Důvodová zpráva k Dohoda mezi ČR a Japonskem o leteckých službách

Japonsko leží na východním okraji asijského kontinentu. Je tvořeno řetězem ostrovů v západní části Tichého oceánu, největšími ostrovy od severu k jihu jsou Hokkaidó, Honšú, Šikoku a Kjúšú. Celková délka pobřeží všech ostrovů je téměř 34 tisíc km. Země je z velké části hornatá, rozlohou téměř 378 000 km2 se řadí na 61. místo na světě. Lidé se soustřeďují převážně do velkých městských aglomerací v pobřežních oblastech, v počtu obyvatel okolo 126 milionů patří Japonsku 11. příčka na světě. Hlavní město Tokio patří mezi největší města na světě, celá aglomerace čítá téměř 40 milionů obyvatel. Hlavními náboženskými směry v zemi jsou šintoismus a budhismus, k nimž se hlásí drtivá většina obyvatelstva. Přibližně 2 % populace se hlásí ke křesťanství. Japonsko je konstituční monarchií v čele s císařem a s nejstarším parlamentním systémem ve východní Asii (od 1889). Patří mezi vyspělé ekonomiky se stabilním právním prostředím, je třetí největší individuální světovou ekonomikou (po USA a Číně) a trhem s vysokou mírou koupěschopnosti. Oficiálním jazykem je japonština.

Japonsko je druhým největším obchodním partnerem EU v Asii (po Číně) a šestým celkově, zatímco EU je třetím nejvýznamnějším obchodním partnerem Japonska. Dne 1. února 2019 vstoupila v platnost Dohoda o hospodářském partnerství mezi EU a Japonskem (EPA), která okamžitě odstranila clo na 90 % vývozů z EU do Japonska s výhledem na 97 % bezcelních unijních vývozů. Potencionální nárůst vývozu EU do Japonska by díky EPA mohl vzrůst až o 33 % a japonský vývoz do EU o 24 %. To přináší významné obchodní příležitosti i pro české firmy. Japonsko je aktuálně 16. nejdůležitějším obchodním partnerem ČR, pro Japonsko je dle objemu exportu Česká republika na 39. místě, podle objemu dovozu na 51. místě. Obchodní bilance ČR s Japonskem je dlouhodobě pasivní, nicméně objem vzájemného obchodu vykazuje dlouhodobě mírný růst. Významný pro ČR je zejména příliv investic s vysokou přidanou hodnotou, v celkové hodnotě projektů zprostředkovaných agenturou CzechInvest v letech 1993 až 2016 bylo Japonsko 2. největším zahraničním investorem (3,6 mld. USD). Přes 200 japonských firem zaměstnává v ČR desítky tisíc lidí. Mezi ČR a Japonskem je sjednáno několik mezinárodních smluv, na prezidentské úrovni jsou to smlouvy o obnovení normálních styků (1957), o zamezení dvojího zdanění (1977) a o sociálním zabezpečení (2008, aktualizace 2017). Vzájemné diplomatické vztahy jsou zajišťovány prostřednictvím velvyslanectví ČR v Tokiu a velvyslanectví Japonska v Praze. Od roku 1998 praktikují Japonsko a ČR bezvízový turistický styk, český turista může pobývat v Japonsku po dobu až 90 dnů, pokud nebude vykonávat výdělečnou činnost.⁠‌​​‌‌‌‌‌‌​​‌​​‌‌⁠

Letecká doprava je v Japonsku, s ohledem na jeho geografii, velmi rozvinutá. V roce 2019 odbavila japonská letiště téměř 333 mil. cestujících. Mezi nejvytíženější patří tokijská letiště Narita a Haneda a letiště obsluhující města Osaka (Kansai), Nagoya a Fukuoka. Po výrazném propadu během pandemie COVID-19 se letectví v Japonsku pomalu zotavuje. Byla odstraněna všechna přísná proti-pandemická opatření a počet cestujících opět roste (v roce 2022 to bylo téměř 179 mil. odbavených cestujících). Nejvýznamnějšími leteckými dopravci jsou Japan Airlines (JAL) a All Nippon Airways (ANA). Pravidelné letecké spojení mezi ČR a Japonskem není realizováno žádným leteckým dopravcem.

Vzájemné vztahy ČR a Japonska v oblasti letecké dopravy nejsou dosud upraveny mezinárodní smlouvou. Česká strana má dlouhodobě zájem na sjednání takové smlouvy, avšak z japonské strany nebyl v minulosti zájem opětován. K oživení došlo v roce 2017, kdy japonská strana kontaktovala odbor civilního letectví Ministerstva dopravy za účelem svolání jednání zástupců leteckých úřadů obou stran. To se uskutečnilo dne 23. června 2017 v Tokiu. Strany si vzájemně vyměnily informace o vnitrostátních pravidlech pro sjednání letecké dohody, předaly si vzorové texty k posouzení a diskutovaly provozní možnosti a potenciál zavedení přímého leteckého spojení. Po meziresortním schválení směrnice pro expertní jednání a po přípravném jednání v Praze ve dnech 20. a 21. prosince 2018 bylo jednání o textu letecké dohody oficiálně zahájeno dne 3. července 2019 v Praze. Druhé kolo jednání se uskutečnilo opět v Praze po téměř tříleté pauze ve dnech 9. a 10. června 2022. Hlavním důvodem odkladu byla problematika tzv. unijních ustanovení¹, které musejí členské státy EU vkládat do svých dvoustranných dohod. Japonská strana čekala na výsledek svých souběžně probíhajících jednání s Evropskou komisí o tzv. horizontální dohodě², která klauzule upravuje jednotně pro všechny existující bilaterální dohody mezi členskými státy EU a Japonskem. Až shoda na textu horizontální dohody odblokovala další dvoustranná jednání mezi ČR a Japonskem. Třetí kolo expertních jednání se uskutečnilo, po uvolnění japonských proti-pandemických opatření, ve dnech 28. až 30. června 2023 v Tokiu. Po odsouhlasení vzájemně přijatelného obsahu byl text dohody technicky parafován dne 28. července 2023.

ČR a Chorvatsko jsou prvními zeměmi EU, se kterými Japonsko, po mnoha letech, přistoupilo ke sjednání letecké dohody. Jednání byla obtížná zejména s ohledem na nutnost zahrnutí práva EU. Dohoda obsahuje tzv. unijní ustanovení v podobě, jak je upravuje horizontální dohoda mezi EU a Japonskem. Dále obsahuje tradiční ustanovení o provozní bezpečnosti a ochraně před protiprávními činy, o stanovování kapacit, tarifů, řešení sporů apod. Na přání japonské strany dohoda neupravuje provozní otázky např. společného označování linek, pozemního odbavování, intermodální dopravy či kapacitních limitů, které budou řešeny pružněji v rámci konzultací leteckých úřadů.

Vláda ČR souhlasila se sjednáním dohody svým usnesením ze dne 15. listopadu 2023 č. 857. Dohodu podepsali v Tokiu dne 29. listopadu 2024 Bc. Jan Lipavský, ministr zahraničních věcí ČR, a Yoko Kamikawa, ministryně zahraničních věcí Japonska.

Obsahové vymezení návrhu textu dohody je následující:

V článku 1 jsou definovány výrazy důležité pro jednotný výklad a aplikaci dohody.

Článek 2 obsahuje základní právo zřídit a provozovat dohodnuté služby leteckými podniky.

V článku 3 jsou stanoveny podmínky pro zahájení dohodnutých služeb (určení leteckého podniku, vydání provozního povolení).

Článek 4 vymezuje základní přepravní práva (výsady) k provádění mezinárodní obchodní letecké dopravy, která si strany vzájemně vyměnily. Jedná se o právo přeletu přes území druhé strany (tzv. právo 1. svobody vzduchu), právo přistání na území druhé strany pro neobchodní účely (tzv. právo 2. svobody vzduchu, např. technické mezipřistání), právo vykládat a nakládat na území druhé strany v místech stanovených v příloze cestující, zboží a poštovní zásilky pocházející z nebo určené do míst na území první strany (tzv. práva 3. a 4. svobody vzduchu). Dále je zde zdůrazněno, že nic v dohodě nelze považovat za udělení práva tzv. kabotáže (obchodní přeprava mezi místy na území jedné strany).

Článek 5 obsahuje podmínky, za kterých je možné vydaná provozní povolení odvolat nebo pozastavit (povinné unijní ustanovení).

Článek 6 se týká spravedlivého a přiměřeného stanovování uživatelských poplatků za použití letišť a leteckých zařízení.

Článek 7 upravuje osvobození leteckých podniků resp. pohonných hmot, mazacích olejů, náhradních dílů, obvyklého vybavení a zásob letadel od dovozních cel, spotřebních daní a jiných poplatků obvyklých při provozu mezinárodních leteckých dopravních služeb. Obsahuje také příslušné unijní ustanovení o možnosti zdanit pohonné hmoty.

Rovné soutěžní podmínky pro letecké podniky obou stran při provozování dohodnutých služeb na stanovených linkách zajišťuje článek 8.

Článek 9 stanoví pravidla pro určování kapacity nabízené leteckými podniky.

V článku 10 je upraveno volné stanovování tarifů za poskytované služby leteckými podniky na základě jejich obchodního uvážení. Letecké úřady mohou, v případě potřeby, požadovat od leteckých podniků příslušné informace. Pokud tak stanoví národní legislativa (případ Japonska), může příslušný letecký úřad požadovat předložení navržených tarifů ke schválení. Případné spory v těchto otázkách řeší letecké úřady konzultacemi.

Obchodní příležitosti v článku 11 zahrnují zastoupení (pobočky) leteckých podniků, která včetně jejich personálu podléhají právním předpisům platným na území státu, kde jsou zastoupení zakládána, a možnost zřizování vkladových účtů a převodu příjmů ve volně směnitelných měnách.

Článek 12 upravuje vzájemné poskytování statistických informací a údajů mezi leteckými úřady obou stran.

V článku 13 si smluvní strany potvrzují závazek chránit bezpečnost civilního letectví před protiprávními činy (security) v souladu s platnými mezinárodními úmluvami v této oblasti. Článek obsahuje také ustanovení o spolupráci a asistenci stran v souvislosti s protiprávními činy v oblasti civilního letectví.⁠‌​​‌‌‌‌‌‌​​‌​​‌‌⁠

Článek 14 upravuje důležitou otázku provozní bezpečnosti letectví (safety). Každá smluvní strana může kdykoli provést tzv. inspekci na stojánce letadla druhé smluvní strany pokud se nachází na území jejího státu. Dále je upraven postup v případě nedodržování minimálních bezpečnostních norem stanovených Úmluvou o mezinárodním civilním letectví a jejími přílohami. V případě potřeby je možné okamžitě pozastavit nebo upravit příslušná provozní povolení.

Možnost provádět vzájemné konzultace leteckých úřadů ohledně provádění dohody je stanovena v článku 15, včetně diskusí o provozních potřebách leteckých dopravců.

Článek 16 upravuje dvoustupňové řešení sporů (smluvní strany, rozhodčí soud), které mohou vyplynout z výkladu nebo provádění dohody.

Článek 17 deklaruje, že nadpisy článků dohody slouží pouze k referenčním účelům a nemají vliv na výklad dohody (požadavek japonské strany).

Článek 18 upravuje postup pro případné změny textu dohody a jejích příloh. Strany budou postupovat v souladu se svými národními úpravami, což v případě Japonska znamená schvalování změn příloh na úrovni vlády, v případě ČR vždy ratifikace.

Článek 19 upravuje postup při přijetí mezinárodní mnohostranné úmluvy, která by upravovala vztahy týkající se letecké dopravy, upravené touto dohodou.

Článek 20 stanoví standardní podmínky pro případné ukončení platnosti dohody, tj. 1 rok od obdržení písemného oznámení, není-li vzato zpět.

Článek 21 ukládá povinnost registrovat dohodu u Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO).

Článek 22 upravuje vstup dohody v platnost. Nastane prvního dne třetího měsíce následujícího po datu pozdějšího z oznámení učiněných diplomatickou cestou informujících o splnění vnitrostátních požadavků nutných pro vstup dohody v platnost.

Dohoda je sjednána pouze v anglickém jazyce ve dvou originálních vyhotoveních.

Příloha I dohody obsahuje vymezení linek mezi místy na území ČR a místy na území Japonska včetně mezilehlých míst a míst za příslušnými územími. Dále jsou v poznámkách uvedeny podmínky pro výkon dohodnutých služeb (nemožnost vykonávat práva 5. svobody vzduchu na linkách z / do Tokia).

Příloha II obsahuje seznam států, které mohou většinově vlastnit, nebo jejich státní příslušníci, letecké dopravce určené ČR, aniž by tím došlo k porušení dohody.

Text dohody je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu ČR, se závazky vyplývajícími z členství ČR v Evropské unii, se závazky převzatými v rámci jiných platných smluv a s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva. Při sjednání dohody byly splněny požadavky stanovené nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 847/2004 ze dne 29. dubna 2004 o sjednávání a provádění dohod mezi členskými státy a třetími zeměmi o leteckých službách (notifikace Evropské komisi). Sjednání dohody nevyžaduje změny v českém právním řádu. Gestor provedl komplexní posouzení a analýzu jednotlivých ustanovení dohody z hlediska možných dopadů do právního řádu ČR s ohledem na vnitrostátní provádění dohody (včetně posouzení a následného zhodnocení, zda jsou všechna ustanovení obsažená v dohodě, která jsou přímo určena vnitrostátním subjektům, samovykonatelná), i ve smyslu Směrnice vlády pro sjednávání, vnitrostátní projednávání, provádění a ukončování platnosti mezinárodních smluv, schválené usnesením vlády ze dne 11. února 2004 č. 131. Ustanovení dohody, která nejsou samovykonatelná, se provádějí v souvislosti s platnými právními předpisy (např. čl. 3 - provozní povolení se vydává leteckému podniku podle příslušných ustanovení zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů). V této souvislosti není potřeba přijímat další vnitrostátní právní úpravu ani jiná opatření.

Provádění dohody nebude mít dopad na výdaje státního rozpočtu. Uvedené činnosti budou zajišťovány především Ministerstvem dopravy a Úřadem pro civilní letectví, které budou v případě potřeby spolupracovat s ministerstvy zahraničních věcí, financí, vnitra, práce a sociálních věcí, průmyslu a obchodu a Českou národní bankou. Administrativní a správní výdaje s tím spojené budou hrazeny z rozpočtů jednotlivých resortů a Úřadu pro civilní letectví.

Dohoda má v ČR charakter mezinárodní smlouvy prezidentské kategorie, neboť upravuje záležitosti podle čl. 49 písm. a) a e) Ústavy ČR. Dohoda obsahuje mj. úpravu práv a povinností osob stejně jako věcí, jejichž úprava je vyhrazena zákonu (např. právo leteckých podniků létat bez přistání přes území státu druhé smluvní strany, přistávat na jeho území pro potřeby nikoli obchodní, vykládat a nakládat na území druhé strany cestující a zboží, podmínky pro odvolání provozního oprávnění apod.). Dohoda se před ratifikací prezidentem republiky předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací.

Japonsko představuje významného obchodního partnera ČR. Případné přímé letecké spojení umožní prohlubování vzájemné spolupráce. Dohoda vytvoří právní rámec přinášející jistotu pro takové letecké spojení, ale i další možnosti spolupráce leteckých dopravců obou stran. Uvedený materiál byl před předložením vládě projednán v MPŘ a byl vládě předložen bez rozporu.