Rozsudek

3 Aps 3/2005

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 2006-09-20
Další údaje
Předmět řízení: Řízení před soudem: nezákonný zásah; podmínky řízení

Právní věta

Pokud soud zvažoval naplnění jednotlivých znaků, kterými je definován nezákonný zásah, přičemž dospěl k závěru, že tomu tak v dané věci není, nejedná se o nedostatek podmínek řízení dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nýbrž o nesplnění definičních znaků nezákonného zásahu dle § 82 s. ř. s. Žaloba je v důsledku nesplnění podmínek § 82 s. ř. s. podle § 87 odst. 3 téhož zákona nedůvodná, nikoli neprojednatelná.

Právní věta

Pokud soud zvažoval naplnění jednotlivých znaků, kterými je definován nezákonný zásah, přičemž dospěl k závěru, že tomu tak v dané věci není, nejedná se o nedostatek podmínek řízení dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nýbrž o nesplnění definičních znaků nezákonného zásahu dle § 82 s. ř. s. Žaloba je v důsledku nesplnění podmínek § 82 s. ř. s. podle § 87 odst. 3 téhož zákona nedůvodná, nikoli neprojednatelná.

Plný text

Předpisy:

k § 46 odst. 1 písm. a), a § 82 a § 87 odst. 3 soudního řádu správního

Prejudikatura: srov. č. 735/2006 Sb. NSS.
Ej 288/2006

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2006, čj. 3 Aps 3/2005-139)

Věc: Společnost s ručením omezeným P. proti Finančnímu úřadu pro Prahu 5 o ochranu před nezákonným zásahem, o kasační stížnosti žalobce.

Žalobce se žalobou na ochranu před nezákonným zásahem domáhal, aby soud žalovanému přikázal ukončit daňovou kontrolu tak, že řádně projedná zprávu o daňové kontrole.

Městský soud v Praze žalobu odmítl. Odkázal přitom na § 82 s. ř. s., který vymezuje, co je možno považovat za nezákonný zásah. Žalobce spatřoval nezákonný zásah v ukončení daňové kontroly správcem daně, což dle názoru Městského soudu v Praze definici zákonného zásahu neodpovídá. V případě ukončení daňové kontroly nejsou kontrolovaným subjektům ukládány žádné povinnosti spočívající v konání, strpění či zdržení se něčeho. Vzhledem ke skutečnosti, že ukončení daňové kontroly nemá povahu zásahu ve smyslu § 82 s. ř. s., chybí základní podmínka meritorního projednání žaloby; jedná se o neodstranitelný nedostatek podmínek řízení.

Žalobce (stěžovatel) napadl usnesení Městského soudu v Praze kasační stížností, v níž mimo jiné namítal nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Daňová kontrola je tvořena sérií samostatných úkonů, které mohou splňovat znaky § 82 s. ř. s. Úkonem ukončení daňové kontroly se změnila procesní i hmotněprávní pozice stěžovatele, který již nemohl uplatnit některá práva, např. podávat námitky dle § 16 odst. 4 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, prokazovat kontrolované skutečnosti a podávat k nim vysvětlení, vyjadřovat se ke kontrolním zjištěním. Ukončení daňové kontroly vyžaduje součinnost kontrolovaného subjektu. Ukončením daňové kontroly dochází ke kompletaci podkladů pro vyměření daně, tedy k otevření cesty pro vydání platebních výměrů. Stěžovatel nesouhlasí s restriktivním výkladem soudního řádu správního upřednostňujícím přezkum zákonnosti až v rámci meritorních rozhodnutí.

Nejvyšší správní soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Z odůvodnění:

(...) Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s právním názorem Městského soudu v Praze v té části rozhodnutí, ve které dovozuje, že ukončení daňové kontroly není nezákonným zásahem. Nejvyšší správní soud se povahou daňové kontroly ve vztahu k § 82 s. ř. s. zabýval v několika rozhodnutích, z nichž zásadní je usnesení rozšířeného senátu tohoto soudu ze dne 31. 8. 2005, č. 735/2006 Sb. NSS. Dle tohoto rozhodnutí může být nezákonným zásahem zahájení a provádění daňové kontroly, neboť zahájením a prováděním daňové kontroly správce daně přímo zasahuje do právní sféry daňového subjektu (porušení práva na sféru osobní svobody, práva na ochranu vlastnictví, nepřípustné omezení subjektivního veřejného práva podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost, zásah do práva na soukromí a případně též do dobré pověsti, v rozporu s právem na respektování obydlí). Ukončení daňové kontroly však nezákonným zásahem z povahy věci být nemůže, neboť tímto úkonem ani v jeho důsledku k uvedeným narušením nedochází.

(...) Nejvyšší správní soud tedy souhlasí s věcným posouzením povahy tvrzeného nezákonného zásahu, shledal však vadu ve volbě formy rozhodnutí o žalobě. Výše uvedené posouzení splnění podmínek § 82 s. ř. s. a následné vyslovení závěru, zda jde či nejde o nezákonný zásah, je dle názoru Nejvyššího správního soudu rozhodováním o věci samé. Pokud soud zvažoval naplnění jednotlivých znaků, kterými je definován nezákonný zásah, přičemž dospěl k závěru, že tomu tak v dané věci není, nejedná se o nedostatek podmínek řízení dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nýbrž o nesplnění definičních znaků nezákonného zásahu dle § 82 s. ř. s. Žaloba je v důsledku nesplnění podmínek § 82 s. ř. s. podle § 87 odst. 3 téhož zákona nedůvodná, nikoli neprojednatelná.

Za podmínky řízení lze označit předpoklady, při jejichž splnění lze ve věci meritorně rozhodnout. V případě žaloby dle § 82 s. ř. s. musí být splněny obecné podmínky na straně účastníků řízení, tj. způsobilost být účastníkem řízení, procesní způsobilost, a dále dle citovaného ustanovení musí být též splněna povinnost tvrzení žalobce, že byl zkrácen na svých právech nezákonným zásahem. Závěr o tom, zda se skutečně jednalo o nezákonný zásah, kterým by žalobce mohl být na svých právech zkrácen, je již hmotněprávním posouzením věci, dle něhož je posouzena důvodnost žaloby.

Tento web používá cookies pro zajištění správné funkčnosti, analýzu návštěvnosti a personalizaci obsahu. Více informací