Rozsudek NSS sp. zn. 9 Ca 270/2004

Právní věta

Není povinností žadatele o informace právně kvalifikovat, podle jaké zákonné normy se informací na povinném subjektu domáhá. Vzhledem k obecné zásadě správního řízení, podle níž rozhodující je obsah samotného podání účastníka řízení, nikoliv jeho (případně nesprávné) označení, nelze z hlediska postupu povinného subjektu při vyřízení předmětné žádosti považovat za závazný odkaz žalobce na zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, obsažený v označení jeho žádosti. I přes tento odkaz je úkolem žalovaného posoudit, o jaké informace se ve skutečnosti jedná a podle kterého právního předpisu má při jejich poskytnutí, event. odepření jejich zpřístupnění, postupovat. Dospěje-li povinný subjekt (ministerstvo) při takovém posouzení k závěru, že žádané informace nejsou informacemi o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů ve smyslu § 2 písm. a) zákona č. 123/1998 Sb., je namístě, aby žádost posoudil a rozhodl o ní na základě obecné právní úpravy týkající se práva na svobodný přístup k informacím, jež je obsažena v zákoně č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

Plný text

Prejudikatura: (Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2007, čj. 9 Ca 270/2004-39)

Právo na informace o životním prostředí Věc: Miroslav M. proti Ministerstvu zemědělství o poskytnutí informace. Dne 10. 5. 2004 podal žalobce „Žádosti o poskytnutí informací podle zák. č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, v platném znění“ o poskytnutí informací o akcích, na jejichž realizaci byly přiděleny finanční prostředky žalovaným v souladu s § 4 zákona č. 457/2003 Sb., o státním rozpočtu ČR na rok 2004, eventuálně v souladu s § 4 zákona č. 579/2002 Sb., o státním rozpočtu ČR na rok 2003, úhrada výdajů na tyto akce zároveň je či bude realizována v roce 2004 a současně je žadatelem o poskytnutí úhrady Povodí Moravy, s. p. U výše specifikovaných akcí požádal žalobce o poskytnutí 1) kompletních technických zpráv, 2) vyjádření referátu životního prostředí věcně a místně příslušného vodoprávního úřadu, že se jedná o povodňovou škodu, včetně kopie protokolu o místním šetření, má-li některá z těchto listin být podle závazných pravidel poskytování finančních prostředků v oblasti vod a způsobu kontroly jejich použití náležitostí či přílohou žádosti o přidělení finančních prostředků, 3) rozhodnutí o přidělení finančních prostředků. V bodě 1) podání ze dne 10. 6. 2004 žalovaný uvedl, že poskytuje žalobci dále specifikované informace o akcích, na které byly státnímu podniku Povodí Moravy poskytnuty finanční prostředky z dotačních titulů. Přílohu podání žalovaného ze dne 10. 6. 2004 tvořily 1) seznam jedenácti akcí financovaných v rámci programu „Prevence před povodněmi“, 2) kopie technických zpráv, 3) seznam šesti akcí financovaných v rámci programu „Odstranění škod způsobených povodní 1997“, 4) kopie technických zpráv spolu s příslušnými potvrzeními, že se jedná o povodňové škody, 5) seznam pěti akcí financovaných v rámci podprogramu „Odstranění následků povodně roku 2000“, 6) kopie technických zpráv spolu s příslušnými potvrzeními, že se jedná o povodňové škody, 7) seznam sedmi akcí financovaných v rámci podprogramu „Odstranění následků povodně roku 2002“, 8) kopie technických zpráv, protokolů o zjištění rozsahu povodňových škod a vyjádření příslušného odboru životního prostředí. V bodě 2) podání ze dne 10. 6. 2004 žalovaný rozhodl o neposkytnutí informací žalobci s odůvodněním, že na základě § 8 odst. 3 písm. a) zákona č. 123/1998 Sb. nejsou poskytnuty požadované informace, které se týkají dosud nezpracovaných nebo nevyhodnocených údajů, a dále informace, na jejichž poskytování se zákon č. 123/1998 Sb. nevztahuje. Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2004 rozklad, v němž namítl, že toto rozhodnutí nesplňuje náležitosti stanovené zákonem č. 123/1998 Sb. a správním řádem. Mimo jiné konstatoval, že vzhledem k tomu, že část požadovaných informací mu již byla poskytnuta, bere svoji žádost o poskytnutí informací v rozsahu již poskytnutých informací zpět a požaduje nyní poskytnutí rozhodnutí o přidělení finančních prostředků o akcích specifikovaných v jeho žádosti. Rozhodnutím ze dne 9. 7. 2004 ministr zemědělství na základě dvou rozkladů žalobce zrušil rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 10. 6. 2004 o neposkytnutí informace žalobci a věc vrátil správnímu orgánu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí. V odůvodnění konstatoval, že z dopisu ze dne 10. 6. 2004 nelze dovodit, které informace, týkající se dosud nezpracovaných nebo nevyhodnocených údajů, nebyly žadateli poskytnuty, a zároveň z něj není patrné, které informace jsou těmi, na něž se zákon č. 123/1998 Sb. nevztahuje. Současně konstatoval, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně zcela postrádá náležitosti správního rozhodnutí ve smyslu § 14 odst. 1 a § 9 odst. 1 zákona č. 123/1998 Sb. stanovené v § 47 správního řádu. Správní orgán I. stupně dne 30. 7. 2004 rozhodl tak, že žádosti žalobce ze dne 10. 5. 2004 se nevyhovuje. Uvedl zejména, že věc znovu posoudil a dospěl k závěru, že žádosti o poskytnutí rozhodnutí o účasti státního rozpočtu na financování akce, vydaných podle § 7 vyhlášky č. 40/2001 Sb., o účasti státního rozpočtu na financování programů reprodukce majetku, se nevyhovuje, neboť kopie těchto rozhodnutí nejsou informacemi o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů ve smyslu zákona č. 123/1998 Sb. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce rozklad, v němž vyslovil nesouhlas se závěrem, že rozhodnutí o přidělení finančních prostředků nejsou informacemi o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů ve smyslu zákona č. 123/1998 Sb. Žalobce v rozkladu rovněž namítl, že pokud správní orgán I. stupně dospěl k závěru, že požadované informace nejsou informacemi ve smyslu zákona č. 123/1998 Sb., měl jeho žádost o informace posoudit podle zákona č. 106/1999 Sb. a vyřídit ji některým ze způsobů, které tento zákon stanoví. V takovém případě neměl oprávnění k vydání rozhodnutí podle § 9 odst. 1 zákona č. 123/1998 Sb., a jeho rozhodnutí je tak nicotné. Ministr zemědělství dne 10. 9. 2004 rozklad žalobce zamítl a rozhodnutí potvrdil. Podle názoru odvolacího orgánu nelze z dikce zákona č. 123/1998 Sb. dovodit, že informacemi o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů jsou i rozhodnutí o čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu. Problematiku poskytování informací o dispozicích s finančními prostředky státu uvedený zákon neupravuje, neboť tato je předmětem jiné právní úpravy, a to zákona č. 106/1999 Sb. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze. Měl za to, že napadeným rozhodnutím byl zkrácen na svém právu na informace o životním prostředí. Žalobce je toho názoru, že žádné rozhodnutí i přidělení finančních prostředků na akce ve vodním hospodářství nemůže být bez vlivu na životní prostředí. Žalobce dále namítal, že pokud by byl správný názor žalovaného, že požadované informace nejsou informacemi ve smyslu zákona č. 123/1998 Sb., měl žalovaný jeho žádost o informace posoudit podle zákona č. 106/1999 Sb. Městský soud v Praze napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Z odůvodnění:

Opodstatněnou neshledal soud námitku, v níž žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, že informace v podobě rozhodnutí žalovaného o přidělení finančních prostředků státnímu podniku Povodí Moravy na akce specifikované v žádosti žalobce ze dne 10. 5. 2004 nejsou informacemi o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů ve smyslu zákona č. 123/1998 Sb. Soud k tomu uvádí, že výčet uvedený pod body 1-10 v § 2 písm. a) zákona č. 123/1998 Sb., jež obsahuje zákonnou definici pojmu „informa- ce o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů“, je výčtem demonstrativním, takže mohou existovat i další zde neuvedené informace, vypovídající o jiných aspektech stavu životního prostředí a přírodních zdrojů. Aby však bylo možné určitou informaci považovat za informaci ve smyslu § 2 písm. a) zákona č. 123/1998 Sb., musí se vždy jednat, jak již její samotné označení napovídá, o informaci o stavu životního prostředí či přírodních zdrojů. Tuto charakteristiku však rozhodnutí žalovaného správního orgánu, jímž se stanoví výše finančních prostředků přidělených třetímu subjektu ze státního rozpočtu na realizaci určité akce, nenaplňuje. Výše přidělovaných finančních prostředků, která je vlastním předmětem takového rozhodnutí, totiž nemá žádnou vypovídací hodnotu o stavu životního prostředí nebo o určitém přírodním zdroji.

Rozhodnutí žalovaného o přidělení finančních prostředků státnímu podniku Povodí Moravy na akce specifikované v žádosti žalobce ze dne 10. 5. 2004 nelze považovat za informace ve smyslu § 2 písm. a) bodu 2, 6 či 7 zákona č. 123/1998 Sb., jak nesprávně namítá žalobce. Těmito rozhodnutími totiž žalovaný neposuzoval připravované činnosti státního podniku Povodí Moravy, jež by mohly vést ke změně stavu životního prostředí (neuděloval k nim souhlas apod.), ale rozhodoval výhradně o právu čerpat na tyto akce finanční prostředky ze státního rozpočtu. Žalobcem žádaná rozhodnutí tak nelze považovat za informace „o připravovaných činnostech“ - informacemi o těchto činnostech jsou technické zprávy a další podkladové materiály, v nichž jsou tyto činnosti specifikovány, jež však byly žalobci poskytnuty. Stejně tak nelze uvedená rozhodnutí považovat za „písemnosti týkající se zvláště chráněných součástí přírody a dalších součástí životního prostředí chráněných podle zvláštních předpisů“. Chráněných objektů se bezpochyby může týkat zamýšlená činnost, jež má být realizována s použitím prostředků ze státního rozpočtu, nikoliv však samotné rozhodnutí o přidělení těchto prostředků na tyto akce. Informacemi o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů, uvedenými v § 2 písm. a) zákona č. 123/1998 Sb., pod bodem 7, jsou pak ekonomické a finanční analýzy použité v rozhodování ve věcech životního prostředí, tedy podkladové materiály použité při rozhodování, nikoliv rozhodnutí samotné.

(...) Soud však shledal žalobu důvodnou v té její části, v níž žalobce namítá, že žalovaný měl jeho žádost posoudit a vyřídit podle zákona č. 106/1999 Sb., shledal- li, že požadované informace nejsou informacemi o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů ve smyslu § 2 písm. a) zákona č. 123/1998 Sb. Soud předně uvádí, že není povinností žadatele o informace právně kvalifikovat, dle jakého zákona se požadovaných informací na povinném subjektu domáhá. I v případě, že by žalobce ve své žádosti o poskytnutí informací vůbec neuvedl, podle kterého zákona se jejich poskytnutí domáhá, by úkolem žalovaného bylo posoudit, o jaké informace se vlastně jedná a podle kterého právního předpisu má při jejich poskytnutí, event. odepření jejich zpřístupnění postupovat. Za závazný z hlediska postupu žalovaného při vyřízení předmětné žádosti nelze v žádném případě považovat odkaz žalobce na zákon č. 123/1998 Sb., uvedený v označení žádosti. V tomto směru platí obecná zásada správního řízení, že rozhodující je obsah samotného podání účastníka řízení, nikoliv jeho (případně nesprávné) označení. Pokud tedy žalovaný shledal, že žalobcem požadované informace nejsou informacemi o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů ve smyslu § 2 písm. a) zákona č. 123/1998 Sb., bylo namístě, aby věc posoudil na základě obecné právní úpravy týkající se práva na svobodný přístup k informacím, jež je obsažena v zákoně č. 106/1999 Sb. (vztah speciality zákona č. 123/1998 Sb. k zákonu č. 106/1999 Sb. vyplývá mj. z dikce § 2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb.). Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný si byl přinejmenším vědom skutečnosti, že na žádost žalobce o poskytnutí informací v podobě rozhodnutí o přidělení finančních prostředků státnímu podniku Povodí Moravy na akce specifikované v žádosti žalobce ze dne 10. 5. 2004 dopadá zákon č. 106/1999 Sb. V posledním odstavci odůvodnění napadeného rozhodnutí totiž žalovaný zmiňuje, že problematiku poskytování informací o dispozicích s finančními prostředky státu neupravuje zákon č. 123/1998 Sb., ale zákon č. 106/1999 Sb. Pak ovšem bylo povinností žalovaného posoudit žádost žalobce podle zákona č. 106/1999 Sb. a případné rozhodnutí o nevyhovění předmětné žádosti řádně zdůvodnit s odkazem na příslušná ustanovení tohoto zákona, což však žalovaný neučinil.

Aplikace nesprávného právního předpisu měla v daném případě za následek, že žalovaný v řízení nepostupoval podle zákona, který na věc dopadá a podle jehož ustanovení mělo být posouzeno, zda lze žalobci požadované informace poskytnout. Z hledisek zakotvených v zákoně č. 106/1999 Sb., jež byla v dané věci relevantní, zůstala věc neřešena. V uvedeném pochybení spatřuje soud jednak nezákonnost napadeného rozhodnutí (§ 78 odst. 1 s. ř. s.), jakož i podstatnou vadu řízení, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.].