Důvodová zpráva k Novela z. o daních z příjmů

Podle platné právní úpravy se hodnota jednoho odběru krve nebo jejích složek dárce, kterému nebyla poskytnuta finanční úhrada výdajů spojených s odběrem krve nebo jejích složek podle zákona upravujícího specifické zdravotní služby, s výjimkou úhrady prokázaných cestovních nákladů spojených s odběrem, oceňuje částkou 2 000 Kč. To v současných podmínkách není dostatečné.

Daňové zvýhodnění dárců krve bylo do dnešní podoby upraveno novelizací v podobě zákona 316/1996 Sb., ze dne 13. prosince 1996, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Již v roce 1996, tedy před dvaceti lety, byl odběr krve oceněn částkou 2 000 Kč (průměrná hrubá měsíční mzda tehdy činila 9 825 Kč). Je zřejmé, že v současné ekonomické situaci už výše této částky nemůže působit motivačně, a tak se navrhuje její zvýšení na jedenapůlnásobek, tedy na 3 000 Kč. V této souvislosti je vhodné uvést, že počet dárců krve v nemocničních zařízeních transfúzní služby (cca 270 tis.) nedosahuje doporučeného počtu WHO (4-5 % populace).⁠​‌​‌​​‌​​​​​‌​​‌⁠

Nejde o jedinou změnu, kterou předkladatelé navrhují. V případě odběru krvetvorných buněk se jeho hodnota oceňuje částkou 20 000 Kč. Současně se do zákona navrhuje vložit ustanovení, které daňově zvýhodňuje osoby zapsané v Českém národním registru dárců kostní dřeně a v Českém registru dárců krvetvorných buněk, tedy potenciální dárce. V tomto případě jde o reakci na – ve srovnání s některými sousedními státy (zatímco v Německu připadá jeden potenciální dárce na přibližně 16 obyvatel, v České republice činí tento poměr zhruba 1:110) – relativně nedostatečný počet registrovaných osob, které jsou potenciálními dárci kostní dřeně, jakkoliv v celosvětovém srovnání vykazuje Česká republika velmi slušné umístění.

V každém případě současných přibližně 90 000 osob zapsaných ve výše uvedených registrech zaostává za ideálními čísly, za která je považováno 200 000 – 300 000 zaregistrovaných osob. V této souvislosti by patrně mělo zaznít, že v České republice, kde ročně dojde zhruba ke čtyřem desítkám odběrů, se najde zhruba čtvrtina dárců, zbytek v zahraničí; odběr v zahraničí přitom znamená vyšší výdaje (přibližně 500 000 Kč v každém případě).

Znění návrhu bylo konzultováno s představiteli Českého červeného kříže, Českého národního registru dárců kostní dřeně a Českého registru dárců krvetvorných buněk.

Nároky na veřejné rozpočty vzniklé v důsledku přijetí tohoto návrhu je s ohledem na podstatu věci velmi nesnadné kvantifikovat, v žádném případě je však – s ohledem na současný počet odběrů krve i jeho případné žádoucí navýšení – nelze považovat za výrazně zasahující do daňových příjmů. V této souvislosti je navíc nutné připomenout, že částka 2 000 Kč (respektive 3 000 Kč a jejich násobků v případě více odběrů) a další částky, které tento návrh zavádí, se odečítají od daňového základu, nikoli od výsledné daně.

Předložený návrh není v rozporu s ústavním pořádkem ani s mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy ČR.