Rozsudek NSS sp. zn. 1 As 39/2009

Právní věta

Účastník řízení, který požádal o osvobození od soudních poplatků (§ 36 odst. 3 s. ř. s.) a který byl soudem řádně poučen (§ 36 odst. 1 s. ř. s.), je povinen uvést a prokázat veškeré skutečnosti rozhodné pro posouzení žádosti. Vyplyne-li z uvedených údajů či obsahu spisu, že jsou nevěrohodné, popř. neúplné, soud žádost zamítne.

Plný text

Prejudikatura: (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2009, čj. 1 As 39/2009-88)

Řízení před soudem: osvobození od soudních poplatků Věc: Tomáš H. proti Úřadu pro ochranu osobních údajů o osvobození od soudních poplatků, o kasační stížnosti žalobce. Žalobce podal rozklad proti usnesení žalovaného o odložení věci podle § 43 odst. 1 písm. b) správního řádu z roku 2004 (č. 500/2004 Sb.). Žalovaný rozklad dne 23. 4. 2008 zamítl. Žalobce napadl rozhodnutí předsedy žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze, ten ji ovšem usnesením odmítl. Proti tomuto usnesení podal žalobce kasační stížnost a současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti. Oba návrhy byly zamítnuty usnesením městského soudu ze dne 20. 2. 2009. Městský soud v odůvodnění usnesení uvedl, že žalobce nedoložil hodnověrným způsobem, že nemá dostatečné prostředky k úhradě soudního poplatku z podané kasační stížnosti ve výši 3 000 Kč. Městský soud nepochyboval o tom, že žalobce plní vyživovací povinnost ke své nezletilé dceři, pečuje o dvě nezletilé děti své družky, hradí náklady nevyhnutelně spojené s provozem nemovitostí, dále náklady spojené s běžným provozem domácnosti a motorového vozidla a přitom ještě zamýšlí uzavřít s bankou hypoteční smlouvu, ze které hodlá splatit svůj dluh vůči věřiteli, jenž mu půjčil částku 2 300 000 Kč na pořízení nemovitosti. Soud považoval za nemožné, aby při současných cenách hradil všechny tyto náklady ze svého jediného přiznaného příjmu, který činí 11 700 Kč měsíčně. Žalobce tedy musí mít i jiné zdroje příjmů, které však soudu zamlčel. Městský soud dospěl k závěru, že žalobce věrohodným způsobem neprokázal své majetkové a výdělkové poměry, a tudíž nesplnil zákonné předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků. Splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků je rozhodné pro posouzení návrhu na ustanovení advokáta, proto soud zamítl i tento návrh. Proti usnesení soudu o zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. Namítal, že jestliže městský soud tvrdí, že měl stěžovatel příjmy i z jiných zdrojů, zpochybňuje tím pravomocný platební výměr Finančního úřadu pro Prahu 5 na daň z příjmů za rok 2007. Soud nepřihlédl ke dvěma skutečnostem, a to dlouhodobému chronickému plicnímu onemocnění stěžovatele a péči o dvě nezletilé děti jeho družky, na které jejich otec dlouhodobě nehradí výživné. Soud taktéž nevzal na vědomí, že stěžovatel žije v domácnosti s družkou, která má též vlastní příjem, o němž se však v potvrzení nezmínil, neboť tyto údaje v něm nebyly předtištěny. Městský soud hodnotil zjištěný skutkový stav nikoliv volně, nýbrž svévolně. Z čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR a čl. 1 Listiny základních práv a svobod vyplývá princip důvěry v právo, předvídatelnost soudních rozhodnutí a princip rovnosti, tedy i právo na to, aby soudy ve skutkově a právně obdobných věcech rozhodovaly shodně a nikoliv odlišně. Stěžovatel na základě obsáhlé argumentace zdůraznil, že byl ve dvou jiných věcech vedených před městským soudem osvobozen od soudních poplatků, resp. byl mu ustanoven zástupce z řad advokátů. Ačkoliv tato rozhodnutí vydaly jiné senáty městského soudu, vycházely ze stejných poměrů a údajů o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Rozdílné rozhodování o osvobození od soudních poplatků na základě stejných údajů představuje libovůli v rozhodování a porušení principu rovnosti v právech. Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Z odůvodnění:

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

(...)

III.A

Tvrzená nepřezkoumatelnost rozhodnutí městského soudu

[9] K otázce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu pro nedostatek důvodů se zdejší soud vyjádřil např. v rozsudku č. 133/2004 Sb. NSS: „Nedostatkem důvodů pak nelze rozumět dílčí nedostatky odůvodnění soudního rozhodnutí, ale pouze nedostatek důvodů skutkových. Skutkovými důvody, pro jejichž nedostatek je možno rozhodnutí soudu zrušit pro nepřezkoumatelnost, budou takové vady skutkových zjištění, která utvářejí rozhodovací důvody, typicky tedy tam, kde soud opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem, anebo tam, kde není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy v řízení byly provedeny.“ Za nepřezkoumatelné se považuje též rozhodnutí, v němž se soud nevypořádá se všemi uplatněnými žalobními body (např. rozsudek NSS ze dne 8. 4. 2004, čj. 4 Azs 27/2004-74). Jelikož předmětem usnesení, které bylo napadeno touto kasační stížností, není přezkum správního rozhodnutí, nýbrž posouzení podmínek pro osvobození od soudních poplatků, nelze hovořit o pominutí žalobních bodů ze strany městského soudu, nýbrž o nezohlednění všech skutečností uváděných stěžovatelem.

[10] Stěžovatel vytýká městskému soudu, že nijak nehodnotil dvě skutečnosti, které uvedl, a to svůj nepříznivý zdravotní stav a péči o dvě děti své družky, na něž jejich otec dlouhodobě neplatí výživné. Nejvyšší správní soud ve spise ověřil, že stěžovatel uvedl tyto dvě skutečnosti v potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech v bodě X. - jiné skutečnosti (č. l. 42). Městský soud v napadeném usnesení přihlédl k tomu, že stěžovatel pečuje o dvě nezletilé děti své družky. Stěžovatel se tedy v tomto bodě mýlí. Nicméně je pravda, že se městský soud nikterak nevyjádřil k nepříznivému zdravotnímu stavu stěžovatele.

[11] Pro posouzení námitky nepřezkoumatelnosti je nezbytné vyjít z důvodů, pro něž městský soud neosvobodil stěžovatele od soudních poplatků a neustanovil mu zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti. Rozhodnutí městského soudu není postaveno na závěru, že by stěžovatel měl dostatek prostředků, a nejsou tudíž u něj dány důvody pro osvobození od soudních poplatků. Městský soud pouze dospěl k závěru, že stěžovatel věrohodným způsobem nedoložil své majetkové a výdělkové poměry. Městský soud tento svůj závěr srozumitelně a logicky odůvodnil. Nejvyšší správní soud připomíná, že i v případě žádosti o osvobození od soudních poplatků stíhá stěžovatele břemeno tvrzení a důkazní, které nelze naplnit uváděním nevěrohodných tvrzení, resp. zamlčením některých dalších významných skutečností. Z tohoto pohledu je naprosto nerozhodné, jestli je zdravotní stav stěžovatele neuspokojivý, resp. zda se stěžovatel léčí s určitou chorobou. Skutečnost, že městský soud se nikterak nevyjádřil ke zdravotnímu stavu stěžovatele, je pouze dílčím nedostatkem odůvodnění, který nezakládá nepřezkoumatelnost rozhodnutí. V situaci, kdy městský soud nevyhověl návrhu na osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta z důvodu nevěrohodnosti, resp. neúplnosti tvrzení stěžovatele, nehraje nepříznivý zdravotní stav žádnou roli při posuzování žádosti stěžovatele. Tato námitka je tedy nedůvodná.

[12] Nejvyšší správní soud podotýká, že svým rozsudkem ze dne 22. 7. 2009, čj. 4 As 18/2009-132, zrušil usnesení městského soudu čj. 8 Ca 335/2005-111 o neosvobození od soudních poplatků, které se týká jiné stěžovatelovy věci. NSS posoudil usnesení městského soudu jako nepřezkoumatelné, jelikož z odůvodnění nelze zjistit, zda soud přihlédl k nepříznivému zdravotnímu stavu stěžovatele, péči o dvě nezletilé děti jeho družky a skutečnosti, že kvůli administrativním pochybením v exekučním řízení nemůže získat hypotéku. Ačkoliv se mohou obě usnesení městského soudu (čj. 8 Ca 335/2005-111 a čj. 9 Ca 248/2008-64) jevit, pokud jde o pominutí zhodnocení nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele, jako podobná, jedná se pouze o zdání. Obě jsou totiž postavena na naprosto odlišné logice, což také opodstatňuje odlišný závěr Nejvyššího správního soudu v nyní projednávané věci. Na straně jedné v usnesení čj. 8 Ca 335/2005-111 městský soud uvedl, že srovnal finanční situaci stěžovatele s výší soudního poplatku a dospěl k závěru, že stěžovatel vzhledem ke svým majetkovým poměrům nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Naproti tomu v této věci (usnesení čj. 9 Ca 248/2008-64) městský soud nevyhověl žádosti o osvobození od soudních poplatků z toho důvodu, že tvrzení stěžovatele posoudil jako nevěrohodná a evidentně neúplná. Soud neučinil závěr, že zjištěná majetková situace stěžovatele vylučuje naplnění podmínek osvobození od soudních poplatků. Zatímco tedy v prvém případě přistoupil městský soud k meritornímu posouzení splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků, v druhém případě je pro stěžovatele nepříznivé rozhodnutí nutno chápat jako procesní sankci reagující na jeho evidentně neúplná a nevěrohodná tvrzení. Opomenutí zhodnotit nepříznivý zdravotní stav stěžovatele mohlo zatížit nepřezkoumatelností pouze rozhodnutí městského soudu, které je opřeno o meritorní hodnocení majetkových poměrů stěžovatele, nikoliv rozhodnutí, jež není založeno na hodnocení majetkových poměrů, nýbrž sankcionuje neunesení břemene tvrzení a důkazního (viz bod [11] shora).

[13] K uvedenému lze ještě obecně doplnit, že krajský soud jistě musí vzít v potaz zvýšené náklady vyplývající ze zdravotních potíží a jejich léčení. Příkladem budiž rozsudek ze dne 24. 9. 2008, čj. 1 As 63/2008-34, kterým bylo zrušeno jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů usnesení Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta žádost o osvobození od soudních poplatků. Jakkoliv v oné věci ze soudu předložených důkazů vyplývalo jen to, že žadatelka o osvobození od soudních poplatků je v pravidelné péči lékaře, aniž by z nich jakkoli vyplývala částka, jíž je nucena za léčení hradit, není možné tuto skutečnost dle názoru NSS „zcela ignorovat, jak to učinil krajský soud“. V dané věci totiž mohly hrát značnou roli též tzv. regulační poplatky ve zdravotnictví spojené s léčbou žadatelky. „Krajský soud proto pochybil, pokud se v napadeném usnesení ke stěžovatelčiným výdajům na zdravotní péči vůbec nevyjádřil. Pokud však z těchto předložených důkazů nebylo možné dostatečně posoudit stěžovatelčiny majetkové a sociální poměry a ověřit si její tvrzení, měl ji soud poučit v tom smyslu, jakým způsobem může svá tvrzení prokázat, aby v řízení neutrpěla újmu.“ (bod 14 a násl. cit. rozsudku). Ovšem i v případě řešeném před zdejším soudem pod sp. zn. 1 As 63/2008 krajský soud hodnotil majetkovou situaci žadatelky meritorně, když se sice pokusil komplexně hodnotit její majetkové poměry, zůstal však nepřípustně pasivní co do zjištění důvodů pro své rozhodnutí (srov. body 2, 3 a 15 cit. rozsudku). Naproti tomu v právě řešeném případě městský soud v žádném případě nebyl pasivní, nevzal bez dalšího za relevantní toliko data uváděná v potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, ale naopak vyzval stěžovatele k poskytnutí dalších informací a podkladů (viz výzva městského soudu ze dne 23. 12. 2008, čj. 9 Ca 248/2008-48). Teprve z informací získaných na základě této výzvy městský soud vyvodil svůj přehledně a srozumitelně vyjádřený závěr. Nazíráno perspektivou závěru městského soudu by zjišťování dalších informací ohledně zdravotního stavu stěžovatele bylo v každém případě irelevantní.

[14] Lze tedy uzavřít, že závěr krajského soudu, podle něhož jsou tvrzení uváděná stěžovatelem nedůvěryhodná a neúplná, přičemž pokud on sám je subjektivně „přesvědčen o tom, že je schopen splácet bance pravidelné splátky hypotéky [ve výši 2 300 000 Kč], nemohou být jeho majetkové poměry natolik nepříznivé, aby mu znemožňovaly úhradu soudního poplatku [ve výši 3000 Kč]“, je plně přezkoumatelný a je založen na důvodech, které městský soud srozumitelně v odůvodnění svého rozhodnutí předkládá. Tato kasační námitka je proto nedůvodná.