Rozsudek NSS sp. zn. 7 Ca 219/2007

Právní věta

Při posuzování snížení či změny krajinného rázu (§ 12 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny) je nutné vedle sebe hodnotit stav, pro nějž se určitá krajina či její část stala jedinečnou (ať z hlediska přírodního, historického, architektonického či jiného), a stav, jak bude vypadat po umístění stavby. Souhlas nelze zdůvodnit pouze tím, že se v dané lokalitě umísťuje množství jiných nových staveb, a pominout tak po staletí budovanou charakteristiku místa.

Plný text

Prejudikatura: (Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2008, čj. 7 Ca 219/2007-58)

Ochrana přírody a krajiny: zásah do krajinného rázu Věc: Občanské sdružení Ateliér pro životní prostředí proti Ministerstvu životního prostředí, za účasti občanského sdružení Hanspaulka, o souhlas se zásahem do krajinného rázu. Magistrát hlavního města Prahy, odbor životního prostředí, dne 6. 5. 2005 vydal souhlas podle § 12 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny ke stavbě rodinného domu „Dubový Mlýn“ v katastrálním území Dejvice, Praha 6 (dále také jen „stavba“). Odvolání žalobce proti uvedenému rozhodnutí zamítl žalovaný dne 28. 12. 2005. Své rozhodnutí odůvodnil zejména tím, že zásahy do krajinného rázu je nezbytné hodnotit nejen jako konkrétní činnost a její důsledky na pozemku samém, ale i s ohledem na širší souvislosti v území, na kterém byl zřízen přírodní park „Šárka-Lysolaje“. Navrhovaný dům má být umístěn na pozemek v západní části areálu Dubový mlýn, kde se provádí výstavba objektů pro bydlení (12 vil se zahradami); východně od něj se nachází zástavba rodinných domů „Pod Kuliškou“, západní hranice probíhá podle hranice rybníka Dubák, ze severní a východní strany pozemek obchází veřejná komunikace, jižní hranicí pozemek přiléhá k pozemku s rekonstruovaným objektem mlýna a severně se nachází starší zástavba. Navržený rodinný dům svým celkovým ztvárněním ani polohou (v údolí) nepředstavuje ve vztahu k současnému stavu místa a v návaznosti na probíhající novou zástavbu rodinnými domy v areálu Dubový mlýn změnu hodnoty jednotlivých složek krajinného rázu místa, natož přírodního parku jako celku. Přírodní a estetické hodnoty samo místo stavby neprokazuje, stavba sama přírodní či estetické hodnoty oblasti Šáreckého údolí neovlivní. Stavba nebude pohledově ani provedením vytvářet dominantní prvek v krajině, barevností a aplikací převažujících stavebních prvků bude korespondovat s jinými novostavbami v lokalitě a nebude působit nijak výstředně či neharmonicky ani ve vztahu k přebudovanému objektu mlýna, což lze dovodit i z předložených vizualizací. K potlačení působení Dubového mlýna došlo zřejmě již dříve, a to realizací jiných, s mlýnem nesouvisejících objektů. Stavba nijak nezasahuje do významného krajinného prvku „rybník“, i když se nachází v jeho blízkosti, a nepřeruší existující vztahy v krajině. Podle schváleného územního plánu leží pozemek v polyfunkční ploše „OC - čistě obytná“. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou k Městskému soudu v Praze, v níž uplatňoval námitky týkající se narušení stávající krajinné scenérie přírodního parku. Vzhledem k rozměrům stavby a jejímu umístění u hráze rybníka vedle stávajícího objektu Dubového mlýna dojde k nepřípustnému zásahu do krajinného rázu místa, zejména k narušení kulturních dominant krajiny a harmonického měřítka a vztahů v krajině (narušení pohledů na rybník a mlýn; vedle budovy mlýna přibude nepůvodní objekt bez přirozené vazby; bude potlačeno působení Dubového mlýna jako dominanty místa a stavby určující jeho charakteristiku). Dubový mlýn býval v majetku rodu Myslivečků - v místě vyrůstal jeden z nejvýznamnějších českých hudebních skladatelů Josef Mysliveček, což dále podtrhuje historickou charakteristiku místa. Území je podle žalobce charakteristické rozptýlenou strukturou původní zástavby. Pozemek, na němž je stavba navrhována, ještě podtrhuje zachovanou urbanistickou charakteristiku místa se solitérním objektem mlýna pod hrází rybníka. Uváděné přístavby skladů a garáží pod mlýnem jsou nerozhodné, neboť jednak neexistují, jednak se nacházely níže, v území pod hrází rybníka. Stavba nerespektuje ani charakter tradiční zástavby na území parku, neboť vedle plného rovného štítu mlýna s malými okny a se sedlovou střechou má být realizován objekt, který bude mít na straně přivrácené k rybníku valbovou střechu mírného sklonu, velké prosklené plochy a terasu. Charakteristika vily, včetně jejího půdorysu, tak bude zcela jiná než dosavadní zástavba, na čemž nezmění nic ani tašková pálená krytina (umístěná na střeše, jejíž tvar není typický) a světlá štuková omítka (v pohledu od rybníka se nebude příliš uplatňovat, neboť převážná část stěn je prosklena). Městský soud v Praze napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Z odůvodnění:

(...) Soud rovněž shledal důvodným druhý žalobní bod, kdy spatřuje v odůvodnění napadeného správního rozhodnutí zásadní nedostatky týkající se hodnocení neurčitého právního pojmu „krajinný ráz“ a jeho snížení nebo změny (§ 12 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny).

V dané věci je patrné, že žalovaný při posuzování této skutečnosti vycházel mj. z předpokladu, že v dané lokalitě již dochází ke stavbě dalších 12 vil se zahradami, proto tento solitérní objekt nemá zásadní vliv na pojetí celého místa přírodního parku jako takového. S tímto posouzením nemůže soud souhlasit. Smyslem udělení souhlasu podle § 12 zákona o ochraně přírody a krajiny je omezit takové dopady navrhovaných staveb, které mohou nenávratně snížit charakter (krajinný ráz) daného místa, které je něčím jedinečné („přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti“). Právě jedinečnost takového místa je podle názoru soudu nutné posuzovat s ohledem na původní charakter dané lokality, díky němuž tato jedinečnost vznikla. V daném případě tak původním charakterem byl rybník s mlýnem, tím je daná krajina známá a to tvoří její jedinečnost. Skutečnost, že stavba bývalého mlýna byla zanedbaná a v minulosti využívaná k jiným účelům nebo že v sousedství má být postaveno dalších 12 domů, tak nemůže být podstatným kritériem při posuzování, neboť tím se zdůvodní v podstatě jakýkoliv zásah do krajiny. Je pochopitelné, že žádná krajina nemůže být udržována v původním stavu (ať ve smyslu přírodním, kulturním či historickém), neboť tím by se zastavil veškerý pokrok i vývoj civilizace. Nicméně, jak bylo shora uvedeno, smyslem udělení souhlasu podle § 12 zákona o ochraně přírody a krajiny je zabránit takovému přetvoření krajiny, které bude většinou na dlouhou dobu nevratné, a to takové krajiny, která je něčím jedinečná, přičemž její přetvoření na jiný typ krajiny je z dlouhodobého hlediska i veřejného zájmu horší než ponechání krajiny původní.

Jak již bylo shora uvedeno, v dané věci je při udělení souhlasu nutné hodnotit krajinný ráz v tom stavu, v němž se stal jedinečným - tedy rybník s mlýnem. Skutečnosti jiné (ostatní navrhované stavby, technický stav bývalého mlýna, bývalé objekty u mlýna) hodnotit nelze, neboť to je v rozporu s celým smyslem tohoto správního řízení.

Soud souhlasí s tím, že v tomto správním řízení není možné hodnotit tzv. umístění stavby, neboť se jedná o zcela jiné správní řízení, v němž se hodnotí jiné podstatné skutečnosti. Proto však je nutné v tomto správním řízení zaměřit pozornost na shora uvedený krajinný ráz ve svém souhrnu. Je pochopitelné, že solitérní stavba stěží ovlivní charakter celého přírodního parku, o to však v dané věci nejde. V tomto případě je nutné hodnotit zásah do krajinného rázu s ohledem na místní podmínky, tedy nikoliv s ohledem na celý přírodní park, ale na dané konkrétní místo, a to ve všech souvislostech. Jak je patrné z fotodokumentace, stavba evidentně do zeleně zasahuje a novou dominantou z pohledu od rybníka vedle budovy bývalého mlýna bude. Proto je nutné velice konkrétně rozebrat veškeré aspekty, přičemž zejména je nutné v dané věci hodnotit veřejný zájem, který v odůvodnění správních rozhodnutí není zmíněn vůbec.

Všechny aspekty stavby, jak bylo shora uvedeno, nebyly podle názoru soudu vzaty v potaz. Jak vyplývá ze Zásad ochrany krajinného rázu, na něž se odvolává správní úřad I. stupně a které jsou součástí předloženého správního spisu, v daném území je výstavba přípustná pouze při přizpůsobení jejího měřítka tradičním měřítkovým vztahům, navázání na charakter objektů s tradičním výrazem, nová výstavba se bude podřizovat formám a výrazu stávajících objektů. Tento záměr byl však správními úřady vykládán s ohledem na souběžnou výstavbu jiných domů a dosavadní neuspokojivé stavební zásahy (garáže, dílny), nikoliv však na původní charakter daného místa. V tomto směru je podle názoru soudu nutné závěry úřadu doplnit.

K tomuto žalobnímu bodu tak je nutné uzavřít, že příslušný úřad je bezpochyby úřadem odborně kvalifikovaným k posouzení příslušného zásahu do krajinného rázu. Správní soud v dané věci samozřejmě nemůže sám autoritativně rozhodovat o otázkách, které jsou otázkami odbornými mimo oblast práva, neboť to nejenže není jeho úkolem, ale jednalo by se jistě spíše o laické názory na odborné skutečnosti. Nicméně, v dané věci je nutné přezkoumat správnost interpretace dané právní normy, tedy otázku právní, a v tomto směru soud s veřejnou správou nesouhlasí, jak bylo shora uvedeno.