o zabezpečení družstevních rolníků v nemoci a o zabezpečení matky a dítěte

(1) Družstevnici, která konala práci, jež je těhotným ženám zakázána nebo jež podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství, a je proto v těhotenství dočasně převedena na jinou práci, při níž dosahuje bez svého zavinění nižšího příjmu než na dosavadní práci, náleží vyrovnávací příspěvek.*)

(2) Ustanovení předchozího odstavce platí obdobně o matkách do konce devátého měsíce po porodu.

(3) Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství se poskytuje ve výši rozdílu mezi průměrným pracovním příjmem, jehož družstevnice dosáhla za posledních 12 kalendářních měsíců před převedením na jinou práci, a pracovním příjmem, kterého dosahuje v jednotlivých kalendářních měsících po tomto převedení. K poklesu pracovního příjmu, který družstevnici vznikl zkrácením jejího pracovního úvazku, se nepřihlíží; rovněž se nepřihlíží k částkám příjmu přesahujícím v průměru 100 Kčs za pracovní den.

(4) Vyrovnávací příspěvek se poskytuje za dobu, za kterou družstevnice má po převedení na jinou práci nárok na pracovní odměnu nebo na její náhradu; v těhotenství se poskytuje nejdéle do nástupu mateřské dovolené a po ukončení mateřské dovolené nejdéle do konce devátého měsíce po porodu.

(5) Vyrovnávací příspěvek nenáleží, jestliže družstevnice po převedení na jinou práci neodpracovala bez vážných důvodů v kalendářním měsíci aspoň osm pracovních dnů.

(6) Státní úřad sociálního zabezpečení v dohodě s ministerstvem zemědělství a lesního hospodářství a s Ústřední radou odborů vydá podrobnější předpisy o vyrovnávacím příspěvku, zejména o tom, jak se zjišťuje a vypočítává pracovní příjem, podle kterého se stanoví vyrovnávací příspěvek.

(1) Družstevnicím náleží v době těhotenství a mateřství v souvislosti s porodem a s péčí o narozené dítě mateřská dovolená zpravidla po dobu 22 týdnů. Po jejím uplynutí se družstevnicím k prohloubení mateřské péče o dítě zaručuje právo na další mateřskou dovolenou až do doby, kdy dítě dosáhne věku jednoho roku.

(2) Družstevnice jsou v těhotenství a mateřství po dobu mateřské dovolené a v některých případech i po část další mateřské dovolené zabezpečeny peněžitou pomocí v mateřství z prostředků sociálního zabezpečení družstevních rolníků za podmínek a v rozsahu stanovených v tomto zákoně.

(3) Peněžitá pomoc v mateřství náleží místo pracovní odměny, popřípadě místo nemocenského družstevnici, která je účastna sociálního zabezpečení družstevních rolníků, jestliže byla v posledních dvou letech před porodem účastna aspoň 270 dnů tohoto zabezpečení, popřípadě nemocenského pojištění podle předpisů platných pro pracovníky nebo členy výrobních družstev, nemocenské péče v ozbrojených silách anebo zabezpečení důchodců v nemoci; započitatelnou dobou je pro tento účel i doba, po kterou družstevnice po skončení zabezpečení (pojištění, péče) pobírala v posledních dvou letech před porodem nemocenské nebo peněžitou pomoc v mateřství; do doby 270 dnů se započítávají také doby studia po skončení povinné školní docházky na školách poskytujících střední, vyšší nebo vysokoškolské vzdělání bez zřetele k tomu, zda družstevnice byla po tuto dobu účastna nemocenského pojištění. Pokud se uvedené doby navzájem časově kryjí, započtou se jen jednou.

(4) Peněžitá pomoc v mateřství náleží také družstevnici, která získala předepsanou dobu 270 dnů podle předchozího odstavce a které trvá ochranná lhůta z jejího dřívějšího zabezpečení v nemoci (§ 37) ještě počátkem čtvrtého týdne před očekávaným dnem porodu nebo která až do této doby pobírá nemocenské z tohoto zabezpečení v nemoci.

(5) Těhotným ženám a kojícím matkám přiděluje družstvo lehčí práce přiměřené jejich stavu podle doporučení lékaře.

(1) Peněžitá pomoc v mateřství se poskytuje, pokud se dále nestanoví jinak, po dobu 22 týdnů mateřské dovolené; zpravidla se poskytuje od počátku čtvrtého týdne před očekávaným dnem porodu, ne však dříve než od počátku osmého týdne před tímto dnem.

(2) Družstevnici, která vyčerpá z mateřské dovolené před porodem méně než čtyři týdny, protože porod nastal dříve, než lékař určil, nebo protože jí lékař povolil se zřetelem k jejímu zdravotnímu stavu a pracovním podmínkám dále pracovat, poskytne se peněžitá pomoc v mateřství až do uplynutí 22 týdnů od nástupu mateřské dovolené. Vyčerpá-li však družstevnice z mateřské dovolené méně než čtyři týdny před porodem z jiných důvodů, poskytne se jí peněžitá pomoc v mateřství jen do uplynutí 18 týdnů ode dne porodu.

(3) V případě uvedeném v § 20 odst. 4 se peněžitá pomoc v mateřství poskytuje vždy od počátku čtvrtého týdne před očekávaným dnem porodu.

(1) Peněžitá pomoc v mateřství se stanoví z průměrné denní pracovní odměny družstevnice zjištěné způsobem uvedeným u nemocenského (§ 9) za posledních 12 kalendářních měsíců přede dnem, kdy přestala pracovat pro těhotenství nebo mateřství, nejvýše však z částky 100 Kčs, čítajíc v to i hodnotu naturálií poskytovaných jako součást pracovní odměny. Byla-li družstevnice v době těhotenství převedena k jiné práci ze zdravotních důvodů nebo byl-li jí z takových důvodů zkrácen pracovní úvazek, je základem pro výpočet průměrné denní pracovní odměny, je-li to pro ni příznivější, příjem z pracovní činnosti za posledních 12 kalendářních měsíců před touto změnou.

(2) Peněžitá pomoc v mateřství náleží za pracovní dny a za svátky, za něž se poskytuje pracovníkům náhrada mzdy.

(3) Výše peněžité pomoci v mateřství za prvních 18 týdnů od nástupu mateřské dovolené činí:

(4) Výše peněžité pomoci v mateřství od 19. týdne činí:

(5) Pořadí dítěte, podle něhož se stanoví sazba peněžité pomoci v mateřství podle předchozího odstavce, se určuje podle počtu všech dětí, které družstevnice porodila. Osvojení dítěte, popřípadě jeho převzetí do trvalé péče podle § 25 se pro určení pořadí klade naroveň narození.

(1) Družstevnici, která je neprovdaná, ovdovělá, rozvedená nebo z jiných vážných důvodů osamělá, kromě pracovních příjmů nemá jinak zajištěnou obživu a ani nežije s druhem, se poskytuje peněžitá pomoc v mateřství i po vyčerpání doby stanovené v § 21, pokud se v další mateřské dovolené stará o narozené dítě, nejdéle však do dne, kdy uplyne 26 týdnů od původního nástupu mateřské dovolené.

(2) V případě uvedeném v předchozím odstavci se poskytuje peněžitá pomoc v mateřství od 19. týdne ve výši 70 % průměrné denní pracovní odměny. Ustanovení § 22 odst. 3 o nejnižší výměře peněžité pomoci v mateřství platí v tomto případě pro celou dobu jejího poskytování.

(1) Peněžitá pomoc v mateřství náleží také družstevnici, která do své trvalé péče nahrazující mateřskou péči převzala dítě, jež jí bylo svěřeno rozhodnutím příslušných orgánů k pozdějšímu osvojení, nebo dítě, jehož matka zemřela; podmínky pro nárok na peněžitou pomoc v mateřství musí být v tomto případě splněny ke dni převzetí dítěte.

(2) V případě uvedeném v předchozím odstavci se peněžitá pomoc v mateřství poskytuje místo pracovní odměny, popřípadě místo nemocenského po dobu, po kterou se družstevnice o dítě po jeho převzetí stará, nejdéle však po dobu 18 týdnů a nikoli déle než do dne, kdy uplyne 26 týdnů ode dne narození dítěte. Výše peněžité pomoci v mateřství se stanoví podle sazeb určených v § 22 odst. 3, a to z průměrné denní pracovní odměny družstevnice za posledních 12 kalendářních měsíců před převzetím dítěte.

(1) Jestliže dítě bylo převzato ze zdravotních důvodů do péče kojeneckého nebo jiného léčebného ústavu a družstevnice zatím začala pracovat, přeruší se po dobu pracovní činnosti poskytování peněžité pomoci v mateřství podle předchozích ustanovení. Ode dne, kdy družstevnice převzala dítě z ústavu opět do své péče a přestala proto pracovat, pokračuje se v poskytování peněžité pomoci v mateřství až do vyčerpání celkového nároku, ne však déle než do dne, kdy dítě dosáhne věku jednoho roku.

(2) Družstevnici, která se přestala starat o narozené dítě a toto dítě bylo proto svěřeno do rodinné nebo ústavní péče nahrazující péči rodičů, jakož i družstevnici, jejíž dítě je v dočasné péči kojeneckého, popřípadě obdobného ústavu z jiných důvodů než zdravotních, nenáleží peněžitá pomoc v mateřství za dobu, po kterou o dítě nepečuje; tato doba se však započítává do celkové doby, po kterou by jí peněžitá pomoc v mateřství jinak náležela. Poskytování peněžité pomoci v mateřství družstevnici, která porodila, nemůže skončit před uplynutím 12 týdnů od nástupu mateřské dovolené ani před uplynutím šesti týdnů ode dne porodu.

(3) Jestliže se dítě narodilo mrtvé, poskytuje se družstevnici peněžitá pomoc v mateřství po dobu 12 týdnů od nástupu mateřské dovolené; její poskytování však nemůže skončit před uplynutím šesti týdnů ode dne porodu.

(4) Jestliže dítě zemřelo v době, kdy družstevnici náleží peněžitá pomoc v mateřství, poskytuje se jí tato pomoc ještě po dobu dvou týdnů ode dne úmrtí dítěte, ne však déle než do vyčerpání celkového nároku; poskytování peněžité pomoci v mateřství družstevnici, která dítě porodila, však nemůže skončit před uplynutím 12 týdnů od nástupu mateřské dovolené ani před uplynutím šesti týdnů ode dne porodu.

(1) Po dobu, po kterou družstevnici náleží podle § 21, § 25 odst. 2 a § 26 peněžitá pomoc v mateřství, má družstevnice nárok na mateřskou dovolenou.

(2) Mateřská dovolená v souvislosti s porodem nesmí být kratší než 12 týdnů a nemůže skončit ani se přerušit před uplynutím šesti týdnů ode dne porodu.

(3) Po uplynutí mateřské dovolené má družstevnice, která porodila dítě nebo je převzala do své trvalé péče nahrazující mateřskou péči, nárok na další mateřskou dovolenou, jestliže o ni v zájmu prohloubení péče o dítě požádá, a to až do dne, kdy dítě dosáhne věku jednoho roku. Tato dovolená se poskytuje v rozsahu, o jaký družstevnice žádá, zpravidla však vždy nejméně na dobu jednoho měsíce.

(4) Nárok na mateřskou dovolenou a další mateřskou dovolenou ve stanoveném rozsahu mají i družstevnice, které nezískaly nárok na peněžitou pomoc v mateřství.

(5) Po dobu mateřské dovolené a další mateřské dovolené nemá družstevnice nárok na pracovní odměnu.

(1) Za dobu, po kterou jsou splněny podmínky jak pro nárok na nemocenské, tak pro nárok na peněžitou pomoc v mateřství podle tohoto zákona, náleží jen peněžitá pomoc v mateřství.

(2) Splňuje-li oprávněný podmínky jak pro nárok na dávku zabezpečení v nemoci nebo na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství anebo na peněžitou pomoc v mateřství podle tohoto zákona, tak pro nárok na obdobnou dávku z nemocenského pojištění podle předpisů platných pro pracovníky, náleží nemocenské, podpora při ošetřování člena rodiny, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství a peněžitá pomoc v mateřství samostatně jak ze zabezpečení v nemoci nebo ze zabezpečení matky a dítěte podle tohoto zákona, tak z nemocenského pojištění podle předpisů platných pro pracovníky; úhrn peněžitých dávek za pracovní den nesmí být přitom vyšší, než kdyby byly vyměřeny z částky 100 Kčs denně. Přesahuje-li úhrn průměrné denní pracovní odměny a čisté denní mzdy částku 100 Kčs denně, odečítá se částka přesahující 100 Kčs od průměrné denní pracovní odměny při výpočtu dávek zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte podle tohoto zákona. Pohřebné a podpora při narození dítěte náleží jen jednou, a to podle předpisů platných pro pracovníky.

(1) Přídavky na děti náležejí za kalendářní měsíc družstevníku, jestliže

(2) Přídavky na děti náležejí, jsou-li splněny ostatní podmínky, též družstevníku se změněnou pracovní schopností nebo družstevnici, která pečuje aspoň o jedno nezaopatřené dítě a je jinak osamělá, jestliže odpracovali aspoň 10 pracovních dnů v rozsahu odpovídajícím pracovnímu úvazku stanovenému ve stanovách nebo v pracovním řádě; jestliže nemohli tuto podmínku splnit z příčin, které nezavinili, považuje se za splněnou, jestliže odpracovali v posledních 12 kalendářních měsících aspoň 120 pracovních dnů, a jde-li o družstevníka (družstevnici), který se stal členem družstva během roku, aspoň poměrný díl tohoto počtu pracovních dnů připadající na dobu členství v družstvu.

(3) Odpracovaným dnům se kladou naroveň:

(4) Družstevníku povolanému ke službě v ozbrojených silách náležejí na nezaopatřené dítě, jsou-li splněny ostatní podmínky, přídavky na děti, jestliže v posledních šesti měsících před nástupem služby v ozbrojených silách byl v družstvu činný způsobem zakládajícím sociální zabezpečení aspoň po dobu 90 dnů.

(1) Za nezaopatřené děti se považují děti (i osvojené) družstevníka nebo jeho manžela, pokud se zdržují na území Československé socialistické republiky, a to do skončení povinné školní docházky. Prováděcí předpisy stanoví, za jakých podmínek se poskytují přídavky na děti též na vnuky, sourozence a schovance a na děti, které se zdržují v cizině.

(2) Po skončení povinné školní docházky, nejdéle však do 25. roku věku, se děti uvedené v předchozím odstavci považují za nezaopatřené tehdy, jestliže nemají vlastní příjem vyšší než 200 Kčs měsíčně a jestliže

(1) Splňuje-li podmínky pro nárok na přídavky na děti na totéž dítě několik osob, náležejí tyto přídavky jen jedné z nich. Jsou-li splněny podmínky pro nárok na přídavky na děti na totéž dítě jak podle tohoto zákona, tak podle předpisů o nemocenském pojištění platných pro pracovníky, náležejí přídavky na děti jen podle těchto předpisů, pokud prováděcí předpisy nestanoví jinak. Jsou-li splněny podmínky pro nárok na přídavky na děti na totéž dítě podle tohoto zákona a pro nárok na výchovné podle předpisů o materiálním zabezpečení příslušníků ozbrojených sil, náleží jen toto výchovné.

(2) Splňují-li podmínky pro nárok na přídavky na děti oba rodiče, kteří jsou družstevníky, náležejí přídavky na děti ze zabezpečení otce. Jsou-li však rodiče rozvedeni nebo nežijí-li spolu, náležejí přídavky na děti ze zabezpečení toho z nich, který má dítě v přímém zaopatření. To platí obdobně, splňují-li podmínky pro nárok na přídavky na děti dvě osoby nebo více osob, které nejsou rodiči.

(1) Přídavky na děti činí měsíčně:

(2) Splní-li se během kalendářního měsíce podmínky pro změnu výše přídavků na děti, náležejí za celý měsíc vyšší přídavky na děti.

(1) Podmínky, za nichž se poskytují dávky důchodového zabezpečení, jsou uvedeny v ustanoveních o jednotlivých dávkách.

(2) Nároky na důchod starobní a invalidní (částečný invalidní) se řídí především délkou doby pracovní činnosti, výší příjmů z pracovní činnosti, a jde-li o důchody členů družstev s vyšší úrovní hospodaření, též pracovní kategorií.

(1) Kde se podle tohoto zákona požaduje pro vznik nebo výši nároku na důchod určitá doba pracovní činnosti, rozumí se jí tyto doby od 1. října 1948:

(2) Kalendářní roky, v nichž družstevník neodpracoval bez vážného důvodu aspoň počet pracovních dnů stanovený prováděcími předpisy, se nezapočítávají pro vznik nároku na dávky důchodového zabezpečení ani pro jeho výši.

(3) Prováděcí předpisy stanoví,

(1) Byl-li družstevník pracovně činný aspoň rok, započítávají se do doby pracovní činnosti též tyto doby (náhradní doby):

(2) Kryje-li se doba pracovní činnosti a náhradní doba, započte se jen doba, jejíž zápočet je pro družstevníka výhodnější. Totéž platí, kryjí-li se navzájem doby pracovní činnosti nebo náhradní doby.

(1) Byla-li pracovní činnost (§ 39 a 40) přerušena po dobu nepřesahující pět roků, započítává se doba pracovní činnosti před přerušením; trvalo-li však přerušení déle než pět roků, započítává se doba pracovní činnosti před přerušením, jen jestliže pracovní činnost trvala po přerušení aspoň tři roky.

(2) Pokud byla pracovní činnost přerušena z vážných důvodů, posuzují se nároky z důchodového zabezpečení tak, jako by družstevník nepřerušil pracovní činnost; doba přerušení se však nezapočítává do doby pracovní činnosti. O tom, zda pracovní činnost byla přerušena z vážných důvodů, rozhoduje na žádost družstevníka okresní národní výbor. Žádost je nutno podat do dvou roků ode dne, kterým byla pracovní činnost přerušena.

(1) Starobní a invalidní (částečný invalidní) důchod se vyměřuje z průměrné měsíční pracovní odměny.

(2) Průměrná měsíční pracovní odměna se zjišťuje z úhrnu příjmů z pracovní činnosti za posledních 10, popřípadě za posledních 5 kalendářních roků před rokem, v němž vznikl nárok na důchod, podle toho, co je pro družstevníka výhodnější. Byl-li družstevník po vzniku nároku na starobní důchod dále nepřetržitě pracovně činný a nepobíral starobní důchod, zjišťuje se průměrná měsíční pracovní odměna pro vyměření starobního důchodu z úhrnu příjmů z pracovní činnosti za posledních 10 (5) kalendářních roků před rokem, v němž družstevník skončil pracovní činnost, pokud je tento výpočet pro něj výhodnější než výpočet podle ustanovení první věty. Průměrná měsíční pracovní odměna družstevníka (družstevnice) staršího 60 let se vypočítává za kalendářní roky před dovršením tohoto věku, je-li tato průměrná měsíční pracovní odměna vyšší než průměrná měsíční pracovní odměna vypočtená podle předchozích ustanovení tohoto odstavce.

(3) Převyšuje-li průměrná měsíční pracovní odměna vypočtená za dobu uvedenou v předchozím odstavci částku 2000 Kčs, bere se v počet částka 2000 Kčs v plné výši a z částky přesahující 2000 Kčs jedna třetina, nejvýše však částka 1000 Kčs.

(4) Starobní nebo invalidní (částečný invalidní) důchod družstevníka, který požívá nebo již požíval některý z těchto důchodů, nesmí být vyměřen z nižší průměrné měsíční pracovní odměny, než kolik činila průměrná měsíční pracovní odměna, z níž byl vyměřen dřívější důchod.

(1) Pracovní činnosti vykonávané v družstvu s vyšší úrovní hospodaření se pro účely důchodového zabezpečení zařazují stejně jako zaměstnání vykonávaná v pracovním poměru*) podle svého druhu takto:

(2) Jako doby pracovní činnosti II. pracovní kategorie se započítávají též náhradní doby (§ 40 odst. 1), byla-li pracovní činnost II. pracovní kategorie přerušena jen těmito dobami.

(3) Vláda stanoví, které druhy prací odůvodňují, aby pracovní činnost byla zařazena do II. pracovní kategorie. Ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství vydá seznam pracovních činností v zemědělství a v lesním hospodářství zařazených do II. pracovní kategorie.

(4) Výhody, které stanoví předpisy o důchodovém zabezpečení pro pracovníky, kteří vykonávali zaměstnání II. pracovní kategorie**), náležejí za stejných podmínek a ve stejném rozsahu členům družstev s vyšší úrovní hospodaření, jestliže vykonávali pracovní činnost zařazenou do II. pracovní kategorie.

(1) Na starobní důchod má nárok člen družstva, který byl pracovně činný nejméně 25 roků a v době trvání sociálního zabezpečení dosáhl věku aspoň 60 let; členka družstva má nárok na starobní důchod, jestliže byla pracovně činná nejméně 25 roků a v době trvání sociálního zabezpečení dosáhla věku aspoň

(2) Při posuzování nároku členky družstva na starobní důchod se přihlíží k jejím (i osvojeným) dětem a k dětem, které převzala do péče nahrazující péči rodičů.

(3) Nárok na starobní důchod má též člen (členka) družstva, jestliže byl po 30. září 1948 důchodově zabezpečen (pojištěn) jako člen družstva nebo jako jednotlivě hospodařící rolník nejméně 20 roků, v době trvání sociálního zabezpečení dosáhl věku aspoň 60 let a jeho důchodové zabezpečení (pojištění) jako družstevního rolníka trvalo bezprostředně před vznikem nároku na starobní důchod nepřetržitě aspoň pět roků.

(4) Nárok na starobní důchod má též člen družstva, jestliže byl po 30. září 1948 důchodově zabezpečen (pojištěn) jako člen družstva nebo jako jednotlivě hospodařící rolník nejméně 15 roků (jde-li o členku družstva, nejméně 10 roků) a v době trvání sociálního zabezpečení dosáhl věku aspoň 65 let.

(5) Do dob 20 roků, popřípadě 15 (10) roků pracovní činnosti podle odstavců 3 a 4 se započítávají náhradní doby podle § 40 odst. 1 písm. g) a h) a členkám družstva též doba pracovní činnosti podle § 39 odst. 1 č. 2 a náhradní doba péče o dítě.

(6) Vzniku nároku na starobní důchod podle předchozích odstavců nebrání, jestliže člen (členka) družstva nebyl pracovně činný nejdéle po dobu dvou roků bezprostředně před dosažením věku potřebného pro nárok na tento důchod.

(1) Základní výměra starobního důchodu člena družstva s vyšší úrovní hospodaření, který splnil podmínky stanovené pro nárok na tento důchod, činí 50 % průměrné měsíční pracovní odměny.

(2) K základní výměře podle předchozího odstavce se přičítá od 26. roku pracovní činnosti za každý rok pracovní činnosti 1 % průměrné měsíční pracovní odměny, avšak jen do výše stanovené v následujícím odstavci; přitom se započítává jen doba pracovní činnosti vykonávané po dosažení věku 18 let.

(3) Starobní důchod činí ke dni vzniku nároku na tento důchod nejvýše 60 % průměrné měsíční pracovní odměny; zvýšení přesahující hranici 60 % průměrné měsíční pracovní odměny náleží, jen jde-li o zvýšení za dobu odbojové činnosti a věznění (internace) z politických, národnostních nebo rasových důvodů v době nesvobody.

(4) Starobní důchod vypočtený podle předchozích odstavců nesmí činit méně, než by činil důchod vypočtený podle ustanovení platných pro členy družstev, která nebyla uznána za družstva s vyšší úrovní hospodaření.

(1) Členu družstva s vyšší úrovní hospodaření, který je pracovně činný po vzniku nároku na starobní důchod a nepobírá invalidní důchod, zvyšuje se nárok na starobní důchod za každý další rok pracovní činnosti o 4 % průměrné měsíční pracovní odměny a při neukončeném roku pracovní činnosti o 1 % průměrné měsíční pracovní odměny za každé tři měsíce pracovní činnosti.

(2) Starobní důchod podle § 44 odst. 1 a 3 činí po zvýšení podle předchozího odstavce nejméně

(3) Starobní důchod podle § 44 odst. 4 činí po zvýšení podle odstavce 1 nejméně

(4) Do doby další pracovní činnosti se nezapočítávají náhradní doby.

(5) Starobní důchod se po dobu další pracovní činnosti v družstvu (zaměstnání) neposkytuje, pokud vláda nestanoví výjimky (§ 96).

(1) Starobní důchod člena družstva s vyšší úrovní hospodaření spolu s jakýmkoliv jiným důchodem z důchodového zabezpečení (pojištění) nesmí přesahovat částku 1600 Kčs měsíčně.

(2) Starobní důchod činí nejméně 400 Kčs měsíčně.

(3) Starobní důchod činí však nejvýše 90 % průměrné měsíční pracovní odměny neomezené podle § 42 odst. 3.

(4) Starobní důchod podle odstavce 2 a starobní důchod stanovený v nejnižší výměře podle § 46 odst. 2 a 3 může být vyměřen nad 90 % průměrné měsíční pracovní odměny, je-li tento důchod jediným zdrojem výživy důchodce a jeho rodiny nebo jde-li o manželskou dvojici, která nemá hrubý příjem vyšší než 400 Kčs měsíčně na osobu.

(1) Základní výměra starobního důchodu členů družstev, která nebyla uznána za družstva s vyšší úrovní hospodaření, činí:

(2) Základní výměra starobního důchodu člena družstva, který byl po dobu aspoň pěti roků bezprostředně před vznikem nároku na důchod odborným nebo předním pracovníkem, činí při průměrné měsíční pracovní odměně nad 1500 Kčs, čítajíc v to i hodnotu naturálií poskytovaných jako součást pracovní odměny, měsíčně 650 Kčs. Kdo se považuje za odborného nebo předního pracovníka, stanoví prováděcí předpisy.

(3) Za každý rok pracovní činnosti v družstvu, vykonávané po dosažení věku 18 let, pokud se započítává do doby potřebné pro vznik nároku na důchod a jeho výši, se k základní výměře starobního důchodu přičítá 1 % její výše, ne však celkem více než 20 % základní výměry důchodu. Z náhradních dob se do doby pracovní činnosti přitom započítává jen doba započitatelná podle § 40 odst. 1 písm. c); zvýšení přesahující hranici 20 % základní výměry důchodu náleží, jen jde-li o zvýšení důchodu za tuto dobu.

(1) Členu družstva, které nebylo uznáno za družstvo s vyšší úrovní hospodaření, se poskytuje starobní důchod určený důchodovým pásmem i při další činnosti v takovém družstvu; pokud starobní důchod činí více než 600 Kčs měsíčně, vyplácí se jen v této částce.

(2) Nepožádá-li člen družstva o starobní důchod, ačkoliv splnil podmínky pro nárok na tento důchod, nebo vzdá-li se výplaty přiznaného starobního důchodu, zvyšuje se jeho nárok na starobní důchod za každý další rok pracovní činnosti v družstvu, pokud se započítává pro vznik nároku na důchod a jeho výši, o 4 % průměrné měsíční pracovní odměny stanovené ke dni vzniku nároku na důchod. Do doby další pracovní činnosti se nezapočítávají náhradní doby.

(1) Socialistická společnost pečuje o zdraví družstevníků a rozvíjení jejich pracovní schopnosti. Družstevníkům, jejichž nepříznivý zdravotní stav působí změnu, pokles nebo ztrátu pracovní schopnosti, poskytují zdravotnické orgány a orgány sociálního zabezpečení ve spolupráci s družstevními orgány péči, aby potřebnou léčbou, převedením k vhodné práci, úpravou pracovních podmínek a účelnou pracovní rehabilitací (§ 106) si udrželi nebo získali pracovní schopnost a tím si zabezpečili dosavadní životní úroveň.

(2) Při dlouhodobém poklesu nebo ztrátě pracovní schopnosti se družstevníci zabezpečují invalidním (částečným invalidním) důchodem. Pokud povaha zdravotního poškození a věk družstevníků připouštějí zlepšení jejich zdravotního stavu a obnovení pracovní schopnosti, přiznává se invalidní (částečný invalidní) důchod na dobu trvání plné (částečné) invalidity a vhodnou pracovní rehabilitací se umožňuje, aby důchodci znovu získali pracovní schopnost, popřípadě mohli vhodně využít zbývající pracovní schopnosti.

(1) Invalidní (částečný invalidní) důchod náleží členu družstva, který byl pracovně činný po dobu potřebnou pro nárok na důchod (§ 52) a v době trvání sociálního zabezpečení nebo nejpozději do dvou roků po jeho zániku se stal plně (částečně) invalidním.

(2) Invalidní důchod však nenáleží členu družstva, který v době vzniku plné invalidity již splnil podmínky pro nárok na starobní důchod, pokud plná invalidita není následkem pracovního úrazu (§ 53).

(3) Člen družstva je plně invalidní, jestliže pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav

(4) Člen družstva je částečně invalidní, jestliže jeho příjem z pracovní činnosti podstatně poklesl proto, že pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je schopen vykonávat

(1) Doba pracovní činnosti potřebná pro nárok na invalidní (částečný invalidní) důchod činí u družstevníků ve věku

(2) Získal-li družstevník potřebnou dobu pracovní činnosti v některém z věkových pásem uvedených v předchozím odstavci a byl-li dále pracovně činný, považuje se za získanou doba pracovní činnosti potřebná v nejblíže vyšším věkovém pásmu.

(3) Bez ohledu na délku doby pracovní činnosti vznikne nárok na invalidní (částečný invalidní) důchod,

(1) Pracovním úrazem je úraz, který člen družstva utrpěl při pracovní činnosti v družstvu nebo v přidružené výrobě*) anebo v přímé souvislosti s takovou pracovní činností. Stejné nároky jako při pracovním úrazu má též člen družstva, který utrpěl úraz

(2) Pracovním úrazům se kladou naroveň nemoci z povolání, jimiž se rozumějí nemoci uvedené v seznamu nemocí z povolání platném pro pracovníky, jestliže vznikly za podmínek stanovených v tomto seznamu**).

(1) Základní výměra invalidního důchodu člena družstva s vyšší úrovní hospodaření činí 50 % průměrné měsíční pracovní odměny, jestliže člen družstva byl pracovně činný přede dnem vzniku nároku na důchod nejméně 25 roků nebo jestliže doba jeho pracovní činnosti s přičtením doby od vzniku nároku na důchod do dosažení věku 60 let u mužů a věku 57 let u žen činí nejméně 25 roků.

(2) Základní výměra invalidního důchodu uvedená v předchozím odstavci náleží členu družstva též, jestliže byl po 30. září 1948 důchodově zabezpečen (pojištěn) jako člen družstva nebo jako jednotlivě hospodařící rolník nejméně 20 roků, anebo jestliže doba jeho důchodového zabezpečení (pojištění) jako člena družstva nebo jako jednotlivě hospodařícího rolníka s přičtením doby od vzniku nároku na důchod do dosažení věku 60 let činí nejméně 20 roků. Do doby 20 roků se započítává členkám družstva též doba pracovní činnosti podle § 39 odst. 1 č. 2; z náhradních dob se započítává jen doba péče o dítě.

(3) Ustanovení předchozího odstavce se vztahuje jen na člena (členku) družstva, jehož důchodové zabezpečení (pojištění) jako družstevního rolníka trvalo bezprostředně před vznikem nároku na invalidní důchod nepřetržitě nejméně pět roků.

(4) K základní výměře se přičítá 1 % průměrné měsíční pracovní odměny od 26. roku pracovní činnosti za každý rok pracovní činnosti a za každý rok přičtené doby, avšak jen do výše stanovené v následujícím odstavci; přitom se započítává jen doba pracovní činnosti vykonávané po dosažení věku 18 let.

(5) Invalidní důchod činí ke dni vzniku nároku na tento důchod nejvýše 60 % průměrné měsíční pracovní odměny; zvýšení přesahující hranici 60 % průměrné měsíční pracovní odměny náleží, jen jde-li o zvýšení za dobu odbojové činnosti a věznění (internace) z politických, národnostních nebo rasových důvodů v době nesvobody.

(6) Invalidní důchod vypočtený podle předchozích odstavců nesmí činit méně, než by činil důchod vypočtený podle ustanovení platných pro členy družstev, která nebyla uznána za družstva s vyšší úrovní hospodaření.

(1) Nesplňuje-li člen družstva s vyšší úrovní hospodaření podmínky uvedené v § 54 odst. 1 ani podmínky uvedené v § 54 odst. 2 a 3, avšak získal potřebnou dobu pro nárok na invalidní důchod, náleží mu invalidní důchod ve výši 50 % průměrné měsíční pracovní odměny snížený za každý rok chybějící do 25 (§ 54 odst. 1) nebo do 20 (§ 54 odst. 2) roků o 2 % průměrné měsíční pracovní odměny.

(2) Ustanovení § 54 odst. 6 platí obdobně.

(1) Částečný invalidní důchod člena družstva s vyšší úrovní hospodaření činí polovinu invalidního důchodu; přitom však neplatí ustanovení o nejnižší výměře invalidního důchodu (§ 58 odst. 2 a 4).

(2) Ustanovení § 54 odst. 6 platí obdobně.

(1) Invalidní důchod člena družstva s vyšší úrovní hospodaření, jehož plná invalidita je následkem pracovního úrazu, je o 10 % průměrné měsíční pracovní odměny vyšší než invalidní důchod vypočtený podle § 54 a 55.

(2) Částečný invalidní důchod člena družstva s vyšší úrovní hospodaření, jehož částečná invalidita je následkem pracovního úrazu, činí polovinu invalidního důchodu, který by náležel při pracovním úrazu; přitom však neplatí ustanovení o nejnižší výměře invalidního důchodu.

(1) Invalidní důchod člena družstva s vyšší úrovní hospodaření spolu s jakýmkoli jiným důchodem z důchodového zabezpečení (pojištění) nesmí přesahovat částku 1600 Kčs měsíčně.

(2) Invalidní důchod činí nejméně 400 Kčs měsíčně.

(3) Invalidní důchod člena družstva staršího 20 let činí však nejvýše 90 % průměrné měsíční pracovní odměny neomezené podle § 42 odst. 3.

(4) Je-li invalidní důchod v nejnižší výměře podle odstavců 2 a 3 jediným zdrojem výživy důchodce a jeho rodiny nebo jde-li o manželskou dvojici, která nemá hrubý příjem vyšší než 400 Kčs měsíčně na osobu, může být invalidní důchod

(1) Základní výměra invalidního důchodu člena družstva, které nebylo uznáno za družstvo s vyšší úrovní hospodaření, je stejná jako základní výměra starobního důchodu (§ 48).

(2) Jestliže člen družstva nebyl po 30. září 1948 důchodově zabezpečen (pojištěn) jako člen družstva nebo jako jednotlivě hospodařící rolník aspoň 10 roků, činí základní výměra invalidního důchodu nejvýše 440 Kčs měsíčně, i když průměrná měsíční pracovní odměna přesahuje 1200 Kčs.

(3) Ustanovení předchozího odstavce se nevztahuje na člena družstva, který byl po dobu aspoň pěti roků bezprostředně před vznikem nároku na invalidní důchod odborným nebo předním pracovníkem (§ 48 odst. 2).

(4) Za každý rok pracovní činnosti v družstvu, vykonávané po dosažení věku 18 let, pokud se započítává do doby potřebné pro vznik nároku na důchod a jeho výši, se k základní výměře invalidního důchodu přičítá 1 % její výše, ne však celkem více než 20 % základní výměry důchodu. Z náhradních dob se do doby pracovní činnosti přitom započítává jen doba započitatelná podle § 40 odst. 1 písm. c); zvýšení přesahující hranici 20 % základní výměry důchodu náleží, jen jde-li o zvýšení důchodu za tuto dobu.

(5) Částečný invalidní důchod činí polovinu invalidního důchodu.

(6) Vznikla-li invalidita (částečná invalidita) pracovním úrazem, zvyšuje se invalidní důchod o 50 Kčs a částečný invalidní důchod o 30 Kčs měsíčně.

(1) Invalidní (částečný invalidní) důchod náleží ode dne podání žádosti též družstevníku, který se stal plně (částečně) invalidním

(2) Družstevníku, který pro plnou invaliditu vzniklou v mládí nemohl být pracovně činný vůbec nebo po dobu potřebnou pro nárok na důchod a dosáhl věku 25 let, může být přiznán invalidní důchod až do výše 400 Kčs měsíčně.

(3) Za částečně invalidního se považuje též družstevník, jemuž dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav značně ztěžuje obecné životní podmínky, i když jeho příjem z pracovní činnosti podstatně nepoklesl; takovému družstevníku může být přiznán částečný invalidní důchod.

(1) Stal-li se poživatel částečného invalidního důchodu, jehož základní výměra byla určena podle důchodového pásma, plně invalidním v době, kdy byl členem družstva s vyšší úrovní hospodaření, bude mu invalidní důchod vyměřen podle ustanovení platných pro členy družstev s vyšší úrovní hospodaření, jen byl-li v takovém družstvu po vzniku částečné invalidity pracovně činný (§ 39). Nebyl-li takto pracovně činný, vyměří se mu invalidní důchod podle ustanovení platných pro členy družstev, která nebyla uznána za družstva s vyšší úrovní hospodaření.

(2) Stal-li se poživatel invalidního důchodu, jehož základní výměra byla určena podle důchodového pásma, částečně invalidním (§ 51 odst. 4) v době, kdy byl členem družstva s vyšší úrovní hospodaření, bude mu částečný invalidní důchod vyměřen podle ustanovení platných pro členy družstev s vyšší úrovní hospodaření, jen byl-li v takovém družstvu po vzniku invalidity pracovně činný. Nebyl-li takto pracovně činný, vyměří se mu částečný invalidní důchod podle ustanovení platných pro členy družstev, která nebyla uznána za družstva s vyšší úrovní hospodaření.

(1) Rodinným příslušníkům družstevníka, kteří se stali plně invalidními (částečně invalidními) následkem pracovního úrazu (nemoci z povolání) při provozu družstevního zemědělského závodu nebo v souvislosti s ním anebo při práci na záhumenku a nejsou sami družstevníky, může být poskytnut invalidní (částečný invalidní) důchod.

(2) Rodinný příslušník družstevníka je plně invalidní, jestliže pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je neschopen vykonávat jakoukoli soustavnou výdělečnou činnost nebo výkon takové činnosti by vážně zhoršil jeho zdravotní stav. Rodinný příslušník družstevníka je částečně invalidní, jestliže pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav došlo k podstatnému poklesu jeho pracovní schopnosti.

(3) Výchovné k invalidnímu (částečnému invalidnímu) důchodu rodinného příslušníka družstevníka ani důchody pozůstalých po rodinných příslušnících družstevníka se neposkytují.

(4) Za rodinné příslušníky se považují osoby uvedené v § 36 za podmínek v něm stanovených.

(1) Invalidní důchod rodinného příslušníka družstevníka činí 230 Kčs měsíčně a může být zvýšen v případech hodných zřetele o 50 Kčs měsíčně.

(2) Částečný invalidní důchod rodinného příslušníka družstevníka činí 138 Kčs měsíčně a může být zvýšen v případech hodných zřetele o 30 Kčs měsíčně.

(1) Důchod vdovský a sirotčí náležejí:

(2) Dítěti oboustranně osiřelému náleží sirotčí důchod, i když nikdo z rodičů, popřípadě z osob, na něž dítě bylo převážně odkázáno výživou (§ 68 odst. 2), nesplnil podmínky pro nárok na invalidní nebo starobní důchod.

(1) Vdovský důchod náleží vdově po dobu jednoho roku od smrti manžela.

(2) Po uplynutí této doby náleží vdovský důchod, jestliže vdova splňuje některou z těchto podmínek:

(3) Nárok na vdovský důchod vznikne znovu, splní-li se některá z podmínek uvedených v předchozím odstavci do dvou roků po zániku dřívějšího nároku na vdovský důchod.

(4) Nárok na vdovský důchod zaniká provdáním; při opětovném ovdovění vznikne však nárok na dřívější vdovský důchod znovu, jestliže by vdově náležel, kdyby se znovu neprovdala, a jestliže jí nenáleží nárok na vdovský důchod po posledním manželu.

(5) Vdovský důchod náleží za podmínek uvedených v předchozích odstavcích též rozvedené ženě, jestliže byla v době smrti bývalého manžela odkázána na příspěvek na výživu, až do skončení doby, do které měl bývalý manžel povinnost jej poskytovat; po této době může být vdovský důchod poskytován jen v případech hodných zřetele.

(6) Nárok na vdovský důchod nenáleží, jestliže manželství bylo uzavřeno po 60. roce věku družstevníka (důchodce) a netrvalo aspoň dva roky; to však neplatí, narodilo-li se z manželství nebo z předchozího soužití dítě anebo jestliže smrt nastala následkem úrazu.

(7) Žije-li vdova ve společné domácnosti s druhem, výplata vdovského důchodu se zastaví; o zastavení výplaty rozhoduje okresní národní výbor. V případech hodných zřetele, zejména jde-li o starší vdovu, může okresní národní výbor povolit další výplatu vdovského důchodu nebo s přihlédnutím k příjmům vdovy a druha povolit výplatu tohoto důchodu ve snížené výměře. Byla-li výplata vdovského důchodu zastavena nebo vdovský důchod vyplácen ve snížené výměře, výplata důchodu se obnoví v původní výši, jestliže druh zemře nebo dojde ke zrušení soužití a vdovský důchod by náležel, kdyby vdova nežila ve společné domácnosti s druhem.

(8) Vdově, která nežila s manželem delší dobu před jeho smrtí ve společné domácnosti a jejíž manželství přestalo plnit svou společenskou funkci, náleží vdovský důchod, jen byla-li v době smrti manžela odkázána na něj výživou.

(1) Vdovský důchod činí 60 % důchodu

(2) Vdovský důchod po poživateli částečného invalidního důchodu, který nebyl pracovně činný, se vyměřuje z invalidního důchodu, na který by měl poživatel částečného invalidního důchodu nárok v době smrti, kdyby byl plně invalidní.

(3) Vdovský důchod činí nejméně 360 Kčs měsíčně, nesmí však být vyšší než důchod zemřelého.

(4) Rozvedené ženě (§ 65 odst. 5) a vdově, která nežila s manželem v době jeho smrti ve společné domácnosti (§ 65 odst. 8), náleží vdovský důchod jen do výše příspěvku na výživu, popřípadě výživného, a nesmí být vyšší než důchod zemřelého; ustanovení předchozího odstavce o nejnižší výměře vdovského důchodu tu neplatí.

(5) Je-li vedle vdovy, která má nárok na vdovský důchod, také rozvedená žena, která má nárok na vdovský důchod, nesmí úhrn vdovských důchodů převyšovat důchod zemřelého; pokud by úhrn byl vyšší, snižují se tyto důchody poměrně.

(6) Ustanovení odstavce 3 o nejnižší výměře vdovského důchodu neplatí pro vdovské důchody vdov po členech družstev, která nebyla uznána za družstva s vyšší úrovní hospodaření.

(1) Jestliže je vdova výdělečně činná, krátí se vdovský důchod o polovinu částky, o kterou úhrn vdovského důchodu a hrubého příjmu z výdělečné činnosti převyšuje měsíčně částku

(2) Při krácení podle předchozího odstavce musí však zůstat vdově nejméně polovina vdovského důchodu, jestliže pečuje aspoň o jedno dítě; pečuje-li vdova aspoň o tři děti, vdovský důchod se nekrátí.

(3) Vdovský důchod se nekrátí výdělečně činné vdově po dobu jednoho roku od smrti manžela.

(1) Sirotčí důchod náleží dítěti (i osvojenému) zemřelého družstevníka (důchodce).

(2) Sirotčí důchod náleží také dítěti, jestliže zemřel družstevník (důchodce), který převzal dítě do péče nahrazující péči rodičů, a dítě bylo v době jeho smrti na něj převážně odkázáno výživou, kterou dítěti nemohou ze závažných příčin zajistit jeho rodiče.

(3) Sirotčí důchod náleží až do skončení povinné školní docházky dítěte. Poté náleží sirotčí důchod nejdéle do 25. roku věku, jestliže dítě

(4) Po skončení povinné školní docházky se sirotčí důchod nevyplácí, má-li dítě vlastní hrubý měsíční příjem vyšší než 600 Kčs.

(5) Nárok na sirotčí důchod zaniká osvojením dítěte; nárok se obnovuje zrušením osvojení nebo smrtí osvojitele, jestliže dítě nemá po něm nárok na sirotčí důchod.

(6) Výplata sirotčího důchodu může být zastavena, uzavře-li poživatel sirotčího důchodu sňatek a je-li v rodině hrubý příjem na osobu vyšší než 600 Kčs měsíčně.

(1) Sirotčí důchod jednostranně osiřelého dítěte činí 30 % důchodu

(2) Sirotčí důchod po poživateli částečného invalidního důchodu, který nebyl pracovně činný, se vyměřuje z invalidního důchodu, na který by měl poživatel částečného invalidního důchodu nárok v době smrti, kdyby byl plně invalidní.

(3) Sirotčí důchod jednostranně osiřelého dítěte činí nejméně 180 Kčs a nejvýše 450 Kčs měsíčně.

(4) Sirotčí důchod oboustranně osiřelého dítěte činí 450 Kčs měsíčně.

(5) Jde-li o více dětí, nesmí být sirotčí důchod žádného z nich nižší než poměrný díl připadající na jedno dítě z úhrnu výchovného náležejícího k invalidnímu důchodu (§ 73 odst. 3).

(1) Manželce člena družstva s vyšší úrovní hospodaření, který získal dobu pracovní činnosti potřebnou pro nárok na invalidní důchod nebo starobní důchod, může být přiznán důchod manželky, jestliže není výdělečně činná ani nemá nárok na jiný důchod a

(2) Důchod manželky může být přiznán za stejných podmínek také manželce poživatele důchodu starobního nebo invalidního (částečného invalidního).

(3) Důchod manželky se poskytuje ve výši 100 až 300 Kčs měsíčně podle sociálních poměrů rodiny.

(4) Důchod manželky se neposkytuje manželkám členů družstev, která nebyla uznána za družstva s vyšší úrovní hospodaření.

(1) Zvlášť zasloužilým družstevníkům v oboru hospodářství, vědy, kultury a obrany vlasti, v oboru správy a v jiných úsecích veřejné činnosti nebo pozůstalým po nich může být přiznán osobní důchod. Vláda stanoví podrobnosti.

(2) Osobní důchod nahrazuje jiné důchody podle tohoto zákona nebo jiných předpisů.

(1) Výchovné náleží na každé dítě (§ 68) poživatele důchodu starobního, invalidního (částečného invalidního), osobního a sociálního. Výchovné však nenáleží na dítě, jež má nárok na sirotčí důchod nebo na něž přísluší přídavky na děti podle předpisů o nemocenském pojištění platných pro pracovníky (výchovné podle předpisů o materiálním zabezpečení příslušníků ozbrojených sil).

(2) Výchovné činí měsíčně

(3) Výchovné činí měsíčně

(4) Mělo-li by nárok na výchovné na totéž dítě několik důchodců, náleží výchovné tomu, kdo má nárok na vyšší výchovné, a při stejné výši výchovného tomu, jemuž bylo dříve přiznáno.

(5) Výchovné náleží až do skončení povinné školní docházky; poté náleží a vyplácí se za stejných podmínek jako sirotčí důchod.

(6) Je-li dítě v přímém zaopatření jiné osoby (ústavu sociální péče) než důchodce, vyplácí se výchovné této osobě (ústavu sociální péče).

(7) Výchovné se neposkytuje na dítě