Rozsudek NSS sp. zn. 15Ca 101/2009

Právní věta

Pokud policie v rozhodnutí, kterým se ruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, stanoví v souladu s § 37 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, lhůtu k vycestování z území České republiky tak, že cizinec je povinen vycestovat do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, a udělí cizinci výjezdní příkaz, nejedná se o nezákonný zásah.

Plný text

Prejudikatura: (Podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 2. 2010, čj. 15 Ca 101/2009-40)

Pobyt cizinců: stanovení lhůty k vycestování Věc: Le T. T. (Vietnam) proti Policii České republiky, Oblastnímu ředitelství služby cizinecké policie Ústí nad Labem, o zrušení platnosti víza k pobytu nad 90 dní. S žalobcem bylo zahájeno přípisem ze dne 23. 2. 2009 správní řízení ve věci zrušení platnosti víza nad 90 dnů dle § 37 odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Vzhledem ke skutečnosti, že tento přípis o zahájení řízení se nepodařilo žalobci doručit, neboť na adrese, na které se měl žalobce zdržovat, byl dle údajů pošty neznámý, byl žalobci usnesením ze dne 9. 3. 2009 ustanoven opatrovník. Zahájení řízení a ustanovení opatrovníka žalobci bylo oznámeno v souladu s § 25 odst. 2 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, veřejnou vyhláškou. Rozhodnutím ze dne 30. 3. 2009 bylo rozhodnuto, že žalobci se ruší vízum k pobytu nad 90 dnů, neboť cizinec přestal splňovat některou z podmínek pro udělení víza. Rozhodnutí bylo doručeno opatrovníkovi žalobce. Na rozhodnutí byla vyznačena doložka právní moci s údajem, že rozhodnutí nabylo právní moci dne 15. 4. 2009. Dne 1. 6. 2009 bylo vydáno rozhodnutí, kterým byla žalobci stanovena doba k vycestování z území České republiky do 14. 6. 2009. Toto rozhodnutí si téhož dne osobně žalobce převzal. Dne 18. 6. 2009 předal žalobce k poštovní přepravě odvolání proti rozhodnutí ze dne 1. 6. 2009, kterým byla stanovena doba k vycestování z území České republiky do 14. 6. 2009. Prvoinstanční orgán předložené odvolání vyhodnotil jako opožděné a postoupil je Policii České republiky, ředitelství služby cizinecké policie k rozhodnutí. Rozhodnutím ze dne 4. 8. 2009, bylo odvolání žalobce proti rozhodnutí ze dne 1. 6. 2009, kterým byla žalobci stanovena doba k vycestování z území České republiky do 14. 6. 2009, zamítnuto pro opožděnost. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 24. 8. 2009. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Domáhal se, aby soud vyslovil, že se zakazuje žalovanému pokračovat v porušování práva žalobce na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v porušování čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a zakazuje se mu postupovat dále podle výjezdního příkazu vylepeného dne 29. 6. 2009 do cestovního pasu žalobce. Dále uvedl, že v § 169 odst. 4 zákona o pobytu cizinců jsou vyjmenovány případy, kdy nemá odvolání odkladný účinek, není tam však uvedeno rozhodnutí o zrušení platnosti víza nad 90 dnů. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že § 50 odst. 1 zákona o pobytu cizinců mu výslovně ukládá po zrušení platnosti víza k pobytu nad 90 dnů povinnost udělit cizinci výjezdní příkaz a cizinec je povinen ve stanovené lhůtě vycestovat. V uvedené lhůtě cizinec nevycestoval, což doložil rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti ode dne 9. 6. 2009 do dne 25. 6. 2009. Správní orgán následně vystavil nový výjezdní příkaz s platností do 3. 7. 2009. Žalovaný zdůraznil, že výjezdní příkaz dle § 50 odst. 14 zákona o pobytu cizinců byl vydán až po uplynutí lhůty k podání řádného opravného prostředku. Žalobce svoje odvolání podal až v okamžiku, kdy bylo rozhodnutí o zrušení platnosti víza k pobytu nad 90 dnů pravomocné po předchozím řádném doručení opatrovníkovi. Krajský soud v Ústí nad Labem žalobu zamítl.

Z odůvodnění:

V přípise ze dne 11. 2. 2010 právní zástupce žalobce uvedl, že žalobce se nachází v současnosti mimo území České republiky, a proto napadený zásah již netrvá. Současně uvedl, že nelze vyloučit, že žalobce opustil území České republiky právě pro působení správních orgánů, proti němuž směřovala předmětná žaloba.

V § 86 s. ř. s. je uvedeno, že soud zastaví řízení, zjistí-li, že po podání žaloby již zásah ani jeho důsledky netrvají a nehrozí opakování zásahu. V daném případě právní zástupce výslovně uvedl, že předmětný zásah již netrvá. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce byl nucen opustit území České republiky v důsledku zrušení platnosti konkrétního víza k pobytu nad 90 dnů, nehrozí dle soudu ani opakování předmětného zásahu. Přesto soud dospěl k závěru, že předmětné řízení nelze zastavit postupem podle § 86 s. ř. s. V daném případě žaloba spatřovala zásah správních orgánů vůči žalobci v krocích směřujících k tomu, aby žalobce opustil území České republiky. S přihlédnutím na obsah výše citovaného vyjádření právního zástupce žalobce nelze vyloučit, že se žalobce v současné době nalézá mimo území České republiky právě v důsledku žalobou napadaného postupu správních orgánů. Soud tedy v dané věci dospěl k závěru, že žalobou napadený zásah již netrvá a nehrozí jeho opakování, ovšem současně nelze vyloučit, že trvají jeho důsledky. Proto nezastavil předmětné řízení postupem dle § 86 s. ř. s. a přistoupil k rozhodnutí ve věci samé.

V § 37 odst. 3 zákona o pobytu cizinců je uvedeno, že policie v rozhodnutí, kterým zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, stanoví lhůtu k vycestování z území a udělí cizinci výjezdní příkaz; cizinec je povinen ve stanovené lhůtě z území vycestovat.

V daném konkrétním případě bylo v rozhodnutí ze dne 30. 3. 2009, kterým byla žalobci zrušena platnost víza nad 90 dnů, uvedeno, že v souladu s § 37 odst. 3 zákona o pobytu cizinců se mu stanoví lhůta k vycestování na dobu 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Toto rozhodnutí podle názoru soudu, řádném doručení prostřednictvím opatrovníka a po zveřejnění na úřední desce žalovaného nabylo právní moci dne 15. 4. 2009. Z výroku rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že lhůta pro vycestování byla jednoznačně vázána na nabytí právní moci předmětného rozhodnutí. Výrok uvedeného rozhodnutí je dle názoru soudu zcela v souladu s dikcí právního předpisu, zejména § 37 zákona o pobytu cizinců. Rozhodnutím ze dne 1. 6. 2009 byl pouze stanoven nový termín pro vycestování, když bylo zjištěno, že žalobce se s původním rozhodnutím neseznámil a původně stanovený termín k vycestování již uplynul.

V daném případě je dle soudu zcela nepochybné, že ve skutečnosti, kdy je cizinec nucen k opuštění České republiky, je nutno spatřovat zásah do jeho práv. Omezení autonomie konkrétního subjektu v možnosti rozhodování o místě jeho pobytu tím, že mu je uložena povinnost určité teritorium opustit, je zcela jistě zásahem do práv tohoto subjektu. Ovšem v řízení podle dílu třetího s. ř. s. je nutné, kromě samotné skutečnosti, že došlo ze strany správních orgánů k zásahu do práv žalobce, zkoumat i skutečnost, zda tento zásah, kterým byl žalobce zkrácen na svých právech, byl nezákonný, nebo zda byl proveden v souladu s právním řádem. V daném případě samotný zákon výslovně v § 37 odst. 3 zákona o pobytu cizinců ukládá správnímu orgánu povinnost v rozhodnutí o zrušení platnosti víza nad 90 dnů stanovit cizinci lhůtu k vycestování a udělit mu výjezdní příkaz. Žalovaný tedy postupoval zcela v souladu s dikcí zákona. Dle názoru soudu z obsahu správního spisu jednoznačně vyplývá, že rozhodnutí o zrušení platnosti víza nad 90 dnů ze dne 30. 3. 2009 bylo řádně doručeno prostřednictvím opatrovníka a nabylo právní moci dne 15. 4. 2009. Dle zjištění soudu také žalobce nepodal u žádného krajského soudu správní žalobu, kterou by napadal rozhodnutí o zrušení platnosti víza či rozhodnutí odvolacího orgánu o opožděnosti podaného odvolání.

Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že ke dni rozhodování v předmětné věci neexistovala žádná skutečnost, která by správní orgány v dané věci za daného skutkového stavu omezovala ve výkonu zákonem uložené povinnosti stanovit žalobci lhůtu k vycestování a udělit mu cestovní příkaz. Dle soudu tedy žalovaný jednal zcela v souladu s právní úpravou, a nelze tedy v žádném pří- padě předmětný zásah z jeho strany do práv žalobce považovat za nezákonný.