Usnesení ze dne 29. 7. 2008
Plný text
8 Afs 101/2007 - 488
U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: ArcelorMittal Ostrava, a. s., se sídlem [adresa] zastoupeného Mgr. Ing. Ludvíkem Juřičkou, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem [adresa] zastoupenému JUDr. Alanem Korbelem, advokátem se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2007, čj. 16/50627/2007-5, o kasačních stížnostech EVRAZ VÍTKOVICE STEEL, a. s., se sídlem [adresa] Ostrava - Hulváky, zastoupené Mgr. Ing. Petrem Severou, advokátem se sídlem (WEIL, GOTSHAL & MANGES v. o. s.) Křižovnické nám. 1/193, Praha 1, a OSINEK, a. s., se sídlem [adresa] Ostrava – Vítkovice, zastoupené Mgr. Ing. Petrem Severou, advokátem se sídlem (WEIL, GOTSHAL & MANGES v. o. s.) Křižovnické nám. 1/193, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2007, čj. 9 Ca 231/2007 - 324,
t a k t o :
Věc s e p o s t u p u j e rozšířenému senátu.
O d ů v o d n ě n í :
I.1
Žalobce napadl žalobou u Městského soudu v Praze rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2007, čj. 16/50627/2007-5, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 27. 4. 2007, čj. 5381/07-2700, jímž byla žalobci uložena pokuta podle § 15 odst. 3 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, ve výši 518 708 000 Kč.
I.2
Oznámením ze dne 12. 7. 2007, doplněným podáním ze dne 5. 9. 2007, uplatnila práva osoby zúčastněné na řízení (§ 34 s. ř. s.) společnost EVRAZ VÍTKOVICE STEEL, a. s. (dále jen „EVS“, příp. „stěžovatelka I.“), a oznámením ze dne 5. 9. 2007 rovněž společnost OSINEK, a. s. (dále jen „OSINEK“, příp. „stěžovatelka II.“) s tím, že uložená pokuta je výsledkem provedené cenové kontroly u žalobce, k níž daly právě EVS a OSINEK podnět oznámením, že žalobce v období let 2003 - 2005 zneužil svého hospodářského monopolního postavení na trhu dodávek tekutého surového ocelárenského železa v oblasti Ostravska a zneužil existenční závislosti ocelárenské výroby společností EVS a OSINEK na těchto dodávkách. EVS a OSINEK mají za to, že jsou osobami zúčastněnými na řízení, neboť výsledek tohoto řízení může a bude mít vliv na minulé a existující dodavatelsko-odběratelské vztahy mezi EVS a žalobcem, na další možné soukromoprávní vztahy jako je např. otázka uplatňování náhrady škody vůči žalobci způsobené jeho protiprávním jednáním v rozporu se zákonem o cenách a také na výsledek soudního řízení u Krajského soudu v Ostravě, ve kterém OSINEK uplatňuje proti žalobci peněžité nároky vyplývající z předražování tekutého surového železa. V uvedeném smyslu EVS doplnila, že porušování cenových předpisů se týkalo jí i její mateřské společnosti OSINEK, která uplatňuje proti žalobci peněžité nároky u Krajského soudu v Ostravě a výsledek tohoto soudního řízení se dotýká majetkové sféry společnosti EVS v důsledku dohody o ukončení tzv. tollingového vztahu mezi společnostmi OSINEK a EVS. EVS se domnívá, že smyslem institutu osoby zúčastněné na řízení je zajistit ochranu práv osob, které nemusely být účastny správního řízení.
I.3
Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 9. 2007, čj. 9 Ca 231/2007 - 324, rozhodl, že společnosti EVS a OSINEK nejsou osobami zúčastněnými na řízení, protože nesplňují podmínky § 34 odst. 1 s. ř. s. Nejsou přímo dotčeny rozhodnutím žalovaného, neboť se jím přímo nerozhoduje o jejich právech a povinnostech – neukládá se jim pokuta, nezasahuje se do žádné jejich majetkové sféry. Rozhodnutím žalovaného se ukládá správní sankce za jednání, kterého se dopustil žalobce. Společnosti EVS a OSINEK nejsou ani osobami, které by byly přímo dotčeny případným zrušením rozhodnutí žalovaného. Zrušení tohoto rozhodnutí by totiž znamenalo zrušení uložení pokuty žalobci s tím důsledkem, že věc bude znovu projednána ve správním řízení a to pouze se žalobcem, neboť se týká pouze posouzení jeho jednání. Takový postup se nemůže dotknout práv EVS a OSINEK ve správním řízení, v němž tyto společnosti nemají práva účastníka řízení, nehájí v něm svá práva a o jejich právech není rozhodováno. Vydáním napadeného rozhodnutí a ani jeho zrušením by tedy nedošlo k přímému dotčení na právech EVS a OSINEK.
II.1
EVS i OSINEK napadly usnesení městského soudu kasačními stížnostmi podle § 103 odst. 1 písm. a.) s. ř. s., tj. pro nesprávné posouzení právní otázky soudem.
Stěžovatelky vytkly městskému soudu formalistický výklad § 34 s. ř. s. Městský soud podle nich vycházel ze zužujícího gramatického výkladu omezujícího institut osoby zúčastněné na řízení jen na ty subjekty, které byly účastníky předcházejícího správního řízení - v posuzované věci účastníky správního řízení o uložení pokuty za porušování zákona o cenách.
Institut osoby zúčastněné na řízení se podle stěžovatelek neomezuje pouze na jiné účastníky řízení před správním orgánem, ale i na další osoby, jejichž právní sféra je příslušným správním rozhodnutím nebo jeho možným zrušením dotčena. Tuto skutečnost potvrzuje i judikatura Nejvyššího správního soudu, který například konstatoval, že „smyslem institutu osoby zúčastněné na řízení je zajistit ochranu práv osob, které nemusely být účastny správního řízení…“ (rozhodnutí ze dne 15. 12. 2005, čj. 1 Azs 155/2004 - 47). Široké pojetí okruhu osob zúčastněných na řízení vychází v souladu s judikaturou Ústavního soudu z toho, že je věcí obecného zájmu, aby se správní soud zabýval nejen námitkami žalujícího, ale aby byla zohledněna i stanoviska osob, které jsou na věci účastny, byť ne přímou participací ve správním řízení (nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 16/99).
Podle EVS městský soud zcela rezignoval na řádné posouzení otázky, zda a jak je její právní sféra dotčena, a to přestože stěžovatelka v oznámení o uplatnění práv osoby zúčastněné na řízení ze dne 12. 7. 2007 a v doplnění z 5. 9. 2007 podrobně uvedla skutečnosti, které takové dotčení dokládají. S potvrzením či zrušením napadeného správního rozhodnutí například souvisí pro stěžovatelku zásadní právní otázka, zda je povinna strpět jednání žalobce (předražování dodávaných výrobních vstupů), které je adresováno výlučně jí (a v minulosti též společnosti OSINEK) jako jedinému odběrateli na monopolním trhu a které je dle názoru stěžovatelky v rozporu s cenovými předpisy. Konkrétně například stěžovatelka odebírala a hradila žalobci (resp. jeho právnímu předchůdci) úplatu za předražené tekuté surové železo v období od 1. 2. 2005 (tj. v rámci období, kterého se týká napadené správní rozhodnutí).
Podle společnosti OSINEK městský soud zcela opomněl, že je tato stěžovatelka jediným poškozeným, kterému jednáním žalobce v rozporu se zákonem o cenách v rozhodném období vznikala škoda (období do 31. 1. 2005, od 1. 2. 2005 již vznikala škoda společnosti EVS). Žalobce totiž prostřednictvím společnosti VYSOKÉ PECE Ostrava, a. s. (své tehdejší 100 % dceřinné společnosti, nyní jen nesamostatného organizačního útvaru žalobce) účtoval zvýšené ceny za dodávky tekutého surového železa.
Stěžovatelky shodně uvedly, že součásti těchto cen byly i ceny za dodávky koksu, o kterých napadené správní rozhodnutí konstatuje, že byly v rozporu se zákonem o cenách. Je-li konstatován rozpor takto uplatňovaných cen se zákonem o cenách, je zřejmé, že stěžovatelky platily více než byly povinny (to plyne mj. z § 758 odst. 1 obchodního zákoníku, podle nějž lze určení ceny nebo úplaty uplatňovat v obchodních závazkových vztazích mezi českými účastníky jen do výše nejvýše přípustné dle cenových předpisů). Napadené správní rozhodnutí, stejně jako jeho případné zrušení, se tak přímo dotýká právní sféry stěžovatelek a může ovlivnit konečnou podobu jejich platebních závazků. Stěžovatelkám by proto mělo být přiznáno postavení osob zúčastněných na řízení.
Výsledek soudního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 Ca 231/2007 může mít navíc podle společnosti OSINEK vliv na soudní řízení probíhající u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 Cm 57/2005, ve kterém již nyní OSINEK uplatňuje proti žalobci (ArcelorMittal Ostrava, a. s.) některé nároky v souvislosti s předražováním tekutého surového železa. Tato skutečnost jen dále dokládá intenzitu dotčení právní sféry stěžovatelky.
Podle stěžovatelek je diskuse provedená městským soudem na téma přímosti či nepřímosti dotčení zcela zmatečná. V souladu s výkladem městského soudu by byl přímo dotčen zřejmě jen účastník předcházejícího správního řízení, což je zjevný omyl. Městský soud neuvádí žádná bližší kritéria pro posouzení příslušného pojmu. Přestože soudní řád správní nedefinuje, co lze rozumět přímým dotčením, stěžovatelky se domnívají, že se o přímé dotčení jejich právní sféry jedná. Domnívají se, že daný pojem vyjadřuje pouze to, že dotčení právní sféry příslušné osoby má být v určitém zvýšeném stupni intenzity, aby se tak z okruhu osob zúčastněných na řízení vyloučily ty osoby, na něž může být řízení pouze marginální, vzdálený a nikoliv bezprostřední dopad. Jak ovšem stěžovatelky uvedly, v jejich případě je dotčení právní sféry zřejmé, vysoce intenzivní a přímo spojené s existencí napadeného správního rozhodnutí. Předpoklady pro aplikaci § 34 s. ř. s. jsou tedy splněny, přestože se stěžovatelkami nebylo jednáno jako s účastníky správního řízení, které předcházelo vydání napadeného správního rozhodnutí.
II.2
Žalobce navrhl zamítnutí kasačních stížností. Rozhodnutím žalovaného byla žalobci udělena pokuta a toto rozhodnutí neukládá stěžovatelkám žádné povinnosti ani jinak přímo nezasahuje do jejich práv. Stěžovatelky nebudou přímo dotčeny ani případným zrušením rozhodnutí žalovaného a nesplňují tedy materiální podmínky § 34 s. ř. s.
Ke kasační stížnosti EVS žalobce uvedl, že Nejvyšší správní soud v řadě svých rozhodnutí nepřiznal postavení osoby zúčastněné na řízení osobám, které prokázaly mnohem užší vztah k řízení, než na jaký poukazuje stěžovatelka. Ta své přímé dotčení spatřuje v tom, že je údajně nucena strpět jednání žalobce, jehož negativní důsledky se promítají v její majetkové sféře. V rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj. 1 Azs 155/2004 - 47, na které stěžovatelka odkázala v kasační stížnosti, nebylo přiznáno postavení osoby zúčastněné na řízení manželce a dceři žadatele o azyl, neboť jejich dotčení zamítnutím žádosti žadatele o azyl soud posoudil jako nepřímé. Je-li v posuzované věci stěžovatelka rozhodnutím žalovaného vůbec dotčena, pak pouze zprostředkovaně. Stěžovatelka tedy nesplňuje zákonem stanovené podmínky pro přiznání postavení osoby zúčastněné na řízení.
Ke kasační stížnosti společnosti OSINEK žalobce (s odkazem k rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj. 5 A 31/2004 - 42) uvedl, že důvodem pro přiznání postavení osoby zúčastněné na řízení není ani skutečnost, že v dalším soudním řízení se jedná o věci se shodným právním základem proti stejnému žalovanému. Vztah řízení vedeného u městského soudu pod sp. zn. 9 Ca 231/2007 k řízení, na které se odvolává stěžovatelka, vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 Cm 57/2005, je ještě vzdálenější, než případ řešený v citovaném rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. I tato stěžovatelka tak může být podle žalobce dotčena rozhodnutím žalovaného pouze zprostředkovaně, pokud vůbec, a nesplňuje proto zákonné podmínky pro přiznání postavení osoby zúčastněné na řízení.
II.3
Žalovaný navrhl zamítnutí kasačních stížností. Domnívá se, že usnesení městského soudu je správné, protože správní orgán nerozhodoval o právech nebo povinnostech stěžovatelek. Ty by nebyly přímo dotčeny na svých právech a povinnostech ani případným zrušením napadeného rozhodnutí a není proto možné přiznat jim status osob zúčastněných na řízení. Předmětem správního řízení bylo pouze porušení cenových předpisů podle zákona o cenách ve vztahu k dceřinné společnosti žalobce (Vysoké pece Ostrava, a. s.) a relevantním trhem, kterého se žalobou napadené rozhodnutí týká, byl pouze lokální trh zahrnující prodávajícího a kupujícího, tedy žalobce a jeho dceřinnou společnost (Vysoké pece Ostrava, a. s.).
K námitce společnosti OSINEK, že jí společnost Vysoké pece Ostrava, a. s., účtovala zvýšení ceny za dodávky tekutého surového železa, do kterých přesouvala zvýšení provedená na předchozích výrobních stupních, má žalovaný zato, že stěžovatelka nebyla správním rozhodnutím dotčena přímo a není tedy osobou zúčastněnou na řízení. Uvedla-li stěžovatelka, že uplatňuje ve sporu s žalobcem své nároky v souvislosti s předražením tekutého surového železa, žalovaný tvrdí, že ve správním řízení o uložení pokuty za porušení cenových předpisů není možné přihlížet k majetkovým právům a zájmům subjektů, které nejsou účastníky řízení.
II.4
Obě stěžovatelky podáními ze dne 25. 1. 2008 doplnily kasační stížnosti. Shodně poukázaly na řízení vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 8 Aps 8/2007, ve kterém se tento soud ve skutkově související věci zabýval otázkou postavení společnosti EVS jako osoby zúčastněné na řízení a toto postavení společnosti EVS přiznal. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 18. 12. 2007, čj. 8 Aps 8/2007 - 90, výslovně uvedl, že společnost EVS „Formální podmínku účasti splnila tím, že se do řízení přihlásila a tvrdí dotčení na svých právech. Nejvyšší správní soud pak dospěl k závěru, že je splněna i materiální podmínka její účasti, neboť předmětem soudního řízení je posouzení stěžovatelem [v dané věci byl stěžovatele žalobce ArcelorMittal Ostrava, a. s.] namítaného nezákonného zásahu spočívajícího ve vedení nezákonných správních řízení a ve všech úkonech učiněných v těchto řízeních, které se týkají porušení cenových předpisů stěžovatelem, resp. jeho právním předchůdcem, ve vztahu k osobě zúčastněné na řízení a zneužití její existenční závislosti na předmětných dodávkách.“.
Nejvyšší správní soud přiznal citovaným rozsudkem společnosti EVS postavení osoby zúčastněné na řízení, přestože ve správním řízení neměla postavení účastníka řízení. Závěr městského soudu o nemožnosti aplikace institutu osoby zúčastněné na řízení v případě, že daný subjekt neměl v předcházejícím správním řízení postavení účastníka řízení, je proto v přímém rozporu se závěry Nejvyššího správního soudu. Ty jsou podle stěžovatelek plně použitelné i pro posouzení jejich postavení v nyní posuzované věci. Společnost OSINEK k tomu dodala, že EVS je právním nástupcem společnosti VÍTKOVICE STEEL, a. s., která v rozhodné době byla dceřinou společností společnosti OSINEK, spolu se kterou šlo o jediné subjekty na trhu, jimž v důsledku protiprávního jednání žalobce vznikala v souvislosti s cenami tekutého surového železa újma.
V řízení, které skončilo citovaným rozsudkem, Nejvyšší správní soud rozhodoval o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 7. 2007, čj. 22 Ca 235/2007 - 42, kterým krajský soud odmítl žalobu na ochranu před údajnými nezákonnými zásahy Finančního ředitelství v Ostravě, spočívajícími v tvrzeném vedení nezákonných správních řízení (sp. zn. 13707/06-15 a sp. zn. 13708/06-16) a ve všech úkonech učiněných v těchto řízeních. Z odůvodnění nyní napadeného usnesení městského soudu přitom plyne, že řízení (sp. zn. 9 Ca 231/2007) je vedeno ve věci žaloby žalobce (ArcelorMittal Ostrava, a. s.) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2007, čj. 16/50627/2007-5, kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 27. 4. 2007, čj. 13708/06-16.
Stěžovatelky nakonec tvrdí, že pokud byla materiální podmínka pro přiznání postavení osoby zúčastněné splněna v řízení o žalobě proti nezákonnosti určitého správního řízení (jako údajného nezákonného zásahu), musí být daná podmínka nevyhnutelně splněna i v řízení o žalobě proti rozhodnutí, které z takového správního řízení vzešlo.
II.5
Žalobce ve vyjádření ze dne 27. 3. 2008 uvedl, že řízení vedené Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 8 Aps 8/2007 se netýkalo společnosti OSINEK, ale pouze EVS.
Podle žalobce Nejvyššího správního soudu rozhodnutím čj. 8 Aps 8/2007 - 90 nepřiznal společnosti EVS postavení osoby zúčastněné na řízení a jako s osobou zúčastněnou na řízení s ní začal jednat Krajský soud v Ostravě v řízení vedeném pod sp. zn. 22 Ca 235/2007. Nejvyšší správní soud se k postavení EVS jako osoby zúčastněné na řízení pouze vyjádřil.
Žalobce navíc nesouhlasí s hodnocením materiální podmínky přiznání postavení osoby zúčastněné na řízení, jak je provedl Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí. Nejvyšší správní soud vycházel pouze z tvrzení společnosti EVS, která svůj vztah k řízení vedenému s žalobcem (ArcelorMittal Ostrava, a. s.) zkresluje, a mj. uvedl, že „předmětem soudního řízení je posouzení stěžovatelem namítaného nezákonného zásahu spočívajícího ve vedení nezákonných správních řízení a ve všech úkonech učiněných v těchto řízeních, které se týkají porušení cenových předpisů stěžovatelem, resp. jeho právním předchůdcem, ve vztahu k osobě zúčastněné na řízení a zneužití její existenční závislosti na předmětných dodávkách.“. Tento závěr obsahuje podle žalobce několik nesprávností. Údajné porušení cenových předpisů ze strany žalobce (ArcelorMittal Ostrava, a. s.), které bylo šetřeno Finančním ředitelstvím v Ostravě, nesměřovalo vůči EVS, ale vůči společnosti VYSOKÉ PECE Ostrava, a. s. Provedená cenová kontrola a následné správní řízení se týkalo cen vysokopecního koksu, přičemž žalobce vysokopecní koks dodával pouze společnosti VYSOKÉ PECE Ostrava, a. s. Společnost EVS v posuzovaném období nebyla odběratelem vysokopecního koksu od žalobce a proto nemohla být a není na dodávkách této suroviny existenčně závislá., jak uzavřel Nejvyšší správní soud. Pokud by žalobce akceptoval závěr Nejvyššího správního soudu, svědčila by práva osoby zúčastněné na řízení všem odběratelům výrobků žalobce. Materiální podmínka pro přiznání postavení osoby zúčastněné na řízení nebyla splněna a závěry, k nimž došel Nejvyšší správní soud, nelze aplikovat v tomto řízení.
II.6
Stěžovatelky v dalších vyjádřeních ze dne 10. 7. 2008 polemizovaly s vyjádřením žalobce, který zpochybnil závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 18. 12. 2007, čj. 8 Aps 8/2007 - 90. Žalobce totiž v rámci vzájemného obchodování majetkově propojených subjektů zvyšoval ceny výrobních vstupů pro společnost VYSOKÉ PECE Ostrava, a. s. (svou tehdejší 100 % dceřinnou společnost, nyní již jen nesamostatný organizační útvar žalobce) včetně ceny dodávky vysokopecního koksu, který byl předmětem šetření Finančního ředitelství v Ostravě a následného rozhodnutí žalovaného. Z hospodářského hlediska, které se promítá v některých případech i do hlediska právního (např. v předpisech na ochranu hospodářské soutěže), tvořily žalobce a VYSOKÉ PECE Ostrava, a. s. jediný podnik (jediného soutěžitele), a tedy hospodářského (navíc monopolního) dodavatele dotčeného zboží. Uvedené zvyšování cen se pak promítlo do ceny, která byla účtována za dodávky tekutého surového železa. Společnost OSINEK a jeho dceřinná společnost VÍTKOVICE STEEL, a. s. (jejímž právním nástupcem je EVS) byly výlučnými odběrateli předmětného tekutého surového železa a proto i jedinými subjekty stojícími mimo sféru daného dodavatele (koncernu ArcelorMittal Ostrava, a. s.), na které dopadaly důsledky zvyšování cen vysokopecního koksu. Negativní dopady jednání žalobce nebyly podle stěžovatelek obecné a neadresné, netýkaly se více odběratelů, ale byly adresovány výlučně společnostem OSINEK a VÍTKOVICE STEEL, a. s. Není tedy pravdou, že by připuštění stěžovatelek jako osob zúčastněných do řízení znamenalo, že by takové postavení měli všichni odběratelé žalobce.
III.
Nejvyšší správní soud se podobnými otázkami jako v nyní posuzované věci již dříve zabýval. V rozsudku ze dne 18. 12. 2007, čj. 8 Aps 8/2007 - 90 (www.nssoud.cz), konstatoval, že „společnost … měla právo přihlásit se do řízení, byť i ve fázi kasačního řízení, neboť zákon nestanoví lhůtu či část řízení, do nichž lze tohoto institutu využít (srov. § 34 za použití § 120 s. ř. s.). Formální podmínku účasti splnila tím, že se do řízení přihlásila a tvrdí dotčení na svých právech. Nejvyšší správní soud pak dospěl k závěru, že je splněna i materiální podmínka její účasti, neboť předmětem soudního řízení je posouzení stěžovatelem namítaného nezákonného zásahu spočívajícího ve vedení nezákonných správních řízení a ve všech úkonech učiněných v těchto řízeních, které se týkají porušení cenových předpisů stěžovatelem, resp. jeho právním předchůdcem, ve vztahu k osobě zúčastněné na řízení a zneužití její existenční závislosti na předmětných dodávkách.“.
V rozsudku ze dne 29. 5. 2008, čj. 1 Afs 76/2008 - 246 (www.nssoud.cz), pak ve vztahu k materiální podmínce účasti na řízení dospěl k názoru, že „Rovněž v případě druhého materiálního kritéria se Nejvyšší správní soud ztotožňuje s argumentací krajského soudu k této otázce: výsledek soudního řízení o přezkumu rozhodnutí o zneužití dominantního postavení může přímo zasáhnout pouze práva a povinnosti toho, vůči němuž bylo zneužití dominantního postavení deklarováno a komu byla uložena pokuta, tj. práva a povinnosti žalobce.“.
Osmý senát při předběžné poradě shledal, že rozhodnutí o předmětné právní otázce, která je dosavadní judikaturou Nejvyššího správního soudu řešena rozdílně, je nutné pro další postup v řízení o kasační stížnosti, a proto věc předložil rozšířenému senátu (§ 17 odst. 1 s. ř. s.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.
Rozšířený senát bude ve věci rozhodovat ve složení podle rozvrhu práce (www.nssoud.cz). Účastníci mohou namítnout podjatost soudců rozšířeného senátu (§ 8 odst. 1 s. ř. s.) ve lhůtě jednoho týdne od doručení tohoto usnesení.
V Brně dne 29. července 2008
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu
Usnesení ze dne 28. 1. 2008
Plný text
Z odůvodnění:
Stěžovatelé jsou nepochybně účastníky řízení o kasačních stížnostech (§ 105 odst. 1 s. ř. s.). Svého práva nahlížet do spisu se pak dovolávají s odkazem na § 45 s. ř. s., který v odstavci 1 umožňuje nahlížet do soudního spisu a jeho příloh jak účastníkům a jejich zástupcům, tak osobám zúčastněným na řízení, za použití § 120 s. ř. s., který stanoví pro řízení o kasační stížnosti přiměřené užití ustanovení části třetí hlavy I. soudního řádu správního (tj. i § 45 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud na rozdíl od stěžovatelů, dovozujících z § 120 s. ř. s. úplné použití § 45 s. ř. s., klade důraz právě na onu přiměřenost. Tou je třeba rozumět užití odpovídající charakteru řízení o kasační stížnosti a možným odlišnostem tohoto řízení ve srovnání s řízením před krajským (městským) soudem.
V rámci nyní posuzované věci přitom nelze přehlédnout, že předmětem řízení o kasačních stížnostech je posouzení otázky účastenství stěžovatelů (resp. jejich postavení jako osob zúčastněných na řízení) v řízení před městským soudem. Řízení o kasačních stížnostech, jehož jsou stěžovatelé účastníky, může vyústit jak v závěr, že jim postavení osob zúčastněných na řízení před městským soudem svědčí, tak v právní názor opačný. Dospěje-li Nejvyšší správní soud k závěru, že stěžovatelům, nebo jednomu z nich, postavení osob zúčastněných na řízení před městským soudem nesvědčí, nebude takový stěžovatel moci ani nahlížet do spisu v režimu § 45 odst. 1 s. ř. s. Aniž by v tuto chvíli bylo možné jakkoliv předjímat výsledek řízení o kasačních stížnostech, nejeví se přiměřeným, aby stěžovatelé v řízení, v němž je teprve vyjasňována otázka jejich procesního postavení, mohli nahlížet do spisu ve stejném rozsahu, jako kdyby jim účastnická práva již svědčila.
Na druhé straně je nepochybné, že stěžovatelé jako účastníci řízení o kasačních stížnostech mají právo na spravedlivý proces (zejm. článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a v jeho rámci na seznámení se se spisem alespoň v rozsahu, ve kterém z něj může vycházet i soud, zejm. rozhoduje-li bez jednání (srov. článek 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 109 odst. 1 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud bude při rozhodování o kasační stížnosti stěžovatelů vycházet především z rozsahu daného napadeným usnesením městského soudu a kasačními stížnostmi. Odůvodnění usnesení městského soudu je založeno na úvaze, že stěžovatelé nemohou být přímo dotčeni rozhodnutím žalovaného, ani jeho případným zrušením. Kasační stížnosti jsou založeny především na polemice s tímto právním názorem a stěžovatelé uvádějí skutečnosti, pro které jim, dle jejich názoru, postavení osob zúčastněných na řízení svědčí. Rozhodování o kasačních stížnostech se tak soustředí zejména na posouzení právní otázky, spočívající ve výkladu pří- mosti dotčení v právech ve smyslu § 34 odst. 1 s. ř. s., a na podřazení konkrétního postavení stěžovatelů takto učiněnému výkladu. Z hlediska listin obsažených ve spisu se podstatnými pro rozhodování Nejvyššího správního soudu jeví rozhodnutí žalovaného napadené žalobou, oznámení o uplatnění práv osob zúčastněných na řízení stěžovateli a jejich doplnění s přílohami, usnesení Městského soudu v Praze napadené kasačními stížnostmi, kasační stížnosti stěžovatelů a vyjádření žalobce a žalovaného ke kasačním stížnostem. Pro rozhodování Nejvyššího správního soudu nepodstatnou, nicméně související částí spisu je pak také žádost stěžovatele 2) o nahlédnutí do spisu adresovaná ještě městskému soudu a rozhodnutí městského soudu, kterým byla tato žádost zamítnuta. Uvedené listiny zároveň odpovídají výroku tohoto usnesení Nejvyššího správního soudu.
V rámci nastíněného postupu Nejvyššího správního soudu se pro jeho rozhodování naopak nezdá relevantní ani obsah žaloby, ani přílohy, které žalobce připojil k žalobě a jejichž veškerý obsah považuje podle svého vyjádření za obchodní tajemství ve smyslu § 17 obchodního zákoníku. Nejvyšší správní soud přisvědčuje stěžovatelům v názoru, že takovýmto vyjádřením jednoho účastníka řízení nelze vyloučit přístup ostatních účastníků řízení k podstatné části spisu a že pro ochranu obchodního tajemství je namístě zkoumat splnění všech podmínek § 17 obchodního zákoníku ve vztahu k jednotlivým listinám a informacím v nich obsaženým, nejen obecně projevenou vůli účastníka utajit určitý okruh informací. Zároveň ovšem Nejvyšší správní soud odkazuje ke své předchozí argumentaci, podle níž stěžovatele dosud nelze považovat za účastníky řízení (resp. osoby zúčastněné na řízení) před městským soudem. Zdá se tedy předčasným a v rozporu se zásadou procesní ekonomie zkoumat žalobu s veškerými přílohami žalobce z hlediska splnění podmínek § 17 obchodního zákoníku, když tyto listiny nebudou podkladem pro rozhodování Nejvyššího správního soudu.
Nejvyšší správní soud proto za přiměřeného (§ 120 s. ř. s.) použití § 45 odst. 1 s. ř. s. povolil stěžovatelům nahlédnutí do spisu v rozsahu specifikovaném ve výroku tohoto usnesení. Jedná se o rozsah, z nějž při řešení dílčí procesní otázky (postavení stěžovatelů v řízení před městským soudem) bude vycházet i Nejvyšší správní soud a který tak zároveň představuje dodržení základních práv stěžovatelů garantovaných Listinou základních práv a svobod.
Nejvyšší správní soud nepřehlédl při svém rozhodování § 45 odst. 2 s. ř. s., jehož přiměřené užití se v posuzované věci může rovněž nabízet, jakkoliv se stěžovatelé tohoto ustanovení výslovně nedovolali. Obiter dictum pak podotýká, že je třeba činit rozdíl mezi účastníkem řízení (resp. osobou zúčastněnou na řízení) a osobami zmíněnými v § 45 odst. 2 s. ř. s. Ve vztahu k rozhodování Nejvyššího správního soudu tento soud rozhodl o nahlížení stěžovatelů, jako účastníků řízení o kasační stížnosti, do spisu a o jeho rozsahu. Ve vztahu k případné možnosti stěžovatelů nahlížet do zbývajících částí spisu je třeba vyčkat rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které postaví najisto, zda mohou stěžovatelé, nebo některý z nich, nahlížet do spisu v režimu § 45 odst. 1 s. ř. s., nebo zda tak mohou činit za splnění (a po přezkoumání jejich splnění) přísnějších podmínek § 45 odst. 2 s. ř. s.
Právní věta
Nejvyšší správní soud může při rozhodování o kasační stížnosti, v jejímž rámci řeší postavení stěžovatele jako osoby zúčastněné na řízení před krajským (městským) soudem, omezit nahlížení stěžovatele do spisu pouze na tu část spisu, která souvisí s předmětem kasační stížnosti (§ 45 odst. 1 s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s.).
Usnesení ze dne 25. 5. 2009
Plný text
8 Afs 101/2007 - 624
U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl v rozšířeném senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, JUDr. Miluše Doškové, JUDr. M. M., JUDr. K. Š., JUDr. M. T. a JUDr. J. V. v právní věci žalobkyně: ArcelorMittal Ostrava, a. s., se sídlem [adresa] sídlem [adresa] proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem [adresa] sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného č. j. 16/50627/2007-5, ze dne 12. 6. 2007, o kasačních stížnostech EVRAZ VÍTKOVICE STEEL, a. s., se sídlem [adresa] Ostrava, zast. Mgr. Ing. Petrem Severou, advokátem, se sídlem [adresa] Praha 1, a OSINEK, a. s. „v likvidaci“, se sídlem [adresa] Praha 8, zast. Mgr. Ing. Petrem Severou, advokátem, se sídlem [adresa] Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2007, č. j. 9 Ca 231/2007 - 324,
t a k t o :
I. Řízení s e z a s t a v u j e .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
O d ů v o d n ě n í :
Usnesením ze dne 10. 9. 2007, č. j. 9 Ca 231/2007 - 324, Městský soud v Praze rozhodl, že společnosti EVRAZ VÍTKOVICE STEEL, a. s. a OSINEK, a. s. nejsou osobami zúčastněnými na řízení o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2007, č. j. 16/50627/2007-5. V odůvodnění soud uvedl, že tyto společnosti nesplňují podmínky § 34 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“); nejsou přímo dotčeny rozhodnutím žalovaného, neboť se jím přímo nerozhoduje o jejich právech a povinnostech - neukládá se jim pokuta, nezasahuje se do jejich majetkové sféry. Rozhodnutím žalovaného byla uložena správní sankce za jednání, kterého se dopustila žalobkyně. Společnosti EVRAZ VÍTKOVICE STEEL, a. s. a OSINEK, a. s. nejsou ani osobami, které by byly přímo dotčeny případným zrušením rozhodnutí žalovaného. Zrušení tohoto rozhodnutí by totiž znamenalo zrušení uložení pokuty žalobkyni s tím důsledkem, že věc bude znovu projednána ve správním řízení, a to pouze se žalobkyní, neboť se týká jen posouzení jejího jednání. Takový postup se nemůže dotknout práv společností EVRAZ VÍTKOVICE STEEL, a. s. a OSINEK, a. s. ve správním řízení, v němž nemají práva účastníka řízení, nehájí v něm svá práva a o jejich právech není rozhodováno. Vydáním napadeného rozhodnutí a ani jeho zrušením by tedy nedošlo k přímému dotčení na právech společností EVRAZ VÍTKOVICE STEEL, a. s. a OSINEK, a. s.
Proti tomuto usnesení podaly společnosti EVRAZ VÍTKOVICE STEEL, a. s. a OSINEK, a. s. (dále též „stěžovatelky“) kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), tj. pro nesprávné posouzení právní otázky soudem.
Usnesením ze dne 29. 7. 2008, č. j. 8 Afs 101/2007 - 488, osmý senát Nejvyššího správního soudu postoupil věc rozšířenému senátu, neboť při předběžné poradě shledal, že jeho rozhodnutí závisí na posouzení právní otázky, která je dosavadní judikaturou Nejvyššího správního soudu řešena rozdílně. Poukázal přitom na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2007, č. j. 8 Aps 8/2007 - 90, a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2008, č. j. 1 Afs 76/2008 - 246, www.nssoud.cz.
Po předložení věci rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu stěžovatelky podáními ze dne 6. 5. 2009, která byla Nejvyššímu správnímu soudu doručena dne 11. 5. 2009, vzaly kasační stížnosti v plném rozsahu zpět a požádaly o vrácení zaplaceného soudního poplatku.
Podle § 21 odst. 1 s. ř. s. předseda Nejvyššího správního soudu vydává po projednání v plénu jednací řád Nejvyššího správního soudu. Podle odst. 2 téhož ustanovení v jednacím řádu Nejvyšší správní soud upraví zejména podrobněji postup při výkonu soudnictví, při jednání kolegií a pléna, při vytváření senátů a rozšířených senátů, při tvorbě rozvrhu práce, při prověrkách rozhodovací činnosti soudců Nejvyššího správního soudu, při sledování a vyhodnocování pravomocných rozhodnutí soudů, při přijímání zásadních usnesení, při zaujímání stanovisek, při vydávání Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a vnitřní organizaci Nejvyššího správního soudu.
Procesní postup při jednání a rozhodování rozšířeného senátu, tedy jedné z forem výkonu soudnictví, je na základě shora uvedeného zákonného zmocnění upraven především v § 71 jednacího řádu Nejvyššího správního soudu (dále jen „jednací řád“, dostupný na www.nssoud.cz). Podle odst. 4 tohoto ustanovení jednacího řádu, jestliže byla rozšířenému senátu postoupena k rozhodnutí věc, v níž měl být odmítnut návrh nebo zastaveno řízení, aniž tyto otázky byly uvedeny postupujícím senátem jako sporné, rozhodne o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení rozšířený senát. Rozšířený senát zastaví řízení rovněž tehdy, nastanou-li důvody pro takový postup teprve poté, kdy mu byla věc postoupena.
Podle § 47 písm. a) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět. Podle § 108 odst. 2 s. ř. s., byla-li kasační stížnost před předložením věci Nejvyššímu správnímu soudu vzata zpět, krajský soud usnesením řízení o kasační stížnosti zastaví.
Nejvyšší správní soud shledal, že projev vůle obou stěžovatelek, jímž došlo ke zpětvzetí kasačních stížností, je zcela jednoznačný a nevzbuzuje pochybnosti o tom, že jím stěžovatelky zamýšlely ukončení řízení o kasačních stížnostech jeho zastavením. Vzhledem k tomu, že zpětvzetí kasačních stížností byla podána poté, co byl spis předložen k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu a postoupen rozšířenému senátu, rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v souladu s ustanovením § 71 jednacího řádu řízení o kasačních stížnostech podle § 47 písm. a) s. ř. s., za použití ustanovení § 108 odst. 2 a § 120 téhož zákona, zastavil.
Samotnou spornou právní otázkou, kvůli níž osmý senát věc rozšířenému senátu předložil, se rozšířený senát nezabýval, neboť k tomu by byl oprávněn jedině v situaci, kdy by nebyl dán důvod k zastavení řízení.
O nákladech řízení rozhodl rozšířený senát Nejvyššího správního soudu podle § 60 odst. 3 věty první ve spojení s § 120 s. ř. s. Podle § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
K rozhodnutí o vrácení soudních poplatků za kasační stížnosti, na které mají stěžovatelky podle § 10 odst. 3 první věta a odst. 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, nárok, je podle § 3 odst. 4 téhož zákona příslušný Městský soud v Praze (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2008, č. j. 7 As 19/2008 - 126, www.nssoud.cz).
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. května 2009
JUDr. Josef Baxa
předseda rozšířeného senátu