Právní věta
Pasivní legitimace je v řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 odst. 2 s. ř. s. určena tvrzením žalobce v žalobě. Existencí povinnosti žalovaného vydat rozhodnutí ve věci samé či osvědčení se soud, a to soud věcně a místně příslušný, zabývá až při věcném posuzování žaloby a nikoli při rozhodování o procesních otázkách.
Plný text
k § 79 odst. 2 soudního řádu správního
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 4. 2003, čj. Na 249/2003-9)
Věc:Společenství vlastníků jednotek V. N. proti Městské části Praha 3, Úřadu městské části, o žalobě proti nečinnosti.Žalobce se žalobou doručenou Nejvyššímu správnímu soudu dne 24. 1. 2003 domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost k vydání rozhodnutí, jímž by zakázal jakoukoliv hudební produkci ve foyer sousedícího baru a rozhodnutí, jímž by zakázal provozování velkého sálu po 22.00 hod. a povolil jeho provozování do 22.00 hod. pouze za dodržení maximálních přípustných hodnot hluku pro denní dobu v obytných místnostech v domě žalobce.
Žalobce především uvedl, že na straně žalovaného existuje povinnost vydat rozhodnutí v dané věci, avšak žalovaný je dle názoru žalobce nečinný. Žalobce se proto domáhá, aby Nejvyšší správní soud žalovanému uložil povinnost vydat uvedená rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud věc postoupil Městskému soudu v Praze jakožto soudu věcně a místně příslušnému.
Z odůvodnění:
Jde o věc patřící do pravomoci soudů ve správním soudnictví; věcně příslušnými k projednání a rozhodnutí věci jsou krajské soudy (§ 7 odst. 1 s. ř. s.). Místně příslušným je krajský soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v posledním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany (§ 7 odst. 2 s. ř. s.). Věcně a místně příslušným soudem k projednání a rozhodnutí věci je proto s ohledem na sídlo žalovaného Městský soud v Praze, jemuž byla věc postoupena (§ 7 odst. 5 s. ř. s.).
Pokud žaloba tvrdí, že správní orgán je nečinný, a domáhá se, aby správnímu orgánu byla uložena povinnost vydat rozhodnutí, je z toho třeba vycházet, i když by povinnost k činnosti objektivně neexistovala. Tato skutečnost má význam při věcném posuzování žaloby, nikoli při rozhodování o procesních otázkách.
(ras)