Nejvyšší správní soud

8 As 16/2012

Pro uložení pořádkové pokuty podle § 62 odst. 2 správního řádu z roku 2004 není třeba, aby byl hrubě urážlivým podáním současně též závažně ztížen postup v řízení podle prvního odstavce tohoto ustanovení.

Konf 21/2012

Požadovala-li dopravní společnost zaplacení náhrady škody z důvodu poklesu vlastního kapitálu po příslušném kraji, není spor o takové plnění sporem ze smlouvy o závazku veřejné služby ve veřejné linkové dopravě podle § 19 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (o němž by byl příslušný rozhodovat správní orgán), ale jde o spor soukromoprávní, který rozhodují soudy (první část § 7 odst. 1 o. s. ř.).

8 As 32/2012

I. Z § 34 odst. 1 a § 2 odst. 22 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění účinném do 30. 6. 2010 ve spojení s § 2 písm. h) zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, vyplývá, že Městská policie hlavního města Prahy je oprávněna odhalovat správní delikty na úseku taxislužby v hlavním městě Praze. Vzhledem k tomu, že tato činnost je součástí státního odborného dozoru v silniční dopravě, Městská policie hlavního města Prahy je při jejím výkonu povinna postupovat v souladu se zákonem č. 552/1991 Sb., o státní kontrole. II. Je-li téže osobě za tentýž správní delikt uložena pokuta podle § 35 odst. 3 písm. h) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, a zároveň odebrán průkaz o způsobilosti řidiče taxislužby podle § 21 odst. 9 tohoto zákona, nejedná se o porušení zásady zákazu dvojího trestání. Odebrání průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby není sankcí stricto sensu

1 As 162/2012

Odložení věci podle § 66 odst. 3 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, samo o sobě nevytváří překážku věci pravomocně rozhodnuté, která by znemožňovala o dané věci později zahájit řízení.

1 As 183/2012

Přijede-li řidič do obce po pozemní komunikaci, která není osazena dopravní značkou č. IS 12a "Obec", neznamená to, že by nebyl povinen dodržovat maximální povolenou rychlost v obci stanovenou v § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích.

30A 3/2012

Stavební úřad má v případě nařízení neodkladného odstranění stavby, provedení nutných zabezpečovacích prací nebo vyklizení stavby dle § 135 stavebního zákona z roku 2006 jakožto mimořádného institutu pro případ ohrožení životů a zdraví osob nebo zvířat zákonnou možnost upustit od předchozího projednání s účastníky, včetně výzvy dle § 36 odst. 3 správního řádu z roku 2004 k vyjádření se k podkladům rozhodnutí, pokud to okolnosti případu vyžadují, zejména pokud by v důsledku prodlení hrozila okamžitá závažná újma.

Konf 38/2012

Rozhodnutí o povinnosti zaplatit regulační poplatek ve smyslu § 16a odst. 1 písm. f) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, je rozhodnutím o věci, která vyplývá z občanskoprávních vztahů, a proto příslušným v této věci rozhodnout je soud v občanském soudním řízení.

5 As 66/2011

I. Je třeba důsledně odlišovat obecné posuzování vlivů záměru na životní prostředí (případně jemu přecházející zjišťovací řízení) podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, od speciálního posuzování vlivů záměru na evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti podle § 45h a § 45i zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. "Naturové" hodnocení sice procesně probíhá, až na zákonem stanovené odchylky, podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (§ 45h odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny), má však jiný (specificky zaměřený) obsah než obecný proces "EIA". II. Navrhoval-li stavebník po té, co bylo vydáno rozhodnutí o umístění stavby a stavební povolení (byť i ve sloučeném územním a stavebním řízení), změnu stavby, která zahrnovala rovněž změnu jejího umístění, nemohl stavební úřad o takové žádosti rozhodnout výhradně v řízení o změně stavby před jejím dokončením podle § 68 stavebního zákona z roku 1976, aniž by vedl zároveň územní řízení.

52A 73/2012

I. Správní delikt podle § 76d odst. 2 písm. a) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, je spáchán jakýmkoli nedodržením postupu podle § 39 odst. 2 písm. a) citovaného zákona při znehodnocování zbraně kategorie A, B nebo C, aniž by bylo nutné zkoumat, zda zvolený postup, byť odporující právní úpravě, naplňuje účel znehodnocení zbraně, tj. zbavení zbraně střelbyschopnosti a znemožnění její obnovy. II. Použití jakékoliv jiné kontrolní znehodnocovací značky, než přidělené Českým úřadem pro zkoušení zbraní a střeliva, je porušením povinnosti stanovené § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, a tedy naplněním skutkové podstaty správního deliktu podle § 76d odst. 2 písm. b) téhož zákona. Tvrzení žalobce, že použitá, byť chybná, kontrolní znehodnocovací značka nezaměnitelným způsobem informuje o tom, že znehodnocení zbraně provedl právě on, je pro posouzení otázky, zda žalobce daný správní delikt spáchal, nerozhodné.

7 As 188/2012

I. Smyslem a účelem památkové ochrany je mimo jiné zachování historicky cenných stavebních či jiných strukturních nebo funkčních prvků nemovité kulturní památky v jejich původním provedení, je-li to technicky možné a lze-li to po jejím vlastníku s přihlédnutím k poměrům kulturní památky (zejména hygienickým, ekonomickým, provozním a dalším) a s ohledem na její památkový význam spravedlivě požadovat. II. To, jak nemovitou kulturní památku obnovit, si nemůže posoudit bez dalšího její vlastník sám. Byla-li nemovitá kulturní památka z hlediska svých památkových hodnot vážně poškozena předchozími stavebními úpravami a poté povodněmi, měl její vlastník ve spolupráci s orgány památkové ochrany hledat ekonomicky únosná řešení, která by mu umožnila nemovitost opravit a modernizovat tak, aby co možná nejvíce odpovídala životním nárokům současnosti, a přitom byly zároveň co možná nejvíce zachovány či obnoveny původní historicky cenné prvky, jež z nemovitosti činily kulturní památku. III. Pokuta může být ojedinělá a nebývale vysoká, ukládá-li se za neobvyklý a velmi závažný správní delikt, tedy za něco, co vybočuje z obvyklého standardu "běžných" deliktů a na co je třeba reagovat přísnější sankcí.

5 Afs 73/2012

Skutečnost, že stěžovatel neměl v rozhodné době zapsaný v obchodním rejstříku předmět podnikání spočívající ve výstavbě nebo prodeji staveb a bytů, ještě bez dalšího neznamená, že nesplnil podmínky pro osvobození stanovené v § 20 odst. 7 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí. Při posuzování splnění těchto podmínek je třeba zkoumat nejen formální zápis v obchodním rejstříku, ale primárně i skutečný obsah činnosti vykonávané stěžovatelem. K závěru o tom, zda stěžovatel účel zákona naplnil, či nikoli, je třeba dospět v rámci řádně vedeného dokazování, nikoli pouze formálně z údaje uvedeného v obchodním rejstříku; je třeba primárně vycházet z toho, zda daňový subjekt fakticky prováděl činnost spočívající ve výstavbě nebo prodeji staveb a bytů, v rámci níž došlo k převodu.

7 As 100/2010

I. V odvolacím řízení lze rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušit postupem podle § 90 odst. 1 písm. a), případně b) správního řádu z roku 2004 i z důvodů uvedených v § 77 odst. 1 a 2 téhož zákona. Zrušení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně z důvodu nicotnosti je odvolací správní orgán povinen vyjádřit ve výroku svého rozhodnutí. II. Podmínkou přípustnosti žaloby, jejímž jediným důvodem je tvrzená nicotnost rozhodnutí správního orgánu prvního stupně či rozhodnutí o odvolání, je vyčerpání řádných opravných prostředků v řízení před správním orgánem ve smyslu § 68 písm. a) s. ř. s. Ustanovení § 68 písm. c) s. ř. s. je obsoletní III. Žalobu, jejímž jediným důvodem je tvrzená nicotnost rozhodnutí, nelze podat kdykoliv. Počátek lhůty pro její podání je určen dnem oznámení rozhodnutí vydaného v odvolacím řízení žalobci, nikoliv dnem, v němž mu byl oznámen úkon správního orgánu ve věci prohlášení nicotnosti podle § 77 a § 78 správního řádu z roku 2004. IV. Žaloba, jejímž jediným důvodem je tvrzená nicotnost rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení postupem podle § 84 a násl. zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, je nepřípustná podle § 68 písm. a) s. ř. s. V. Účastník řízení, v němž mělo být vydáno nicotné rozhodnutí, je oprávněn namítat tuto nicotnost v navazujících řízeních, ve kterých má tvrzený neexistující správní akt sloužit jako exekuční titul nebo jako podklad pro další úkon správního orgánu.

1 As 21/2010

I. Obnova řízení na žádost účastníka podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu z roku 2004 přichází v úvahu u přestupku, který byl vyřízen v blokovém řízení postupem podle § 84 a násl. zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, jen v případě, že žadatel neudělil souhlas s uložením pokuty v blokovém řízení. II. Rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o obnovu správního řízení podléhá soudnímu přezkumu (§ 65 odst. 1 s. ř. s.).

62A 17/2012

I. Zápisy vinařských produktů do evidenčních knih nebo zvláštních účtů je třeba podle čl. 45 odst. 1 písm. a) nařízení Komise (ES) č. 436/2009 provádět nejpozději v pracovní den po příjmu vstupů; za okamžik "příjmu vstupu" je třeba pokládat okamžik, od něhož je vinařský produkt ve sféře toho, kdo jej má za účelem výkonu své hospodářské činnosti "u sebe" - jde tedy o okamžik, od něhož povinná osoba vinařským produktem fakticky disponuje, tj. drží jej, bez ohledu na to, zda má v tomto okamžiku již dojednány všechny podmínky výkupu z pohledu soukromoprávního závazkového vztahu, který ohledně výkupu vinařského produktu mezi ní a jiným subjektem (dodavatelem) vzniká. II. Naplnění podmínek správního deliktu podle § 39 odst. 5 zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství, je třeba zkoumat ve světle pravidel vyplývajících z § 30 odst. 1 uvedeného zákona. Z pohledu jednání spočívajícího v nevedení řádné evidence není rozdílu mezi "chybným vedením" (tj. nikoli řádným vedením) evidence a "absolutním nevedením" evidence; v obojím případě jde o postup, kdy evidence není vedena předepsaným (řádným) způsobem.

11 A 78/2010

I pokud vnitřní předpisy vysoké školy výslovně neupravují možnost odložit průběžnou kontrolu studia (registraci) nebo stanovit termín dodatečného zápisu, tyto možnosti jsou dány povahou institutu individuálního studijního plánu, jehož podrobnosti nejsou těmito předpisy upraveny. Odložení kontroly studia a stanovení dodatečného zápisu na jiný den, než ve kterém se konají pro studenty bez individuálního studijního plánu, je tudíž v rámci určení podmínek, za nichž je individuální studijní plán stanoven, přípustné a v souladu s vnitřními předpisy žalované i se zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách.

9Ca 296/2009

I. Pro správné stanovení základní sazby daně podle § 11 odst. 1 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, je v případě stavby nacházející se ve vlastnictví podnikatelského subjektu nezbytné zjištění, zda se jedná o stavbu, kterou její vlastník, popř. jiný subjekt (např. nájemce), skutečně užívá pro svou podnikatelskou činnost, či nikoliv, a pokud ano, k jakému konkrétnímu druhu podnikatelské činnosti daná stavba slouží. II. Základní sazby daně uvedené v § 11 odst. 1 písm. d) zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, pod body 1, 2 a 3 se mohou týkat pouze těch staveb, které jsou fakticky užívány pro podnikatelskou činnost. V případě stavby, která sice má svým stavebním určením sloužit k výkonu podnikatelské činnosti, avšak není jejím vlastníkem či jiným subjektem, ať již z jakýchkoliv důvodů, v rozhodné době k výkonu podnikatelské činnosti vůbec užívána, je třeba základní sazbu daně stanovit podle § 11 odst. 1 písm. e) zákona o dani z nemovitostí, neboť se jedná o „ostatní stavbu

57A 94/2012

I. Zvolený člen akademického senátu fakulty má právo, jakožto člen tohoto kolektivního orgánu, podílet se po dobu svého funkčního období (§ 26 odst. 3 věta první zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách) na výkonu působnosti akademického senátu (§ 27 téhož zákona). Je-li do takto definovaného veřejného subjektivního práva na pokojný výkon mandátu člena akademického senátu fakulty vysokou školou zasaženo, a tento zásah nemá povahu rozhodnutí, lze se proti tomuto zásahu domáhat ochrany žalobou proti nezákonnému zásahu (§ 82 a násl. s. ř. s.). II. Oznámení o tom, že potenciálně dojde k nezákonnému zásahu, nemá vliv na běh lhůty pro podání žaloby podle § 84 odst. 1 s. ř. s. Žaloba musí být podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu, nikoli ode dne, kdy se dozví o tom, že k zásahu s určitou mírou pravděpodobnosti dojde. III. Nedojde-li k převedení personálního, přístrojového a informačního substrátu potřebného k řádné realizaci akreditovaného studijního programu [§ 79 odst. 5 písm. b) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách] z fakulty na vysokou školu či jinou její organizační složku, nelze vůbec hovořit o tom, že došlo k převedení realizace akreditovaného studijního oboru. Za této situace je nutné dosavadní studenty považovat stále za studenty fakulty.

7 Ca 210/2009

Jakkoli § 186 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, oproti § 174 odst. 1 písm. a) citovaného zákona neuvádí výslovně, že účastník má právo klást svědkům otázky, v souladu se zásadou spravedlivého procesu (čl. 36 Listiny základních práv a svobod) je nutné právo klást svědkům otázky považovat za součást práva hájit se dle § 186 odst. 2 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Absenci kompletního výčtu práv účastníků v § 186 odst. 2 oproti § 174 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů nelze vykládat ve smyslu vyloučení práva účastníka být vyrozuměn o datu výslechu, výslechu se účastnit a klást svědkům otázky.

5 Afs 1/2011

V souladu s rozsudkem Soudního dvora ze dne 21. 2. 2013, Město Žamberk, C-18/12, lze neorganizované a nesoustavné sportovní aktivity, jejichž cílem není účast ve sportovních soutěžích, považovat za provozování sportu ve smyslu článku 132 odst. 1 písm.m) směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty a ve smyslu § 61 písm. d) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. V souladu s uvedeným rozsudkem Soudního dvora je třeba zpřístupnění areálu koupaliště, který nabízí návštěvníkům nejen zařízení umožňující provozování sportovních aktivit, ale i jiné druhy zábavy či odpočinku, považovat za službu úzce související se sportem, a tedy osvobozenou, pokud ji poskytuje neziskový subjekt, a při splnění dalších stanovených podmínek, od daně z přidané hodnoty podle článku 132 odst. 1 písm. m) směrnice Rady 2006/112/ES a podle § 61 písm. d) zákona o dani z přidané hodnoty, pokud je provozování sportovních aktivit převládajícím prvkem daného areálu.

6 Ads 164/2012

I. Zákonné ustanovení o místní příslušnosti soudu v určitých věcech není bez dalšího způsobilé zasáhnout do stávající pravomoci soudu v těchto věcech, tedy tuto pravomoc nemůže ani zcela nově založit, ani ji rozšířit. Založení místní i jiné příslušnosti soudu k projednání a rozhodnutí věci vždy následuje až po založení jeho odpovídající pravomoci. II. Pravomoc k soudnímu přezkumu věcných správních rozhodnutí ve věcech ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele ve smyslu zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, náleží soudům v občanském soudním řízení postupujícím podle části páté občanského soudního řádu, a to i po novele § 7 odst. 3 s. ř. s. provedené zákonem č. 396/2012 Sb.

6 Ads 109/2009

Rozhodnutí o odvolání proti neuznání za osobu zdravotně znevýhodněnou ve smyslu § 67 odst. 2 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, není vyloučeno ze soudního přezkumu podle § 70 písm. d) s. ř. s.

8 Aps 5/2012

I. Proti neposkytnutí informace podle § 82 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, se člen zastupitelstva obce může bránit žalobou na ochranu proti nečinnosti (§ 79 s. ř. s.), nikoliv žalobou na ochranu před nezákonným zásahem (§ 82 s. ř. s.). II. Pro poskytování informací členům zastupitelstva obce podle § 82 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, je třeba použít procesní úpravu obsaženou v zákoně č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, je-li povinný subjekt podle zákona o obcích zároveň povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím. III. Povinností žadatele o informaci není právně kvalifikovat, podle jaké zákonné normy se domáhá informace na povinném subjektu. Je naopak úkolem povinného subjektu posoudit, o jaké informace se ve skutečnosti jedná a podle kterého právního předpisu má postupovat při jejich poskytnutí, případně jejich odepření.

Vol 44/2013

I. Nejvyšší správní soud má pravomoc rozhodnout v případě důvodnosti návrhu o neplatnosti volby prezidenta republiky (§ 66, § 68 a § 59 odst. 2 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky, a § 90 odst. 5 s. ř. s.). II. K prohlášení voleb za neplatné může dojít nejen v případě jedné intenzivní nezákonnosti porušující povinnost podle § 35 odst. 2 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky, ale i v případě většího množství méně intenzivních nezákonností, způsobily-li by vady volebního procesu, že by voliči zřejmě rozhodli jinak a byl by zvolen jiný kandidát. III. Hodnotí-li soud zákonnost volební kampaně z hlediska její čestnosti a poctivosti (§ 66 ve spojení s § 35 odst. 2 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky), posuzuje nejen jednotlivé skutky, ale i jejich načasování. Intenzita protizákonnosti je vyšší, pokud protikandidát již nemůže na skutek efektivně reagovat.

Vol 33/2013

Jedním z prostředků politické soutěže může být za splnění zákonných podmínek i negativní kampaň upozorňující na nedostatky protikandidáta. Je rovněž přípustné, aby se v politickém sloganu objevila jistá míra přehánění, personalizace, symboličnosti či zkratkovitosti, protože volič, podobně jako u běžných reklamních sloganů, s určitou mírou nadsázky u tohoto typu politické komunikace počítá (§ 35 odst. 2 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky).

22A 187/2011

I. Odklad výkonu rozhodnutí (§ 83 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích) má účinky ex tunc II. Doba od právní moci rozhodnutí o uložení trestu zákazu činnosti do právní moci rozhodnutí o odkladu výkonu tohoto rozhodnutí se do doby zákazu činnosti započte podle § 14 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích.

Vol 13/2013

Jestliže má soud v řízení o neplatnosti volby prezidenta zjištěny skutkové okolnosti natolik, že na jejich základě může rozhodnout o návrhu na neplatnost volby prezidenta, není povinen zjišťovat dodatečné skutečnosti potřebné pro rozhodnutí o uložení povinnosti příslušným volebním orgánům upravit zápis o výsledku volby prezidenta republiky ve smyslu § 90 odst. 5 poslední věty s. ř. s. Nedostačuje-li zjištěný skutkový stav, na jehož základě lze rozhodnout o samotném návrhu na neplatnost volby prezidenta, k náležitému rozhodnutí o uložení povinnosti upravit zápis o výsledku voleb, soud o uložení této povinnosti nerozhodne.

63A 6/2012

Stanovení výškové regulace formou určení nepřekročitelné výškové hladiny v dané ploše je přípustné již na úrovni územního plánu.

62A 92/2012

Vyzve-li správní orgán usnesením účastníka k předložení podkladů nezbytných pro rozhodnutí ve věci a účastník proti tomuto usnesení podá rozklad, nelze považovat dobu řízení o tomto rozkladu (v daném případě delší než 3 měsíce) za dobu nezbytně nutnou, po kterou neběží lhůta pro rozhodnutí o návrhu (ve věci) podle § 71 odst. 4 správního řádu z roku 2004.

1 Afs 86/2012

Ve zdaňovacím období roku 2006 je možné tvořit rezervu na opravu (§ 7 zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění zákona č. 545/2005 Sb.) pouze takového hmotného majetku, který v době nabytí vlastnického práva daňovým subjektem splňoval všechny definiční znaky hmotného majetku dle § 26 odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, včetně vstupní ceny přesahující 40 000 Kč. Není rozhodné, zda daňový subjekt tento majetek již dříve užíval z titulu nájmu (finančního leasingu).

1 Ans 19/2012

Lhůta pro vydání rozhodnutí o udělení mezinárodní ochrany ve smyslu § 27 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, může být prodlužována pouze ve výjimečných a řádně odůvodněných případech. Opakované prodlužování lhůty odůvodněné pouze tím, že doposud nebylo shromážděno dostatečné množství podkladů pro vydání rozhodnutí, nelze považovat za přiměřené.

45A 4/2013

I. Skutečnost, že výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro žalobce znamenaly újmu, musí žalobce tvrdit a osvědčit v návrhu na přiznání odkladného účinku žaloby (§ 73 s. ř. s.). Rozpor přiznání odkladného účinku s veřejným zájmem, popř. i újmu, jež by měla vzniknout jiným osobám, má tvrdit a osvědčovat žalovaný. II. Soud nemůže svým rozhodnutím o návrhu na přiznání odkladného účinku přesáhnout rámec řízení, který je vymezen tím, čeho může žalobce při maximálním úspěchu ve věci dosáhnout. Proto nemůže ani přiznat odkladný účinek žaloby ve vztahu k rozhodnutím vydaným v předchozím řízení, jehož obnova nebyla napadeným rozhodnutím vydaným v řízení o povolení obnovy připuštěna (§ 73 s. ř. s. a § 100 správního řádu z roku 2004).

1 As 175/2012

Naplnění pojmu závažného narušení veřejného pořádku užitého v § 75 odst. 2 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění účinném do 31. 12. 2010, nelze ztotožnit s jakýmkoliv protiprávním jednáním cizince. Musí jít o jednání vskutku závažné (intenzitou, nebo významem chráněného zájmu, proti němuž směřuje) a aktuální, byť v porovnání s § 119 odst. 2 písm. b) citovaného zákona naplní tento pojem i jednání méně intenzivní a méně aktuální.

8 As 112/2012

Přicestuje-li pozvaný cizinec mimo dobu uvedenou v pozvání podle § 15 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, závazek zvoucí osoby k úhradě nákladů na správní vyhoštění vyplývající z předmětného pozvání zanikl. Zvoucí osoba není povinna od tohoto závazku výslovně odstoupit.

4 Aos 1/2012

I. Nelze trvat na tom, aby ve vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů byly výslovně zapracovány veškeré záměry obsažené v zásadách územního rozvoje a jejich možné hromadné a skupinové vlivy na životní prostředí v kombinaci s každým dalším záměrem, který je v zásadách územního rozvoje vymezen, nýbrž je dostačující, pokud dojde ke zhodnocení kumulativních a synergických vlivů pouze mezi záměry, kde relevantní II. Při přezkumu vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů konkrétního záměru v kombinaci s dalšími záměry vymezenými v zásadách územního rozvoje je třeba dbát zásady minimalizace soudních zásahů do územně plánovací dokumentace. Podle této zásady soud toliko přezkoumává, zda posouzení má zákonem požadované náležitosti, zda je srozumitelné a logicky konzistentní a zda bylo zohledněno v navazujících rozhodovacích procesech. Správní soudy nejsou povolány k tomu, aby hodnotily odbornou stránku věci, neboť takový přezkum jim nepřísluší; odborné posouzení věci a volba konkrétního řešení je na pořizovateli územně plánovací dokumentace a osobách, které k tomu disponují odpovídajícím vzděláním a erudicí a které pořizovatel zpracováním odborných podkladů pověří. Je proto namístě, aby správní soudy při přezkumu opatření obecné povahy tohoto typu postupovaly obzvlášť obezřetně. III. Ze zákona neplyne obecná povinnost plánovat jednotlivé záměry obsažené v zásadách územního rozvoje ve variantách, tedy předložit k posouzení vlivů na životní prostředí vždy i variantní návrh obsahující variantní řešení jednotlivých ploch a koridorů. Taková povinnost může být stanovena jednak některým z dotčených orgánů na úseku posuzování vlivů na životní prostředí, jednak může vyplynout z obsahu námitek uplatněných v rámci pořizování zásad územního rozvoje. IV. V zásadách územního rozvoje lze vymezit i takový záměr, jehož následná realizace je podmíněna přijetím určitých dílčích legislativních úprav, jaké bude třeba provést například za účelem výstavby a uvedení do provozu lehké železnice systému tram-train

50A 1/2013

Jestliže jsou otázky navržené přípravným výborem pro místní referendum

7 As 150/2012

I. Správa automatického daňového informačního systému ADIS není vyňata z působnosti § 13 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. II. Přijetí opatření v oblasti automatizovaného zpracování osobních údajů podle § 13 odst. 4 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, není ponecháno na vůli správce či zpracovatele osobních údajů. III. Splnění povinnosti zaznamenávat tzv. logy (tj. pořizovat záznamy o tom kdo, kdy a z jakého důvodu osobní údaje zaznamenal či jinak zpracoval) podle § 13 odst. 4 písm. c) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, se nelze vyhnout poukazem na dodržení podmínek § 13 odst. 1 tohoto zákona. IV. Cílem opatření podle § 13 odst. 4 písm. c) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, je víceméně s určitostí zjistit, kdo a kdy učinil jakou operaci s osobními údaji. Nepostačuje tedy přijetí opatření, která umožňují zjistit tytéž skutečnosti pouze s relativně vysokou mírou pravděpodobnosti.

1 As 160/2012

I. Na rozhodování mateřské školy zřízené registrovanou církví nebo náboženskou společností o ukončení předškolního vzdělávání podle § 35 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), se vztahuje správní řád z roku 2004. II. Proti rozhodnutí mateřské školy zřízené registrovanou církví nebo náboženskou společností o ukončení předškolního vzdělávání podle § 35 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), lze podat odvolání, o němž přísluší rozhodnout Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy.

8 Afs 12/2012

I. Pro určení výše kauce II. Z povahy věci není vyloučeno, že názor Soudního dvora vyjádřený ve věci Auroux

8 Afs 50/2012

Zboží může být od cla a současně i od daně z přidané hodnoty osvobozeno na základě § 53 vyhlášky č. 247/2002 Sb., o osvobození zboží propuštěného do celního režimu volného oběhu od dovozního cla, pouze tehdy, pokud jsou kumulativně splněny tyto podmínky: 1. Dovezené zboží je vědeckým nástrojem nebo přístrojem v souladu s definicí obsaženou v § 55 vyhlášky č. 247/2002 Sb., zejména je výlučně nebo hlavně způsobilé k vědecké činnosti a jeho technické parametry umožňují dosahování vysoce hodnotných výkonů přesahujících výkony běžně požadované pro průmyslové nebo obchodní využití.

11 Af 63/2011

Konstrukce zákona č. 676/2004 Sb., o povinném značení lihu, je vystavěna na zřejmém úmyslu zákonodárce dispozici s lihem v nespotřebitelském balení zakázat úplně, k čemuž stanoví správním úřadům silné nástroje. Nemůže proto obstát představa, že zákonodárce chtěl v citovaném zákoně regulovat jen líh ve spotřebitelském balení, když reguluje i líh v nespotřebitelském balení a pro dispozici s ním upravuje závažné následky [§ 19 odst. 1 písm. a) citovaného zákona].

5 As 61/2011

I. Při vydání deklaratorního správního rozhodnutí podle § 24 zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, týkajícího se trvání či zániku československého státního občanství konkrétní osoby nemohou správní orgány ani následně správní soudy hodnotit právní předpisy vydané v době druhé světové války a v poválečném období, jako je ústavní dekret presidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, ani přezkoumávat postup tehdy příslušných orgánů podle tohoto ústavního dekretu presidenta republiky či posuzovat správnost nebo spravedlivost jejich případných rozhodnutí. Úkolem správních orgánů, a následně v mezích uplatněných námitek i správních soudů, je zabývat se toliko otázkou, zda na základě citovaného ústavního dekretu presidenta republiky, případně na základě s ním souvisejících právních skutečností žadatel pozbyl v uvedeném období československé státní občanství, či nikoliv. II. Při posuzování rozhodné otázky, zda podle ústavního dekretu presidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, žadatel pozbyl československé státní občanství, nezbývá než vykládat pojem "národnost III. Českoslovenští státní občané německé "národnosti

5 Azs 7/2012

Při posuzování otázky, zda by vycestování žadatelky o mezinárodní ochranu, která žije v ČR společně se svým nezletilým dítětem a manželem, na jehož příjem je rodina odkázána, bylo nepřiměřeným zásahem do jejího rodinného a soukromého života, a zda tedy jsou dány důvody pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, se zpravidla nelze spokojit s pouhým konstatováním, že žadatelka i její rodinní příslušnicí mají občanství země původu, a mohou tamtedy společně odcestovat a existenci rodiny tím zachovat. Správní orgán je v takovém případě povinen se zabývat nejen případnými právními, ale i faktickými překážkami takového kroku, mezi něž by mohl patřit např. nedostatek finančních prostředků žadatelky a jejích rodinných příslušníků spojený s absencí sociálních a rodinných vazeb v zemi původu. Není-li přestěhování rodiny do země původu právně či fakticky možné, je správní orgán dále povinen se zabývat i tím, zda má žadatelka možnost získat jiné oprávnění k pobytu na území ČR, než je mezinárodní ochrana, a zda by i případné krátkodobé odloučení stěžovatelky od jejího nezletilého dítěte, pokud by bylo spojeno s vyřízením oprávnění k pobytu, nebylo, vzhledem k věku dítěte a dalším okolnostem, nepřiměřeným zásahem do jejího rodinného a soukromého života.

4 As 72/2012

Je-li s podnikem spjato určité veřejné subjektivní právo, jehož ochrany se původní vlastník podniku dovolával u soudu rozhodujícího ve správním soudnictví, musí být nabyvateli podniku umožněno vstoupit do takového řízení namísto dosavadního vlastníka podniku podle § 107a o. s. ř. za použití § 64 s. ř. s.

9 Ca 414/2009

Skutečnost, že po podání přihlášky ochranné známky došlo ještě před zápisem přihlašovaného označení do rejstříku ochranných známek k převodu přihlášky z původního přihlašovatele na jiný subjekt, nebrání prohlášení ochranné známky za neplatnou z důvodu uvedeného v § 7 odst. 1 písm. k) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, tj. z důvodu nedostatku dobré víry původního přihlašovatele.

52A 72/2012

Je-li žalobci pravomocným rozhodnutím správního orgánu uložena povinnost opustit území České republiky, lze v hrozbě reálného zpřetrhání rodinných vazeb žalobce se svými nezletilými dětmi, které pobývají na území České republiky, spatřovat předpoklady vzniku nepoměrně větší újmy ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s.

29Af 33/2011

Předmětem poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí dle § 1 písm. g) a § 10a zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění zákona č. 183/2010 Sb. je každé povolené jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí. Nestanoví-li tedy příslušná obecně závazná vyhláška obce jinak, nezávisí vznik poplatkové povinnosti na faktickém provozu takového jiného technického herního zařízení.

9 Aps 5/2012

Vyžádání konkrétní listiny obsahující osobní údaje fyzické osoby správcem daně v rámci dokazování, její založení do spisu a hodnocení jejího obsahu je nahodilým shromážděním osobních údajů, při kterém nedochází k jejich dalšímu zpracování ve smyslu zákona o ochraně osobních údajů [§ 3 odst. 4 a § 4 písm. e) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů]. Cílem takového postupu je získat a následně vyhodnotit důkazní prostředky z hlediska jejich daňové relevantnosti, nikoli získat osobní údaje pro účely jejich dalšího zpracování.

50A 25/2012

Konání místního referenda o zachování pétanquového hřiště nebrání záměr obce vybudovat centrální sportoviště, neboť jde o záležitost, která se sice rovněž týká uspokojování potřeb občanů obce, avšak odlišnou od otázky navržené vmístním referendu Jsou tak splněny podmínky k postupu podle § 91a odst. 1 písm. b) s. ř. s. (vyhlášení místního referenda soudem).

7Ca 261/2009

Samotná skutečnost, že určité přípravky jsou v souvislosti s kupní smlouvou poskytovány zdarma, nezbavuje prodávajícího jeho odpovědnosti za bezvadnost poskytnutého zboží a nic nemění na jeho postavení prodávajícího ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.

8 Afs 17/2012

I. Obchodník s cennými papíry poruší povinnost obezřetného poskytování investičních služeb a naplní skutkovou podstatu správního deliktu podle § 157 odst. 3 ve spojení s § 12 písm. a) zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, pověří-li výkonem některé ze základních funkcí řídicího a kontrolního systému (tj. funkcí compliance II. Obchodník s cennými papíry se dopustí správního deliktu podle § 157 odst. 4 ve spojení s § 14 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, nezajistí-li, aby jeho zaměstnanci znali postupy a předpisy nezbytné pro plnění svých povinností. III. Sledování rizika vztahujícího se ke kapitálové přiměřenosti je součástí povinnosti zavést a udržovat řídicí a kontrolní systém obchodníka s cennými papíry [§ 12 ve spojení s § 12a odst. 1 písm. b) bodem 2 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu]. Obchodník s cennými papíry se dopustí správního deliktu podle § 157 odst. 3 uvedeného zákona, nesleduje-li riziko poklesu kapitálu pod zákonem stanovenou hranici tak, aby byl schopen včas zabránit skutečnému poklesu kapitálu a porušení § 9 odst. 1 téhož zákona. IV. Z § 12 odst. 1 vyhlášky č. 237/2008 Sb., o podrobnostech některých pravidel při poskytování investičních služeb, nelze dovodit, že systém řízení rizik nemusí být zabezpečen vůbec nebo že postačí pouze jeho formální zakotvení ve vnitřních předpisech, je-li rozsah činnosti obchodníka s cennými papíry malý. Citované ustanovení pouze upřesňuje, že tento systém musí být za určitých okolností zabezpečen samostatným a nezávislým útvarem. Systém řízení rizik musí být řádně zabezpečen i u obchodníka s cennými papíry, který provozuje svou činnost v nevelkém rozsahu [§ 12 písm. a) ve spojení s § 12a odst. 1 písm. b) zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, a čl. 7 odst. 2 směrnice 2006/73/ES, kterou se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES, pokud jde o organizační požadavky a provozní podmínky investičních podniků a o vymezení pojmů pro účely zmíněné směrnice]. V. Dlouhodobá nefunkčnost všech tří hlavních součástí řídicího a kontrolního systému (tj. compliance VI. Umožňuje-li právní úprava odejmout licenci obchodníka s cennými papíry mimo jiné za opakované porušení povinností stanovených zákonem č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu [§ 136 odst. 1 písm. h) ve spojení s § 145 odst. 2 písm. d) uvedeného zákona], je pro posouzení opakovanosti trvajícího správního deliktu rozhodné, zda byl tento delikt ukončen, resp. zda došlo ve vztahu k tomuto deliktu k zahájení správního řízení. VII. Ve správním trestání neexistuje institut účinné lítosti a nelze použít ani analogicky úpravu obsaženou v trestním zákoně, protože účinnou lítost je možné uplatnit jen u taxativně vymezeného okruhu trestných činů (viz § 33 trestního zákoníku z roku 2009 a § 66 trestního zákona z roku 1961).