Usnesení NSS sp. zn. 8 Afs 101/2007

Právní věta

Nejvyšší správní soud může při rozhodování o kasační stížnosti, v jejímž rámci řeší postavení stěžovatele jako osoby zúčastněné na řízení před krajským (městským) soudem, omezit nahlížení stěžovatele do spisu pouze na tu část spisu, která souvisí s předmětem kasační stížnosti (§ 45 odst. 1 s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s.).

Plný text

Prejudikatura: (Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2008, čj. 8 Afs 101/2007-460)

Řízení před soudem: nahlížení do spisu Věc: Akciová společnost ArcelorMittal Ostrava proti Ministerstvu financí o uložení pokuty, o kasačních stížnostech 1) akciové společnosti EVRAZ VÍTKOVICE STEEL a 2) akciové společnosti OSINEK. Finanční ředitelství v Ostravě uložilo žalobci rozhodnutím ze dne 27. 4. 2007 pokutu za porušení cenových předpisů (§ 15 odst. 3 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách). Žalobce napadl rozhodnutí finančního ředitelství odvoláním, které žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 6. 2007 zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze, v jejímž rámci mj. konstatoval, že veškeré skutečnosti uvedené v žalobě a v jejích přílohách považuje za své obchodní tajemství (§ 17 obchodního zákoníku). Oznámením ze dne 12. 7. 2007, doplněným podáním ze dne 5. 9. 2007, uplatnil stěžovatel 1) práva osoby zúčastněné na řízení a oznámením ze dne 5. 9. 2007 uplatnil práva osoby zúčastněné na řízení i stěžovatel 2). Městský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 10. 9. 2007, že stěžovatelé nejsou osobami zúčastněnými na řízení. Stěžovatelé napadli usnesení městského soudu kasačními stížnostmi. Ještě před předložením věci Nejvyššímu správnímu soudu požádal stěžovatel 2) o nahlédnutí do spisu, které městský soud nepovolil rozhodnutím ze dne 3. 11. 2007, s tím, že podaná žaloba a její přílohy obsahují podle žalobce informace, na které se vztahuje povinnost zachovávat mlčenlivost podle § 17 obchodního zákoníku. Zpřístupnění takových skutečností stěžovateli 2), který není účastníkem předmětného řízení a podle usnesení městského soudu ani osobou zúčastněnou na řízení, by městský soud považoval za rozporné s právy nebo právem chráněnými zájmy účastníků řízení ve smyslu § 45 odst. 2 s. ř. s. Po předložení věci Nejvyššímu správnímu soudu zástupce stěžovatelů požádal telefonicky (dne 18. 12. 2007) o nahlédnutí do spisu a poté [v zastoupení stěžovatele 1)] podáním doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 27. 12. 2007 požádal o nahlédnutí do spisu i písemně. Písemnou žádost odůvodnil tím, že má ve smyslu § 105 odst. 1 s. ř. s. postavení účastníka řízení a o nahlédnutí do spisu žádá podle § 45 s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. K tvrzené existenci obchodního tajemství ve spisu stěžovatel 1) uvedl, že v případě existence zákonných důvodů pro vyloučení některých částí spisu ve smyslu § 45 odst. 3 s. ř. s. by musely být vyloučené části náležitě identifikovány a není možné, aby byl účastníku řízení odepřen přístup ke spisu na základě paušálního prohlášení jiné osoby ve vztahu k jí předloženým dokumentům, aniž by zároveň bylo náležitě posouzeno naplnění podmínek podle § 17 obchodního zákoníku. Nejvyšší správní soud stěžovatelům povolil nahlédnutí do spisu v omezeném rozsahu.

Z odůvodnění:

Stěžovatelé jsou nepochybně účastníky řízení o kasačních stížnostech (§ 105 odst. 1 s. ř. s.). Svého práva nahlížet do spisu se pak dovolávají s odkazem na § 45 s. ř. s., který v odstavci 1 umožňuje nahlížet do soudního spisu a jeho příloh jak účastníkům a jejich zástupcům, tak osobám zúčastněným na řízení, za použití § 120 s. ř. s., který stanoví pro řízení o kasační stížnosti přiměřené užití ustanovení části třetí hlavy I. soudního řádu správního (tj. i § 45 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud na rozdíl od stěžovatelů, dovozujících z § 120 s. ř. s. úplné použití § 45 s. ř. s., klade důraz právě na onu přiměřenost. Tou je třeba rozumět užití odpovídající charakteru řízení o kasační stížnosti a možným odlišnostem tohoto řízení ve srovnání s řízením před krajským (městským) soudem.

V rámci nyní posuzované věci přitom nelze přehlédnout, že předmětem řízení o kasačních stížnostech je posouzení otázky účastenství stěžovatelů (resp. jejich postavení jako osob zúčastněných na řízení) v řízení před městským soudem. Řízení o kasačních stížnostech, jehož jsou stěžovatelé účastníky, může vyústit jak v závěr, že jim postavení osob zúčastněných na řízení před městským soudem svědčí, tak v právní názor opačný. Dospěje-li Nejvyšší správní soud k závěru, že stěžovatelům, nebo jednomu z nich, postavení osob zúčastněných na řízení před městským soudem nesvědčí, nebude takový stěžovatel moci ani nahlížet do spisu v režimu § 45 odst. 1 s. ř. s. Aniž by v tuto chvíli bylo možné jakkoliv předjímat výsledek řízení o kasačních stížnostech, nejeví se přiměřeným, aby stěžovatelé v řízení, v němž je teprve vyjasňována otázka jejich procesního postavení, mohli nahlížet do spisu ve stejném rozsahu, jako kdyby jim účastnická práva již svědčila.

Na druhé straně je nepochybné, že stěžovatelé jako účastníci řízení o kasačních stížnostech mají právo na spravedlivý proces (zejm. článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a v jeho rámci na seznámení se se spisem alespoň v rozsahu, ve kterém z něj může vycházet i soud, zejm. rozhoduje-li bez jednání (srov. článek 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 109 odst. 1 s. ř. s.).

Nejvyšší správní soud bude při rozhodování o kasační stížnosti stěžovatelů vycházet především z rozsahu daného napadeným usnesením městského soudu a kasačními stížnostmi. Odůvodnění usnesení městského soudu je založeno na úvaze, že stěžovatelé nemohou být přímo dotčeni rozhodnutím žalovaného, ani jeho případným zrušením. Kasační stížnosti jsou založeny především na polemice s tímto právním názorem a stěžovatelé uvádějí skutečnosti, pro které jim, dle jejich názoru, postavení osob zúčastněných na řízení svědčí. Rozhodování o kasačních stížnostech se tak soustředí zejména na posouzení právní otázky, spočívající ve výkladu pří- mosti dotčení v právech ve smyslu § 34 odst. 1 s. ř. s., a na podřazení konkrétního postavení stěžovatelů takto učiněnému výkladu. Z hlediska listin obsažených ve spisu se podstatnými pro rozhodování Nejvyššího správního soudu jeví rozhodnutí žalovaného napadené žalobou, oznámení o uplatnění práv osob zúčastněných na řízení stěžovateli a jejich doplnění s přílohami, usnesení Městského soudu v Praze napadené kasačními stížnostmi, kasační stížnosti stěžovatelů a vyjádření žalobce a žalovaného ke kasačním stížnostem. Pro rozhodování Nejvyššího správního soudu nepodstatnou, nicméně související částí spisu je pak také žádost stěžovatele 2) o nahlédnutí do spisu adresovaná ještě městskému soudu a rozhodnutí městského soudu, kterým byla tato žádost zamítnuta. Uvedené listiny zároveň odpovídají výroku tohoto usnesení Nejvyššího správního soudu.

V rámci nastíněného postupu Nejvyššího správního soudu se pro jeho rozhodování naopak nezdá relevantní ani obsah žaloby, ani přílohy, které žalobce připojil k žalobě a jejichž veškerý obsah považuje podle svého vyjádření za obchodní tajemství ve smyslu § 17 obchodního zákoníku. Nejvyšší správní soud přisvědčuje stěžovatelům v názoru, že takovýmto vyjádřením jednoho účastníka řízení nelze vyloučit přístup ostatních účastníků řízení k podstatné části spisu a že pro ochranu obchodního tajemství je namístě zkoumat splnění všech podmínek § 17 obchodního zákoníku ve vztahu k jednotlivým listinám a informacím v nich obsaženým, nejen obecně projevenou vůli účastníka utajit určitý okruh informací. Zároveň ovšem Nejvyšší správní soud odkazuje ke své předchozí argumentaci, podle níž stěžovatele dosud nelze považovat za účastníky řízení (resp. osoby zúčastněné na řízení) před městským soudem. Zdá se tedy předčasným a v rozporu se zásadou procesní ekonomie zkoumat žalobu s veškerými přílohami žalobce z hlediska splnění podmínek § 17 obchodního zákoníku, když tyto listiny nebudou podkladem pro rozhodování Nejvyššího správního soudu.

Nejvyšší správní soud proto za přiměřeného (§ 120 s. ř. s.) použití § 45 odst. 1 s. ř. s. povolil stěžovatelům nahlédnutí do spisu v rozsahu specifikovaném ve výroku tohoto usnesení. Jedná se o rozsah, z nějž při řešení dílčí procesní otázky (postavení stěžovatelů v řízení před městským soudem) bude vycházet i Nejvyšší správní soud a který tak zároveň představuje dodržení základních práv stěžovatelů garantovaných Listinou základních práv a svobod.

Nejvyšší správní soud nepřehlédl při svém rozhodování § 45 odst. 2 s. ř. s., jehož přiměřené užití se v posuzované věci může rovněž nabízet, jakkoliv se stěžovatelé tohoto ustanovení výslovně nedovolali. Obiter dictum pak podotýká, že je třeba činit rozdíl mezi účastníkem řízení (resp. osobou zúčastněnou na řízení) a osobami zmíněnými v § 45 odst. 2 s. ř. s. Ve vztahu k rozhodování Nejvyššího správního soudu tento soud rozhodl o nahlížení stěžovatelů, jako účastníků řízení o kasační stížnosti, do spisu a o jeho rozsahu. Ve vztahu k případné možnosti stěžovatelů nahlížet do zbývajících částí spisu je třeba vyčkat rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které postaví najisto, zda mohou stěžovatelé, nebo některý z nich, nahlížet do spisu v režimu § 45 odst. 1 s. ř. s., nebo zda tak mohou činit za splnění (a po přezkoumání jejich splnění) přísnějších podmínek § 45 odst. 2 s. ř. s.