Právní věta
Pro spolehlivé posouzení otázky, zda výzva k pohovoru byla řádně doručena uložením u držitele poštovní licence a marným uplynutím lhůty dle § 24 odst. 2 správního řádu (pokud se adresát v místě pobytu zdržoval), nebo uložením a oznámením v příslušném azylovém zařízení podle § 24 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (pokud se zde adresát nezdržoval), musí správní orgán postavit najisto, zda se žadatel o azyl v místě pobytu zdržoval v době, v níž pracovník držitele poštovní licence učinil pokus o doručení výzvy k pohovoru.
Plný text
k § 24 odst. 2 správního řádu
k § 24 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), v původním znění
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2004, čj. 5 Azs 23/2003-61)
Věc: Pavel D. (Běloruská republika) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobce.Ministerstvo vnitra dne 2. 11. 2001 zastavilo podle § 25 písm. d) zákona o azylu řízení o udělení azylu, a to z těchto důvodů: žalobce nahlásil žalovanému správnímu orgánu, že se od 11. 6. 2001 bude zdržovat na adrese V., Praha 4. Dne 28. 8. 2001 zaslal žalovaný žalobci poštou na uvedenou adresu výzvu k ústnímu jednání ve věci na den 21. 9. 2001; žalobce si tuto zásilku nevyzvedl a zásilka byla vrácena žalovanému; žalovaný se k pohovoru nedostavil. Rovněž druhá výzva k ústnímu jednání dne 1. 11. 2001, zaslaná žalobci opět poštou na uvedenou adresu dne 26. 9. 2001, byla jako nevyzvednutá vrácena zpět s tím, že žalobce nebyl v místě doručení zastižen a uložení písemnosti mu bylo oznámeno. Žalobce se k pohovoru opět nedostavil.
Ministr vnitra žalobou naříkaným rozhodnutím ze dne 20. 5. 2002 zamítl žalobcův rozklad a potvrdil rozhodnutí Ministerstva vnitra.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 5. 2003 zamítl správní žalobu, jíž žalobce brojil proti rozhodnutí ministra vnitra.
Kasační stížnost podal žalobce (stěžovatel) z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, a sice otázky řádného doručení výzev k ústním jednáním, zasílaných žalovaným stěžovateli. Stěžovatel odmítl závěr Městského soudu v Praze, že by sám zapříčinil, že se nedostavil k pohovorům. Stěžovatel neobjevil ve schránce žádný doklad pošty o tom, že má na poště uloženu zásilku k vyzvednutí. Stěžovatel bydlel na adrese Praha 4, ulice S., na poštovní schránce a u vchodových dveří bylo uvedeno jeho jméno. Ačkoliv se stěžovatel nevracel každý den domů, vracel se často a je pravda, že by si zásilku mohl vyzvednout i po několika dnech, pokud by v den dojití zásilky přítomen nebyl. Stěžovatel dále poukazoval na skutečnost, že jako žadatel o udělení azylu pravidelně dojížděl do uprchlického tábora Pobytové středisko Jezová, kde mu byl každé dva měsíce pracovníky Ministerstva vnitra kontrolován jeho pobyt na území České republiky a do průkazu žadatele o udělení azylu mu bylo razítkem žalovaného vyznačeno, že řádně plní své povinnosti žadatele o azyl, zdržuje se na území České republiky apod. Žalovaný měl proto řadu příležitostí mu během těchto návštěv doručit výzvu, resp. výzvy k pohovoru, což neučinil. Městský soud v Praze podle názoru stěžovatele neprověřil na příslušné poště, zda a jakým způsobem byly zásilky žalovaného stěžovateli doručovány. Tím, že neučinil taková šetření, nemohl učinit správný závěr. Zároveň se nezabýval důvodem, proč žalovaný nepředal stěžovateli výzvy během pravidelných kontaktů s ním v uprchlickém táboře.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti tvrdil, že stěžovatel se přihlásil k pobytu na adrese v Praze 4 – Nuslích, ulici S., nikoliv v průběhu správního řízení, ale teprve dne 4. 7. 2002, tj. dva dny po podání žaloby. Z § 77 a § 78 zákona o azylu, ve znění platném v roce 2001, přitom plynula žadateli o udělení azylu povinnost přihlásit se k pobytu u odboru cizinecké a pohraniční policie příslušného podle místa pobytu a tuto skutečnost oznámit ministerstvu, jakož i povinnost ohlásit cizinecké policii každou změnu tohoto místa. Žalovaný poukazoval rovněž na to, že žádné ustanovení zákona o azylu neupravuje možnost (a povinnost) správního orgánu doručovat písemnosti žadatelům o azyl ubytovaným mimo azylová zařízení předáním písemnosti v okamžiku, kdy se žadatel dostaví do určeného azylového zařízení za účelem prodloužení platnosti průkazu.
Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).
Z odůvodnění:
Podle § 25 písm. d) zákona o azylu se řízení o azylu zastaví, jestliže se žadatel o udělení azylu bez vážného důvodu opakovaně nedostavuje k pohovoru (§ 23 odst. 2) nebo neposkytuje informace nezbytné pro spolehlivé zjištění skutečného stavu věci a na základě dosud zjištěných skutečností nelze rozhodnout.
Za vážný důvod ve smyslu citovaného ustanovení by bylo nutno považovat, pokud by žadatel o udělení azylu nebyl k pohovoru řádně předvolán ve smyslu § 24 zákona o azylu a § 24 správního řádu.
Podle § 24 zákona o azylu, ve znění platném k 31. 1. 2002, tedy v době doručování výzev k pohovoru, se všechny písemnosti doručují účastníkovi řízení (dnes uchazeči o udělení azylu) do vlastních rukou v místě, kde je evidován jeho pobyt. Pokud se účastník řízení v místě doručení písemnosti nezdržuje a jeho pobyt není znám, uloží se písemnost určená do vlastních rukou účastníka řízení v přijímacím nebo pobytovém středisku, které je nejblíže místu evidovaného pobytu, po dobu 15 dní a oznámení o jejím uložení se vyvěsí na místě obvyklém. Poslední den lhůty se považuje za den doručení písemnosti, i když se účastník o jejím uložení nedozvěděl. Ustanovení § 24 zákona o azylu v uvedeném znění je nutno považovat za speciální k § 24 správního řádu, upravujícímu doručování písemností do vlastních rukou ve správním řízení obecně.
Jestliže žalovaný ani k rozkladu stěžovatele nezkoumal, zda se stěžovatel v místě pobytu zdržoval v okamžiku, kdy pracovník držitele poštovní licence učinil pokus o doručení obou výzev k pohovoru, nemohl spolehlivě posoudit otázku jejich řádného doručení buď uložením u držitele poštovní licence a marným uplynutím lhůty dle § 24 odst. 2 správního řádu (pokud se adresát v místě pobytu zdržoval), nebo uložením a oznámením v příslušném azylovém zařízení podle § 24 odst. 2 (pokud se zde adresát nezdržoval). S ohledem na výše uvedené tak nebyla posouzena ani otázka existence vážného důvodu k opakovanému nedostavení se stěžovatele k pohovoru ve smyslu § 25 písm. d) zákona o azylu.
Stejně tak pochybil Městský soud v Praze, když se nezabýval otázkou řádného doručení obou výzev k ústnímu pohovoru ve smyslu § 24 zákona o azylu a § 24 správního řádu, oba ve znění platném v době doručování, tedy v srpnu až říjnu 2001.
Na výše uvedené nemá vliv tvrzení stěžovatele v kasační stížnosti, podle nějž místem jeho pobytu byla Praha 4, ulice S. K tomuto tvrzení Nejvyšší správní soud s ohledem na ustanovení § 109 odst. 4 s. ř. s. nepřihlédl.
(ovo)