Právní věta
Rozhodnutí, kterým byly zrušeny platební výměry vydané ve správním řízení poté, co již za stejné období byla daň vyměřena postupem dle § 46 odst. 5 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a kterým tak byl obnoven stav, kdy výše daňové povinnosti je totožná s tou, kterou žalobce uvedl sám v daňovém přiznání, nezkracuje žalobce na jeho subjektivních právech, neboť tímto rozhodnutím nebyla zakládána, měněna, rušena nebo závazně určena jeho práva nebo povinnosti (§ 65 s. ř. s.).
Plný text
k § 65 soudního řádu správního
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 10. 2003, čj. 6 A 148/2002-77)
Věc: Společnost s ručením omezeným H. v P. proti Ministerstvu financí o zrušení dodatečných platebních výměrů.Žalobce podal za měsíce srpen, září a říjen 1996 daňová přiznání k dani z přidané hodnoty, v nichž uplatnil nadměrný odpočet. Finanční úřad v Dobříši, správce daně žalobce, poté dne 19. 8. 1997 vydal tři dodatečné platební výměry, jimiž žalobci stanovil daňovou povinnost (nadměrný odpočet) za zdaňovací období srpen, září a říjen 1996. Žalobce proti těmto platebním výměrům podal odvolání, o němž rozhodlo dne 11. 2. 1998 Finanční ředitelství v Praze jedním rozhodnutím tak, že odvolání zamítlo a platební výměry změnilo tak, že dále snížilo daňovou povinnost žalobce.
Rozhodnutím Ministerstva financí ze dne 21. 10. 1999 bylo na žádost žalobce podle § 55b zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen "daňový řád"), povoleno přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 11. 2. 1998. Žalovaný Finančnímu ředitelství v Praze vytkl pochybení při dokazování a dále konstatoval, že v daňovém řízení nebyly dostatečně zjištěny skutečnosti pro správné stanovení daně. Finančnímu ředitelství v Praze bylo uloženo odstranit podstatné vady řízení (založené mj. i nesprávným dvojím vyměřením daňové povinnosti).
Finanční ředitelství v Praze proto dne 2. 2. 2001 vydalo rozhodnutí o přezkoumání svého rozhodnutí ze dne 11. 2. 1998. Aniž však byly odstraňovány vytknuté vady, bylo ve smyslu ustanovení § 55b odst. 1 daňového řádu původní rozhodnutí změněno tak, že předmětné platební výměry vydané Finančním úřadem v Dobříši se ruší.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž opětovně napadá nesprávný procesní postup Finančního úřadu v Dobříši i Finančního ředitelství v Praze. Žalovaný toto odvolání dne 20. 6. 2002 zamítl.
Žalobce pak proti tomuto zamítavému rozhodnutí brojil žalobou podanou u Vrchního soudu v Praze. Namítal především neplatnost rozhodnutí žalovaného, jakož i neplatnost všech rozhodnutí jemu předcházejících, která byla vydána správními orgány nižších stupňů, a porušení základních zásad daňového řízení. V neposlední řadě namítl též nesprávný procesní postup Finančního ředitelství v Praze, které rozhodovalo jedním rozhodnutím ve věcech několika platebních výměrů.
Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě poukázal na to, že předmětem sporu s žalobcem byl způsob nápravy nesprávného postupu správce daně. Tento nesprávný postup však byl již žalovaným odstraněn povolením přezkumného řízení podle § 55b daňového řádu. Finanční ředitelství v Praze totiž v souladu s právním názorem žalovaného zrušilo platební výměry, osvědčení jejichž neplatnosti se žalobce domáhal.
Nejvyšší správní soud, který věc převzal od Vrchního soudu v Praze k dokončení řízení (§ 132 s. ř. s.), dospěl k závěru, že žalobu je třeba odmítnout.
Z odůvodnění:
Soud nejprve musel zkoumat splnění procesních podmínek, za nichž může ve věci jednat. V této souvislosti se musel zabývat povahou napadeného rozhodnutí žalovaného. Ve správním soudnictví jsou kontrole zákonnosti podrobena rozhodnutí orgánů veřejné správy, jimiž bylo rozhodnuto o právech a povinnostech fyzických a právnických osob ve smyslu generální klauzule obsažené v čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky. Současně však uvedené ustanovení připouští možnost, aby na základě výjimek zákonem výslovně stanovených byla některá rozhodnutí z přezkoumání vyloučena.
Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále jen "rozhodnutí"), může se v souladu s ustanovením § 65 odst.1 s. ř. s. žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popř. vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.
Po přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, soud dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím nebylo jednáno o veřejném subjektivním právu žalobce; nejedná se tedy o rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s.
Soud přezkoumal v dané věci řízení před správními orgány ve všech stupních. Zabýval se především otázkou, zda tímto řízením došlo ke zkrácení nebo porušení žalobcových subjektivních práv. Ačkoli rozhodnutí vydávaná v průběhu řízení správcem daně, odvolacím orgánem i ministerstvem financí trpěla řadou procesních vad, dospěl soud k závěru, že tomu tak není, neboť napadenými rozhodnutími nebyla zakládána, měněna, rušena nebo závazně určována žalobcova práva nebo povinnosti.
Za rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. by bylo možno považovat teprve meritorní rozhodnutí ve věci výše daně samotné, tzn. případný dodatečný platební výměr, jímž by byla změněna žalobcem přiznaná daňová povinnost v podaných daňových přiznáních za uvedená zdaňovací období roku 1996, pro která byla v souladu s ustanovením § 46 odst. 5 daňového řádu daň naposledy vyměřena. Takové rozhodnutí - dodatečný platební výměr - kterým by se měnila výše daňové povinnosti, však v daném okamžiku nebylo vydáno. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí, jež žalobce napadá, byla zrušena a že daňová povinnost za zdaňovací období srpen, září a říjen 1996 zůstala v takové výši, jak uvedl žalobce v jím předložených daňových přiznáních, nebylo do práv žalobce zasaženo. Pravomocné vyměření daně postupem dle § 46 odst. 5 daňového řádu zůstalo nedotčeno.
Řízení, které bylo následně vyvoláno, v řadě postupů nebylo v souladu s procesními předpisy; bylo však ukončeno způsobem, jenž eliminoval veškeré právní dopady tohoto zvlášť vyvolaného řízení. Platební výměry vydané poté, kdy byla pravomocně vyměřena daň postupem dle § 46 odst. 5 daňového řádu, byly zrušeny a žalobce se dostal do pozice před zahájením řízení ukončeného rozhodnutím, jehož zrušení se domáhá. Není proto důvod, aby soud řešil věc přetrvávající již jen v abstraktní rovině.
Soud tak neshledal dostatek žalobní legitimace na straně žalobce ve smyslu ustanovení § 65 odst. 1, resp. odst. 2 s. ř. s., a proto mu nezbylo než žalobu podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítnout.
(aty)