Rozsudek NSS sp. zn. 59Ca 116/2008

Právní věta

I. Kdo je uživatelem honitby podle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, vyplývá buďto z rozhodnutí o uznání společenství honitby, ve kterém musí být stanoveno, kdo je jejím držitelem (§ 29 odst. 3 ve spojení s § 32 odst. 1 zákona o myslivosti), nebo ze smlouvy o nájmu honitby uzavřené mezi držitelem honitby a nájemcem (§ 32 a § 33 zákona o myslivosti). Pominou- li právní skutečnosti zakládající užívací právo k honitbě, užívá honitbu její dosavadní uživatel, a to až do právní moci rozhodnutí o uznání nové honitby (§ 29 odst. 4 věta první zákona o myslivosti). Uživatelem honitby je osoba, které svědčí některá z právních skutečností vyplývajících ze zákona o myslivosti, nikoli ta, která je za uživatele honitby považovaná orgány státní správy myslivosti.

II. Neformální sdělení obecního úřadu obsahující právní názor na to, kdo je uživatelem určité honitby, není nezákonným zásahem ve smyslu § 82 a násl. s. ř. s. vůči žádnému ze subjektů, jež se práva danou honitbu užívat domáhá. Takové sdělení je pro nedostatek formy i kompetence

Plný text

Prejudikatura: (Podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 2. 3. 2009, čj. 59 Ca 116/2008-41)

Myslivost: uživatel honitby Řízení před soudem: ochrana před nezákonným zásahem Věc: Myslivecké sdružení Mlýnice proti Magistrátu města Liberec o ochranu před nezákonným zásahem. Rozhodnutími Magistrátu města Liberec ze dne 4. 4. 2005 a následně Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 17. 7. 2006 byla uznána společenstevní honitba Chrastavská Víska. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 28. 11. 2007, čj. 59 Ca 103/2006-59, byla rozhodnutí zrušena. Rozhodnutími Magistrátu města Liberec ze dne 2. 9. 2004 a Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 25. 1. 2005 byla uznána společenstevní honitba Mníšek. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 28. 11. 2007, čj. 59 Ca 37/2005-58, byla tato rozhodnutí zrušena. Dne 12. 3. 2008 vydal žalovaný vyjádření o tom, že po zrušení rozhodnutí o uznání honitby Chrastavská Víska jsou od 19. 2. 2005 na území této zrušené honitby oprávněni myslivecky hospodařit pouze uživatelé, kteří ji užívali před nabytím právní moci rozhodnutí o uznání honitby. Téhož dne vydal žalovaný totožné vyjádření i ohledně honitby Mníšek. V určitých částech honitby Chrastavská Víska a Mníšek by tak bylo oprávněno myslivecky hospodařit Myslivecké sdružení Mlýnice. Dne 22. 7. 2008 vydal žalovaný další vyjádření k otázce mysliveckého hospodaření v honitbě Chrastavská Víska, v němž vyslovil, respektuje právní názor nadřízeného správního orgánu, že dosavadním uživatelem v honitbě Chrastavská Víska ve smyslu § 29 odst. 4 zákona o myslivosti je Myslivecké sdružení Chrastavská Víska, které dle platné smlouvy na území honitby do zrušení rozhodnutí o uznání honitby v dobré víře myslivecky hospodařilo. Téhož dne vydal žalovaný totožné vyjádření i ohledně honitby Mníšek. V obou vyjádřeních uvedl, že ruší své vyjádření ze dne 12. 3. 2008 a doporučuje, aby změna subjektu oprávněného hospodařit na území zrušené honitby Chrastavská Víska, resp. Mníšek, proběhla ke dni 1. 8. 2008. Poté, co byl žalovaný zástupcem žalobce upozorněn, že sdělení správního orgánu lze zrušit či opravit pouze usnesením, vydal dne 17. 10. 2008 usnesení, kterým vyjádření ze dne 12. 3. 2008 v souladu s § 154 správního řádu z roku 2004 zrušil. Proti uvedenému usnesení podal žalobce odvolání, které Krajský úřad Libereckého kraje zamítl. Žalobami podanými dne 11. 9. 2008 se žalobce domáhá poskytnutí ochrany před nezákonným zásahem podle § 82 a násl. s. ř. s., který měl být způsoben vyjádřeními žalovaného ze dne 22. 7. 2008. Přípisy žalovaného ze dne 22. 7. 2008 žalobce vnímá jako ,,zásah“, který je jednak nezákonný a jednak přímo zkracuje žalobce na jeho právech. Žalobce shrnuje, že podstatou věci je posouzení otázky, který uživatel je oprávněn myslivecky hospodařit na území honitby, u níž bylo soudem zrušeno rozhodnutí o uznání honitby. Zatímco ve vyjádřeních ze dne 12. 3. 2008 žalovaný postupoval v souladu s platným právem, tak vyjádření, která jsou předmětem podaných žalob, odporují předpisům hmotněprávním (§ 29 odst. 4 zákona o myslivosti) i procesním (§ 156 odst. 2 správního řádu z roku 2004). Žalobce byl přímo zkrácen na právu užívat tu část honebních pozemků, kterou užíval před vydáním soudem zrušených rozhodnutí o uznání honitby Chrastavská Víska, resp. Mníšek. K právní moci zrušených rozhodnutí o uznání honitby nelze přihlížet a právní stav se navrací do situace, jako by tu žádné rozhodnutí nebylo. Žalobce uvádí, že vyjádření ze dne 22. 7. 2008 nejsou rozhodnutími, nicméně byla zaměřena proti žalobci. Na vady vyjádření ze dne 22. 7. 2008 žalobce upozornil žalovaného dopisy ze dne 28. 7. 2008, v nichž navrhl, aby právo užívání honitby Chrastavská Víska, resp. Mníšek, bylo upraveno správním rozhodnutím, a aby do doby vydání rozhodnutí byl odložen doporučený termín 1. 8. 2008 ke změně subjektu oprávněného v honitbě myslivecky hospodařit. Přesto zásah nadále trvá, neboť žalovaný zůstává nečinný. Žalobce žádá vydání rozsudku, kterým by se mu poskytla ochrana před nezákonnými zásahy žalovaného tím, že se žalovanému zakazuje pokračovat ve vydávání vyjádření porušujících práva žalobce myslivecky užívat honební pozemky, které užíval před vydáním správních rozhodnutí o uznání honiteb Chrastavská Víska a Mníšek. Žalobce přiložil zmíněná vyjádření žalovaného. Žalovaný sdělil, že vyjádřením ze dne 12. 3. 2008 chtěl předejít možným sporům o hospodaření na území zrušených honiteb vzniklých nejednotným výkladem § 29 odst. 4 zákona o myslivosti. Vycházel z právního výkladu, že dosavadním uživatelem se rozumí uživatel, který na území honitby hospodařil do nabytí právní moci zrušeného rozhodnutí o uznání honitby; zrušením rozhodnutí se věc vrací do stavu před nabytím právní moci rozhodnutí. Žalovaný obdržel od Krajského úřadu Libereckého kraje stanoviska, která s jeho právním výkladem nesouhlasila, ovšem bez jednoznačně formulovaného právního závěru. Až v metodické pomoci ze dne 7. 7. 2008 Krajský úřad Libereckého kraje uvedl, že dosavadním uživatelem v honitbě Chrastavská Víska ve smyslu § 29 odst. 4 zákona o myslivosti je Myslivecké sdružení Chrastavská Víska, které dle platné smlouvy na území této honitby do zrušení rozhodnutí o uznání honitby v dobré víře myslivecky hospodařilo. Proto žalovaný vydal dne 22. 7. 2008 nové vyjádření, ve kterém informoval o právním výkladu nadřízeného správního orgánu a o zrušení sdělení ze dne 12. 3. 2008. Ve vztahu k honitbě Mníšek bylo zasláno totožné vyjádření týkající se honitby Chrastavská Víska. Dne 17. 10. 2008 pak žalovaný vydal usnesení, kterým vyjádření ze dne 12. 3. 2008 v souladu s § 154 správního řádu zrušil. V replice k vyjádření žalovaného žalobce uvádí, že není zřejmé, o jakou „metodickou pomoc“ v případě Krajského úřadu Libereckého kraje mělo jít. Nelze zjistit, podle kterého právního předpisu a jeho ustanovení došlo k zásahu Krajského úřadu Libereckého kraje. Žalobce přiložil své odvolání proti usnesení žalovaného ze dne 17. 10. 2008, kterým bylo zrušeno vyjádření žalovaného ze dne 12. 3. 2008. Při nařízeném jednání žalobce k projevům důsledku tvrzeného nezákonného zásahu sdělil, že po vydání vyjádření žalovaného ze dne 22. 7. 2008 se mysliveckého hospodaření v honitbě Chrastavská Víska ujalo Myslivecké sdružení Chrastavská Víska. Toto sdružení okamžitě vybilo všechny kachny, které žalobce v dané honitbě vysadil a vyzvalo žalobce k odstranění jím instalovaných nových posedů. Krajský soud o žalobách zahájil řízení podle § 82 a násl. s. ř. s. Vzhledem k tomu, že obě žaloby, vedené pod sp. zn. 59 Ca 116/2008 (myslivecké hospodaření v honitbě Chrastavská Víska) a 59 Ca 123/2008 (myslivecké hospodaření v honitbě Mníšek) byly podány týmž žalobcem proti témuž žalovanému a týkají se totožného právního problému, soud tato řízení usnesením ze dne 9. 1. 2008, čj. 59 Ca 116/2008-31, spojil ke společnému projednání a rozhodnutí. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci žaloby zamítl.

Z odůvodnění:

[22] Žalobou byla soudu předložena k rozhodnutí tato otázka: Představuje vyjádření orgánu státní správy myslivosti, zde Magistrátu města Liberec, ohledně toho, kdo je oprávněn užívat konkrétní honitbu (na území určité honitby myslivecky hospodařit), nezákonný zásah pro subjekt, jemuž podle názoru daného orgánu státní správy myslivosti toto právo nesvědčí?

[23] Podle § 82 s. ř. s. „každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu, trvá-li takový zásah nebo jeho důsledky anebo hrozí-li jeho opakování“.

[24] Obsah citovaného usnesení rozvedl Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 17. 3. 2005, čj. 2 Aps 1/2005-65 (č. 603/2005 Sb. NSS), ve kterém konstatoval, že ochrana podle § 82 a násl. s. ř. s. je důvodná tehdy, jsou-li, a to kumulativně, splněny následující podmínky: Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž „zásah“ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování „zásahu“ (6. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout.

[25] Ustanovení § 82 s. ř. s. představuje institut ochrany před nezákonným jednáním správního orgánu. Definici zásahu zákon neobsahuje, zásah vymezuje velmi obecně a široce. Přesná definice ani není možná, protože pod pojem zásahu spadá velké množství faktických činností správních orgánů, ke kterým jsou různými zákony oprávněny. Jde o úkony neformální, pro které mohou a nemusí být stanovena pravidla, např. faktické pokyny (typicky v dopravě), bezprostřední zásahy (při ohrožení, při demonstraci, příkazy ke zjednání nápravy), zajišťovací úkony atd.; tedy obecně úkony, které nejsou činěny formou rozhodnutí, ale přesto jsou závazné pro osoby vůči nimž směřují, a ty jsou povinny na jejich základě něco konat, nějaké činnosti se zdržet nebo nějaké jednání strpět, a to na základě jak písemného, tak i faktického (ústního či jinak vyjádřeného) pokynu či příkazu. Kromě neformálnosti samotného zásahu je neformální i donucení v případě nerespektování pokynu či příkazu.

[26] V žalobou napadených vyjádřeních je předestřen právní výklad toho, kdo po pravomocném zrušení rozhodnutí o uznání nových společenstevních honiteb je podle názoru žalovaného uživatelem území (honebního prostoru) v hranicích zrušených honiteb. O uživatelích honiteb (Chrastavská Víska, Mníšek) však není žalovaným rozhodováno, uživatelé honiteb nejsou napadenými vyjádřeními určováni.

[27] Držitelem honitby je buďto jediný vlastník honebních pozemků, které byly uznány za honitbu, nebo registrované honební společenstvo (§ 18 až § 20 zákona o myslivosti). Držitel honitby přitom může honitbu využívat sám nebo ji může pronajmout (§ 32 zákona o myslivosti). Kdo je uživatelem honitby vyplývá buďto z rozhodnutí o uznání společenstevní honitby, ve kterém musí být stanoveno, kdo je jejím držitelem (§ 29 odst. 3 zákona o myslivosti), nebo ze smlouvy o nájmu honitby uzavřené mezi držitelem honitby a nájemcem (pravidelně mysliveckým sdružením). Jedinými právními skutečnostmi zakládajícími právo užívat honitbu je tak rozhodnutí správního orgánu myslivosti o uznání honitby v souvislosti s registrací honebního společenstva (v případech, kde není jediný vlastník honebních pozemků) nebo nájemní smlouvy mezi držitelem honitby a nájemcem honitby. Zvláštní, doplňkový případ je obsažen v § 29 odst. 4 větě první, podle kterého do nabytí právní moci rozhodnutí o uznání honitby užívá honitbu její dosavadní uživatel. Smysl tohoto ustanovení spočívá v překlenutí situace, kdy původní honitba již zanikla či byla zrušena, což by implikovalo i zánik honebního společenstva, a rozhodnutí o uznání nové honitby ještě nenabylo právní moci.

[28] Existuje-li v souzené věci spor mezi dvěma či vícero subjekty, které se považují za uživatele téže honitby, není nástrojem stanovení práv a povinností těchto subjektů vůči předmětné honitbě vyjádření orgánu státní správy myslivosti. Projev vůle žalovaného je pouhým sdělením o tom, jak interpretuje relevantní ustanovení zákona o myslivosti, rozhodnutí zdejšího soudu o zrušení rozhodnutí o uznání honiteb Chrastavská Víska a Mníšek a platnost smluv o nájmu těchto honiteb. Napadená vyjádření představují zcela neformální akt žalovaného. Postrádají možnost svého vynucení, což ve svém důsledku znamená, že se nemůže jednat o nezákonný zásah. Žalobce napadenými vyjádřeními nemohl být účinně zkrácen na svých právech, která se odvíjí od jiných právních skutečností uvedených v bodu 25. tohoto rozsudku. Ostatně faktické vynucování názorového postoje žalovaného vůči žalobci nebylo v řízení prokázáno, ba ani žalobcem tvrzeno.

[29] Podle názoru soudu tak nejsou splněny veškeré podmínky stanovené § 82 s. ř. s., vyjádření žalovaného ze dne 22. 7. 2008 hovořící o tom, že uživatelem honiteb Chrastavská Víska, resp. Mníšek, je Myslivecké sdružení Chrastavská Víska, resp. Myslivecké sdružení Mníšek, nezakládají nezákonný zásah do práv žalobce.