Usnesení NSS sp. zn. 15Ca 141/2009

Právní věta

I. Vyloučení z možnosti být delegován mezi členy okrskové komise, která je ustavována pro potřeby vyhlášeného místního referenda (§ 21 odst. 1 zákona č. 22/2004 Sb. o místním referendu), není dáno u osoby oprávněné hlasovat v tomto místním referendu, z jejíž iniciativy se vyhlášené místní referendum

II. Zákon č. 22/2004 Sb., o místním referendu, nezakazuje vést kampaň pro místní referendum

Plný text

Prejudikatura: (Podle usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 10. 2009, čj. 15 Ca 141/2009-59)

Místní referendum: členství v okrskové komisi; kampaň pro místní referendum Věc: Jiří K. proti obci Lišnice, za účasti osob oprávněných hlasovat v místním referendu, o návrhu na vyslovení neplatnosti hlasování a rozhodnutí přijatého v místním referendu. Navrhovatel se domáhal vyslovení neplatnosti hlasování a rozhodnutí přijatého v místním referendu, které bylo vyhlášeno obcí Lišnice a které se uskutečnilo dne 12. 9. 2009 v obcích Lišnice, Koporeč a Nemilkov. Dotyčné referendum bylo vyhlášeno ohledně jedné otázky, a to zda: „Má zastupitelstvo obce umožnit změnou územního plánu výstavbu skladovacího areálu obilovin na parcele 301/1 v katastrálním území obce Lišnice?“, přičemž k vyhlášení výsledků hlasování (odpověď „ANO“ byla poskytnuta nadpoloviční většinou oprávněných voličů) došlo dne 12. 9. 2009. Navrhovatel má za to, že místní referendum bylo vyhlášeno mimo jiné proto, že se jedná o stavbu velkého rozsahu, která by se měla realizovat na úrodné půdě v těsné blízkosti biokoridoru podél říčky Srpina a která by měla být vzdálena pouhých 250 m vzdušnou čarou od prvních rodinných domů v obci Lišnice. Navrhovatel zastává názor, že rozhodnutí vzešlé z místního referenda a celý průběh místního referenda nebyl ve dvou otázkách ve shodě se zákonem o místním referendu. Jednak zde došlo ke střetu zájmů, neboť Eliška S., v jejíž prospěch se mělo jednat, byla členem okrskové volební komise. Proto dle navrhovatele jednala ve svůj prospěch a rovněž mohla svým jednáním v této komisi ovlivnit ostatní členy komise tak, aby v její prospěch rozhodli. Navrhovatel je přesvědčen, že členy této komise měly tvořit nestranné osoby. A jednak dle navrhovatele osoby oprávněné hlasovat v místním referendu byly před samotným hlasováním ovlivňovány osobami, v jejichž prospěch mělo být rozhodnuto, neboť Eliška S. se svým správcem obcházeli předem vytypované osoby, kterým předávali lahve alkoholu a zvali je k referendu. Jednalo se osoby neznalé podrobně problematiky věci, zejména pokud se jedná o dopady zamýšlené stavby na životní prostředí. Tímto jednáním došlo k porušení zákonnosti, v důsledku čehož byl navrhovatel jakožto občan dotyčné obce zkrácen na svých právech svobodně rozhodovat o činnosti obce a jejím životním prostředí, neboť rozhodnutí vzešlé z místního referenda může mít dopad na život občanů v obci. Obec Lišnice ve svém vyjádření k návrhu uvedla, že místní referendum se konalo z rozhodnutí zastupitelstva ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) zákona o místním referendu, a proto přípravný výbor ve smyslu § 9 téhož zákona nebyl ustaven. K vyhlášení místního referenda došlo na základě žádosti Elišky S. o změnu územního plánu obce, která byla podána z důvodu jejího zájmu investovat do výstavby areálu na posklizňovou úpravu a skladování obilovin na parcele v k. ú. obce Lišnice, když doposud platný územní plán výstavbu na tomto pozemku neumožňoval. Jelikož proces pořízení územního plánu je tvořen za součinnosti občanů, vycházelo zastupitelstvo při rozhodování o vyhlášení místního referenda z toho, že případná změna územního plánu obce Lišnice by měla být s občany projednána. Jedná se totiž o poměrně významnou stavbu, která mohla mít negativní vliv na životní prostředí v obcích Lišnice, Koporeč a Nemilkov, a navíc stávající územní plán obce Lišnice poskytuje dostatek využitelných ploch na výstavbu podobného areálu. Při vyhlášení místního referenda a realizaci kroků vedoucích k jeho zdárnému průběhu se obec Lišnice plně řídila zákonem o místním referendu, nesnažila se ve svých krocích stranit žádné ze zúčastněných stran a plně zachovala právo všem osobám oprávněným hlasovat v místním referendu svobodně projevit svou vůli. Eliška S. byla do okrskové komise delegována záměrně ve snaze, aby v ní byly zastoupeny obě strany s odlišnými názory, a nevzniklo tak podezření, že tato komise bude pracovat tendenčně. Tento postup byl přitom zcela v souladu s § 21 odst. 1 zákona o místním referendu, neboť se jednalo o oprávněnou osobu hlasovat v dotyčném místním referendu, u níž nenastala překážka ve výkonu hlasovat v místním referendu. K námitce, že Eliška S. spolu se svým správcem obcházeli předem vytypované osoby neznalé dané problematiky, kterým pak předávali lahve alkoholu a zvali je k referendu, obec Lišnice zmínila, že toto tvrzení se částečně zakládá na pravdě. Není však pravdou, že by tyto osoby byly zvány k účasti při místním referendu, nýbrž k účasti na mítinku, který pořádala Eliška S. dne 5. 9. 2009 za účelem propagování své myšlenky a cíle. Tento postup je v souladu s podstatou soutěže o prosazení nějakého záměru, jakou referendum bezesporu představuje. Pokud se některé osoby cítily darem od Elišky S. zavázány, staví se do role nesvéprávných jedinců, kteří se rozhodují podle momentální výše uspokojení svého vlastního užitku, s tím, že i tyto degradované názory na věc je třeba respektovat. Navíc na úřední desce obce a také na informační ceduli, kterou Eliška S. umístila na svém objektu, byly podrobně zveřejněny základní informace o podstatě jejího záměru, přičemž i v srpnovém vydání Lišnického občasníku, který byl do domácností distribuován dne 18. 8. 2009, byly ze strany obce základní charakteristiky rozporovaného investičního záměru popisovány, takže osoby oprávněné hlasovat v místním referendu měly dostatek informací ke svému rozhodnutí. K návrhu se mimo jiné shodně vyjádřily i Eliška S. a Margit S., přičemž především uvedly, že jmenováním Elišky S. jako členky okrskové komise nedošlo k žádnému střetu zájmů, neboť další dva členové komise byli zástupci obecního úřadu Lišnice, kteří by žádné ovlivnění nepřipustili. Navíc jediný, kdo v místním referendu rozhodoval, byly osoby oprávněné hlasovat v tomto místním referendu. Důkazem toho je i fakt, že od počátku se obec Lišnice vyjadřovala nesouhlasně k výstavbě sil. Dále zmínily, že láhev vína dostal „každý dům“, a to výlučně za účast v místním referendu, a nikoliv jen předem vytipované osoby. Cílem těchto návštěv tedy bylo pouze pozvání k účasti na místním referendu a také poskytnutí informací o investorském záměru. V této souvislosti podotkly, že i na jiných předvolebních akcích a mítincích je rovněž podáváno pohoštění. Taktéž podotkly, že lidé nemají nízkou mentalitu, aby za láhev vína vyměnili svůj názor k otázce řešené referendem. Zamýšlená stavba dle odborného posudku „O vlivu stavby na životní prostřední v rámci zjišťovacího řízení ke změně územního plánu“ společnosti Pelamis, s. r. o., Praha, navíc bude mít na blízké i vzdálené okolí jen minimální vliv. Krajský soud v Ústí nad Labem návrh zamítl.

Z odůvodnění:

(-) Soud vycházel z faktu, že místního referenda, v jehož rámci byla položena otázka: „Má zastupitelstvo obce umožnit změnou územního plánu výstavbu skladovacího areálu obilovin na parcele 301/1 v katastrálním území obce Lišnice?“, se zúčastnilo 115 oprávněných voličů z celkového počtu oprávněných voličů v počtu 174, tj. 66,09 % oprávněných osob zapsaných v seznamech oprávněných voličů, přičemž celkový počet platných hlasovacích lístků činil 108 kusů, dále platných hlasovacích lístků s odpovědí „ANO“ bylo odevzdáno 63 kusů, tj. 36,20 % z celkového počtu oprávněných voličů hlasovat v místním referendu, a platných hlasovacích lístků s odpovědí „NE“ bylo odevzdáno 45 kusů, tj. 25,86 % z celkového počtu oprávněných voličů hlasovat v místním referendu. Pro platnost rozhodnutí v místním referendu bylo přitom zapotřebí dle § 48 odst. 1 zákona o místním referendu dosáhnout alespoň 35 % účasti a pro dosažení závaznosti rozhodnutí v místním referendu bylo zapotřebí dle § 48 odst. 2 zákona o místním referendu, aby pro něj hlasovala nadpoloviční většina oprávněných osob, které se místního referenda zúčastnily, a aby pro něj hlasovalo alespoň 25 % oprávněných osob zapsaných v seznamu oprávněných osob hlasovat v místním referendu.

Pokud by se pominuly námitky uplatněné navrhovatelem, tak s ohledem na shora uvedené skutečnosti a předestřenou právní úpravu obsaženou v § 48 odst. 1 a odst. 2 zákona o místním referendu, by bylo nutné vycházet z faktu, že rozhodnutím, které vzešlo z místního referenda, byl vysloven platný a závazný souhlas osob oprávněných hlasovat v místním referendu se změnou územního plánu obce Lišnice. Na tomto místě soud předesílá, že i po zohlednění námitek navrhovatele, dospěl soud k jednoznačnému závěru, že rozhodnutí vzešlé z rozporovaného místního referenda je třeba považovat za platné a závazné.

Pokud navrhovatel namítal, že mezi členy okrskové komise, jež byla v daném případě čtyřčlenná, byla delegována i Eliška S., čímž mělo dojít ke střetu zájmů, neboť se jednalo o osobu, která při místním referendu jednala ve svůj prospěch, a proto rovněž mohla svým jednáním v této komisi ovlivnit ostatní členy této komise tak, aby v její prospěch rozhodli, tak tuto námitku soud vyhodnotil jako čistě spekulativní a ničím nepodloženou. Z formálního hlediska dle zákona o místním referendu nic nebránilo tomu, aby Eliška S. byla delegována mezi členy příslušné okrskové komise. Podle § 21 odst. 1 zákona o místním referendu totiž platí, že členem okrskové komise může být jen oprávněná osoba, u níž nenastala překážka ve výkonu práva hlasovat v místním referendu. Z materiálů předložených obcí Lišnice přitom soud prokazatelně zjistil, že Eliška S. splňovala veškeré zákonem vyžadované předpoklady proto, aby mohla být delegována členem okrskové komise, neboť byla a nadále je občanem obce Lišnice, když zde je přihlášena k trvalému pobytu. Ani z hlediska materiálního soud neshledal překážku, aby a priori byla Eliška S. vyloučena z okruhu osob možných delegovat mezi členy příslušné okrskové komise. Soud přitom vycházel z analogického principu, který se uplatňuje v problematice volebního práva, neboť zde zákonodárce primárně vyžaduje pro zajištění transparentnosti průběhu volebního procesu, aby do jednotlivých volebních komisí v rámci volebních okrsků byli delegováni za každou volební stranu, jejíž kandidátní listina byla zaregistrována pro dotyčné volby, její zástupci. V daném případě má soud za to, že bylo vhodné, aby v příslušné okrskové komisi zasedli vedle sebe představitelé pokud možno všech názorových skupin, které se vyprofilovaly v souvislosti s konaným místním referendem. V předmětné věci navíc nelze pominout, že v průběhu soudního řízení soud z materiálů předložených obcí Lišnice nezjistil, že by Eliška S. jakkoliv ovlivňovala průběh uskutečněného místního referenda z pozice člena okrskové komise, když tato komise se ani nedopustila nějakého pochybení z pohledu zákona o místním referendu, a to zejména pokud se jedná o zajištění řádného průběhu hlasování, pořádku v hlasovací místnosti či dozoru nad správným odevzdáváním hlasovacích lístků, součtu odevzdaných hlasů, sepisu zápisu a průběhu a výsledku hlasování a plnění dalších úkolů dle zákona o místním referendu. Ve vztahu k této námitce soud směrem k navrhovateli ještě poznamenává, že ten, kdo v místním referendu rozhoduje, nejsou členové komise, nýbrž výlučně osoby oprávněné hlasovat v tomto referendu. Členové okrskových komisí ustavených v souvislosti s konaným místním referendem jsou povoláni výlučně k tomu, aby svědomitě, nestranně a v souladu s platným právním řádem České republiky pod hrozbou případných postihů při nesplnění zákonem uložených povinností řádně zabezpečili uskutečnění vyhlášeného místního referenda.

Rovněž tak námitku o nepřijatelném ovlivňování osob oprávněných hlasovat v místním referendu před jeho konáním ze strany Elišky S. soud neshledal naprosto důvodnou. Již shora bylo soudem zmíněno, že předmětné referendum se uskutečnilo v režimu zákona o místním referendu. Tento předpis přitom nikterak nezakazuje vést kampaň pro místní referendum, když naopak ve svém § 32 předpokládá, že v rámci konaného místního referenda bude prováděna kampaň pro představení otázky navržené k rozhodnutí v místním referendu. Tato zákonná úprava nepochybně správně představuje analogickou úpravu, která se uplatňuje ve volební problematice. Jedinou restrikci, kterou zákon o místním referendu upravuje v § 32 odst. 2, představuje pouze zákaz vést kampaň v den hlasování v objektu, ve kterém se nachází hlasovací místnost. V daném případě přitom nebylo z nikým z účastníků řízení namítáno, že by Eliška S. vedla z pohledu § 32 odst. 2 zákona o místním referendu zakázanou kampaň, když shodně bylo toliko tvrzeno, že kampaň byla vedena před konáním místního referenda, a to zejména v podobě mítinku, kde měl být diskutován investorský záměr, a v podobě osobních návštěv Elišky S. se svým správcem panem B. v bydlišti jednotlivých osob oprávněných hlasovat v rozporovaném referendu, v rámci nichž měl být poskytován dar lahve vína spolu s pozváním k účasti na místním referendu a s případným vysvětlováním otázky, která byla nadnesena v tomto referendu. Takto vedená „kampaň pro místní referendum“ ze strany Elišky S. tak dle názoru soudu byla vedena zcela v souladu se zákonem o místním referendu. V této souvislosti soud podotýká, že vedle Elišky S. mohl každý iniciovat svoji kampaň na podporu svého názoru, aby si zajistil jeho prosazení u ostatních osob oprávněných hlasovat v místním referendu.