahrazuje slovem „vyrovnání závazků“.

215. V § 104 odst. 4 písmena a) až c) znějí:

„a) informace a doklady prokazující, že po tomto převodu bude disponovat použitelným kapitálem k plnění solventnostního kapitálového požadavku podle § 73; jde-li o pojišťovnu, která se neřídí tímto zákonem, je takovým dokladem písemné potvrzení orgánu vykonávajícím dohled nad její činností o plnění obdobných solventnostních požadavků, a splnění provozních předpokladů pro správu převáděného pojistného kmene nebo jeho části,

b) přehled aktiv určených k vyrovnání závazků z převáděného pojistného kmene nebo jeho části a

c) předpokládané změny v jejím hospodaření v důsledku převodu pojistného kmene nebo jeho části, včetně předpokládaného vývoje solventnostního kapitálového požadavku podle § 73 v prvních 3 účetních obdobích po tomto převodu.“.

CELEX 32009L0138

216. V § 104 odst. 5 se za slovo „uveřejní“ vkládají slova „způsobem umožňujícím dálkový přístup a alespoň v jednom celostátně distribuovaném deníku“.

CELEX 32009L0138

217. V § 104 odstavec 6 zní:

„(6) Technické náležitosti návrhu převodu podle § 103 odst. 2 a žádosti podle § 103 odst. 3 a jejich formáty stanoví prováděcí právní předpis. Návrh převodu podle § 103 odst. 2 a žádost podle § 103 odst. 3 se podávají elektronicky.“.

218. § 105 včetně nadpisu zní:

㤠105

Převod pojistného kmene nebo jeho části v rámci členských států

(1) Tuzemská pojišťovna může po schválení Českou národní bankou převést pojistný kmen nebo jeho část týkající se pojistných smluv s pojistným rizikem nebo závazkem na území jiného členského státu, na pojišťovnu z členského státu, která splňuje podmínky pro převod těchto smluv nebo na její pobočku zřízenou na území členského státu; to se použije i v případě pojišťovny z třetího státu, má-li svoji pobočku umístěnou na území jiného členského státu.

(2) Česká národní banka ve lhůtě jednoho měsíce ode dne obdržení žádosti o schválení převodu pojistného kmene nebo jeho části podané elektronicky, pro jejíž obsah a postup v řízení se použijí § 103 a § 104 přiměřeně, požádá o stanovisko k tomuto převodu orgán dohledu

a) domovského členského státu přebírající pojišťovny, nejde-li o tuzemskou pojišťovnu, a

b) členského státu, kde byla uzavřena pojistná smlouva a také členského státu, ve kterém se nachází pobočka tuzemské pojišťovny, jde-li o pojistný kmen spravovaný touto pobočkou.

(3) Česká národní banka schválí žádost tuzemské pojišťovny o tento převod do 30 dnů ode dne, kdy

a) obdrží souhlasné stanovisko orgánu dohledu členského státu přebírající pojišťovny, a to za podmínky, že orgán dohledu domovského členského státu přebírající pojišťovny potvrdí, že po zohlednění převodu bude tato přebírající pojišťovna disponovat použitelným kapitálem k plnění solventnostního kapitálového požadavku podle § 73, a

b) obdrží souhlasné stanovisko orgánu dohledu členského státu, kde byla uzavřena pojistná smlouva, nejpozději však poté, co marně uplynou 3 měsíce ode dne odeslání žádosti České národní banky o vyjádření stanoviska k převodu pojistného kmene nebo jeho části.

(4) Česká národní banka žádost podle odstavce 1 zamítne, pokud

a) obdrží nesouhlasné stanovisko podle odstavce 3 písm. a) do 3 měsíců ode dne odeslání žádosti o stanovisko; neobdržení stanoviska v této lhůtě se považuje za mlčky vyjádřený souhlas,

b) přebírající pojišťovna nesplňuje podmínky pro převod těchto smluv, nebo

c) předávající pojišťovna by po převodu přestala splňovat solventnostní kapitálový požadavek podle § 73.

(5) Převod pojistného kmene nebo jeho části, týkající se pojistných smluv s pojistným rizikem nebo závazkem na území České republiky uzavřených pojišťovnou z jiného členského státu tato pojišťovna předběžně konzultuje prostřednictvím orgánu dohledu domovského členského státu s Českou národní bankou; to se použije i pro převod pojistného kmene spravovaného pobočkou této pojišťovny.

(6) Převod pojistného kmene nebo jeho části podle odstavce 1 tuzemská pojišťovna uveřejní v České republice a v členském státu závazku nebo v členském státu, kde je umístěno pojistné riziko, a to způsobem stanoveným právním předpisem tohoto členského státu. Převod pojistného kmene nebo jeho části podle odstavce 5 pojišťovna z jiného členského státu uveřejní způsobem podle § 104 odst. 5.

(7) Byla-li Česká národní banka požádána o vyjádření svého stanoviska k převodu pojistného kmene nebo jeho části orgánem dohledu členského státu nebo orgánem dohledu třetího státu, vyjádří své stanovisko do 3 měsíců ode dne obdržení žádosti; nevyjádří-li se Česká národní banka v této lhůtě, považuje se to za souhlas s takovým převodem s výjimkou potvrzení o tom, že po zohlednění převodu bude přebírající tuzemská pojišťovna disponovat použitelným kapitálem k plnění solventnostního kapitálového požadavku podle § 73.“.

CELEX 32009L0138

219. Za § 105 se vkládají nové § 105a a 105b, které včetně nadpisů znějí:

㤠105a

Převod pojistného kmene nebo jeho části na pojišťovnu z třetího státu

(1) Tuzemská pojišťovna může převést pojistný kmen nebo jeho část týkající se pojistných smluv s pojistným rizikem nebo závazkem na území třetího státu, na pojišťovnu z třetího státu nebo na její pobočku umístěnou na území třetího státu, kde se nachází pojistné riziko nebo závazek pouze po schválení tohoto postupu Českou národní bankou. Česká národní banka ve lhůtě jednoho měsíce ode dne obdržení žádosti o schválení převodu pojistného kmene nebo jeho části požádá o stanovisko k tomuto převodu orgán dohledu třetího státu sídla nebo pobočky přebírající pojišťovny. Pro obsah žádosti a postup v tomto řízení se použije § 103 a § 104 přiměřeně.

(2) Česká národní banka schválí žádost tuzemské pojišťovny o tento převod do 30 dnů ode dne, kdy obdrží souhlasné stanovisko orgánu dohledu třetího státu přebírající pojišťovny, a to za podmínky, že orgán dohledu domovského členského státu přebírající pojišťovny potvrdí, že po zohlednění převodu bude tato přebírající pojišťovna splňovat podmínky solventnosti obdobné podmínkám stanoveným tímto zákonem.

(3) Česká národní banka žádost podle odstavce 1 zamítne, pokud

a) obdrží nesouhlasné stanovisko podle odstavce 2 do 4 měsíců ode dne odeslání žádosti o stanovisko; neobdržení stanoviska v této lhůtě se považuje za mlčky vyjádřený souhlas,

b) přebírající pojišťovna nesplňuje podmínky pro převod těchto smluv, nebo

c) předávající pojišťovna by po převodu přestala splňovat solventnostní kapitálový požadavek podle § 73.

§ 105b

Společné ustanovení

(1) Dnem, kdy došlo k převodu pojistného kmene nebo jeho části, vstupuje přebírající pojišťovna do všech práv a povinností předávající pojišťovny, které byly předmětem převodu pojistného kmene nebo jeho části; smlouvy týkající se zprostředkování pojištění z převáděných pojistných smluv uzavřené předávající pojišťovnou se tímto dnem považují za smlouvy uzavřené přebírající pojišťovnou.

(2) Jde-li o převod pojistného kmene nebo jeho části týkající se pojistných smluv spravovaných pobočkou pojišťovny z třetího státu zřízenou na území České republiky na pobočku pojišťovny z třetího státu zřízenou na území jiného členského státu, je kromě podmínek podle § 105 podmínkou schválení tohoto převodu Českou národní bankou dále to, že orgán dohledu členského státu přebírající pobočky ve lhůtě podle § 105 odst. 4 písm. a) potvrdí, že právo členského státu přebírající pobočky takový převod umožňuje a že s převodem souhlasí; neobdržení stanoviska v této lhůtě se považuje za souhlas.

(3) Využívá-li pojišťovna z třetího státu, která je předávající nebo přebírající pojišťovnou, zvýhodnění podle § 35 a Česká národní banka není orgánem dohledu podle § 35 odst. 2, vyžádá si Česká národní banka stanovisko podle odstavce 2, § 105 odst. 3 písm. a) nebo podle § 105a odst. 2 orgánu dohledu podle § 35 odst. 2.“.

CELEX 32009L0138

220. V § 106 odst. 3 se slova „, nestanoví-li tento zákona jinak“ zrušují.

221. V § 107 odst. 4 písmena a) až c) znějí:

„a) informace a doklady prokazující, že po tomto převodu bude disponovat použitelným kapitálem k plnění solventnostního kapitálového požadavku podle § 73; jde-li o pojišťovnu nebo zajišťovnu, která se neřídí tímto zákonem, je takovým dokladem písemné potvrzení orgánu vykonávajícího dohled nad její činností o plnění obdobných solventnostních požadavků, a splnění provozních předpokladů pro správu převáděného kmene zajišťovacích smluv nebo jeho části,

b) přehled aktiv určených k vyrovnání závazků z převáděného kmene zajišťovacích smluv nebo jeho části a

c) přehled předpokládaných změn v jejím hospodaření jako důsledek převodu kmene zajišťovacích smluv nebo jeho části, včetně předpokládaného vývoje solventnostního kapitálového požadavku podle § 73 po převodu v prvních 3 účetních obdobích po tomto převodu.“.

CELEX 32009L0138

222. V § 107 se doplňuje odstavec 6, který zní:

„(6) Technické náležitosti návrhu převodu podle § 106 odst. 2 a žádosti podle § 106 odst. 3 a jejich formáty stanoví prováděcí právní předpis. Návrh převodu podle § 106 odst. 2 a žádost podle § 106 odst. 3 se podávají elektronicky. “.

223. § 108 včetně nadpisu zní:

㤠108

Převod kmene zajišťovacích smluv nebo jeho části v rámci členských států

(1) Tuzemská zajišťovna nebo tuzemská pojišťovna může po schválení Českou národní bankou převést kmen zajišťovacích smluv nebo jeho část, včetně smluv uzavřených na základě práva zakládat pobočky nebo svobody dočasně poskytovat služby, na zajišťovnu z jiného členského státu nebo na pojišťovnu z jiného členského státu oprávněnou provozovat zajišťovací činnost. Česká národní banka ve lhůtě jednoho měsíce ode dne obdržení žádosti o schválení převodu kmene zajišťovacích smluv nebo jeho části požádá o stanovisko k tomuto převodu orgán dohledu domovského členského státu přebírající zajišťovny nebo pojišťovny. Pro obsah této žádosti se použije § 106 a 107 přiměřeně. Česká národní banka žádost schválí, pokud tento orgán dohledu potvrdí, že po zohlednění převodu bude přebírající zajišťovna nebo pojišťovna disponovat použitelným kapitálem k plnění solventnostního kapitálového požadavku podle § 73.

(2) Česká národní banka žádost podle odstavce 1 zamítne, pokud

a) obdrží nesouhlasné stanovisko podle odstavce 1 do 4 měsíců ode dne odeslání žádosti o stanovisko; neobdržení stanoviska v této lhůtě se považuje za mlčky vyjádřený souhlas,

b) přebírající zajišťovna nebo pojišťovna nemá pro převzetí těchto smluv odpovídající rozsah povolení k činnosti, nebo

c) předávající zajišťovna nebo pojišťovna by po převodu přestala splňovat solventnostní kapitálový požadavek podle § 73.

(3) Byla-li Česká národní banka požádána o vyjádření svého stanoviska k převodu kmene zajišťovacích smluv nebo jeho části orgánem dohledu členského státu, vyjádří své stanovisko do 3 měsíců ode dne obdržení žádosti.“.

224. Za § 108 se vkládá nový § 108a, který včetně nadpisu zní:

㤠108a

Převod kmene zajišťovacích smluv nebo jeho části na zajišťovnu nebo pojišťovnu z třetího státu

(1) Tuzemská zajišťovna nebo tuzemská pojišťovna může po schválení Českou národní bankou převést kmen zajišťovacích smluv nebo jeho část, včetně smluv uzavřených na základě práva zakládat pobočky nebo svobody dočasně poskytovat služby, na zajišťovnu z třetího státu nebo na pojišťovnu z třetího státu oprávněnou provozovat zajišťovací činnost, pokud je v tomto státě vykonáván dohled nad touto činností srovnatelný s dohledem podle tohoto zákona. Česká národní banka ve lhůtě 1 měsíce ode dne obdržení žádosti o schválení převodu kmene zajišťovacích smluv nebo jeho části podané elektronicky požádá o stanovisko k tomuto převodu orgán dohledu domovského třetího státu přebírající zajišťovny nebo pojišťovny. Pro obsah této žádosti se použije § 106 a 107 přiměřeně. Česká národní banka žádost schválí, pokud tento orgán dohledu potvrdí, že po zohlednění převodu bude přebírající zajišťovna nebo pojišťovna splňovat solventnostní požadavky stanovené právními předpisy tohoto třetího státu.

(2) Česká národní banka žádost podle odstavce 1 zamítne, pokud

a)neobdrží stanovisko podle odstavce 1 do 3 měsíců ode dne odeslání žádosti o stanovisko,

b)přebírající zajišťovna nesplňuje podmínky pro převod těchto smluv, nebo

c)předávající zajišťovna nebo pojišťovna by po převodu přestala splňovat solventnostní kapitálový požadavek podle § 73.

(3) Jde-li o převod kmene zajišťovacích smluv nebo jeho části týkající se zajišťovacích smluv spravovaných pobočkou pojišťovny nebo zajišťovny z třetího státu zřízenou na území České republiky na pobočku pojišťovny nebo zajišťovny z třetího státu zřízenou na území jiného členského státu, je mimo § 108 podmínkou schválení tohoto převodu Českou národní bankou, že orgán dohledu členského státu přebírající pobočky ve lhůtě podle odstavce 2 písm. a) potvrdí, že právo členského státu přebírající pobočky takový převod umožňuje a že s převodem souhlasí; neobdržení stanoviska v této lhůtě se považuje za souhlas.“.

CELEX 32009L0138

225. Nadpis umístěný pod § 109 zní „Informace o výkonu dohledu“.

226. V § 109 odst. 1 se na konci písmene d) slovo „nebo“ zrušuje.

227. V § 109 se za písmeno e) vkládají nová písmena f) a g), která znějí:

„f) omezení nakládat s aktivy, nebo

g) odnětí vydaného povolení,“.

CELEX 32009L0138

228. V § 109 odst. 2 se číslo „VIII“ nahrazuje číslem „IX“.

229. V § 109 se doplňuje odstavec 3, který zní:

„(3) Česká národní banka uveřejňuje a aktualizuje způsobem umožňujícím dálkový přístup obecné postupy, metody, kritéria a další obecné údaje a informace, které se týkají výkonu jejího dohledu podle § 86b a 86c a v souhrnné podobě statistické údaje o opatřeních k nápravě přijatých vůči dohlíženým pojišťovnám a zajišťovnám. Tyto informace uveřejňuje na jednotné elektronické adrese a v jednotném formátu, a to v rozsahu a lhůtách stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie.“.

CELEX 32009L0138

230. Za § 109 se vkládají nové § 109a až 109c, které včetně nadpisů znějí:

㤠109a

Informace poskytované Evropskému orgánu dohledu

1. Česká národní banka sděluje Evropskému orgánu dohledu informace o pojišťovně nebo zajišťovně, které udělila nebo odejmula povolení k provozování pojišťovací nebo zajišťovací činnosti, a to do 30 dnů ode dne nabytí právní moci příslušného rozhodnutí. To se použije obdobně i v případě rozšíření již povolené pojišťovací nebo zajišťovací činnosti nebo v případě jejího částečného odejmutí.

(2) Česká národní banka poskytuje Evropskému orgánu dohledu každoročně informace o průměrném navýšení kapitálového požadavku na jednu tuzemskou pojišťovnu nebo tuzemskou zajišťovnu a rozdělení tohoto navýšení Českou národní bankou v předchozím roce, měřeno jako procento solventnostního kapitálového požadavku, vypočteného samostatně, a to pro

a) všechny pojišťovny a zajišťovny,

b) pojišťovny provozující pojišťovací činnost podle odvětví životních pojištění,

c) pojišťovny provozující pojišťovací činnost podle odvětví neživotních pojištění,

d) pojišťovny se smíšenou činností a

e) zajišťovny.

(3) U každé informace podle odstavce 1 sdělí Česká národní banka také počet navýšení kapitálových požadavků podle jejich důvodů uvedených v § 95a odst. 1.

(4) Česká národní banka informuje každoročně Evropský orgán dohledu o

1. dostupnosti dlouhodobých záruk u pojistných produktů na tuzemském trhu a činnosti pojišťoven a zajišťoven jako dlouhodobých investorů na kapitálovém trhu,

2. počtu pojišťoven a zajišťoven používajících vyrovnávací úpravu, koeficient volatility, rozšíření doby podle § 98 odst. 3 a podmodul akciového rizika zohledňující dlouhodobost závazků,

3. vlivu použití vyrovnávací úpravy, koeficientu volatility, mechanismu symetrické úpravy parametrů podmodulu akciového rizika apoužití a dopadu podmodulu akciového rizika zohledňujícího dlouhodobost závazků na finanční pozici pojišťoven a zajišťoven, a to jak na národní úrovni, tak i anonymně na úrovni pojišťovny nebo zajišťovny,

4. dopadu vyrovnávací úpravy, koeficientu volatility, mechanismu symetrické úpravy parametrů podmodulu akciového rizika a použití a dopadu podmodulu akciového rizika zohledňujícího dlouhodobost plnění povinností vyplývajících ze závazků na investiční politiku pojišťoven a zajišťoven a zda neposkytují nadměrnou úlevu kapitálu,

5. dopadu jakéhokoli prodloužení ozdravné doby podle § 98 odst. 3 na postup pojišťoven a zajišťoven při obnově úrovně požadovaného kapitálu určeného k plnění solventnostního kapitálového požadavku nebo při snížení rizikového profilu za účelem zajištění souladu se solventnostním kapitálovým požadavkem,

6. počtu pojišťoven a zajišťoven a počtu skupin využívajících omezení z předkládání informací po jednotlivých položkách podle § 83b odst. 1 písm. b) a § 83b odst. 3 nebo § 92k odst. 1, spolu s výší jejich kapitálových požadavků, pojistného, technických rezerv a aktiv vyjádřenou jako procentní podíl na celkové výši kapitálových požadavků, pojistného, technických rezerv a aktiv všech tuzemských pojišťoven a zajišťoven nebo skupin podle § 87,

7. postupu podle § 20 odst. 3, § 22 odst. 4 a § 110 odst. 4 a 5,

8. povolení jí uděleném pojišťovně nebo zajišťovně ovládané osobou z třetího státu včetně pojišťovny nebo zajišťovny z třetího státu, která získá kvalifikovanou účast v pojišťovně nebo zajišťovně s povolením k provozování pojišťovací nebo zajišťovací činnosti udělené Českou národní bankou včetně struktury takové skupiny,

9. překážkách a jiných problémech pojišťoven a zajišťoven s povolením k provozování pojišťovací nebo zajišťovací činnosti udělené Českou národní bankou při jejich usazování nebo výkonu činností ve třetích státech a

10. fungování kolegia a případných problémech, je-li orgánem dohledu nad skupinou.

(5) Informace podle odstavce 4 písm. g) až i) Česká národní banka současně zašle i Evropské komisi. Informace podle odstavce 4 písm. h) zašle také dohledovým orgánům ostatních členských států.

§ 109b

Informace poskytované orgánům dohledu jiných členských států a centrálním bankám, měnovým orgánům, dozorovým orgánům nad platebním trhem a Evropské radě pro systémová rizika

(1) Česká národní banka sděluje orgánům dohledu jiných členských států informace týkající se pojišťovnictví nebo na jejich vyžádání, jestliže tyto informace mají přímý vztah k jejich působnosti v pojišťovnictví a slouží pro účely

a) kontroly plnění podmínek pro provozování pojišťovací a zajišťovací činnosti,

b) ukládání sankcí,

c) posouzení opravného prostředku ve správním řízení proti rozhodnutí orgánu dohledu, nebo

d) soudního řízení.

(2) Česká národní banka může sdělovat informace týkající se výkonu dohledu podle tohoto zákona dalším subjektům, pokud se tyto informace vztahují k výkonu jejich činnosti a jsou-li jimi

1. centrální banky Evropského systému centrálních bank a jiné subjekty s působností podobnou měnovým orgánům, včetně informací sloužících k výkonu jejich měnové politiky a souvisejících operací, dohledu nad zúčtovacími systémy, systémy k vypořádání obchodů s cennými papíry a zabezpečení stability finančního systému,

2. jiné správní orgány odpovědné za dohled nad platebními systémy, nebo

3. Evropská rada pro systémová rizika.

(3) Při mimořádné situaci sděluje Česká národní banka informace podle odstavce 2 písm. a) bez zbytečného odkladu.

§ 109c

Poskytování informací Ministerstvu financí

Zjistí-li Česká národní banka při výkonu dohledu v pojišťovnictví mimořádnou situaci, včetně nepříznivého vývoje na finančních trzích, v jejímž důsledku by mohlo dojít k ohrožení finanční stability v České republice, informuje bez zbytečného odkladu o této skutečnosti Ministerstvo financí a další ústřední orgány, do jejichž působnosti náleží příprava právních předpisů se vztahem k pojišťovnictví a finančním institucím.“.

CELEX 32009L0138

231. V § 110 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:

„(2) Česká národní banka může při zjišťování nebo ověřování skutečností podle odstavce 1 vyžadovat od takové pojišťovny doklady, informace a nezbytná vysvětlení týkající se její činnosti na území České republiky a pojišťovna je povinna jí vyhovět.“.

CELEX 32009L0138

Dosavadní odstavce 2 až 4 se označují jako odstavce 3 až 5.

232. V § 110 odst. 4 větě první se slova „, přijatá příslušným“ nahrazují slovy „k nápravě uložená“, slovo „přijata“ se nahrazuje slovem „uložena“ a za slova „žádná opatření“ se vkládají slova „k nápravě“.

233. V § 110 se na konci odstavce 4 doplňuje věta „Česká národní banka může současně postoupit věc Evropskému orgánu dohledu se žádostí o součinnost.“.

CELEX 32009L0138

234. V § 110 odst. 5 se číslo „3“ nahrazuje číslem „4“ a slova „a 2“ se nahrazují slovy „až 3“.

235. V § 111 odst. 1 větě první se za slovo „činnosti“ vkládají slova„na tomto území“.

236. V § 111 odst. 2 větě první se slova „učiněná příslušným“ nahrazují slovy „k nápravě uložená“

237. V § 111 se na konci odstavce 2 doplňuje věta „Česká národní banka může současně postoupit věc Evropskému orgánu dohledu se žádostí o součinnost.“.

CELEX 32009L0138

238. Za § 111 se vkládá nový § 111a, který včetně nadpisu zní:

㤠111a

Dohled na místě v pobočce pojišťovny nebo zajišťovny z jiného členského státu

1. Česká národní banka může provést poté, co o tom informovala orgán dohledu domovského členského státu, zjišťování nebo ověřování skutečností podle § 110 odst. 1 a § 111 odst. 1 na místě v pobočce pojišťovny z jiného členského státu nebo zajišťovny z jiného členského státu zřízené na území České republiky.

2. Není-li jí takový výkon dohledu umožněn nebo je ztížen, může v přiměřené lhůtě věc postoupit Evropskému orgánu dohledu a požádat jej o součinnost. To se použije obdobně i při výkonu dohledu na místě u poskytovatele služby usazeného v České republice.“.

CELEX 32009L0138

239. V § 112 se odstavec 2 včetně poznámky pod čarou č. 31 zrušuje.

Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2.

240. V § 112 odst. 2 větách první a druhé se slovo „majetkem“ nahrazuje slovem„aktivy“ a ve větě druhé se slovo „majetkem“ nahrazuje slovem „aktivy“.

241. V § 113 odst. 1 a v § 114 odst. 1 se za slovo „nápravě“ vkládají slova „za účelem odstranění“.

242. V § 113 odst. 2 písm. b) se slova „odpovědného pojistného matematika“ nahrazují slovy „osoby odpovědné za plnění požadavků podle § 7j“.

243. V § 113 odst. 2 písm. c) se slovo „jmenovaného“ nahrazuje slovem „ustanoveného“.

244. V § 113 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:

„(3) Česká národní banka může pojišťovně z třetího státu nebo zajišťovně z třetího státu nařídit

1. změnu auditora provádějícího ověření účetní závěrky nebo konsolidované účetní závěrky; § 95 odst. 3 se v takovém případě použije obdobně, nebo

2. navýšení technických rezerv na úroveň, která odpovídá výpočtu podle § 52 až 57, nebo změnu metody výpočtu těchto rezerv, jestliže zjistí, že při výpočtu technických rezerv nepostupovala podle těchto ustanovení.“.

Dosavadní odstavce 3 až 6 se označují jako odstavce 4 až 7.

CELEX 32009L0138

245. V § 113 odst. 4 se v úvodní části ustanovení slovo „hospodaření“ nahrazuje slovem „činnosti“.

246. V § 113 odst. 4 se na konci textu písmene a) doplňují slova „nebo plánu krátkodobého financování“.

247. V § 113 odst. 4 písm. b) se slovo „uzemí“ nahrazuje slovem„území“.

248. V § 113 odst. 6 se číslo „97,“ zrušuje a za číslo „98“ se vkládá text „98a,“.

249. V § 113 odst. 7 se číslo „4“ nahrazuje číslem „5“ a za slovy „opatření k nápravě“ se vkládají slova „za účelem odstranění“.

250. V § 114 odst. 1 větě druhé se slovo „majetkem“ nahrazuje slovem „aktivy“, slovo „umístěným“ se nahrazuje slovem „umístěnými“ a za slovo „opatření“ se vkládají slova „k nápravě“.

251. V § 114 odst. 4 větě první se slovo „majetkem“ nahrazuje slovem „aktivy“ a ve větě druhé se číslo „3“ nahrazuje číslem „2“.

252. § 115 se včetně nadpisu zrušuje.

253. V § 116 odstavce 1 a 2 znějí:

„(1) Česká národní banka odejme tuzemské pojišťovně nebo tuzemské zajišťovně povolení k provozování pojišťovací nebo zajišťovací činnosti, které jí udělila, jestliže

a) je tato pojišťovna nebo zajišťovna předlužena; pojišťovna nebo zajišťovna je předlužena, pokud souhrn peněžního vyjádření jejích závazků převyšuje hodnotu jejího majetku; ocenění se provede v souladu s tímto zákonem a zákonem upravujícím účetnictví,

b) uložené opatření k nápravě nevedlo k obnovení její platební schopnosti,

c) získala povolení k provozování pojišťovací nebo zajišťovací činnosti na základě nepravdivě nebo neúplně uvedeného údaje rozhodného pro udělení tohoto povolení nebo takový údaj zatajila,

d) její finanční situace nezaručuje trvalou splnitelnost jejích závazků z pojišťovací nebo zajišťovací činnosti,

e) nedodržela minimální kapitálový požadavek a nepředložila plán krátkodobého financování nebo nebyl takový plán Českou národní bankou schválen,

f) přemístila svoje sídlo mimo území České republiky,

g) nesplnila do 3 měsíců schválený plán krátkodobého financování, nebo

h) o to pojišťovna nebo zajišťovna požádá.

(2) Česká národní banka může tuzemské pojišťovně nebo tuzemské zajišťovně odejmout povolení k provozování pojišťovací nebo zajišťovací činnosti, které jí udělila, jestliže

a) již nesplňuje některou z podmínek pro provozování pojišťovací nebo zajišťovací činnosti,

b) opakovaně nebo závažným způsobem porušila povinnost stanovenou tímto zákonem nebo přímo použitelným předpisem Evropské unie, související s pojišťovací nebo zajišťovací činností, nebo opakovaně nebo závažným způsobem porušila povinnost stanovenou rozhodnutím České národní banky přijatým podle tohoto zákona nebo přímo použitelného předpisu Evropské unie,

c) do 1 roku ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, kterým jí bylo uděleno povolení k provozování pojišťovací nebo zajišťovací činnosti, nezahájila povolenou činnost, nebo

d) neprovozuje pojišťovací nebo zajišťovací činnost déle než 6 měsíců.

CELEX 32009L0138

254. V § 116 odst. 3 větě druhé se slova „To neplatí „ nahrazují slovy „ To se nepoužije“ a slovo „g)“ se nahrazuje slovem „h)“.

255. V § 116 odst. 4 větě první se za slovo „zákonem“ vkládají slova „v rozsahu, v jakém se vztahuje k provozování pojišťovací a zajišťovací činnosti, do vypořádání závazků z jí provozované pojišťovací a zajišťovací činnosti“.

CELEX 32009L0138

256. V § 117 odst. 1 úvodní části ustanovení se slova „a g)“ nahrazují slovy „, g) a h)“.

257. V § 117 odst. 3 se na konci textu věty první doplňuji slova „v rozsahu, v jakém se vztahuje k provozování pojišťovací a zajišťovací činnosti, do vypořádání závazků z jí provozované pojišťovací a zajišťovací činnosti“.

CELEX 32009L0138

258. V § 117 odst. 4 se slova „vyrozumí Česká národní banka příslušné“ nahrazují slovy „vyrozumí o tom“ a slova „, aby tyto orgány mohly přijmout příslušná opatření“ se zrušují.

CELEX 32009L0138

259. V § 118 odstavec 1 zní:

„(1) Z důvodů uvedených v § 116 a § 117 může Česká národní banka svým rozhodnutím odejmout pojišťovně nebo zajišťovně i část povolené pojišťovací nebo zajišťovací činnosti, a to k provozování pojišťovací činnosti podle jednoho nebo více pojistných odvětví, nebo k provozování zajišťovací činnosti pro životní nebo neživotní zajištění, pokud bylo zajišťovně nebo pojišťovně uděleno povolení k provozování obou typů zajišťovací činnosti současně; omezení činnosti podle § 116 odst. 4 a § 117 odst. 3 se v tomto případě vztahuje pouze na tu část činnosti, na kterou se vztahuje rozhodnutí o odnětí povolení.“.

CELEX 32009L0138

260. V § 118 odst. 2 větě první se za slova „§ 116 odst. 1“ vkládají slova„a 2“ a ve větě druhé se slova „odnětí povolení“ vkládají slova „nebo o změně jeho rozsahu“.

261. V § 118 odst. 4 se na konci textu věty první doplňují slova „a třetích států, ve kterých pojišťovna působí“.

262. V § 118 odst. 4 větě druhé se slova „Společně s těmito orgány dohledu přijme“ nahrazují slovy „Česká národní banka přijme ve spolupráci s těmito orgány dohledu“.

263. V § 118 odst. 4 větě třetí se slova „To platí“ nahrazuje slovy „To se použije“.

264. V § 119 odst. 1 písmeno a) zní:

„a) osoba, která podle § 7a odst. 4 navrhuje změnu v osobě člena statutárního orgánu tuzemské pojišťovny nebo tuzemské zajišťovny, uvede nepravdivý údaj nebo zatají některou skutečnost orgánu pojišťovny nebo zajišťovny, který o této změně rozhoduje,“.

265. V § 119 odst. 1 písm. b) se za slovo „její“ vkládají slova „přímý nebo nepřímý“.

266. V § 119 odst. 1 písm. c) se slovo „aniž“ zrušuje a slovo „oznámí“ se nahrazuje slovem „neoznámí“.

267. V § 119 odst. 1 písm. d) se slova „podle § 8 odst. 1 a 2 nebo se dostala do střetu zájmů podle § 10,“ nahrazují slovy„důvěryhodnostiav rozporu s § 7a odst. 3“ a slova „a současně České národní bance“ se zrušují.

268. V § 119 odst. 1 písm. e) se za slovy „ke skupině“ vkládají slova „v rozporu s § 92k odst. 1 a 2“.

269. V § 119 odst. 1 písm. e) a v § 122 odst. 1 se slova „ve skupině“ nahrazují slovy „nad skupinou“.

270. V § 119 odst. 1 písmena f) a g) znějí:

„f) osoba, která vykonává funkci správce nebo jeho zástupce, v rozporu s § 100 odst. 6 bezodkladně neinformuje Českou národní banku o tom, že přestala splňovat podmínky pro své jmenování,

g) jako osoba, která vykonává funkci likvidátora, v rozporu s § 124 odst. 4 bezodkladně neinformuje Českou národní banku o tom, že přestala splňovat podmínky pro své jmenování,“.

CELEX 32009L0138

271. V § 119 odst. 1 se za písmeno g) vkládají nová písmena h) až j), která znějí:

„h) jako osoba, která vykonává funkci likvidátora, v rozporu s § 124 odst. 3 nejedná s odbornou péčí,

9. osoba činná pro pojišťovnu nebo zajišťovnu postupuje v rozporu s § 86 odst. 6,

10. osoba činná pro pojišťovnu nebo zajišťovnu nebo osoba náležící ke skupině znemožní nebo závažně ztíží výkon dohledu neposkytnutím součinnosti nebo nevyhověním výzvy dané podle tohoto zákona, nebo“.

Dosavadní písmeno h) se označuje jako písmeno k).

CELEX 32009L0138

272. V § 119 odst. 1 písm. k) se slovo „dozorčího“ nahrazuje slovem „kontrolního“.

273. V § 119 odst. 2 se slova „až e)“ nahrazují slovy „až k)“ a slova „a za přestupek podle odstavce 1 písm. f) až h)pokutu do 50 000 Kč“ se zrušují.

274. Na konci nadpisu § 120 se doplňují slova „a podnikajících fyzických osob“.

275. V § 120 odst. 1 úvodní části ustanovení se za slovo „osoba“ vkládají slova „nebo podnikající fyzická osoba“.

276. V § 120 odst. 1 písmeno a) zní:

„a) v žádosti podle § 13 odst. 5, § 19 odst. 1, § 32 odst. 4, § 34a odst. 2, § 35 odst. 2, § 36 odst. 5, § 40 odst. 1, § 47 odst. 2, § 48 odst. 4, § 49 odst. 1 až 3, § 50a odst. 2, § 54b odst. 1, § 64 odst. 1, § 69 odst. 2, § 77 odst. 4, § 90a odst. 1, § 91a odst. 2, § 92c odst. 6, § 92n odst. 1, § 103 odst. 3, § 105 odst. 1, § 105a odst. 1, § 106 odst. 3, § 108 odst. 1, § 108a odst. 1 nebo § 122 odst. 1 uvede nepravdivý údaj,“.

CELEX 32009L0138

277. V § 120 odst. 1 se na konci písmene c) slovo „nebo“ zrušuje.

278. V § 120 odst. 1 písmeno d) zní:

„d) jako osoba, která podle § 7a odst. 4 navrhuje změnu v osobě člena statutárního orgánu tuzemské pojišťovny nebo tuzemské zajišťovny, uvede nepravdivý údaj nebo zatají některou skutečnost orgánu pojišťovny nebo zajišťovny, který o této změně rozhoduje,“.

279. V § 120 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena e) až j), která znějí:

„e) jako osoba činná pro pojišťovnu nebo zajišťovnu postupuje v rozporu s § 86 odst. 6,

f) jako osoba náležející ke skupině v rozporu s § 92k odst. 1 a 2 nesplní povinnost poskytnout tuzemské pojišťovně nebo tuzemské zajišťovně, která podle tohoto zákona podléhá výkonu dohledu nad skupinou, informace nezbytné pro výkon tohoto dohledu, nebo povinnost poskytnout obdobné informace České národní bance,

g) jako osoba, která vykonává funkci likvidátora, v rozporu s § 124 odst. 4 bezodkladně neinformuje Českou národní banku o tom, že přestala splňovat podmínky pro své jmenování,

h) jako osoba, která vykonává funkci likvidátora, v rozporu s § 124 odst. 3 nejedná s odbornou péčí,

i) nesplní povinnost mlčenlivosti podle § 127, nebo

j) jako osoba činná pro pojišťovnu nebo zajišťovnu nebo jako osoba náležející ke skupině znemožní nebo závažně ztíží výkon dohledu neposkytnutím součinnosti nebo nevyhověním výzvy dané podle tohoto zákona.“.

CELEX 32009L0138

280. V § 120 odstavce 2 a 3 znějí:

„(2) Pojišťovna nebo zajišťovna se dopustí správního deliktu tím, že

a) provozuje pojišťovací nebo zajišťovací činnost v rozporu s povolením k provozování těchto činností uděleným Českou národní bankou,

b) v rozporu s § 6 odst. 1 postupuje způsobem, který poškozuje majetek jí svěřený třetími osobami nebo ohrožuje svoji bezpečnost nebo stabilitu nebo bezpečnost a stabilitu osob s ní propojených nebo jiným způsobem postupuje v rozporu s pravidly obezřetného řízení,

c) v rozporu s § 7 nezavede a neudržuje účinný řídicí a kontrolní systém,

d) v rozporu s § 7a nezajistí obsazení odpovídajícími osobami,

e) v rozporu s § 7a odst. 2 a 3, § 23, 34a, 40, 82, 82a nebo 83 nesplní řádně informační povinnost nebo povinnost uveřejnit informace,

f) nepředloží doklady a jiné materiály vyžádané Českou národní bankou podle § 82, 83 nebo 110, nebo

g) ve stanovené lhůtě nesplní některou z povinností podle § 95, 95a, 95b, 98, 98a, 110, 111 nebo 113,

h) v rozporu s § 6 odst. 3 využívá ke zprostředkování pojištění nebo zajištění, anebo k činnosti samostatného likvidátora pojistných událostí služeb osoby, která tuto činnost vykonává neoprávněně,

i) postupuje v rozporu se schváleným ozdravným plánem nebo se schváleným plánem krátkodobého financování, nebo

j) nesplní ve lhůtě stanovené vykonatelným rozhodnutím České národní banky opatření k nápravě, nebo

k) znemožní nebo závažně ztíží výkon dohledu neposkytnutím součinnosti nebo nevyhověním výzvy dané podle tohoto zákona.

(3) Pojišťovna se dopustí správního deliktu tím, že

a) postupuje v rozporu s § 59 odst. 2, nebo

b) neposkytne zájemci o pojištění nebo pojistníkovi údaje podle tohoto zákona nebo občanského zákoníku anebo zákona upravujícího činnost pojišťovacích zprostředkovatelů a samostatných likvidátorů pojistných událostí týkající se pojištění.“.

CELEX 32009L0138

281. V § 120 odst. 4 písm. a) se slova „do funkce osoby v jejím vedení osobu, které nebyl Českou národní bankou udělen souhlas“ nahrazují slovy„do klíčové funkce osobu, která není osobou způsobilou nebo důvěryhodnou“.

CELEX 32009L0138

282. V § 120 odst. 4 písm. b) se slova „v jejím vedení“ nahrazují slovy „ s klíčovou funkcí“ a slova „pro udělení souhlasu České národní banky s výkonem její funkce ve vedení“ nahrazují slovy „způsobilosti nebo důvěryhodnosti“.

283. V § 120 odstavec 5 zní:

„(5) Za správní delikt podle odstavců 1 a 3 se uloží pokuta do 1 000 000 Kč a za správní delikt podle odstavců 2 a 4 se uloží pokuta do 50 000 000 Kč.“.

284. V § 121 odstavce 3 a 4 znějí:

„(3) Odpovědnost za správní delikt právnické osoby zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do jednoho roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán.

(4) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby.“.

285. V § 121 odst. 6 se věta první zrušuje.

286. V § 122 odst. 1 se na konci textu věty první doplňují slova „na základě žádosti podané elektronicky“.

287. V § 122 odstavec 2 zní:

„(2) Žádost podle odstavce 1 Česká národní banka schválí, pokud žadatel prokáže, že po přeměně bude tuzemská pojišťovna nebo tuzemská zajišťovna splňovat podmínky stanovené tímto zákonem a že nedojde k ohrožení práv účastníků pojištění nebo zajištění. Náležitosti žádosti, včetně příloh prokazujících splnění stanovených podmínek, její formáty a další technické náležitosti stanoví prováděcí právní předpis.“.

CELEX 32009L0138

288. V § 122 odst. 3 písm. b) se slova „nebo činnost s touto činností související“ zrušují.

289. V § 122 odstavec 4 zní:

„(4) Přeměnu oznámí tuzemská pojišťovna svým pojistníkům nejpozději do jednoho měsíce po jejím schválení valnou hromadou nebo členskou schůzí družstva.“.

290. V § 122 se doplňuje odstavec 5, který zní:

„(5) Pro fúzi, rozdělení a převod jmění se použije § 103 až § 108a přiměřeně.“.

291. V § 123 odst. 2 se slova „, která vede seznam likvidátorů“ zrušují.

292. V § 123 se na konci odstavce 2 doplňuje věta „Rozklad podaný proti rozhodnutí České národní banky o jmenování nebo odvolání likvidátora tuzemské pojišťovny nebo tuzemské zajišťovny nemá odkladný účinek.“.

293. V § 123 odstavce 3 a 4 znějí:

„(3) Náklady spojené s výkonem činnosti likvidátora jsou hrazeny z majetku tuzemské pojišťovny nebo tuzemské zajišťovny, nepostačuje-li její majetek na výplatu odměny likvidátora a náhrady jeho hotových výdajů, uhradí je stát. Způsob stanovení náhrady hotových výdajů a odměny likvidátora, jejich maximální výši hrazenou státem a způsob výplaty stanoví prováděcí právní předpis.

4. Aktiva určená k vyrovnání závazků a aktiva ve výši minimálního kapitálového požadavku podle § 79 slouží přednostně pro vypořádání nároků vyplývajících z pojišťovací činnosti.“.

CELEX 32009L0138

294. V § 123 odst. 6 se věta druhá zrušuje.

295. V § 124 odstavec 1 zní:

„(1) Česká národní banka jmenuje likvidátora ze zvláštní části seznamu insolvenčních správců vedeného podle zákona o insolvenčních správcích.“.

296. V § 124 se odstavce 2 a 3 zrušují.

Dosavadní odstavce 4 a 5 se označují jako odstavce 2 a 3.

297. V § 124 odst. 2 se slova „odpovědným pojistným matematikem,“ nahrazují slovy „osobou s klíčovou funkcí“.

CELEX 32009L0138

298. V § 124 odst. 3 se za slovo „Likvidátor“ vkládají slova „vykonává svoji činnost s odbornou péčí a“ a za slova „likvidátora a“ se vkládají slova „nejpozději do 31. března výroční zprávu o“.

299. V § 124 se doplňuje odstavec 4, který zní:

„(4) Přestane-li likvidátor splňovat podmínky pro své jmenování, informuje o tom bez zbytečného odkladu Českou národní banku, která bez zbytečného odkladu jmenuje jiného likvidátora.“.

300. V § 126 se doplňuje odstavec 3, který zní:

„(3) Česká národní banka může nakládat s informacemi podle odstavce 1 pouze pro plnění povinností podle tohoto zákona, nestanoví-li jiný právní předpis jinak. Porušením povinnosti zachovávat mlčenlivost není jejich poskytnutí orgánu činnému v trestním řízení a pro potřeby správního nebo soudního řízení, a to za předpokladu, že se informace netýkají třetí osoby jednající s cílem obnovit finanční zdraví pojišťovny nebo zajišťovny.“.

CELEX 32009L0138

301. V § 127 odst. 1 větě první se slovo „dozorčího“ nahrazuje slovem „kontrolního“ a slova „, pojišťovací zprostředkovatelé a samostatní likvidátoři pojistných událostí“ se zrušují.

302. V § 128 odst. 1 se na konci textu písmene c) doplňují slova „nebo správním řízení vedeném ve věci správního deliktu“.

303. V § 128 odst. 1 se vkládají písmena m) a n), která znějí:

„m) finančního arbitra v souvislosti s šetřením podle zákona upravujícího jeho působnost, nebo

n) Ministerstva vnitra ve věcech týkajících se soukromého zdravotního pojištění cizinců,“.

CELEX 32009L0138

304. V 128 odst. 1 závěrečné části ustanovení se slova „orgánu nebo úřadu podle písmen a) až j)“ nahrazují slovy„příslušného orgánu“.

305. V § 128 odst. 3 úvodní části ustanovení se slova „příslušnými orgány dohledu členských států“ nahrazují slovy „Českou národní bankou a orgány dohledu jiných členských států, orgány dohledu třetích států a také výměna informací mezi Českou národní bankou“.

CELEX 32009L0138

306. V § 128 odst. 3 písmeno d) zní:

„d) nezávislými znalci pojišťoven a zajišťoven provádějícími dohled nad těmito pojišťovnami a zajišťovnami a úřady odpovědnými za kontrolu těchto znalců při výkonu jejich činností,“.

CELEX 32009L0138

307. V § 128 odst. 7 se za slovo „vyplývající“ vkládají slova„z tohoto zákona,“.

308. V § 129 odstavce 2 až 8 znějí:

„(2) Je-li příčinou vzniku pojistné události z pojištění podle odstavce 1 dopravní nehoda, poskytne pojišťovně na její písemnou žádost údaje týkající se této nehody příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností nebo Policie České republiky, a to v rozsahu a za podmínek podle zákona upravujícího silniční provoz.

(3) Pojišťovna využívá k plnění úkolů podle tohoto zákona údaje

a) ze základního registru obyvatel,

b) z informačního systému evidence obyvatel a

c) z informačního systému cizinců.

(4) Využívanými údaji podle odstavce 3 písm. a) jsou

a) jméno, popřípadě jména, příjmení,

b) datum narození,

c) datum úmrtí; je-li vydáno rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, den, který je v rozhodnutí uveden jako den smrti nebo den, který subjekt údajů prohlášený za mrtvého nepřežil, a datum nabytí právní moci tohoto rozhodnutí a

d) adresa místa pobytu.

(5) Využívanými údaji podle odstavce 3 písm. b) jsou

a) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení,

b) datum narození,

c) datum úmrtí,

d) den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den smrti nebo den, který subjekt údajů prohlášený za mrtvého nepřežil, a

e) adresa místa trvalého pobytu, včetně předchozích adres místa trvalého pobytu.

(6) Využívanými údaji podle odstavce 3 písm. c) jsou

a) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení,

b) datum narození,

c) státní občanství, popřípadě více státních občanství,

d) druh a adresa místa pobytu a

e) počátek pobytu, popřípadě datum ukončení pobytu.

(7) Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru obyvatel, se využijí z informačního systému evidence obyvatel nebo informačního systému cizinců, pouze pokud jsou ve tvaru předcházejícímu současný stav.

(8) Z údajů uvedených v odstavcích 4 až 6 lze v konkrétním případě využít vždy jen takové údaje, které jsou v dané věci nezbytné.“.

309. Za § 129a se vkládají nové § 129b a 129c, které včetně nadpisů znějí:

㤠129b

Sdílení informací

(1) Za účelem prevence a odhalování pojistného podvodu a dalšího protiprávního jednání se pojišťovny vzájemně informují a sdílejí informace o skutečnostech týkajících se pojištění fyzických a právnických osob a jeho zprostředkování, včetně informací o zmocněncích účastníků pojištění a dalších osobách zúčastněných na škodné nebo pojistné události, a to i prostřednictvím právnické osoby, která není pojišťovnou, zajišťovnou ani pojišťovacím zprostředkovatelem.

(2) Ten, o kom se informace podle odstavce 1 vedou, má právo na požádání seznámit se bezplatně s údaji, které jsou o něm vedeny.

(3) Pojišťovna přistupuje k získaným údajům jiné pojišťovny tak, jako by šlo o údaje z její vlastní činnosti.

§ 129c

Částka vyjádřená v eurech

(1) Částka vyjádřená v tomto zákoně v eurech se v období od 31. prosince do 30. prosince následujícího kalendářního roku přepočítává na částku v českých korunách kurzem vyhlášeným Českou národní bankou pro 31. říjen roku, v němž toto období začíná.

(2) Změna částky vyjádřená v tomto zákoně v eurech se použije nejpozději dnem, ke kterému uplyne 12 měsíců ode dne jejího zveřejnění Evropskou komisí v Úředním věstníku Evropské unie.“.

CELEX 32009L0138

310. V § 131 odst. 1 písm. c) bodech 1 a 2 se slovo „eur“ nahrazuje slovem „EUR“.

311. Za § 131 se vkládá nový § 131a, který včetně nadpisu zní:

㤠131a

Zvláštní ustanovení k soupojištění v rámci členských států

(1) Je-li soupojištěním kryto jedno nebo více velkých pojistných rizik nacházejících se na území členských států a jsou-li splněny podmínky podle odstavce 2, pak

a) částku technických rezerv stanoví jednotliví soupojistitelé podle pravidel určených jejich domovským členským státem, popřípadě podle obvyklé praxe v tomto státě, neexistují-li taková pravidla,

b) úhrn technických rezerv je roven alespoň technickým rezervám stanoveným vedoucím soupojistitelem podle pravidel jeho domovského členského státu a

c) v případě likvidace pojišťovny jsou závazky vyplývající z její účasti na soupojištění plněny stejně jako závazky z jí uzavřených pojistných smluv bez rozlišení státní příslušnosti pojistníků a jiných oprávněných osob.

(2) Ustanovení odstavce 1 se použije, pokud

a) je riziko kryto jedinou smlouvou za jediné souhrnné pojistné na totéž pojistné období 2 nebo více pojišťovnami, z nichž je alespoň jedna tuzemskou pojišťovnou,

b) vedoucím soupojistilem je tuzemská pojišťovna nebo pojišťovna z jiného členského státu,

c) se pro účely krytí rizika podle odstavce 1 na vedoucího soupojistitele pohlíží tak, jako kdyby byl pojišťovnou kryjící celé riziko,

d) se alespoň jeden ze soupojistitelů účastní smlouvy prostřednictvím sídla nebo pobočky usazených v jiném členském státě než ve státě vedoucího soupojistitele a

e) vedoucí soupojistitel stanoví podmínky pojištění, sazby pojistného a plní další povinnosti spojené s touto jeho funkcí.

(3) Jsou-li splněny podmínky podle odstavců 1 a 2, pak § 22 a § 23 odst. 2 se na tuzemskou pojišťovnu vztahuje pouze tehdy, je-li vedoucím soupojistitelem. To se použije obdobně pro plnění jejích povinností vůči národní kanceláři pojistitelů a garančnímu fondu jiného členského státu a pro povinnost zřídit na území jiného členského státu škodního zástupce v případě pojištění odpovědnosti z provozu vozidla podle pojistného odvětví uvedeného v části B bodu 10 písm. a) přílohy č. 1 k tomuto zákonu.

(4) Jsou-li současně splněny podmínky podle odstavců 1 a 2, pak § 28 a § 30 se na pojišťovnu z jiného členského státu vztahují pouze tehdy, je-li vedoucím soupojistitelem. To se použije obdobně pro plnění jejích povinností vůči České kanceláři pojistitelů podle zákona upravujícího pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla.

(5) Česká národní banka

a) si vyměňuje s orgány dohledu členských států informace týkající se krytí rizik podle odstavce 1 a

b) posuzuje v rámci spolupráce s Evropskou komisí a orgány dohledu podle písmene a) provádění soupojištění podle odstavce 1, zejména vyhodnocuje plnění povinností vedoucího soupojistitele a posuzuje oprávněnost krytí rizika prostřednictvím tohoto soupojištění.

(6) Tuzemská pojišťovna, která se účastní soupojištění podle odstavce 1, je povinna shromažďovat, uchovávat a s ostatními soupojistiteli vzájemně sdílet statistické údaje týkající se rozsahu operací soupojištění v rámci Evropské unie, kterých se účastní, a vést seznam členských států, jichž se operace soupojištění týkají.“.

CELEX 32009L0138

312. V § 134 odst. 1 a 2 se slova „sděluje Komisi Evropských společenství“ nahrazují slovy „poskytuje Evropské komisi“.

313. V § 134 odst. 1 se slova „právních předpisů Evropských společenství“ nahrazují slovy „předpisů Evropské unie“.

314. V § 134 se za odstavec 2 doplňuje odstavec 3, který zní:

„(3) Ministerstvo financí České republiky sděluje Evropské komisi pojistná nebezpečí, na něž se vztahuje povinnost uzavřít pojištění včetně právních předpisů týkajících se tohoto pojištění a údajů, které musejí být uvedeny v osvědčení o uzavření pojistné smlouvy, pokud se vydání takového osvědčení vyžaduje.“.

CELEX 32009L0138

315. V nadpisu části šesté se za slovo „ZMOCŇOVACÍ,“ vkládá slovo „ZÁVĚREČNÁ,“.

316. § 136 zní:

㤠136

(1) Česká národní banka vydá vyhlášku k provedení § 7b odst. 6, § 13 odst. 5, § 19 odst. 3, § 24 odst. 3, § 32 odst. 4, § 34a odst. 3, § 36 odst. 5, § 40 odst. 1, § 42 odst. 3, § 47 odst. 2, § 50a odst. 2, § 54b odst. 1 a 4, § 78 odst. 2, § 81 odst. 5, § 82 odst. 2, § 89c odst. 6, § 100 odst. 3, § 104 odst. 6, § 107 odst. 6, § 122 odst. 2 a § 123 odst. 3.

(2) Česká národní banka vydá vyhlášku k provedení § 76 odst. 2 § 77 odst. 4, § 83 odst. 1 a 2, § 92k odst. 1, pokud k jejich provedení nebyl vydán přímo použitelný předpis Evropské unie.

(3) Vzory formulářů žádostí podle tohoto zákona Česká národní banka uveřejní na svých internetových stránkách.“.

317. Za § 136 se vkládá § 136a, který zní:

㤠136a

1. Pojišťovna a zajišťovna není povinna až do 31. prosince 2020 ve své zprávě o solventnostní a finanční situaci podle § 82 odst. 3 uveřejňovat samostatně informace týkající se navýšení kapitálového požadavku nebo dopadu specifických parametrů do výpočtu solventnostního kapitálového požadavku.

(2) Lhůty pro předkládání informací podle § 83 odst. 1 a 2 se pro následující období nahrazují těmito lhůtami

a) 20 týdnů po skončení sledovaného roku, který končí nejdříve 30. června 2016 a nejpozději 1. ledna 2017,

b) 18 týdnů po skončení sledovaného roku, který končí nejdříve 30. června 2017 a nejpozději 1. ledna 2018,

c) 16 týdnů po skončení sledovaného roku, který končí nejdříve 30. června 2018 a nejpozději 1. ledna 2019,

d) 14 týdnů po skončení sledovaného roku, který končí nejdříve 30. června 2019 a nejpozději 1. ledna 2020,

e) 8 týdnů po skončení sledovaného čtvrtletí, které končí nejdříve 1. ledna 2016 a nejpozději 1. ledna 2017,

f) 7 týdnů po skončení sledovaného čtvrtletí, které končí nejdříve 1. ledna 2017 a nejpozději 1. ledna 2018,

g) 6 týdnů po skončení sledovaného čtvrtletí, které končí nejdříve 1. ledna 2018 a nejpozději 1. ledna 2019, a

h) 5 týdnů po skončení sledovaného čtvrtletí, které končí nejdříve 1. ledna 2019 a nejpozději 1. ledna 2020.

(3) Lhůty pro uveřejňování informací podle § 82 odst. 6 se pro následující období nahrazují těmito lhůtami

a) 20 týdnů po skončení sledovaného roku, který končí nejdříve 30. června 2016 a nejpozději 1. ledna 2017,

b) 18 týdnů po skončení sledovaného roku, který končí nejdříve 30. června 2017 a nejpozději 1. ledna 2018,

c) 16 týdnů po skončení sledovaného roku, který končí nejdříve 30. června 2018 a nejpozději 1. ledna 2019, a

d) 14 týdnů po skončení sledovaného roku, který končí nejdříve 30. června 2019 a nejpozději 1. ledna 2020.

(4) Pro tuzemskou pojišťovnu a tuzemskou zajišťovnu, která podléhá dohledu nad skupinou, a pro pojišťovací holdingovou osobu a smíšenou finanční holdingovou osobu na úrovni skupiny se lhůty podle odstavců 2 a 3 pro účely předkládání informací podle § 92k prodlužují o 6 týdnů.“.

CELEX 32009L0138, 32014L0051

318. V příloze č. 1 části A bodu IV. se slova „odst. 1 písm. d) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/83/ES upravující životní pojištění“ nahrazují slovy „odst. 3 písm. a) bodu iv) směrnice Evropské unie upravující přístup k pojišťovací a zajišťovací činnosti a její výkon.“.

CELEX 32009L0138

319. V příloze č. 1 části A bodu VI. se slova „pojistně matematickém“ nahrazuje slovem „pojistněmatematickém“ a slovo „jimiž“ se nahrazuje slovem „kdy“.

320. V příloze č. 1 části A bodu VIII. se slova „odst. 2 písm. e) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/83/ES upravující životní pojištění“ nahrazují slovy „odst. 3 písm. b) bodu iii) směrnice Evropské unie upravující přístup k pojišťovací a zajišťovací činnosti a její výkon.“.

CELEX 32009L0138

321. V příloze č. 1 části B bodu 13 písm. a) se slovo „odpovědnost“ zrušuje.

322. V příloze č. 1 části B bodu 13 písm. b) a c) se slova „odpovědnost za škodu“ nahrazují slovy „za újmu“.

323. V příloze č. 2 bodu XIV. se slovo „škodu“ nahrazuje slovem „újmu“.

Čl. II

Přechodná ustanovení

1. Pokud v den nabytí účinnosti tohoto zákona tuzemská pojišťovna nebo tuzemská zajišťovna splňuje požadovanou míru solventnosti podle § 76 odst. 1 zákona č. 277/2009 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, ale nemá primární kapitál použitelný ke krytí minimálního kapitálového požadavku podle § 79 zákona č. 277/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, je povinna tento požadavek splnit nejpozději do jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. V případě nesplnění této povinnosti Česká národní banka postupuje podle § 116 zákona č. 277/2009 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

2. Tuzemská pojišťovna nebo tuzemská zajišťovna, která používá pro výpočet kapitálového požadavku úplný nebo částečný interní model, je povinna do dne 31. prosince 2017 při výpočtu minimálního kapitálového požadavku uplatňovat procentní hodnoty podle § 79 odst. 2 zákona č. 277/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, výhradně na solventnostní kapitálový požadavek vypočítaný podle standardního vzorce.

3. Nucená správa zavedená podle zákona č. 277/2009 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, která nebyla do dne nabytí účinnosti tohoto zákona ukončena, se dokončí podle zákona č. 277/2009 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

4. Porušení povinnosti stanovené zákonem č. 277/2009 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje a řízení o uložení opatření k nápravě nebo sankce vedené v souvislosti s tímto porušením se řídí zákonem č. 277/2009 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

5. Řízení o uložení opatření k nápravě zjištěných nedostatků nebo o uložení pokuty, která byla zahájena do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí a opatření k nápravě nebo sankce se uloží podle zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

6. Řízení o udělení povolení a řízení o schválení nebo o udělení předchozího souhlasu zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle zákona č. 277/2009 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

7. Tuzemská pojišťovna, tuzemská zajišťovna, pojišťovna z třetího státu nebo zajišťovna z třetího státu, která přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona požádala Českou národní banku o odnětí povolení k provozování pojišťovací nebo zajišťovací činnosti v celém rozsahu tohoto povolení nebo jí bylo do této doby takové povolení rozhodnutím České národní banky odňato, se řídí zákonem č. 277/2009 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

CELEX 32009L0138, 32014L0051

8. Pokud pojišťovna nebo zajišťovna podle bodu 7 nevstoupila do likvidace do dne 31. prosince 2018, řídí se ode dne 1. ledna 2019 zákonem č. 277/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

CELEX 32009L0138, 32014L0051

9. Česká národní banka může rozhodnout o zkrácení doby podle bodu 8, pokud je to nezbytné k zabezpečení splnitelnosti závazků takové pojišťovny nebo zajišťovny.

CELEX 32009L0138, 32014L0051

10. Po dobu, po kterou se pojišťovna nebo zajišťovna podle bodu 7 řídí ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona zákonem č. 277/2009 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nesmí uzavírat nové pojistné nebo zajišťovací smlouvy a rozšiřovat již převzaté závazky.

CELEX 32009L0138, 32014L0051

11. Body 7 až 10 se vztahují pouze na pojišťovnu nebo zajišťovnu, která

1. není součástí skupiny, nebo je součástí takové skupiny, ve které všechny pojišťovny a zajišťovny do dne nabytí účinnosti tohoto zákona přestaly uzavírat pojistné nebo zajišťovací smlouvy,

2. je v likvidaci a ze zprávy likvidátora o průběhu likvidace, její účetní závěrky ani z jiných výkazů a dokladů podle § 124 odst. 3 zákona č. 277/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, předkládaných České národní bance nevyplývá nebezpečí ohrožení splnitelnosti jejích závazků, nebo

3. požádala o odnětí povolení podle bodu 7.

CELEX 32009L0138, 32014L0051

12. Česká národní banka uveřejňuje seznam pojišťoven a zajišťoven podle bodu 7, který poskytuje dohledovým orgánům ostatních členských států.

CELEX 32009L0138, 32014L0051

13. Po dobu 10 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona se do

a) třídy 1 podle § 68 zákona č. 277/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, zahrnují položky primárního kapitálu, které

1. byly emitovány přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo přímo použitelného předpisu Evropské unie, podle toho, který z těchto dnů nastane dříve,

2. lze podle zákona č. 277/2009 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zahrnout do položek výpočtu disponibilní míry solventnosti, nejvýše však do 50 % požadované míry solventnosti, nebo

3. by podle § 68 zákona č. 277/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nebyly zařazeny do třídy 1 nebo 2, a

b) třídy 2 podle § 68 zákona č. 277/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, zahrnují položky primárního kapitálu, které

1. byly emitovány přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo přímo použitelného předpisu Evropské unie, podle toho, který z těchto dnů nastane dříve, nebo

2. lze podle dosavadní právní úpravy zahrnout do položek výpočtu disponibilní míry solventnosti, nejvýše však do 25 % požadované míry solventnosti.

CELEX 32009L0138, 32014L0051

14. Požadavky přímo použitelného předpisu Evropské unie podle § 60 odst. 2 zákona č. 277/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, které se týkají investování do obchodovatelných cenných papírů nebo jiných finančních nástrojů založených na sekuritizaci úvěrů, se vztahují na pojišťovnu a zajišťovnu, která investuje do těchto nástrojů vydaných přede dnem 1. ledna 2011, pokud nové podkladové expozice byly přidány nebo nahrazeny po dni 31. prosince 2014.

CELEX 32009L0138, 32014L0051

15. Pokud tuzemská pojišťovna, tuzemská zajišťovna, pojišťovna z třetího státu nebo zajišťovna z třetího státu splňuje ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona požadavky podle § 76 až 79 zákona č. 277/2009 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, avšak nesplní solventnostní kapitálový požadavek podle tohoto zákona do dne 31. prosince 2016, předloží do konce měsíce ledna 2017 České národní bance k informaci zprávu o postupu k dosažení úrovně použitelného kapitálu k plnění solventnostního kapitálového požadavku podle § 73 zákona č. 277/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo ke snížení svého rizikového profilu, aby zajistila soulad s tímto požadavkem nejpozději do dne 31. prosince 2017. Až do splnění tohoto požadavku předkládá každé 3 měsíce České národní bance zprávu o přijatých opatřeních a o postupu pro dosažení úrovně použitelného kapitálu nebo ke snížení rizikového profilu za účelem zajištění souladu se solventnostním kapitálovým požadavkem. Pokud z této zprávy nebo z jiného zjištění České národní banky vyplývá, že situace nevede k dosažení daného souladu, přijme Česká národní banka opatření podle § 98 zákona č. 277/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

CELEX 32009L0138, 32014L0051

16. Má-li tuzemská pojišťovna nebo tuzemská zajišťovna i poslední osobu držící účast na úrovni Evropské unie podle § 88 odst. 5 zákona č. 277/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, sídlo v České republice a tvoří-li tyto osoby část skupiny, která má podstatně odlišný rizikový profil od zbytku skupiny, může tato poslední osoba držící účast v České republice až do dne 31. března 2022 požádat Českou národní banku o odsouhlasení použití skupinového interního modelu podle § 90a zákona č. 277/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, vůči této části skupiny.

CELEX 32009L0138, 32014L0051

17. Body 13 až 15, 18 až 23 a § 136a odst. 3 zákona č. 277/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí obdobně na úrovni skupiny podle § 87 odst. 1 zákona č. 277/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Bod 15 také v případě, že pojišťovny a zajišťovny držící účast podle § podle § 3 odst. 6 písm. d) zákona č. 277/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo pojišťovny a zajišťovny ve skupině dodržují upravenou míru solventnosti podle § 79 zákona č. 277/2009 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, avšak nedodržují skupinový solventnostní kapitálový požadavek podle § 89b zákona č. 277/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

CELEX 32009L0138, 32014L0051

18. Pro závazky vyplývající z pojistných a zajišťovacích smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, mimo závazků vyplývajících ze smluv tímto dnem nebo později obnovených nebo prodloužených, a ke kterým byly vytvořeny technické rezervy podle § 65 odst. 4 a 5 zákona č. 277/2009 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, může tuzemská pojišťovna, tuzemská zajišťovna, pojišťovna z třetího státu nebo zajišťovna z třetího státu po předchozím souhlasu České národní banky při stanovení bezrizikové výnosové křivky podle § 54a zákona č. 277/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, použít úpravu bezrizikové výnosové křivky, která se počítá pro každou měnu závazku jako rozdíl

a) výše použité technické úrokové míry podle § 65 odst. 4 a 5 zákona č. 277/2009 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platné ke dni 31. prosince 2015 a

b) roční efektivní úrokové míry vyjádřené jednou diskontní sazbou, jejíž použití na portfolio závazků přípustných pro tuto úpravu vede k hodnotě, která je rovna hodnotě nejlepšího odhadu portfolia těchto závazků vypočtené v souladu s § 53 zákona č. 277/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

19. Pro rok 2016 činí úprava bezrizikové výnosové křivky 100 % rozdílu podle bodu 18 písm. a) a b). Na konci každého následujícího roku se úprava lineárně snižuje tak, aby ke dni 1. ledna 2032 dosáhla 0 %. Jestliže tuzemská pojišťovna, tuzemská zajišťovna, pojišťovna z třetího státu nebo zajišťovna z třetího státu využívá úpravu podle § 54c až 54d zákona č. 277/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, příslušná bezriziková výnosová křivka podle bodu 18 písm. b) zahrnuje i tuto úpravu.

CELEX 32009L0138, 32014L0051

20. Pokud tuzemská pojišťovna, tuzemská zajišťovna, pojišťovna z třetího státu nebo zajišťovna z třetího státu postupuje podle bodů 18 a 19, pak v případě závazků, na které se tento postup vztahuje,

a) nepoužije § 54b zákona č. 277/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona,

b) nezahrnuje tyto závazky do výpočtu úpravy podle § 54c a 54d zákona č. 277/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona,

c) nepostupuje podle bodu 23 a

d) ve své zprávě podle § 82 odst. 3 zákona č. 277/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, uvede, že používá přechodné ustanovení pro bezrizikovou výnosovou křivku podle bodů 18 a 19, a kvantifikaci dopadu při neaplikování tohoto přechodného opatření na její finanční pozici.

CELEX 32009L0138, 32014L0051

21. Tuzemská pojišťovna, tuzemská zajišťovna, pojišťovna z třetího státu nebo zajišťovna z třetího státu, která ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona neplní výši technických rezerv podle § 52 zákona č. 277/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, může po předchozím souhlasu České národní banky použít přechodné snížení technických rezerv. Toto snížení se použije na úrovni rizikově homogenních skupin podle § 56 odst. 1 zákona č. 277/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Snížení odpovídá rozdílu výše technických rezerv podle § 52 zákona č. 277/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, od kterých se odečte výše vymahatelných částek ze sjednaného zajištění včetně pohledávek za zajišťovacími účelovými osobami, a výše technických rezerv vypočtené podle dosavadní právní úpravy, od kterých se odečte výše vymahatelných částek ze sjednaného zajištění; pokud pojišťovna nebo zajišťovna postupuje ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona podle § 54c a 54d zákona č. 277/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, výše technických rezerv podle § 52 zákona č. 277/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se vypočítá za použití koeficientu volatility k bezrizikové výnosové křivce. Pro rok 2016 je snížení rovno 100 % takto vypočteného rozdílu a na konci každého následujícího roku se snižuje tak, aby ke dni 1. ledna 2032 dosáhlo 0 %.

CELEX 32009L0138, 32014L0051

22. Česká národní banka může požadovat přepočítání částek podle bodu 21 každých 24 měsíců. Pokud se rizikový profil tuzemské pojišťovny, tuzemské zajišťovny, pojišťovny z třetího státu nebo zajišťovny z třetího státu podstatně změnil, může toto přepočítání požadovat i častěji. Výši odečitatelné částky může Česká národní banka upravit, jestliže by snížení podle bodu 21 mohlo vést k poklesu požadavků na finanční zdroje v porovnávání s požadavky podle § 51 až 79 zákona č. 277/2009 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

CELEX 32009L0138, 32014L0051

23. Pokud tuzemská pojišťovna, tuzemská zajišťovna, pojišťovna z třetího státu nebo zajišťovna z třetího státu postupuje podle bodu 21,

a) nepostupuje podle bodů 18 a 19,

b) a jestliže by bez použití odpočtu nesplnila solventnostní kapitálový požadavek podle § 73 zákona č. 277/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, předloží České národní bance nejpozději do 31. března následujícího kalendářního roku zprávu s uvedením opatření, která byla v předcházejícím kalendářním roce přijata za účelem dosažení úrovně použitelného kapitálu nebo snížení jejího rizikového profilu k obnovení souladu se solventnostním kapitálovým požadavkem podle § 73 zákona č. 277/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a

c) ve své zprávě podle § 82 odst. 3 zákona č. 277/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, uvede, že používá přechodné ustanovení podle bodu 21, a kvantifikaci dopadu při neaplikování přechodného opatření na její finanční pozici.

CELEX 32009L0138, 32014L0051

24. Tuzemská pojišťovna, tuzemská zajišťovna, pojišťovna z třetího státu nebo zajišťovna z třetího státu, která postupuje podle bodů 18 až 23 informuje bez zbytečného odkladu Českou národní banku, že bez použití tohoto postupu by nesplňovala solventnostní kapitálový požadavek podle § 73 zákona č. 277/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Do 2 měsíců ode dne takového zjištění České národní bance předloží plán opatření směřujících k dosažení úrovně použitelného kapitálu nebo ke snížení rizikového profilu s cílem zajištění souladu se solventnostním kapitálovým požadavkem podle § 73 zákona č. 277/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nejpozději k poslednímu dni přechodného období podle bodů 19 a 21, během kterého lze tento plán aktualizovat.

CELEX 32009L0138, 32014L0051

25. Pojišťovna a zajišťovna podle bodu 24 předloží České národní bance nejpozději do 31. března následujícího kalendářního roku zprávu s uvedením opatření, která byla v předcházejícím kalendářním roce přijata za účelem zajištění souladu se solventnostním kapitálovým požadavkem podle § 73 zákona č. 277/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nejpozději v poslední den přechodného období podle bodů 19 a 21. Česká národní banka svůj souhlas s použitím postupu podle bodů 18 až 23 zruší, pokud ze zprávy nebo jiných zjištění vyplývá, že dosažení souladu se solventnostním kapitálovým požadavkem nejpozději k poslednímu dni přechodného období je nereálné.

CELEX 32009L0138, 32014L0051

26. Vlastní posuzování rizik a solventnosti podle § 7c odst. 1 písm. b) zákona č. 277/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, tuzemská pojišťovna, tuzemská zajišťovna, pojišťovna z třetího státu nebo zajišťovna z třetího státu provede jak bez, tak se zohledněním postupu podle bodů 18 až 23. Pokud Česká národní banka dojde k závěru, že se rizikový profil dané pojišťovny nebo zajišťovny významně odchyluje od předpokladů, na nichž jsou přechodná opatření podle bodů 18 až 23 založena, postupuje podle § 95a zákona č. 277/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

27. Česká národní banka během přechodného období podle bodů 19 a 21 informuje každoročně Evropský orgán dohledu o

a) počtu pojišťoven a zajišťoven používajících postup podle bodů 18 až 22,

b) vlivu použití postupu podle bodů 18 až 22 na finanční pozici pojišťoven a zajišťoven, a to jak na národní úrovni, tak i anonymně na úrovni pojišťovny nebo zajišťovny, a

c) případech, kdy pojišťovny nebo zajišťovny postupují podle bodů 18 až 22, a zda jsou v souladu s plány k dosažení úrovně použitelného kapitálu nebo ke snížení rizikového profilu s cílem zajištění souladu se solventnostním kapitálovým požadavkem a o výhledech na snížení závislosti na přechodných opatřeních podle bodu 24, včetně opatření podle bodu 25, která byla přijata nebo se očekává, že budou přijata pojišťovnami a zajišťovnami a Českou národní bankou, zohledňující regulatorní prostředí České republiky.

CELEX 32009L0138, 32014L0051

Čl. III

Zrušovací ustanovení

Zrušuje se:

1. Vyhláška č. 433/2009 Sb., o způsobu předkládání, formě a náležitostech výkazů pojišťovny a zajišťovny.

2. Vyhláška č. 434/2009 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o pojišťovnictví.

3. Vyhláška č. 359/2010 Sb., kterou se mění vyhláška č. 433/2009 Sb., o způsobu předkládání, formě a náležitostech výkazů pojišťovny a zajišťovny.

4. Vyhláška č. 424/2012 Sb., kterou se mění vyhláška č. 433/2009 Sb., o způsobu předkládání, formě a náležitostech výkazů pojišťovny a zajišťovny, ve znění vyhlášky č. 359/2010 Sb.

5. Vyhláška č. 326/2013 Sb., kterou se mění vyhláška č. 434/2009 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o pojišťovnictví.

ČÁST DRUHÁ

Změna zákona o živnostenském podnikání

Čl. IV

V § 3 odst. 3 písm. a) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění zákona č. 591/1992 Sb., zákona č. 600/1992 Sb., zákona č. 273/1993 Sb., zákona č. 303/1993 Sb., zákona č. 38/1994 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 200/1994 Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 286/1995 Sb., zákona č. 147/1996 Sb., zákona č. 19/1997 Sb., zákona č. 49/1997 Sb., zákona č. 79/1997 Sb., zákona č. 217/1997 Sb., zákona č. 280/1997 Sb., zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 157/1998 Sb., zákona č. 356/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 363/1999 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č. 122/2000 Sb., zákona č. 123/2000 Sb., zákona č. 124/2000 Sb., zákona č. 151/2000 Sb., zákona č. 158/2000 Sb., zákona č. 247/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 362/2000 Sb., zákona č. 409/2000 Sb., zákona č. 458/2000 Sb., zákona č. 100/2001 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 256/2001 Sb., zákona č. 274/2001 Sb., zákona č. 477/2001 Sb., zákona č. 281/2002 Sb., zákona č. 162/2003 Sb., zákona č. 224/2003 Sb., zákona č. 228/2003 Sb., zákona č. 354/2003 Sb., zákona č. 438/2003 Sb., zákona č. 38/2004 Sb., zákona č. 167/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 499/2004 Sb., zákona č. 127/2005 Sb., zákona č. 215/2005 Sb., zákona č. 253/2005 Sb., zákona č. 62/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 130/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 230/2008 Sb., zákona č. 254/2008 Sb., zákona č. 285/2008 Sb., zákona č. 155/2010 Sb., zákona č. 160/2010 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 428/2011 Sb., zákona č. 53/2012 Sb., zákona č. 167/2012 Sb., zákona č. 199/2012 Sb., zákona č. 201/2012 Sb., zákona č. 202/2012 Sb., zákona č. 221/2012 Sb., zákona č. 407/2012 Sb., zákona č. 241/2013 Sb., zákona č. 279/2013 Sb., zákona č. 303/2013 Sb., a zákona č. 127/2014 Sb., se slova „událostí a odpovědných pojistných matematiků¹²⁾ nahrazují slovem „událostí“.

ČÁST TŘETÍ

Změna zákona o rezervách pro zajištění základu daně z příjmů

Čl. V

V § 6 zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění zákona č. 244/1994 Sb., zákona č. 363/1999 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb. a zákona č. 278/2009 Sb., odstavec 1 zní:

„(1) Rezervou v pojišťovnictví, která je výdajem (nákladem) na dosažení, zajištění a udržení příjmů, je technická rezerva s výjimkou jiné technické rezervy vytvořená podle právních předpisů upravujících účetnictví ve výši, ve které je zaúčtována podle těchto právních předpisů.“.

Čl. VI

Přechodné ustanovení

Pro daňové povinnosti u daní z příjmů za zdaňovací období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a za zdaňovací období, které započalo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro práva a povinnosti s nimi souvisejícími, se použije § 6 odst. 1 zákona č. 593/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

ČÁST ČTVRTÁ

Změna zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla

Čl. VII

Zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., zákona č. 56/2001 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 47/2004 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 137/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 278/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 18/2012 Sb., zákona č. 160/2013 Sb., zákona č. 239/2013 Sb. a zákona č. 303/2013 Sb., se mění takto:

1. V § 3b odst. 1 se za slovo „pojistného“ vkládají slova „v souladu s podmínkami stanovenými zákonem upravujícím pojišťovnictví“ a slova „, a to zejména dostatečnou tvorbou aktiv, jejichž zdrojem jsou technické rezervy podle zákona upravujícího pojišťovnictví^11a)“ se zrušují.

Poznámka pod čarou č. 11a se zrušuje.

2. V § 3b odst. 2 se slova „, a potvrzení odpovědného pojistného matematika^11b) o správnosti způsobu stanovení výše pojistného“ zrušují.

Poznámka pod čarou č. 11b se zrušuje.

3. V § 6 odst. 2 se na začátek písmene b) vkládají slova „účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a“.

4. V § 6 odst. 3 se slova „Újma podle odstavce 2 písm. a) až c) se nahradí“ nahrazují slovy „Nebylo-li ujednáno jinak, poskytne pojistitel plnění v rozsahu a ve výši podle odstavce 2“.

5. V § 9 se doplňuje odstavec 6, který zní:

„(6) Šetření podle odstavce 3 nelze podmiňovat ukončením řízení podle odstavce 5, jehož předmětem není rozhodnutí o náhradě újmy. Tím není dotčeno ustanovení odstavce 2.“.

6. V § 9b odst. 6 se slova „§ 18 odst. 9“ nahrazují slovy „§ 18 odst. 10“.

7. § 10 včetně nadpisu zní:

㤠10

Právo pojistitele na úhradu vyplacené částky

(1) Pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný

a) újmu způsobil úmyslně,

b) bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích sepsat společný záznam o dopravní nehodě nebo ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 tohoto zákona nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění,

c) bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody,

d) způsobil újmu provozem vozidla, které použil neoprávněně,

e) bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle § 8 odst. 1 až 3 a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3,

f) bez zřetele hodného důvodu jako řidič vozidla odmítl podrobit se na výzvu příslušníka Policie České republiky zkoušce na přítomnost alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo,

g) řídil vozidlo a nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění, s výjimkou řízení vozidla osobou, která se učí vozidlo řídit nebo skládá zkoušku z řízení vozidla, a to vždy pouze pod dohledem oprávněného učitele nebo řidiče cvičitele individuálního výcviku,

h) řídil vozidlo v době, kdy mu byl uložen zákaz činnosti řídit vozidlo,

i) řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo, nebo

j) předal řízení vozidla osobě uvedené v písmenech g) h), i).

(2) Pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný porušil základní povinnost týkající se provozu na pozemních komunikacích tím, že provozoval vozidlo

a) které svojí konstrukcí nebo technickým stavem neodpovídá požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, obsluhujících osob, přepravovaných osob a věcí, nebo

b) jehož technická způsobilost k provozu vozidla nebyla schválena,

a toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem újmy, kterou je pojištěný povinen nahradit.

(3) Provozovatel vozidla odpovídá společně a nerozdílně s osobou podle odstavce 1 za pohledávku pojistitele na náhradu částky vyplacené podle odstavce 1 písm. g), h), i) a j) neprokáže-li, že nemohl jednání této osoby ovlivnit.

(4) Pojistitel má proti pojistníkovi právo na úhradu částky, kterou vyplatil z důvodu újmy způsobené provozem vozidla, jestliže její příčinou byla skutečnost, kterou pro vědomě nepravdivé nebo neúplné odpovědi nemohl pojistitel zjistit při sjednávání pojištění a která byla pro uzavření pojistné smlouvy podstatná.

(5) Porušil-li pojištěný některou z povinností uvedených v § 8 odst. 1 až 3, je pojistitel oprávněn na něm požadovat úhradu nákladů spojených s šetřením pojistné události nebo jiných nákladů vyvolaných porušením těchto povinností. Tím není dotčeno právo pojistitele na úhradu vyplacené částky podle odstavce 1 písm. e).

(6) Součet požadovaných náhrad podle odstavců 1 až 5 nesmí být vyšší než plnění vyplacené pojistitelem v důsledku škodné události, se kterou toto právo pojistitele souvisí.“.

8. V § 16b odst. 4 se na konci textu věty první doplňují slova „, v hlavním městě Praze její městská část“.

9. V § 16b odst. 4 se slova „písm. c)“ nahrazují slovy „písm. b)“

10. V § 18 odst. 1 se věta třetí nahrazuje větou „Na činnost Kanceláře se přiměřeně použijí ustanovení zákona upravujícího pojišťovnictví.“.

11. V § 18 odst. 2 písm. b) se slovo „provozuje“ nahrazuje slovem „sjednává“ a za slovy „pojištění a“ se vkládá slovo „provozuje“.

12. V § 18 odstavec 6 zní:

„(6) Člen Kanceláře ručí za její dluhy, ke kterým nemá Kancelář vytvořena odpovídající aktiva, a to ve stejném poměru, v jakém je jeho podíl na celkové výši příspěvků všech členů Kanceláře. Údaje o svých aktivech a pasivech poskytuje Kancelář jejím členům a České národní bance.“.

13. V § 18 se za odstavec 6 vkládá nový odstavec 7, který zní:

„(7) Člen Kanceláře zohlední ve vlastním výpočtu solventnostního kapitálového požadavku podle zákona upravujícího pojišťovnictví riziko změny výše záruky podle odstavce 6. Za tím účelem Kancelář ohodnocuje podle zákona upravujícího pojišťovnictví veškerá rizika, kterým je vystavena, a tento výpočet poskytuje členům Kanceláře a České národní bance.“

Dosavadní odstavce 7 až 10 se označují jako odstavce 8 až 11.

14. V § 18 odst. 11 se věty první a druhá zrušují.

15. V § 18 se doplňuje odstavec 12, který zní:

„(12) K plnění úkolů podle tohoto zákona využívá Kancelář údaje ze základního registru obyvatel, údaje z informačního systému evidence obyvatel a údaje z informačního systému cizinců v rozsahu a za podmínek podle zákona upravujícího pojišťovnictví obdobně jako pojišťovna.“.

16. V § 25 odst. 1 se slova „Činnost Kanceláře podle § 18 odst. 2 písm. a), b), d) a f)“ nahrazují slovy „Správa garančního fondu podle § 18 odst. 2 písm. a) a další činnosti Kanceláře podle § 18 odst. 2 písm. b), d) a f) a odst. 6, 7, 9 a 11“.

17. V § 25 odst. 2 větě první se za slovo „opatření k“ vkládají slova „nápravě za účelem“.

18. V § 25 odst. 2 větě druhé se za slova „uložená opatření“ vkládají slova „k nápravě“.

19. V § 26 odst. 2 se na konci textu věty první doplňují slova „, nebo odkazovník“.

20. V § 26 se doplňuje odstavec 3, který zní:

„(3) Je-li vozidlo vyčleněno z vlastnictví do svěřenského fondu, plní povinnosti podle tohoto zákona svěřenský správce.“.

ČÁST PÁTÁ

Změna zákona o finančních konglomerátech

Čl. VIII

Zákon č. 377/2005 Sb., o finančních konglomerátech, ve znění zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 230/2006 Sb., zákona č. 138/2006 Sb., zákona č. 278/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 139/2011 Sb., zákona č. 89/2012 Sb., zákona č. 91/2012 Sb., zákona č. 37/2012 Sb., zákona č. 228/2013 Sb., zákona č. 241/2013 Sb. a zákona č. 135/2014 Sb., se mění takto:

1. V § 5 odst. 2 písm. b) se slova „požadované míry solventnosti“ nahrazují slovy „solventnostních kapitálových požadavků“.

2. V § 20 odst. 1 se slova „požadovanou míru solventnosti“ nahrazují slovy „solventnostní kapitálový požadavek“.

ČÁST ŠESTÁ

Změna zákona o činnosti institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění

Čl. IX

Zákon č. 340/2006 Sb., o činnosti institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění, ve znění zákona č. 248/2008 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 260/2011 Sb., zákona č. 241/2013 Sb. a zákona č. 336/2014 Sb., se mění takto:

1. V § 10a odst. 3 se ve větě první slova „mají odborné vzdělání a praxi nezbytnou pro řízení instituce“ nahrazují slovem „způsobilé“.

CELEX 32009L0138

2. V § 10a odst. 3 se ve větě třetí slova „, dosaženého odborného vzdělání a požadované praxe“ nahrazují slovy „a způsobilosti“.

CELEX 32009L0138

3. V § 10d odst. 3 se věta druhá zrušuje.

4. V § 10d odst. 4 písm. b) se slova „odpovídají maximální technické úrokové míře stanovené Českou národní bankou podle zákona upravujícího pojišťovnictví“ nahrazují slovy „musí být stanoveny reálně“.

CELEX 32009L0138

5. V § 10e odstavec 2 zní:

„(2) Pro účely výpočtu minimální částky dodatečných aktiv podle odstavce 1 se použijí solventnostní pravidla podle § 10ga až § 10gd.“.

CELEX 32009L0138

6. Za § 10g se vkládají nové § 10ga až 10ge, které včetně nadpisů znějí:

„Solventnostní pravidla

§ 10ga

(1) Instituce se sídlem v České republice podle § 10e odst. 1 trvale udržuje disponibilní míru solventnosti nejméně ve výši požadované míry solventnosti, a to s ohledem na celý rozsah své činnosti.

(2) Disponibilní míra solventnosti zahrnuje aktiva instituce se sídlem v České republice očištěná od všech předvídatelných závazků po odečtení položek nehmotného majetku včetně

1. splaceného základního kapitálu,

2. aktiv neurčených k vyrovnání přijatých závazků,

3. zisku nebo ztráty po odečtení splatných dividend a

4. rezervy zisku obsažené v rozvaze pro krytí případných ztrát, které nebyly určeny k rozdělení členům nebo oprávněným osobám.

(3) Disponibilní míra solventnosti se snižuje o částku vlastních akcií přímo držených institucí se sídlem v České republice.

(4) Dohledový orgán může na základě žádosti instituce se sídlem v České republice rozhodnout, že disponibilní míra solventnosti zahrnuje také

a) rozdíl mezi nezillmerizovanou nebo částečně zillmerizovanou technickou rezervou a technickou rezervou zillmerizovanou podílem rovnajícím se akviziční přirážce obsažené v pojistném, pokud se metoda zillmerizace nepoužívá, nebo pokud se používá a je nižší než akviziční přirážka obsažená v pojistném; takto vypočtená hodnota nesmí převýšit 3,5 % součtu rozdílů mezi pojistnými částkami životních pojištění a zaměstnaneckého penzijního pojištění a technickými rezervami pro všechna pojištění, pro která je metoda zillmerizace možná, přičemž rozdíl se sníží o částku všech neodepsaných pořizovacích nákladů zahrnutých do aktiv,

b) skryté čisté rezervy vzniklé z ocenění aktiv, nemají-li výjimečnou povahu, nebo

c) jednu polovinu nesplaceného základního kapitálu, pokud splacená část základního kapitálu dosáhne 25 % tohoto základního kapitálu, a to až do 50 % disponibilní míry solventnosti nebo požadované míry solventnosti podle § 10gb, podle toho, která hodnota je nižší.

(5) K žádosti podle odstavce 4 instituce se sídlem v České republice přiloží doklady prokazující splnění podmínek podle odstavce 4.

§ 10gb

1. Požadovaná míra solventnosti se rovná součtu položek

1. 4 % technických rezerv vztahujících se k závazkům z provozovaného zaměstnaneckého penzijního pojištění, převzatému zajištění nebo postoupenému zajištění vynásobených poměrem celkových technických rezerv očištěných od zajistných cesí k hrubým celkovým technickým rezervám, nejméně však 85 % hodnoty za předchozí účetní období, a

2. v případě pojistných smluv, u nichž riziková pojistná částka není záporné číslo, 0,3 % této pojistné částky vynásobené poměrem, který nesmí být nižší než 50 % za předchozí účetní období, celkové rizikové pojistné částky, kterou si instituce se sídlem v České republice ponechala k tíži, po odečtení zajistných cesí a retrocesí, k celkové rizikové pojistné částce včetně zajištění; pro krátkodobá pojištění pro případ smrti s pojistnou dobou nejvýše 3 roky se použije 0,1 % z uvedené pojistné částky a 0,15 % v případě pojistné doby delší než 3 roky, ale kratší než 5 let.

2. U operací umořování kapitálu podle části A bodu VI přílohy č. 1 k zákonu č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů, se požadovaná míra solventnosti rovná 4 % technických rezerv vypočtených podle odstavce 1 písm. a).

3. U operací podle bodu V přílohy č. 2 k zákonu č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů, se požadovaná míra solventnosti rovná 1 % aktiv.

4. U pojištění podle části A bodu III a u operací podle části A bodů VII a VIII přílohy č. 1 k zákonu č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů, se požadovaná míra solventnosti rovná součtu následujících položek

1. v rozsahu, v jakém instituce se sídlem v České republice nese investiční riziko, podílu ve výši 4 % technických rezerv vypočtených podle odstavce 1 písm. a),

2. v rozsahu, v jakém instituce se sídlem v České republice nenese investiční riziko, ale příděl zdrojů na náklady řízení je pevně stanoven na dobu delší než 5 let, podílu 1 % technických rezerv vypočtených podle odstavce 1 písm. a),

3. v rozsahu, v jakém instituce se sídlem v České republice nenese investiční riziko a příděl zdrojů na náklady řízení není pevně stanoven na dobu delší než 5 let, částky odpovídající 25 % čistých správních nákladů v předchozím účetním období týkajících se této činnosti, a

4. v rozsahu, v jakém instituce se sídlem v České republice kryje riziko smrti, podílu 0,3 % rizikové pojistné částky vypočtené podle odstavce 1 písm. b).

§ 10gc

1. U doplňkových pojištění podle části A bodu I písm. c) přílohy č. 1 k zákonu č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů, se požadovaná míra solventnosti stanoví na základě celoroční výše pojistného nebo příspěvků, nebo na základě průměrné výše pojistných plnění za poslední 3 účetní období.

2. Výše požadované míry solventnosti se rovná vyššímu z výsledků uvedených v odstavcích 3 a 4.

3. Základ pojistného se vypočítá s použitím vyšší částky z hrubého předepsaného pojistného nebo příspěvků a hrubého přijatého pojistného nebo příspěvků. K součtu splatného pojistného nebo příspěvků v přímém pojištění v předchozím účetním období, včetně plateb souvisejících s pojistným nebo příspěvky, se přičte celková částka přijatého zajistného v předchozím účetním období. Od tohoto součtu se odečte celková částka pojistného nebo příspěvků stornovaných v předchozím účetním období a celková částka daní a poplatků spojených s pojistným nebo s příspěvky zahrnutými do uvedeného součtu. Takto vypočítaná částka se rozdělí tak, aby první část činila 50 000 000 EUR a druhá zbytek, přičemž 18 % první části a 16 % druhé části se sečtou. Tento součet se vynásobí poměrem existujícím za předchozí 3 účetní období mezi částkou pojistných plnění, kterou nese instituce se sídlem v České republice, po odečtení úhrad za zajištění, a celkovou výší pojistných plnění. Tento poměr nesmí být nižší než 50 %.

4. Základ pojistného plnění se vypočítá tak, že se sečtou částky vyplacených pojistných plnění z přímého pojištění, bez odečtení pojistných plnění uhrazených zajišťovně nebo retrocesionáři, za období podle odstavce 1. K tomuto součtu se přičte částka pojistných plnění z převzatého zajištění nebo z retrocesí za stejné účetní období a částka rezerv na nevyplacená pojistná plnění vytvořená na konci předchozího účetního období jak pro přímé pojištění, tak pro převzaté zajištění. Od tohoto součtu se odečte částka příjmů z regresů během období uvedených v odstavci 1. Od zbývající částky se odečte částka rezerv na nevyřízené pojistné události vytvořená na počátku druhého účetního období předcházejícího poslednímu účetně uzavřenému účetnímu období jak z přímého pojištění, tak z převzatého zajištění. Jedna třetina takto získané částky se rozdělí tak, aby první část činila 35 000 000 EUR a druhá část zbytek, přičemž 26 % první části a 23 % druhé části se sečtou. Tento součet se vynásobí poměrem existujícím za předchozí 3 účetní období mezi částkou pojistných plnění, kterou nese instituce se sídlem v České republice, po odečtení úhrad za zajištění, a celkovou výší pojistných plnění. Tento poměr nesmí být nižší než 50 %.

5. Je-li požadovaná míra solventnosti vypočítaná podle odstavců 2 až 4 nižší než požadovaná míra solventnosti v předchozím roce, požadovaná míra solventnosti se rovná alespoň požadované míře solventnosti v předchozím roce vynásobené poměrem částky technických rezerv na nevyřízené pojistné události na konci předchozího účetního období a částky technických rezerv na nevyřízení pojistné události na počátku předchozího účetního období. V těchto výpočtech se technické rezervy vypočítají bez zohlednění zajištění, poměr však nesmí být vyšší než 1.

§ 10gd

Garanční fond

(1) Jedna třetina požadované míry solventnosti podle § 10gb a § 10gc představuje garanční fond. Tento fond se skládá z položek podle § 10ga odst. 2, se souhlasem dohledového orgánu také z položek podle § 10ga odst. 4 písm. b).

(2) Garanční fond nesmí být nižší než 3 000 000 EUR.

(3) Částka podle odstavce 2 podléhá přezkumu s ohledem na změny evropského indexu spotřebitelských cen zveřejňovaného Eurostatem. Změna částky vyjádřená v tomto zákoně v eurech se použije nejpozději dnem, ke kterému uplyne 12 měsíců ode dne jejího zveřejnění Evropskou komisí v Úředním věstníku Evropské unie.

§ 10ge

Přepočet částek

Částka vyjádřená v tomto zákoně v eurech se v období ode dne 31. prosince do dne 30. prosince následujícího kalendářního roku přepočítává na částku v českých korunách kurzem devizového trhu, který Česká národní banka vyhlásila jako poslední v říjnu roku, v němž toto období začíná.“.

CELEX 32009L0138

ČÁST SEDMÁ

ÚČINNOST

Čl. X

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2016, s výjimkou ustanovení

1. čl. I bodu 147, pokud jde o § 50a odst. 2, bodu 148, pokud jde o § 54b odst. 1, § 64 odst. 1, § 69 odst. 2, § 74 odst. 6, § 77 odst. 1 až 3 a bodu 149 § 89f odst. 3, § 90a odst. 1, § 87 až 89a, § 92d až 92f a čl. II bodů 18 až 23, které nabývají účinnosti dnem jeho vyhlášení, a

2. čl. I bodu 149, pokud jde o § 89d odst. 2, § 89e odst. 2, § 91a a § 91b, § 92n odst. 1 a 2 a § 92o a čl. II bodu 16, které nabývají účinnosti dnem 1. července 2015.

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Zvláštní část

K části první:

K Čl. I

K bodu 1, 21, 23, 26, 31, 39, 80, 87, 95, 101, 128, 140: Jedná se o formulační úpravy zpřesňující text.

K bodu 2: Úpravou poznámky pod čarou se plní povinnost stanovená právem EU i legislativními pravidly uvést v právním předpisu výčet právních aktů Evropské unie, které jsou implementovány daným zákonem.

K bodu 3 a 4: Jde o reakci na zákony, kterými se upravuje důchodový systém. Ten je mimo působnost zákona o pojišťovnictví.

K bodu 5, 7, 27, 28, 29, 30, 32, 33, 62, 63: Zpřesňuje se stávající text tak, aby odpovídal právní úpravě EU.

K bodu 6 a 11: Dochází k zpřesnění stávajícího textu tak, aby odpovídal právní úpravě EU. S ohledem na to, že implementovaná směrnice EU v článcích 5 až 10 a 12 ze své působnosti vyjímá některé operace, instituce, pojišťovny a zajišťovny, z nichž řada z nich vykazuje národní specifika jednotlivých členských států EU, bylo využito přímého odkazu na směrnici EU. Již dosavadní zákon přímé odkazy na směrnice EU obsahoval.

K bodu 8: Směrnice Solventnost II ze své působnosti vyjímá zajišťovací činnosti, které provádí nebo plně zaručuje vláda členského státu, která tak jedná z důvodů závažného veřejného zájmu jako poslední instance v zajištění, včetně okolností, kdy tuto její roli vyžaduje taková situace na trhu, v níž nelze získat přiměřené obchodní krytí (čl. 11). Takovou činnost např. vykonává EGAP. Tato změna nemá dopad do současné právní úpravy činnosti EGAP. Současně směrnice nebrání např. zakládání institucí s uvedenou činností pro případy, kdy nelze nebo lze jen obtížně zajistit některá rizika. V případě ČR by vznik takové instituce mohl být použit pro pojištění např. rizika povodní v oblastech, kde nelze získat soukromé pojištění.

K bodu 9: Uvedená směrnice Solventnost II vylučuje ze své působnosti nejen pojišťovny podle § 2 odst. 2, ale i tzv. velmi malé pojišťovny. Ty jsou charakterizovány tím, že po 3 po sobě jdoucích letech jejich

• hrubý roční výnos z předepsaného pojistného nepřesahuje 5 milionů EUR,

• celková hodnota technických rezerv bez částek vymahatelných ze zajišťovacích smluv nepřekročí 25 milionů EUR,

• celková hodnota technických rezerv skupiny bez částek vymahatelných ze zajišťovacích smluv nepřekročí 25 milionů EUR, je-li součástí skupiny,

1. - činnost nezahrnuje pojišťovací nebo zajišťovací činnost v oblasti pojištění odpovědnosti, úvěrů a záruk (kaucí),

2. - činnost nezahrnuje zajišťovací operace, jejichž objem překročí částku 0,5 milionu EUR, pokud jde o hrubý výnos z předepsaného pojistného, nebo 2,5 milionu EUR, pokud jde o hodnotu technických rezerv bez částek vymahatelných ze zajišťovacích smluv, nebo více než 10 % jejich hrubého výnosu z předepsaného pojistného nebo více než 10 % jejich technických rezerv bez částek vymahatelných ze zajišťovacích smluv a od zvláštních účelových jednotek.

Jak je uvedeno v obecné části, předložený návrh nepočítá s využitím vzniku těchto pojišťoven. Všechny pojišťovny, kterým ČNB udělí povolení k provozování činnosti, se tak řídí navrhovaným zákonem. V jiných členských státech mohou vznikat tyto velmi malé pojišťovny a řídit se právní úpravou odlišnou od národní úpravy implementující v daném členském státě směrnici SII, ve znění jejích pozdějších novel. Působnost těchto velmi malých pojišťoven je však teritoriálně omezena na území, na kterém mohou svoji činnost provozovat, a nemohou využívat tzv. jednotného evropského pasu.

Vzhledem k tomu, že předložený návrh nepočítá se vznikem právní úpravy upravující činnost těchto velmi malých pojišťoven, a tedy z definice pojišťovny v navrhovaném § 3 odst. 1 písm. a) nelze tyto velmi malé pojišťovny vyloučit odkazem na český právní předpis, bylo využito odkazu přímo na směrnici EU, která tyto velmi malé pojišťovny definuje (článek 4).

K bodu 10, 12, 13, 14, 15, 22, 38, 49, 102, 114, 133, 139, 142, 288: Mimo formulačních zpřesňujících úprav tak, aby stávající text odpovídal právní úpravě EU, se nově v souladu s požadavky směrnice Solventnost II (čl. 18 odst. 1) a za účelem odstranění implementačních a praktických problému dosavadní právní úpravy, opouští institut tzv. souvisejících činností, který byl v souvislosti s definicí pojišťovací a zajišťovací činnosti matoucí a byl v rozporu s principem jediného povolení pro provozování pojišťovací nebo zajišťovací činností. Příkladmo se pak podává výčet činností, které přímo vyplývají z povolené pojišťovací nebo zajišťovací činnosti. Činnosti, které přímo vyplývají z povolené zajišťovací činnosti, mohou též zahrnovat funkci holdingové společnosti a činnosti související s činnostmi finančního sektoru ve smyslu čl. 2 bodu 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/87/ES ze dne 16. prosince 2002 o doplňkovém dozoru nad úvěrovými institucemi, pojišťovnami a investičními podniky ve finančním konglomerátu. Pojišťovna nebo zajišťovna tak na základě jediného povolení může provozovat pouze pojišťovací nebo zajišťovací činnosti a činnosti z nich přímo vyplývající, s vyloučení všech jiných obchodních činností. V žádném případě se pojišťovnám a zajišťovnám neumožňuje provádění nesouvisejících bankovních a finančních činností. Je pak na pojišťovně nebo zajišťovně, aby dohledovému orgánu prokázala, že činnosti, které provozuje, přímo vyplývají z povolené pojišťovací nebo zajišťovací činnosti. Omezování rozsahu činnosti pojišťovny a zajišťovny souvisí s charakterem její činnosti, kterou je obchod s pojistnými, resp. zajistnými riziky, a je v zájmu ochrany spotřebitele, aby rizikovostí jiných činností nebyla ohrožována splnitelnost závazků vzniklých z pojistných a zajišťovacích smluv. Tato změna byla promítnuta v dalších částech návrhu zákona.

Dále dochází k nahrazení stávajícího termínu finančního umístění jako nakládání s aktivy, jejichž zdrojem jsou technické rezervy, termínem investování, popř. aktiva, neboť nově se nebude regulovat skladba finančního umístění, což bude plně v kompetenci pojišťovny nebo zajišťovny, ale naopak, pojišťovna a zajišťovna bude muset zohlednit rizikovost nakládání se všemi svými aktivy ve svých solventnostních kapitálových požadavcích (zásada „obezřetného jednání“).

Do zákona se vrací definice likvidace pojistných událostí, která je zpřesněna, a to zejména s ohledem na definici pojišťovací činnosti (§ 3 odst. 1 písm. f)) a v návaznosti na větší míru regulace outsourcingu, kdy pojišťovna může využívat např. činnosti samostatných likvidátorů pojistných událostí.

K bodu 16, 99 a 134: Vyjasňuje se, že pojišťovna a zajišťovna ze třetího státu může na území České republiky provozovat svou činnost pouze prostřednictvím své pobočky zapisované do obchodního rejstříku jako odštěpný závod, což odpovídá právní úpravě občasného zákoníku (§ 503). Tím se činí jasný rozdíl oproti širšímu charakteru pobočky, jak jej pojímá směrnice v čl. 13 bod 11 a jak je definovaná dosavadní právní úpravou v § 3 odst. 1 písm. r), tj. nejen jako organizační složku závodu, ale i takové pověření třetí osoby, jako by se jednalo o organizační složku, např. pověření prodejem pojištění v hostitelském členském státě usazeného pojišťovacího zprostředkovatele. Navrhovaná úprava tak požaduje užší pojetí pobočky pouze v případě pojišťovny nebo zajišťovny z třetího státu, což není v rozporu s právem EU, protože se vyžaduje povolení k činnosti, tj. nejedná se o jednotný evropský pas.

K bodu 17, 59, 60, 76, 77, 109, 113, 173: Jde o reakci na změnu v evropské právní úpravě, kdy se přívlastek „příslušný“ používá v případech, kdy se jedná o dohledový orgán s určitým právem nebo povinností související s dohledem nad určitou skupinou, nikoli jako v současnosti, kdy je takto označován každý dohledový orgán domovského členského státu.

K bodu 18: Tímto ustanovením se do katalogu definic doplňuje definice evropského orgánu dohledu, který vznikl na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1094/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropský orgán dohledu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/79/ES.

K bodu 19 a 20: Zrušuje se výklad termínů, které již zákon nepoužívá.

K bodu 24: Jedná se o zpřesnění stávajícího textu tak, aby odpovídal právní úpravě EU a občanskému zákoníku.

K bodu 25, 34 až 36: Doplňovaná písmena implementují definice zaváděné evropskou úpravou. V případě definice „osoby s klíčovou funkcí“ jde o vymezení osob, u kterých jsou podle čl. 42 směrnice pojišťovny a zajišťovny povinny zajistit jejich odpovídající odbornou kvalifikaci, znalosti a zkušenosti pro řádné a obezřetné řízení (způsobilost) a dobrou pověst a čestnost (bezúhonnost). Podle čl. 50 odst. 2 písm. a) směrnice je pak za účelem zajištění důsledné harmonizace EIOPA pověřena vypracováním návrhu regulačních technických norem, ve kterých blíže upřesní požadavky stanovené v článku 42 a činnosti, které jim podléhají. Ty budou přijaty Komisí formou nelegislativních aktů (nařízení). V daném případě je třeba vzít v úvahu vymezení pojmu „funkce“ podle čl. 13 bod 29. směrnice, kdy se jí v rámci řídicího a kontrolního systému rozumí interní kapacita vykonávat praktické úkoly; řídicí a kontrolní systém podle směrnice zahrnuje funkci řízení rizik, funkci zajišťování shody s předpisy, funkci vnitřního auditu a pojistněmatematickou funkci. Protože nelze zaměňovat osobu s klíčovou funkcí s takto definovanou funkcí, ale je třeba ji chápat jako každou osobu, která, ať již v rámci vnitřní struktury nebo vlivu z vnějšku, skutečně řídí danou pojišťovnu nebo zajišťovnu nebo je odpovědná za řádný výkon takto vymezené funkce (činnosti) v rámci řídicího a kontrolního systému nebo jiné funkce (činnosti), kterou lze z hlediska řádného a obezřetného řízení pojišťovny nebo zajišťovny označit za klíčovou, nebyl pojem funkce v rámci řídicího a kontrolního systému z důvodu možných interpretačních problémů do návrhu zákona převzat. Tím spíše, že u pojistněmatické funkce by docházelo ke zmatečné záměně s funkcí v matematice používané pro zobrazení jako předpis, kdy každému prvku z množiny M jednoznačně přiřadí nějaké číslo nebo vektor (hodnotu funkce).

K bodu 37: Jde o zpřesnění odpovídající požadavku směrnice SII, která klade důraz na to, aby pojišťovna nebo zajišťovna měla ve státě, ve kterém je zapsaná do příslušného rejstříku, i své skutečné sídlo a kde má i svůj domovský orgán dohledu. Dle doktríny tzv. „skutečného sídla“ se jedná o sídlo, které je umístěno na adrese, kde společnost reálně sídlí, tedy tam, kde je umístěno vedení společnosti, v místě, kde se zaměstnanci a obchodní partneři mohou s právnickou osobou stýkat. Cílem takové koncepce je zamezení obcházení zákona v situaci, kdy společnost má své sídlo ve státě, ve kterém reálně činnost nevykonává. Celá koncepce dohledu by ztratila svůj význam, pokud by měla být dohlížena „prázdná schránka“.

K bodu 40: Tím, že úprava outsourcingu je přenesena do úpravy řídicího a kontrolního systému dochází k jejímu vypuštění z tohoto paragrafu.

K bodu 41 a 42: Řídicí a kontrolní systém tvoří druhý pilíř nového regulatorního režimu směrnice Solventnost II a má nezastupitelný význam. Některým rizikům je vhodné čelit pouze adekvátními požadavky v oblasti řízení a kontroly namísto kvantitativních požadavků, jakými jsou solventnostní a minimální kapitálový požadavek. K přiměřenému řízení pojišťovny nebo zajišťovny je účinný řídící a kontrolní systém nezbytný. Změny, které novelizace přináší, jsou poměrně rozsáhlé. V předchozím znění zákona byla v textu jen úprava rámce pro řídicí a kontrolní systém a veškeré konkrétní požadavky a způsob prokazování jejich plnění obsahovala vyhláška č. 434/2009 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o pojišťovnictví. S novým regulatorním režimem dojde ke změně za prvé v tom, že úprava se přesouvá na úroveň zákona a bude doplněna pouze textem přímo použitelného předpisu EU. Za druhé, mění se celá filosofie řídicího a kontrolního systému. Zatímco požadavky a kritéria jsou jasně daná, způsob jejich dosažení je již jen na samotné pojišťovně nebo zajišťovně a na její schopnosti prokázat orgánu dohledu, že požadavky na řídicí a kontrolní systém splňuje, tedy že s jeho pomocí je pojišťovna nebo zajišťovna řízena tak, aby byla schopna plnit požadavky právních předpisů.

Základními prvky systému jsou vhodná organizační struktura s určením a oddělením pravomocí, účinné předávání informací a čtyři klíčové činnosti: řízení rizik, zajišťování shody s předpisy, vnitřní audit a pojistněmatematické činnosti. Pojišťovna nebo zajišťovna může označit i jiné své činnosti za klíčové. Směrnice Solventnost II v čl. 13 bodu 29 obsahuje definici funkce, jíž je interní kapacita pojišťovny nebo zajišťovny vykonávat konkrétní úkoly související s řízením a kontrolou, a jako funkci označuje právě řízení rizik, zajišťování shody s předpisy, vnitřní audit a pojistněmatematickou funkci. Aby nedošlo k záměně s definicí osoby s klíčovou funkcí a vzhledem k odlišnému pojetí pojmu funkce v odborném prostředí, kdy zejména u pojistněmatematické funkce by mohlo dojít k záměně s funkcí v oblasti matematiky, nebyl pojem funkce v rámci řídicího a kontrolního systému v návrhu zákona přejat. To nicméně nemá věcný dopad. Určení konkrétní klíčové činnosti nebrání pojišťovně nebo zajišťovně ve svobodném rozhodování, jak tuto činnost organizovat v praxi. V souladu s principem proporcionality, jehož aplikace má zabránit nadměrně zatěžujícím požadavkům, musí být řídicí a kontrolní systém přiměřený povaze, rozsahu a komplexnosti činností pojišťovny nebo zajišťovny. Aby byl však systém soustavně vyhovující, musí být pravidelně přezkoumáván. Nadměrné zátěži pojišťoven a zajišťoven má zabránit i možnost, aby jedna osoba nebo organizační jednotka vykonávala více než jednu činnost, s výjimkou vnitřního auditu, který musí být nezávislý na všech ostatních provozních činnostech.

Je na pojišťovně, resp. zajišťovně, jakým způsobem a v jakých konkrétních dokumentech bude popsáno fungování a způsob využívání řídicího a kontrolního systému. V každém případě musí vytvořit písemnou koncepci, a to při nejmenším pro řízení rizik, vnitřní kontrolu, vnitřní audit a příp. i externí zajištění činností, která musí být pravidelně přezkoumávána. Koncepci schvaluje statutární orgán. Při významných změnách v činnosti nebo v řídicím a kontrolním systému je nutné ji odpovídajícím způsobem upravit. Pojišťovna a zajišťovna musí zajistit soustavné dodržování této koncepce. Pohotovostní plány pojišťovna nebo zajišťovna vypracuje jako součást vhodných opatření k zajištění kontinuity a řádného a obezřetného výkonu svých činností.

Řídicí a kontrolní systém jako celek je rámcem, který má pro pojišťovnu a zajišťovnu znamenat vodítko k zajištění optimálních postupů při jejím řízení. Není cílem, aby pojišťovna a zajišťovna vedle svého stávajícího systému zaváděla procesy, které mají novým regulatorním požadavkům vyhovovat, a systémy řízení tím v podstatě duplikovat. Naopak, klíčová je včasná přeměna dosavadního řídicího a kontrolního systému tak, aby vytvořil pojišťovně nebo zajišťovně podporu při plnění nových požadavků prvního a třetího pilíře. Nový řídicí a kontrolní systém z režimu řady směrnic souhrnně označovaných jako Solventnost I pochopitelně vychází a jeho přínos spočívá ve sjednocení postupů při řízení a kontrole pojišťoven a zajišťoven napříč EU. Proto také jeho implementace podléhá režimu maximální harmonizace. Fungující řídicí a kontrolní systém splňující požadavky režimu Solventnost I dává dobrý předpoklad pro následné plnění požadavků směrnice SII.

Výkon klíčových činností může být prováděn vlastními zaměstnanci nebo tyto činnosti mohou být zajištěny externě, to však jen v mezích navrhovaného zákona. Klíčové činnosti řídicího kontrolního systému (zejm. řízení rizik, kontrola zajišťování shody s předpisy, vnitřní audit a pojistněmatematické činnosti) jsou vnímány jako významné a rozhodující, a proto režim směrnice Solventnost II klade na osoby odpovědné za výkon těchto činností (tj. osoby s klíčovou funkcí) přísné požadavky na způsobilost a důvěryhodnost konkretizované v přímo použitelném předpisu EU. Předchozí schvalování osob není podle nového regulatorního režimu možné, pojišťovna a zajišťovna je odpovědná za to, že osoby s klíčovou funkcí budou splňovat požadavky způsobilosti a důvěryhodnosti. Pojišťovna a zajišťovna je povinna České národní bance bez zbytečného odkladu sdělit veškeré změny osob s klíčovými funkcemi včetně podkladů k posouzení jejich způsobilosti a důvěryhodnosti, popř. ji informovat o tom, že tyto osoby přestaly požadavky způsobilosti a důvěryhodnosti splňovat. Česká národní banka má pak možnost nařídit výměnu těch osob, které tyto podmínky nesplňují.

Řízení rizik je klíčovou činností, jejíž výkon musí být upraven písemnou koncepcí, jejíž součástí musí být plán likvidity v případě použití vyrovnávací úpravy nebo koeficientu volatility. Řízení rizik nesmí být izolovaným procesem vykonávaným čistě formálně a povrchně jen proto, že je vyžadován právními předpisy. Naopak, stejně jako celý řídicí a kontrolní systém, musí být začleněn do organizační struktury tak, aby byl náležitě brán na zřetel v celém rozhodovacím procesu. Základní prvky sytému řízení rizik jsou: strategie řízení rizik, nastavení vhodných procesů k uskutečňování této strategie a mechanismy ohlašování rizik – nejen shromažďování, ale i vyhodnocování informací o rizicích.

Systém řízení rizik se vztahuje nejen na rizika zahrnutá do solventnostního kapitálového požadavku, ale i na všechna ostatní podstatná identifikovatelná rizika, kterým pojišťovna nebo zajišťovna je nebo by mohla být vystavena. Vedle toho spočívá další podstatná role řízení rizik v zavádění a zabezpečování fungování (částečného) interního modelu.

Protože nastavení solventnostního kapitálového požadavku nemusí u každé pojišťovny přesně odpovídat jejímu rizikovému profilu, je nezbytné, aby pojišťovny prováděly vlastní posouzení rizik a solventnosti („Own risk and solvency assessment“ – ORSA) a s jeho pomocí konfrontovaly svůj skutečný rizikový profil a jeho případné odchylky od předpokladů k solventnostnímu kapitálovému požadavku. Zároveň je posouzení využito ke zpětné kontrole, zda jsou procesy, postupy a výsledky spojené s výpočtem technických rezerv a solventnostního kapitálového požadavku v souladu s požadavky tohoto zákona a přímo použitelných předpisů EU. Provádí-li se posouzení kalibrace interního modelu, je nutné na základě zjištěných odchylek přizpůsobit výsledky interního modelu míře rizika a kalibraci solventnostního kapitálového požadavku. „Kalibrace“ vyjadřuje obecně soubor úkonů, kterými se za specifikovaných podmínek stanoví vztah mezi hodnotami veličin, které jsou zjištěny, a hodnotami odpovídajícími standardu. V tomto významu je používána také prováděcím nařízením Komise při výpočtu kapitálových a solventnostních požadavků.

Jako součást svého systému řízení rizik pojišťovna a zajišťovna zavede procesy, které jí umožní rizika náležitě kvantitativně a kvalitativně posuzovat, přičemž oprávněnost použitých metod musí být schopna orgánu dohledu prokázat, stejně jako využití principu proporcionality a materiálnosti. Ačkoli je vlastní posouzení rizik a solventnosti nedílnou součástí strategie pojišťovny nebo zajišťovny a jeho výsledky by měly být v jejích rozhodnutích zohledňovány, není nutné vypracovávat interní model. Zároveň posuzování nemá sloužit k výpočtu kapitálového požadavku odlišného od solventnostního nebo minimálního kapitálového požadavku. Výsledky každého posuzování by měly být sděleny České národní bance v rámci informací poskytovaných pro účely dohledu a také by s nimi měli být seznámeni příslušní zaměstnanci pojišťovny.

Právní předpisy i doporučení EIOPA stanovují cíle ORSA, nikoli konkrétní způsoby, jak jich má být dosaženo. Vhodný postup má být zvolen pojišťovnou nebo zajišťovnou, neboť se jedná o její vlastní posouzení. Vzhledem k tomu, že by měl být proces ORSA vhodně uzpůsoben na míru pojišťovnám nebo zajišťovnám, příprava jeho implementace by měla začít s odpovídajícím předstihem. Pojišťovny nebo zajišťovny musí mít písemnou koncepci k řízení rizik. Vzhledem k tomu, že proces ORSA je součástí sytému řízení rizik, musí pojišťovny a zajišťovny jako součást písemné koncepce k řízení rizik vytvořit i písemnou koncepci k ORSA.

Proces ORSA má pojišťovnám a zajišťovnám pomoci lépe pochopit jejich solventnostní potřeby, alokaci kapitálu a vzájemný vztah mezi riziky a řízením kapitálu. Navíc jim umožní poskytovat veřejnosti nezkreslené informace o svém rizikovém profilu a kapitálové pozici. Jedná se primárně o nástroj managementu, nikoli o nástroj dohledu, což předpokládá aktivní roli statutárního nebo kontrolního orgánu pojišťovny nebo zajišťovny. Průběh procesu ORSA musí být zpětně doložitelný. K tomu slouží vedení dokumentace o ORSA – ve většině případů se však nebude jednat o speciální dokumenty k ORSA, využijí se běžně vytvářené dokumenty o procesech v pojišťovně umožňující zpětně zrekonstruovat tzv. „auditní stopu“.

Systém vnitřní kontroly musí zahrnovat nejméně postupy účtování a postupy řízení, určení rámec toho, jak mají mechanismy vnitřní kontroly fungovat včetně informování na všech úrovních pojišťovny nebo zajišťovny. Jeho hlavní součástí je kontrola zajišťování shody s předpisy (tzv. „compliance“), kdy v případě zjištění nesouladu s předpisy, jimiž se řídí činnost pojišťovny a zajišťovny, má být orgánům pojišťovny nebo zajišťovny navržen způsob nápravy. Kontrola zajišťování shody s předpisy také musí ex ante ohodnocovat možné dopady změn v právním prostředí a mapovat rizika nesouladu s právními předpisy.

Zatímco vnitřní kontrola musí pro správný běh řídicího a kontrolního systému fungovat nepřetržitě a automaticky, její efektivnost je posuzována vnitřním auditem, který pravidelně (na základě plánu) hodnotí také řídicí a kontrolní systém jako celek. Vnitřní audit musí být nezávislý na ostatních provozních činnostech, a to i v menších a méně složitých pojišťovnách nebo zajišťovnách, kde, nejedná-li se právě o vnitřní audit, jedna osoba či útvar může vykonávat více klíčových činností. Je podstatné, aby výsledky vnitřního auditu obdržel statutární nebo kontrolní orgán a reagoval na ně adekvátními opatřeními a zajištěním jejich uskutečnění.

V souvislosti s určením 4 klíčových činností směrnicí Solventnost II vznikla otázka ponechání institutu odpovědného pojistného matematika podle dosavadní právní úpravy, jehož činnost nahrazuje systém zajišťující výkon pojistněmatematických činností, jež jsou součástí řídicího a kontrolního systému. Na úrovni MF, ČNB a zástupců České společnosti aktuárů byl posouzen rozsah unijní úpravy pojistněmatematických činností a současný rozsah činností odpovědného pojistného matematika, přičemž byly identifikovány následující oblasti, které by měla pojišťovna, resp. zajišťovna, zabezpečovat vysoce kvalifikovanými osobami se specifickými znalostmi pojistné matematiky. Těmi jsou zaúčtování výše technických rezerv, neboť po přechodu na systém podle směrnice Solventnost II může dojít k rozdílu mezi výší technických rezerv podle tohoto systému a jejich výší podle zákona o účetnictví. Další oblastí je profitabilita pojistných sazeb, kdy unijní úprava spojuje pojistněmatematické činnosti pouze s posuzováním upisovací politiky. Rentabilitu a profitabilitu sazeb pojistného je však třeba pojistněmatematicky posuzovat již při vzniku pojistného produktu, tedy před jeho samotným prodejem. I přes to, že se unijní úprava přímo nezmiňuje o podmínkách rozdělení výnosů z aktiv, která jsou určena k vyrovnání závazků z rezervotvorných pojištění, tj. těch, u kterých se v průběhu pojistné doby část pojistného alokuje a investuje s cílem zajistit budoucí dohodnuté výplaty pojistného plnění, bude na pojišťovně, aby si v rámci tohoto systému takovou činnost upravila. Způsob rozdělení výnosů z těchto investic je významným prvkem ochrany spotřebitele a konkurenční nabídky takových pojistných produktů. Stejně tak je třeba řešit otázku rozsahu pojistněmatematických činností při použití pojistněmatematických metod, pokud jde o metody, které nesouvisejí s výkazy pro regulaci ani s výpočty týkajícími se rizikového kapitálu. I takové metody mají významný vliv na činnost pojišťovny, resp. zajišťovny.

Navrhovaný zákon tuto problematiku řeší rozšířením, resp. specifikací rozsahu pojistněmatematických činností, a to v případě posuzování upisování explicitním vyjádřením, že tato činnost zahrnuje i posuzování způsobu stanovení sazeb pojistného a jejich přiměřenosti. Současně tam, kde to stanoví právní předpis nebo pojistná smlouva, pojistněmatematické činnosti zahrnují i posuzování souladu rozdělení výnosů z investování s takovým ujednáním nebo s právním předpisem. Co se týká řádného zaúčtování technických rezerv, bude na pojišťovně, resp. zajišťovně, aby si zabezpečila kvalifikovanou osobu, která bude za tuto činnost odpovídat statutárnímu nebo kontrolnímu orgánu. V dané souvislosti je třeba zdůraznit, že předmětem dohledu ČNB bude primárně tvorba technických rezerv podle navrhovaného zákona, resp. unijní úpravy. Jejich řádné zaúčtování by mělo být primárně předmětem posouzení auditora. Zde je třeba zmínit zákon o účetnictví, který ukládá povinnost zobrazovat v účetnictví i takové skutečnosti jako jsou technické rezervy. Nelze však stanovit, aby účetní jednotka zajišťovala „personální zajištění“ kontroly správnosti tvorby jejich výše a čerpání. Podle tohoto zákona je účetní jednotka povinna zajistit „věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky“. Účetní jednotka je povinna vést účetnictví tak, aby neodporovalo zákonu o účetnictví a ostatním právním předpisům, ani neobcházela jejich účel. V případě, že výše tvorby určitých rezerv ovlivňují daňové povinnosti, mohou správci daně v rámci daňového řízení kontrolovat a posuzovat oprávněnost tvorby a čerpání příslušných rezerv. Samozřejmě, že to nebrání pojišťovně, resp. zajišťovně, označit některé specifické činnosti za klíčové nad rámec 4 výše uvedených klíčových činností a tyto zabezpečovat např. osobami, které současná právní úprava definuje jako odpovědné pojistné matematiky.

Co se týká používání pojistněmatematických metod, je předmětem dohledu ČNB veškerá činnost pojišťovny, resp. zajišťovny, tj. včetně těchto metod. Není proto důvodu nad rámec unijní úpravy pojistněmatematické činnosti rozšiřovat. Lze konstatovat, že po přechodu na systém podle směrnice SII není nutné zachovávat institut odpovědného pojistného matematika, neboť jeho dosavadní činnost je pokryta pojistněmatematickými činnostmi v řídicím a kontrolním systému pojišťovny, resp. zajišťovny. Naopak, zdvojení těchto činností by mohlo vést k jejich překrývání a vyvolávalo by nedůvodné navyšování nákladů, které by zejména u středních a menších pojišťoven snižovalo jejich konkurenceschopnost.

Otázka externího zajištění činností, tzv. „outsourcingu“ je regulována nejen na první úrovni předpisů, ale i přímo použitelným předpisem EU, který do detailu rozpracovává požadavky na vzájemné vztahy pojišťovny, resp. zajišťovny, a poskytovatelů služby. Z hlediska dohledu podle směrnice Solventnost II je podstatná maximální transparentnost a možnost zásahu dohledu tam, kde dochází k externímu zajišťování činnosti, jejíž bezproblémové fungování je předpokladem pro soulad postupu pojišťovny nebo zajišťovny s požadavky kladenými právními předpisy. Předmětem outsourcingu samozřejmě nemůže být samotná podstata činnosti pojišťovny nebo zajišťovny, tedy přebírání pojistných rizik do pojištění, resp. zajištění.

Ustanovení o outsourcingu směřují k minimalizaci rizika, že se kvůli problematickému poskytovateli služby dostane pojišťovna do situace, kdy nebude moci plnit požadavky právních předpisů. Navrhovaný § 7g stanovuje, že pro externí zajištění činností musí mít pojišťovna pravidla, tedy písemnou koncepci. Vyžaduje se úzká součinnost a otevřenost poskytovatele služby s ČNB, pojišťovnou, resp. zajišťovnou, a auditorem. O každém externím zajištění rozhodujících nebo významných činností i o jeho případném závažném vývoji je pojišťovna nebo zajišťovna povinna předem informovat Českou národní banku.

Je potřeba vyjasnit rozdíl mezi poskytovatelem služby podle § 7g navrhovaného zákona (tj. ve vztahu k outsourcingu) a osobou činnou pro pojišťovnu nebo zajišťovnu. Ta je definovaná v § 86 odst. 6 jako poskytovatel služby podle § 7g nebo jiná osoba, která vykonává pro pojišťovnu činnost v jiném než pracovním poměru. Osoba činná pro pojišťovnu nebo zajišťovnu tedy může, ale i nemusí být současně poskytovatelem služby. Příkladem může být soudní znalec, ale i třeba pojišťovací zprostředkovatel, který není oprávněn jménem a na účet pojišťovny uzavírat s pojistníkem pojistnou smlouvu. Zprostředkování má charakter outsourcingu pouze tehdy, pokud je zprostředkovatel zplnomocněn k podpisu smlouvy za pojišťovnu. Samostatný likvidátor pojistných událostí je poskytovatelem služby, neboť likvidace pojistných událostí je činností přímo vyplývající z pojišťovací činnosti. Všechny osoby činné pro pojišťovnu nebo zajišťovnu, tj. včetně poskytovatele služby, mají podle § 86 odst. 6 povinnost poskytnout součinnost při dohledu a podle § 127 odst. 1 povinnost zachovávat mlčenlivost. Ovšem pouze poskytovatel služby je povinen umožnit ČNB provedení kontroly činnosti, kterou externě zajišťuje pro pojišťovnu nebo zajišťovnu podléhající jejímu dohledu, ve svých provozních prostorech (§ 86 odst. 7). Rovněž dohled na místě podle § 94b je možné provést pouze u poskytovatele služby.

Řídicí a kontrolní systém samozřejmě musí být uplatňován jak na individuální, tak i na skupinové úrovni. Systémy řízení rizik a ohlašovací postupy by měly mít jednotný charakter, aby mohly být dohledem nad skupinou kontrolovány a využívány pro řízení na úrovni skupiny.

Kromě přímo použitelného předpisu budou k některým tématům vydány obecné pokyny EIOPA, např. k vlastnímu posouzení rizik a solventnosti.

V případě poboček (odštěpných závodů) pojišťoven nebo zajišťoven z třetích států se ustanovení o řídicím a kontrolním systému použijí přiměřeně, samozřejmě bez povinnosti udržovat řídicí a kontrolní systém na úrovni skupiny.

K bodu 43 až 48: Úprava týkající se podmínek důvěryhodnosti osob a střetu zájmů se zrušuje, neboť v souladu s výše zmíněnou změnou v právu EU budou stanoveny přímo použitelným předpisem EU. Ten bude upravovat podmínky způsobilosti a důvěryhodnosti osob s klíčovou funkcí, resp. osob, které skutečně řídí pojišťovnu nebo zajišťovnu.

Dokládání bezúhonnosti občany ČR pobývajícími stanovenou dobu v zahraničí, zahraničními fyzickými osobami a tuzemskými i zahraničními právnickými osobami zůstává s několika změnami zachován. Jedná se o implementační ustanovení čl. 43 směrnice Solventnost II přejatého z čl. 61 směrnice 2002/83/ES o životním pojištění. Vypuštěny byly požadavky na doklady o vzdělání a zkušenostech, neboť se i v tomto případě jedná o předmět úpravy přímo použitelného předpisu EU.

Dále se zrušuje i dosavadní § 12, neboť nová evropská právní úprava neumožňuje předchozí schvalování osob s klíčovou funkcí ČNB, ale za to, že všechny osoby s klíčovou funkcí splňují požadavky způsobilosti a důvěryhodnosti, je v každém okamžiku své činnosti odpovědná pojišťovna či zajišťovna. Není proto důvod, aby příslušná funkce zanikala přímo ze zákona v případě nesplnění požadavku způsobilosti a důvěryhodnosti.

K bodu 50 až 57, 103 až 106, 115 až 117: Jedná se o zásadní koncepční změnu vyvolanou snahou sjednotit právní úpravu schvalování žádostí o vydání povolení k činnosti napříč finančním trhem. Zákon tak stanoví základní podmínky pro udělení povolení, přičemž náležitosti žádosti, včetně příloh osvědčujících splnění těchto podmínek, se přenášejí do oblasti sekundární legislativy vytvářené dohledovým orgánem. Současně byly provedeny některé zpřesňující formulační úpravy textu. Lhůta šesti měsíců pro rozhodnutí Českou národní bankou o žádosti o povolení k provozování pojišťovací a zajišťovací činnosti je stanovena odlišně od správního řádu, a to vzhledem k požadavku článku 25 implementované směrnice EU. Toto ustanovení vyžaduje, aby dohledový orgán o žádosti ve lhůtě šesti měsíců rozhodnul pravomocně. S ohledem na složitost posuzování splnění všech podmínek pro udělení povolení k provozování pojišťovací činnosti musí být tento časový prostor dán České národní bance i v případě, že žádost o udělení povolení není úplná, tj. tato lhůta běží od okamžiku podání žádosti se všemi stanovenými náležitostmi.

K bodu 58, 107, 118: Obchodní plán tuzemské pojišťovny, pojišťovny ze třetího státu, tuzemské zajišťovny a zajišťovny ze třetího státu je jedním ze základních dokumentů popisujících rozsah a způsob její činnosti včetně propočtů odhadu finančního vývoje v prvních 3 letech po udělení povolení jak nové tuzemské pojišťovně, pojišťovně ze třetího státu, tuzemské zajišťovně či zajišťovně ze třetího státu, tak i po rozšíření, resp. zúžení rozsahu její činnosti, či při jiných významných změnách tohoto plánu. Jeho obsah je také upraven směrnicí SII (čl. 23) bez jakékoli diskrece členského státu. Z tohoto důvodu zůstává transpozice tohoto ustanovení v zákonu. Předpokládaným přehledem aktiv a pasiv v písm. g) bodu 3 se rozumí solventnostní regulatorní rozvaha oceněná podle § 51.

K bodu 61, 74: Jde o legislativně technickou změnu reagující na zrušení § 10 a nový § 7a a na definici osoby s klíčovou funkcí v § § 3 odst. 6 písm. k).

K bodu 64, 65 a 66: Doplnění je reakcí na ponechání možnosti pojišťovnám, aby souběžně provozovaly životní pojištění s neživotním pojištěním úrazu a nemoci. Současně se u pojišťoven, které měly podle právní úpravy účinné do roku 2000 povolení pro neomezený souběh činnosti v životním a neživotním pojištění, stanoví v souladu s právem EU povinnost, mimo oddělené správy pojištění, také povinnost odděleného výpočtu fiktivního minimálního kapitálového požadavku zvlášť pro životní a zvlášť pro neživotní pojištění, a to včetně povinnosti disponovat použitelným primárním kapitálem ve výši každého tohoto požadavku. Tato povinnost podléhá dohledu ČNB. V § 17 odst. 6 se termínem doplnění technických rezerv rozumí účetní technické rezervy, což je v souladu s tím, že celý odst. 6 je zaměřen na specifické podmínky vedení účetnictví u pojišťoven se smíšenou činností.

K bodu 67 a 68: V důsledku změny ekonomické reality i inflace od roku 2010, kdy stávající právní úprava nabyla účinnosti, se zvyšují požadavky na minimální výši základního kapitálu. Jde o to, aby při vstupu pojišťovny nebo zajišťovny do sektoru nebyla pod minimální hranicí stanovenou v § 79a.

K bodu 69, 70, 72, 73, 75, 81, 82, 94, 110, 112, 143, 144: Změny souvisejí se zásadními koncepčními změnami v solventnosti pojišťoven, kterou přináší Solventnost II. Viz odůvodnění k hlavě IV části druhé, bodu 146.

K bodu 71: Změny v rozsahu činnosti tuzemské pojišťovny si vyžádaly novou úpravu reagující na zásadní koncepční změny včetně přenosu obsahu náležitostí žádosti o její schválení do prováděcího právního předpisu, což odpovídá koncepční změně podle bodu 50 a násl.

K bodu 78: Tato změna je vyvolána sjednocením terminologie v rámci finančního trhu, kdy povolené činnosti jsou činnostmi provozními. V jejich rámci se vykonávají např. různé operace. Tím se odlišují od dohledových, resp. správních činností, které se vykonávají.

K bodu 79, 92, 152: Jde o legislativně technickou úpravu. Obecně se v navrhované novele ustupuje od poznámek pod čarou, které jednak nemají normativní charakter, jednak v řadě případů rychle zastarávají, čímž ztrácejí svůj informativní význam či jsou dokonce matoucí.

K bodu 83, 123: Jde o formulační úpravu související s přenesením obsahu žádosti do prováděcího právního předpisu. Současně se reaguje na dostupnost informací ze základních registrů podle zákona č. 111/2009 Sb., k nimž má ČNB přístup podle zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů (§44b).

K bodu 84: Jde o formulační úpravu stávající textu, zejména vypuštění činnostivýznamného charakteru, což souvisí se změnami v úpravě řídicího a kontrolního systému a outsourcingu.

K bodu 85, 125: Doplnění má dohledovému orgánu zabezpečit důležitou informaci o změně, která má významný dopad do činnosti pojišťovny zejména do jejího solventnostního kapitálového požadavku.

K bodu 86, 127: Zpřesňuje seokamžik, od kterého se odvíjí lhůta pro reakci ČNB.

K bodu 88 až 91, 129 až 132: Jde o projev zásadní koncepční změny, kdy obsah žádosti je přenášen do prováděcího právního předpisu. Zákon tak stanoví podmínky, kterými se ČNB řídí při posuzování žádosti, a to včetně podmínek stanovených pro nabytí účasti přímo použitelným předpisem EU.

K bodu 93: Jde o formulační změnu zpřesňující text.

K bodu 96: Využívá se diskrece směrnice Solventnost II dané v čl. 181 a 182. Jde především o veřejný zájem na ochraně spotřebitele.

K bodu 97: Podle článku 154 odst. 2 směrnice SI se informace hostitelskému státu předkládají pouze nepravidelně. Pojišťovna má informace pro statistické účely předkládat svému domovskému dohledovému orgánu a ten je na vyžádání poskytuje orgánu dohledu hostitelského státu (viz čl. 159 směrnice SII), nikoli aby si je hostitelský stát přímo zjišťoval od pojišťovny. Stejně jako do výlučné pravomoci ČNB jako domovského dohledového orgánu náleží dohled nad tuzemskými pojišťovnami, tak také orgánu dohledu jiného státu přísluší dohled nad pojišťovnami se sídlem v dotčeném státě. Této právní úpravě je potřeba přizpůsobit navrhovaný zákon.

K bodu 98: Směrnice SII obsahuje některá zvláštní ustanovení týkající se společenství upisovatelů známé jako Lloyd’s. To je odůvodněno jeho zvláštním charakterem daným historickými podmínkami jeho vzniku. Ve své podstatě se jedná o burzu s pojištěním a zajištěním se zvláštním postavením fyzických a právnických osob jako pojistitelů, resp. zajistitelů, sdružených do syndikátů a přebírajících ze smlouvy vypracované zvláštní kategorií zprostředkovatelů, tzv. brokerů Lloyd’s, určitou část pojistného nebo zajistného rizika. Na toto společenství je tak třeba pohlížet s přihlédnutím k této jeho specifičnosti.

K bodu 100: Jedná se o zpřesnění textu, kterým se vyjadřuje právo takové pojišťovny, stejně jako tuzemské pojišťovny, provozovat souběžně pojišťovací a zajišťovací činnost.

K bodu 108: Nově vkládaný § 34a upravuje v návaznosti na předchozí změny informační povinnosti pojišťovny z třetího státu včetně rozlišení změn, ke kterým je třeba schválení ČNB a podmínek tohoto schválení. I zde se obsah žádosti bude řídit prováděcím právním předpisem.

K bodu 111: Jedná se o reakci na změny provedené v § 32 odst. 6 navrhovaného zákona.

K bodu 119: Zrušuje se podmínka, která není obsažena v právní úpravě EU, přičemž pokud by tuzemská kaptivní zajišťovna postupovala takto rizikově, promítlo by se to prostřednictvím řídicího kontrolního systému ve zvýšené hodnotě postupovaného rizika a současně v nárůstu solventnostního kapitálového požadavku.

K bodu 120: V souladu s novými požadavky Solventnost II se upravují podmínky schválení změny v rozsahu činnosti tuzemské zajišťovny, a to v návaznosti na solventnostní kapitálové požadavky a požadavky na řídicí a kontrolní systém.

K bodu 121: Jde o změnu, obdobně jako v bodu 74, související s přenesením podmínek způsobilosti osob do přímo použitelného předpisu EU.

K bodu 122: Změna provedena v zájmu konzistentnosti se zbytkem zákona.

K bodu 124: Jde o vypuštění ustanovení týkající se outsourcingu, který je nově upraven v souvislosti se směrnicí Solventnost II.

K bodu 126: Dochází ke zrušení ustanovení, které podmiňovalo změnu v osobě člena statutárního nebo dozorčího orgánu tuzemské zajišťovny a v osobě prokuristy této zajišťovny předchozím souhlasem ČNB. Toto ustanovení by bylo v rozporu s čl. 42 směrnice Solventnost II, který v dané věci požaduje pouze informaci vůči dohledovému orgánu. Na tuto změnu reagují změny v řídicím a kontrolním systému (viz bod 41 a 42, § 7a).

K bodu 137 a 141: Zajištění má samo o sobě mezinárodní charakter, neboť vyžaduje co nejširší rozložení převzatého rizika. Směrnice SII proto i v preambuli (bod 89) uvádí, že „s cílem zohlednit tyto mezinárodní aspekty zajišťovnictví je třeba přijmout ustanovení, které by umožnilo uzavírání mezinárodních dohod s třetí zemí zaměřených na určení prostředků pro dohled nad zajišťovacími subjekty, jež svoje činnosti provozují na území všech smluvních stran. Kromě toho je třeba stanovit pružný postup, jímž by bylo možné posoudit na úrovni celé EU rovnocennost obezřetnosti vůči třetím zemím s cílem zlepšit liberalizaci zajišťovacích služeb v třetích zemích prostřednictvím usazování nebo přeshraničním poskytováním služeb“. Pokud tedy Komise rozhodne, že solventnostní režim třetího státu je srovnatelný s režimem EU, není důvodu k tomu, aby se na takovou zajišťovnu vztahoval stejně přísný režim jako na zajišťovnu z třetího státu, jehož solventnostní režim není srovnatelný s režimem EU. Stejně tak je třeba přihlížet k závazkům z mezinárodních smluv, které upravují liberalizaci poskytování finančních služeb, tedy i zajištění. Na globální (obecné) úrovni je to především dohoda GATS (General Agreement on Trade in Services, česky Všeobecná dohoda o obchodu a službách), sjednaná v rámci Světové obchodní organizace (WTO). Dále může být problematika přeshraničního poskytování zajištění upravena v rámci bilaterálních či multilaterálních mezinárodních smluv uzavíraných mezi jednotlivými státy (nebo na úrovni EU – třetí státy), jež ovšem nemohou porušovat obecné mezinárodní závazky vyplývající z GATS.

U § 47 odst. 3 a 4 a 49 odst. 3 jde o implementaci čl. 172 a čl. 173 směrnice, s respektováním podmínky podle čl. 174 směrnice (viz obecná část důvodové zprávy). Jde o zavedení zvláštního režimu pro posuzování zajišťovací činnosti týkající se zajištění závazků z pojištění realizovaném tuzemskou pojišťovnou nebo pobočkou pojišťovny z jiného členského státu zřízenou na území ČR, pokud takovou zajišťovací činnost provozuje zajišťovna nebo pojišťovna z třetího státu, u kterého bylo rozhodnuto o srovnatelnosti jeho solventnostního režimu. Z toho plyne, že bez ohledu na to, zda byla taková zajišťovací smlouva uzavřena na území ČR nebo mimo něj, nelze u tohoto zajištění v souladu s čl. 173 uplatnit restrikce, jakými mohou být požadavky na tvorbu hrubých technických rezerv, kdy je vyžadováno zastavení (jištění) aktiv pro krytí dlužného zajistného a nevyřízených zajistných událostí. Tím se vyhovuje i požadavku směrnice, aby vůči zajišťovnám z třetích států, které mají přístup k zajišťovacím činnostem nebo je poskytují na jeho území, nebyl uplatňován režim příznivější než vůči zajišťovnám tuzemským, resp. z jiných členských států. Tento zvýhodněný režim pro poskytování zajištění, které je svým charakterem činností nadnárodní, se tak uplatní pouze v případech, kdy jsou na takové pojišťovny nebo zajišťovny kladeny srovnatelné solventnostní požadavky, jaké jsou zavedeny tímto zákonem v souladu s implementovanou směrnicí.

K bodu 135, 136 a 138: Změny souvisejí se zásadní koncepční změnou, kdy se stejně jako v bodech 50 až 57 a 102 a 103 až 105 a115 a 116 jedná o snahu sjednotit právní úpravu schvalování žádostí o vydání povolení k činnosti napříč finančním trhem. Současně se některé požadavky na povolení k provozování zajišťovací činností upravují s ohledem na zásadní změny provedené v řídicím a kontrolním systému a solventnostních kapitálových požadavcích.

K bodu 145 až 149: Zpřesňujícíúpravy textu v ustanoveních týkajících se tzv. zajišťovací účelové osoby jsou provedeny v návaznosti na změny v právní úpravě EU. Současně se doplňuje i možnost vzniku takové osoby i na území ČR, což je podmíněno udělením povolení ČNB. Právní úprava EU předpokládá stanovení podmínek pro toto povolení a náležitosti žádosti přímo použitelným předpisem EU. V rozsahu, v jakém by podmínky činnosti takové osoby nebyly upraveny tímto předpisem, budou přiměřeně charakteru této zajišťovací účelové osoby použita ustanovení tohoto zákona týkající se tuzemské zajišťovny.

K bodu 150: Oproti dosavadnímu regulatornímu režimu přináší Solventnost II (a novela zákona) zcela zásadní změny také voceňování aktiv a závazků, technických rezervách, investování, solventnosti pojišťoven a zajišťoven a uveřejňování informací a sdělování informací dohledovému orgánu. To si vyžádalo nahrazení stávající právní úpravy zcela novou úpravou.

Pro aktiva a závazky je vyžadováno tržně konzistentní oceňování. Jeho aplikace směřuje ke všem tržně ocenitelným položkám v ekonomické regulatorní rozvaze. Využití Mezinárodních standardů účetního výkaznictví (IFRS) a oceňování na reálnou („fair“) hodnotu je možné za předpokladu souladu s oceňovacími postupy podle směrnice Solventnost II (a tohoto zákona). Uvedená změna bude, mimo jiné, znamenat, že stávající praxe oceňování části portfolia vládních dluhopisů naběhlou hodnotou již nebude možná. Pravidla pro oceňování, zaměřená také na aktiva a závazky neobchodované na aktivním trhu, a které tudíž není možné tržně ocenit, jsou detailně rozvedena v prováděcích opatřeních druhé a třetí úrovně – tedy přímo použitelnými předpisy EU, které budou doplněny obecnými pokyny EIOPA, (tzv. „guidelines“ podle čl. 16 nařízení č. 1094/2010). Není možné upravit oceňování závazků pojišťovny na základě toho, jaký byl pojišťovně udělen tzv. „rating“ – tedy jaké je její vnější úvěrové hodnocení. Toto oceňování aktiv a pasiv se použije pouze pro účely novelizovaného zákona a nijak nezasahuje do pravidel stanovených zákonem o účetnictví.

Technické rezervy vytváří pojišťovna a zajišťovna k plnění závazků vůči pojistníkům a oprávněným osobám z veškeré jí provozované pojišťovací nebo zajišťovací činnosti. Způsob jejich určení, který stanoví Komise přímo použitelným předpisem EU (nejedená se tak o metody výpočtu technických rezerv podle směrnice o účetnictví), se ale od účetních rezerv, jejichž členění a výpočet dosavadní právní úprava implementující režim Solventnost I doposud obsahovala, významně liší. Ustanovení řešící účetní rovinu technických rezerv a implementující směrnici 91/674/EHS se přesouvají do vyhlášky č. 502/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou pojišťovnami nebo zajišťovnami. Technické rezervy podle směrnice SII nelze ztotožnit s účetními technickými rezervami, jedná se o dva odlišné systémy, z nichž každý podává jinou informaci. Zatímco regulatorní technické rezervy vycházejí z režimu směrnice Solventnost II a jsou součástí ekonomické rozvahy předkládané orgánu dohledu, zachycení účetních rezerv do finančních výkazů není s režimem podle směrnice Solventnost II jakkoli spojeno. To však nevylučuje, že v konečném důsledku bude výše těchto rezerv srovnatelná bez ohledu na to, kterým způsobem budou určeny.

Ekonomické ocenění závazků je vyžadováno i pro technické rezervy. Rámec pro jejich výpočet je obsažen na úrovni zákona, ale detailní zásady pro jejich výpočet obsahují přímo použitelné předpisy EU, jejichž cílem je maximálně harmonizovat postupy výpočtu, tak aby byla výše technických rezerv vzájemně srovnatelná napříč evropským pojistným sektorem. Technické rezervy lze vyčíslit buď jako součet nejlepšího odhadu (§ 53) a rizikové přirážky (§ 54) nebo lze jejich hodnotu ztotožnit s tržní hodnotou finančních nástrojů generující takové peněžní toky, které spolehlivě replikují peněžní toky nutné k vypořádání závazku z pojišťovací nebo zajišťovací činnosti (§ 54 odst. 2).

Nejlepší (nevychýlený) odhad je současnou hodnotou pravděpodobnostmi vážených budoucích peněžních toků k vypořádání pojistných a zajistných závazků a nezohledňuje pohledávky za zajišťovnami a zajišťovacími účelovými osobami (které jsou počítány od nejlepšího odhadu odděleně podle § 56 odst. 2 a upraveny o riziko selhání protistrany). K diskontování budoucích peněžních toků na současnou hodnotu je využívána bezriziková výnosová křivka, jejíž výše a její případné úpravy budou pro každou měnu určeny EIOPA.

K tomuto nejlepšímu odhadu je třeba připočítat obezřetnostní rizikovou přirážku. Celkové technické rezervy tedy potom odpovídají částce, kterou by pojišťovna či zajišťovna hypoteticky musela zaplatit, kdyby převedla své závazky z pojištění nebo zajištění na jinou (tzv. referenční) pojišťovnu nebo zajišťovnu. Při zvažování celkové částky nutné k převodu a k následnému vyrovnání závazků přebírající pojišťovnou nebo zajišťovnou by měla být brána v úvahu především povaha převáděného kmene a informace o pojišťovně samotné (jako například o vyřizování pojistných nároků a o výdajích) by se měly zohlednit jen tehdy, pokud taková informace umožní pojišťovnám nebo zajišťovnám lépe zohlednit povahu pojistného kmene. Výše rizikové přirážky připočítávané k nejlepšímu odhadu je rovna nákladům na kapitál, kterým je potřeba se vybavit, aby hypotetická přebírající referenční pojišťovna byla schopna krýt solventností kapitálový požadavek vyplývající z přebíraných závazků. Sazba použitá pro výpočet nákladů na kapitál je obsažena v přímo použitelném předpisu EU. Ty zároveň určují i další vlastnosti hypotetického referenčního přebírajícího podniku, tak aby byly podmínky pro výpočet rizikové přirážky plně harmonizovány. V souladu s principem proporcionality uvádějí zjednodušené výpočty technických rezerv pro malé a střední podniky.

Směrnice OMN II zavedla možnost upravit příslušnou bezrizikovou výnosovou křivku pro výpočet hodnoty nejlepšího odhadu technických rezerv, a to prostřednictví tzv. vyrovnávací úpravy nebo koeficientu volatility.

Vyrovnávací úprava je permanentní opatření, podléhající schválení dohledového orgánu, o něž je možné upravit příslušnou bezrizikovou výnosovou křivku pro výpočet hodnoty nejlepšího odhadu technických rezerv u portfolia závazků životního pojištění a zajištění a důchodů vyplývajících ze smluv neživotního pojištění a zajištění, když v důsledku aktiv držených do splatnosti a díky přesnému párování aktiv a pasiv nejsou pojišťovny a zajišťovny vystaveny vlivu krátkodobé tržní volatility, která by jinak, bez použití této úpravy měla vliv na výši kapitálu. Pokud pojišťovně a zajišťovně už bylo na základě její žádosti uděleno povolení České národní banky k použití vyrovnávací úpravy, je její použití povinné a pojišťovna nebo zajišťovna se nesmí vrátit k přístupu, který ji nezahrnuje. Pokud však pojišťovna nebo zajišťovna uplatňující tuto úpravu není schopna dále plnit podmínky pro její použití, oznámí tuto skutečnost České národní bance spolu s přijatým opatřením pro opětovné dosažení souladu s těmito podmínkami do dvou měsíců od jejich nedodržení. Pokud v této lhůtě pojišťovna nebo zajišťovna podmínky použití vyrovnávací úpravy nesplní, je povinna ji přestat používat a opětovně ji může uplatnit až po roce od okamžiku, kdy ji přestala používat. Vyrovnávací úpravu nelze použít na stejné portfolio závazku, na které je uplatňován koeficient volatility nebo přechodná úprava bezrizikové výnosové křivky. Postup výpočtu vyrovnávací úpravy stanoví prováděcí právní předpis v rozsahu neupraveném právním aktem EU.

Za účelem zabránění procyklickému investičnímu chování pojišťoven nebo zajišťoven lze u příslušné bezrizikové výnosové křivky použít koeficient volatility pro výpočet hodnoty nejlepšího odhadu. Jedná se o dobrovolné opatření, nepodléhající schválení dohledu a je naopak použitelný pro úpravu bezrizikové výnosové křivky pro výpočet hodnoty nejlepšího odhadu technických rezerv ve vztahu k veškerým závazkům pojišťovny a zajišťovny. Počítá se na úrovni jednotlivých měn, kdy je umožněna ještě další „národní“ přirážka zohledňující výjimečné tržní okolnosti na národních trzích. Koeficient volatility pro každou měnu závazku je založen na rozpětí mezi výnosem aktiv obsažených v referenčním portfoliu pro příslušnou měnu, který bude stanoven na základě technických informací EIOPA, popř. přijat ve formě přímo použitelného předpisu Komise, a bezrizikovou výnosovou křivkou pro tuto měnu, kterou rovněž stanoví EIOPA. Toto rozpětí je očištěné o riziko selhání nebo nížení ratingu, popř. další rizika. Z takto určeného rozpětí lze pak z obezřetnostních důvodů použít jen 65%.

Je-li závazek sjednán v jiném členském státě a v jeho měně, lze koeficient volatility pro měnu závazku před uplatněním procentního faktoru dále zvýšit o rozdíl mezi rozpětím pro daný stát (výpočet je stejný jako u koeficientu volatility pro měnu závazku včetně nutnosti očištění o další rizika) a dvojnásobkem měnového rozpětí. To však v případě, že je tento rozdíl kladný a rozpětí pro daný stát je vyšší než 100 bps. Koeficient volatility nelze použít na stejné portfolio závazků, na které je uplatňována vyrovnávací úprava nebo přechodná úprava bezrizikové výnosové křivky, nebo na extrapolovanou část příslušné bezrizikové výnosové křivky a v případě jeho použití v rozporu s podmínkami stanovenými zákonem, může Česká národní banka uložit opatření k nápravě nebo jeho použití zakázat.

Vzhledem k tomu, že i technické rezervy podléhají tržně konzistentnímu oceňování, je třeba při jejich výpočtu zohlednit veškeré faktory mající vliv na budoucí peněžní toky související se závazky z pojišťovací činnosti V souladu s druhou a třetí úrovní prováděcích předpisů a obecnými pokyny EIOPA („actuarial guidelines“) se do budoucích peněžních toků zahrnují např. nezaručené podíly na zisku a předpokládané hodnoty garancí a smluvních opcí. Způsob modelování chování pojistníků, budoucího chování managementu a opcí a garancí záleží na povaze, rozsahu a komplexnosti rizik spojených s činností pojišťovny či zajišťovny; menší podniky tak mohou využít zjednodušení specifikovaná v přímo použitelných předpisech EU.

Technické rezervy, nejsou-li počítány za jednotlivé smlouvy (např. u neživotního pojištění), by měly být určovány na základě rizikově homogenních skupin vymezených přímo použitelným předpisem EU. Pojem „homogenita“ vyjadřuje příbuznost či stejnorodost. Jde o vlastnost vyjadřující podobnou povahu, kvalitu, strukturu nebo složení z podobných prvků, resp. souměřitelnost věcí, které mají stejný stupeň či rozměr.

Zabezpečení požadované úrovně výpočtu technických rezerv je důležitou součástí řídícího a kontrolního systému pojišťovny, resp. zajišťovny, a spadá pod pojistněmatematickou funkci. Ta musí zajistit, aby k výpočtu byla využívána spolehlivá data, nebo jejich adekvátní aproximace, aby výše technických rezerv byla pravidelně porovnávána se skutečností a podle zjištěných odchylek upravena. Vhodnost postupu výpočtu musí být pojišťovna, resp. zajišťovna, schopná prokázat České národní bance.

Principy uvedené v § 52 – 57 jsou konkretizovány v prováděcích opatřeních druhé a třetí úrovně, které však nepředstavují striktní jednotný návod. Jedná se spíše o zpřesnění principů a metod, jejich konkrétní aplikace je na samotné pojišťovně či zajišťovně, která svůj postup musí být schopna obhájit před orgánem dohledu.

Požadavek na stanovení výše pojistného a zajistného na základě realistických pojistněmatematických předpokladů zajišťujících trvalou splnitelnost závazků navazuje na dosavadní znění zákona a zároveň pochopitelně odpovídá principům nového solventnostního režimu. Základní pravidla pro stanovení výše pojistného a zajistného se stanoví tak, aby se zabránilo jeho podhodnocení, což by mohlo vést k následnému ohrožení splnitelnosti závazků pojišťovny nebo zajišťovny.

Zakazuje se použití hlediska odporujícího zásadě rovného zacházení, např. hledisko pohlaví při určení výše pojistného a pojistného plnění na individuální úrovni. Navrhované znění reflektuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie z 1. 3. 2011 ve věci C-236/09 (Test-Achats), který zrušil článek 5 odst. 2 Směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování, a to s účinností od 21. prosince 2012. Důvodem bylo, že toto ustanovení, které dotyčným členským státům umožňuje ponechat bez časového omezení platnosti výjimky z pravidla stejného zacházení s muži a ženami v pojišťovnictví, tj. stanovení stejné výše pojistného a pojistného plnění pro obě pohlaví, je v rozporu s uskutečňováním cíle rovného zacházení s muži a ženami, jež sleduje směrnice 2004/113/ES, a neslučitelné s články 21 a 23 Listiny základních práv EU. Na uvedený rozsudek Soudního dvora EU bylo v českém právním řádu reagováno zákona č. 99/2013 Sb., nyní je promítnut také v § 2769 občanského zákoníku.

Pojišťovna či zajišťovna investuje do aktiv tak, aby byla dodržena zásada obezřetnosti, a sice požadavek na bezpečnost, likviditu a ziskovost vhodně diverzifikovaného portfolia přizpůsobeného povaze a trvání závazků z pojištění, resp. zajištění. Tyto zásady přispívají k transparentnosti, která je potřebná pro následnou konstrukci a výpočet modulu tržního rizika solventnostního kapitálového požadavku. Ustanovení mají také vazbu na oblast řídícího a kontrolního systému, neboť ten musí zajistit, aby byly uvedené požadavky naplňovány v rámci systému řízení rizik a sledovány v rámci vlastního posouzení rizik a solventnosti („Own Risk and Solvency Assessment“ – ORSA). Tyto procesy upravuje přímo použitelný předpis EU, zvláštní pozornost je zde věnována investování do derivátových kontraktů a sekuritizovaných cenných papírů.

Investice vázaná k závazkům z pojištění, kde investiční riziko nese pojistník (§ 61), je tvořena buď hodnotou podílových listů standardního fondu kolektivního investování, popřípadě hodnotou aktiv vnitřního fondu, nebo v případě vazby na akciový index je investice tvořena podílem, který odpovídá referenčnímu indexu, nebo aktivy korespondujícími s referenční hodnotou indexu. Zahrnuje-li však závazek nějaké zaručené krytí, je při investování nutné postupovat pomocí obezřetných zásad podle § 60.

Evidence aktiv podle § 62 vychází z § 75 dosavadního znění zákona (Evidence finančního umístění) a obsahuje pouze terminologické změny.

Kapitál použitelný ke krytí solventnostního kapitálového požadavku tvoří jak rozvahové, tak podrozvahové položky. Kapitál pojišťovny je součtem primárního a doplňkového kapitálu (§ 63). Primární kapitál lze zhruba ztotožnit s vlastním kapitálem, neboť se jedná o rozdíl aktiv a závazků oceněných podle zásad směrnice SII. Základní kapitál je podmnožinou primárního kapitálu. Položky, které také mohou sloužit k absorbování ztrát, tzv. doplňkový kapitál, jsou nesplacený základní kapitál, akreditivy a záruky a další nároky, které pojišťovna může uplatnit. Výše hodnoty nebo metoda určení hodnoty položky však podléhají předchozímu schvalování Českou národní bankou, která položky posuzuje z hlediska jejich schopnosti absorbovat ztrátu.

Disponibilní bonusový fond podle § 65 není v ČR běžnou položkou kapitálu, jedná se tedy čistě o implementační ustanovení. V některých členských státech totiž existují produkty životního pojištění, kdy pojistníci a oprávněné osoby přispívají výměnou za výnos z těchto příspěvků do rizikového kapitálu pojišťovny. Tyto kumulované zisky tvoří disponibilní bonusový fond v majetku pojišťovny, na který se aplikují stejná kritéria pro zařazování do tříd (členění kapitálu podle § 67 – 69) jako pro jiné položky kapitálu. Slovo „disponibilní“ vyjadřuje upotřebitelnost, schopnost užití, tj. být k dispozici.

Protože ne všechny zdroje dokáží plně absorbovat ztráty při likvidaci nebo při pokračování činnosti pojišťovny, resp. zajišťovny, člení se kapitál do tříd 1 až 3, podle jejich kvality (§ 67). Posuzuje se, zda se jedná o primární či doplňkový kapitál; dále míra dostupnosti položky a její schopnost absorbovat ztrátu jak při pokračování činnosti pojišťovny resp. zajišťovny, tak při likvidaci; podřízenost položky (ke splatnosti kvalitní položky kapitálu dochází až po vyrovnání všech ostatních závazků); má-li položka kapitálu stanovenu splatnost, zohlední se relativní doba jejího trvání vzhledem k době trvání závazků z pojištění.

Třídu 1 tvoří primární kapitál splňující podmínku dostupnosti a podřízenosti. Třídu 2 tvoří taktéž primární kapitál splňující podmínku podřízenosti a doplňkový kapitál splňující jak podmínku dostupnosti, tak podřízenosti. Třídu 3 tvoří jak primární, tak doplňkový kapitál, který však není zařaditelný ani do třídy 1 ani do třídy 2.

Přímo použitelný předpis obsahuje seznam obvyklých položek kapitálu, podle nichž budou podniky kapitál členit. Položky mimo seznam posuzuje podle metodiky dané přímo použitelným předpisem EU Česká národní banka.

Vzhledem k rozdílné kvalitě položek kapitálu byla vytvořena soustava kvantitativních limitů použitelnosti jednotlivých tříd pro plnění solventnostního a minimálního kapitálového požadavku. Položky třídy 1 musí tvořit minimálně jednu třetinu solventnostního kapitálového požadavku, položky třídy 3 ne více než jednu třetinu. Zatímco minimální kapitálový požadavek jakožto kritická hranice, jejíž prolomení bez rychlé nápravy znamená odejmutí povolení, může být kryt pouze třídami 1 (a to aspoň z 1/2) a 2, solventností kapitálový požadavek jako přiměřená záruka pro pojistníky a oprávněné osoby včasného plnění může být kryt všemi třemi třídami kapitálu. Ostatní limity jsou uvedeny v přímo použitelném předpise EU.

Škála zásahů orgánu dohledu začíná u neplnění solventnostního kapitálového požadavku. Jeho výpočet je založen na riziku, provádí se prospektivním přístupem a je v zájmu jednotné ochrany pojistníků harmonizován. Výše solventnostního kapitálového požadavku by měla zajistit, že pojišťovna, resp. zajišťovna, drží takovou úroveň použitelného ekonomického kapitálu, která umožňuje absorbovat významné ztráty a poskytuje pojistníkům a oprávněným osobám přiměřenou záruku, že platby budou provedeny v okamžiku své splatnosti. Zajišťuje, že úpadek pojišťovny, resp. zajišťovny, nastává v jednom případě z dvouset, nebo-li, že během následujících 12 měsíců bude pojišťovna resp. zajišťovna, s pravděpodobností 99,5 % schopna plnit své závazky.

Pojišťovna, resp. zajišťovna, drží použitelný kapitál kryjící solventnostní kapitálový požadavek pro celý rozsah své činnosti. Požadavek počítá jedenkrát ročně s předpokladem, že bude ve své činnosti pokračovat (zahrne tedy i smlouvy, u nichž předpokládá, že během následujícího roku budou uzavřeny (§ 74 odst. 2). U stávajících smluv kryje solventnostní kapitálový požadavek pouze neočekávané ztráty. Zohlední v něm všechna měřitelná rizika a průběžně sleduje jak výši požadavku, tak použitelného kapitálu, přičemž při změně rizikového profilu je nutné kapitálový požadavek přepočítat.

Lze využít buď standardní vzorec, jak je nastaven směrnicí Solventnost II, nebo neodpovídá-li rizikový profil pojišťovny nebo zajišťovny nastavení standardního vzorce, který by jeho rizika neocenil adekvátně, může po předchozím schválení Českou národní bankou tuzemská pojišťovna nebo zajišťovna využít buď úplný nebo částečný interní model. Schválení podléhají ale i pouhé změny standardního modelu, tj. využití parametrů specifických pro pojišťovnu nebo zajišťovnu, které lépe zohledňují skutečný profil upisovacího rizika. Tyto parametry musí být odvozeny metodou a za podmínek stanovených přímo použitelným předpisem EU. Využití specifických parametrů nebo interního modelu nemusí být jen dobrovolným rozhodnutím podniku; na základě zjištění, že se rizikový profil pojišťovny, resp. zajišťovny, odchyluje od předpokladů standardního vzorce, může být ČNB po tuzemské pojišťovně nebo zajišťovně jejich užití vyžadováno (§ 76 odst. 3).

Výpočet solventnostního kapitálového požadavku se provádí agregací jednotlivých rizikových modulů. V první fázi je riziko posouzeno na nejnižší úrovni u tzv. podmodulů. Jejich agregování do jednotlivých modulů a následně do výsledného solventnostního kapitálového požadavku zohledňuje diversifikační efekty, jejichž míra je určena danými vzájemnými korelačními koeficienty. Solventnostní kapitálový požadavek musí zachycovat přinejmenším upisovací, tržní, kreditní a operační riziko. Za podmínek stanovených přímo použitelným předpisem EU lze ve výpočtu obezřetně zohlednit techniky snižování rizik.

Postupy a normy pro udělení souhlasu orgánu dohledu s použitím interního modelu nebo s jeho významnou změnou jsou harmonizovány (především na úrovni přímo použitelných předpisů EU), aby byla pojistníkům zajištěna srovnatelná úroveň ochrany. V případě částečného interního modelu musí pojišťovna, resp. zajišťovna, spolu s žádostí dodat realistický plán možného rozšíření použití interního modelu na další rizikové moduly či podmoduly nebo na další obchodní činnosti. Podávaná žádost musí být schválena statutárním orgánem pojišťovny nebo zajišťovny, který také po celou dobu zodpovídá za vhodnost a funkčnost modelu a za dodržování požadavků stanovených přímo použitelným předpisem EU jako test užití, standardy statistické kvality, standardy kalibrace, standardy pro ověřování platnosti a dokumentační standardy. ČNB o žádosti rozhodne do 6 měsíců ode dne jejího doučení a může tuzemské pojišťovně nebo zajišťovně nařídit po stanovenou dobu předkládat odhady solventnostního kapitálového požadavku podle standardního vzorce.

Tuzemská pojišťovna, resp. zajišťovna, v rámci interního modelu aspoň jednou ročně vyhodnocuje příčiny a zdroje zisků a ztrát způsobem stanoveným přímo použitelným předpisem EU. Na vyžádání ČNB musí být schopna prokázat, že její interní model je plně promítnut do jejího řídícího a kontrolního systému a že provádí výpočet solventnostního kapitálového požadavku v intervalech, které odpovídají použití interního modelu pro řízení rizik.

Přestane-li tuzemská pojišťovna nebo zajišťovna plnit požadavky na interní model, podá o tom informaci ČNB. Jedná-li se o odchylky významné pro použití interního modelu, předloží plán obnovení souladu s požadavky na interní model spolu s lhůtou pro jejich opětovné plnění. ČNB může lhůtu zkrátit. Pokud nebyl plán předložen či není plněn, nebo s ním ČNB nesouhlasí, nařídí návrat ke standardnímu vzorci. K návratu ke standardnímu vzorci na základě rozhodnutí pojišťovny, resp. zajišťovny, může dojít jen po předchozím souhlasu ČNB, vhodnost změny musí být pojišťovna, resp. zajišťovna, schopna prokázat.

Pokles výše použitelného kapitálu pod minimální kapitálový požadavek („minimum capital requirement“ – MCR) spouští nejzávažnější zásah orgánu dohledu. Není-li minimální kapitálový požadavek plněn a nedochází-li k nápravě situace, je pojišťovně nebo zajišťovně odejmuto povolení k provozování činnosti. Minimální kapitálový požadavek zajišťuje minimální úroveň, pod kterou by použitelný kapitál neměl poklesnout. Disponuje-li pojišťovna, resp. zajišťovna, kapitálem ve výši MCR, pravděpodobnost, že během následujícího roku bude schopna plnit své závazky, je již jen 85 % (oproti 99,5% u solventnostního kapitálového požadavku). Jeho výpočet se provádí podle jednoduchého vzorce stanoveného v přímo použitelném předpisu EU, zároveň však nesmí poklesnout pod částky uvedené v § 79a a musí se pohybovat v koridoru 25 – 45 % solventnostního kapitálového požadavku.

Pobočky pojišťoven ze třetího státu umísťují aktiva kryjící solventnostní kapitálový požadavek ve výši minimálního kapitálového požadavku na území ČR a při výpočtu obou kapitálových požadavků zohledňují pouze činnost vykonávanou na území ČR, popřípadě na území jiných členských států, je-li pro tuto činnost ČNB orgánem dohledu při udělení zvýhodnění podle § 35. Určení použitelného kapitálu, způsob krytí minimálního a solventnostního kapitálového požadavku a limity odpovídají požadavkům na tuzemské pojišťovny nebo zajišťovny s tím, že se jistina podle § 32 odst. 6 písm. e) (ve výši jedné čtvrtiny aktiv pro krytí solventnostního kapitálového požadavku umístěných v ČR vložená na účet k tomu zřízený u banky nebo zahraniční pobočky banky na území ČR) započítává do kapitálu použitelného ke krytí minimálního kapitálového požadavku.

Povinnost pojišťoven a zajišťoven vést účetnictví podle zákona upravujícího účetnictví, zůstává oproti předchozímu znění zákona nezměněna, stejně jako povinnost nechat účetní závěrku ověřit auditorem. V souladu s § 17 zákona č. 93/2009, o auditorech, ve znění pozdějších předpisů, který provádí směrnici Evropské parlamentu a Rady 2006/43 o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek, o změně směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS a o zrušení směrnice Rady 84/253/EHS, je určení auditora na konkrétní pojišťovně nebo zajišťovně. Nicméně, v rozporu se směrnicí není postup, kdy je výběr auditora konzultován s ČNB ještě před jeho určením statutárním orgánem postupem stanoveným v zákoně upravujícím činnost statutárních auditorů. Proto dosavadní možnost odmítnutí auditora ČNB (ve lhůtě podle správního řádu) zůstává zachována s tím, že je chronologicky předsunuta před určení auditora samotnou společností. Při určování auditora, popř. při jeho změně, pojišťovna nebo zajišťovna vždy postupuje podle zákona upravujícího auditorskou činnost. Opačný postup by byl v rozporu s výše uvedenou směrnicí o auditorech.

Ze zákona o investičních společnostech a investičních fondech byla použita formulace týkající se práva ČNB nařídit změnu auditora, která se promítla do § 95 odst. 3 návrhu zákona, a formulace možnosti ČNB nařídit mimořádný audit, která se přesouvá z dosavadního § 83 do § 80a. Mimořádný audit je ve svém důsledku důkazním prostředkem, který má potvrdit nebo vyvrátit nějakou pochybnost (podezření), že povinný audit nebyl proveden v souladu s právními předpisy nebo v případě nesplnění auditorovy zákonné informační povinnosti vůči ČNB (čl. 72 směrnice S II). Nejedná se tedy o nový povinný audit účetní závěrky podle zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech, ve znění pozdějších předpisů, ale o prověření některých ekonomických informací v rozsahu stanoveném ČNB. Proto se navrhuje, aby tohoto auditora určila přímo ČNB a nikoli účetní jednotka podle § 17 zákona upravujícího auditorskou činnost. Důvodem je také potřeba dohledového orgánu využít tohoto institutu v co nejkratší době. Schvalování tohoto auditora dohledovým orgánem na návrh pojišťovny by bylo spojeno s časovou prodlevou, která by význam tohoto institutu snížila, resp. negovala. Úhrada nákladů mimořádného auditu je koncipována tak, že je hradí Česká národní banka, auditor pak jen v případě, že se její podezření potvrdí.

Ustanovení § 81 rozšiřuje funkci auditu, který ČNB může tuzemské pojišťovně, tuzemské zajišťovně, pojišťovně z třetího státu nebo zajišťovně z třetího státu nařídit, jestliže taková potřeba vyplyne ze zjištěných závažných nedostatků v činnosti této pojišťovny nebo zajišťovny při její dohledové činnosti. Takový audit se může týkat pouze ověření řídicího a kontrolního systému nebo jeho části, nebo informací uveřejňovaných podle § 82 odst. 3 ve zprávě o solventnosti a finanční situaci. ČNB v rozhodnutí, kterým takový audit nařídí, musí stanovit přiměřenou lhůtu pro jeho provedení a přesně vymezit rozsah informací, k jejichž spolehlivosti se má auditor vyjádřit. Jde-li o audit řídicího a kontrolního systému, musí přesně vymezit jeho oblasti, které mají být tomuto auditu podrobeny. Aby nedocházelo ke stanovení neúměrně krátké doby pro provedení auditu, návrh jako minimální lhůtu pro jeho předložení stanoví 3 měsíce ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Jde v podstatě o dohledový nástroj, který by měl v přiměřené době pomoci ČNB ověřit prostřednictvím auditora postup pojišťovny nebo zajišťovny. Proto se vylučuje odvolání proti takovému rozhodnutí. Tento nástroj by však měl být využíván výjimečně, tedy v případě zjištění nedostatků v činnosti pojišťovny nebo zajišťovny, neboť se jedná o finančně i administrativně náročnou záležitost, přičemž se nejedná o povinný audit podle zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech, ve znění pozdějších předpisů. O takovém ověření vypracuje auditor zprávu, kterou pojišťovna nebo zajišťovna předloží České národní bance. Tato zpráva se bude řídit daným rozhodnutím ČNB a současně formalizovaným postupem stanoveným prováděcím právním předpisem, který upraví obecné náležitosti a strukturu dané zprávy.

Třetí pilíř nového regulatorního rámce směrnice Solventnost II je vystavěn na povinném podávání informací, a to veřejnosti – formou každoroční zprávy o solventnosti a finanční situaci, bezplatně přístupné v tištěné nebo elektronické podobě (§ 82 a § 82a) – a orgánu dohledu (§ 83). Pojišťovnám a zajišťovnám nic nebrání uveřejnit na základě vlastního rozhodnutí další informace nad rámec vyžadovaný právními předpisy. Na druhou stranu, orgán dohledu musí být schopen získat od pojišťovny nebo zajišťovny informace nutné pro účely dohledu, včetně informací uveřejňovaných v rámci účetního výkaznictví, při kótování na burze a při plnění dalších povinností vyplývajících z právních předpisů.

Stanoví se povinnost pojišťoven nebo zajišťoven předložit nejpozději do 4 měsíců po skončení účetního období ČNB výroční zprávu a konsolidovanou výroční zprávu podle zákona upravujícího účetnictví, jejíž součástí je účetní závěrka. Zde došlo oproti současnému znění zákona ke změně, kdy se již nestanoví lhůta 4 měsíců pro svolání valné hromady. Naopak, zůstává z hlediska dohledu přínosné ustanovení, podle kterého v případě, že valná hromada do 4 měsíců účetní závěrku neschválí, zašle ji pojišťovna, resp. zajišťovna, spolu s připomínkami valné hromady a jejich řešením ČNB. Povinnost zajistit schválení účetní závěrky tím není dotčena, stejně jako povinnost výroční zprávu a případně neschválenou závěrku uveřejnit způsobem umožňující dálkový přístup.

Povinnost uveřejňovat informace ohledně pojišťovny, resp. zajišťovny, samotné, složení jejích akcionářů a o struktuře skupiny, jejíž je součástí, jsou dále specifikovány v prováděcím právním předpise.

Náležitosti zprávy o solventnosti a finanční situaci jsou především upraveny přímo použitelným předpisem EU, a to jak na individuální, tak na skupinové úrovni. Z povinnosti uveřejňování je vyjmuta (po předchozím schválení ČNB) taková informace, která je citlivá nebo důvěrná. Uveřejněním citlivé informace by došlo ke zhoršení postavení pojišťovny, resp. zajišťovny, v rámci hospodářské soutěže, nebo by byla znehodnocena investice do klíčových produktů nebo systémů. Důvěrná informace je taková, o které je pojišťovna, resp. zajišťovna, povinna zachovávat mlčenlivost. Ve zprávě o solventnosti a finanční situaci je však povinna uvést, jaký požadavek na uveřejnění není plněn a proč.

Podávání informací o své činnosti orgánu dohledu jak na individuální, tak na skupinové úrovni (a to včetně průběžných výkazů), stanovuje z hlediska obsahu a struktury z větší části přímo použitelný předpis EU. První úroveň předpisů navíc přímo stanovuje povinnosti podávat informace o výsledcích vlastního posouzení rizik a solventnosti a další specifické informace o výši ročního objemu předepsaného pojistného, bez odečtu zajištění, o nákladech na pojistná plnění a provizích zprostředkovatelům. Dále v případě pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla i o četnosti pojistných plnění a o průměrné výši nákladů na pojistná plnění za minulý rok, za každý členský stát, zvlášť podle činnosti provozované pomocí poboček a podle práva dočasně poskytovat služby. Domovské orgány dohledu získané informace potom vzájemně zasílají orgánům dohledu v hostitelských členských státech. Pojišťovna, resp. zajišťovna, také zasílá ČNB pozvánku na valnou hromadu, popřípadě informaci o jejím konání a zápis z ní. Další doklady, jiné materiály a vysvětlení nutné pro výkon dohledu si ČNB může vyžádat. Ustanovení § 83 odst. 5 a 6 o finitním zajištění doznala oproti předchozímu znění zákona změny přidáním požadavku na sledování a řízení rizik s ním spojených a následné informování ČNB. Tím je pouze blíže specifikován jeden z úkolů funkce řízení rizik v rámci řídicího a kontrolního systému.

K bodu 151: Základní cíl dohledu zůstává i po změnách provedených v důsledku implementace směrnice Solventnost II nezměněn, tj. prioritou dohledu je ochrana zájmů pojistníků, pojištěných a oprávněných osob a zachování finanční stability pojišťoven a zajišťoven. Současně se stanoví povinnost ČNB zvažovat při svých krocích dopady i do stability finančních systémů v EU, přihlížet k možným procyklickým účinkům přijímaných opatření v době výjimečných výkyvů na finančních trzích, a pokud to okolnosti vyžadují, postupovat v součinnosti s ostatními dohledovými orgány jiných států a EIOPA.

Úprava výkonu dohledu odpovídá základnímu principu dohledu v rámci členských států, kdy finanční dohled, tj. zejména dohled nad tvorbou technických rezerv, investicemi a solventnostním kapitálovým požadavkem spadá do výlučné kompetence domovského dohledového orgánu. Nově se stanoví povinnost pojišťovny a zajišťovny zjišťovat svoji zhoršující se finanční situaci a o negativním vývoji bezodkladně informovat ČNB. Ta je také povinna vypracovávat a používat formy dohledu, na jejichž základě při různých předpokladech a scénářích ověřuje schopnost pojišťoven a zajišťoven plnit zákonem nebo přímo použitelným předpisem EU stanovená obezřetnostní pravidla jejich činnosti. ČNB současně bude povinna pravidelně přezkoumávat a vyhodnocovat zákonem vyjmenované, resp. předpisem EU stanovené činnosti, resp. požadavky na činnost pojišťoven nebo zajišťoven a posuzovat jejich schopnost odolávat možným budoucím negativním změnám v ekonomickém prostředí. Zjistí-li nedostatky nebo možná ohrožení, bude ČNB povinna přijmout odpovídající opatření.

Zcela zásadní změny přináší směrnice SII v obsahu a rozsahu dohledu nad skupinou. To si vyžádalo významné rozšíření příslušné části zákona. Současně se zohlednila i směrnice OMN II, která významně mění některé části směrnice SII.

Dohled nad skupinou se uplatňuje na úrovni mateřské pojišťovny nebo zajišťovny držící účast, která má sídlo v EU. Orgány dohledu mohou dohled nad skupinou uplatňovat i v omezeném rozsahu na nižších úrovních, pokud to považují za nutné. Konsolidovaný solventnostní kapitálový požadavek za skupinu by měl zohledňovat souhrnné rozložení rizik ve všech pojišťovnách a zajišťovnách skupiny, aby náležitě odrážel rizika skupiny.

Skupinový solventnostní kapitálový požadavek se vypočítává pomocí metody vycházející z konsolidovaných účetních údajů, tzv. „metoda účetní konsolidace“, nebo pomocí metody odpočtu agregovaných dat. Výraz „ metoda účetní konsolidace“ v § 89c odst. 3 zohledňuje terminologii použitou v zákoně č. 377/2005 Sb., o finančních konglomerátech, ve znění pozdějších předpisů, a je v zákoně dále využíván jako legislativní zkratka. „Metoda účetní konsolidace“, resp. anglický ekvivalent tohoto výrazu, je termínem využívaným i v přímo použitelných předpisech EU. Z tohoto důvodu se jeví jako účelné použití jednotného výrazu jak v českých právních předpisech, tak i v prováděcích opatřeních ke směrnici Solventnost II. Výpočet pomocí metody účetní konsolidace se neprovádí na základě konsolidované účetní závěrky, ale na základě konsolidovaných účtů obsahujících údaje podle regulatorního režimu Solventnost II.

Solventnost dceřiné pojišťovny nebo zajišťovny pojišťovací holdingové společnosti, pojišťovny nebo zajišťovny z třetího státu může být ovlivněna finančními zdroji skupiny, jejíž je součástí, a rozdělením finančních zdrojů uvnitř této skupiny. Orgánům dohledu se proto umožňuje provádění dohledu nad skupinou a přijímání odpovídajících opatření na úrovni pojišťovny nebo zajišťovny, pokud její solventnost je nebo může být ohrožena. Finanční situaci pojišťovny nebo zajišťovny by mohly ovlivnit koncentrace rizik a operace uvnitř skupiny. Orgány dohledu by měly provádět dohled nad těmito riziky uvnitř skupiny, přičemž by měly vzít v úvahu povahu vztahů mezi regulovanými i neregulovanými subjekty včetně holdingových pojišťoven, holdingových pojišťoven se smíšenou činností a smíšených finančních holdingových osob, a přijímat odpovídající opatření na úrovni pojišťovny nebo zajišťovny, pokud její solventnost je nebo může být ohrožena. V tomto novém modelu je klíčová role přisouzena orgánu dohledu nad skupinou, přičemž se uznává významná role samostatného orgánu dohledu, která se zachovává. Pravomoci a odpovědnost orgánů dohledu jsou spojeny s jejich povinností odpovídat se ze své činnosti. Významné postavení v případě sporu dotčených orgánů dohledu bude mít EIOPA, která bude hrát roli zprostředkovatele dohody mezi těmi orgány dohledu, popř. bude moci přijmout závazné rozhodnutí směřující k vyřešení sporu (tzv. mediace).

K bodu 153: Vypuštěnídílu 3 v části třetí hlavě I (dosavadní § 93) reaguje na změny provedené v zákoně č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů, který již institut pořádkové pokuty neupravuje a nahrazuje jej přestupkem a správním deliktem právnické a podnikající fyzické osoby (§ 15 a 16 kontrolního řádu). Pořádkové pokutě se tak vrací místo jako prostředku k prosazení porušené nebo nesplněné procesní povinnosti a zajištění provedení určitého procesu (viz správní řád), neboť ukládání pořádkových pokut v rámci kontrolního procesu bylo často zpochybňováno. Pořádková pokuta nemá být trestem, nýbrž zajišťovacím opatřením, jehož účelem je donutit povinnou osobu ke splnění porušené procesní povinnosti. Vzhledem k tomu, že se v případě tohoto návrhu jedná o finanční instituci, která by svojí nesoučinností s Českou národní bankou jako orgánem dohledu mohla zakrývat své finanční problémy nebo prodlužovat dobu do jejich zjištění, byl namísto dosavadního § 93 doplněn přestupek (§ 119 odst. 1 písm. j)) a správní delikt (§ 120 odst. 1 písm. j) a § 120 odst. 2 písm. k)), kdy je výše sankce určena tak, aby od takového jednání odrazovala, což odpovídá i požadavku implementované směrnice.

K bodu 154 až 165: Změny provedenév základních ustanoveních týkajících se výkonu kontroly ČNB reagují na změny provedené v našem právním řádu (zejména na změny provedené v zákoně č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád)) a právní úpravě EU, zejména v možnosti požádat o součinnost EIOPA v případě problému s kontrolou tuzemské pojišťovny nebo zajišťovny působící formou usazení v jiném členském státě nebo v případě problémů s kontrolou poskytovatele služeb, dává-li si pojišťovna nebo zajišťovna externě zajišťovat některé své funkce nebo činnosti.

K bodu 166 až 172: V podstatě se jedná o reakci na změny provedené směrnicí SII a OMN II. To se týká jak nového institutu tzv. plánu krátkodobého financování, tak i rozšiřovaných opatření ČNB při zjištění nedostatků, které by mohly ohrozit nebo ohrožují splnitelnost závazků pojišťovny nebo zajišťovny.

Oproti dosavadní úpravě § 82 byla úprava schvalování ČNB auditora pojišťovny nebo zajišťovny modifikována, přičemž se v souladu s právní úpravou EU ponechává výběr auditora na pojišťovně nebo zajišťovně. ČNB se v § 95 odst. 3 dává právo nařídit změnu auditora ověřujícího účetní závěrku nebo konsolidovanou účetní závěrku za stejných podmínek, za jakých ČNB může auditora před jeho určením nejvyšším orgánem pojišťovny nebo zajišťovny odmítnout.

K bodu 174: Solventnostní kapitálový požadavek je v pojišťovnictví podle směrnice SII výchozím bodem pro přiměřenost kvantitativních požadavků. To platí jak pro solventnostní kapitálový požadavek konkrétní pojišťovny nebo zajišťovny, tak i pro skupinový solventnostní kapitálový požadavek. Pravomoc ČNB uložit navýšení kapitálového požadavku k solventnostnímu kapitálovému požadavku přichází v úvahu jen za výjimečných okolností a v případech v zákonu výslovně uvedených, a to po provedené kontrole. Přestože standardní vzorec solventnostního kapitálového požadavku by měl zohledňovat rizikový profil většiny pojišťoven a zajišťoven, nelze vyloučit i případy, v nichž standardizovaný přístup přiměřeně nezohledňuje velmi specifický rizikový profil dané pojišťovny nebo zajišťovny. Uložení navýšení kapitálového požadavku je tak výjimečným opatřením v tom smyslu, že by mělo být použito pouze jako poslední možnost tehdy, když jsou ostatní opatření ČNB neúčinná nebo nevhodná.

Navýšení kapitálového požadavku by mělo trvat pouze do té doby, dokud nedojde ke změně situace, která byla důvodem přijetí tohoto opatření. Pojišťovna nebo zajišťovna musí pod tlakem ČNB vyvinout veškeré úsilí pro odstranění nedostatků, které vedly k uložení navýšení kapitálového požadavku. Pokud však standardizovaný přístup odpovídajícím způsobem neodráží velmi specifický rizikový profil daného podniku, může navýšení kapitálového požadavku přetrvávat několik let po sobě.

K bodu 175: Jde o legislativně technickou změnu.

K bodu 176 a 177: Stávající úprava předběžného opatření se rozšiřuje o možnost ČNB pozastavit osobě v klíčové funkci nebo osobě s účastí na řízení tuzemské pojišťovny nebo tuzemské zajišťovny výkon její činnosti. Rovněž se doplňuje pravomoc ČNB pojišťovně nebo zajišťovně z jiného členského státu omezit nebo zakázat nakládaní se svými aktivy bez souhlasu ČNB, je- li o to požádána orgánem dohledu domovského členského státu.

K bodu 178 až 186: Úprava ozdravného plánu reaguje na změny provedené směrnicí SII týkající se solventnostního kapitálového požadavku, resp. jeho neplnění, avšak za předpokladu, že je plněn minimální kapitálový požadavek. V této fázi má pojišťovna nebo zajišťovna v podstatě půl roku na to, aby tyto požadavky začala opět plnit. V případě, kdy EIOPA na základě žádosti některého dohledového orgánu rozhodne o tom, že nastaly výjimečné nepříznivé situace na trhu, může dohledový orgán prodloužit lhůtu pro opětovné navýšení solventnostního kapitálového požadavku až o sedm let. Výjimečnou nepříznivou situaci na trhu může EIOPA vyhlásit, pokud dojde k poklesu na finančních trzích, který je nepředvídatelný, strmý a prudký, nastane období přetrvávajících nízkých úrokových sazeb nebo nastane katastrofická událost se značným dopadem. V závislosti na situaci se nevylučuje, aby ČNB současně omezila nebo zakázala pojišťovně nebo zajišťovně volně nakládat s aktivy.

K bodu 187: Nově vkládaný institut krátkodobého financování reaguje na situaci, kdy pojišťovna nebo zajišťovna neplní minimální kapitálový požadavek nebo hrozí nebezpečí, že tento požadavek nebude v následujících 3 měsících dodržován. Jde o to, aby pojišťovna nebo zajišťovna buď obnovila použitelný primární kapitál na požadovanou úroveň, nebo snížila svůj rizikový profil, a to do 3 měsíců od zjištění tohoto neplnění. I zde může ČNB současně omezit nebo zakázat pojišťovně nebo zajišťovně volně nakládat s aktivy. §98b reaguje na změny v §98 odst. 3 a 4 a upravuje postup ČNB v případě žádosti EIOPA o vyhlášení výjimečné nepříznivé situace na trhu.

K bodu 188 až 204: Institut nucené správy jako jedno z reorganizačních opatření se upravuje s ohledem na změny v solventnostních kapitálových požadavcích a s ohledem na dosavadní zkušenosti s tímto institutem včetně změn týkajících se zavedení institutu osob s klíčovou funkcí a zrušení institutu odpovědného pojistného matematika. Nucená správa se zavádí s cílemochránit přímo ohrožená práva spotřebitele nebo v případě přímého ohrožení finanční stability pojišťovny nebo zajišťovny, což je zejména případ neplnění minimálního kapitálového požadavku i přes snahu řešit situaci prostřednictvím plánu krátkodobého financování. Co se týká nuceného správce, pak se zákon přizpůsobuje zákonu o insolvenčních správcích, kdy je správce a jeho zástupce jmenován ČNB z osob uvedených ve zvláštní části seznamu insolvenčních správců a dosavadní seznam nucených správců vedený ČNB se zrušuje, což platí obdobně i pro volbu likvidátora. Přestane-li správce nebo jeho zástupce splňovat podmínky pro své jmenování podle zákona o insolvenčních správcích, na základě informace pojišťovny nebo zajišťovny o této skutečnosti jmenuje ČNB jiného správce nebo jeho zástupce.

K bodu 205 a 206: Jde o zpřesnění textu, neboť se nemusí vždy jednat pouze o hospodářskou situaci pojišťovny nebo zajišťovny. Pro větší právní jistotu dotčených pojišťoven nebo zajišťoven se zavádí možnost ČNB omezit své rozhodnutí splněním časové nebo jiné podmínky, čímž omezení nebo povinnost stanovená v rozhodnutí ČNB zaniká.

K bodu 207 až 219: Změny v právní úpravě převodu pojistného kmene nebo jeho části jsou vyvolány zejména snahou reagovat na dosavadní zkušenosti s tímto institutem a současně se tato úprava přizpůsobuje změnám provedeným směrnicí SII. ČNB se nově zmocňuje k vydání prováděcího předpisu, kterým se stanoví náležitosti žádosti o tento převod včetně věcí s tím souvisejících. Co se týká převodu v rámci členských států, rozlišuje se mezi domovským orgánem dohledu, kdy jeho stanovisko potvrzující plnění solventnostního kapitálového požadavku přebírající pojišťovnou je podmínkou pro souhlas ČNB s tímto převodem, a mezi stanoviskem konzultovaného dohledového orgánu, kterým je členský stát závazku nebo členský stát pojistného rizika. Ten nemusí být totožný s domovským orgánem dohledu přebírající pojišťovny a i v případech, kdy ČNB neobdržela jeho stanovisko k převodu, považuje se tato nečinnost za vyjádření souhlasu. Obdobně podle těchto principů se právní úprava rozšiřuje na případy, kdy dochází k převodu pojistného kmene nebo jeho části na pojišťovnu z třetího státu, popř. od pobočky pojišťovny ze třetího státu zřízené na území ČR na pobočku pojišťovny ze třetího státu zřízené v jiném členském státě.

K bodu 220 až 224: Obdobně jako v právní úpravě převodu pojistného kmene nebo jeho části, jsou navrhovány změny v úpravě převodu kmene zajišťovacích smluv nebo jeho části, samozřejmě se zohledněním odlišností od pojišťovací činnosti (zde se např. nerozlišuje členský stát závazku nebo pojistného rizika podle § 3 odst. 2 nově písm. m) a n)). I zde je rozhodující, zda přebírající zajišťovna bude po navrhované změně plnit solventnostní kapitálový požadavek. To platí obdobně i pro předávající zajišťovnu, pokud se nejedná o opatření ČNB nebo nejde-li o ukončení její činnosti.

K bodu 225 až 230: Navrhovaná úprava má za cíl sjednotit do jednoho bloku informační povinnosti ČNB, a to jak vůči veřejnosti, kdy je cílem transparentním způsobem zpřístupnit postup ČNB při výkonu dohledu v pojišťovnictví včetně statistických dat, jejichž konkrétní podobu určuje přímo použitelný předpisu EU, tak i vůči EIOPA a dohledovým orgánům členských států, centrálním bankám, měnovým orgánům, dozorovým orgánům nad platebním trhem a Evropské radě pro systémová rizika. Poskytování informací je omezeno rozsahem výkonu dohledové činnosti uvedených subjektů. Vůči Ministerstvu financí a případně dalším ústředním orgánům vzniká informační povinnost, pokud jde o mimořádné situace na finančních trzích, kdy je ohrožena finanční stabilita.

K bodu 231 až 237: Dohled ve vztahu k činnosti pojišťovny z jiného členského státu na území České republiky se rozšiřuje o oprávnění ČNB vyžadovat od takové pojišťovny potřebné doklady, informace a vysvětlení, pokud se to týká její činnosti na území ČR, přičemž se zrcadlově ukládá povinnost takovému požadavku vyhovět. Současně se v případě přetrvávajících problémů dává ČNB právo řešit věc v součinnosti s EIOPA. Toto se využívá i v případě dohledu nad činností zajišťovny z jiného členského státu.

K bodu 238: Jedná se o zrcadlovou úpravu k úpravě v § 94a a 94b, kdy ČNB může provést dohled na místě v pobočce pojišťovny nebo zajišťovny z jiného členského státu, která na území ČR provozuje svou činnost formou práva usazování, a to jen v rozsahu plnění povinností, které se na tuto činnost v České republice vztahují. O svém záměru provést dohlídku na místě musí ČNB předem informovat orgán dohledu domovského členského státu, v případě problémů může věc řešit s EIOPA. Uvedené obdobně platí i pro možnost výkonu dohledu na místě u poskytovatele služeb pojišťovny nebo zajišťovny, který na základě práva usazení v České republice provozuje svou činnost.

K bodu 239 a 240: Jde o legislativně technickou změnu, která reaguje na podrobnou úpravu insolvenčního zákona, kterým je také transponováno příslušné právo EU a na změny vyvolané směrnicí SII.

K bodu 241 až 249: Mimo legislativně technických změn se reaguje na zrušení institutu odpovědného pojistného matematika. S ohledem na povinnost pojišťovny nebo zajišťovny z třetího státu zavést na úrovni pobočky jako svého odštěpného závodu zřízeného na území České republiky postupy nezbytné k plnění požadavků na řídicí a kontrolní systém (§7j) se stanoví pravomoc České národní banky nařídit provedení změny osoby za plnění těchto požadavků odpovědné, např. osoby, která je v rámci řídicího a kontrolního systému uplatňovaného na úrovni pobočky odpovědná za plnění požadavků řízení rizik, kontroly zajišťování shody s předpisy, vnitřního auditu a pojistněmatematické činnosti. Současně se dává ČNB právo, kterým by se mělo zajistit, že výpočet technických rezerv u pojišťovny nebo zajišťovny z třetího státu bude odpovídat požadavkům stanoveným tímto zákonem. Je třeba si uvědomit, že v třetích státech bude v řadě případů činnost těchto subjektů odlišná od pravidel zavedených směrnicí Solventnost II, a to do té míry, že nebude ani s těmito pravidly srovnatelná.

K bodu 250 a 251: Jedná se o legislativně technické změny a změny vyvolané směrnicí SII.

K bodu 252: Informační povinnosti vůči ČNB ve vztahu k činnosti pojišťoven a zajišťoven, u kterých vykonává dohled, řeší nový § 82, přičemž obsah, formu, termíny, lhůty a způsob poskytování informací se primárně řídí přímo použitelným předpisem Evropské unie.

K bodu 253 až 263: Změny v právní úpravě odnětí povolení tuzemské pojišťovně a tuzemské zajišťovně, pojišťovně z třetího státu a zajišťovně z třetího státu reagují zejména na změny provedené směrnicí SII a na dosavadní zkušenosti. Zejména se podle závažnosti porušení povinností tuzemskou pojišťovnou nebo tuzemskou zajišťovnou rozlišují podmínky, při jejichž splnění ČNB povolení odejmout musí, a podmínky, při jejichž splnění je ČNB ponechána diskrece, zda tak učiní. Vzhledem k tomu, že podle nového regulatorního režimu podle směrnice Solventnost II se pojišťovna a zajišťovna (včetně pojišťovny a zajišťovny z třetího státu v rozsahu provozování činnosti na území České republiky) bude řídit kromě navrhovaného zákona i provádějícími akty druhé a třetí úrovně (pojišťovna a zajišťovna ze třetího státu se bude řídit těmi prováděcími akty druhé a třetí úrovně provádějící příslušné články směrnice Solventnost II, které se na činnost těchto pojišťoven a zajišťoven ze třetích států vztahují; z přechodných ustanovení se na činnosti pojišťoven a zajišťoven ze třetích států vztahují ta, která se vážou k balíčku opatření tzv. long-term guarantees, neboť ta se na jejich činnost rovněž vztahují; EIOPA připraví guidelines k dohledu nad pobočkami pojišťoven a zajišťoven ze třetích zemí), je potřeba postavit najisto, že se jimi bude řídit i po odnětí povolení do vypořádání závazků z provozované pojišťovací a zajišťovací činnosti. Odejmutí povolení pojišťovně nebo zajišťovně (i pojišťovně nebo zajišťovně ze třetího státu) k provozování činnosti se může týkat i jen části povolené činnosti, a to u pojišťoven podle povolených pojistných odvětví a u zajišťoven, pokud současně provozuje životní nebo neživotní zajištění. Je třeba vycházet z toho, že v pojištění, resp. zajištění, se nejedná o povolení k činnosti jako celku, ale o povolení podle zákonem definovaných odvětví či jejich skupin, resp. charakteru pojišťovací činnosti.

K bodu 264 až 285: Změny v právní úpravě správních deliktů jsou převážně reakcí na změny provedené v textu zákona nebo zpřesňují nebo zjednodušují dosavadní právní úpravu. Změna názvu § 120 a uvozovací věty odstavce 1 je přizpůsobením zákona současnému trendu právní úpravy správních deliktů. Podle § 6 přestupkového zákona za porušení povinnosti uložené právnické osobě odpovídá podle tohoto zákona ten, kdo za právnickou osobu jednal nebo měl jednat, a jde-li o jednání na příkaz, ten kdo dal k jednání příkaz. Dne 20. února 2002 usnesením č. 162 vláda schválila koncepci reformy správního trestání obsaženou v návrhu věcného záměru zákona o správním trestání. Současně vláda ministrům a vedoucím ostatních ústředních orgánů státní správy uložila koordinovat nové návrhy právní úpravy správního trestání ve své působnosti s ministrem vnitra za účelem dosažení souladu nové právní úpravy s navrhovanou koncepcí správního trestání. K zajištění tohoto úkolu byl dne 9. dubna 2002 odeslán všem ministrům a vedoucím představitelům dalších ústředních orgánů státní správy dopis ministra vnitra obsahující obecné principy právní úpravy správního trestání s požadavkem, aby byly důsledně promítnuty do každého návrhu nového zákona, jehož obsahem má být právní úprava odpovědnosti za porušení povinností na konkrétním úseku veřejné správy, nebo do návrhu změn platného zákona, který již sankční ustanovení obsahuje. Od této doby se neustále úprava správního trestání vyvíjí. Příkladem je doplňování správních deliktů pro podnikající fyzické osoby, přestože všechna společná ustanovení o správních deliktech obsahují ustanovení o odpovědnosti za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním. Tím se ustanovení zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby vztahují i na tyto fyzické osoby. Rozdělením správních deliktů u fyzických osob pak v řadě případů může vznikat otázka, jaké řízení se s přestupcem zavede, jestliže není známo, v jaké souvislosti byl správní delikt spáchán.

Novým správním deliktem je nesplnění opatření k nápravě ve lhůtě stanovené vykonatelným rozhodnutím ČNB. Tato úprava správního deliktu posiluje pravomoci ČNB pro případ, že pojišťovna nebo zajišťovna nesplní povinnosti tímto rozhodnutím ČNB stanovené. V tomto případě ČNB chyběl dohledový nástroj sankčního charakteru. Novým správním deliktem je také nesdělení informací zájemci o pojištění nebo pojistníkovi, a to jak podle navrhovaného zákona, tak zejména jiného právního předpisu, do kterého budou implementována ustanovení článků 183 až 185 směrnice SII. Dále jsou novými správními delikty neplnění informačních povinností, popř. neposkytnutí vyžádaných dokumentů a materiálů, pojišťovnou nebo zajišťovnou vůči České národní bance, popř. veřejnosti. Pokutou za spáchání správního deliktu je za stanovených podmínek nově rovněž možné postihnout i pojišťovnu z jiného členského státu. Objektivní lhůta pro zánik odpovědnosti právnické osoby a podnikající fyzické osoby za správní delikt se stanoví na 5 let. Důvodem je častá obtížnost zjištění týkajících se jak samotného protiprávního jednání, tak i složitost správního řízení při jeho dokazování. Na zánik odpovědnosti za deliktní jednání fyzických osob se použije § 20 zákona o přestupcích, tj. odpovědnost za přestupek zanikne, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok. Sjednocení těchto objektivních lhůt jak pro právnické a podnikající fyzické osoby a pro přestupky fyzických osob by mělo být předmětem nové právní úpravy správních deliktů.

Co se týká stanovení maximální výše sankce za správní delikt, je obecnou zásadou, že má dosáhnout takové intenzity, aby od protiprávního jednání odrazovala nejen pachatele správního deliktu, ale také další adresáty příslušných právních povinností. Sankce tedy nutně musí být uložena v takové výši, aby její represivní účinek pachatel správního deliktu skutečně pocítil, jinak by postrádala smysl ^(např. Rozsudek MS v Praze č. j. 10 Ca 250/2003-48). Současně musí mít sankce i preventivní účinek, který by spolehlivě další potenciální pachatele od protiprávního jednání odrazoval. Přitom je ovšem potřeba při ukládání sankcí brát ohled i na to, aby uložená sankce neměla na pachatele likvidační účinky. Navrhovaná horní hranice pokuty za správní delikt pro právnické osoby a podnikající fyzické osoby ve výši do 50 000 000 Kč bere v úvahu rozdílnost dopadu takové sankce pro různě finančně silné osoby, kdy pro některé by mohla být likvidační, pro jiné je adekvátní hrozbou. To musí ČNB v každém jednotlivém případě nejen posoudit, ale také řádně zdůvodnit.

Při určování výše sankce za konkrétní deliktní jednání je ČNB dána diskrece, nicméně tuto nemůže uplatňovat neomezeně, ale v rámci této své pravomoci musí zhodnotit a odůvodnit naplnění kritérií stanovených v zákoně. V předkládaném návrhu jde konkrétně o kritérium závažnosti správního deliktu, způsob jeho spáchání, jeho následky a o okolnosti, za nichž byl spáchán. Až totiž zevrubné zhodnocení všech uvedených kritérií umožňuje objektivní uložení příslušného druhu a výše sankce ^(např. Rozsudky NSS č. j. 8 As 8/2005-57, č. j. 7 As 43/1994-51 a č.j. 4 As 64/2005-59; nález ÚS sp. zn. III. ÚS 35/99). V opačném případě by došlo k překročení diskreční pravomoci ČNB. Při ukládání sankce je v každém případě potřeba vycházet z principu individualizace a konkretizace postihu, tak aby výsledek odpovídal všem okolnostem a zvláštnostem případu, přičemž k naplnění tohoto požadavku slouží výše uvedená kritéria. Výše sankcí je v překládaném návrhu stanovena tak, aby se vyhověla všem výše uvedeným požadavkům.

K bodu 286, 287, 289 a 290: Úpravy týkající se přeměny reagují na dosavadní zkušenosti s touto úpravou a současně sjednocují úpravu náležitostí žádosti, včetně její formy, v souladu se změnou provedenou v celém textu zákona. Pojišťovně se nově stanoví povinnost oznámit přeměnu do 1 měsíce po jejím schválení. Pokud dochází k přeměně fúzí, rozdělením nebo převodem jmění, bude se převod pojistného kmene nebo jeho části nebo převod kmene zajišťovacích smluv nebo jeho části přiměřeně řídit příslušnou úpravou zákona.

K bodu 291 až 299: Stejně jako v případě nuceného správce a jeho zástupce, tak i v případě likvidátora zákon zrušuje seznam likvidátorů vedený ČNB. Zákonná úprava se tím přizpůsobuje zákonu o insolvenčních správcích, kdy je správce a jeho zástupce jmenován ČNB z osob uvedených ve zvláštní části seznamu insolvenčních správců. Nově se stanoví podmínky hrazení nákladů spojených s výkonem činnosti likvidátora, přičemž nepostačuje-li k jejich úhradě majetek tuzemské pojišťovny nebo tuzemské zajišťovny, uhradí je stát, k čemuž by s ohledem na charakter regulace pojišťovací a zajišťovací činnosti mohlo dojít pouze ve zcela výjimečných případech. Podrobnější úprava bude obsažena v prováděcím právním předpise. Dále se upravuje povinnost likvidátora svou činnost vykonávat s odbornou péčí a povinnost ČNB na základě informace pojišťovny nebo zajišťovny jmenovat jiného likvidátora, přestane-li splňovat podmínky pro své jmenování podle zákona o insolvenčních správcích. Ostatní změny reagují zejména na zásadní změny v souvislosti se směrnicí SII včetně zrušení institutu odpovědného pojistného matematika.

K bodu 300 a 301: Jedná se o formulační úpravy a zpřesnění zejména ve vztahu ČNB a správních nebo soudních orgánů. Povinnost zachovávat mlčenlivost mají všechny osoby činné pro pojišťovnu nebo zajišťovnu podle § 86 odst. 6.

K bodu 302 až 307: Z praktických důvodů se do seznamu orgánů, kterým se na vyžádání poskytují informace, zařazují i správní orgány (ve věcech týkajících se správního deliktu), finanční arbitr (v souvislosti s šetřením podle zákona o finančním arbitrovi) a Ministerstvo vnitra (ve věcech týkajících se soukromého zdravotního pojištění cizinců). Zejména v případě správních orgánů, které řeší přestupky na úseku pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, je absence těchto orgánů v seznamu výrazně pociťována jako nedostatek při získávání nezbytných údajů o povinném pojištění vlastníků silničních vozidel. Stejně tak důležitá je výměna informací mezi orgány dohledu, a to nejen v rámci EHP, ale i s orgány dohledu třetích států. Současně se reaguje na zrušení institutu odpovědného pojistného matematika. Stávající úprava je zaměněna úpravou čl. 68 odst. 2 písm. c) směrnice SII, která povoluje členským státům výměnu informací mezi orgány dohledu a nezávislými znalci, kteří jsou právními předpisy pověřeni dohledem, a samotnými orgány, které tyto znalce dohlížejí.

K bodu 308: Úprava v navrhovaném ustanovení § 129 odst. 2 reaguje na povinnost správního orgánu poskytovat pojišťovně informace podle § 123 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů. Bez této úpravy by bylo možné, aby pojišťovna vázala pojistné plnění na rozhodnutí správního orgánu, a poškozený by své právo musel uplatňovat před obecnými soudy. Z uvedeného důvodu bylo potřeba lépe charakterizovat oprávnění pojišťovny, a tím i povinnost dotčených orgánů na úseku trestního řízení nebo správního trestání k požadování a poskytování předmětných informací. Úprava v navrhovaném ustanovení § 129 odst. 3 až 8 reaguje na změny v souvislosti s využíváním údajů ze základních registrů a informačních systémů veřejné správy a zároveň dává práva pojišťovny týkající se žádostí o údaje z těchto systémů do souladu s ustanovením § 44b zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů.

K bodu 309: Úprava v navrhovaném ustanovení § 129b reaguje na změny provedené v bodu 308 (§ 129 odst. 3 až 8), kdy s ohledem na požadavky Legislativních pravidel vlády dochází k přenesení dosavadních odstavců 6 až 8 § 129 do nového ustanovení.

Vyjádření částek převzatých ze směrnice EU v EUR má tu výhodu, že v případě výrazného výkyvu kurzu Kč vůči EUR není nutné měnit zákon, zejména v těch případech, kdy by se částka vyjádřená v Kč dostala po přepočtu na EUR pod minimální hranici stanovenou právem EU. Proto se v souladu s právní úpravou EU upravuje způsob, jakým se částky v eurech přepočítávají na české koruny. Evropská komise je oprávněna v takto uvedených částkách provádět korekce s ohledem na inflační vývoj. Přepočtené částky zveřejňuje v Úředním věstníku EU. Upravená částka se pak použije po uplynutí 12 měsíců od tohoto zveřejnění.

K bodu 310: Jde o formulační úpravu.

K bodu 311: Právní úprava EU stanoví zvláštní pravidla pro soupojištění v rámci členských států. Část těchto pravidel se vztahuje na smlouvu o soupojištění, kterou nově upravuje v § 2817 nový občanský zákoník. V navrhované novele se pak upravuje ta část, která souvisí s úpravou technických rezerv, dohledem nad touto činností a zacházení se závazky z takto uzavřených smluv v případě likvidace pojišťovny.

K bodu 312 až 314: Mimo formulační změny se doplňuje informační povinnost Ministerstva financí vůči Evropské komisi týkající se povinných pojištění (nikoli zákonných, která vznikala nikoli na základě pojistné smlouvy, ale na základě skutečnosti, se kterou příslušný zákon vznik tohoto pojištění spojoval). Součástí této povinnosti je i sdělování údajů povinně uváděných v osvědčení o vzniku takového pojištění. Tato povinnost má nepřímou vazbu i na čl. 7 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) týkající se povinných pojištění v rámci EU.

K bodu 315 a 317: V části šesté se doplňují závěrečná ustanovení, která se týkají obsahu a lhůt pro uveřejňování informací o pojišťovně a zajišťovně a plnění informačních povinností vůči České národní bance, kdy v počátečním období po nabytí účinnosti předkládaného zákona nebude nutné uveřejňovat některé informace, lhůty pro plnění informačních povinností budou zpočátku delší a ve čtyřletém období se budou postupně zkracovat.

K bodu 316: V souladu se změnami provedenými v návrhu novely zákona s vazbou na prováděcí právní předpis se ČNB zmocňuje k vydání vyhlášky, kterou provede příslušná ustanovení zákona. S ohledem na skutečnost, že některé přímo použitelné předpisy EU budou Evropskou komisí vydávány postupně po dni účinnosti navrhovaného zákona, ČNB se rovněž zmocňuje k vydání vyhlášky v rozsahu a do té doby, dokud nebyl vydán tento předpis EU. V případech, kdy se žádosti upravují tiskopisem, stanoví se ČNB povinnost uveřejnit tyto vzory na svých webových stránkách. Tím se zajišťuje jejich veřejná dostupnost, což snižuje náklady spotřebitelů.

K bodu 318 až 323: Úpravy v příloze k zákonu týkající se odvětví životních pojištění jsou vyvolány zejména změnou právní úpravy EU.Některé změny reagují na změny provedené novým občanským zákoníkem. V příloze č. 1 části A bodu IV. v dosavadním znění je využit přímý odkaz na směrnici EU, proto v předkládaném návrhu dochází k zpřesnění stávajícího textu tak, aby odpovídal právní úpravě EU.

K čl. II:

Přechodná ustanovení v bodech 1, 2 a 15 umožňují v přiměřené lhůtě pojišťovnám a zajišťovnám v souladu se směrnicí Solventnost II splnit minimální kapitálový požadavek a solventnostní kapitálový požadavek. Přechodná ustanovení podle bodů 3 až 6 upravují přechodný režim správních řízení zahájených nebo týkajících se povinností porušených přede dnem nabytí účinnosti navrhovaného zákona. Podle rozhodnutí vydaných Českou národní bankou přede dnem nabytí účinnosti navrhovaného zákona (tj. přede dnem 1. ledna 2016; např. se jedná o žádosti o schválení doplňkového kapitálu, interního nebo částečného interního modelu nebo skupinového interního modelu, parametrů specifických pro pojišťovnu nebo zajišťovnu, dočasného snížení technických rezerv, úpravy bezrizikové výnosové křivky či centralizovaného řízení rizik, popř. rovnocennosti solventnostních a obezřetnostních režimů třetích států) je dle evropské právní úpravy možné postupovat, tj. účinnosti mohou nabýt, nejdříve dnem 1. 1. 2016 tak, aby nový regulatorní režim podle směrnice Solventnost II mohl začít fungovat v celém EHP v jeden okamžik.

Přechodná ustanovení v bodech 7 až 12 v souladu s přechodným opatřením směrnice OMN II upravují postup pojišťoven a zajišťoven, které přede dnem nabytí účinnosti navrhovaného zákona začaly ukončovat svou činnost, tj. přestaly uzavírat nové pojistné a zajišťovací smlouvy a hodlají výhradně spravovat své stávající portfolio. V takovém případě by za stanovených podmínek nemusely splňovat požadavky nové právní úpravy. V českém právním prostředí je potřeba tento postup pojišťoven a zajišťoven navázat na žádost či rozhodnutí o odnětí povolení k veškeré činnosti. Dokud tedy pojišťovna nebo zajišťovna na základě rozhodnutí o odnětí povolení k veškeré své činnosti nevstoupí do likvidace, ale žádost o odnětí povolení do dne účinnosti navrhovaného zákona podala, nesmí uzavírat nové pojistné či zajišťovací smlouvy, popř. své závazky rozšiřovat, a řídí se ustanoveními dosavadní právní úpravy týkajícími se ukončování činnosti. Odejmout takové pojišťovně nebo zajišťovně povolení je pak potřeba nejdéle do 1. ledna 2019, v opačném případě se tato pojišťovna nebo zajišťovna musí začít řídit navrhovaným zákonem. Směrnice OMN II tento postup umožňuje i pro pojišťovny a zajišťovny podléhající reorganizačním opatřením. V českém právním řádu však neexistuje žádný vhodný institut, který by odpovídal pojetí reorganizačních opatření podle směrnice, v jehož případě by byl výše popsaný postup možný.

Přechodné ustanovení v bodu 13 v souladu se směrnicí OMN II zavádí přechodné období pro zahrnování položek primárního kapitálu do třídy 1 a 2. Přechodné ustanovení v bodu 14 se týká pravidel pro investování do obchodovatelných cenných papírů a jiných finančních nástrojů založených na sekuritizaci. Přechodné ustanovení v bodu 16 stanovuje lhůtu pro podání žádosti o schválení skupinového interního modelu pro podskupiny v České republice, které mají podstatně odlišný rizikový profil od zbytku skupiny. Přechodné ustanovení v bodu 17 se týká přechodných období pro skupiny.

Přechodná ustanovení v bodech 18 až 26 souvisí s postupným zaváděním nového regulatorního režimu, kdy od 1. dubna 2015 bude možné České národní bance podat žádost o schválení používání přechodné úpravy bezrizikové výnosové křivky a přechodného snížení technických rezerv. Podle těchto rozhodnutí České národní banky a podle těchto přechodných ustanovení se však bude postupovat až ode dne nabytí účinnosti předkládaného zákona. Obě výše uvedená přechodná opatření bude možné použít až do konce roku 2031, přičemž do této doby musí postupně docházet ke sbližování s novým regulatorním režimem. Uvedená přechodná opatření není možné použít na stejné portfolio závazků zároveň. Přechodnou úpravu bezrizikové výnosové křivky rovněž nelze na stejné portfolio použít zároveň s vyrovnávací úpravou a koeficientem volatility. Použití těchto přechodných opatření je pojišťovna nebo zajišťovna povinna uvést ve zprávě o solventnosti a finanční situaci, kde musí kvantifikovat dopady nepoužití těchto opatření na svou finanční pozici. Použití uvedených opatření rovněž zohlední při vlastním posuzování rizik a solventnosti. Pokud by pojišťovna nebo zajišťovna bez použití uvedených přechodných opatření nesplňovala solventnostní kapitálový požadavek podle předkládaného zákona, musí České národní bance předložit plán opatření pro navýšení kapitálu pro krytí tohoto požadavku nebo snížení svého rizikového profilu a každoročně Českou národní banku každoročně obeznámit o přijatých opatřeních. V případě nereálnosti naplnění požadavků předkládaného zákona do konce přechodného období může Česká národní banka použití uvedených opatření zakázat.

K čl. III:

Zrušují se prováděcí vyhlášky ČNB vydané podle dosavadní právní úpravy, neboť nová koncepce si vyžádá jejich kompletní nahrazení. Teze nových vyhlášek jsou obsahem předloženého materiálu.

K části druhé, čl. IV:

Jde o legislativně technickou změnu, kterou se reaguje na zrušení institutu odpovědného pojistného matematika.

K části třetí, čl. V a VI:

Změna zákona o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů je reakcí na vypuštění úpravy technických rezerv podle směrnice Rady 91/674/EHS o ročních účetních závěrkách a konsolidovaných účetních závěrkách pojišťoven ze zákona o pojišťovnictví a jejich začlenění do právní úpravy účetnictví. Přechodné ustanovení specifikuje daňové období, za které se poprvé použije změněná právní úprava.

K části čtvrté, čl. VII:

K bodům 1, 2 a 19: Jde o legislativně technické úpravy, které reagují na změny terminologie v zákonu o pojišťovnictví v souvislosti s vypuštěním institutu odpovědného pojistného matematika a terminologii nového občanského zákoníku.

K bodu 3: Jde o reakci na nové pojetí zvířete podle nového občanského zákoníku, který od jeho účinnosti není věcí, ale má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor.

K bodu 4: Jde o úpravu možnosti dohodnout se na poskytování pojistného plnění též uvedením do předešlého stavu v souladu s novým občanským zákoníkem.

K bodu 5: Stávající praxe, kdy pojišťovna podmiňuje poskytnutí pojistného plnění šetřením zejména správního orgánu projednávajícího přestupek v souvislosti s porušením pravidel silničního provozu, je v rozporu se zákonem. Přestože v důsledku takového porušení došlo ke způsobení újmy, je diametrální rozdíl mezi odpovědností za toto veřejnoprávní porušení a soukromoprávní povinností k náhradě újmy z deliktního jednání. Pojišťovna v rámci svého šetření musí rozhodnout o této povinnosti bez ohledu na výsledek rozhodnutí správního orgánu, který pro ni může mít pouze podpůrný charakter. Pro její postup jsou závazné lhůty podle § 9 odst. 3. V opačném případě by mohlo dojít až k absurdní situaci, kdy by absence takového rozhodnutí vedla k odmítnutí pojistného plnění. Navrhovanou změnou se chce této nežádoucí praxi zamezit.

K bodu 6: Jedná se o legislativně technickou změnu reagující na navrhovanou změnu v postavení České kanceláře pojistitelů (ČKP).

K bodu 7: Zpřesňuje se ustanovení zakládající právo pojistitele na náhradu vyplaceného pojistného plnění včetně doplnění těch případů, kdy řidič z místa nehody ujel nebo jinak postupoval s cílem vyhnout se např. dechové zkoušce nebo zcela znemožnil určení viníka nehody. Ujetí od nehody nebo nevrácení se na její místo, aniž by k tomu byla objektivní příčina, resp. neohlášení takové nehody, nemůže být beztrestným chováním viníka nehody. Současně se odstraňují některé formulační vady jako např. v odst. 3, kdy se rozlišuje provozovatel a pojištěný, přičemž podle § 6 odst. 1 se v obou případech jedná o pojištěného (viz § 2910 a § 2927 občanského zákoníku).

K bodu 8: Orgány hl. m. Prahy vykonávají podle § 31 odst. 2 zákona č. 131/2000 Sb. přenesenou působnost, která je zákonem svěřena orgánům obcí s rozšířenou působností, pokud tento zákon nestanoví jinak. Podle § 32 cit. zákona lze orgánům městských částí v mezích zákona svěřit Statutem hl. m. Prahy tuto přenesenou působnost. Hl. m. Praze tak zákon dává, na rozdíl od krajských úřadů, možnost rozhodovat o tom, která deliktní jednání budou v 1. stupni projednávat městské části a která magistrát. Tím je dána nerovnost v postavení hl. m. Prahy a krajských úřadů. Současně je tak Magistrátu hl. m. Prahy dána možnost rozhodovat ekonomicky o tom, které přestupky si ponechá k projednávání v 1. stupni, tj. které pokuty půjdou do jeho rozpočtu. To lze považovat za nemravné. Ústřední orgány státní správy pak, na rozdíl od stejných rozhodnutí obcí s rozšířenou působností, musejí přezkoumávat tato rozhodnutí. Tím se náklady druhostupňových rozhodnutí vynakládané jinak krajskými úřady přenášejí na ministerstva. Navrhovaná úprava se tak vrací k formulaci, která byla v zákoně do roku 2008.

K bodu 9: Jedná se o odstranění legislativně technické chyby, kdy bylo sporné, zda přestupek nepředložení zelené karty může Policie České republiky projednávat v blokovém řízení, tj. s využitím § 6 odst. 8 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb. a § 23 odst. 1 písm. f) a odst. 3 zákona č. 200/1999 Sb.

K bodu 10: Vzhledem ke změnám vyvolaným směrnicí Solventnost II a k tomu, že ČKP bude provozovat hraniční pojištění jménem a na účet svých členů, není nutné, aby se ČKP dále považovala za tuzemskou pojišťovnu. Nicméně s ohledem na to, že sjednává hraniční pojištění, bude se na ni přiměřeně uplatňovat ustanovení zákona o pojišťovnictví.

K bodu 11: Pokud by ČKP nadále byla považována za pojišťovnu, nesplňovala by zejména solventnostní kapitálové požadavky podle směrnice Solventnost II. Navíc není důvod, jestliže za její dluhy ručí členové, aby vytvářela technické rezervy ke svým závazkům z hraničního pojištění a řídila se novou právní úpravou. Toto pojištění je vzhledem k úpravě vstupu vozidel z třetích států na území EU marginální. Z tohoto důvodu po nové úpravě nebude toto pojištění sama provozovat, ale pouze sjednávat jménem a na účet svých členů.

K bodům 12 až 14: Výši závazku stanoví ČKP v souladu s pravidly oceňování stanovenými v Solventnosti II (§ 51 a následující zákona upravujícího pojišťovnictví). ČKP v poměru příspěvků rozdělí závazek, který není kryt aktivy ČKP, mezi jednotlivé členské pojišťovny z titulu ručení pojišťoven za závazky ČKP. V návaznosti na to promítne každá členská pojišťovna svůj příslušný závazek do účetnictví a solventnostní rozvahy a vytvoří k tomu odpovídající aktiva. Nicméně pojišťovna si může z důvodu obezřetného řízení tento závazek navýšit. Povinnost ČKP vytvářet technické rezervy a mít k tomu odpovídající skladbu finančního umístění se proto zrušuje nicméně ČKP uplatňuje zásadu obezřetného investování aktiv.

K bodu 15: Pro Českou kancelář pojistitelů se zavádí stejná oprávnění jako pro pojišťovny podle § 129 odst. 3 až 8 předkládané novely zákona o pojišťovnictví, která jsou nezbytná k plnění jejích povinností.

K bodu 16: Vzhledem k tomu, že ČKP je právnickou osobou sui generis a plní společné úkoly svých členů taxativně stanovené zákonem, je výkon dohledu ČNB omezen pouze na zákonem stanovené činnosti. Ty se týkají jednak správy garančního fondu, vedení statistik založených zejména na informacích od pojišťoven porovnávaných s údaji vedenými v registru silničních vozidel a jednak příspěvků a závazků členských pojišťoven vyplývajících z jejich členství v ČKP.

K bodu 17 a 18: Jde o změny zpřesňující text.

K bodu 20: Jde o reakci na právní úpravu svěřenských fondů v novém občanském zákoníku (§ 1448 občanského zákoníku).

K části páté, čl. VIII:

Jedná se o úpravu v souvislosti s implementací směrnice Solventnost II, konkrétně o reakci na změny obezřetnostních požadavků.

K části šesté, čl. IX:

K bodu 1 a 2: Změna odpovídá změnám vyvolaným směrnicí Solventnost II jak u pojišťoven a zajišťoven, tak i u institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění. Tím, že úprava způsobilosti a důvěryhodnosti odpovídající právní úpravě EU je již použita v zákonu o pojišťovnictví, je postačující odkaz na tuto úpravu.

K bodu 3 a 4: Jde o reakci na vypuštění institutu odpovědného pojistného matematika.

K bodu 5 a 6: Pro u instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění směrnice Solventnost II stanoví zvláštní solventnostní pravidla pro účely výpočtu minimální částky dodatečných aktiv. Obdobně jako je tomu ve stávajícím systému Solventnost I, je tato instituce povinna udržovatdisponibilní míru solventnosti nejméně ve výši požadované míry solventnosti.Disponibilní míra solventnosti v podstatě zahrnuje všechna aktiva instituce očištěná od všech předvídatelných závazků po odečtení položek nehmotného majetku. Požadovaná míra solventnosti se pak rovná součtu zákonem vyjmenovaných položek.Jedna třetina požadované míry solventnosti tvoří tzv.garanční fond, který nesmí být nižší než 3 000 000 EUR. I zde se upřednostňuje euro, a to ze stejných důvodů jako u minimálního kapitálového požadavku pojišťoven a zajišťoven. Z tohoto důvodu se také i do tohoto zákona vkládá úprava EU týkající se přepočtu částek.

V dané souvislosti je třeba zmínit, že v bodu 138 preambule směrnice Solventnost II se EK ukládá povinnost, co nejdříve provést revizi směrnice 2003/41/ES a za pomoci EIOPA vytvořit řádný systém pravidel pro instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění, přičemž by měla plně zohlednit zásadní odlišnosti tohoto pojištění.

K části sedmé, čl. X:

Účinnost navrhovaného zákona je v souladu se směrnicí SII a OMN II navrhována na 1. ledna 2016. Protože však směrnice OMN II za účelem postupného zavádění nového režimu stanoví řadu přechodných období, během nichž lze podávat České národní bance žádosti k zahájení správních řízení, a to postupně od 1. dubna 2015 a 1. července 2015, je účinnost některých ustanovení navrhovaného zákona stanovena dříve.

V Praze dne 23. února 2015

předseda vlády

Mgr. Bohuslav Sobotka, v. r.

1. místopředseda vlády pro ekonomiku a ministr financí

Ing. Andrej Babiš, v. r.