A. OBECNÁ ČÁST:
1. Platná právní úprava
Platná právní úprava již byla povšechně popsána shora.
Hroby na veřejném pohřebišti lze mít pouze v nájmu - pronajímá je provozovatel veřejného pohřebiště. Provozování veřejného pohřebiště je službou ve veřejném zájmu, proto ze zákona smějí veřejné pohřebiště provozovat pouze obce v samostatné působnosti anebo registrované církve a náboženské společnosti (§ 16 zákona o pohřebnictví).1
Náhrobky a jiné hrobové příslušenství se považují za věci movité a jako takové mají své soukromé vlastníky a jsou i předmětem dědění.
Obecně všechny věci, které jsou předmětem dědictví a které nezdědí žádný dědic ani ze závěti, ani ze zákona, dědí stát jako tzv. odúmrť (§ 1634 nového občanského zákoníku).2
S odúmrtí, není-li stanoveno v jednotlivých případech jinak, je příslušný hospodařit Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (§ 11 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů /dále též jen "zákon o státním majetku"/, ve spojení s ustanoveními § 9, 10 a 11 zákona o státním majetku).3
V souladu se zásadou účelného a hospodárného využívání majetku státu k plnění funkcí státu (§ 14 odst. 1 zákona o státním majetku) a zásadou zbavování se nepotřebného majetku státu (§ 14 odst. 7 téhož zákona) jsou náhrobky, nabyté státem z důvodu odúmrti, obratem prohlašovány za nepotřebný státní majetek a nabízeny v dražbě.4
2. Nedostatek platné právní úpravy
Podle ustanovení § 2 odst. 3 nového občanského zákoníku: "Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.", toto ustanovení však zjevně není dostatečnou brzdou pro nemorální postup Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Takovou brzdou zjevně není ani ustanovení § 547 nového občanského zákoníku, podle kterého: "Právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.", ani ustanovení § 580 odst. 1 téhož zákoníku, podle něhož je neplatné "právní jednání, které se příčí dobrým mravům".
Rozpor s dobrými mravy zde neshledáváme v samotné skutečnosti prodeje náhrobku státem či v nabídce prodeje - náhrobek může být odkoupen i někým, kdo se hodlá o náhrobek řádně starat v souladu s jeho účelem, např. přítelem zemřelého. Rozpor s dobrými mravy shledáváme v nabídnutí náhrobku předem neurčenému okruhu zájemců, v nezájmu o jeho další osud a v jeho vydražení za maximálně možnou cenu, tj. v tom, co lze hovorově a s odpovídajícím emotivním nádechem nazvat jako "kšeftování s náhrobky". Nedostatek platné právní úpravy tedy obecně shledáváme v tom, že dostatečně nebrání státu a jeho zaměstnancům "kšeftovat s náhrobky", popř. je k tomuto nemorálnímu jednání dokonce fakticky nutí.
Stát by přitom měl jít svým občanům příkladem a ne sám jednat nemorálně.
3. Navržené řešení
Během léta a podzimu se údajně připravoval zcela nový zákon o pohřebnictví či alespoň zásadní novela zákona současného, která by řešila i shora uvedený nedostatek platné právní úpravy. Ukázalo se však, že předložení tak rozsáhlé předlohy není v dohledné době reálné. Proto je třeba přistoupit k provizornímu řešení. Jeho podstatou je znemožnění odstranění náhrobku před uplynutím všech lhůt, na které byl pronajat vlastní hrob, zásadně však ne dříve, než uplyne tzv. tlecí době, tj. minimálně po dobu 10 let od posledního pohřbu do příslušného hrobu. To znamená, že prodej náhrobku zůstane i nadále možný, nebude však možné žádné jiné jeho ekonomické využití než k účelu, pro který slouží, nebude např. možné použít jej jako stavební kámen či rozdrtit jej na suť. To je nejjednodušší možná a současně minimální nutná změna zákona.
Vedle toho se navrhuje doplnit zákon o státním majetku o základní princip - princip, který by měl být samozřejmý - že stát musí hospodařit se svým majetkem v souladu s dobrými mravy. Tato zásada přesahuje řešenou problematiku a doplňuje zásadu hospodárného využití majetku. Toto navržené ustanovení bude praktickým provedením ústavní zásady "vlastnictví zavazuje", vyjádřené v čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, v oblasti hospodaření se státním majetkem.
Obsahem návrhu není původně zvažovaná úprava, podle které by se vlastníkem náhrobků, které nikdo nezdědí, stal provozovatel pohřebiště. Tato idea byla založena na představě, že obec nebo registrovaná církev bude mít k náhrobkům na jí provozovaném veřejném pohřebišti citlivější přístup, než stát. Tato změna by si však zřejmě vyžádala i zásah minimálně do nového občanského zákoníku, proto od ní předkladatel upustil, předpokládá však, že tato či podobná právní úprava bude obsažena v novém zákoně o pohřebnictví.
4. Předpokládané hospodářské a finanční dopady
Novela způsobí výpadek příjmů státního rozpočtu v řádu tisícikorun, maximálně v řádu desetitisíců Kč ročně. Na rozpočty krajů a obcí tato novela nebude mít žádný vliv.
5. Zhodnocení souladu s ústavním pořádkem
Navržená právní úprava je plně v souladu s ústavním řádem České republiky, jak je definován čl. 112 Ústavy.
6. Zhodnocení souladu s mezinárodními smlouvami
Navržená právní úprava se nedotýká obsahu mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána.
7. Odůvodnění návrhu, aby Poslanecká sněmovna vyslovila s návrhem zákona souhlas již v prvním čtení
Navržená právní úprava je velmi jednoduchá a předkladatel nepředpokládá, že zásady v ní obsažené způsobí nějaké kontroverze. Je však třeba jednat rychle, protože obchod státu s náhrobky stále pokračuje (příloha).
B. ZVLÁŠTNÍ ČÁST:
K článku I:
Zákaz odstranění náhrobku z hrobu minimálně v době deseti let od posledního pohřbení lidských pozůstatků do příslušného hrobu je formulován tak, aby nebránil opravě či odstranění poškozeného náhrobku za účelem jeho nahrazení náhrobkem novým. Vlastním smyslem tohoto ustanovení je zabránit obchodování s lidskými náhrobky za účelem jejich jiného použití a zachování úcty k zemřelým.
K článku II:
Jedná se o výkladové ustanovení, základní normu, která přikazuje státu, že má se svým majetkem nakládat nejen hospodárně, ale i v souladu s dobrými mravy, resp. Dává jistotu státním zaměstnancům, že obecný občanskoprávní příkaz počínat si v souladu s dobrými mravy se týká i jich. V tomto smyslu je toto ustanovení i svým způsobem výchovné a edukativní.
Výkladu pojmu dobrých mravů se lze dobrat nepřímo studiem nového občanského zákoníku, konkrétně ustanovení § 2 odst. 3 (cit.: „Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.“), nadto k němu existuje bohatá judikatura, z níž je třeba zmínit zejména definici Krajského soudu v Brně z roku 1993: „Dobrými mravy společnosti je nutno chápat souhrn určitých etických a kulturních norem společnosti, z nichž některé jsou trvalou a neměnnou součástí lidské společnosti, jiné spolu se společností podléhají vývoji.“5, a definici obsaženou v nálezu Ústavního soudu z roku 1998: „„dobré mravy“ jsou souhrnem etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Tento obecný horizont, který vývojem společnosti rozvíjí i svůj morální obsah v prostoru a času, musí být posuzován z hlediska konkrétního případu také právě v daném čase, na daném místě a ve vzájemném jednání účastníků právního vztahu.“6.
K článku III:
Účinnost zákona se navrhuje dnem jeho vyhlášení. Jedná se o velmi jednoduchý předpis, který nevyžaduje náročné studium, a je ve veřejném zájmu, aby nabyl účinnosti co nejdříve.
V Praze dne 29. ledna 2016
Jitka Chalánková, v.r.
Miroslav Kalousek, v.r.
Rom Kostřica v.r.
Václav Horáček, v.r.
Marek Ženíšek, v.r.
Nina Nováková, v.r.
František Vácha, v.r.
Helena Langšádlová, v.r.
Petr Gazdík, v.r.
Markéta Adamová, v.r.
František Laudát, v.r.
Anna Putnová, v.r.
Věra Kovářová, v.r.
Zdeněk Bezecný, v.r.
Jiří Koubek, v.r.
Příloha k důvodové zprávě k poslaneckému návrhu zákona,
kterým se mění zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů
Aktuální nabídka náhrobků nabízených státem v dražbě
1.
( http://www.uzsvm.cz/majetek/prodej-moviteho-majetku/ostatni/detail/hrobove-zarizeni-umistene-na-hrobovem-miste-cislo-944-na-hrbitove-ve-meste-mora-23844/ )
2.
( http://www.uzsvm.cz/majetek/prodej-moviteho-majetku/ostatni/detail/nabidka-prodeje-hroboveho-zarizeni-hrbitov-praha-jinonice-23868/ )
3.
( http://www.uzsvm.cz/majetek/prodej-moviteho-majetku/ostatni/detail/hrobove-prislusenstvi-na-hrbitove-v-tisisich-kozlech-23765/ )
4.
( http://www.uzsvm.cz/majetek/prodej-moviteho-majetku/ostatni/detail/hrobove-prislusenstvi-ku-jalubi-23604/ )
5.
( http://www.uzsvm.cz/majetek/prodej-moviteho-majetku/ostatni/detail/oznameni-zameru-odprodeje-majetku-statu-c-bji532015-23595/ )
6.
( http://www.uzsvm.cz/majetek/prodej-moviteho-majetku/ostatni/detail/hrobove-zarizeni-dvojhrob-trnova--21351/ )
1 Ustanovení § 16 odst. 1 zákona o pohřebnictví zní: "(1) Provozování veřejného pohřebiště je službou ve veřejném zájmu zajišťovanou obcí v samostatné působnosti nebo registrovanou církví nebo náboženskou společností (dále jen "provozovatel pohřebiště"). Nemůže-li obec zajistit provozování veřejného pohřebiště v územním obvodu své působnosti, je povinna zajistit provozování veřejného pohřebiště v jiné obci v okolí na základě dohody s provozovatelem pohřebiště.".
2 Ustanovení § 1634 odst. 1 NOZ zní: "(1) Nedědí-li žádný dědic ani podle zákonné dědické posloupnosti, připadá dědictví státu a na stát se hledí, jako by byl zákonný dědic; stát však nemá právo odmítnout dědictví ...".
3 Ustanovení §§ 9 - 11 zákona o státním majetku znějí (bez poznámek pod čarou):
"Příslušnost
§ 9
(1) Hospodaření s určitým majetkem přísluší té organizační složce, která je účetní jednotkou a potřebuje jej k plnění funkcí státu nebo jiných úkolů v rámci své působnosti nebo stanoveného předmětu činnosti, popřípadě přísluší zřizovateli organizační složky, nerozhodl-li v souvislosti s jejím zánikem (§ 5 odst. 2) o jiném způsobu naložení s majetkem. Není-li dále stanoveno jinak (§ 20), příslušná organizační složka s majetkem rovněž nakládá, a to způsoby a za podmínek podle tohoto zákona.
(2) Vzniknou-li pochybnosti o příslušnosti organizační složky podle odstavce 1, odstraní tyto pochybnosti na žádost anebo z vlastního podnětu Ministerstvo financí svým opatřením (§ 20). Týkají-li se pochybnosti také příslušnosti Kanceláře Poslanecké sněmovny nebo Kanceláře Senátu, vydá Ministerstvo financí toto opatření v dohodě s příslušným orgánem Poslanecké sněmovny nebo s příslušným orgánem Senátu. Týkají-li se pochybnosti pouze příslušnosti Kanceláře Poslanecké sněmovny a Kanceláře Senátu, odstraní tyto pochybnosti na žádost anebo z vlastního podnětu svým opatřením (§ 20) příslušný orgán Poslanecké sněmovny.
(3) Jednání a rozhodování ve věcech podle odstavce 2 nespadá do pravomoci soudů.
§ 10
S majetkem,
a) u něhož při jeho nabytí státem není patrno, které organizační složce přísluší hospodaření s tímto majetkem,
b) o němž se zjistí, že s ním žádná organizační složka podle tohoto zákona nehospodaří,
hospodaří organizační složky příslušné podle ustanovení § 11; není-li dále stanoveno jinak (§ 20), tyto organizační složky s majetkem rovněž nakládají, a to způsoby a za podmínek podle tohoto zákona.
§ 11
(1) Hospodaření
a) přísluší Generálnímu ředitelství cel, jedná-li se o majetek, který připadl státu
1. v souvislosti s porušením celních předpisů anebo na základě těchto předpisů,
2. v souvislosti s porušením právních předpisů upravujících správu spotřebních daní anebo na základě těchto předpisů,
3. propadnutím nebo zabráním výrobku, který je předmětem spotřební daně,
4. na základě rozhodnutí orgánu Celní správy České republiky,
b) s radioaktivními odpady přísluší Správě úložišť radioaktivních odpadů,
c) s věcmi propadlými státu z rozhodnutí orgánu Finanční správy České republiky přísluší Generálnímu finančnímu ředitelství,
d) s exempláři rostlin a živočichů, regulovanými kožešinami, výrobky z tuleňů a jinými jedinci chráněnými podle zákona o obchodování s ohroženými druhy a jedinci zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů a volně žijících ptáků chráněnými podle zákona o ochraně přírody a krajiny, jež připadly státu, přísluší Ministerstvu životního prostředí,
e) s telekomunikační a radiokomunikační technikou, záznamovou technikou, výpočetní technikou a dopravními prostředky, propadlými nebo zabranými v trestním, přestupkovém a jiném obdobném řízení, jakož i s veškerými zbraněmi, střelivem, municí a výbušninami náleží krajskému ředitelství policie, v jehož působnosti se nachází sídlo orgánu, jenž o propadnutí nebo zabrání rozhodl; není-li takového orgánu, přísluší tomu krajskému ředitelství policie, v jehož územní působnosti se věc nachází.
(2) V ostatních případech s majetkem uvedeným v ustanovení § 10 hospodaří Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Zjistí-li organizační složka uvedená v odstavci 1, že není příslušná hospodařit s určitým majetkem uvedeným v ustanovení § 10, vyrozumí o takovém majetku jinou organizační složku uvedenou v odstavci 1 nebo Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Zjistí-li Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, že v případě určitého majetku uvedeného v ustanovení § 10 přísluší hospodaření organizační složce uvedené v odstavci 1, vyrozumí o takovém majetku tuto organizační složku.
(3) Pokud nelze příslušnost podle předchozích odstavců určit anebo budou-li v jednotlivém případě dány závažné důvody pro změnu příslušnosti organizačních složek uvedených v odstavci 1 nebo 2, určí, popřípadě změní příslušnost Ministerstvo financí na žádost anebo z vlastního podnětu svým opatřením (§ 20); ve výjimečném případě může být takto založena příslušnost i organizační složce neuvedené v odstavci 1 nebo 2. Ustanovení § 9 odst. 2 a 3 zde platí obdobně."
4 Ustanovení § 14 odst. 1 a 7 znějí:
"(1) Majetek musí být využíván účelně a hospodárně k plnění funkcí státu a k výkonu stanovených činností; jiným způsobem lze majetek použít nebo s ním naložit pouze za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem anebo tímto zákonem. Organizační složka si počíná tak, aby svým jednáním majetek nepoškozovala a neodůvodněně nesnižovala jeho rozsah a hodnotu anebo výnos z tohoto majetku."
"(7) Stane-li se majetek nepotřebným a o nepotřebnosti rozhodl písemně vedoucí příslušné organizační složky, popřípadě jím písemně pověřený jiný vedoucí zaměstnanec organizační složky, naloží příslušná organizační složka s majetkem způsoby a za podmínek podle tohoto zákona. Za nepotřebný se pro tyto účely považuje zejména majetek, který přesahuje potřeby příslušné organizační složky, anebo majetek, na jehož ponechání státu přestal být veřejný zájem, v případě věcí též takové věci, které pro ztrátu, popřípadě zastarání svých technických a funkčních vlastností nebo pro nepřiměřenou nákladnost provozu nemohou sloužit svému účelu.".
5 Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. dubna 1993, sp. zn. 15 Co 137/93
6 Usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26. února 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97