7 Azs 17/2003

Z odůvodnění:

Stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. d) a e) s. ř. s. Spatřuje je v tom, že v řízení byla porušena ustanovení soudního řádu správního o jeho právech. Obdržel sice výzvu k doplnění opravného prostředku, ale nerozuměl tomu, jakým způsobem má svůj opravný prostředek doplnit, a to z toho důvodu, že neovládá český jazyk. Stěžovatel je přesvědčen o tom, že bylo porušeno jeho zákonné právo na jednání ve své mateřštině, které mu dává § 18 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. Soud měl dle jeho názoru předmětné listiny s výzvou k doplnění opatřit úředním překladem do jeho mateřštiny, aby jim tak mohl porozumět. Sdělení, že opravný prostředek doplní, mu psal známý, který mu však nevysvětlil, jak a do kdy musí takovéto doplnění provést. Stěžovatel se domníval, že z jeho opravného prostředku je patrné, čeho se domáhá, a že svá skutková tvrzení doplní při ústním jednání, o které žádal. Navíc ho podepsaný soud nepoučil ani o jeho právu žádat o ustanovení zástupce k ochraně jeho zájmů v řízení ve smyslu § 36 odst. 1 s. ř. s.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že ji považuje za neopodstatněnou a účelovou, stejně tak jako návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť ze správního spisu je patrné, že stěžovatel v letech 1998 a 1999 pobýval v České republice a pracoval zde, do České republiky pak přijel znovu za prací v září roku 2001. Na Ukrajinu se vrátil pouze pro družku, její dítě a její matku. Nemůže přesvědčivě tvrdit, že výzvě k doplnění opravného prostředku nerozuměl proto, že neovládá český jazyk, protože i všechna jednání s českými úřady k obstarání povolení k pobytu a získání zaměstnání musela být vedena pouze v českém jazyce. Právo účastníka řízení jednat před soudem ve své mateřštině se týká pouze ústního jednání před soudem, jinak je na soudu, aby určil, kdy a za jakých okolností vyjde najevo potřeba ustanovit účastníku řízení tlumočníka.

Z obsahu předloženého soudního a správního spisu vyplynuly následující podstatné skutečnosti:

Stěžovatel podal dne 16. 5. 2002 žádost o udělení azylu, v níž uvedl, že má ukrajinskou národnost a státní příslušnost, nebyl členem žádné politické strany, ve své vlasti nebyl nikdy trestán a o azyl žádá z důvodu pronásledování bývalým partnerem své přítelkyně, což tvrdil i ve vlastnoručně psaném prohlášení. Žádost žalovaný zamítl jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, neboť stěžovatel neuvedl skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být pronásledován z důvodů uvedených v § 12 tohoto zákona. Uvedené rozhodnutí napadl stěžovatel opravným prostředkem ze dne 17. 6. 2002, v němž pouze uvedl, že nesouhlasí s vydaným rozhodnutím a žádá soud o přezkoumání své žádosti. Krajský soud v Ústí nad Labem vyzval stěžovatele usnesením ze dne 18. 3. 2003 k odstranění vad opravného prostředku a jeho doplnění, neboť opravný prostředek neobsahoval zákonem stanovené náležitosti, a to označení výroků rozhodnutí, které napadá, žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje stěžovatel napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné, označení důkazů k prokázání žalobních tvrzení a návrh výroku rozsudku. Usnesením byl stěžovatel poučen jak o způsobu, jakým má doplnění provést, tak i o následcích neodstranění uvedených vad. K doplnění a upřesnění opravného prostředku soud stanovil stěžovateli lhůtu tří týdnů ode dne doručení usnesení. Uvedené usnesení s poučením o právu vznést námitku podjatosti soudců, s poučením o účinnosti soudního řádu správního a s výzvou, zda stěžovatel souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, bylo stěžovateli doručeno dne 14. 5. 2003.

Na to reagoval stěžovatel podáním ze dne 15. 5. 2003 v českém jazyce, v němž uvedl, že trvá na projednání věci při jednání, kterého se chce zúčastnit; doplnění opravného prostředku provede ve stanovené lhůtě, popř. požádá o její prodloužení. To však již neučinil.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě podané kasační stížnosti napadené usnesení a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Podle § 18 odst. 2 věty prvé o. s. ř. soud ustanoví účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo. Podle § 36 odst. 1 s. ř. s. mají účastníci v řízení rovné postavení. Soud je povinen poskytnout jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv a poskytnout jim poučení o jejich procesních právech a povinnostech v rozsahu nezbytném pro to, aby v řízení neutrpěli újmu.

Shora citovaná ustanovení soudního řádu správního a občanského soudního řádu je nutno vyložit tak, že poučení o procesních právech (§ 36 odst. 1 s. ř. s.) je soud povinen poskytnout účastníku v takové době, kdy je toho podle stavu řízení pro něj zapotřebí. O právu jednat v jeho mateřštině (§ 18 odst. 1 věta druhá o. s. ř.) proto poučí soud účastníka tehdy, jestliže v průběhu řízení zjistí, že účastník neovládá jazyk, kterým se jednání vede. V dané věci však taková situace nenastala, neboť stěžovatel na výzvu soudu k odstranění vad podání a další zaslané písemnosti reagoval v českém jazyce tak, že bylo nepochybné, že všem zaslaným písemnostem v českém jazyce porozuměl. V průběhu soudního řízení proto nevyšlo najevo, že stěžovatel neovládá jazyk, kterým se řízení vedlo. Samotná skutečnost, že účastníkem řízení je cizí státní příslušník, sice může být podle konkrétních okolností předpokladem k tomu, že soud bude povinen přistoupit k poučení účastníka o jeho právu jednat ve své mateřštině, sama o sobě bez dalšího mu však povinnost poučit účastníka o uvedeném právu nezakládá.

Pokud stěžovatel spatřoval důvod kasační stížnosti ve vadě řízení před soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, nebo v nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu, nelze se s tím ztotožnit. Nejvyšší správní soud neshledal žádnou vadu řízení před soudem, neboť krajský soud v dané věci v souladu s § 36 odst. 1 s. ř. s. poučil stěžovatele řádně o jeho procesních právech a povinnostech v takovém rozsahu, aby v řízení neutrpěl újmu, a bylo na stěžovateli, aby na výzvu soudu k odstranění vad návrhu na zahájení řízení reagoval tak, aby tento návrh byl věcně projednatelný. Pokud tak neučinil, nelze důsledky z toho vyplývající přenést na soud s odkazem, že soud stěžovatele nepoučil o jeho procesních právech a povinnostech. Krajský soud proto nepochybil, jestliže opravný prostředek stěžovatele odmítl.